1

„Máte to?“ Zeptal se Tomáš ostatních, když je ponoukl, aby si zapsali správné datum. „Bude to letos asi poslední grilovačka, takže přítomnost je nezbytná. Absence je omluvena pouze v případě smrti.“ Zasmál se a zbytek se k němu přidal.
Seděli právě ve svém oblíbeném baru, na oné zahrádce, kde David slavil své povýšení. Tentokrát tu ale Kamil seděl s nimi, přímo vedle něj. Uběhly více jak dva měsíce od jejich polibku. Od té doby se spolu už mnohokrát sešli, zatím to ale nebylo nic oficiálního. Klukům se sice přiznali, že spolu teď tráví poměrně dost času a sem tam si zopakovali rande. Avšak na jejich otázky, jestli spolu tedy chodí, či ne, nedokázal ani jeden odpovědět.
Nijak o tom ani nepřemýšleli. Bylo jim spolu prostě dobře a užívali si to. Neměli potřebu jejich vztah nějak klasifikovat a stále byli na vlně vzájemného flirtování, okukování. Proběhlo několik dalších polibků, to bylo zatím vše.
Teď jim Tomáš oznámil konečné datum, kdy se sjedou na nedaleké chatě a tam stráví společný víkend. David s Jirkou už tam párkrát byli a vždycky to bylo super. Nich honosného, ale chata byla dost veliká a navíc prakticky schovaná v lese, takže tam byl nádherný klid. Kamil tam ještě nikdy nebyl, ale když mu kluci vyprávěli historky z několika let, vypadalo to, že to vždycky stálo ta to.
Byl moc rád, že ho pozvali. Nicméně, když si zadával datum do kalendáře v mobilu, zjistil, že na pátek už má poznámku. Teď se tím ale nechtěl zaobírat, vypnul displej a dál se věnoval ostatním. Bylo krásné líné odpoledne, slunce hřálo, ale nepálilo a bylo příjemné jen se tak sejít na pivko.
„A co ten tvůj nový kolega, ten tedy taky pojede?“ Zeptal se David meziřečí. Jirka se mu před pár dny zmínil, když se bavili o tom, kdy tedy na chatu pojednou, že se u nich ve firmě objevil nový přírůstek a docela si sedli. Byl prý v pohodě a tak mu nabídl, aby jel s nimi.
„No, říkal, že by jel. A taky že by vzal manželku,“ oznámil jim pohodově.
„Jinak ho nepustí?“ Zasmál se Tomáš, ale nevadilo mu to. Oni netrvali na tom, aby se z pobytu stala jen mužská záležitost, několikrát oni sami brali své momentální partnerky s sebou.
„Možná,“ zazubil se Jirka. „Ale už jsem jí taky na chvilku viděl a byla docela v pohodě.“
„Ok, takže domluveno. Tobě to vyhovuje?“ Zeptal se David Kamila. Mile a s úsměvem, který mu mladík oplatil.
„Já koukal, že v pátek už něco mám. Ale přijel bych alespoň v sobotu,“ oznámil jim. Tomáš s Jirkou na to řekli, že je to škoda, ale že bude fajn, když dorazí alespoň na jednu noc. Dál se v tom nerýpali, kdežto Davida to trochu zklamalo.
„Nemůžeš to odložit?“ Zeptal se nenásilně, spíše prosebně, protože stále neznal okolnosti. Na rozdíl od kamarádů, kteří věděli, že kdyby to šlo, Kamil by to udělal. Mladík jen zakroutil hlavou.
„To nejde. Ale druhý den tam budu jako na koni,“ přislíbil. David si povzdechl, ale respektoval to. I ohledně jejich setkání už Kamil několikrát odmítl navrhovaný čas a nikdy mu nevysvětlil proč. Když se ho na to pak ptal, odpověďmi mu byly jen nekonkrétní věty, nebo narovinu řekl, že o tom nechce mluvit.
„Jsi vždycky tak tajemný,“ popíchl ho v žertu a mladík se usmál. Záměrně se nedíval a Jirku s Tomášem, kteří po sobě házely kradmými pohledy.
Opustili toto téma a dali se do zábavného klábosení, tak jak už to u takových setkání bývá. Minuty ubíhaly rychle, možná až moc, až se pozdní odpoledne přehouplo do večera a začalo se stmívat. Ani jeden nikam nespěchal, byl víkend a posezení příjemné.
Několikrát během večera se ti dva k sobě měli. Ne nijak přímo, ale těch pohledů, vzájemných úsměvů a letmých doteků bylo mnoho. Ani si to neuvědomili, ale v jeden okamžik se pod stolem chytili za ruce, propletly prsty a tak zůstali. Jako opravdový pár, čerstvě zamilovaný.
Oni dva nad tím nějak nepřemýšleli, dělali prostě jen to, co chtěli, co jim bylo příjemné. Jejich kamarádi si toho ale všimli a protože nálada byla povznesená a už v sobě měli pár půllitrů, nedalo jim to.
„Hele, vy hrdličky,“ houkl na ně Tomáš, zrovna když se na sebe s úsměvem dívali. Teď se na něj obrátili, zaraženi tím označením. „Kdy už si to připustíte? Jste tady asi jediní, kdo si myslí, že nejste pár.“ Uculil se.
Než stihl David cokoliv říct a Kamil dostatečně zrudnout, přidal se Jirka. „To je fakt. Culíte se na sebe celý večer jako dvě školačky.“ Zasmál se a s Tomášem si přiťukli, jako kdyby tím oslavovali nějaké vítězství. Dělali si z nich srandu, ale vlastně to mysleli dobře, možná je i chtěli trochu postrčit, aby si to ujasnili.
Kamil se rozpačitě usmál a sklopil stydlivě zrak. Nevěděl, co by na to měl říct, ale pravdou bylo, že by se mu i líbilo, kdyby mohl o Davidovi přemýšlet jako o příteli. Nechtěl ale nic pokazit tím, že by moc spěchal, nebo hůř, dovědět se, že David po tomhle netouží a vyhovuje mu jen občasný flirt. I když, napadlo Kamila, kdyby to tak bylo, nejspíš už by se pokusil o něco víc, než jen polibky a letmé doteky. Už by přeci vyžadoval něco mnohem intimnějšího.
„Jděte do prdele,“ utrousil s nervozním smíchem David a napil se z půllitru. Nedalo mu to ale, a po očku zkoumal Kamovu reakci. Sám také doufal alespoň v nějaký náznak, že by se mohli posunout. To by si přál, ale aniž by to věděl, byl na tom stejně jako mladík. Nebyl si jeho stanoviskem jistý a tolik to nechtěl pokazit horlivostí. Z mladíka ale nic moc nevyčetl.
Oba kamarádi, jako kdyby vycítili to momentální napětí mezi nimi. Jirka se zvedl, že si potřebuje odskočit a Tomáš se k němu bez váhání přidal. S úlisnými úšklebky tak záměrně nechali oba zamilované o samotě. Jim bylo jasné, o co se snaží a to nervozitu mezi nimi ještě posílilo. Zároveň to však bylo jistým způsobem vzrušující.
„Pitomci,“ utrousil David s úsměvem, když osaměli. K jeho překvapení se mladík vedle něj zarděl a tiše promluvil.
„No, já nevím,“ skoro zašeptal. Na muže se studem nedokázal podívat, dlaní si nervozně mnul druhou paži a přesto byl teď odvážnější než David, když se rozhodl zariskovat. „Já nechci nic pokazit. Kdykoliv mě zastav, já s tím budu v pohodě. Pravdou ale je, že mám pocit, že něco mezi námi je, alespoň já to cítím.“
David vykulil oči, byl celkem překvapený, že se Kamil odhodlal vyslovit. Mladík se na něj podíval, očividně napjatě čekal, až něco řekne. V tuhle chvíli bylo nejhorší mužovo ticho, horší než kdyby mu dal negativní odpověď. To by ho sice zasáhlo, ale alespoň by si to ujasnili. Davidovi došlo, že čeká, až něco řekne a on se rozpačitě podrbal na hlavě. „J-já, no-“ hledal ta správná slova, nějak mu nelezla na jazyk, byl teď prostě trochu v šoku. To si Kamil vyložil po svém a nenechal jej už nic říct.
„Víš, co? Nech to plavat, jo?“ Řekl s těžce nasazeným úsměvem. Začal se doslova topit v pocitu trapnosti, a ušklíbl se nad svou proříznutou pusou. Měl se na to vykašlat, nejraději by teď vrátil čas. Sice se usmíval, ale zároveň si opřel čelo o ruku a zavřel oči. „Promiň. Neměl jsem nic říkat, teď je mi tak trapně. Můžeme předstírat, že se posledních pět minut nestalo?“ Uchechtl se nervozně a v podstatě ho prosil.
„Ne,“ bylo mu odpovědí. Kamil se na Davida poněkud zoufale úkosem podíval a stále chápal situaci špatně. „To tedy nemůžeme,“ řekl David jemně. Popadl mladíka za dlaň a trochu se naklonil, aby byli tvářemi co nejblíže. Pak se mu zadíval do očí a pousmál se.
„Blázne,“ zašeptal strnulému Kamilovi. „Pokaždé, když tě vidím, brní mě prsty, nohy se mi roztřesou a mám pocit, že mi vybuchne hrudník. Je to skvělé, jako kdyby mě zasáhla vlna neznámé energie a je to strašně příjemný pocit,“ vyslovoval ta slova s naprostou upřímností a intimností, jako by jej tím hlasem hladil. Zvedl ruku a položil mu dlaň na bledou tvář. „Chci být s tebou.“
Přisál se na jeho hebké rty, nebylo třeba říkat víc. Oba se rázem ocitli v sedmém nebi, svět kolem přestal existovat, hluk kolem se změnil jen v bezvýznamné hučení. Dlouze a romanticky se políbili.
Kamilova tvář doslova zářila, když se od sebe konečně odtrhli. Ještě chvilku se na sebe dívali, usmívali se a cítili se skvěle.
„Jděte do prdele, nechutný buzny!“ Ozvalo se za nimi. Otočili se a spatřili jednoho z podnapilých hostů, jak se na ně mračí a se sklenicí v ruce se opile snaží najít rovnováhu. Jeho přátelé se ho snažili zklidnit, jedna z dívek se za něj dokonce omluvila a nakonec ho odtáhli stranou. David s Kamilem se na sebe podívali a pak naráz vyprskli smíchy. Tenhle večer jim už nikdo nezkazí a z opilého návštěvníka baru měli jen legraci.
Byl čas jít domů. Zbytek večera byl skvělý a všichni přátelé si ho moc užili. Obzvláště zamilovaná dvojice, která se snažila nedat hned najevo, že se dnes posunuli. Ale jejich dva kamarádi po návratu stejně vycítili jistou změnu. Nijak se k tomu ale dál nevyjadřovali a po zbytek setkání se prostě jen bavili.
Když přišel čas to zabalit, Kamil, který dnes strávil večer o limonádě, se nabídl, že je odveze domů. Nasedli do jeho auta, David vedle něj a vyjeli k Tomášově bytu. Tam se s ním rozloučili a pak zamířili rovnou k Davidově domu. Kamil zastavil auto před vchodem a jako kdyby na kamaráda vzadu zapomněli. Muž ho chytil za ruku, která dosud spočívala na řadící páce a pohlédli si do očí.
„Uvidíme se zítra?“ Zeptal se David tiše a Kamil s úsměvem přikývl.
„Jasně. Napíšeme si, ano?“
David se k němu dnes naposledy naklonil a dal mu pusu. „Už se nemůžu dočkat,“ řekl tiše a vystoupil z auta. Ještě mávl, když odjíždělo, pak teprve se vydal domů. Cestou do bytu, jako kdyby se vznášel a nebylo to alkoholem. Napadlo ho, kdy naposledy se cítil takhle šťastný a jestli vůbec někdy.
Po zbytek cesty bylo v autě ticho. Kamil se podíval do zpětného zrcátka, jestli Jirka třeba neusnul. Takhle dlouhé mlčení u něj nebylo obvyklé. Jeho kamarád se ale díval na noční město, osvětlené žlutým světlem pouličních lamp. Zastavili na semaforu.
„Takže,“ odkašlal si Jirka, „dali jste to dohromady, že jo?“ Zeptal se.
Kamil se do zrcátka zazubil. „No...jo, vlastně jo,“ přiznal vesele, aniž by vnímal Jirkův vážný výraz. Měl skvělou náladu, najednou měl spoustu energie, jako by mohl tančit celou noc. Prsty poklepával po volantu to rytmu tlumené hudby z autorádia.
„A kdy mu to řekneš?“ Ozval se znovu Jirka.
Kamil se nejdříve zarazil. Otočil se na něj a povzdechl si. To není věc, na kterou by chtěl dneska myslet, obzvlášť když se cítí takhle dobře. Musel se rozjet, protože na semaforu se rozsvítilo zelené světlo a pak ještě dlouhou dobu mlčel.
„Řeknu mu to, neboj se,“ ozval se nakonec do ticha. „Nekaž mi večer, prosím. Takhle dobře už mi dlouho nebylo, tak se na to vykašli.“ Řekl Jirkovi klidně.
„Promiň,“ odpověděl mu ten a trochu se zastyděl. Nedošlo mu, že tenhle večer musí být pro Kamila hodně důležitý. Jeden z mála, kdy měl konečně podnět k tomu, aby myslel na něco jiného. Ani to nemyslel nějak zle, zeptal se protože měl oba rád, s Davidem se znali už hodně dlouho. S Kamem se od školy nestýkali, to až zhruba poslední půlrok, ale i tak mu na něm hodně záleželo a bral ho jako dobrého přítele. Prostě chtěl, aby to bylo mezi nimi dobré a takové tajemství není dobrá cesta k tomu, jak začít vztah.
„To je dobrý. Jirko, já jsem ti moc vděčný za tvou starost,“ vytrhl ho Kamil z myšlenek. „Vím, že jste si s Davidem blízcí, nechci abys měl pocit, že ho chci oklamat, nebo něco takového. Ale tohle se neříká snadno a já…“ Odmlčel se.
„Mám ho fakt rád, víš to? Asi jsem se do něj opravdu zamiloval. Tím, že to řeknu riskuju, že tomu bude konec. Už jsem to zažil, několikrát. Tak chci jen chvilku času, užít si to s ním.“
„Ty už takhle dopředu rezignuješ, to není dobrý,“ hlesl mu Jirka v odpověď. „Co když je David jiný? Vždyť i on je z tebe úplně mimo.“
Kamil se pousmál. „Byl bych rád, kdyby to tak bylo. A v takovém případě by jsem rád počkal na vhodnou chvíli.“ Zaparkoval na parkovišti před jejich domem.
„Nechci o něj přijít. Chci být s ním co nejdéle to půjde,“ téměř zašeptal, zamyšleně se díval před sebe, zatímco Jirka už sahal po klice dveří. Pochopil, o co mladíkovi jde, chápal to všechno. Vrátil se zpět na místo, naklonil se k jeho sedadlu a zezadu poplácal Kama po rameni.
„Já vím. Bude to dobrý.“ Řekl mu povzbudivě a vystoupil. Kamil hned za ním.
„Máš po ruce klíče? Kámo, rychle otevři, já už fakt musím,“ sdělil mu po cestě a oba se zasmáli.

2

„Zabírám ten napravo!“ Zahlaholil David, když Tomáš odemkl dveře od chaty a po rozmarné strkanici u úzkých schůdků se dostal do vedení. Rychle vyběhl do patra, zabočil a rozrazil dveře do malého pokojíku. Vítězoslavně odhodil tašku na skromné letiště a tím bylo místo zabráno.
„No, jasně,“ odfrkl si Tomáš. „Takže já strávím celý víkend opět na válendě.“
„Klidně si to s tebou vyměním,“ utrousil Jirka, který nakonec rozložil karimatku a spacák v obvyklém rohu místnosti. Na něj už lůžko nezbylo.
Dovnitř vešli další dva lidé, muž a žena. Tomáš k nim přistoupil a pomohl jim se společným nákupem, který pořídili cestou.
„My nemusíme mít pokoj pro sebe,“ hlesla žena. Mladá pohledná blondýnka s kulatým vstřícným obličejem.
„To je fakt, na zem si klidně lehneme my,“ nabídl se Marek, její manžel a položil tašku na stůl v kuchyňském koutku. Jirka zavrtěl odmítavě hlavou a dokončil přípravu svého pelechu.
„To je dobrý. Kdyby mi to hodně vadilo, vykopal bych Davida,“ usmál se na ně. Jeho kamarád zrovna scházel ze schodů a Jirka se na něj ušklíbl. „Jenže ten letos potřebuje místečko lásky, viď?“
„Blbe,“ odpověděl mu muž. Moc dobře věděl, na co naráží, bavili se o tom po cestě v autě.
David se svěřil, že od té doby, co spolu s Kamem oficiálně chodí, už spolu párkrát strávili noc, ať už u něj, nebo v jejich společném bytě. Zatím ale nedošlo na nic víc, než nějaké to mazlení, k sexu se ještě nedostali. Ne že by na tom David nějak moc trval, alespoň prozatím ne, chtěl dát mladíkovi čas, ať se sám rozhodne, kdy bude správný okamžik. Ale nějak cítil, že až zítra přijede, mohlo by to klapnout. Kamil mu dával jisté náznaky, že tady by se to mohlo konečně stát.
Teď ale zvedl ruku a podával jí páru. „Ještě jsme se nestihli představit. Já jsem David,“ usmál se na ně a oni mu postupně stiskli dlaň. „Těší mě, Aneta,“ řekla žena a poté se představil i Marek.
„Chtěli jsme poděkovat za pozvání. Je to tu skvělý,“ řekl muž.
„A taky jsme rádi, že konečně známe někoho z města,“ doplnila ho Aneta. „Přistěhovali jsme se nedávno a nikoho tu neznáme.“
„Tak nevím, jestli vám mám poblahopřát nebo vás politovat, že jste narazili zrovna na nás,“ zavtipkoval Tomáš. „Každopádně, rádi mezi sebou uvítáme někoho normálního,“ dodal a všichni se dali do smíchu.
„Definuj normální,“ řekl Marek se smíchem. „Vy tři už se znáte hodně dlouho, co? A neříkali jste, že ještě někdo dorazí?“
Tohle Jirka s Tomášem nechali na Davidovi. Ten bez okolků přikývl. „Zítra ještě dorazí Kamil, můj přítel,“ oznámil a všiml si překvapených pohledů obou manželů. Trochu znervózněl, napadlo ho, aby to pro pár nebylo něco nepříjemného.
„Doufám, že to není problém?“ Zeptal se zkoumavě. Aneta vyložila poslední balení jídla z tašky a trochu rozpačitě se usmála.
„Proboha, ne! Vůbec ne,“ vyhrkla a Marek se přidal. „Tohle je věc, kterou opravdu neřešíme. Obzvlášť proto, že nám do toho nic není.“
Usmáli se na Davida a ten si v duchu trochu oddechl. Už se za život párkrát setkal s lidmi, kteří to nepřekousli a ne, že by se tím pro něj samotného něco měnilo, ale nechtěl, aby bylo kvůli tomu dusno. Aneta s Markem byli však očividně úplně v pohodě a navíc byli hodně sympatičtí.
„Ok, takže máte pokoj nahoře na levé straně,“ vstoupil do rozhovoru Tomáš. „Není to Plaza, ale je to nachystaný a čistý. Koupelna je tady, vedle vchodu. A já jdu zapnout kotel.“ Vysvětlil jim a oni se šli ubytovat.
David se posadil na pohovku u kamen a zadíval se do telefonu, když ho oslovil Jirka z kuchyňky. Ta byla za rohem, jinak spojená s jakýmsi obývacím pokojem, kde byl onen gauč, naproti u stěny válenda a uprostřed stolek.
„Tak co, Dave? Zahájíš se mnou oficiálně tento ročník?“ Zeptal se a David se zakřenil. Jeho vyzvání neznamenalo nic jiného, že už nalévá panáka kořalky. Muž vstal z pohovky, přišel k němu a oba si přiťukli.
Vydechli, jak jim ohnivá voda prohřála hrdla a Jirka labužnicky zamlaskal. Položil panáka na linku a opřel se o ni dlaněmi. „Tobě to fakt nevadí?“
„Co myslíš?“ Podíval se na něj David. Kamarád pokrčil rameny.
„No, že si dává Kamil tak na čas.“
David by se možná styděl, kdyby o tom měl mluvit s někým jiným. Ale s Jirkou a Tomášem mohl mluvit o všem, svěřit se s čímkoliv. Neměli ani problém s tím, když bylo téma diskuze jeho intimní život. I oni se s ním o svých bavili. Teď se muž jen pousmál.
„Ne, nevadí. Nevím, možná kdyby nešlo o něj, už bych to bral asi jinak,“ připustil a prohrábl si vlasy. „Ale, a teď nevím jak to říct,“ zapřemýšlel, hledal ta správná slova, „prostě, s Kamem je to něco úplně jinýho. S ním chci počkat, až bude chtít on. O to víc to pak bude významnější, takový důležitější,“ rozmluvil se a teď působil spíše jako že přemýšlí nahlas. Jirka si ho chvilku prohlížel.
„Kámo, ty jsi z něj fakt úplně hotovej,“ řekl mu nakonec a Davidovi nezbylo, než souhlasit. „A na to si dáme ještě jednu,“ zahlaholil a začal znovu nalévat.
„Hajzlové!“ Ozval se z chodby Tomáš. „Jak to, že zahajujete beze mě?“
David zvedl ruce v obranném gestu a Jirka se uculil. Ihned sáhl do skříňky pro další malé sklenky a rozestavěl je na linku. „To bychom si nedovolili,“ mrkl lišácky na Davida a ten se zašklebil. „Právě to chystáme pro všechny. Vida, akorát,“ hlesl, když po schůdkách sestoupili i manželé. Rovnou jim podal jejich sklenky a pak si všichni slavnostně připili. Letošní pobyt byl oficiálně zahájen.
Venku bylo krásně, takže se rozhodli strávit večer před chatkou u ohniště. Důkladně si všechno předem nachystali, aby se pak mohli jen bavit. Nanosili uklizené lavičky z kůlny, dřevo, stolek, na který přichystali jídlo i pití a zábava se příjemně rozjížděla. Navečer začali připravovat maso na ohni. V tu chvíli se Aneta předvedla se svým úžasným naloženým kuřecím, po kterém se všichni jen oblizovali, Do toho popíjeli a probírali všechno možné.
Byl to úžasně příjemný večer, který se postupně přehoupl do noci. Davida sice mrzelo, že tu dnes Kamil není s ním a přemýšlel, co neodkladného musel zařídit, že tu nemůže být už dnes. Zkoušel se ho předtím ještě několikrát zeptat, ale nic z něj nedostal. Pokaždé zvláštně mlžil a bylo vidět, že je mu to nepříjemné, proto se rozhodl to protentokrát nechat být. Byl přesvědčený, že až bude přítel chtít, sám se mu svěří. Pro teď se konejšil myšlenkou, že zítra už se uvidí a užijí si zbytek pobytu spolu. Nakonec mu napsal zprávu, že dorazili v pořádku, svěřil se s prvními, kladnými dojmy ohledně Anety a Marka a dodal, že se na něj těší.
„Co tam furt datluješ?“ Ozval se Tomáš, když si všiml, že kamarád už dlouho kouká do mobilu.
„Jen jsem psal Kamovi. Nějaký drby a na co se má připravit,“ utrousil mu v odpověď a nahmatal v trávě pod lavicí svoji pivní plechovku.
„Tak ho pozdravuj a že ho zítra čekáme jako na koni,“ vstoupil do toho Jirka. David naposledy vytáhl telefon z kapsy, vyřídil vzkaz a popřál mladíkovi dobrou noc. Zanedlouho mu přišla odpověď. Stručná a jasná:
„Díky. Taky pozdravuj a užijte si to. Zítra jsem u tebe jako na koni. Dobrou,“ a usměvavý emotikon. David byl rád za odpověď. Té noci už si nenapsali, ale pořád na mladíka myslel a už se těšil, až budou zase spolu.
Zábava se protáhla do hluboké noci. To už se postupně odebírali ke spánku, poslední u ohně zůstal Tomáš s Jirkou, což nebylo neobvyklé. Davida samotného překvapilo, že už je tolik, když se dopotácel do pokoje a doslova se svalil na postel. Ještě než usnul, mrknul na displej telefonu, kde mu čísla oznámila třetí hodinu po půlnoci. Zakoulel očima, v podroušeném stavu byl rád, že si vůbec sundal boty. Nakonec přes sebe ledabyle přehodil přikrývku a to bylo poslední, co zvládnul, než tvrdě usnul.

3

„To snad není pravda!“ Uslyšel ze spaní a prudce hekl, když ucítil náraz a pak tlak na těle. Vyděšeně vytřeštil oči.
„Jak je možný, že ještě spíš?“ Uslyšel Kamův veselý hlas a spatřil jeho tvář. Doslova na něj skočil, když ležel rozplácnutý na zádech v posteli. Usmál se na něj a s ním na klíně se posadil.
„Ahoj! Už jsi tady?“ Políbil ho na uvítanou a pak si promnul oči.
„Už? Vždyť je poledne, ty ospalče!“ Zasmál se jeho přítel. „Páni, včera to muselo být opravdu kvalitní.“
David znovu vykulil oči. Spal takhle dlouho? A proč ho nikdo nevzbudil, copak ostatní taky ještě spí? Plácl se do čela, nechtěl tak moc vyspávat.
„Sakra, promiň, tohle jsem neplánoval. Chtěl jsem být u toho, až přijedeš. Abych vás alespoň seznámil s Márou a Anet. Jak jsi tu vlastně dlouho?“
Kamil slezl z jeho klínu a postavil se. „Teď jsem přijel. Akorát jsem chtěl dorazit co nejdřív, takže jsem ani nic nebalil a vyjel hned jak jsem mohl. A s těmi dvěma si nedělej starosti, zvládl jsem to sám. Už jsem velkej kluk,“ zazubil se. Pak se k němu naklonil, dal mu letmou pusu a měl se k odchodu. „Tak dělej, vstávej! Já už si vážně musím dát kafe,“ otočil se ještě ve dveřích a pak už bylo slyšet, jak schází po úzkých dřevěných schodech.
David se pousmál. Byl rád, že je Kamil konečně tady. Najednou si připadal tak nějak ucelený, kompletní. Jako kdyby mu doposud chybělo něco, o čem nevěděl, ale teď cítil, že ho to doplnilo. Byl to krásný, uspokojující pocit.
Vydrápal se z postele a děkoval vyšším silám, že nepociťuje jediný příznak kocoviny. Nespat tak dlouho, asi by tomu bylo jinak, alespoň tím si mohl obhájit svoje vyspávání. Rychle se tedy obul a u toho jej napadlo, že mohl požádat Kama, aby mu taky připravil kávu, ale to nebylo důležité.
Vyšel z pokoje a dolů po schodech, kde skoro všichni seděli v obývací části, až na Kamila, který byl v kuchyňském koutku. Jak si všimli, že přišel, ozval se hlahol, který tak nějak očekával.
„Musel tě vysvobodit princ, aby ses probral, Šípková Růženko?“ Vyslechl si pobaveně a spolu s tím další podobné popichování. Než stačil odpovědět, přistoupil k němu mladík a podal mu hrnek s kafem. David si jej překvapeně, ale potěšeně převzal a volnou paží pak objal Kama kolem pasu a jemně ho k sobě přitiskl.
„No jo, no jo,“ přitakával s očima v sloup. „Na druhou stranu, je příjemný se vzbudit rovnou na oběd. Anet, prosím, řekni že máš ještě nějaký to kuře,“ obrátil se na novou kamarádku a pak na Kamila. „Tahle ženská včera dovedla grilování do dokonalosti, něco takovýho jsi ještě nejedl,“ řekl mu a přítel se usmál.
„Něco málo v lednici ještě je. Tak není problém, jen to kluci musí rozpálit,“ odpověděla mu Anet, očividně polichocena.
„Paráda, tak já se toho ujmu,“ nabídl se David, že rozdělá oheň.
„Pomůžu ti,“ přidal se Kam a s hrnky v rukou odešli ven. Ostatní je zanedlouho následovali a společně pak poobědvali venku, za příjemného slunečného dne.
Odpoledne se pak všichni zvedli aby se prošli v lese, po malé vyšlapané pěšince. Zdejší les byl rájem pro houbaře, takže během procházky natrefili na celkem dost lidí, hlavně z chatové oblasti nedaleko.
I Marka houbové žně přemohly a nemohl odolat. Radoval se potom skoro jako malé dítě, když našel několik velikých hřibů a začal básnit o tom, jak si s nimi na roštu poradí. Na to si David všiml, jak se Kamil ušklíbl.
„Nemáš rád houby?“ Zeptal se a přítel zavrtěl hlavou.
„Nevadí mi ta chuť, ale nesnáším tu konzistenci. Tu nějak nedokážu zpracovat. Moje máma vždycky jedla ty naložené v octu. Bože, vždycky když jsem to viděl, tak bych vrhnul. Jak se to táhne,“ úplně se při té představě otřásl. „Jako kdyby jedla slimáky. Brrr.“
Davida to hodně pobavilo. Sám nakládané nikdy nejedl, ale jinak mu v jídle nevadily. „Tak možná když ochutnáš-“
„Ne. To se fakt nestane,“ přerušil ho pobaveně, než ho začal muž přesvědčovat. David pochopil a znovu se zasmál.
Když se vraceli k chatě, Marek měl v podstatě plnou náruč a ještě bědoval, že si nevzal nic s sebou, aby mohl nasbírat víc. Aneta ho mírnila tím typickým způsobem, který dokáží jen manželky a už tak, ho varovala, že mu bude v noci těžko. To u ostatních vyvolalo potutelné úsměvy.
Zbytek dne se, podle plánu, jen tak poflakovali. V podvečer se začalo opět popíjet, hráli karty, povídali si, jednoduše si užívali volno plnými doušky. A stejně jako předchozí večer nakonec obklopili ohniště, pili a bavili se.
Kamil se na lavičce v jeden okamžik k Davidovi doslova přitulil. To bylo příjemné a muž ho ihned objal paží. Opravdu teď byli pár a to byl krásný pocit. Už to, že jen tak sedí, cítí jeden druhého, bylo naplňující a David se cítil šťastný a spokojený.
Oheň hřál, ale okolo se postupně začalo ochlazovat. David, který si došel pro mikinu, když si byl odskočit, si uvědomil, že mladík je stále jen v tričku a šortkách, a že už mu musí být chladno.
„Nechceš něco donést? Aby ti nebyla zima?“ Zeptal se přítele.
„Jelikož jsem idiot a opravdu jsem si nic nesbalil, tak asi ne,“ zazubil se na něj. „Když jsem jel z...No, prostě, než jsem sem vyrazil, nebyl jsem doma. Chtěl jsem tu být co nejdříve, moje blbost,“ připustil.
David neváhal. Hned si sundal mikinu a přehodil ji přes chlapcova útlá ramena. Ten se na něj překvapeně podíval, ale pak v obličeji pookřál a s díky ji přijal. Bylo to gentlemanské gesto a mladíka to potěšilo. Nakonec David došel dovnitř ještě pro dvě slabé deky, které byly na válendě. Jednu dal Kamilovi a druhou přehodil přes sebe.

4

„Už si půjdu lehnout,“ řekl Kamil. U ostatních zábava ještě zdaleka nekončila, bylo mnohem méně hodin, než když šli spát včera, možná kolem půlnoci. Dal Davidovi pusu na tvář, přestože se ho snažili přemluvit, aby ještě zůstal. On ale vstal, popřál všem dobrou noc a měl se k odchodu. Na Davida nijak nenaléhal, aby šel s ním, dokonce mu říkal, ať zůstane, ale muž trval na tom, že půjdou spolu. Aniž by si od toho něco sliboval, i když byla pravda, že náladu by měl. Rozloučil se tedy i on a vešel za Kamem do chaty.
Vystoupali po schodech, vešli do pokoje a David zavřel dveře. Ve světle slabé stolní lampičky si Kamil svlékl kalhoty a zaplul pod přikrývku.
„Klidně jsi tam mohl zůstat, mě by to nevadilo,“ řekl tiše mladík, když David ulehl vedle něj a zhasl. Lehli si na bok, tváří k sobě a muž zvedl ruku, aby mu odhrnul z tváře několik vlasů. Jemně mu je zastrčil za ucho a usmál se.
„Ale mě by to vadilo,“ odpověděl mu stejně potichu. „Chci být s tebou.“
Atmosféra kolem se změnila, oba dva ucítili to smyslné napětí, které nastalo. Ani jeden už neměl potřebu mu vzdorovat. Kamil se naklonil a nejprve lehce, pak intenzivněji muže políbil. Záhy se do toho spojení rtů ponořili hlouběji a hlouběji. Začali se jeden druhého dotýkat, hladit se, zkoumat se, jako se dosud ještě nezkoumali.
David prsty přejížděl po Kamilově hebké pokožce, jeho přítel zase vsunul dlaň pod jeho triko a nahmatal lehce vypracované břišní svaly. Popojel rukou o kousek víš a mezi prsty lehce stiskl bradavku. David při tom vydechl mezi polibky a pocítil příjemné pnutí. Dál se laskali, muž se odlepil od mladíkových rtů a přesunul se k ušnímu lalůčku a šíji. To poprvé tiše zavzdychal i Kam a zavřel oči. I on začínal být velmi vzrušený.
Bylo to skvělé, tak příjemné a to byli teprve na začátku. Rozhodně se ale neostýchali, ač byli jejich pohyby plynulé a jemné. V jednu chvilku už David neodolal a dotkl se Kama přes spodní prádlo. Čekal, že bude vzrušený, ale to co nahmatal jej překvapilo. Pousmál se.
„Tady je ale vlhko,“ zašeptal příteli do ucha, když ucítil mokrou látku. Dosud se nesetkal s tak velikým množstvím kapiček lásky, ale o to více mu to přišlo vzrušující. Kamil se na to jen začervenal, stydlivě se pousmál, ale neřekl nic. Místo toho se opět přisál na Davidovi rty a nechal ho, aby mu pomohl z vlhkého prádla.
Byl tak vzrušený, nemiloval se s nikým o hodně déle, než David, což ale přítel nevěděl. O tomhle se dosud nebavili. Díky tomu byl teď napjatý k prasknutí a všechno vnímal daleko silněji. David byl navíc hodně šikovný a rychle se učil. Jako kdyby ho vedl nějaký instinkt, který mu říkal kam a jak přesně sáhnout, až to přivádělo mladíka do extáze.
Sám nezůstával pozadu. I on se chtěl muže dotýkat, oplácet mu, dělat mu dobře. Také mu svlékl spodní prádlo a i tričko. Prohlédl si ho v záři měsíce, která oknem šátrala dovnitř místnosti a byl téměř okouzlen. David byl tak krásný, jeho tělo bylo dokonalé a on se nemohl vynadívat. Zvedl se ze zad a nechtěl už váhat ani minutu. Davida jeho náhlá horlivost překvapila, ale rozhodně se nebránil, když mladík sklouzl k jeho klínu. Zavřel oči a zavzdychal, když jej pojal ústy a začal si s ním hrát.
Mladík si ho vychutnával s důslednou péčí a něhou. Sál, laskal, líbal jej a spokojeně poslouchal, jak muž pod ním slastně oddechuje. To bylo jako rajská hudba pro jeho uši a dostávalo to jeho vzrušení čím dál výš. Sám se nakonec uchopil a začal pnutí ulevovat, už nemohl vydržet.
Po chvilce dostal Davida pod tak silný tlak, že se jeho přítel posadil, dlaněmi mu zvedl hlavu a políbil ho. Poté ho zase on položil, na břicho a nadzvedl ho v kyčlích, aby se dostal tam kam chtěl. Teď byl čas ukázat co on zvládne se svým jazykem a, stejně jako Kam předtím, si to náramně užíval.
Pozadí, které shledával velmi hezkým, promnul dlaněmi a políbil jej na to citlivé místo uprostřed. Začal kroužit jazykem okolo a Kamil hlasitě zasténal. Tohle měl rád, o tom nebylo pochyb a Davida to ještě více namotivovalo.
„Pojď…“ zašeptal vzrušeně po chvíli mladík. Chtěl ho cítit, u sebe, v sobě, spojit se s ním.
David jej ještě jednou políbil na ono místo a usmál se. Rozhodně se nenechal pobízet, na to už byl moc daleko. Klekl si za Kama, trochu si pomohl dlaní a pak do něj začal opatrně, pomalu pronikat. Kamil zaklonil hlavu a opět zavřel oči, přičemž slastně vydechl. Moc dobře poznal, když už byl přítel celý uvnitř a cítil se skvěle. David mu dal trochu času na přivyknutí a pak se začal pohybovat. Nejprve pomalu, sledoval Kamovi reakce. Ten se pod ním ale téměř rozplýval a to ho nutilo přirážet rychleji a o něco hruběji. Věděl, že už dlouho nevydrží. Až na to však přijde, chce vidět mladíkovi do tváře. Opustil jej tedy, položil na záda, jeho pravou nohu si opřel o rameno a znovu do něj vklouzl. Naskytl se mu přesně ten pohled, který chtěl vidět.
Kamil se pod ním svíjel rozkoší, ruce za hlavou pevně svírající polštář. Hlasitě oddechoval, jako by muže vábil, jako kdyby vyslovoval nějaké zaklínadlo, které je oba pohltilo. David teď zrychlil co nejvíce to šlo, cítil, že se blíží vyvrcholení, ale z přítele nespouštěl oči. Díky tomu mohl za pár vteřin spatřit, jak mladík sevřel polštář, až mu klouby zbělaly, zaklonil hlavu a aniž by se sám sebe dotknul, za jeho nejhlasitějšího vzdychání pokropil vlastní břicho svým vyvrcholením. Okamžik setrval ve slastné křeči, pak se povolil a on už jen spokojeně oddechoval a sledoval, jak i muž opustil jeho tělo, uchopil se a pokropil Kamovo břicho i svým orgasmem.
Když i jeho extáze odezněla, svalil se vedle mladíka a lehce ho políbil. Pár vteřin jen unaveně oddechoval, pak otevřel oči a zadíval se do těch jeho. Kamova tvář zářila, krásná ústa měl roztažená ve spokojeném úsměvu. David zvedl dlaň a pohladil ho zamilovaně po vlasech.
„To byla nádhera,“ zašeptal do uvolněného ticha. „Jsi krásný,“ dodal. Díky šeru neviděl, jak se mladík začervenal.
„Nech toho,“ ušklíbl se tím roztomilým způsobem, „ale ano. Bylo to krásný. Bylo to přesně tak, jak jsem o tom snil,“ přiznal trochu rozpačitě a vysloužil si tím u Davida další políbení.
Ten nakonec vstal, vylovil z kapsy šortek balení kapesníčků a důkladně jimi Kama otřel. Pak už si jen lehl zpátky, přitiskl ho k sobě a přikryl je pod pokrývku, kde se zachumlali. Usínal při vůni jeho vlasů a s jeho pravidelným oddechováním.