Yuuki s Míšou vstoupí do místnosti, kde je kulatý stůl s deseti židlemi a vedle něj na malém stolku je balíček karet a několik žetonů. Vzadu za stolem u zdi je další stolek, kde je několik džbánů a pohárů. Hned vedle nich jsou dva džbány s ovocnou šťávou a dva poháry.

„Kdy přijdou?“ zeptá se Yuuki.

„Za chvíli. Schválně jsem tě sem dovedl dřív, abych ti všechno ukázal. Toho malého stolku s kartami si všímat nemusíš, to si rozeberou sami. Tamhlety džbány a poháry, to je pro ně. Podáme jim poháry a pak jim budeme postupně nalévat. A na tom menším stolku vedle to je pro nás,“ ukáže Míša na stolky.

„A co v těch džbánech pro ně? Víno?“ nahlédne Yuuki do džbánů.

„Ne, je to, vlastně ani nevím, co to je. Vím, že to vyrábí z ovoce, je to sladké a bez alkoholu, ale co to je, to netuším,“ pokrčí Míša rameny.

„Už jsi to někdy ochutnal?“ odvrátí se Yuuki od džbánů a pohlédne na něj.

„Ano, párkrát jsem dostal rozkazem napít se z jejich pohárů,“ přikývne Míša.

Yuuki otevře pusu, aby se ještě na něco zeptal, ale nedostane šanci.

„Už jdou. Honem na zem,“ zasykne Míša a poklekne na jedno koleno.

Přitom skloní hlavu a zrak upírá do země. Yuuki na něj vykuleně zírá.

„Na co čekáš? Honem poklekni. Stejně jako já. A dívej se do země, ne na ně,“ chytí Míša Yuukiho za ruku a tahá ho k zemi.

Yuuki nic nenamítá a zaujme stejnou pozici jako Míša. Hned na to se otevřou dveře a dovnitř vejde deset andělů. O Míšu ani Yuukiho nezavadí pohledem a rozesadí se kolem stolu. V tichosti si rozeberou žetony a jeden z nich vezme karty, které zamíchá a rozdá.

„Můžete vstát,“ řekne jeden, když jsou karty rozdané, aniž by se na ně ohlédl.

Míša i Yuuki vstanou. Míša okamžitě zamíří ke stolku s poháry a džbány.

„Vezmi jeden džbán a pojď za mnou. Budeš jim nalévat,“ šeptne k Yuukimu a sám vezme tác, na který vyrovná poháry.

Yuuki vezme džbán a následuje Míšu, který zamíří k andělům a postupně jim nabízí poháry. Do rozdaných pohárů Yuuki nalévá pití. Jakmile je rozdán a naplněn poslední pohár stáhnou se oba do pozadí. Míša odloží tác a Yuuki džbán.

„A co teď?“ zeptá se Yuuki a nervózně se ohlédne k vysokým okřídleným mužům.

„Teď budeme čekat, až některý z nich bude chtít dolít pití,“ pokrčí Míša rameny.

„A to je celé?“ zamračí se Yuuki.

„Ano. Ale máme štěstí. Tihle jsou ti z hodnějších, takže pokud zachybuješ, tak z toho nebudou dělat vědu,“ usměje se Míša.

Yuuki zmlkne a zamračeně hledí ke stolu s anděli. Vypadá to na nudný večer.

„Nemrač se,“ drkne do něj Míša.

Yuuki si povzdechne a uvolní svůj obličej do neutrálního výrazu. Po chvíli jeden z andělů pozvedne pohár. Míša popadne džbán, přiskočí k němu a okamžitě mu dolije. Anděl mu poděkuje a Míša se vrátí k Yuukimu. Postupně chce dolít každý z andělů, jednou dolije Míša, podruhé Yuuki. Vše probíhá v klidu, andělé se baví a smějí. Ale jen do chvíle, kdy jeden z andělů pozvedne svůj pohár a Yuuki mu přijde dolít.

„Ale, tebe jsem tady ještě neviděl,“ poznamená krátkovlasý anděl, jehož zlaté vlasy jsou rozcuchané, a světle modrýma očima si Yuukiho prohlíží.

Yuuki sebou trhne a polekaně se na anděla podívá.

„Je tu nový, pane,“ odpoví místo něj Míša, když vidí, že se Yuuki k ničemu nemá.

„Takže nováček. No to se nedivím, že jsem tě ještě neviděl a že tebe bych si pamatoval. Takového slaďouška bych z paměti nevypustil,“ ušklíbne se anděl a olízne si rty.

„J-já...“ zakoktá se Yuuki, který neví, jak má reagovat.

„Tak nesmělý. To se mi líbí. A vůbec, proč si neuděláš trošku pohodlí?“ omotá anděl kolem Yuukiho pasu ruku a stáhne ho k sobě na klín.

„Ale já musím dolévat,“ vyhrkne Yuuki a pokusí se vstát.

„Míša tě nahradí. Mým přáním teď je, abys zůstal zde,“ zavrní anděl.

Yuuki na něj zůstane překvapeně hledět. V rukou stále drží džbán, který posléze zmizí. Yuuki se polekaně ohlédne a spatří Míšu, který mu vzal džbán z rukou a soucitně se na něj usmívá. Yuuki se od něj odvrátí a celý napjatý se zády rovnými jako kdyby spolkl pravítko se zahledí do zdi. Naštěstí to anděl neřeší, jen vezme do jedné ruky karty a pokračuje ve hře. Druhou ruku má obtočenou kolem Yuukiho pasu a hladí ho.

„Chachá, vyhrál jsem pánové,“ zasměje se anděl a položí své karty na stůl.

Někteří z ostatní andělů zasténají a odloží své karty, zbytek je odloží v tichosti. Anděl s Yuukim na klíně se nahne a z prostředka stolu k sobě shrne žetony.

„Další kolo?“ zeptá se.

Ostatní přikývnou a rozjede se další hra. Po chvíli ale Yuuki ucítí andělovu ruku, jak se přiblížila k jeho zadku a začne ho po něm hladit.

„Hej, co si to dovolujete?“ cukne sebou a zlobně na anděla pohlédne.

V místnosti se rozhostí naprosté ticho.

„Hladím tě. Na tom není přeci nic špatného,“ usměje se na něj anděl.

„Když mě chcete hladit, tak fajn. Ale držte své ruce dál od mého zadku,“ zamračí se Yuuki.

„Zacházíš za hranice, andílku,“ zmizí andělovi úsměv z tváře

„Já? To vy to přeháníte. Kdo si myslíte, že jsem? Nějaká děvka, která si od vás nechá všechno líbit? To ani náhodou. A vůbec, tohle mě už nebaví. Jsem tu od toho, abych vám doléval pití, ne od toho, abych vám seděl na klíně,“ zavrčí Yuuki a sklouzne z andělova klína.

Nasupeně dojde k Míšovi a demonstrativně vezme do rukou džbán. Míša na něj vystrašeně hledí, je celý bledý a třese se jako při zimnici.

„Yuuki, cos to udělal?“ zašeptá s hrůzou v hlase.

„Za tvé chování bych tě měl potrestat,“ vstane anděl a z očí mu šlehají blesky.

Yuuki znervózní. Copak to opravdu tak přehnal? Ale vždyť on se jen bránil. Vždyť to vypadalo, jako by chyběla jen chvíle, než by ho anděl zatáhl za roh a tam ho ojel. Skousne si ret a vystrašeně sleduje, jak se k němu anděl blíží a tvář má zkřivenou zlostí a hněvem.

„Nech ho být. Ten chlapec je tu nový a zřejmě ještě není uvyklý na zdejší pravidla. Bude to chtít čas, než si zvykne a naučí se, co a jak,“ ozve se anděl s dlouhými bílými vlasy, který sedí k zády k nim, vstane ze židle a postaví se zlatovlasému do cesty.

„Za to, co si dovolil by měl být potrestán, nováček nebo ne,“ odsekne zlatovlasý anděl.

Druhý na něj zůstane hledět tmavě modrýma očima, jen si založí ruce na hrudi. Ostatní andělé jsou zticha a jen napjatě sledují, co se bude dít dál.

„Fajn. Nechám ho na pokoji, ale jen protentokrát,“ zavrčí zlatovlasý, otočí se na patě a zabouchne za sebou dveře.

„Mám dojem přátelé, že hra je u konce,“ uvolní bělovlasý anděl svůj postoj a klidným pohledem přejede své zbylé druhy.

Ti souhlasně přikývnou a postupně odcházejí. Nakonec v místnosti zůstanou jen bělovlasý anděl, Yuuki a Míša. Anděl se k nim otočí a přejede je oba pohledem.

„Neměl bys nám odporovat. Chápu, že ti to bylo nepříjemné, ale porušil jsi tím pravidla. Ishimovi jsem možná zabránil, aby tě potrestal, ale s největší pravděpodobností tě trest nemine. Magda tě nejspíše potrestá velmi přísně,“ pokárá anděl Yuukiho.

„Jen jsem nechtěl, aby na mě sahal. A navíc tak intimně,“ obejme se Yuuki a sklopí hlavu.

„Chápu. Ale zde naneštěstí nemáš na výběr. Pokud bude chtít, pak s tebou může dělat daleko horší věci, než na tebe jen sahat. A ty nemáš právo cokoliv namítat,“ řekne anděl.

„Ale já přeci nejsem žádná děvka!“ vzhlédne k němu prudce Yuuki.

Anděl na něj jen hledí.

„Zřejmě ti neřekli, co všechno je tvou povinností a co tu budeš dělat,“ poznamená po chvilce.

Yuuki otevře ústa, aby něco řekl, ale nic ho nenapadne a tak je zase zavře.

„Běžte si lehnout,“ odvrátí se od nich anděl a pomalu odejde.

„Co tě to napadlo? Z tohohle budeš mít pořádné problémy,“ otočí se k Yuukimu Míša.

„Co mi udělají?“ zeptá se Yuuki.

„No, vzhledem, že jsi tu nový, tak to Magda vezme v potaz a maximálně tě seřve. Horší je, že ses andělovi Ishimovi nejspíše zalíbil. To je opravdu smůla,“ povzdechne si Míša.

„Proč?“ nechápe Yuuki.

„Protože anděl Ishim je neukojitelný. Je to jak to říct takový erotoman. Jednou jsem měl tu čest navštívit jeho lože a týden jsem se nemohl hnout, jak mi rozmrdal zadek. Nemohl jsem kousat, jak jsem měl bolavou čelist od toho, jak jsem mu ho musel kouřit. A to nemluvím o té šílené únavě a vyčerpání. A to jsem v jeho loži nebyl sám. Byl tam se mnou další andílek a ten dopadl stejně jako já,“ otřese se Míša při té vzpomínce.

„J-já půjdu si lehnout,“ dostane ze sebe Yuuki a vystřelí z místnosti rychlostí blesku.

Doběhne do svého pokoje a oblečený zaleze do postele. Roztřese se. Co se to děje? To opravdu má být děvka pro anděli?

***

Ráno vyleze z postele a bez nálady zaleze do koupelny. Vysprchuje se, vyčistí si zuby, po návratu do pokoje se převlékne a rozčeše si vlasy. Nemá náladu s nimi něco dělat a tak je nechá rozpuštěné. Poté vyjde z pokoje a doplouží se do jídelny. Jakmile do ní ale vstoupí, tak andílci, kteří snídají a o něčem se vzrušeně bavili zmlknou a zahledí se na něj. Yuuki se pod jejich dohledy ošije.

„Už to ví. Nevím jak se to dozvěděli, ale všichni ví, co jsi včera udělal. Jo a Magda soptí jak sopka před výbuchem,“ ozve se za ním tiše.

Yuuki se otočí na Míšu, který vypadá unaveně, nevyspale, s kruhama pod očima a bez úsměvu, na něj ustrašeně hledí.

„Máš problémy?“ zeptá se tiše Yuuki.

„Já ne. Já se choval podle pravidel. To tebe teď nečeká nic hezkého,“ odvětí Míša a kousek poodstoupí, protože za Yuukim uvidí, jak se k nim žene rozzuřená Magda.

„Pojď se mnou!“ zasykne Magda, když se k nim přižene, popadne Yuukiho za paži a táhne ho z jídelny.

Yuuki se nebrání. Nechce Magdu ještě víc naštvat a tak ji jen tiše následuje. Magda ho dovede do menší bílé místnosti a zabouchne za nimi dveře.

„Můžeš mi říct, co to mělo včera znamenat?“ vyjede na něj.

„Nic jsem neudělal,“ pokusí se Yuuki o chabou obranu.

„Nic jsi neudělal? Udělal jsi toho hodně. Porušil jsi pravidla. Jasně jsem ti říkala, že andělům nesmíš odporovat. Nikdy a v ničem. A co uděláš ty? Nejenže odporuješ, ale ještě jsi drzý,“ rozkřičí se Magda a celá zbrunátní.

„Já jim odporovat nebudu. Ale nebudou mě osahávat, to teda ne,“ nedá se Yuuki.

„Jenže od toho tu jsi. Oni si s tebou mohou dělat co jen chtějí a ty jim jen s úsměvem vyhovíš, i kdyby se ti to kdovíjak hnusilo,“ přiblíží se k němu Magda a píchá ho prstem do hrudi.

„Takže když se všichni andělé rozhodnou, že mě chtějí do postele, tak mám jen sklopit uši a s úsměvm jim roztáhnout nohy?“ vykřikne Yuuki.

„Přesně tak. Jsem ráda, že už jsi to pochopil,“ přikývne rázně Magda.

„To teda ne. Nehodlám nikomu dělat děvku. A jestli je to tady povinností, tak odcházím. Přeneste mě tam odkud jste mě vzali. Vracím se domů!“ rozhodí Yuuki rukama.

„Odsud není návratu. Jakmile sem jednou přijdeš, už se nemůžeš vrátit. Jediné co můžeš udělat, je smířit se se svým osudem,“ otočí se Magda a odejde.

Yuuki se sveze na zem a roztřeseně se obejme rukama. Vytřeštěnýma očima hledí před sebe. Není odsud úniku? Může se opravdu jen smířit se svým osudem? Dávat andělům své tělo pro jejich potěšení a usmívat se na ně, zatímco uvnitř bude umírat? To přeci není možné. Musí se odsud nějak dostat.