Petra

Zamknu za Daliborem dveře a s úsměvem se vrátím do obýváku. Posadím se do křesla a znovu vezmu do ruky hrnek. Napiju se. Chudák Dalibor, měl by si vždy zkontrolovat co je v hrnku, ze kterého pije. Dneska to bylo kafe s extra kofeinem navíc. Dneska se nevyspí. Uchechtnu se a naposledy usrknu ze svého hrnku, ve kterém mám třešňový čaj. Vstanu, vezmu oba hrnku a jdu do kuchyně. Odložím hrnky do dřezu. Měla bych si jít lehnout, přece jen už je docela pozdě v noci nebo spíš brzo ráno, záleží na úhlu pohledu. No to je jedno. Lehnu si do postele a během pár minut usnu.

Otevřu oči, zívnu a protáhnu se. Natáhnu se na noční stolek pro mobil a podívám se kolik je hodin.

 Hm, 11:40. Nedá se nic dělat. Znovu se protáhnu a vstanu. Rozespale se dopajdám do koupelny a vlezu do sprchy. Zpočátku na sebe pustím studenou vodu abych se probrala. Poté pustím vodu teplejší a umyju se. Po vysprchování s ještě vyčistím zuby, vyfénuju a učešu vlasy.

Nahá dojdu do svého pokoje a otevřu skříň. Tak copak si dneska vezmu na sebe? Vyhlédnu z okna. Venku svítí sluníčko a vypadá to, že bude teplo. Takže něco lehkého. Tak dneska půjdu za nymfu dryádu. Sáhnu do skříně a vytáhnu z ní zelené šaty bez ramínek, které vypadají jako by byly ušity ze stromových listů. Obleču si je. Ze šuplíku vytáhnu řetízek z umělých třešňových kvítků a čelenka, která vypadá, že je udělaná z větviček a z které kolem obvodu hlavy visí lístky a kvítky. Nakonec si obuju páskové boty na klínku s páskem po kolena.

Ještě nalíčit. Takže světle růžový lesk na rty a zeleno hnědé oční stíny. Hotovo. Kouknu na hodiny na mobilu. 12:05. V tom mi mobil zavibruje v ruce. SMS od Aleše. Otevřu ji a přečtu.

Ahoj! Letadlo nám letí za 3 a půl hodiny. Nedáme teda ještě oběd?

Usměju se a kladně odepíšu.

Vezmu si mobil, klíče a peněženku, naposledy se podívám do zrcadla a vyrážím.

,,Ahoj kluci!'' pozdravím, když dorazím do restaurace a padnu na sedačku.

,,Ahoj!'' usměje se Aleš.

,,Nazdar!'' zabručí Dalibor.

Chudák,vypadá docela unaveně.

,,Co jsi dneska? Víla?'' zeptá se Aleš. Dalibor na mě jen zamračeně sleduje.

,,Ne, jsem dryáda.'' odpovím, zatímco si prohlížím jídelní lístek.

,,A to je co?'' zeptá se mě Dalibor.

,,Nymfa. Stromová.'' odpovím a usměju se na něj.

,,Aha.'' řeknou oba a podívají se po sobě.

,,Dobrý den! Co si dáte?'' zeptá se příchozí číšník. Objednáme si.

,,Hele, cos mi to v noci dala? Jsem potom vůbec neusnul.'' řekne Dalibor.

Zatvářím se jako neviňátko.

,,Co by. Kafe.'' řeknu.

,,To sice jo. Ale obyčejný kafe to nebylo. Takže co za kafe to bylo?'' řekne.

Začnu se smát.

,,No když jinak nedáš. Bylo to kafe s extra kofeinem navíc. Dovezené až z Ameriky.''

,,Cože? S extra kofeinem? JÁ TĚ ZAŠRTÍM!'' zařve Dalibor a vyskočí ze židle.

,,A sakra! Aleši zachraň mě!'' vyjeknu se smíchem a schovám se za Aleše.

,,To tě nezachrání! Vylez!'' řekne Dalibor a natahuje se přes Aleše, aby mě chytil.

,,Je všechno v pořádku?'' zeptá se číšník, přinášející naši objednávku a nechápavě se na nás dívá.

,,Ano. Jen tihle dva jsou tak trochu blázni.'' odpoví mu Aleš se smíchem.

Číšník jen dál nechápavě zírá. Alespoň do doby, dokud se neposadíme zpátky na naše místa. Položí před nás jídlo a pití a co nejrychleji odejde.

,,Tak ten na nás dlouho nezapomene.'' poznamenám.

Já a Aleš se začneme šíleně smát a náš smích je tak nakažlivý, že se po chvilce přidá i Dalibor. Opravdu jsme blázni.