Padnu vyčerpaně do křesla. Dneska jsem měl naprosto příšerný den. Hned ráno mi jedna spolužačka  řekla, že mám naprosto příšerné kalhoty, v hodině českého jazyka jsem dostal nedostatečnou ze slohu, s tím, že mi učitelka řekla, že úroveň mého psaní je na úrovni žáka 2. třídy. A tím to neskončilo, v matematice jsem naprosto podělal test, takže mi matikář řekl, že jsem podle něj naprostý idiot a nakonec jsem se pohádal se svými kamarády. Potřebuju se napít! Zvednu se a dojdu do kuchyně, otevřu ledničku a vytáhnu pivo. To je to, co potřebuju. Otevřu ho a napiju se. Najednou se ozve zvonek. Kdo to může být? Přejdu k domovním dveřím, otevřu je a šokem vyprsknu to, co mám v puse. Co-co to je? Velmi se to podobá mé nejlepší kamarádce, ale má to roztrhané oblečení, mrtvolně šedou odlupující se kůži, plnou vředů a otevřených ran, ze kterých lezou červi a také vystupující kosti. Zombie? Ona se přestrojila za zombie?

,,Dáš si mozeček?'' zeptám se jí.

,,Jasně, ale jenom lidský. Takže kde máš sekeru, abych ti mohla useknout vršek hlavy?'' odpoví mi se smíchem.

Začnu se smát. Petra mi vždycky dokáže zvednout náladu.

,,Pojď dál.'' pozvu ji dovnitř. ,,Mimochodem musíš se pořád převlékat za nadpřirozené bytosti?'' zeptám se. Dojdeme do obýváku a posadíme se.

,,Nemusím, ale líbí se mi to. Mimochodem, je Aleš doma?''

,,Ale ostatní tě pak mají za cvoka. A ne není, je na brigádě a vrátí se až za dvě hodiny.''

,,Aha, já jen, že jsem si od něj půjčila nějaké knihy a chtěla jsem mu je vrátit.''

,,No tak je nech tady, já mu je pak předám.''

,,Dobře. Jo a mimochodem vypadáš dost... vyšťaveně. Co se stalo?'' zeptá se a zkoumavě se na mě zadívá.

,,Ale jen den blbec. Všechno dělám špatně. Ostatní mě dneska jenom kritizovali a nakonec jsem se pohádal s kamarády.'' povzdechnu si.

,,A proč si bereš kritiku ostatních k tělu?'' zeptá se mě nechápavě.

,,Eh?'' vyrazím ze sebe.

,,Hele, takový kecy, jako, že to je špatně a tohle bys měl udělat jinak, pouštěj jedním uchem dovnitř a druhým ven. Dělej si věci podle svého a na ostatní kašli. Víš, kolikrát kritizovali mě? Za to, co poslouchám, jak se oblékám, co si myslím a jak se chovám.'' řekne.

,,A jak se s tím vyrovnáváš?'' zeptám se zvědavě.

,,No jak. Prostě nad tím mávnu rukou a ignoruju to. Jak se říká, je lepší to posrat podle svýho než podle ostatních.'' pokrčí rameny.

,,Hm.'' zamručím a začnu nad tím přemýšlet.

,,Ou, už budu muset jít. Můžu si ještě odskočit?''

,,Jasně. Koupelna víš, kde je.'' jen přikývne.

Vezme si tašku a odběhne. Po chvíli se vrátí.

,,Tak já letím. Ahoj!'' řekne a už jí není.

Večer

,,Ne, opravdu? Přišla přestrojená za zombie? To snad není možné. Co všechno ta holka nevymyslí.'' zasměje se Aleš a napije se vína.

Dneska máme výročí, tak jsem ho vzal na romantickou večeři a dal jsem mu stříbrný náramek a on mě hodinky.

,,No jo, Petra je prostě Petra. Vždycky svá.'' uchechtnu se.

Zaplatím a odcházíme. Rozhodli jsme se, že domů půjdeme pěšky. Je to takové romantičtější. Doma se vysprchujeme a padneme do postele. Začneme se líbat a mazlit. Nakonec se dlouze a něžně milujeme. Po milování ležím na zádech s Alešem na hrudi. V tom si všimnu červeného světýlka. Co to je? Vstanu a přiblížím se k tomu světýlku. To je kamera. Otočím se na Aleše, který mě nechápavě pozoruje z postele.

,,Tys sem dal kameru?'' zeptám se ho.

,,Kameru? Jakou kameru? Já tam žádnou nedával, ani žádnou nemám.'' řekne Aleš.

Jestli ji sem ale nedal on ani já, tak kdo? Vždyť tady nikdo nebyl. Kromě... Já ji zabiju! Tohle ne. Překousnul jsem u ní hodně věcí. Překousnul jsem ty její kostýmy, překousnul jsem, že mě donutila nechat si udělat tetování henou, překousnul jsem, že mi za mé nepřítomnosti předělala byt, překousnul jsem, že mě vzala do africké restaurace, kde jsem musel jíst brouky, kobylky a já nevím jaké hnusy ještě, dokonce jsem překousnul i to, že mě donutila jít s ní na koncert a následně na autogramiádu TokioHotel, ale tohle... tohle nepřekousnu. Co je moc, to je moc!

,,ZABIJU TĚ, PETRO! ZABIJU!''