Marek se na Tomáše zamračil, a vyskočil z postele. Na nahé, stále ještě potem zvlhlé tělo si natáhl jen kalhoty, a šel otevřít.

Tomáš by se nejraději propadl do země. V duchu si nadával a začal se rozhlížet po svém oblečení.

Slyšel otevírání dveří.

„Zlatko, já-“ návštěvníka vypnula tlumená rána, doprovázená tichým žuchnutím.

Dveře znovu klaply, Marek se objevil ve dveřích ložnice a mnul si klouby na pravé ruce.

„Jestli mě ten kokot bude žalovat, budeš za mnou alespoň chodit do kriminálu?“ zeptal se s kyselým úšklebkem.

Tomáš jen nevěřícně zamžikal.

„Tys ho…“

„Vykázal do patřičných mezí? Jo. Varoval jsem ho, že ho nechci víckrát vidět. Fakt sis myslel, že dopustím, aby se opakovalo to co v sobotu? Po tom všem…?“

Tomáš provinile pokrčil rameny.

Marek se jemně usmál, a šel si k němu sednout na postel.

„Víš, ty mi vážně budeš muset začít trochu víc věřit,“ řekl tiše a pohladil ho.

Tomáš přikývl a otřel se tváří o jeho ruku. Marek ji se smíchem stáhl.

„Nic takovýho, jdeš zítra do práce. Už takhle mám výčitky, jestli jsem ti neublížil…“

„Hmmm. Jsem v pohodě. Jen se mi nechce vstávat,“ opověděl tiše Tomáš, a Markovi přišlo, že téměř předl.

„Tak nevstávej. Donesu něco k jídlu,“ políbil ho do vlasů a vyšel z ložnice.

Tomáš padl po zádech zpět na postel. Nemohl tomu uvěřit. Nejen, že byl zase s Markem, což by ho ještě ráno ani nenapadlo. Dokonce se s ním miloval. Miloval se s ním! A bylo to… Kruci, málem mu uniklo zachichotání jako nějaké puberťačce.

Když se ozval hlas jeho ex, v Tomášovi by se krve nedořezal. Jediné, na co dokázal myslet, bylo: „Tak už je to tady. Už je konec. To bylo rychlý.“, takže když se před ním zjevil Marek s pohmožděnou pěstí, připadal mu jako rytíř v pohádce, který právě zachránil celý jeho svět. Převalil se na břicho, objal polštář a nasál Markovu vůni.

A taky ucítil, že se z něj cosi snaží vytéct. Strnul. Jasně, zapomněl, že nepoužili kondom. Kruciš. Potřeboval do koupelny.

Opatrně se nahý kradl z ložnice. Všiml si, že v kuchyni se pohybuje Marek, očividně vysprchovaný a jen v domácích šortkách. A on vařil!

Jak nejrychleji to jen šlo - se sevřenými půlkami - přehopkal chodbu a zapadl do koupelny. Páááni. Pan kravaťák taky vařil? To bych do něj neřekl, pomyslel si, než na sebe pustil proud teplé vody.

Když vyšel ze sprchy, čekala tam na něj osuška, kraťasy a nové spodní prádlo. Nic z toho tam rozhodně nebylo, když šel do sprchy. Při představě, že ho Marek skrz mléčné sklo nejspíš viděl, jak ze sebe dostává jeho sperma, se znovu začervenal.

Kruci, taky mohl něco říct. Nebo kravaťáci neklepali??

Oblékl se a šel za ním do kuchyně. Marek zrovna nosil na stůl.

„To tady máš běžně čistý trenky pro návštěvy?“ neodpustil si rýpnutí. Nechtěl to říct nahlas, ale potřeboval slyšet ujištění, že to není něco, co tu zbylo po tom zrzavém mužíkovi.

„Ne, to jsem si asi před půl rokem slíbil, že začnu hubnout, a v záchvatu nadšení jsem si koupil u pár věcí o číslo menší velikost,“ ušklíbl se na něj Marek, zatímco lil do skleniček pomerančový džus.

Tomáš ho sjel hodnotícím pohledem a nevěřícně zakroutil hlavou, čehož si byl Marek dobře vědom.

„Připomínky?“ naježil se. Takhle mimo ložnici, když stál on i Tomáš na světle, byl rozdíl v jejich postavách celkem očividný. Zatímco Marek byl od přírody mohutný a ramenatý, v kondici ho udržovala hlavně práce a turistika. Nikdy se nepovažoval za nějakého tlouštíka, byl se svou kondicí a postavou celkem spokojen, ovšem vysportované a dokonale vyrýsované postavě dvacetiletého Tomáše se rozhodně rovnat nemohl.

„Jen mě napadlo, že jsi vlastně docela pako,“ brouknul Tomáš, a natáhl se po sklenici s džusem, kterou do sebe rovnou obrátil.

Marek se zasekl uprostřed pohybu, a zůstal stát s mísou salátu v ruce. Nevěřícně na něj zíral.

Tomáš si jeho pohledu všiml, a zakuckal se. 

„Abys ty potřeboval menší velikost, musel bys začít držet hladovku. A ani to by ve tvém případě neovlivnilo velikost spodního prádla, víš. Bavíme se tu o tomhle“ přejel mu rukou po pevném zadku, když konečně vykašlal poslední zbytky tekutiny, která mu bránila v dýchání, „a ne o rosolovitém pozadí padesátileté tetky ze sámošky,“ uvedl věci na pravou míru.

Markovo sebevědomí vzalo jeho vysvětlení na milost. Postavil mísu na místo a dolil mu džus do prázdné sklenice.

 

„Zůstaneš tu do zítra, ne?“ zeptal se Marek Tomáše, když dojídali.

„Nemůžu,“ odpověděl po krátkém zamyšlení.

„Něco urgentního?“ zeptal se Marek trucovitě.

„Ne… Jen musím do práce pro auto, jinak jdu zítra ráno pěšky. Taky se potřebuju jít domů převléknout. V práci musím být zítra na osmou, takže bych odtud musel vyrážet někdy kolem páté ráno. Nevím, v kolik vstávají kravaťáci, ale tohle asi nebude úplně tvoje hodina, co?“ bavil se. Moc dobře věděl, že Marek raději zůstane vzhůru o dvě hodiny déle, než aby vstal byť jen o deset minut dřív, než bylo nezbytně nutné.

„To není nic strašnýho, ráno tě můžu hodit k tobě domů a pak i do práce. Jen se na pár minut musím stavit v kanceláři, ale to by neměl být problém… A i kdybys přišel o něco později, vážně pochybuju, že by tvůj šéf něco namítal,“ naplánoval Marek zítřejší ráno bez sebemenšího zaváhání a také, jak si Tomáš uvědomil, bez prostoru k námitkám.

„Tak jo,“ zkřížil ruce na prsou a opřel se o vysoké opěradlo dřevěné židle.

„Nejvyšší čas abys mi řekl, čím sis koupil půlden mého života, nemyslíš?“

Marek se usmál, a odložil příbor.

„Když ti to řeknu, splatíš mi to?“ zeptal se provokativně.

„Nemyslím. Nakonec, ty sis to domluvil bez ohledu na můj názor,“ smetl Tomáš tuhle možnost ze stolu. Nemusel být jasnovidec, aby věděl, kde přesně by takový dluh splácel. Ne že by mu to vadilo, jen si říkal, že na tenhle druh her mají ještě času dost.

„Nedopřeješ člověku žádnou radost,“ bručel Marek, když se zvedl od stolu a dával nádobí do myčky. Tomáš se zvedl spolu s ním a podával mu prázdné skleničky, které zůstaly na stole.

„Mám to brát jako reklamaci,“ naježil se tentokrát Tomáš, a upřel na Marka tak naštvaný pohled, až jeho oči působily jako bouřková mračna.

„Kriste jen to ne,“ zděsil se Marek a přitáhl si uraženého blonďáka do náruče.

„Řekněme, že mám na starosti řetězec hotelů. Nabídl jsem mu zdarma víkendový pobyt pro dva, all inclusive, ve kterémkoliv z nich. Pan Gruber v sobě nezapře obchodníka. Vybral si jeden z těch, které jsou v Alpách,“ vysvětlil pobaveně.

Tomáš sebou cukl. To byl sakra drahý půlden volna.

„Můžeš tohle dělat?“ zeptal se ho nedůvěřivě, a objal ho kolem pasu. Obličej přitiskl na nahou hruď, vychutnával si jeho blízkost a pravidelný tlukot srdce.

„Samozřejmě. Nedělám v oboru prvním rokem. Touhle dobou už nejspíš spokojeně drží poukaz v ruce a plánuje, jak to doma oznámí,“ objal ho a zabořil mu obličej do krátkých vlasů, které ho šimraly na tváři.

Tomášovy ruce mu pomalu přejížděly po zádech, a občas zcela náhodou zabloudily k pozadí. Když tam další náhodou zabloudily dokonce pod tenkou látku kraťasů, Marek se se smíchem odtáhl.

„Neprovokuj, říkal jsem, že dneska už jen ve vší počestnosti. Jestli to přeženeme, tak se buď zítra nepostavíš vůbec, nebo budeš v takovém stavu, že ti v práci bude hrozit úraz. To si na triko teda nevezmu.“

„Někdo si tu celkem věří, co?“ neodpustil si Tomáš kyselý pohled. Věděl, že Marek nepřeháněl a věděl, že měl pravdu. Ale i tak… Odmítnutí – i když pro jeho dobro – se mu nelíbilo.

Marek se zhluboka nadechl a vydechl. Počítání do deseti nefungovalo, tak si připomínal, proč se po tom provokatérovi nesmí vrhnout a ukázat mu, že by se taky nemusel postavit ne jeden, ale dva dny.

„Co teda máš v plánu?“ vzal ho Tomáš na milost.

„V podstatě cokoliv. Mám tady ty filmy, o kterých jsme mluvili, a napadlo mě, že bychom se mohli… Však víš… Prostě jen flákat. Někde jsem slyšel, že je to celkem fajn,“ navrhl, zatím co otevíral mrazák.

Tomáš překvapeně sledoval, jak vyndává velkou polystyrenovou krabici. Vytáhl z ní velký, čokoládovo-banánový dort. Bezděčně se olízl, čemuž se Marek usmál.

„Napřed musí rozmrznout, nezapomínej. Ten co jsem kupoval v sobotu, jsem už dnes ráno musel vyhodit, hrozilo, že by mohl začít kousat. Celou dobu zůstal na stole a očividně mu to nesedlo,“ vysvětloval, zatímco z pochoutky sundával vrstvu igelitu.

„No, večer u televize a k tomu tohle… Měli bychom mít spoustu fyzických aktivit, jinak pukneme,“ prohlásil Tomáš nevinně.

Marek si ho okamžitě představil, jak nad ním nadsedá, hlavu zakloněnou v extázi, tělo lesknoucí se potem. Téměř cítil, jak v rukou drtí jeho boky, zatímco do něj přiráží. Hlasitě polkl.

„Je mi jasný, že do tělocvičny tě nedostanu, ale co třeba bazén?“ dokončil Tomáš myšlenku.

Marek na něj chvíli nechápavě zíral, než se dal zase trochu dohromady.

„Tak zítra. Ale v Praze. Tady jsou ve všední den odpoledne jen maminky s dětmi,“ souhlasil a tvářil se, jako by ho žádný jiný tělocvik vůbec nenapadl. Nikdy. Zamířil k televizi pustit slíbený film.

Sedl si na gauč a ovladačem vybíral z velké nabídky na USB disku, který měl k televizi připojený.

Tomáš si sedl vedle něj, ale během dvou minut už ležel s hlavou položenou v Markově klíně.

„Ve vší počestnosti jsi říkal, že jo?“ zvedl k němu štěněčí oči. Marek se zmohl jen na bezhlesné kývnutí.

Na obrazovce se objevily titulky.

„Mimochodem… Ta aktivita, co tě napadla předtím, tu bychom mohli zkusit po tom bazénu,“ prohodil jakoby mimochodem Tomáš a dál soustředěně pozoroval obrazovku.

Marek zatnul zuby, ale usmál se. Podcenil ho, kryptonita. Ten kluk byl příšera.

Po slušnou část filmu pak Tomáš pobaveně předstíral, že si vůbec není vědom silné erekce pod svou hlavou.