Amitiel zničeně sedí na chodbě před ošetřovnou a nepřestává zarudlýma očima hypnotizovat dveře od ošetřovny.

„Co tu děláš?“ zeptá se, když se u něj objeví Ishim a sedne si na zem vedle něj.

„To samé co ty. Sedím a koukám,“ odpoví Ishim s úsměvem.

„Vtipný,“ zavrčí Amitiel.

„Promiň! Máš už nějaké zprávy?“ zeptá se Ishim.

„Ne, žádné,“ odpoví Amitiel a do očí se mu nahrnou slzy zoufalství a bezmoci.

„Neměj strach. Je u něj Rafael, takže bude v pořádku,“ snaží se ho Ishim povzbudit.

„Měl jsem ti Yuukiho nechat. Pak by se mu nic takového nestalo. Byl by v bezpečí a v pořádku,“ promluví Amitiel po chvíli ticha.

„Ale nebyl by šťastný. A pak, kdyby zůstal u mě, tak bys nenávratně přišel o svá křídla a padl,“ nesouhlasí Ishim.

„Pořád by to bylo lepší než tohle. Yuuki je pro mě důležitější než má křídla, pokud zemře...“ vjede si Amitiel rukou do vlasů.

„Nezemře. Rafael ho z toho dostane a on bude v pořádku,“ uklidňuje ho Ishim.

„Anděl Ishim má pravdu,“ ozve se kousek od nich.

Oba andělé vhlédnou a zjistí, že kousek od nich stojí andílci v čele s Míšou, se kterým se Yuuki kamarádil nejvíc. Za andílky či na druhé straně chodby se začnou shromažďovat andělé a dokonce i archandělé. Amitiel i Ishim se postaví.

„Co se děje?“ vzpamatuje se jako první Ishim.

„Přišli jsme dodat podporu Amitielovi a také vyjádřit úctu a respekt Yuukimu,“ odpoví za všechny Zadkiel.

Tuto akci si mezi sebou dohodli andílci, andělé a archandělé se o tom dozvěděli později a zdálo se jim to jako dobrý nápad. Amitiel na ně na všechny zírá s otevřenou pusou.

„Děkuji!“ dostane ze sebe po chvíli.

„Yuuki bude v pořádku. Jsem si tím jistý. Je silný a je to bojovník. Ten se nedá jen tak,“ přistoupí k Amitielovi Míša a povzbudivě se usměje, přesvědčen o pravdivost svých slov.

„Ten andílek má pravdu. Nesmíš se vzdát Amitieli,“ promluví jeden z andělů.

„Přesně tak. Kdyby to tvůj andílek vzdal, tak bychom neměli lék na naše křídla a ty bys byl padlým andělem pohlcený temnotou,“ řekne další.

Ostatní andělé i andílci začnou souhlasně přikyvovat a spousta z nich dává svůj souhlas najevo i nahlas. Po chvíli se ale uklidní a všichni se tiše zahledí na dveře od ošetřovny. Ty se po chvíli otevřou a z nich vyjde Rafael. Andílci a všichni andělé, včetně Amitiela pokleknou na jedno koleno a sklopí hlavu.

„Můžete vstát,“ usměje se na ně Rafael.

Všichni se opět postaví a nedočkavě se na něj zahledí. Rafael se po nich rozhlédne a usměje se.

„Andílek Yuuki bude v pořádku,“ řekne hlasitě, načež andílci, andělé i archandělé spustí nadšený jásot.

„Můžu za ním?“ přejde k Rafaelovi Amitiel.

Rafael přikývne.

„Můžu taky?“ prodere se za nimi i Míša a prosebně se na ně zahledí.

Rafael zaváhá. Pustit za Yuukim Amitiela se mu zdá v pořádku, vzhledem k tomu, že mu Yuuki patří. Ale pustit za ním jiného andílka?

„Prosím, pusťte ho! Vždyť jsou s Yuukim nejlepší kamarádi!“ začnou se za Míšu přimlouvat ostatní andílci.

„No, dobře. Postupně ho budete moci navštívit všichni. Ale vždycky maximálně 3 osoby. Ne víc, Yuuki bude sice v pořádku a jeho rána už je zhojená, ale ztratil spoustu krve a prožil silný šok. Proto tady zůstane pár dní na pozorování,“ rozhodne se nakonec Rafael a ustoupí ze dveří, aby mohl Amitiel s Míšou vstoupit.

Ti za sebou zavřou dveře a zamíří k lůžku, na kterém Yuuki leží. Ten na ně ospale zamžourá. Amitiel se na něj usměje a pohladí ho po vlasech.

„Odteď dohlédnu na to, aby ti už nikdy nikdo neublížil,“ slíbí.

Yuuki se na něj usměje a chytí ho za ruku.

„Ahoj!“ pozdraví Yuukiho.

„Ahoj!“ opětuje mu Yuuki pozdrav i úsměv.

„Tedy, tys nám dal. Ty a anděl Amitiel jste opravdu akční dvojka,“ zasměje se Míša.

Yuuki se taky v krátkosti tiše zasměje a i Amitielovi cuknou koutky.

„Ale hlavně, že jsi v pořádku. Báli jsme se o tebe,“ zvážní Míša.

„Přece nejsem žádná třasořitka. Něco vydržím, ne?“ odpoví Yuuki.

„To ano. No, nechám vás o samotě, uvidíme se později. A abych nezapomněl, tak až tě pustí, tak pro tebe s ostatními andílky chystáme oslavu. Andělé jsou také vítáni,“ mrkne na ně Míša a už ho není.

„Jsi oblíbený,“ zkonstatuje Amitiel.

„Vypadá to tak,“ zívne Yuuki.

„Klidně spi. Budu u tebe,“ zašeptá Amitiel a políbí Yuukiho na čelo.

„Lehneš si vedle mě?“ požádá ho Yuuki.

Amitiel přikývne, zuje si boty a lehne si vedle Yuukiho. Toho si vtáhne do náruče a zčásti ho položí na sebe, aby se na úzké lůžko nějak vešli. Poté přes Yuukiho přetáhne své křídlo. Yuuki se spokojeně zavrtí, zívne a během chvilky tvrdě usne. Amitiel se usměje a poupraví Yuukimu deku.

Když na ošetřovnu o 2 hodiny později vejde Rafael, aby svého pacienta zkontroloval, musí se usmát obrázku, který se mu naskytne. Amitiel spí držíc Yuukiho v ochranném objetí, obličejem zabořeným do Yuukiho vlasů a s křídlem přetaženým přes Yuukiho. Yuuki je uvelebený na Amitielově hrudi a pod jeho křídlem není skoro vidět. S úsměvem se otočí a odejde. Ostatně Yuukiho může zkontrolovat i později. Kdyby se něco dělo, byl by na to upozorněn výstražnou magií, kterou obsahuje celá ošetřovna a která je s ním propojena.

***

O několik dní později

„Jak se ti líbí oslava?“ přejde na terasu u společenské místnosti Amitiel.

Yuuki opírající se o zábradlí se na něj otočí a usměje se.

„Je skvělá. Ale už jsem potřeboval na vzduch,“ odpoví a vyhoupne se na zábradlí.

Amitiel k němu přejde a chytí ho za pas.

„Nespadni mi,“ zašeptá a otře se nosem o ten Yuukiho.

„Věřím, že ty bys mě zachytil,“ odpoví mu tiše Yuuki.

Amitiel se usměje a jemně Yuukiho políbí. Yuuki se do polibku usměje a prohloubí ho.

„Miluju tě!“ řeknou oba ve stejnou chvíli, když polibek přeruší.

Žádný z nich si ale nevšimne Míši, který stojí mezi dveřmi a sleduje je. Míša smutně sklopí zrak ke skleničce ve své ruce. Přál by si alespoň na okamžik zažít to, co mají Amitiel s Yuukim. Ne, že by tu nebyl šťastný a spokojený, ale být nezadaným andílkem, který obšťaňuje každého anděla, který si na něj ukazuje už se mu pomalu zajídá. On by chtěl také někomu patřit.

„Tak smutný a na oslavě?“ ozve se za ním.

Míša se otočí a pohlédne do pomněnkových očí zlatovlasého kudrnatého anděla s vlasy po lopatky, který se jmenuje Donquel, což je anděl lásky. Ten na něj klidně shlíží.

„Nejsem smutný. Jen jsem se zamyslel,“ odpoví Míša a zalétne pohledem k Amitielovi a Yuukimu.

Donqel na ně také pohlédne a usměje se.

„Chceš to samé, co mají oni?“ zeptá se.

Míša na něj pohlédne a přikývne.

„Mohu ti to dát. Nevlastním žádného andílka, protože jsem čekal na toho, kdo by pro mě byl ten pravý. A už delší čas pokukuju po tobě, protože cítím, že ty bys jím mohl být, ale nenašel jsem odvahu si tě přivlastnit. Tak pokud bys chtěl, už zítra ráno bys mohl být můj,“ řekne Donquel.

„Ano,“ vyhrkne Míša a nadšením mu zazáří oči.

Donquel se usměje a pohladí ho po tváři. Poté si ho za pas přitáhne k sobě a zlehka ho políbí.

„Tak půjdeme ke mně?“ zeptá se Donquel.

Míša přikývne a nechá se Donquelem odvádět do jeho ložnice. Že by se i on dočkal své vysněné lásky a svého štěstí, stejně jako Yuuki? Možná. Ale to už je jiný příběh.