1

Na spacák na zadním sedadle Kamilova auta si vzpomněl až pozdě odpoledne. Jen jak si uvědomil, že vystoupil z vozu jen s batohem, plácl se do čela a vynadal si. Ani nevěděl, jak mu to přišlo na mysl, protože i přes nekvalitní spánek a čerstvé myšlenky, se mu nakonec překvapivě podařilo soustředit na práci. Když se pak rozhodl, že si dá pauzu a uvaří kávu, vzpomněl si na spací pytel na sedačce a pak mu došlo, že do bytu už s ním nedoputoval.
S hrnkem v dlani ihned bezmyšlenkovitě vytáhl z kapsy telefon a napsal zprávu Jirkovi, ve které ho žádal o kontakt na Kamila. Vysvětlil sice situaci, ale ti přerostlí puberťáci si z něho stejně později budou dělat srandu, o tom byl přesvědčený. A přesně jak si myslel, když zakrátko kamarád odpověděl, k telefonnímu číslu neopomněl připsat pichlavou poznámku doplněnou o výsměšné emoji. David ho v duchu poslal do patřičných míst a už byl připravený číslo vytočit, když se zarazil.
Teď mu přeci nemůže volat. Kamil má přeci tu tajuplnou schůzku, o které byl přesvědčený, že je to rande. Když mu teď zavolá, navíc kvůli hloupému spacáku, který použije stěží dvakrát do roka, nebude to asi úplně vhodné. Vypadal by nejspíš jako blbec, nebo hodně zoufale. Zoufalý blbec, ušklíbl se sám nad sebou.
Kontakt tedy uložil do mobilu a rozhodl se, že zavolá až zítra, Odpoledne, pro jistotu, kdyby Kamilovi rande dopadlo opravdu dobře.
Přes vlastní nelibost ho tyto myšlenky přiměli zamyslet se nad vlastním osobním životem. Otrávil tím sám sebe, ale stejně si vybavil svůj poslední vztah. Káva v hrnku mu rázem jaksi zhořkla a on se rozhlédl po své garsonce.
Tady by teď ve skutečnosti neměl být. Touto dobou už by jinak bydlel ve třípokojovém bytě s docela pěkným výhledem na centrum města a po boku měl jistého muže, o kterém si myslel, že je to láska jeho života. Než se z něj vyklubal naprostý sebestředný idiot, kterému jeden partner nestačí.
David věděl, že v komunitě, do které patří, je spousta párů, kteří mají volný a otevřený vztah. Mezi ty ale on sám nepatřil a jeho tehdejší partner to věděl a souhlasil s ním. Naoko. Byli spolu dlouho, plánovali společnou budoucnost a všechno se zdálo zalité sluncem. Brzy se měli přestěhovat do onoho krásného bytu, posunout vztah zase dál. David byl i po tak dlouhé době stále zamilovaný a zdálo se, že on také.
O to větší byl šok, když zjistil, že jeho milovaný jej podvádí. Byl z toho zdrcený, tehdy ho ale tolik miloval, že jeden úlet by snad i prominul. Jenže pak zjistil, že ten parchant nejen, že spí s jinými opakovaně. Ale do toho vedl vážný vztah s dalším nebožákem, se kterým měl dávno bydlet.
Davida to tehdy zlomilo, až postupem času si uvědomil, že to byl podělaný manipulátor, co se neštítí ničeho. Teď to byl zhruba rok, od jejich ne právě hezkého rozchodu a přesto to v něm při každé vzpomínce trochu rezonovalo. Ta hnusná směsice zklamání, vzteku a smutku.
Zavrtěl hlavou a zjistil, že mu nezhořklo jen kafe, ale i jeho nálada. Tak ses zase politoval a teď znovu do práce, řekl si v duchu a vrátil se k hromadě papírů na stole. Sice už s jistou mírou nechuti, ale nakonec byl rád, že zaměstnal mozek něčím jiným, než nepříjemnými vzpomínkami.

2

Telefon vyzváněl nepříjemně dlouho a on si uvědomil, že je trochu nervozní, ačkoliv vlastně nechápal proč. Teď to bylo už podruhé, co Kamilovi volal, druhý den odpoledne, přesně jak si naplánoval. První hovor nepřijal a David byl rozhodnutý, že jestli to ani teď nevyjde, třetí pokus už tomu nedá, aby nepůsobil vlezle. Jinak to zkusí zase třeba zítra nebo pozítří.
„Ano?“ ozvalo se nakonec, až se David trochu lekl. Nečekal, že by to mladík po tak dlouhém vyzvánění doopravdy zvedl.
„A-ahoj,“ zakoktal se, jak ho to překvapilo. Plácl se do čela, protože mu začalo být trapně. „Tady David. Promiň, jestli ruším,“ řekl.
„Mám rukojmí, takže žádný blbosti,“ ozval se simulovaný hrubý hlas na druhé straně linky. Takže už ví, o co jde, pomyslel si David a zasmál se jeho vtipu. Proč vlastně ne?
„Dobrá,“ odpověděl s úsměvem. „Sdělte mi své požadavky. Ale hlavně mu prosím neubližujte!“ Začal s mladíkem hrát tu hru a ve skutečnosti ho to opravdu pobavilo.
„Bude v pořádku, maximálně bude potřebovat pár stehů, ale to záleží na tobě. Nic se mu nestane, když uděláš přesně to, co ti řeknu,“ mluvil dál Kamil hraným hlubokým hlasem.
„Poslouchám,“ řekl David a snažil se, aby to znělo co nejvíce vyděšeně. Pak se v telefonu ozval mladíkův upřímný smích.
„Dobrá práce, máš celkem herecký talent,“ teď už promluvil normálně a bylo patrné, že se baví.
„Díky,“ řekl David. „Doufám, že je opravdu v bezpečí,“ zasmál se.
„No jasně, neboj se. Sedí teď vedle mě na gauči, máme rozkoukaný film.“
„Hele, bavíme se pořád o mém spacáku?“ Pokračoval David v humorném rozhovoru, který ho opravdu bavil. Z druhé strany spojení se opět ozval smích. Milý a příjemný, jak David hodnotil.
„Tak já bych se pro něj nějak zastavil? Řekni si, jak se ti to hodí. Abych vás ještě náhodou při něčem nevyrušil.“
„To asi nehrozí, není to úplně můj typ. Je sice dobrý posluchač, ale neřekne ani slovo, to mě znervózňuje.“ Další zasmání. „Jinak, je mi to vcelku jedno. Jsem teď doma, takže je to spíš na tobě.“
David se podíval na stůl s rozdělanou prací. Uzávěrka už se blížila, rychleji než by chtěl a měl by na tom pracovat.
„Tak vyrazím hned, jestli můžu,“ řekl a sám sobě se nemohl přestat divit.
„Jasně,“ řekl Kamil. „Budeme tě s mým novým kamarádem čekat,“ dodal ještě a zavěsil.
Muž odlepil mobil od ucha, zadíval se na něj a nevědomky se usmál. Na nic pak nečekal, popadl vše potřebné a vyšel z bytu. Na stůl plný práce se ani nepodíval.
Došel rychle k autu, zaparkovaném nedaleko. Sehnat v této oblasti volné místo na parkování byla spíše otázka štěstí, málokdy se mu podařilo zastavit přímo před domem. Naštěstí to ani nebylo nijak daleko, pár metrů a už seděl za volantem. Vyrazil v dobré náladě a jakmile se s motorem pustilo i rádio, začal si pobrukovat do rytmu známé písně. Na adresu se ptát nemusel, věděl, kde Jirka bydlí, autem zhruba patnáct minut, podle toho, jaký zrovna panuje ve městě provoz.
Dnes šla cesta překvapivě hladce a na místě byl brzy. Možná až moc, pomyslel si. V tu chvíli si uvědomil, až ho to samotného vyděsilo, že je nějak moc nadšený. Nechápal, co se s ním děje. Byl najednou nepřiměřeně patetický, na to, že si jde jen vyzvednout spacák ke klukovi, kterého sotva poznal. Zklidni se, kámo, nabádal se v duchu, když našel volné místo k zaparkování a zastavil. Ty pudy tě nějak moc ovládají, uklidni se, říkal si a zakázal si pomyslet na to, kdy měl vlastně naposledy sex. Tohle nepřiměřené nadšení totiž určitě pramení z jeho dlouhodobé samoty.
Došel ke správnému vchodu a zazvonil na zvonek. Za okamžik se ozvalo bzučení, jak se dveře otevíraly a on se vydal do druhého patra. Vystoupal po schodech a vzhlédl ke dveřím od Jirkova bytu. Kamil tam stál, s úsměvem se pohodově opíral o futra.
„Skoro to vypadá, že máš k tomu spacáku až podezřele blízko,“ ušklíbl se.
Tak přeci jen vypadám moc horlivě, pomyslel si muž a přejela jím vlna trapnosti. Nedal na sobě nic znát a ledabyle pokrčil rameny.
„Byl dobrý provoz. A co já vím, jestli nejsi psychopat a můj miláček už neleží vykuchaný v obýváku,“ řekl a postavil se před mladíka. Ten se zasmál a pozval ho dál.
„Dáš si něco? Kafe, čaj?“ Zeptal se když vcházel dál do bytu. David si vzpomněl na hromadu papírů, na tu spoustu práce, co na něj doma čeká.
„Kafe, díky,“ řekl rychleji, než se nad tím stačil pořádně zamyslet. Dneska bude pracovat do noci.
Sedl si na židli u kuchyňského stolu. Kamil u linky zapnul varnou konvici a připravil dva hrnky. Kávu pak položil před něj a sám si přisedl na druhou židli. Bezstarostně si pak opřel bradu dlaní a nápoj zamíchal. V tu chvíli nastalo zvláštní a nepříjemné ticho. David začal horečnatě přemýšlet nad tím, co by měl říct, nemohl uvěřit, že je najednou tak napjatý. Bože, hlavně ať ani jeden nezačne o počasí, to by byla katastrofa. Mihl okem přes mladíka, který se ale zdál naprosto uvolněný a bezstarostný.
„Takže,“ napadlo ho konečně, jak začít konverzaci, „kde vlastně pracuješ?“ Zeptal se Kamila. „Tedy, mám na mysli, to maluješ přímo tady?“
„Ne, to by nešlo,“ usmál se Kamil a upil ze svého hrnku. „Pronajímám si ve městě takový místečko, tuším, že původně to měli být nějaké kanceláře. Té firmě to ale moc nevyšlo a tak ty prostory nabídli k nebytovým účelům.“ Vysvětlil mu.
„Takže máš vlastní ateliér?“
„Vlastně asi jo,“ připustil nesměle. „Je to asi ateliér. Ale víš, já nad takovými věcmi moc nepřemýšlím. Ono to pak zní hrozně honosně a já nevím. Když to takhle označíš, je to všechno najednou hrozně nabubřelé. Lidi mají najednou přehnaná očekávání a to je mi nepříjemné.“
„Chápu. Ale na druhou stranu je to dobrá reklama, ne? Když lidé vědí, že tě uživí samotné malování, že máš ateliér, tak na to slyší, ne?“ Nadhodil David. Nejspíše proto, že jemu samotnému to připadalo fascinující. Setkat se s profesionálním umělcem, takové věci se každý den nestávají. A jak Kamila poslouchal, přišlo mu, že je buď moc skromný, nebo moc nejistý, možná obojí dohromady. Rozhodně neměl potřebu se chvástat, ani přes všechny své úspěchy.
Mladík pokrčil rameny. „Možná. Jak říkám, o tomhle moc nepřemýšlím. Spíš myslím, že mám ohromné štěstí, když můžu dělat to, co mě opravdu baví a zároveň mě to, jak říkáš, uživí,“ usmál se nesměle.
„Takže ty jsi nikdy nebyl v nějakém zaměstnání? Nikdy jsi nemusel vstávat a utíkat do fabriky v šest ráno?“ Zasmál se muž. „To zní jako splněný sen,“ dodal.
V ten okamžik se Kamilův výraz změnil. Ne nijak okatě, spíš jeho oči ho prozradili a jako kdyby se v nich objevil stín. Úsměv z tváře se mu vytratil a náhle se zadíval z okna. David znervózněl, protože mu přišlo, že se svou otázkou mladíka nějak dotknul, ač nechápal proč.
„Ve skutečnosti jsem byl na spoustě místech. Třeba v hypermarketech, v různých firmách, klasicky jako dělník u pásu. Ale z jistých důvodů jsem prostě musel odejít,“ řekl, když se díval z okna. David byl zmatený, teď se tu dělo něco nepříjemného, co nedokázal identifikovat. Pohled na mladíka byl najednou znepokojující, mluvil, jako kdyby se zasnil, nebo se hluboce zamyslel a nevypadal u toho vůbec vesele.
Pak najednou odtrhl pohled od výhledu a podíval se s úsměvem na Davida. Vypadalo to, jako by se probral z nějakého utlumení.
„Určitě si myslíš, že jsem nějaký bohémský pozér. Ten typ co pohrdá normální prací, že jo?“ Zazubil se na muže nečekaně.
Davida to osočení překvapilo a rázně zavrtěl hlavou. Je pravdou, že při slově “umělec“ měl jisté sklony k předsudkům. Obecně mu vždycky připadalo, že se takový typ lidí povyšuje nad ostatní, předstírají svou nezaujatost a nadhled, ale ve finále měli prostě jen štěstí, že si dokáží přijít na nějaké peníze tím, že nazpívají písničku, nebo zaplácají plátno nějakou patlaninou.
Ale Kamil tak vůbec nepůsobil. Vypadal jako normální milý kluk, co nikomu necpe své názory a opravdu jen dělá, co ho baví. Musí se na jeho práce podívat, teď ho to zajímalo ještě víc.
„Vůbec ne,“ ohradil se David upřímně. „A takové nařčení se mě dotklo,“ začal předstírat dotčenost a vyvolal tím u mladíka smích.
„Dobře, omlouvám se,“ smál se Kamil a pak si opět bezstarostně opřel bradu o dlaň, přičemž se na Davida zadíval. „Co tvoje zájmy? Mě už jsme rozebrali, teď jsi na řadě.“
Muž se zamyslel a odfrkl si. „Na koníčky teď moc času není. Celý dny teď jen ležím v papírech do práce. Vlastně, jsem rád, že jsem mohl na chvilku vypadnout,“ přiznal.
„Takže jsem tě vysvobodil? Nemáš zač,“ zavtipkoval Kamil a dopil svůj hrnek. Vstal a otočil se, aby ho donesl do dřezu. Až teď si David všiml veliké podlitiny na vnitřní straně jeho paže. Byla obrovská, temně fialová a působila děsivě.
„Co jsi dělal, proboha?“ Zeptal se a Kamil se k němu tázavě otočil. Až když host ukázal na jeho ruku, uvědomil si, o čem mluví. Nato jen pokrčil rameny.
„V noci sebou strašně házím, dal jsem si o noční stolek,“ řekl ledabyle a opřel se o kuchyňskou linku. Pohodově zkřížil nohy a ruce vrazil do kapes.
„To musela být docela šlupka,“ konstatoval David a také dopil svou kávu.
„Jo, docela jo. Ale neodbíhej od tématu,“ ušklíbl se hoch. „Přeci nepracuješ takhle hodně pořád, nebo ano?“
„To ne. Teď je to jen takové hektické kvůli důležité prezentaci. Příští týden už bych to měl mít konečně za sebou, pak se to zase zvolní,“ prohrábl si David krátké vlasy a trochu se na židli protáhl.“
„Vypadá to, že jsi kvůli tomu celkem pod tlakem. A nervózní?“
David po chvilce přikývl. Byl ve skutečnosti hodně pod tlakem a hodně nervozní. Takhle se cítil naposledy před maturitou a už by si přál, aby to bylo za ním. „Je to tak, přiznávám. Nejen, že je to důležité pro firmu, ale jde mi i o povýšení, které bych chtěl. Takže jo, mám z toho hlavu v pejru,“ zasmál se.
„Určitě to dobře dopadne,“ usmál se mile mladík, tak hezky, až David nenápadně nasucho polkl. Tenhle kluk má v sobě něco tak osobitého, charismatického, pomyslel si. „Budu rád, když dáš pak vědět, jak to dopadlo,“ dodal ještě a v tu chvíli mužovo srdce zaplesalo. Jako by mu teď podal písemnou pozvánku k dalšímu setkání, nebo alespoň hovoru. V Davidovi trochu zašimralo a připadal si jak puberťák. Bože, co se to děje, vždyť ho vidí podruhé v životě, tak jak je možné, že je z něj tak mimo? Určitě to bude tím, že je už delší dobu sám. Určitě.
„Dám. Třeba bychom to mohli pak oslavit, když se zadaří. Ještě s klukama,“ nadhodil trochu nejistě. Nechtěl vypadat, že se vnucuje. K jeho úlevě se mladíkova tvář rozjasnila.
„To zní dobře. A když by to náhodou nevyšlo, což doufám, že se nestane, můžeme pít na žal,“ zazubil se a David se k němu přidal. Tohle byl jasný signál, že chce, aby se znovu viděli, alespoň tak si to muž přebral.
Kamil se podíval na nástěnné hodiny. Trochu nervozně se ošil a pohlédl na návštěvu. „Poslyš,“ řekl poněkud rozpačitě, „v žádném případě nechci, aby to vypadalo, že tě vyhazuju,“ nasadil omluvný tón a David pochopil. Ještě než Kamil dořekl další větu, už se zvedl ze židle. „Ale budu muset jít.“
„To je v pohodě,“ řekl David. „Stejně už se musím vrátit k práci. Jsem tu autem, nechceš někam hodit?“ Navrhl mladíkovi. Ten zavrtěl hlavou.
„Díky, ale to není třeba. Jedu za sestrou, mimo město,“ vysvětlil.
Oba se tedy vypravili a Kamil už skoro zabouchl dveře, když se David plácl do čela.
„Počkej,“ zasmál se, „ještě ten spacák.“
Jak si to Kamil uvědomil, rozesmálo to i jeho. Doběhl zpátky do bytu a podal balík smotaného dutého vlákna. David jej vzal pod paži, sešli spolu schody a na chodníku před domem se rozloučili. Kamil musel k autu na opačnou stranu a muž ne a ne odtrhnou oči od jeho zad. Lemovaly je jeho dlouhé jemné vlasy, vlající při mírném vánku.

3

Bylo těžké se vrátit zpět k práci, respektive, začít se znovu plně soustředit. David byl v prvních chvílích, jako by ho někdo vzal palicí po hlavě a nedokázal, absolutně nechápal, co to s ním ten kluk dělá. Neustále mírnil svou rozjařenou mysl fakty, že se sotva poznali, že teď je to teprvé podruhé, co spolu mluvili, tak ať se uklidní.
Nakonec se mu to podařilo, mentálně se řádně profackoval až se dokázal opět soustředit na práci. Trochu se mu i ulevilo, jen ho mimoděk napadlo, že by si zřejmě potřeboval pořádně ulevit od toho pudového pnutí. Nedostatek sexu už mu asi leze na mozek, co naplat. Jenže on prostě nebyl ten typ, co by šel lovit do baru.
Ne snad, že by měl strach z nezdaru. Byl velice pohledný, měl hezkou postavu a krásnou tvář. I když byl zadaný, spousta kluků s ním flirtovala a kdyby chtěl, neskončilo by to pozváním na drink. Jenže on na tyhle věci nějak prostě neměl povahu. V tomto ohledu byl hloupý naivní romantik, přesvědčený, že jít s někým do postele by mělo být něco víc, než určitá hladina alkoholu v krvi. Možná se bude muset smířit s tím, že bude prostě sám. S takovým způsobem nejspíš do smrti, ušklíbl se sám nad sebou. Těžko říci, jak dlouho dokáže doufat, že se najde někdo, do koho se zamiluje a kdo bude na stejné vlně, jako on.
Zavrtěl hlavou, zakázal si dál pokračovat v tomhle vztahovém spirituálním rozboru sebe sama. Popadl jeden z dokumentů na stole a téměř k němu přitlačil nos. Třikrát přečetl první větu, než mu konečně došel její význam a on mu začal věnovat pozornost.
Dny ubíhaly. Myšlenky na Kamila odezněly a on se naplno věnoval prezentaci, přesně tak, jak potřeboval. Přísloví, že když sejde z očí, sejde i z mysli v tomto případě platilo ukázkově. Pak konečně nastal ten důležitý pracovní den.
Byl to ráno nervózní, ale ne tolik, jak by čekal. Věděl, že je připravený a že do toho dal všechno, takže víc než obavami byl naplněný očekáváním a odhodláním. Do firmy, skrz prosklené dveře vstoupil sebevědomě a s kolegy se pozdravil jako vždy. Mile, s úsměvem na tváři. Postupně mu všichni přáli hodně štěstí, až byl čas se předvést.
Vstoupil do zasedací místnosti, kde si vše připravil a postupně se začali scházet jeho nadřízení, kterým měl projekt představit. I s nimi se pozdravil vřele, rozhodně neměl v plánu dát najevo nějakou nervozitu, přestože teď ho trochu brněly prsty. Rozhodl se pojmout to v duchu otevřené diskuze, místo toho, aby jen nudně předříkal co má připravené. To se ukázalo jako dobrý způsob. Když manažery přímo zapojil, ptal se v průběhu na jejich názory, konstruktivně přijímal kritiku a ihned navrhoval jiná řešení a možnosti, vypadali spokojení. Nakonec se do toho tak položil, že si ani neuvědomil, že je u konce své prezentace a že mluvili skoro dvě hodiny. Předložil své návrhy, udělal co měl a teď už nezbývalo, než čekat na poslední verdikt.
Ještě pár minut sledoval, jak se komise rozhoduje, zda jeho práci přijmou, jestli uspěl. Pak jeho přímý nadřízený vstal, s úsměvem mu poděkoval a bylo vyhráno.
Bylo po všem, zvládl to a byl neuvěřitelně spokojený. Tolik dní, týdnů příprav a práce, aby to měl během dvou hodin za sebou, ale vyplatilo se to a on byl na sebe hrdý. Dokonce mu řekli, že odvedl velmi dobrou práci a může si vzít volno. To s poděkováním přijal a jako na obláčku vyšel ven z budovy.
Přistoupil k jedé z laviček poblíž, sedl si a vytáhl z kapsy telefon. Musel se usmát, když uviděl množství zpráv od matky, Tomáše, Jirky a pár dalších známých, kteří věděli, že dnes je důležitý den a ptali se, jak dopadl.
Jako první zavolal matce, která věděla, jak je pro něj bude dnešek náročný a jak moc se na něj připravoval. Zajásala do telefonu, když jí sdělil že uspěl, měla upřímnou radost. Prohodil s ní poté ještě pár slov a pak se rozloučili. Poté napsal hromadnou zprávu klukům, kde jim jasně nakázal, že dnes večer oslavují.
Strčil telefon zpět do kapsy saka a bylo mu báječně. I počasí, jako kdyby s ním dnes oslavovalo, bylo slunečno, příjemně teplo, ani chladno, ani nějaké únavné vedro. Už si říkal, že dnešek už nemůže být lepší, když se ozvalo upozornění o příchozí zprávě. Podíval se na displej a očekával, že odepsal jeden z kluků, kteří mu už předem přislíbili večerní účast. V břiše mu rázem začalo mravenčit, když zjistil, že to není ani jeden z jeho kamarádů.
Kamil se musel dovědět od Jirky, že dnes je ten den, o kterém spolu mluvili. Jednou jednoduchou otázkou na výsledek jeho kariérního milníku, dokázal Davidovu mysl dostat do stavu pubertální blaženosti. Byla to třešnička na dortu, která jeho náladu dostala do nejvyššího bodu.
Okamžitě mu odepsal, pochlubil se úspěchem a poděkoval za jeho zájem. Dodal ještě, že večer to jdou s klukama oslavit a že by byl rád, kdyby se přidal. Nad poslední větou trochu zaváhal, aby nevypadal moc pateticky. Pak nad tím mávl rukou a zprávu odeslal. Než uklidil mobil zpátky, podíval se na čas a rozhodl se, že má chuť na brzký oběd. Jako odměnu si vybral své oblíbené asijské okénko, kde měli ty nejlepší nudle ve městě.

4

Zbytek dne náležitě proflákal. Bylo příjemné po dlouhé době nebýt ve stresu a vlastně i přemýšlet, jak by měl naložit s volným časem. Když se najedl, dorazil domů, kde se převlékl a pustil si televizi. Ta ho příliš nebavila a napadlo ho, že už je to celkem dlouho, co si byl zaběhat. Vyrazil tedy na blízkou cyklostezku, do uší si přes sluchátka pustil oblíbenou hudbu a pustil se do toho. Nijak se netýral, běh bral spíše jako odpočinkovou aktivitu. Když potřeboval, zpomalil a přešel do chůze, pak se zase rozeběhl, tak jak mu to bylo příjemné. Nikdy se při tom nedíval na chytré hodinky (které ani nevlastnil), aby počítal kroky, srdeční tep, nebo podobné věci. Nikdy si nekupoval běžecké boty, nebo oblečení zaměřené na druh sportu. Stačili mu pohodlné šortky, triko, sluchátka a dobrý pocit z onoho pohybu. Hbitě střídal jednu nohu přes druhou, rozhlížel se kolem po březích řeky, která tekla kolem stezky a bylo mu dobře. Nakonec doběhl ještě mnohem dál, než původně myslel. To ta dobrá nálada a hezké počasí ho ovládlo a on se tím nechal rád unést.
Domů dorazil déle, než plánoval, ale to nevadilo. Pro změnu teď nic nehonil a neměl kam spěchat a strašně ho to bavilo. Propocený se po příchodu odebral do koupelny, kde si nad dlouhou příjemnou sprchu, ze které vyšel jako znovuzrozený. Pak si uvařil kávu, opět pustil televizi, spíše jako kulisu a natáhl se na pohovku, čistě za účelem odpočinku.
Přepínal kanály, nikde zrovna neběžel pořad, který by ho zaujal. Televizní program byl natolik nudný, že ho nakonec napadla jiná zábava. A proč vlastně ne, pomyslel si.
S jednou rukou ledabyle položenou za hlavou sjel druhou paží do trenek. Teď, po sprše a v pohodlí domova se kalhotami nijak nezabýval. Uchopil se a začal třít, tak jak mu to bylo příjemné. Po dlouhé abstinenci se vzrušení dostavilo rychle a i jeho mysl se důkladně zapojila. Nebyl zastáncem sledování pornografie. Tedy, už ne teď.
Po onom rozchodu mu konkrétní webové stránky dost pomáhaly, ale postupem času si uvědomil, že jim věnuje až příliš mnoho času a pozornosti. Najednou to, co předtím pomáhalo, nestačilo, vzrušení se dosahovalo obtížněji a fantazie stagnovala. Vykašlal se na to a když měl pak potřebu, zakázal si brát do ruky telefon, či laptop.
Postupně zjistil, že jeho vlastní představy dokáží být stejně silné, možná i lepší. Zavřel oči a jak si mnul přirození, myslel na spoustu vzrušivých věcí. Začal oddechovat, jak si zvyšoval tempo. Uchopil se celou dlaní a druhou ruku vytáhl zpod hlavy, aby ji trochu zvlhčil slinami a zamířil k dalšímu citlivému místu. Jemně začal prostředníkem dráždit svůj vstup, což ho dostalo do další úrovně potěšení. Tiše zasténal slastí, nepřestávajíc v pohybech oběma rukama. Hrál si se sebou, tak jak to měl rád, jak mu bylo příjemné a fantazie mu jela na plné obrátky. Zanedlouho už cítil, že se blíží k vrcholu a mezi vzrušivé obrázky, co se mu promítaly pod zavřenými víčky, se zničeho nic objevil jeden, který tam na první pohled nepatřil.
Trochu se zarazil, když mu jeho vlastní mozek vylovil z mysli záběr jako z filmu. Pohled zezadu na krásná útlá ramena, lemovaná dlouhými hnědými vlasy. Silný sluneční svit osvětloval jednotlivé pramínky mírně vlající ve slabém vánku.
Nechápal, co to mělo být, v těch několika vteřinách byl naprosto zmatený a přesto ho ten výjev, ta vzpomínka, donutila sevřít se dlaní ještě o něco pevněji. Vydechl a vlastní hlava mu nenechala čas na odpočinek. Rázem se mu ukázal další obrázek, tentokrát už čistý výplod jeho fantazie, ale naprosto odzbrojující: pootevřené horké rty co tiše slastně oddechují. Dlouhé husté řasy lemující zavřená víčka, dlouhé útlé prsty co zajíždějí do vlasů pod náhlou vlnou vzrušení. To vše zprvu působící neznámě až se jeho snový pohled odtrhl od detailů a rozostřená tvář se vyjasnila. Dostala konkrétní podobu Kamilova obličeje, krásného, jemného a téměř nevinně vzdychajícího.
V Davidovi ta představa vyvolala rázem takové vzrušení, že už neměl čas se zamýšlet nad tím, jak se mu dostala do hlavy. Bylo to něco tak krásného, natolik smyslně dráždivého, že ho to dostalo do konečné extáze. Udělal poslední pohyb rukou a za hlasitého výdechu vyvrcholil.
Ještě chvilku nechal oči zavřené, dal si čas na vydýchání a až pak se naklonil ke konferenčnímu stolku a popadl krabici ubrousků. Teď, když mu krev opět začala proudit i mozkem, se cítil naprosto zmatený a trochu se i zastyděl, že se mu ten kluk dostal do jeho nejintimnějších představ. Nedokázal si to vysvětlit, i když musel sám sobě uznat, že to byl opravdu okouzlující fantaskní pohled.

5

Zakázal si na to dál myslet. Stalo se, co s tím nadělá. Kamil byl prostě hezký mladík, někdo nový, není to zase tak překvapující, že mu jeho hlava předkládá nové podměty. S tímto závěrem se tím přestal zabývat, pro jeho podvědomí to bylo dostatečné vysvětlení.
Zkontroloval čas a zjistil, že den utekl jako voda. Už byl čas se připravit na večerní sraz s klukama, takže se odebral do ložnice a ve skříni vybral vhodné oblečení, pro které se rozhodl. Měl náladu na prosté pohodlí, takže džíny, černé tričko a přes něj rozepnutou ležérní košili. V tom se cítil dobře.
V koupelně si ještě upravil vlasy, tvář přejel elektrickým holicím strojkem a vše dokončil přiměřenou dávkou toaletní vody. Nebyl žádná primadona, co by trávila hodiny před zrcadlem a rozhodováním o outfitu. Nicméně, v takto čím dál tím víc ojedinělých situacích, kdy se chystal na večer ve městě, ho taková příprava bavila a rád odcházel s pocitem, že vypadá dobře.
Byl už čas vyrazit a tak si vzal věci a odešel z bytu na autobusovou zastávku. Správný spoj jej za pár minut doveze jen pár kroků od jejich oblíbeného podniku, kde se měli sejít. Cestou zkontroloval telefon, jestli mu Kamil neodpověděl. Co ho pozval, od něj už žádná zpráva nepřišla a on tedy nevěděl, jestli nakonec dorazí nebo ne.
Když vystoupil z autobusu a došel k baru a rozhodl se, že nejdříve počká na ostatní. Bylo hezky a teplo bude až do noci, takže se už předem domluvili, že zamluví místo na zahrádce. Netrvalo dlouho a z dálky už spatřil dvojici kamarádů, která přicházela po chodníku. Vesele jim mávl na pozdrav a odlepil se od fasády, o kterou se dosud opíral.
„Vyvalte sudy! Tak významný kariérní úspěch se neděje každý den!“ Zahlaholil Tomáš a poplácal Davida po rameni. Oba mu pak pogratulovali i osobně a když prohodili pár slov, vešli do podniku. Prošli přes celý lokál až ke dveřím na dvorek, kde bylo příjemné posezení pod slunečníky. Usadili se k zarezervovanému stolu, dokonce se jim podařilo obsadit jejich oblíbený. Byl pátek a navíc opravdu hezky, takže bylo narváno.
Obsloužit je přišla mladá hezká dívka a všichni si objednali pivo. Když jim pak s milým úsměvem sklenice donesla, vzali je do dlaní a pozvedli je, aby si připili.
„Na dalších nejméně tři sta let práce,“ prohlásil Jirka a se smíchem se napili. Jejich příjemný večer začal.
Začali klábosit, tak jak to mezi přáteli bývá. V pohodové náladě mluvili o všem možném, o práci, o tom co se každému stalo, když se neviděli a tak dál. I pod slunečníkem bylo pořád teplo, atmosféra byla skvělá, bavili se. Jedna čárka na lístku vystřídala druhou a jedno téma hovoru přirozeně přecházelo v další a bylo to moc příjemné.
Mezi tím, kdy Tomáš s Jirkou právě argumentovali nad tím, zda je na světě více mravenců či termitů (jak se k tomu dostali bylo prostě záhadou), David vylovil z kapsy telefon. Podíval se na něj a pak jej položil na stůl. Slečna jim právě donesla další rundu a když vycítil, že může vklouznout do oné hmyzí rozpravy, odhodlal se zeptat.
„Zval jsem i Kamila, ale neodepsal. Viděl ses s ním dneska?“ Optal se Jirky a snažil se, aby to vypadalo co nejvíce lhostejně. Ve skutečnosti si ale moc přál, aby mohl mladíka vidět, to si byl schopen připustit. Kamarád se na něj podíval a jako kdyby váhal s odpovědí, což Davidovi přišlo přinejmenším zvláštní. I Tomáš tak nějak podivně umlknul a upil ze svého půllitru.
„No jo, na chvilku jsme se doma potkali,“ připustil Jirka, „říkal, že jsi ho zval, ale taky že dneska něco má. Prý se pokusí dorazit, ale moc bych na to nesázel.“
„Aha,“ řekl na to David, protože neměl co by dodal a strašlivě se přemáhal, aby na něm nebylo vidět zklamání.
„To jsou ty umělci,“ ozval se Tomáš se smíchem, ale něco na té poznámce vypadalo nepřirozeně. „Zrovna Kam má ve zvyku se zapomínat, když se pustí do práce.“
„Na to ale nemusí být umělec, vole,“ prohlásil Jirka a kývl hlavou k Davidovi, „tady máš zářný případ. Už jsme si říkali, jestli jsi vůbec ještě naživu,“ promluvil k muži.
„Přiznávám bez mučení, že jsem v tom docela plaval,“ usmál se David. „Bylo toho fakt hodně a jsem rád, že to mám za sebou.“
„Ale vyplatilo se to. A díky tobě máme dnes opět důvod pít!“ Zasmál se Tomáš a pozdvihl sklo k dalšímu přiťuknutí.
„Jako kdybychom někdy potřebovali důvod,“ zubil se Jirka a David se k němu přidal.
Opět se vrátili ke klábosení o ničem a uběhlo dalších pár minut, kdy se David prostě smířil s tím, že chlapce dnes neuvidí. Mrzelo ho to, ale nijak se z toho nehroutil, přeci jen, není tu dnes kvůli tomu, aby měl možnost ho vidět. Nebo snad…
Zrovna měl u obličeje sklenici, když se mimoděk rozhlédl kolem. V tu chvíli ho spatřil a srdce mu poskočilo. Stál ve vchodu do lokálu a rozhlížel se, kde spatří partičku mužů, za kterou přichází. Zatím ale hleděl na druhou stranu a nebylo mu vidět do tváře.
David potlačil nutkání zvednout se a zuřivě mávat, v ten okamžik se odhodlal k opačné taktice. Bude předstírat, že ho neviděl, aby působil nenuceně. Teprve až přistoupí ke stolu, bude dělat překvapeného, že přišel. Ani Kamarádi ho nepostřehli, seděli na lavici zády k němu. David se tedy zadíval na ně a jako by nic, pokračoval v jejich rozhovoru.
Konečně je Kamil našel a pomalu přistoupil k jejich stolu. Pozdravil je a Jirka s Tomášem ho přivítali, byli rádi, že nakonec dorazil. David nakonec také vzhlédl, aby se s ním pozdravil. Jak to udělal, trochu v něm hrklo a najednou překvapení předstírat nemusel.