1

Ráno se dlouze a romanticky pomilovali. Kamil se po probuzení cítil jako znovuzrozený – odpočatý, v dobré náladě, plný sil. David už byl vzhůru, když rozlepil víčka, ležel pohodlně opřený, jednu ruku za hlavou, druhou držel knihu a četl si.
„Udělám kafe,“ zvedl se Kamil, chvilku poté, co rozdýchal báječný orgasmus. Nahý vylezl z postele a přešel ke kuchyňské lince, kde začal chystat kávu. David si jej spokojeně prohlížel, líně se válel na boku, hlavu podepřenou paží a díval se na jeho světlou kůži. I přes jeho vyzáblost a podlitiny, které pomalu přestával vnímat, se mu mladík líbil a přitahoval ho. Zamiloval se do jeho dlouhých kaštanových vlasů, které vždy voněly oblíbeným šamponem.
„Díky,“ řekl, když mu podal do ruky hrnek. Kamil se pak posadil k němu na okraj postele, vzal ze země batoh a vylovil několik krabiček léků, ze kterých postupně vyloupl pilulky a kapsle různých velikostí i barev. Najednou je všechny spláchl vodou.
„Říkám tomu snídaňový koktail,“ zasmál se, když si všiml, že ho David pozoruje. Byl až moc vážný, což mladík nechtěl a humor byla jedna z věcí, které v boji proti nemoci používal často.
„Jak mi to mohlo uniknout? Spal jsi u mě už několikrát,“ kroutil David nechápavě hlavou.
„Není to tvá vina. Dával jsem si záležet, abys mě neviděl,“ pronesl mladík prostě. „Nechtěl jsem abys to věděl, dokud ti to nebudu chtít říct. Možná jsem otálel moc dlouho.“ Připustil pak o něco vážněji.
David se posadil za něj a objal ho. Hlavu si položil o jeho záda a nasál mladíkovu vůni. „Proč vlastně?“ Zeptal se tiše, ale opatrně. Ne jako na výslechu, spíš ho Kamovy důvody opravdu zajímaly.
„Mám s tím špatné zkušenosti. Neměl jsem moc kluků, ale když už ano a oni se to dověděli, nakonec to nikdy nezvládli. Dřív nebo později zjistili, že je to na ně prostě moc,“ snažil se o ledabylý tón, ale bylo cítit, jak je zklamaný. „Nemám jim to za zlé, ani tobě bych neměl. Ačkoliv,“ odmlčel se. Najednou se otočil, položil Davidovi ruku na tvář a pohladil ho. „U tebe je to jiné, uznávám. U tebe jsem cítil něco jiného, něco, co zatím u nikoho. Možná proto jsem se o to víc bál. A taky jsem si ten čas s tebou chtěl víc užít, než o tebe přijdu.“
David na něj zíral a pak zavrtěl hlavou.
„Museli to být hrozní pitomci,“ utrousil kysele. Ano, on sice zprvu zpanikařil, ale nikdy by Kamila kvůli tomu neopustil.
„To ani ne,“ oponoval překvapivě mladík. „Není to tak černobílé, Davide. Vem si, kdybych byl invalida na vozíku, taky by sis to, jako každý, dvakrát rozmyslel. To je normální, ani já sám nevím, jestli bych do toho šel. Tak to prostě je.“
David se zamyslel. Pak si lehl na bok a položil mu hlavu na klín. Kamil se na něj usmál a začal mu prsty laskat vlasy.
„Já nevím jak dlouho tady ještě budu, víš?“ Zašeptal Kam. „Možná si to ještě ani neuvědomuješ. Ale kdykoliv se můžu zhoršit, natolik, že už to prostě nezvládnu. Může to být za pár měsíců, může to být za deset let. Rozumíš tomu?“ Řekl klidně a pro Davida bylo děsivé, jak smířený s tím je. Slyšet to takhle naplno, bylo zničující, mužem náhle přejela vlna zoufalství a smutku, jen tak tak zabránil slzám, aby mu vytryskly z očí.
S Kamem sice nebyli dlouho, ale on jednoduše věděl, že ho miluje. Je mu s ním tak dobře, on je skvělý, krásný, báječný. A tohle není lehké slyšet, není jednoduché celou tu situaci přijmout. On se ale rozhodl, že mu jeho nemoc nebude bránit, aby byli spolu, trávili krásné chvíle a pomůže mu, když bude potřebovat.
„Rozumím,“ řekl konečně. „A slibuji, že tě v tom nikdy nenechám. Miluju tě, Kame.“
Mladík celý zjihl. Naklonil se a políbil přítele. „Já tebe,“ zašeptal, když se jejich rty rozpojily.

2

Rozhodli se, že si zajdou na pozdní snídani. Po dlouhém přemítání se nakonec rozhodli, že mají chuť na něco opravdu prasáckého a zajeli do McDonaldu. S velikou chutí si pak nakoupili všechno možné a bez výčitek se do jídla pustili.
Dál u toho klidně hovořili, zcela otevřeně o Kamově nemoci. Mladíkovi to nevadilo, když už to David stejně ví, alespoň mu vysvětlil všechny podrobnosti a upozornil na to, jaké situace můžou nastat a co by měl muž případně dělat. V podstatě ho školil, aby byl připravený, když už se rozhodl do toho jít.
David byl za to rád. Poslouchalo se to těžce, ale stejně byl Kamovi vděčný, že s ním o tom mluví. Navíc, nějak cítil, že dnes si to všechno vyjasní a pak už o tom hovořit nebudou a půjdou prostě dál. Bylo to jako nějaké zasvěcení, aby mohli ve vztahu pokračovat.
„Jen si to ujasním,“ řekl David a ukousl z prefabrikované a výborné sušenky, „ty tvoje tajemné neúčasti s tím souviseli, je to tak?“
„No jo,“ kývl mladík s posmutnělým úsměvem. „Teď zrovna je období, kdy mám spoustu testů a konzultací s lékařem. Nebo mi prostě opravdu nebylo dobře,“ přiznal. „Nechtěl jsem, abys mě viděl, když vypadám jako feťák,“ ušklíbl se zlomyslně.
David zaúpěl. Měl ohledně toho pořád výčitky, hlavně teď, když znal celou pravdu. Než se ale začal znovu omlouvat, Kamil ho chytil za ruku a usmál se.
„Promiň. Tohle byla podpásovka. Jen si dělám legraci, ano?“ Koukl tázavě na přítele, který se nakonec také zasmál. „Občas se snažím vtipkovat za každou cenu, ne vždy je to dobře, uznávám.“
„To je dobrý,“ mávl rukou David. „Máš tedy už nějaké výsledky? A co když nebudou dobré, co to znamená?“
Kamil si povzdechl. „Podívej, Slunce,“ řekl o něco vážněji, ale David ho přerušil.
„Slunce? Opravdu?“ Zazubil se. Kamil pohodově pokrčil rameny a uculil se.
„To už jsme si vyjasnili, ne?“ Zasmál se a šel od toho, jako by nic. „Chtěl jsem říct, že jsem opravdu rád, že jsme si o tom promluvili. Uvedli věci na pravou míru. Ale už tím nechci kazit tenhle hezký den, tak už to nebudeme rozebírat, ano?“ Prosil ho a když si všiml Davidova výrazu, jemně dodal. „Zatím nic moc nevím. Slibuji, že až se to změní, dám ti vědět.“
S tím byl muž spokojený. Přikývl a pro dnešek potlačil nutkání se dál vyptávat. Měl toho na srdci ještě hodně, hlavně proto, že měl o mladíka strach, ale uznal, že má pravdu. Měli pro sebe celý den a byla by škoda ho promarnit tak depresivním tématem. Přeci jen, slíbil příteli, že přesně tohle dělat nebude.
Naklonil se k němu přes stůl a propletl prsty dlaní. „Dobrá. Co tedy uděláme s volným časem?“ Vyzval ho. Kamil se významně zamyslel a pak se zazubil.
„Než něco řekneš, tak vím moc dobře, že je to klišé,“ upozornil ho, až to Davida pobavilo, „ale já strašně dlouho, nebyl v kině.“
„Co tím myslíš, strašně dlouho? To může být hodně individuální.“
„Myslím tím, třeba tak pět šest let,“ řekl Kamil a David vykulil oči. „Nedívej se na mě tak,“ zazubil se mladík, když si všiml jeho překvapení. „Nějak prostě nebyla konstalace hvězd, nebo co já vím. A taky nebylo s kým. No, a já nejsem ten typ, co by šel sám.“
„Aha. Tak v tom případě,“ vytáhl David telefon z kapsy, „se podíváme, co máme na výběr,“ zadal do prohlížeče stránky multikina a zobrazil program. Společně jej prošli, nakonec ale Kamil řekl, ať vybere on, že jemu je to vcelku jedno. David se tedy rozhodl pro něco nenáročného a zarezervoval lístky na nějakou komedii. Měli ještě dost času, než film začne, takže v klidu dojedli a pak se šli projít do parku.
Léto končilo, ale venku bylo hezky. Slunce svítilo, hřálo, ale nepálilo a mírný vánek si na pěšině v parku pohrával s prvními popadanými listy. Příjemné počasí vyhnalo ven spoustu lidí, kteří se také procházeli, jezdili na kole, venčili čtyřnohé mazlíčky, partičky mladých se líně poflakovaly kolem. David chytil Kama za ruku a propletl prsty, šli jako ukázkový zamilovaný pár. Pomalu došli k jednomu jezírku, kde si sedli na trávu a kochali se pohledem na množství kachen, rozmazlených z dobrot, které jim lidé nosil. Byly už nebojácné, zvyklé na lidskou přítomnost a tak se k dvojici přiblížily dost blízko.
„Máš nějaké plány na víkend?“ Zeptal se Kamil mezi řečí a utrhl stéblo dlouhé trávy, se kterým si začal pohrávat. David, který se mezitím položil na záda a spokojeně se slunil zavrtěl hlavou.
„Ani ne. Proč?“
„Trochu jsem přemýšlel. Chtěl jsem vyrazit k sestře, nejspíš přes noc.“
„To zní dobře,“ odpověděl mu muž pohodově, aniž by otevřel oči. Dál si užíval teplé paprsky a vychutnával ticho, rušené jen zvuky ptactva a vody.
„Napadlo mě, jestli nechceš jet se mnou?“ Nadhodil Kamil a zkoumal přítelovu reakci. Ten překvapeně otevřel oči a posadil se.
„Oficiální seznámení?“
„Možná?“ Zazubil se mladík. „Byl bych rád, kdyby jste se poznali. Paša i Kryštof jsou v pohodě, mám je rád. Chtěl bych, abys poznal moji rodinu.“ Dodal trochu vážněji a s očekáváním, co David odpoví.
Ten se usmál, naklonil se k němu a zamilovaně jej objal paží okolo ramen. „Tak jo,“ souhlasil. „Rád je poznám.“
Kamil se zaradoval. Políbil muže na tvář a pak si opřel hlavu o jeho rameno. O tom, že se sestře ještě ani nesvěřil, že s někým chodí, se nezmínil. Bože, ta se zblázní, pomyslel si pobaveně.

3

Film byl k Davidově překvapení docela dobrý. Párkrát se upřímně zasmál, ale nejvíce ho bavilo, jak se směje Kamil, ten si návštěvu kina užíval na nejvyšší míru. Labužnicky si vychutnával sýrové nachos, velebil si v pohodlném sedadle a při filmu se doslova chechtal na celé kolo, přestože komedie byla průměrná. Velmi se bavil a Davidovi se to líbilo. Více než samotné vtipy jej pak rozesmíval Kamův smích a v jeden okamžik, kdy už jim téměř tekly slzy, je dokonce ostatní diváci okřikli, aby se uklidnili. Čím víc se ale výbuch snažili potlačit, tím více jim to přišlo směšné. Z kina pak odcházeli s bolavými břichy, jak potrénovali bránice.
„Nečekal jsem, že si to tak užiju,“ prohodil pak David, když sjížděli po eskalátorech do podzemní garáže obchodního domu.
„Bylo to super. Přiznám se, že posledních dvacet minut jsem už moc nevnímal,“ zakřenil se mladík a přítel s ním souhlasil.
Nasedli do auta a vydali se k Davidovi, kde měli v plánu strávit zbytek dne líně a nenáročně. Celé odpoledne se pak jen povalovali, povídali si a přestože to neměli v plánu, nakonec se ještě pomilovali. Tak nějak to z nevinného mazlení prostě vyplynulo a bylo to krásné.
„Kdyby tak tenhle den neskončil,“ zašeptal David, když po sexu ležel u Kama. Hlavu měl na jeho hrudi a poslouchal jeho klidně tlukoucí srdce. Mladík ho při tom laskal prsty ve světlých vlasech. Nic neřekl, jen si užíval, jak dobře jim teď je a v duchu s přítelem souhlasil. Dnešek i přes témata, která zprvu vedli, byl báječný a on si uvědomil, jak moc je do Davida zamilovaný.
Jenže už byl večer, čas zastavit neuměli. Nakonec Kam přeci jen vstal a oblékl se. Byli domluvení, že ho David na noc odveze domů a už byl čas. Musel druhý den do práce a Kamil se chystal do ateliéru, kde měl rozdělaný obraz a už ho téměř svědily prsty, že na něm dlouho nezapracoval.
„Dobrou noc,“ řekl muž, když zaparkoval před vchodem do domu. Políbili se na rozloučenou a slíbili si, že si zítra napíší. Pak už jen počkal na poslední mávnutí a než Kamil zapluje dovnitř, pak se vydal zpátky domů. Ještě večer, když už ležel v posteli a usínal, myslel na tenhle nádherný den, na který bude ještě dlouho vzpomínat. Navždy si bude pamatovat jak nádherně obyčejný byl.

4

Týden uběhl rychle. Najednou bylo páteční odpoledne a oni se balili na víkend mimo město. Když Kamil volal sestře, že přijede, byla nadšená. A když se jí potom ptal, jestli s sebou může vzít i nového přítele, málem mu její křik utrhl ucho.
„To si děláš srandu! Jak to, že mi to říkáš až teď?“ Výskala do telefonu. Úplně ji při tom viděl, jak skáče radostí. Oslavovala upřímně konec bratrovi osamělosti, dlouho mu přála, aby si někoho našel.
„Ani nevím,“ odpověděl mladík, když přiložil mobil zpět k uchu. „Nechtěl jsem se o tom zmiňovat, když jsem si ještě nebyl jistý.“
„Takže teď jsi? Je to vážné?“ Vyptávala se ho nadšeně. Kamil se tomu pousmál.
„Jo, myslím, že jo. Dokonce už i všechno ví.“
„Páni. A jak to vzal?“
Kamil si zalil připravený šálek čaje a pak se opřel o stolek. Byl právě v ateliéru, před sebou rozdělané plátno. Zatímco mluvil se sestrou, díval se na své dílo a zkoumal, co vylepšit, co přidat, aby byl spokojený. „To víš, byl to pro něj šok. Ale ustál to na jedničku, myslím.“
„Ach, brácho,“ vydechla Paša, „to je skvělý, moc ti to přeju. Samozřejmě ho vezmi sebou, jsem na něj moc zvědavá,“ řekla a bylo slyšet, jak se zachichotala. „Budu s vámi tedy počítat.“
„Přijeli bychom v pátek a zůstali na noc, jestli nevadí.“
„Jak na noc? Samozřejmě, že zůstanete až do neděle! Dlouho jsme se neviděli, bratříčku, takže si nemysli, že hned zase zmizíš.“ Odpálkovala ho sebevědomě. Tohle uměla dobře, jak se jednou rozhodla, byla odhodlaná toho dosáhnout. Než stačil Kamil namítnout, že se musí nejdříve domluvit s Davidem, rychle se rozloučila a ukončila hovor. Mladík se jen ušklíbl, něco takového mohl čekat.
David s tím k jeho úlevě neměl problém a vyprávění o tvrdohlavé sestře ho pobavilo. Společně teď tedy nasedali do auta a vyjeli. Paša s Kryštofem bydleli zhruba čtyřicet minut autem, v menším městečku. Kamil si k řízení pustil svou oblíbenou hudbu a pak se letmo podíval na přítele.
„Doufám, že nejsi nervozní,“ usmál se a zařadil rychlost. David zavrtěl hlavou.
„Vůbec ne,“ řekl popravdě. „Vlastně se docela těším. Jen doufám, že udělám dobrý dojem.“
„Nemusíš dělat dojem. Prostě si to zkus užít, ano?“ Apeloval na něj mladík starostlivě.
„Neboj se. Budu v pohodě, jak říkám, těším se,“ řekl David a najednou nebylo úplně jasné, kdo koho vlastně uklidňuje.
Dojeli na místo, před dům s novým zateplením a plastovými okny. Zřejmě byl starší, ale nově zrekonstruovaný. Kamil zastavil před klasickými kovovými vraty, otevřel je a pak zajel do dvora, přímo před dům. Než stačili oba vystoupit, ven už vybíhala mladá, vzrůstem malá žena s brýlemi. David zabouchl dveře od auta a pozoroval, jak s roztaženýma rukama spěchá ke Kamilovi a pak jej šťastně objímá.
„Ahoj, bráško, ahoj! Jsem ráda že tě vidím,“ řekla v objetí. Pak ho pustila a láskyplně si jej prohlédla. „Vypadáš dobře. Jak se cítíš?“
„Je mi fanj,“ usmál se mladík. Raději ale hned odvedl pozornost jiným směrem a pokynul k muži, který k nim mezitím ostýchavě přistoupil.
„Pašo, tohle je David,“ představil ho a dívka se na něj mile usmála. Podala mu ruku a pevně ji stiskla.
„Moc mě těší, já jsem Paša. Tedy, oficiálně Pavla, ale to nikoho moc nezajímá,“ zakřenila se.
„Taky mě těší. Kamil o tobě hodně mluví, samozřejmě v dobrém.“ Zasmáli se.
„Tak to doufám. No, ale nebudeme tu stát jak paka, pojďte dál,“ vyzvala je a vešli do domu.
Uvelebili se na gauči v obývacím pokoji. Dům byl hezky, moderně zařízený a bylo v něm příjemně. Oba poprosili o kávu, když se jich hostitelka zeptala, co si dají a pak se k nim přidala.
„A kde je vůbec Kryštof?“ Zeptal se Kam.
Jeho sestra zakoulela očima a mávla rukou. „Ale, zase se zdržel v práci. Mají toho teď hodně, ale měl by snad brzy dorazit.“
Jen co to dořekla, ozval se od vchodových dveří šramot. Pašin manžel pak vstoupil do místnosti a přátelsky je pozdravil. S Kamem se krátce objal a pak se jeho pozornost zaměřila na Davida. Mladík je představil a oni dva si potřásli rukou.
Když si k nim pak přisedl, začali si povídat. Mluvili o práci, o tom, co se stalo a nestalo, když se neviděli a příjemně se nasmáli. Bylo to hezké klábosení, v podstatě o ničem, ale to nevadilo. Sourozenci byli rádi, že se po dlouhé době vidí, naposledy spolu mluvili několik měsíců zpátky. Bývali by se sešli dříve, ale okolnosti jim v poslední době moc nepřáli, tak měli radost, že to konečně vyšlo.
„Co máma s tátou? Jak se mají?“ Zeptal se pak Kamil v proudu konverzace, klidně, jako by nic. Davida to celkem překvapilo, Pašu nikoliv. Věděla, že on se na rozdíl od rodičů, vždycky zeptá.
„Já už s nimi taky delší dobu nemluvila. Ale myslím, že dobře, nebo spíš pořád stejně. Věděla bych, kdyby se u nich dělo něco mimořádného,“ pousmála se žena, takovým tím specifickým lítostivým úsměvem někoho, komu konverzace není příjemná. Nebyl jí rozhovor o rodičích po chuti, když o nich mluvila s Kamem. Vždy, když na to přišlo, byla na ně naštvaná a sama měla takový podivný pocit provinilosti, že se s nimi baví a on ne. Jako by ho zradila, i přesto, že moc dobře věděla, že Kamil to tak vůbec nevnímá.
Kamil jí na odpověď jen přikývl, dál už se na nic neptal.
„A co tvoji rodiče?“ Stočil Kryštof hovor Davidovým směrem. Zároveň mu nabídl pivo, které předtím donesl a muž jej s díky přijal, stejně jako Paša. Kamil odmítl.
„Taťka už nežije. A mamka je v pohodě, vycházíme spolu moc dobře,“ odpověděl.
„Takže tvůj coming out byl v pohodě?“ Zeptala se Paša. Vzhledem k tomu, že její bratr byl homosexuál, mluvila o těchto věcech zcela otevřeně. Davidovi to nevadilo, přišlo mu to spíše sympatické.
„Věděla to nejspíš dřív než já,“ zasmál se a pobavil tím i ostatní. Trochu se pak o matce rozhovořil a pak se podíval na Kama.
„Mimochodem, uvědomuješ si, že tebe to brzy čeká taky?“ Zazubil se na něj a přítel se ušklíbl.
„Je mi to naprosto jasné,“ nedal se. „A nemůžu se dočkat, až tvou maminu poznám.“

5

Chvilku ještě klábosili, pak se Paša zvedla, aby udělala večeři. Kamil se k ní přidal, nechal Davida v obýváku s Kryštofem, očividně si padli do noty a právě probírali hodně důležité téma. Sourozenci zmizeli v kuchyni, tam se žena na bratra podívala a šibalsky téměř zašeptala:
„Líbí se mi! Je moc fajn,“ zhodnotila dosavadní dojmy ze setkání s mužem. „A taky je to teda pěknej kus,“ dodala spiklenecky a to Kama rozesmálo.
„Jsem rád, že ti přijde milý. Pašo, myslím, že ho opravdu miluju,“ svěřil se jí důvěrněji a ona celá roztála. Objala ho.
„Můj malý bratříček je v tom až po uši. To je hezký.“ Provokativně jej pak štípla do tváří. Přeci jen, byla to starší sestra, nemůže ho jen tak nepopíchnout. Ale byla ráda, upřímně. Moc mu to přála. Pak se otočila k lince a začala vařit. „Můžeš nakrájet tu mrkev, prosím?“ Požádala ho o pomoc a Kamil se s ní pustil do přípravy.
Večeře byla výborná, David chválou na adresu hostitelky nešetřil. Nakonec se večer všichni uchýlili na terasu, protože bylo hezky a počasí příjemné. Tam dlouho do večera seděli, trochu popíjeli a příjemně si povídali. Nasmáli se a David si Kamilovu rodinu oblíbil. Byli milí, měli smysl pro humor a hlavně bylo vidět, jak moc mají rádi Kama. Paša na něj působila nejen, jako jeho starší sestra, ale jako kdyby se mu snažila i trochu nahradit rodiče. Ne pořád, namátkově spíše gesty, nebo tím co řekla a David jí byl za to vděčný.
„Půjdu asi na kutě,“ zvedla se nakonec, zabalená do deky, aby jí v ratanovém křesle nebylo chladno. Kamil přikývl a také se postavil.
„Já taky,“ přidal se k sestře a pak se podíval na Davida. „Klidně zůstaň, jestli chceš,“ usmál se na přítele, který byl zrovna uprostřed rozhovoru s Kryštofem.
„Neboj se, já se o něj postarám,“ usmál se muž a podal Davidovi ještě jednu láhev piva.
„Tak o tom nepochybuju,“ ušklíbla se na to Paša. „Tak dobrou. A neponocuj,“ políbila manžela na tvář. David vstal a pohladil Kama po rameni.
„Vážně ti to nevadí? Jen chvilku,“ zeptal se, ale bylo vidět, že spát se mu ještě nechce. Mladík zavrtěl hlavou. „To víš, že ne. Zůstaň jak dlouho chceš. Já jsem rád, že si rozumíte,“ řekl o něco tišeji. Dal mu pusu na dobrou noc a s Pašou vešli dovnitř. Za prosklenými dveřmi pak uviděl, jak se usadil zpět do křesla a znovu se s Kryštofem rozhovořili.
„Docela si sedli, co?“ prohodila Paša, když s bratrem kráčeli po schodech do patra. Návštěva už tam měla připravený pokoj.
„Jo, ani jsem to nečekal. Ale jsem rád,“ připustil mladík a na krátké chodbě se s ženou krátce objal. Popřáli si dobrou noc a každý pak zmizel za dveřmi své ložnice. Tam se Kam svlékl a zaplul do čistých voňavých peřin. Byl šťastný, že se seznámení povedlo, přeci jen, trochu nervozní byl. Byl už ale docela unavený a ani se nesnažil na Davida čekat. Usnul za pár minut a trochu se probral asi za hodinu, když vedle sebe ucítil pohyb, jak si k němu přítel lehal. Cítil jak ho objímá, hřeje ho svým tělem a neřekl nic, protože spánek ho ihned zase přemohl.

6

Netrvalo to dlouho a Kamil se seznámil s Davidovou matkou. Jeho přítel na nic nečekal a naplánoval setkání zhruba tři týdny po tom, co se vrátili z víkendu stráveném u Paši. Ten hodnotil velmi kladně, upřímně Kama ujišťoval, že si to užil a rád se s nimi seznámil. To mladíka velmi potěšilo, zároveň ale Davida podezíral, že setkání s jeho matkou naplánoval tak brzy i z čisté škodolibosti. Aby si přítel také vyzkoušel tu vzrušující nervozitu z přijetí člověka, na kterém mu záleží.
Kamil nemohl couvnout, přeci mu to dlužil, ale ani mu to nijak nevadilo. Vlastně se svým způsobem také těšil, až Davidovu matku pozná, byl zvědavý. Takže teď opět seděli v autě, tentokrát měli namířeno dál, než byla vzdálenost k Paše. Cesta k Davidově domovu trvala půl druhou hodinu a oni byli zhruba v půlce, když Kamil přerušil nezávaznou veselou konverzaci a zahrál na vážnější notu.
„Ty jsi jí o mě už říkal?“ Zeptal se přítele, který řídil. David s úsměvem přikývl.
„No, ano. Respektive, zmínil jsem se, že teď s někým chodím,“ odpověděl mu.
„A řekl si jí všechno?“ Zkoumal ho pohledem mladík. Teď Slunce také na okamžik odlepil zrak od silnice.
„Jestli jsem řekl, že jsi nemocný?“ Mluvil klidně, na rovinu. „Ne, Kame, neřekl. Protože si myslím, že to není důležité. Chci, aby tě poznala, jako tě vnímám já. To, že jsi nemocný nedefinuje tvoji osobnost a chci aby to měla stejně.“
Kamil se usmál. Tahle slova ho potěšila víc, než by si David dokázal představit a byl vděčný, že k tomu přítel takhle přistupuje. Protože to bylo přesně tak, jak chtěl. Najednou ho napadlo, že je do Davida o to víc zamilovaný a to měl pocit, že už to nejde.
„Dobře,“ řekl mladík nakonec, dál se k tomu nevyjadřovali ani jeden. Jen s úsměvem chytil Davida za ruku.
Cesta jim utekla rychle. Davidova matka bydlela ve starším řadovém domku, chvilku museli hledat místo na zaparkování. Když pak šli od auta, David chytil Kamila za ruku.
„Poslyš,“ začal trochu rozpačitě, „mamka je strašně hodná. Ale je trochu od rány, tak se neděs, jo?“ Upozornil přítele. Kamil se tomu zasmál a popíchl jej, že je víc nervozní než on sám. Vystoupali po několika žulových schodech a Slunce zmáčkl tlačítko zvonku. Než se dveře otevřely, usmál se na mladíka.
Otevřela jim starší žena, ale už od pohledu dáma. Kamil byl až překvapený, jak dobře na svůj věk vypadá, navíc byla hezky upravená a hezká. Světlé vlasy měl David určitě po ní. Jakmile spatřila syna, láskyplně jej objala a přivítala. Pak se otočila na jeho doprovod.
„A ty musíš být Kamil,“ podala mu s úsměvem ruku a ten ji stiskl. Působila přátelsky, přesto si ho nápadně prohlédla od hlavy k patě. „Ale co ty vlasy, chlapče? U vás doma nemáte nůžky?“ Neodolala rýpnutí, vzala jemně Kamilův volný cop, který ten den měl, do dlaně a zamávala s ním.
„Mami, nech toho,“ ozval se nervozně David a omluvně se na přítele podíval. Ten se ale nenechal zastrašit.
„Nůžky máme, ale já mám od malička strach z ostrých předmětů,“ obrátil situaci ve vtip a to na Davidovu matku zřejmě zapůsobilo. Srdečně se zasmála a mávla rukou.
„Vždyť já jen žertuju,“ podívala se na syna a ustoupila stranou, aby mohli vejít dovnitř.
Vnitřek domu byl hezky zařízený a vůbec ne zastaralý, jak Kamil trochu předpokládal. Davidovu matku si vůbec představoval úplně jinak, ale jakmile ji spatřil, pochopil, že tato dáma má vkus jak co se vlastního vzhledu týká, tak i cit pro hezké věci. Interiér byl vkusný, sladěný a působil útulně.
„Posaďte se, já jen donesu kávu,“ řekla, aniž by se zeptala, zda na ní mají chuť, nebo ne. David se při tom podíval na Kama a omluvně přitom pokrčil rameny, ale mladíka to ve skutečnosti velmi bavilo. Přišlo mu humorné, jak je David v rozpacích, z ženiny tvrdohlavosti si nic nedělal.
Ta se za okamžik vrátila s podnosem, který elegantně položila na konferenční stolek. Přesně jak si Kamil očekával – na podnosu se přinesla krásný a zřejmě i drahý porcelán a se vším všudy. Šálky s podšálky, konvicí i konvičkou na smetanu a cukřenku, vše okázale rozestavěné.
Obsloužila je, jak ji požádali a pak se sama usadila naproti nim, v pohodlném křesle. Takhle, s těmi všemi okázalostmi, pohyby a zevnějškem působila velmi nadutě a povýšeně. Jenže když se s ní pak dali do řeči, mluvili dál a dál, Kamil si najednou uvědomil, že se baví s vtipnou, příjemnou ženou, normální ženskou, která brala život s nadhledem.
Ptala se samozřejmě Kamila na spoustu věcí a on trpělivě a mile odpovídal. Někdy během rozhovoru mu nabídla tykání, které s radostí přijal. Když se pak dověděla, že je malíř, velmi jí to zaujalo.
„Opravdu? Panečku, to je zajímavé! Upřímně, neznám nikoho, kdo by se něčím takovým opravdu dokázal uživit,“ řekla, ale ne způsobem, který by vyjadřoval obavy, které by snad mohla mít. Žádná pasivně agresivní narážka na to, že by třeba využíval jejího syna kvůli penězům v tom nebyla, jen čiré zaujetí.
„Jen dělám to, co mě baví. A shodou okolností mám i to štěstí, že mi to i něco vydělá,“ usmál se rozpačitě Kamil, skromně, tak jako vždy, když byla řeč o jeho práci.
„To není štěstí, Kame,“ vstoupil do toho David a hrdě jej vzal kolem ramen. „Prostě nádherně maluješ. Je dobře, že to lidé dokáží patřičně ocenit.“ Vytáhl z kapsy telefon, vygooglil jeho jméno a ukázal matce několik jeho děl. Kamilovi to moc příjemné nebylo a skoro se snažil zavrtat do gauče, aby nebyl vidět. Musel ale uznat, že ho potěšilo, když si Stáňa důkladně výtvory prohlédla a zalíbily se jí.
„To je nádherné. Úžasné,“ rozplývala se a mladík skromně poděkoval. Zeptala se ho pak s upřímným zájmem na další věci ohledně jeho malování a on jí odpověděl. Pak už měl ale pocit, že by mohli toto téma přeskočit.
„A co ty? Kde pracuješ ty?“
Mávla teatrálně rukou, gesto, které zřejmě patřilo k jejím oblíbeným. „Účtárna, chlapče. Mým uměním už jsou více jak dvacet let čísla. Ale nestěžuji si, spíše si nedovedu představit, že bych ještě někdy, hlavně teď na stará kolena dělala něco jiného.“
„Tohle jsem vlastně nikdy nechápal. Vždycky mě fascinovali lidé, kteří rozumějí matice, to já se v ní topil už na základce,“ zasmál se Kam.
„Krásný příklad toho, že jsme každý úplně jiný,“ vložil se do konverzace David a dal Kamovi pusu na čelo, ten se pousmál.
„David byl na matiku taky vždy šikovný,“ mrkla na syna matka a ušklíbla se. „Vyhrával dokonce i soutěže za školy, do kterých chodil, dokonce ještě na střední.“ Zazubila se a Slunce si povzdechl tím typickým způsobem někoho, kdo je před ostatními vychvalován rodičem.
„To je sice pravda, ale víš dobře, že mě to nikdy nebavilo. Soutěžil jsem jen proto, že jsi to chtěla.“
„Pravda,“ křenila se dál Stáňa, „ale výsledky jsi měl.“
„Ale ale, tady má snad někdo trauma z dětství?“ Popíchl Kamil přítele a šťouchl ho pobaveně do ramene.
„Ano, má jich spoustu,“ zasmála se Stáňa, „třeba mi nikdy neodpustil, že jsem ho v druhé třídě ostříhala na ježka.“
„Do té doby jsem měl krásné blonďaté lokýnky. Vypadal jsem jako malý andílek!“ Ohradil se David naoko uraženě. To se začal Kamil upřímně hlasitě smát.
„Ano, a taky si tě pletly s děvčetem. To je roztomilé, když jsou ti tři roky a ne osm,“ upozornila ho matka a to už se začal Kamil svíjet smíchy. David uznal porážku a také se rozesmál.
„A jakých rodičovských hříchů se na tobě dopustili vaši?“ Zeptala se Stáňa vesele mladíka. V ten okamžik David trochu nervozně zvážněl. Podíval se zkoumavě na přítele, připraven zasáhnout a říci mu, že o tom nemusí mluvit. Kamilovi rodiče byly neveselé téma, přestože se mladík vždy snažil působit, že je nad věcí. I tentokrát se rozhodl mluvit o tom lehce, ale to, co řekl Davida přinejmenším šokovalo.
„No, moji rodiče se mi v dětství nejvíce snažili zachránit život,“ řekl naprosto uvolněným, konverzačním tónem, s úsměvem na tváři. „A teď už to bude zhruba šest let, odhadem, co nejsme v kontaktu.“
„Zachránit život?“ Zopakovala Stáňa nechápavě, to už se David k příteli naklonil a chytil ho za paži.
„Kame, tohle nemu-“
„To je v pohodě,“ usmál se na něj mladík. „Myslím, že je fér, aby to věděla. A lepší, když se to dozví ode mě. Mám také pár věcí, které k tomu chci říct.“
David na něj chvilku němě zíral, zatímco se žena zmateně dívala, netušíc o čem je řeč. Muži se to moc nelíbilo, protože nechtěl dostat Kama do nepříjemné situace. To že to udělal sám nějak nedokázal pochopit.
„Víš co? Já nám raději vynesu věci z auta do pokoje,“ zvedl se a Kam si všiml, že je trochu podrážděný, ale tohle prostě chtěl udělat. Mluvit s jeho matkou na rovinu a také jí vysvětlit, že s Davidem není jen proto, aby měl někoho u sebe, když se mu přitíží. Že nechce z jejího syna dělat ošetřovatelku, ale že ho má opravdu rád a snažil se ho upozornit na to, co všechno může nastat. Později to vysvětlí i Davidovi, který odešel.
„O co tu jde?“ Zeptala se žena už poněkud netrpělivě. Kamil zůstal naprosto v klidu, jen si přehodil nohu přes druhou a zadíval se ženě do očí. Naprosto bezbarvě, bez zbytečných scén jí odpověděl.
„O to, že umírám.“