Věděl, že se choval jako idiot. Neměl být na Romana takový, jenže šok, který mu přivodil svou náhlou přítomností, ho ochromil. Měl obrovskou radost z toho, že jeho milovaný kvůli němu absolvoval skoro jednodenní cestu letadlem, aby se setkali. Opravdu ho za to obdivoval, protože on sám dlouhé cesty neměl rád. Jenže teď byl tady v L.A., a dokonce v jeho bytě, kde ho tak neomaleně nechal. Bouchal se za to do hlavy po celý zbytek směny, která byla v ten den až překvapivě klidná.

Klidná až na Rickův výslech, kdy se z něj starší kolega snažil dostat úplně vše o tom, co už dávno věděl od Romana. Sam byl v šoku, jak nadšený z jeho milence jeho kolega byl. Hlava mu málem praskla, když ho začal přemlouvat, aby se k němu a jeho ženě stavili na večeři, nebo aby ho vytáhl do baru, kam s kolegy chodí večer po práci nebo o víkendech. „No tak, bude sranda a on aspoň pozná, jak si tady žijeme, a nebudete jen zalezlí v posteli,“ nadhodil s úsměvem několikrát, dokud Sam konečně nasupený s povzdechnutím nepřikývl a neslíbil, že se s ním tedy domluví.

Hlavou mu v tu chvíli běhala otázka, jak moc Romana svým odtažitým chováním naštval. Přece si přál, aby mu byl nablízku. Vždyť sám před odjezdem chtěl, aby jel s ním, a teď ho tak „zazdí“. Proto, když hodinová ručička ukázala patnáctou hodinu, nastoupil do auta a vydal se nejdřív směr obchod pro nějaké zásoby a něco dobrého na usmířenou. Ruce se mu nervozitou klepaly a jeho spodní ret si vysloužil několik kousnutí, jak se čím dál více přibližoval ke svému bytu. Celou dobu uvažoval, co ho bude čekat za dveřmi.

Sotva Sam odešel, rozhlédl se Roman znovu po spoušti, která tam byla. Kousky oblečení, které Sam tak nervózně sbíral, teď ležely na sedačce, kam je zase pohodil, aby mu mohl napsat číslo do kanceláře. Z toho, jak se choval, byl Roman opravdu hodně zmatený a modlil se, že se to vysvětlí hned, jak se vrátí. Dle toho, co mu řekl jeho kolega, měl pracovní dobu stejně dlouhou jako v Česku, avšak zde dělal ranní a odpolední směny. Nástup na ranní byl v sedm hodin, konec ve tři odpoledne, pokud ovšem neřeší nějaký případ, který si vynutí přesčasy. Odpolední pak od tří do jedenácti v noci. Noční a víkendové směny měli detektivové stylem telefonní pohotovosti.

Myšlenky na Samovu práci zahnal, protože teď stál uprostřed bytu a koukal na spoušť okolo, pak se teprve přinutil k pohybu. Byl po tom dlouhém letu sice dost unavený, nebránilo mu to však v tom, aby se po bytě porozhlédl.

Obývací pokoj byl prostorný a s kuchyní rozdělený barovým pultem, za nímž viděl na lince hromadu nádobí a obalů od jídla. Když došel do koupelny, v níž byl i záchod, uviděl v koši další hromádku špinavého oblečení, jinak čisto. Automaticky, beze slova si nad nepořádkem povzdechl a pustil se do úklidu, protože na tohle se opravdu nemohl dívat. Pochopil ale, že kdyby měl Sam čas, určitě by byt v takovém stavu nenechal.

Jakmile byla kuchyň uklizená a jedna várka už čistého prádla v sušičce, zatímco se druhá prala, lehl si na gauč, nastavil si budík, aby vstal dřív, než se ten bordelář vrátí domů, zavřel oči a skoro okamžitě usnul.

Sam byl z práce konečně doma. Tak, jak si zvykl z Česka, si zul boty u dveří a vešel do místnosti, v níž zůstal stát s otevřenou pusou. Párkrát musel zamrkat nad tím pořádkem, který tam byl. Nikde neviděl prázdné nádobí nebo špinavé oblečení. Vše bylo uklizeno, a jak slyšel, tak v koupelně jela sušička na plné obrátky. Zoufale svěsil ramena a znovu se rozhlédl kolem sebe. Nikde Romana neviděl. Odnesl proto tašku s nákupem do kuchyně, kde ji položil na pracovní desku, a vydal se prozkoumat i ostatní místnosti.

Našel ho v ložnici, jak v domácím oblečení převléká postel. Nešťastně se opřel o futra, do nichž praštil hlavou, než se rozešel. Roman byl tak zabraný do práce, že si ho nevšiml do chvíle, kdy ho zezadu objal a položil mu hlavu na rameno. Bylo mu tak moc líto toho, jak se zachoval, a zároveň byl rád, že ho objímá.

Roman ustrnul v pohybu a usmál se. Mrknul na muže za sebou, který se na něj lepil se štěněčím pohledem. Nepromluvil a naposledy urovnal povlak na peřině, než ho zapnul a nechal klesnout na postel. Ruce svěsil podél těla: „Takže teď už tady vaší policejní výsosti nevadím?!“ rýpnul si Roman a dostalo se mu jen nesouhlasného zakroucení hlavou. „No, jo, kdo by nebyl rád za pokojskou, co?“ pokračoval a zaslechl jen lítostné povzdechnutí.

„Promiň. Já to tak nemyslel. Jen jsem byl v šoku z toho, že tu opravdu jsi,“ zahuhňal mu Sam do ramene. Roman ho poplácal po rukách a tím ho přiměl je povolit a jeho se otočit. Sledoval sklopenou tvář před sebou s dokonale rudými líčky a skousnutým rtem. Oči upřené někam k nohám.

„No, nevím, jestli ti odpustím. Ale jelikož jsem si nezařídil žádné jiné ubytování, tak asi budu muset,“ popíchl ho znovu s uchechtnutím, než mu omotal ruce kolem pasu.

Sam zvedl hlavu a tvářil se jak spráskaný pes: „Omlouvám se, hrozně moc se omlouvám. Strašně jsi mi chyběl. Tak moc se mi po tobě stýskalo,“ fňuknul, omotal ruce kolem Romanova krku a natiskl se na něj tak, že spolu málem skončili v čisté posteli.

Objetí mu muž opětoval a přitiskl si ho k sobě, jak moc to šlo. „To doufám, protože mně taky,“ usmál se a políbil ho na krk.

„A odpustíš mi teda?“ ozval se Sam chvějícím se hlasem. Roman v momentě zpozorněl a kouknul na muže ve své náruči.

„Ty brečíš?“ zeptal se pobaveně, když ucítil pod rukama chvějící se tělo.

„N-ne,“ zakroutil Sam hlavou a popotáhl.

„Na detektiva ti lhaní moc nejde,“ zaznělo v odpověď, kdy to Roman nevydržel a začal se smát, snaže se trochu odtáhnout od Sama, který se zaboha nechtěl pustit. S povzdechnutím se k němu znovu přitiskl, šťastný, že ho má konečně u sebe.

Ta chvilka Sama dojala. Po dlouhé době se zase navzájem drželi. Byli zase spolu. Sice tam, kde myslel, že se to snad nikdy nestane, ale jak se říká: Nikdy neříkej nikdy.

Samovy ruce trochu povolily, a umožnily tak Romanovi udělat to, co chtěl už od první chvíle. Teda až po tom, co se podíval na ten šťastný úsměv. S ujištěním, že se nezlobí, se sklonil a spojil jejich rty v dlouhém hlubokém polibku, který po pár minutách rozpojili a znovu se objali.

„A řekneš mi teda, kde ses tady vzal? Proč jsi mi nedal vědět, že přiletíš?“ ptal se Sam, zatímco připravoval v kuchyni něco na zub a Roman stál kousek od něj s hrnkem kávy. Ten časový posun ho dost vyčerpával. I když se tři hodiny prospal, stejně cítil únavu. Chtěl ale vydržet. Bylo něco kolem půl páté a on nechtěl prospat celý den a připravit se tak o první společný den tam.

„Jak už jsem řekl tvému parťákovi, mimochodem je to fakt skvělý chlap,“ zastavil se Roman a usmál se, když po něm hodil Sam vražedným pohledem. ‚Ty moje žárlivko,‘ pomyslel si, než pokračoval: „Chtěl jsem tě překvapit. Už jsem to bez tebe nemohl vydržet. Skoro jsme si nevolali a ten online sex nestál za moc. Navíc, proč se nepodívat, co tě tady pořád tak drží?!“ dokončil a usrknul si kávy.

„Takže jsi přijel hlavně kvůli sexu?! To se mi snad jen zdá,“ zhrozil se Sam a ustal v krájení klobásek do leča. Nevěřícně zakroutil hlavou a propíchl Romana pohledem, zatímco on se skvěle bavil.

„Ne, lásko. Přijel jsem za tebou. Sex bude jen takové příjemné zpestření společných chvil,“ uchechtl se provokativně Roman a přejel mu rukou přes pas na zadek schovaný za domácími kalhotami, které si na sebe jeho milý oblékl po horké sprše, a políbil ho na rty.

„To doufám! Jinak tě čeká peklo,“ mrkl po něm šibalsky na oplátku a pokračoval dál v přípravě, tentokrát zeleniny.

Pozdní oběd měli uvařený během hodiny. Usadili se pohodlně na pohovku k televizi, na níž Sam pustil z notebooku film s titulky. Roman usazený s nohama na zemi a jeho drahoušek opřený o boční opěradlo s nohama přehozenýma přes ty jeho. Sledovali film a mezitím si povídali. Vyměňovali si novinky, které se za celou dobu, co byli od sebe tak daleko, udály. Roman Samovi popsal teď už podrobněji vše kolem soudu a toho, co následovalo. O tom, jak otec přepsal byt, ve kterém s jeho matkou žili, na něj a nechal mu volnou ruku v tom, co s ním udělá. A on ho prodal a peníze uložil na účet s tím, že si pak rozmyslí, co s nimi podnikne. Nakonec se přiznal, že chce prodat i dům a pořídit si nějaký menší někde jinde. Chtěl aspoň trochu zahnat vzpomínky na to špatné a budovat nové a lepší.

Užívali si tu společnou chvilku plnými doušky. Nasmáli se, jak dlouho ne, když si vyprávěli vtipné historky z poslední doby. Sam se zaujetím vykládal Romanovi o případech, které musel za ten rok a něco vyřešit. Mluvil o tajných úkolech, které musel splnit, o tom, jak pak chodil domů naprosto vyčerpaný a prospal i celý den. Začal plánovat, kam všude ho vezme a co všechno mu musí ukázat, než mu zase odjede. Nadšení z jeho přítomnosti bylo hmatatelné.

Roman poslouchal s naprostým zaujetím, hladě ho po nohách jednou rukou, zatímco v druhé měl jedno z amerických piv. Nebylo špatné, avšak na jeho oblíbeného Radka to nemělo.

Seděl pootočený k Samovi a sledoval nadšení v jeho tváři. Občas sice výraz vystřídal smutný pohled, když se dostal k tomu, jak propásl jejich důležité chvilky, a dokola se za to omlouval, ale při ujištění, že si to pak všichni vynahradí, povídal dál a dál, protože Roman ani snad neměl co říct a většinu doby mlčel. U nich se toho moc nedělo. Život jim proudil stále stejně pomalým a nudným tempem, na rozdíl od toho Samova, který ho v ty dny zajímal nejvíc.

„… a pak Rick sletěl přímo do toho bazénu se špinavou vodou. Kdybys ho viděl… a hlavně cítil… Museli jsme jet na stanici se staženýma okýnkama, protože se ten smrad nedal vydržet. Chvilku jsem uvažoval, jestli nejít pěšky, ale přes celé město se mi fakt nechtělo,“ uchechtl se Sam a upil svého piva.

Roman rudý od smíchu ho napodobil a bedlivě se na něj zahleděl. Tolik mu chyběl jeho úsměv, to veselí v hlase. Položil láhev s pivem na stůl a pak Sama pohladil po tváři. Pomalu a opatrně se k němu naklonil.

Sam se při tom dotyku zarazil a mírně se ošil. Mráz mu přejel po zádech a v břiše mu zašimralo z toho pohledu, který mu Roman věnoval. Z pohledu tak zamilovaného, tak vášnivého a dychtivého po jeho blízkosti. Vzdychl mu do úst, když spojili své rty ve vášnivém polibku, než mu zase vklouzl do pevného objetí. Tolik mu chyběl.

Ráno byl Roman vzhůru dřív než Sam. Kouknul na mobil, který ukazoval půl šesté. Uvědomil si, že doma by tou dobou bylo kolem půl třetí odpoledne. Do postele zamířili brzo, protože oba byli po celém dni opravdu unavení. On o něco víc než jeho detektiv. Cesta a časový posun ho zmohly dokonale a ani ty tři hodiny spánku během odpoledne mu moc nepomohly.

Otočený na boku sledoval spící tvář, která zářila ve světle lamp z ulice prodírajícím se skrz žaluzie. Pohladil ho jemně po tváři a políbil na čelo, než se odhodlal vstát z postele a jít vykonat ranní potřebu. Než za sebou zavřel dveře ložnice, zasmál se nad tím, jak se Sam pod dotykem mírně ošil, otočil se na bok a víc se zakutal pod peřinu.

Sice se mu po ranní sprše spát nechtělo, lehl si přesto zpátky do postele a zezadu „spící pannu“ objal a políbil na krk. Pár minut nato se ozval zvuk Samova budíku.

Sam se se zamrčením schoval pod peřinu, jako by si myslel, že tomu nějak pomůže. Neměl rád ranní vstávání. Bylo to pro něj peklo. Avšak lepší ranní směny než ty odpolední, které nenáviděl snad ještě víc. Celý den zašitý v práci. Když dostali nějaký naléhavý případ, tak tam kolikrát seděl skoro až do brzkého rána. Zvonění po chvíli ustalo Romanovým zásahem a on si stáhl peřinu pod nos a víc se do ní zachumlal. Ucítil, jak se mu kolem pasu omotává ruka, a ucítil horký dech na svém uchu.

„Budíček, lásko. Vstávat,“ zašeptal mu do ucha tak známý hlas osoby ležící za ním. V odpověď se Romanovi dostalo další zamručení. Jen taktak zadržel smích. Bylo to snad poprvé, co ho takhle tahal z postele. Vždy, když spolu přes noc spali, nemusel ani jeden z nich do práce, nebo to byl on, kdo odcházel, zatímco Sam ležel doma nemocný. Možná jednou se to událo, ale to vstával bez protestů. Tentokrát se však zdálo, že bez nich detektiv zpod peřiny nevyleze.

„No tak, máme tu další krásné ráno. Sluníčko svítí…,“ uchechtl se a Sama polechtal. Ten se jen ošil, překulil se dál od něj a znovu schoval hlavu pod peřinu.

Nechtělo se mu vstávat. Byla to dlouhá doba, co takhle spolu byli, a on si tu ranní chvilku nechtěl nechat zkazit, jenže to mu nebylo dopřáno tím, jak ho Roman z postele vyháněl. Zákeřák jeden. Když se mu pod peřinou znovu objevila cizí ruka a znovu ho polechtala po boku směrem k podpaží, začal se ošívat a smát a teprve teď vykoukl s rudou tváří a pohledem šlehajícím plameny.

‚Takhle na něj musím? Si budu pamatovat,‘ uchechtl se pro sebe, než se sklonil pro polibek, který mu byl po pár protestech oplacen.

Roman v kuchyni chystal snídani, zatímco Sam se šel opláchnout. Měl ještě tři čtvrtě hodiny na přípravu. Oddělení, ve kterém pracoval, bylo od jeho bytu autem vzdáleno necelých deset minut, takže měl spoustu času. Užíval si teplou sprchu, než se ozvalo zvolání, že je jídlo a káva na stole.

Společně posnídali a domluvili se, co budou dělat, jakmile v práci skončí. Byl to den, kdy většinou s kolegy zašel po práci na pivo do jedné hospůdky, ale tentokrát se chtěl věnovat jen a jen muži, který za ním vážil takovou cestu. Radost, kterou cítil, byla nepředstavitelná a odrážela se i v jeho tváři. Nic mu nechybělo. Teda krom otce, po němž se mu stýskalo pořád, ale už o něco míň než předtím, když si uvědomil, že se jeho odjezd do Česka blíží.

„A co kdybychom se tam zajeli podívat a pak se přidali k tvým kolegům? Nechci svou přítomností narušit vaši tradici. Navíc… mi to sám Rick navrhoval, že se určitě musím přidat, jak půjdete,“ prosil ho Roman nenápadně. Věděl totiž, že si společných chvil ještě užijí spousty, a on mu nechtěl krást ty jejich, které si pak už nejspíš nikdy nebude moct dopřát.

Sam se na něj pochybovačně zahleděl, přemýšleje, zda se Rick Romanovi náhodou nelíbí, když tak rád o něm mluví a bere v potaz jeho všetečné návrhy. Za to, co z něj vyšlo, měl největší chuť se zahrabat někam hluboko.

„Rick je na ženy, takže si nech zajít chuť!“ odpověděl Romanovi ledabyle. Jemu v momentě začaly škubat koutky a snažil se nerozesmát nad tou žárlivou poznámkou. Stejně to nevydržel a jeho smích zaplnil celý byt.

Sam se naoko urazil a šel se chystat k odchodu s tím, že teda půjdou, jen pokud to Rickovi neřekne. Roman na rtech zapnul pomyslný zip, než ho políbil na rozloučenou, když viděl, jak si z komody poblíž dveří vytahuje zbraň, kterou ani nevěděl, že doma má.

„Promiň, doufám, že ti to moc nevadí. Kolikrát nás volají v noci k případu, proto ji beru domů, abych nemusel lítat sem tam,“ zatvářil se omluvně, jenže Roman jen zavrtěl hlavou: „Pokud ji nepoužiješ na mě, tak mi to nevadí. Navíc… s ní vypadáš nebezpečně a sexy a nebezpečně sexy taky,“ usmál se a naposledy ho políbil po tom, co si zbraň schoval do pouzdra. Nad tou sexy poznámkou Sam jen zrudnul, oplatil mu úsměv a vydal se na cestu.

Zatímco on jel lovit padouchy, Roman usedl ke svému notebooku. Měl ještě nějakou práci, kterou musel dodělat, a stejně neměl do čeho jiného píchnout. Znovu se pousmál nad tím, co o Samovi a jeho zbrani řekl, než se konečně rozhoupal a otevřel první email. Nechtěl se nudit a po městě se mu v tuhle ranní hodinu chodit nechtělo.

Sama vyzvednul jako skoro každé ráno jeho parťák a své auto Romanovi nechal k dispozici, kdyby náhodou. On však měl v plánu ještě trochu odpočívat a sbírat síly na odpoledne, kdy ho jeho milý chtěl provést trochu po městě a ukázat mu aspoň pár důležitých míst, které možná bude potřebovat. Větší obhlídku si nechají na víkend, který, jak oni doufali, jim nic nenaruší. Doufali, že si aspoň tyhle dva dny vezmou zločinci dovolenou.

„Tak jaká byla první společná noc po tak dlouhé době, parťáku?“ zeptal se Rick Sama, sotva usedl za stůl.

„Krátká?! A vůbec, nestarej se,“ mrkl na něj Sam.

„Tak to musí být škoda, co? A co dneska večer?“ provokoval starší z detektivů.

„Myslel jsem, že ho strávím doma s Romanem, ale toho jsi svým proslovem natolik očaroval, že chce jít s vámi na pivo,“ řekl se sarkasmem v hlase a koukal, jak se jeho parťák snaží nesmát.

„Kdo chce jít s námi?“ ozvalo se kousek od nich. To jeden z jejich kolegů, který s nimi do baru chodil, zaslechl, o čem se baví.

„Ale… jen přítel mladýho by rád poznal, jak mu tady jeho miláčka kazíme,“ zasmál se Rick a jako vždy to schytal propiskou letící od protějšího stolu. Kolega Phill se jen šibalsky usmál a přitakal, že tohle si rozhodně nemůžou nechat ujít. A Sam jen zmučeně vložil hlavu do dlaní. ‚Že já vůbec něco říkal?!‘

„Tak jo, dnešní večer bude skvělej. Musím to říct ostatním,“ zvolal Phill kráčeje za dalšími z jejich party.

Procházeli se uličkami města poblíž Samova bytu. Chtěl mu nejdřív ukázat, kde si může zajít nakoupit vše, co potřebuje, kdyby náhodou, než ho zatáhnul do svého oblíbeného café baru, kde mimo skvělého kafe i výborně vařili. Sedli si ke stolu a za moment k nim přitančila servírka s jídelním lístkem. Objednali si oba pořádný hrnek černé kávy a k tomu minerálku. K jídlu si pak vybrali smažené kuřecí maso se zeleninou a americkými brambory, které oběma velice chutnalo.

Seděli a povídali si o tom, co se dělo u Sama v práci. Jelikož on a Rick těch případů moc neměli, dostali za úkol pomoct jejich kolegům. Aspoň trochu oddechu po tom náročném roce. Proto si i mohli dovolit skončit v normální hodinu.

Po výborném jídle se rozhodli trochu provětrat. Loudali se pomalu uličkami a povídali si, než došli k baru, kde už na ně v plné polní čekal stůl plný asi pěti policistů v civilu, a Sam si mumlal pod nosem něco o tom, že jeho kolega Rick přijde nejspíš při nějaké akci „náhodou“ o život. Roman se jen lítostivě usmál a konejšivě mu přejel rukou po zádech.

Informace o tom, že je Sam na muže, se už dávno rozšířila po oddělení, tudíž nebylo ani žádným tajemstvím, že ten muž, kterého odtamtud Sam tak zbrkle odvedl, byl jeho přítel. A oni ho chtěli poznat.

„Samueli, Romane, tady jste. Už jsme na vás čekali,“ zvolal Rick, zatímco vstal, aby se s nimi přivítal.

Po dlouhém uvítacím rituálu dalších kolegů i oni dva pak usedli ke stolu, trochu schovaném v jednom tmavším koutku, kde moc lidí nebylo a kde se okamžitě stali středem pozornosti. K pití si objednali pivo a něco malého k tomu, než se rozproudila pravá zábava.

Samovi kolegové byli zvědaví jak kozy a snažili se z Romana vytáhnout, co se dalo. Sam tam seděl a snaže se bránit se s nimi dohadoval, že nemusí vědět všechno a oni taky nemusí říkat TO, co by je stálo jejich drahocenné životy. Vše ale ze srandy v přátelské míře s úsměvem na rtech. Roman je sledoval a poslouchal a kroutil hlavou nad veselou atmosférou. Nad tím, jak skvěle si rozuměli a zároveň byli vůči sobě škodolibí. Skvěle se navzájem doplňovali a bylo vidět, jak pevný tým vlastně tvoří.

Ani jeho nenechali vydechnout a zapojovali ho do hovoru. Nebyl to pro ně cizinec z Česka, ale partner jejich drahého kolegy, kterého potřebovali nutně vyzpovídat, aby věděli, zda Sama nechávají ve volném čase tomu pravému člověku, a kterému nutně potřebovali sdělit, na co si v jejich vztahu musí dávat pozor, a zároveň mu vyprávět o všech škobrtnutích jejich mladého kolegy.

„A vzpomínáte na mrtvolu ve Westmontu, v tý malý komunitě? Jak vás zavolali k tý babce, co zabila svýho manžela, protože ji štval a podváděl s babkou odnaproti? No a pak se snažila sbalit tady mladýho jen proto, abyste ji nezavřeli? To ti určitě nevyprávěl, co?“ uchechtl se jeden z kolegů a sledoval, jak Sam praštil hlavou o stůl a zakryl si ji rukama. Roman po něm hodil soucitným pohledem, ale dál bedlivě naslouchal. Chtěl se dozvědět o svém milém co nejvíce.

„Jo, to si vzpomínám. Tenkrát na jejich oddělení měli málo lidí, tak to hodili na krk nám. Prosila Sama, aby ji osvobodil, a slibovala mu za to modré z nebe,“ brečel smíchy Rick a Roman se přidal k nim, zatímco Sam skuhral do stolu.

„Byl to jeho druhý případ na vraždách a už měl fanynku. Lásku na první pohled. Jen ten věkový rozdíl,“ mlaskla kolegyně, jediná žena u stolu, než pokračovala: „Když ji vyslýchal, pořád po něm mrkala očkem tak, že pak za ní odmítal vkročit do výslechovky. Stejně jí nakonec zlomil srdce, když ji nechal zavřít,“ povzdechla si a zajela Samovi rukou do tmavých vlasů, za což po ní schytala ránu.

„No tak, netrapte ho, chudáka. Podívejte, jak mu je po ní smutno,“ zasmál se další z mužů, než vyzval kolegy zahrát si šipky. Všichni se poslušně pozvedali a šli, krom Sama, který zkroušeně zvedl hlavu poté, co ho Roman konejšivě pohladil po noze.

„Štěstí, že jsi ji musel zavřít. Nerad bych se s ní o tebe dělil,“ zašeptal mu do ucha a políbil na tvář. Sam po něm šlehl vražedným pohledem, než mu pohrozil, že bude spát na gauči, když bude pokračovat. Pak se ale stejně usmál a letmo ho políbil.

„Tolik historek a oni si vyberou zrovna tuhle,“ uchechtl se. „Bavíš se s nimi aspoň trochu? Já vím, že tolik policajtů jednomu nemusí být zrovna dvakrát příjemné,“ zahleděl se na Romana a propletl si s ním prsty. Byl rád za to, že ho má vedle sebe. Užíval si přítomnost všech plnými doušky, jen uvažoval, zda i Roman.

„Neboj, bavím se. Vlastně… jsou skvělí, opravdu. Dlouho jsem se tak nezasmál a aspoň jsem konečně poznal někoho tobě blízkého. Honzu nepočítám, ten je rodina, ale myslím tím přátele,“ dokončil Roman a pohladil Sama palcem po ruce.

Sam se nad tím jen usmál, protože měl pravdu. Než stihl něco říct, kolegové si je zavolali k sobě. Jejich chvilku jim nechali a teď se je snažili na chvíli rozdělit od sebe, když si vymysleli turnaj v šipkách, kdy se rozdělili na dvě skupinky a Romana a Sama tak postavili proti sobě. Což byla, jak si Sam pomyslel, pěkná zákeřnost, jenže když se protočili pár kol a on získal pár bodů náskok nad svým milým, který pro tuto noc vyměnil brýle za kontaktní čočky, tahle vlastnost se projevila i u něj. Uzavřel s Romanem svou vlastní sázku o to, že ten, kdo prohraje, bude celý víkend vařit a pečovat o toho druhého.

Roman by byl hlupák, kdyby nepřijal. Vrhl se do hry proti svému detektivovi s obrovskou vervou.

Mezitím, co se střídali ostatní hráči, Roman celou skupinku pozoroval. A uvědomil si, že nelhal. Opravdu mu bylo dobře. Nebylo to jen proto, že na chvilku vypadl ze svého světa. Konečně poznal i ten Samův, což pro něj znamenalo opravdu hodně, protože konečně poznal i druhou stránku jeho osobnosti. Tu, kterou v Česku neměl šanci poznat.

V Česku byl Sam věčně zadumaný a více uzavřený. Sice se smál, vypadal šťastně, ale on cítil, že to není úplně ono. Možná to bylo tím cizím prostředím, ale po dvou měsících si řekl, že v tom je i něco víc, když se Sam kolikrát až uzavíral do sebe. Teď však pochopil, čím to bylo, když těch šest policistů sledoval. Ať už se sám sebe snažil jeho drahý detektiv jakkoliv přesvědčit o opaku, tady byl doma. Ne v Česku. Tady, mezi jeho americkými kolegy. Usmál se nad jednou myšlenkou, která mu proběhla hlavou. Nad tou myšlenkou, kterou on už předtím řešil s někým jiným.

Usmál se pak znovu, než chytil do dlaní šipky, jež mu Sam předal, a opřel se vedle něj o zeď.

„Co?“ zeptal se Sam nechápavě po tom pohledu. Roman jen zakroutil hlavou a šel hrát.

Zbytek večera jim krásně utekl a zákeřnost Samových kolegů se projevila znovu ve chvíli, kdy jeden z nich prohrál a musel objednat celému stolu panáka. Navíc měl Roman velkou radost ze své vlastní výhry a myšlenky na to, že on se bude celý víkend válet na gauči a nechávat se obskakovat od svého detektiva, který proti němu prohrál přesně o deset bodů.

„To není fér! Kdyby mě Kath neplácla po zadku, projel bys to na celé čáře!“ rozčiloval se pak naoko cestou domů. V duchu ale děkoval kolegům za to, že ten jeho tajný plán návratu do Česka nevyzradili. Za to byl opravdu rád.

Roman se nad ním jen usmál, a když zjistil, že kolem nich není skoro živáčka, chytil ho za ruku a vedl si ho nočním městem k němu domů.