Marek otevřel dveře do auta a hodil oblečení na sedadlo. Ve chvíli, kdy se jeho bilance oblékání rovnala jedněm nataženým boxerkám, čtyřem komárům zabitým, devíti vyplašeným a sedmi rozplácnutým hovadům, usoudil, že nebude špatný nápad následovat Tomášova případu a zapadnout do auta.

Tomáš po něm mlčky hodil čistou osušku, a dál se utíral vlastním ručníkem. Markovo předchozí chování ho trochu překvapilo. Vážně by to udělal? Bez ohledu na jeho názor?!

Marek osušku překvapeně zvedl, a zadíval se na Tomáše. V jeho výrazu nebylo ani stopy po jeho obvyklé rozvernosti a hřejivém úsměvu.

„Děkuju,“ řekl tiše, a setřel poslední známky vlhkosti z kůže a vlasů.

„Děje se něco?“ nedalo mu to po chvíli, kdy se Tomáš jeho směrem ani nepodíval.

„Proč myslíš,“ ucedil chladně Tomáš, a natáhl se pro tričko. Marek jeho ruku chytil a natočil ho k sobě.

„Tak co se stalo,“ zeptal se vážně. Nechápal, co mu tak najednou přeletělo přes nos.

Tomáš se na něj konečně podíval a přemýšlel, jak to formulovat.

„Ty bys vážně… Před tím chlapem…“ dostával ze sebe pracně. Jasně, věděl lépe než Marek, že kdyby se rozhodl bránit, Marek by rozhodně nezasunul – nejspíš už nikdy nikam, ale i tak se mu ta představa, že by ho do něčeho takového vůbec zkusil přinutit, nelíbila.

 „Tak tohle tě trápí?“ rozesmál se úlevně Marek. Tomáš ho zpražil pohledem.

„Kruci, ty si o mě fakt nemyslíš nic moc pěknýho, co? Jen jsem se ho potřeboval co nejrychleji zbavit. Zaprvé nás vyrušil, a za druhé, čím déle jsme tam debatovali, tím víc komárů tě okusovalo. A tyhle typy mají homofobní chování snad v základním nastavení, takže…“ pokrčil rameny, spokojený s tím, jak situaci vyřešil.

Tomáš si ho nedůvěřivě prohlížel. Dávalo to smysl.

„No tak, vážně jsi tomu věřil? Měl bych ti o sobě něco říct. Celej život jsem se smál žárlivejm lidem, a teď to dostávám sežrat i s úrokama. Nesnesl bych, aby se tě někdo dotkl, nebo se na tebe díval víc, než je nezbytně nutný,“ vysvětloval se smutným úsměvem, zatímco ho jemně pohladil po tváři.

„Fakt si myslíš, že bych dovolil, aby tě pozoroval někdo další, když já sám jsem se pohledu na tebe ještě nenabažil?“

Tomáš přemýšlel, jestli mu vůbec někdy někdo řekl něco takhle dojemného. I kdyby to byla lež, chtěl tomu věřit. Natáhl se přes ruční brzdu, rukou se opřel o sedadlo spolujezdce a přitiskl své rty na Markovy. Ten, překvapen Tomášovou reakcí, na okamžik ztuhl. Vzápětí však už svíral mladíkovo tělo v náručí a přitáhl si ho na klín.

Tomáš se na Marka obkročmo posadil, a popaměti natáhl ruku k páčce, jejímž stisknutím se sedadlo položilo tak prudce, až Marek jen pobaveně vyhekl.

Tomáš se narovnal, jak jen mu to stísněné prostory dovolovaly, a vychutnával si pohled na Marka, který ležel pod ním a mlsně sledoval vlastní ruce, svírající Tomášovy boky.

Marek zálibně sledoval jemnou stezku ze světlých chloupků, vedoucí z Tomášova bílého prádla až k pupíku, kde mizela v rýze mezi břišním svalstvem. Nemohl se nasytit pohledu na mladé, pružné tělo překypující energií. Pokračoval pohledem vzhůru, až se střetl s Tomášovým roztouženým pohledem. Aniž by odvrátil zrak, pravou ruku přesunul z jeho boku k vyboulenině na jeho spodním prádle, a zálibně ji pohladil, čímž vyloudil z Tomáše tichý vzdech. Trochu ho na sobě posunul, aby byl pánví přímo nad jeho vztyčeným mužstvím, skrytým v bavlněném vězení, a otřel se o něj.

Tomáš spokojeně přivřel oči, a když mu Marek vsunul ruku do trenek, aby jejich sevření nahradil svou rukou. Roztouženě se zhoupnul v bocích, aby se celou vahou otřel o Markův penis.

Marek zasténal, když pocítil slastný tlak na svém vzrušeném údu, a vyšel Tomášovým pohybům vstříc, zatímco ho rukou nepřestával laskat. Během chvíle tak vůz naplnil ztěžklý dech a tlumené vzdechy, doplněné úpěním tlumičů rozhoupaného vozu.

Tomáš se zcela poddal Markovu dráždění, a jen se rytmicky otíral o jeho vzrušení, na které nedočkavým pulsováním reagovalo jeho nitro. Nemohl se dočkat, až ho znovu ucítí v sobě. Naprosto přesně si vybavil tu plnost, ten žár, až…

Marek spokojeně sledoval, jak mu Tomášovo sperma zkropilo hrudník a jeho ruka si to mířila k jeho dírce. Nejvyšší čas na další krok.

Vnitřek vozu ozářila světla přijíždějících aut.

Tomáš sebou prudce smýkl zpět na sedadlo řidiče, až Marek bolestivě zasykl. Jednou rukou použil své tričko, aby otřel břicho Marka, který při letmém pohledu na blížící se vozy znechuceně zaskučel, a padl zpět na sedadlo, obličej skryl svým předloktím. Druhou rukou zatím Tomáš lovil v tašce čisté triko. V rychlosti na sebe natáhl černé tričko s dlouhými rukávy, a další tmavé volné tričko hodil po Markovi, aby se mohl obléknout do něčeho jiného, než bílé košile, která se jim zmuchlaná válela u nohou.

„Ty jsi docela skautík, co? Vždy připraven,“ mumlal si pro sebe Marek, zatímco si prohlížel tričko, které bylo skoro jeho velikost, a přemýšlel, co všechno v té tašce ještě může být.

Tomáš byl rád, že nezaparkoval hned u vstupu na stezku. Právě tam totiž zastavily nově přijíždějící vozy. Vystoupila z nich parta středoškoláků, nesoucích basy s pivem, lahve s tvrdým alkoholem a několik lahví coly. Pslední dvě dívky, které něco lovily v kufru auta, nakonec odnesly velkou vodní dýmku. Než zmizely mezi stromy, u obou vozů blikla varovná světla na znamení uzamknutí. Podíval se na Marka, který v jeho velkém spacím triku a černých trenkách ležel na sedačce, umíněně odmítajíc vzít okolí na vědomí.

„To vypadá na pořádnou párty,“ řekl tiše.

„Chceš se k nim snad přidat?“ zavrčel Marek frustrovaně.

„Ani ne, tahle párty mi celkem vyhovuje,“ usmál se na něj pobaveně. Bylo mu jasné, že po dnešku Marka do přírody nedostane ani prostřednictvím televizního dokumentu.

„To jsem vážně rád,“ vrčel Marek. Zhluboka se nadechl, a chystal se posadit. Nečekané závaží mu v tom však zabránilo. Překvapeně zamžikal, aby se ujistil, že se mu to nezdá.

Tomáš klečel na sedadle, byl nakloněný přes řadicí páku tak, aby tváři dosáhl do Markova klína, zapřený o levou ruku. Pravačkou shrnul látku, halící Markovo vzrušení, které se nadšeně zazmítalo, když jej osvobodil.

Marek nevěřícně sledoval, jak se k němu Tomáš pomaličku sklání. Když mu provokativně přejel špičkou jazyka po žaludu, napnuly se mu všechny svaly v těle. Chtěl ho pohladit, ale Tomáš jeho ruku zachytil.

„Ruce za hlavu,“ nařídil nekompromisním, svůdným hlasem. Marek udiveně povytáhl obočí, ale nemohl se dočkat, co to Tomáš plánoval, a tak si v týlu propletl prsty. Pro jistotu si na ně položil hlavu, aby odolal pokušení na něj sahat. Tomáš se spokojeně zazubil, a sevřel jeho úd v pravé ruce. Několikrát po něm jemně přejel, načež si ho nečekaně vsunul hluboko do úst.

V tu chvíli Marek pochopil. Považoval to za legendu, něco jako yetti nebo poctivý politik. A teď toho byl svědkem. Dokonce to mohl zažít. Neuvěřitelné. Cítil, jak mu na těle vyskočila husí kůže a jeho erekce, ačkoli si doteď myslel, že byla na maximu, ještě vzrostla.

Tomáš neměl dávicí reflex.

Vůbec.

Tomáš spokojeně sledoval Markovu reakci. Znovu a znovu si bral jeho penis do úst, jako by se ho chystal opravdu celý polknout. Jazykem po něm kroužil, občas ho jemně sevřel mezi zuby. Po chvíli ho vyndal z úst, a jen po celé jeho délce přejížděl jazykem. Pokaždé, když mu přejel celou plochou jazyka po žaludu, nedokázal Marek zastavit zacukání svých boků. Tomáš vždycky schválně počkal na chvíli, kdy to Marek nečekal, a pak se na něj znovu vrhl a prudce ho celého pojal do úst. Cítil, jak mu naráží na citlivou tkáň hrdla. Pevně kolem něj obemknul rty a začal sát, zatímco ho dráždil jazykem. Marek nevydržel, zasténal a prudce mu vrcholil do úst, jeho boky sebou v úlevné křeči zmítaly.

Tomáš polkl poslední kapku, a natáhl se do tašky pro pití. Zatímco zapíjel Markovu chuť, sledoval, jak ten zcela vyčerpaně lapá po dechu.

„Sakra, dlužím ti opěrku,“ zavrčel Marek, když se narovnal. Tomáš na něj nechápavě pohlédl.

Někdy v průběhu předchozích minut Marek bezděčně rozpletl prsty, a zatnul je do opěrky hlavy. Nyní v dlaních svíral kusy molitanu, které se mu při orgasmu podařilo vytrhnout.

Tomáš těkal pohledem mezi pozůstatky nebohé opěrky a Markovým provinilým výrazem. Vybuchl smíchy.

„V pohodě, zemřela se ctí, hrdinskou smrtí,“ hýkal. Marek se nervózně ošil. Tahle situace mu rozhodně nebyla příjemná.

„Až se dosměješ, tak popojedeme, ne?“ zeptal se naoko uraženě, a natahoval si kalhoty.

Tomáš chápal, že je Markovi asi trochu trapně, ale nemohl si pomoci. Otevřel dveře, aby se mohl pohodlně obléknout i obout, a nemusel se u toho pracně vyhýbat volantu. Když znovu nasedal, Marek už byl připoutaný pásem, pohled upřený na přední okno. Tomáš si skousl ret, aby znovu nevyprskl. Nastartoval a vyrazil směrem domů.

Kdykoli chtěl během cesty Tomáš začít o něčem mluvit, aby se zbavil nepříjemného ticha, znovu si vybavil Markův výraz a měl dost práce s tím, aby se nerozesmál. Na parkoviště tak dojeli v napjatém tichu.

Tomáš si povzdychl, a položil ruku na kliku, aby vystoupil.

„Promiň, vyvádím jak puberťák,“ promluvil Marek nečekaně tiše. Přiměl se podívat na Tomáše.

„Ne, já se omlouvám, neměl jsem se smát,“ uznal ten svůj díl viny. Hrozně se mu ulevilo, že se té pitomě dusivé atmosféry konečně zbavili.

„Půjdeš nahoru?“ zeptal se Marka, a snažil se, aby na něm nebylo poznat, jak moc doufá v souhlas.

Marek zaváhal.

„Když tě ráno vzbudím, než pojedu do práce, budeš mít mraky času se zajet domů převléknout,“ doplnil Tomáš, jako by se nechumelilo.

Marek si dobře všiml, jak je Tomáš napjatý. Kývnutím souhlasil, pevně rozhodnutý, že Tomáše dneska nenechá jít spát, dokud ho o to nebude prosit.

 

Už ve výtahu Tomáše napadlo, jestli si nezadělal na malér. Marek stál vedle něj, a občas se mu tváří mihl výraz, jako kdyby byl sám se sebou vážně hodně spokojený. Tomáš nepotřeboval vědět, co přesně Marek plánoval, aby si byl celkem jistý, že se to týká jeho nepříjemně blízké budoucnosti. Vystoupili v sedmém patře, a Tomáš vedl Marka dlouhou chodbou, téměř až na její konec, než se zastavil u oprýskaných šedých dveří.

„Viděls vůbec někdy garsonku?“ zeptal se Marka opatrně. Byl si dobře vědom, jak se celou dobu v autě ošíval, i když nic neřekl.

„Co jsem z královskýho rodu? Jedna místnost, ne? Pohoda,“ zabručel Marek. Právě teď by si raději zlomil obě nohy, než by přiznal, že jeho rodiče, jakožto úspěšní lékaři, zahrnovali jediného synka celý život luxusem, a když už byl dost starý, aby se o sebe postaral sám, spokojeně v tom pokračoval.

Vešli do úzké chodby, kde Marka zarazila přítomnost malé pračky hned vedle dveří, označených jako WC. Boty nechali u skříně, a vešli do útrob bytu. Chodba s toaletou tvořila celou pravou část obdélníkového bytu. Na jejím konci byl průchod vlevo, vedoucí do ostatních prostor. Maličká kuchyňská linka, která byla nalepena na zeď společnou s chodbou, byla překvapivě doplněna o vanu.

Zbytek bytu byl částečně oddělen zdí, ke které měl Tomáš přistavenou velkou postel. Před ní jen malá obývací stěna s televizí a u okna stůl s počítačem. Další stůl sloužil zřejmě jako jídelní, a byly u něj dvě židle. Jestli měl celý byt 10x7m, bylo to hodně. Teď teprve Marek docenil Tomášovo varování. Jeho ložnice byla větší, než tahle cela, kde jediné dveře vedly na hajzlík nebo na chodbu.

Usilovně hledal, co pěkného by na adresu Tomášova bytu řekl. Zatím to nejlepší, co ho napadlo, bylo něco ve smyslu „no, je to jen dočasný, a buď rád, že to není tvoje…“.

Tomáš stál u kuchyňské linky, a sledoval Markův kamenný výraz.

„Rozmyslel ses? Jestli na tebe jde záchvat klaustrofobie, tak to pochopím,“ zaryl do něj.

„Ne, spíš si začínám uvědomovat výhody takového bydlení,“ pousmál se Marek škodolibě. Uvědomil si, co znamená vana v kuchyni bez zástěny. Tomáš se zatvářil přesně tak překvapeně, jak Marek doufal.

„Klidně si dej zatím sprchu, já tu počkám,“ řekl klidně, vytáhl si židli od kuchyňského stolu a obkročmo si na ni sedl tak, aby měl přímý výhled do koupelnového koutu, nebo jak to nazvat, bradu si podložil rukama, a opřel se o opěradlo.

Tomáš pochopil a do obličeje se mu navalila krev. Už mu chtěl něco odseknout, když si uvědomil, že tuhle hru mohou hrát dva. Pomalu se na Marka usmál, a jeho díky tomu napadlo, jestli si právě nevykopal hrob.

„To vlastně není vůbec špatný nápad,“ řekl tiše. Dostal nečekanou příležitost zjistit, jak to tedy bylo s tím jeho představením u vody.

Snažil se vybavit si, jak se svlékal, a pohyby opakovat. Když zůstal stát úplně nahý, pustil vodu, aby začala téct teplá. Nenápadně pohledem zkontroloval své jednomužné publikum, a potěšeně zjistil, že od něj nemůže odlepit pohled.

Opatrně vstoupil do vany, a zapnul sprchu, připevněnou ke zdi v takové výšce, aby mu dopadající voda mířila přímo na tvář. Nastavil obličej proudící vodě, a ujistil se, že má svůj spokojený výraz de-luxe.

Nechal vodu chvíli stékat po celém těle, než sáhl po sprchovém gelu. Mírně se posunul, aby sprcha hned nesmyla veškerou pěnu, a začal se mydlit. Občasným pohledem bokem sledoval Markovy reakce. Tak to přece jen nebylo zimou, uvědomil si spokojeně, a jeho penis se na vyjádření souhlasu začal probouzet.

Znovu se posunul pod dopadající kapky vody, a zatímco si jednou rukou přejížděl po plně vztyčeném mužství, druhou rukou zamířil mezi půlky.

„Tyhle židle zničit nesmíš, nejsou moje,“ varoval Marka, když si všiml, jak toporně sedí, zcela narovnaný, a prsty svírající opěradlo židle mají zcela bílé klouby. Pak už jen slyšel ránu, jak nebohá židle letěla bokem.

Marek toho měl tak akorát. Ten kluk ho tam naprosto úmyslně provokoval! Původně ho chtěl jen trochu potrápit a pohrát si s jeho stydlivou stránkou, ale ta se snad někam vypařila, protože to, čeho byl právě svědkem, by se neztratilo ani v sebeexkluzivnějším pornu. Ve chvíli, kdy si začal sám se sebou pohrávat, byl Marek připraven uznat prohru, protože jeho nebohý penis byl ve stavu tak akorát začít kousat všechno kolem sebe. Tomášovo varování ho odpálilo.

Vyskočil, židli hodil stranou. Na překonání vzdálenosti k vaně mu stačily dva delší kroky. Nahého, mokrého a kroutícího se Tomáše si hodil přes rameno, a zamířil k posteli, kam jím bez pardonu mrsknul.

Jedním prudkým pohybem si přetáhl Tomášovo půjčené tričko přes hlavu, trhnutím rozepnul poklopec svých kalhot a doslova je ze sebe serval. Téměř okamžitě se tak nad Tomášem tyčil zcela nahý a připravený.

Tomáš sledoval, jak se nad ním vypíná Markovo silné tělo, jeho rozcuchané vlasy mu dodávaly punc divokosti. Připadal si jako trofej, unesený při nájezdu barbarů, a s jeho tělem tahle myšlenka ale tedy dělala divy. Chtěl víc. Chtěl pocítit víc. Víc jeho síly, touhy, nespoutanosti. Vztáhl k němu ruku v němé prosbě.

Marek k němu klesl na kolena, a přitáhl si ho blíž, když jeho pozornost upoutala fialová lahvička, kterou svým houpáním matrací přiměli, aby se vykutálela zpod polštáře. Sáhl po ní a překvapeně v ní identifikoval lubrikační gel pro anální sex. Překvapeně se zadíval na Tomáše.

„Napadlo mě, že by ses mohl dneska stavit. Máš s tím problém?“ přešel Tomáš do protiútoku.

„Ani ten nejmenší,“ zamručel Marek spokojeně. Štědrou dávkou si potřel tepající úd, a další porci věnoval Tomášovu tělu. Palcem vtlačil co možná největší možné množství gelu do jeho dírky, palčivě si vědom stavu, ve kterém se nacházel. Chtěl ho. Potřeboval ho cítit. Jeho sevření, jeho žár.

Přiložil penis ke vstupu do Tomášova těla a zatlačil.

Tomáš se nejprve lekl, když si uvědomil, že příprava se jaksi nekoná, ale při pohledu na Markův naprosto unesený výraz si řekl, že tohle stojí i za pár kapek krve.

Marek pomalu vstupoval do Tomášova těla, s každým kousíčkem bylo těžší a těžší se ovládat. Byl tak zatraceně úžasný! Tak úzký, tak horký…

Tomáš rozdýchával tlak a mírnou počáteční bolest, ale nakonec do něj Marek vstoupil mnohem snáze, než se Tomáš obával. Chvilku se přestal hýbat, aby Tomášovi dopřál alespoň těch několik okamžiků, díky kterým si mohl zvyknout na jeho velikost a pocit plnosti.

Když se Tomáš zadíval do jeho tváře, viděl, jak má pevně semknutá víčka a jindy plné rty stažené soustředěním do tenké čárky. Zřejmě to s tím představením trochu přehnal, a teď za to nejspíš zaplatí.

‚Chvilku, chviličku, ještě malou chviličku, nesmíš, ani o milimetr, jen malou chviličku, vydrž, co jsou dvě minuty v dějinách lidstva, tak kurva vytrvej!‘ hulákal na sebe v duchu Marek, který se z posledních sil držel, aby nevyplenil Tomášovo tělo jak důchodci Kaufland při čtvrteční akci.

Ucítil, jak se pod ním Tomáš konečně uvolňuje. Když vyzývavě zakroužil boky, zcela vážně ho napadlo, jestli by se to nedalo klasifikovat jako pokus o vraždu.

„Nezlob,“ napomenul Tomáše a vtiskl mu letmý polibek na nos, odhodlaný ještě pár okamžiků vydržet. Byl si dobře vědom, že jak jednou začne, už ho nepřinutí zastavit, ani kdyby Tomáš kopal a škrábal jako przněná panna.

„Když ono se tomu špatně odolává,“ řekl tiše Tomáš, a nebezpečný, krouživý pohyb opakoval.

„Ty nemáš moc pud sebezáchovy, co?“ poznamenal pobaveně Marek. Tomáš si o to koledoval. Doufal jen, že mu neublíží. Pomalu se z něj vysunul, a tvrdě přirazil.

Tomáš takový útok nečekal, vykřikl.

Marek se dostal do bodu, kdy nebylo cesty zpět. Jako šílený přirážel do Tomášova těla, užívajíc si jeho hlasité výkřiky. S každým prudkým přírazem se snažil dostat o kousek hlouběji, cítit Tomáše ještě víc. Chytil mu nohy a opřel si je o ramena, aniž by jedinkrát vypadl z rytmu.

Tomáš se rukama musel zapřít o čelo postele, ke kterému ho silou přírazů Marek systematicky posouval, jinak by mu zcela vážně hrozil otřes mozku. Marek na se do něj dobýval téměř plnou silou, a Tomáš si byl sakra jistý, že to byl nejdivočejší sex jeho života. Užíval si jeho sílu i hrubost, jeho živočišnost. Cítil, jak se v něm vzpíná obrovská vlna orgasmu, a vážně by ocenil, kdyby Marek věnoval trochu pozornosti i jeho penisu. Zmítaly jím vlny vzrušení.

Marek však byl naprosto mimo. Slyšel Tomášovo sténání, vnímal, jak se kolem něj svíravě stahuje, ale nedokázal přestat. Jako by na něj Tomáš uvalil nějaké kouzlo, nic z okolního světa pro něj nehrálo roli. Cítil, že se blíží jeho vyvrcholení a ještě zrychlil, aby mu vyšel naproti.

Když Marek ještě zrychlil, Tomášovi se začaly dělat mžitky před očima. Matně si uvědomoval, že zvuky, které vyluzuje, už nejsou ani tak sténání, jako řev raněného zvířete v posledním tažení. Poslední, co si uvědomoval, bylo jeho překvapení, když z něj začalo samovolně prýštit sperma, aniž by se jeho penisu kdokoliv dotkl.

Marek naposledy přirazil a konečně vyvrcholil. Slyšel Tomáše naposledy vykřiknout, ale jeho ochabnutí nevěnoval moc pozornosti. Sám měl co dělat, aby lapal po dechu. Sesul se vedle Tomáše a pohladil ho po tváři. Tehdy si teprve všimnul, že je něco špatně. Viděl, že Tomáš normálně dýchal a jeho srdce bez problému slyšel - ještě pořád nezpomalilo do svého původního tempa. Marka napadlo, jestli by to mohlo být to, co zatím snad jen četl v anonymních diskuzích a zahraniční literatuře. Bylo možné, že by Tomáš měl tak silný orgasmus, až by z toho odpadl?

Samozřejmě, bylo to znepokojující, protože se o Tomáše bál, ale taky… Jedna jeho část by se nejraději poplácala po rameni a řekla pochvalně: ‚Pašák!‘.

Vstal, vzal si z vany ručník, navlhčil ho a Tomáše jím otíral. Když s tím skončil a Tomáš byl stále mimo, začal se vážně bát. Nechtěl být za hysterku a letět s ním do nemocnice, ale co dělat?

Našel svůj telefon a vytočil jediné číslo, kterému byl ochotný něco takového přiznat.

„Jestli nejsi zavřenej v kumbále, kam se na tebe dobývá parta nadržených hladových zombíků, tak pokládám telefon,“ řekl Pavel otráveně místo pozdravu.

„Proč nadrženejch, sakra?“ podivil se Marek.

„No aby to byl fakt zlej večer,“ vysvětlil Pavel škodolibě.

„Připomeň mi zítra, abych tě poslal do prdele. Hele, stalo se ti někdy, žes odpadl při sexu?“

Na druhé straně bylo chvilku ticho.

„Tys… Tys ho… A ve finále ses vypnul?!“ dusil Pavel smích v dlani.

„Ale houby, on je vypnutej, a už skoro čtvrt hodiny…“ uvedl Marek věci na pravou míru, zatímco rázoval pokojem. Zatavil se u okna a zadíval se ven.

„Nemám mu zavolat rychlou, nebo tak něco?“

„Kdyby se neprobral během tak asi půl hodiny, tak můžeš zkusit zavolat třeba vašim, určitě ti poradí,“ bavil se škodolibě Pavel už jen při té představě.

Marek už se nadechoval, aby ho nazval pohlavním údem některého z vyhynulých zvířat, když se kolem něj omotala vlhká paže a chladné prsty nepříjemně pevně sevřeli jeho genitálie.

„Jen co mi vylezeš z postele, tak voláš jinýmu chlapovi? Tomu říkám odvaha,“ zašeptal mu Tomáš zezadu do ucha.