,,Ách!'' vydechnu a prohnu se do oblouku, zatímco stříkám své semeno do těla Aleše. Odvalím se z něj do písku a vydýchávám se.

,,Úžasné!'' vydechnu.

,,Ano. To opravdu bylo.'' vydechne Aleš a přitulí se.

Obejmu ho a zírám na nebe.

,,Škoda že už zítra odjíždíme.'' povzdechne si Aleš.

,,To ano. Nejradši bych tu zůstal navždy.'' řeknu a políbím ho do vlasů.

,,Hlavně co nejdál od Petry, co?'' zasměje se Aleš.

,,Ale to zas ne. By mi ty její naschvály nakonec chyběly. '' řeknu s úsměvem.

,,To je fakt. Leda bychom se sem přestěhovali všichni. Petra by se tu mohla převlékat za mořskou pannu.'' řekne Aleš.

,,Mořská panna by byla ještě dobrá. Ona by byla schopná převléknout se za cokoliv.'' řeknu se smíchem.

,,No jo. Jdu do vody. Mám písek i v... no prostě všude.'' řekne Aleš a běží do moře. Zvednu se a se smíchem běžím za ním.

Chvilku dovádíme ve vodě a pak se vrátíme na hotel. Osprchujeme se a padneme do postele. Netrvá dlouho a oba usneme.

,,Sakra! Vstávej! Zaspali jsme!'' vřeští mi u ucha hlas.

,,Co? Zaspali? Jak to?'' vyletím z postele a v rychlosti se oblékám.

,,To nevím. Co ale vím, je, že letadlo nám letí už za hodinu.'' panikaří Aleš a hází do kufrů naše věci.

Popadnu plný kufr a nějaké příruční tašky a běžím na recepci odhlásit nás. Během odhlašování kolem mě proběhne Aleš s dalšími taškami a kufrem a snaží se chytit taxi. Naštěstí se mu to podaří a po chvilce už svištíme směr letiště. Bohudík jsme to stihli a teď už sedíme v letadle a letíme domů.

,,Teda, to bylo něco.'' poznamená Aleš ještě trochu zadýchaný z běhu.

Jen přikývnu a zhluboka dýchám.

,,Dobrý den! Dáte si něco k jídlu nebo k pití?'' přijde k nám letuška.

,,Vodu.'' vydechneme oba.

,,Promiňte, mohu vás požádat i o sluchátka?'' zeptá se Aleš letušky, když nám přinese objednanou vodu.

,,Zajisté. Dvoje?'' zeptá se.

,,Ano, prosím.'' odpoví Aleš a po chvilce u sebe máme vytoužená sluchátka.

Okamžitě je zapojíme a na obrazovkách před sebou si pustíme film. Celý let trávíme sledováním filmů a podřimováním. Po přistání zamíříme na terminál a čekáme u pásu na naše zavazadla.

,,Ty vole!'' vypadne po chvíli z Aleše a téměř okamžitě se začne smát.

Nechápavě se ohlédnu a uvidím... mumii, jak na nás mává a poskakuje na místě. A absolutně ignoruje všechny nechápavé, nevěřícné nebo udivené pohledy ostatních lidí.

,,Tak tohle mi chybělo.'' řeknu s úsměvem. Oba se rozesmějeme a se smíchem zamíříme k poskakující mumii.