,,Ale stejně mi to vrtá hlavou.'' řeknu, zatímco míchám vajíčka.

 

,,Myslíš to Petřino včerejší chování?'' zeptá se Aleš a ukousne si z namazaného rohlíku.

 

,,Jo. Co myslíš, že za tím stojí? To přece není jen tak.'' řeknu zamyšleně.

 

,,To nevím. Ale asi to nebylo nic pěkného.'' řekne Aleš.

 

,,Možná, že to souvisí s něčím v minulosti.'' nadhodím.

 

,,To je možné. Vždyť o její minulosti nic nevíme. Nevíme nic o jejím dětství, o její rodině.'' řekne Aleš zamračeně.

 

,,Máš pravdu. A když se o tom začneme bavit, tak Petra buď něco vyvede, odejde nebo změní téma.'' řeknu a žvýkám zamyšleně vajíčka.

 

,,Hm.'' zamručí Aleš.

 

Oba se pohroužíme do ticha. Zamyšleně jím svou snídani a přemýšlím. Až teď si uvědomuju, že toho o Petře opravdu moc nevím. Jasně, vím jaké je její oblíbené jídlo, jaká je její oblíbená barva, ale o jinak o ní nic moc nevím. A stejně tak si začínám uvědomovat, že se opravdu Petra vyhýbá tématu minulost a rodina. Ale jak to z ní dostat?

 

,,Jak to zní dostat?'' řeknu nahlas.

 

,,Taky nad tím přemýšlím. Bohužel mě nic nenapadá.'' řekne Aleš.

 

,,Hele, a co jí zavolat, pozvat ji na oběd nebo s ní jít ven, dělat jako že se nic neděje a nějak nenápadně to z ní dostat.'' navrhnu.

 

,,To zní dobře.'' pousměje se Aleš.

 

Přikývnu. Vezmu mobil a vytočím Petřino číslo. Chvilku čekám ale nakonec mi to zvedne.

 

,,Ahoj! Chtěl jsem se zeptat, jestli bys se mnou a s Alešem nešla někam ven nebo jestli nechceš zajít k nám? …. Aha. Tak my přijdeme za tebou....Um, dobře. Tak dej vědět, až....Jo, ahoj!''

 

,,Tak co?'' zeptá se Aleš.

 

,,Prý jí není dobře. A nechce, abychom tam chodili, že prý se ozve, až jí bude líp.'' řeknu.

 

,,To se mi nelíbí.'' zamračí se Aleš.

 

,,Ani mě ne. Ale co můžeme dělat?'' povzdechnu si.

 

,,Co? Prostě se zbalíme a půjdeme k ní. Udělám jí kuřecí vývar, ten jí pomůže.'' řekne Aleš rozhodně.

 

,,Jenže přesně tohle ona nechce.'' namítnu.

 

,,Jo a já zase nechci, aby se uzavírala do sebe a utápěla se v depresích.'' odsekne Aleš a chystá si věci na vývar.

,,Dobře.'' rezignuju.

 

On když si Aleš něco usmyslí, tak s ním nehne ani pár volů. Odejdu do obýváku a pustím si televizi. Zrovna jede Soudkyně Barbara. To je celkem zajímavý pořad.

 

,,Tak můžeme jít.'' ozve se po nějaké době Aleš.

 

Jen přikývnu, oba se obujeme a vyrážíme.

 

Petra

 

Položím telefon a povzdechnu. Vím, že není dobré se schovávat a izolovat se, ale potřebuju být chvilku sama. Navíc mi opravdu není dobře. Jen na to pomyslím, zvedne se mi žaludek. Taktak stihnu doběhnout na záchod.

 

Doploužím se do ložnice, kde se převleču do domácího oblečení. Klukům jsem sice řekla, ať nechodí, že mi není dobře ale jak znám Aleše, tak ten stejně přijde. Už jen kvůli tomu, aby se ujistil, že jsem v pořádku. A jak znám Dalibora, tak ten půjde s ním.

 

Jako bych to neříkala. Sotva se převléknu, už někdo buší na dveře. Uchechtnu se a jdu otevřít.

 

,,Ahoj kluci!'' pozdravím, sotva otevřu dveře.