Bylo to prostě tak.. tak.. Neumíte si představit ten strach, když jsem si sedal vedle něj a tu radost, když vyhrál. Ten pocit nespoutanosti, svobody, volnosti, který jsem cítil, bylo to tak opojné jako droga, která úplně boří vaše zábrany a zůstává jenom to, co doopravdy chcete. Bylo mi jedno, že tu jsou lidé, které neznám, bylo mi fuk, že neznám tohle místo, protože něco uvnitř mě se radovalo a užívalo si to, i když můj rozum odporoval. A co? Měl jsem pořád zarytě stát za svou pravdou a morálkou, když jsem se cítil lehký jako vánek? Možná to fakt bylo jenom opojení, sladká zhouba, která mě ráno probudí spolu s kocovinou, ale teď to bylo jedno.

Uznávám, filozofické debaty šly stranou taky kvůli pátému kelímku piva, které mi přistálo v ruce ani nevím od koho. Hudba hrála hlasitě, duněla mi do uší, každou chvíli ke mně někdo přišel, kluci mě plácali po zádech, holky mě líbaly horkými rty na tváře, ale můj pohled jako v extázi stejně pořád směřoval jen na něj. Vlastně si mě nevšímal, kolem krku se mu houpala zlatá medaile a on se bavil s nějakými mně neznámými lidmi, prostě mě tam nechal, hodil mě do vody a bylo na mě, jak se zachovám,.. ta volnost, svoboda, kterou mi nabízel, mě svým způsobem děsila. Nezávislost, to že jsem měl svůj život pevně v rukách. To jsem neznal. Nebyly tu ty linky, nebyla tu pravidla, podle kterých bych se řídil, žádné normy, které by mě hodily do předem připravené škatulky, prostě nic. Mohl jsem si dělat cokoliv, naprosto cokoliv.

Už přesně nevím, jak večer vlastně probíhal, nakonec jsem snad vážně tu pivní stojku udělal, slupnul nějaké barevné lentilky a tancoval, zpíval, bavil se jako nikdy předtím. A vždycky, kdykoliv jsem se na něj podíval, nějak jsem magicky přitáhl jeho pozornost a jen se na něj smál, provokativně a drze, byl jsem to já, kdo si schválně skousl spodní ret a přimhouřeným pohledem se vpíjel do jeho očí. Ty oči, ten úšklebek, který mi věnoval, když jsem do sebe na ex vylil další kelímek, sakra, nedokázal jsem se ho zbavit. Nechápal jsem to, tohle jsem nedělal, a přesto jsem tu stál, uprostřed začouzených garáží, svět se komíhal v barevných šmouhách a já se cítil po dlouhé době jako bych konečně zase procitl.

Bylo něco po půl čtvrté ráno, když začaly prostorem houkat policejní sirény a červenomodré světlo majáčků ozářilo zdi. Bylo zle. Nechápu, jak jsem se v tom stavu dokázal zmobilizovat tak rychle, no dobře, byl to Lukáš, kdo mě chytil za ruku, okamžitě se propletl mezi lidmi k autu a sotva jsem si sedl, už vyjížděl. Podíval jsem se do zpětného zrcátka.

„Sakra, co když nás chytnou?“ snažil jsem se připoutat, sledoval Lukášův naprosto klidný výraz, jako by o nic nešlo, jako by se tím prostě nenechal rozhodit. Sakra, vypadal tak hrozně sexy..

„Nebylo by to poprvé.“ Pokrčil rameny a přeřadil, po serpentýnách výjezdu jsem div nevypadnul z auta. Pozvedl jsem obočí.

„Cože? Mě někdy zatknuli? To mám jako záznam na policajtech?“ zněl jsem jako moje babička a Lukáš to ocenil tichým smíchem, který mi byl tou nejlepší odpovědí. To fakt není pravda, já se vážně chovám jako někdo, kdo jsem přísahal, že nikdy nebudu.. jako on, kterého jsem měl z hloubi duše nesnášet a místo toho na něj jenom koukal jak na svatej obrázek. Na jeho tváři se rozprostíral ten úšklebek, ten, při kterém mu levý koutek sotva patrně vystoupl nahoru a já z toho byl jakože totálně v prdeli..

Vyjeli jsme do setmělé noci, ještě chvíli jel uličkami rychle a obezřetně se otáčel, ale pak zpomalil a prostě jel, někam neznámo kam, venkovskou silnicí, pneumatiky svištěly, motor burácel a z otevřeného okénka na mě proudil chladný noční vítr. Bilo mi srdce, tlouklo tak silně a já se cítil živý, vyděšený, šťastný,.. zase ten adrenalin v mých žilách, strach, že nás chytí, ten pocit dělat něco zakázaného, ochutnat to zapovězené ovoce.. ochutnat..

„Zastav..“ promluvil jsem najednou do ticha, které se mezi námi rozkládalo, ačkoliv to nebylo to tíživé prázdné ticho, ale ticho s napětím, ticho před bouří a já už teď věděl, že ta bouře ve mně mě strhne, ovládne, že ztratím kontrolu nad sebou a svým jednáním. Přesně takhle jsi na mě působil, víš? Dával jsi mi volnost a najednou bylo tak snadné vidět, co doopravdy chci.

Nechápavě sjel ke krajnici. „Co je? Jestli řekneš, že se ti chce zvracet, stěhuješ se k vašim..“

Ale já se jen odpásal a upřel na něj lesknoucí se oči. „Dělali jsme to někdy v autě?“

Ticho prořízl jeho pás, který s tichým cvaknutím vyskočil z pojistky. Zvedl ke mně oči, zmatené a plné otázek, nechápavé, jako by nevěřil, že jsem se zeptal právě na tohle. A já se na něj jen díval, na tu ostře řezanou tvář, kterou jsem tajně pozoroval, když spal. Olízl si suché rty a tím jednoduchým gestem mě doslova hypnotizoval. Projel si rukou vlasy a frustrovaně vzdychl.

„Maxi, tohle nemůžeš dělat, nemůžeš mě celej večer provokovat, prohlásit jen tak tohle a čekat..“ ale já ho to nenechal dokončit, byl jsem to tentokrát já, kdo se k němu naklonil a spojil své rty s těmi jeho. Nebyl to polibek, jen jsem se bázlivě otřel o ty měkké polštářky, jako bych se bál. A skutečně jsem nejspíš měl strach, strach sám ze sebe, kladl si otázku, jestli je to správné, srdce mi pořád bušilo tak šíleně, ale už to nebylo z rychlé jízdy. Bylo to kvůli jeho blízkosti, kvůli tomu, jak zvedl levou ruku a přitáhl mě za tričko k sobě. Kvůli tomu, jak drze zatáhl zuby za kroužek v mém spodním rtu a já naprosto bez kontroly pootevřel ústa a nechal ho, aby je prozkoumal svým jazykem. Exploze, ohňostroj pocitů uvnitř mě, když jsem se bez rozmyslu přidal k němu, když jsem se kuličkou v jazyku otřel o ten jeho a znovu, propátrával hladově jeho ústa, nedočkavě a toužebně. Nemyslel jsem, nemohl, to jen v mé hlavě něco křičelo, přímo řvalo spokojeností, když jsem zavřel oči a poddal se tomu, přestal se hádat sám se sebou, přestal si namlouvat, že tohle není přesně to, co chci už od toho večera, kdy mě políbil. Protože by to bylo zbytečné. To moje tělo se k němu tisklo, to moje prsty se vplétaly do jeho vlasů. Sakra, ta dokonalá sebekontrola byla pryč a zbyl jen chtíč, adrenalinem a dlouhou abstinencí prosycený chtíč.

Odtrhl jsem se, abych se nadechl. Jeho oči se leskly, viděl jsem na něm, jak se drží, jak se snaží mě znovu nevyděsit, jak moc to chce a věděl jsem, že dneska v noci neuteču.

To já si sundal mikinu, než jsem přelezl na jeho polovinu a obkročmo se mu posadil na klín. Možná měl pravdu a ve mně někde byla ta provokace, drzost, s jakou jsem mu nedočkavými prsty vjel pod tmavé tričko a dotýkal se jeho těla, objevoval každý detail, který mé prsty už znaly, ale já si je nepamatoval. Přitáhl mě k sobě a znovu spojil své rty s mými, ale to já ho tentokrát kousl, jeho tváří se mihl sotva patrný úsměv a já nemohl jinak, než pozvednou pravý koutek, protože z jeho očí zmizela ta starost a nahradila ji touha. Nemáte tušení, jak mě vzrušoval ten pohled, který neskrýval absolutně nic, jak mě vzrušovalo právě to, že si mě jeho oči prohlíží, že kloužou kriticky po vrstvě oblečení, aby mě vzápětí zbavil trička. A já se nechal, já se do prdele fakt nechal, nechal ho, ať horkými dlaněmi přejíždí po mém hrudníku, zatímco mě škádlivě líbal na krku. Cítil jsem jeho vzrušení, cítil jsem i to vlastní, jak roste s každým dalším polibkem, každým neurvalým kousnutím, s tím, jak se jazykem pohyboval směrem dolů po mém trupu. Špičkou objel mou levou bradavku a pak ji krátce stiskl mezi zuby, což jsem nevydržel a tiše, docela tichounce vzdychl. Prsty vpletenými do jeho vlasů jsem zatáhl a donutil ho tak zaklonit hlavu, chvíli se díval do jeho temných očí a pak bez dalšího zaváhání sundal jeho tričko. Kůže s desítkami tetování byla horká a lákavá, musel jsem ji ochutnat, polaskat jazykem, stisknout zuby, až na ní zůstávaly tmavomodré otisky a Lukášův dech se zrychloval. Schválně jsem chladnou kuličkou ve svém jazyku přejížděl po jeho uchu, zatímco moje nehty dělaly na tom perfektně stavěném hrudníku karmínové škrábance. Vzrušoval mě pohled na něj, jakkoliv jsem si to odmítal přiznat, každý sval jeho těla, fascinovaně jsem si ho prohlížel, přejížděl prsty po jizvičce pod klíční kostí, po ornamentech na jeho břiše, znovu si do paměti vtiskával něco, co jsem tak dobře podvědomě znal. A že on zná mě, to bylo jasné..

Sakra, on fakt naprosto přesně věděl, co má dělat. Stačilo mu tak málo, přejet po mých stehnech velkýma rukama, stisknout v nich zadek v těsných džínech, zatáhnout za spodní ret a přitisknout mě na svou nahou kůži a vzdychal jsem mu do rtů, do těch rtů, které jsem znovu a znovu vášnivě líbal a nemohl se odtrhnout. Mé tělo jednalo úplně samo, instinktivně se k němu vinulo, otíralo o něj, neměl jsem to rozhodně pevně v rukách, když jsem právě onou rukou sjel po jeho břiše dolů a s tím, jak jsem si nedočkavě skousl spodní ret, jsem začal netrpělivě rozepínat pásek na jeho kalhotách. A on se rozhodně nenechal zahanbit. Dva knoflíčky, sjet zipem, drzým gestem mě jich zbavit a najednou jsem byl nahý, nahý a vzrušený a on si mě prohlížel a ne, nebyla v tom starost nebo obava. Prohlížel si mě lačně, nedočkavě, doslova si užíval, jak jsem se tam div ne provokativně vystavoval, protože mě to prostě vzrušovalo, ten lesk v jeho očích, když se mě jeho ruce dotýkaly tak majetnicky. A já místo pochyb konečně rozepl jeho kalhoty a osvobodil jeho tvrdé mužství.

Nevím, jestli si vzal on mě anebo jsem to byl já, kdo měl před očima holé prázdno, neuvědomoval jsem si nic, následky, situaci, byl jsem mimo, sténal mu do ucha a v druhé chvíli ho kousl do lalůčku, nadzvedával jsem se a znovu dosedal, cítil jeho pevné ruce, jak mi pomáhají, jak se jeho prsty zarývají do mých boků a jeho nepravidelný dech se odráží od mojí kůže. Zakláněl jsem hlavu, nekontroloval se, nesnažil se to držet. Kolik to bylo týdnů od té nehody, kolik pohledů, kolik přesvědčování, že je to špatné.. a teď to do sebe najednou všechno zapadalo a všechno dávalo smysl. Šeptal jsem jeho jméno, možná křičel, já fakt nevím, to jen mé oči pozorovaly jeho tvář, pootevřená ústa, ten pohled plný čisté touhy. Tempo se zrychlovalo, jak si mě bral stále rychleji a tvrději, jak jsem sténal a na kůži mu dělal vášnivé škrábance. No a v tu chvíli se jeho ruka ocitla na mém vlastním vzrušení a mě opustily i ty poslední jasné myšlenky a než jsem se alespoň pokusil vzpamatovat, dobalancoval jsem k vrcholu. Hlavu položenou na jeho rameni, vdechoval jsem tu vůni, která mi nedávala spát, cítil každou buňku svého těla a jeho ruce, jak se skoro něžně dotýkají mých zad. Zavřel jsem oči a nenechal uštěpačné myšlenky zkazit mi tuhle chvíli. Chvíli, kdy jsem se cítil maximálně šťastný.