,,Ahoj!'' pozdravíme oba.

,,Tak co přesně ti je?'' zeptá se Aleš, zatímco míří do kuchyně.

,,Nevím, ale už asi dvě hodiny zvracím a mám i zvýšenou teplotu.'' řekne Petra.

,,To vypadá na žes něco špatného snědla.'' poznamenám a posadím se do křesla v obýváku.

,,Ale vždyť já včera jedla to samé co vy. A doma jsem si natočila akorát sklenici vody.'' řekne Petra a zachumlá se do deky na gauči.

,,Tys nečetla to varování? Visí to snad na každým sloupu a dokonce ho máte vylepený na dveřích.'' řeknu.

,,Jaké varování?'' zeptá se Petra překvapeně.

,,Že se do pitné vody dostala nějaká chemikálie, která v malém množství způsobuje zvracení, zvýšenou teplotu a průjem, ve větším i křeče, dušnost a smrt.'' vysvětlí příchozí Aleš a postaví před Petru talíř s vývarem.

,,Ou, tak to jsem přehlédla.'' řekne Petra.

,,To nic. Hlavně že to není z nervů.'' řeknu.

,,Proč z nervů?'' zeptá se Petra a nechápavě na mě hledí, zatímco Aleš začíná mlátit hlavou o zeď.

,,Nó, to proto... že...ehm...všechno kolem je tak stresující.'' vypadne ze mě.

Panebože co to melu? Petra i Aleš na mě hledí jak na debila. I když, proč jak? Já jsem debil.

,,Jasně.'' řekne Petra pomalu.

,,Měla by sis sníst tu polévku. Ať ti nevystydne.'' snaží se situaci zachránit Aleš.

,,Aleši jsi hodný ale opravdu je mi špatně, takže nechci riskovat. Promiň.'' řekne Petra a pousměje se.

Aleš si povzdechne. Já si jen prohlížím Petru. Vždychky působila tak vesele, silně a nad věcí. Ale teď mi připadá malá a zranitelná. Mám chuť ji obejmout a nepustit, chránit ji. Nakonec mi to nedá, přesednu si k ní a stulím si ji do náruče.

,,A ještě jednou děkuju za ten náhrdelník. Je opravdu krásný.'' řekne Petra po chvilce.

,,To jsme rádi. Jen...co se včera stalo?'' zeptá se Aleš opatrně.

,,Nic, co by se mělo stát?'' odpoví Petra.

,,No, my jen žes včera tak rychle vylítla. Navíc ses nechovala jako ty. Ten náhrdelník ti připomněl něco nepříjemného?'' vyhrknu.

Cítím jak mi Petra v náruči ztuhla. Aleš mě vraždí očima. Sakra, řeklo se opatrně a já to takhle zvorám. Jsem debil, debil, debil a ještě k tomu s velkým D.

,,Totiž chtěl jsem říct, že... no...'' koktám, jak se snažím zachránít situaci.

,,Kluci je mi líto, ale měli byste jít. Jsem unavená a opravdu se necítím dobře.'' špitne Petra potichu.

,,Jasně, ale kdyby něco tak volej, ano?'' řekne Aleš a dál mě probodává očima.

Petra jen přikývne. Zvedneme se a odejdeme.

,,JSI TY VŮBEC NORMÁLNÍ? CELÝ JSI TO POKAZIL. NEJRADŠI BYCH TI ZAKROUTIL KRKEM!'' začne na mě Aleš řvát, sotva se dostaneme domů.

Jen hledím do země. Má pravdu. Zkazil jsem to.

,,Máš pravdu. Zkazil jsem to. Jsem vůl.'' sypu si popel na hlavu.

,,Jo, to jsi. A korunovanej.'' povzdechne si Aleš a zapadne do koupelny, aby si dal uklidňující koupel.