Epilog

O dva měsíce později

           Ležela jsem nervózně na posteli a čekala na Daniela. Byli jsme u něj v pokoji. Zdržel se v koupelně. Přemýšlela jsem, jak se věci změnily. Vrátili jsme se do Brna. Dostala jsme nabídku od madam Elisy, zda bych nechtěla kavárnu vézt. Neměla jsem žádné zkušenosti, takže jsem zatím byla pravou rukou Daniela, ale už nyní jsem rozhodovala, jaké druhy kávu budeme kupovat od dodavatelů a do budoucna je v plánu ji tam i pražit. Byla jsem nadšená. Myšlenky pokračovat v nějaké škole jsem se nevzdala. Uvidíme.

         S Francescou jsme velké kamarádky, hodně spolu mluvíme o umění a chodíme po různých výstavách. Renata si našla práci také tady a to rovnou místo mne, v kavárně. Smála se mi, když říkala, že jí budu šéfovat.       

        Tobiáš se rozhodl jet na turné se svojí mámou. Nevím, zda to souviselo s Renatou, která mu udělala kvůli tomu scénu přímo před lidmi, ale nezazlívala jsem mu to. Chtěl poznat mámu blíže a podívat se i jinam. Mrzelo mne, že byla Renata nešťastná, ale doufala jsem, že se to mezi nimi ještě urovná. Třeba jim pomůže odloučení. Vídávala jsem u bratra pohled, kterým pozoroval Renatu. Ať už se mezi nimi odehrávalo cokoliv, na Renatě mu záleželo tak, jako dosud na žádné jiné. Nebylo jistý, kdy se vrátí, ale věděla jsem, že to není na dlouho.

        Veronika s námi chtěla být každý svátek a volnou chvíli, kterou měla. Často jsme se viděly. Už jsem byla schopna odvyprávět i ten zbývající kus života, který jsme vedli. Hodně přitom plakala. Tobiáš se hodně držel, aby neukázal své slzy, když jsme tam obě plakaly. Byl to takový ubrečený den.

        Co se týkalo mne a Daniela, myslím, že jsem dělala pokroky. Napadlo nás, že bychom mohli začít polohou, ve které mne Kostival neznásilnil. Byla to jen jedna. A to na boku. Neustále jsme se mazlili a dělali vše ostatní. Dokonce i orální sex. Zvládla jsem to a Daniele byl v sedmém nebi. On mne už několikrát přivedl tímto způsobem k orgasmu. A to mne vedlo k představě, jaké to asi bude s jeho penisem. Musí to být přeci lepší.

       Byla jsem rozhodnutá to zkusit dnes. Takže jsem ležela na posteli, připravena na boku, nahá. „Co tam pořád děláš?“ volala jsem na něj. „Už to bude!“ zavolal na mě z koupelny. Po pár minutách vešel nahý do dveří. Nejdřív jsem nevěděla, proč tak vyčkávavě hledí. Ale pak jsem si všimla jeho rozkroku. Neměl ani jeden chlup.

„Ty ses oholil? Proč?“ chtěla jsem se mu smát, protože to vypadalo tak divně. Odmítala jsem si připustit představu syrového kuřete. On se na mě díval, když se přibližoval k posteli. Jeho chlouba nebyla tak úplně v klidu.

„Když jsi mi vyprávěla o otci, několikrát jsi zmiňovala, jak se ti hnusilo cítit jeho chlupy na sobě…myslel jsem si…chtěl jsem být co nejvíc odlišný od toho, co jsi cítila s ním…“ říkal mi trochu stydlivě. Bylo to milý a důvod jeho konání mne zahřál u srdce.

„On se ti nemůže v ničem podobat. Ale moc si toho cením…“ vztáhla jsem k němu ruce a on si lehl vedle mě. Věděl, že zalehnout mě tělem je špatná poloha a nějako dobu ještě asi bude. Avšak věřila jsem, že i toto časem odezní. A že čas s ním veškeré mé rány vyléčí. A když jsem ho uslyšela citovat láskyplné verše Shakespeara, jen mne to utvrdilo.

„Až teprve naše společná láska mi ukázala,

 Co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je

 jen poloviční, když se o něj nemáš s kým podělit,

a smutek je dvojnásobný, když ti z něj nemá kdo

pomoci. S tebou jsem poznal, co to znamená

opravdu milovat, a jaké to je, když je má láska

opětována.“