1

David si s vybalováním věcí dával na čas. Nechtěl být u toho, až bude Kamil matce vysvětlovat, že je nemocný. Ani nevěděl proč to nechce poslouchat. Nakonec ho ale i napadlo, že je možná lepší, když je nechá, aby si promluvili o samotě. Když už se Kamil rozhodl, ať je to v jeho režii, on se angažovat nebude.
Nemyslel si, že by s tím matka měla problém. Víc se obával, že bude přítele litovat, což bylo pro Kama něco mnohem těžšího, než kdyby mu na rovinu řekla, že se jí nelíbí, že má vztah s jejím synem. Což by ona jistě neudělala.
S jeho bývalým přítelem měla problém. Rozhodně nemohl říci, že by si padli do oka, ona ho prostě neměla ráda. Nejspíš ho odhadla mnohem dříve, než David sám. Nikdy mu však vztah nerozmlouvala a respektovala každé synovo rozhodnutí. Řekla mu vždy maximálně svůj názor, to bylo vše a i přes nelibost se snažila s jeho partnery vyjít.
David věděl, že teď to bude stejné. A byl si taky jist, že s Kamilem nebude mít problém, to už dokázal odhadnout, když se bavili v obýváku. Jak ale bude reagovat na zprávu ohledně jeho nemoci, to neměl tušení.
Povzdechl si, když zavíral kufr auta, v ruce držíc jejich batohy. Vešel do předsíně a z obývacího pokoje slyšel jejich tlumený rozhovor. Na okamžik se zastavil a přemýšlel, jestli má poslouchat, trochu špehovat. Pak jen zakroutil hlavou a vydal se po schodech do patra, kde otevřel dveře do jejich ložnice. Bývala kdysi jeho dětským pokojem, ale když se odstěhoval, matka jej předělala na pokoj pro hosty. Hodil batohy na postel a trochu bezradně se na ni posadil. Propletl prsty a přemýšlel, jestli už jim dal dost času, aby si promluvili. Nakonec už to nevydržel a sešel dolů za nimi.
K jeho překvapení nejprve uslyšel smích a když vešel, spatřil oba v dobré náladě. Jako kdyby probírali oblíbené pasáže ze seriálu, namísto rizika Kamilova předčasného úmrtí. Posadil se zpět vedle přítele zrovna když Stáňa začala sbírat nádobí a odešla do kuchyně. V okamžik kdy osaměli, se na přítele tázavě podíval.
„Co je?“ Zeptal se ho s úsměvem mladík. Ledabyle, jako kdyby opravdu mluvili o něčem malicherném.
„Víš že to jsi nemusel. Nebo alespoň ne hned,“ odpověděl mu poněkud nabubřele. Kamil jen pokrčil rameny.
„Já vím. Ale řekl jsem to a teď je to zamnou. A je to fér,“ zazubil se na něj. „Tak už to nech být, jo?“ Vybídl ho. David se na něj nedokázal mračit. Nakonec, bylo to jeho rozhodnutí, měl by to respektovat. A jeho matka dokáže ocenit, když s ní lidé jednají na rovinu.
„Tak, chlapci!“ Vrátila se zpět za nimi. I ona byla vysmátá a v dobré náladě. „Nechcete vzít starou dámu do víru velkoměsta? Co si zajít na drink?“ Navrhla rozjíveně. Na rukou jí při tom zacinkaly kovové náramky.
„To nevím. Je to, vzhledem ke tvému pokročilému věku vhodné, matko?“ Ušklíbl se Slunce, čistě za účelem ji poškádlit. Afektovaně otevřela ústa a pak syna plácla přes paži. Kamil se smál, tohle divadélko ho bavilo.
„Sprosťáku! Vidíš to, Kamile? Copak jsem doopravdy vychovala takového hňupa?“ Řekla a aniž by čekala na nějakou odpověď, odešla rovnou do předsíně, kde si vzala sako a obula lodičky. Byla vážně moc vkusně oblečená, její vhodně zvolený outfit ji omlazoval a zároveň nebyl vulgární. Nepůsobila jako žena, která se snaží bojovat se zvyšujícím se věkem, nýbrž jako dáma, která umí stárnout s grácií.
„Tak dělejte, jedeme!“ Popadla kabelku a popohnala muže, kteří pochopili, že i kdyby se jim ven nechtělo, neměli by na výběr.

2

Davidova matka bydlela kousek od centra, takže vyrazili procházkou. Za pár minut už byli téměř na náměstí a ona je sebevědomě zavedla před vchod do malé vinárny.
„Mami, ale Kam víno nepije,“ upozornil ji David a ona se na chlapce podívala téměř nevěřícně. Ten s úsměvem zdvihl ruce v obranném gestu a zavrtěl hlavou.
„To nevadí. Můžu to zkusit, nebo si dát něco jiného,“ ujistil ji a ona beze slova spokojeně přikývla. Když jí pak syn otevíral dveře, zakoulel očima a povzdechl si. Dočkal se dalšího Kamova pobavení.
Uvnitř bylo příjemně. Byl to menší podnik, ale hezky a tématicky zařízený. Usadili se k malému stolku, do příjemných křesílek, kolem nich proplouvaly tiché tóny soulové hudby. Stáňa se svěřila, že je tohle jeden z jejích oblíbených podniků, často ho prý navštěvuje s přítelkyněmi. Otevřela nápojový lístek a dumala, na co má vlastně dnes večer chuť.
„Možná by jsi mi mohla něco doporučit,“ nadhodil Kamil. „Nějaké vhodné víno pro ty, kteří s ním začínají?“
Marně zastírala jak ji to potěšilo. Nicméně, zavrtěla hlavou. „Žádné začátečnické víno neexistuje, je jen dobré, a méně dobré. Ale budiž,“ usmála se na chlapce a když přišla obsluha, objednala jim Saugvignon, o kterém byla přesvědčená, že nikdy nezklame. David místo toho poprosil o gin s tonikem, na víno dnes neměl chuť, i když si ho občas také rád dal. Stáňa nad jeho volbou jen zavrtěla nechápavě hlavou.
Když jim pití donesli, připili si na seznámení a pěkný večer. Kamil uskrl ze sklenice nejprve opatrně a zhodnotil, zda mu víno chutná, či ne. Naposledy ho pil pár let zpátky, tehdy ho vůbec nenadchlo. K vlastnímu překvapení zjistil, že mu nápoj celkem zachutnal. Možná si pak dá ještě jednu skleničku.
Začali si povídat, jen tak klábosit, témata se jim nabízela sama, navzdory Davidovým obavám, že si Kamil nebude mít s matkou co říct. Ale konverzace plynula příjemně a nenuceně až opravdu došlo na další skleničku vína. Když si ji Kamil objednal, žena se pyšně usmála, jako kdyby to věděla od začátku.
„Nebuď tak samolibá,“ ušklíbl se na ní David, když si všiml jejího výrazu. Usmála se na něj a podívala se na mladíka.
„Mám ještě jednu osobní otázku, Kamile,“ řekla.
„Narážíš na nedořešenou otázku ohledně mých rodičů?“ Zasmál se, bylo mu to naprosto jasné. Když odpoledne osaměli v obývacím pokoji, stihl jí jen ve zkratce popsat svůj životní boj. Teď žena o něco vážněji přikývla.
„Jestli je to pro tebe citlivé téma, nemusíš odpovídat. Jsem jen zvědavá.“ Upozornila ho a on s úsměvem zavrtěl hlavou.
„Neboj se. Už to moc dlouho na to, aby to bylo citlivé. A vlastně to není ani tak zajímavé. Jednoduše nedokázali přijmout, že jsem gay. Hlavně můj otec, paradoxně, po veškeré té snaze mě léčit, by byl teď raději, kdybych byl mrtvý. To by nebyla taková ostuda,“ řekl klidně a stále se usmíval.
Stáňa se napila, tentokrát trochu více. Nechápavě kroutila hlavou, když odkládala sklo na stolek. „To je strašný,“ zamumlala a zněla dokonce i trochu podrážděně. „Tohle já prostě, sama jako rodič, nikdy nepochopím. Netvrdím samozřejmě, že jsem nepotřebovala trochu času to vstřebat, když se mi s tím David svěřil,“ mrkla na syna, který chápavě přikyvoval. „Ale je to přeci mé dítě. A jediné, co jsem jako matka kdy chtěla bylo, aby byl v životě šťastný. I když to znamenalo, že mi jednoho dne představí místo dívky třeba...tebe,“ zasmála se a mladíci se k ní přidali.
„David říkal, že jsi mu byla vždy oporou. To je krásné,“ řekl Kamil a Stáňa přikývla. „Naši to ale prostě nezvládli. Byli vždycky taková ta stará škola, hlavně otec. A také jim vždycky příliš záleželo na tom, co si myslí ostatní.“
Stáňa si pohrdavě odfrkla. „Taková pitomost. Zavrhnout svou rodinu, kvůli tomu, co říká nějaká bába od vedle. Jak říkám, tohle prostě nikdy nepochopím. Muselo být těžké, být sám,“ podívala se na něj empaticky a zároveň i jaksi s respektem. Propočítala si, že Kam musel být ještě v podstatě dítě, když se na něj rodiče vykašlali.
„Nebyl jsem úplně sám. Moje sestra mě podržela, dost mi pomohla,“ vysvětlil mladík a David přikývl.
„Skvělá holka,“ přispěl do konverzace. „Nedávno nás Kamil seznámil, je moc fajn.“
„To je dobře, že alespoň ona má rozum,“ přikývla žena. „Tak, a už pojďme od toho. Vím, že jsem s tím sama začala, ale teď bych si dala nějaké veselejší téma.“
Mladíci přikývli. Slunce objal vedle sedícího přítele paží, ten se na něj usmál a pokračovali v zábavě. Když ty dva Stáňa viděla, pomyslela si, že vypadají opravdu zamilovaně.
Nakonec se jim večer celkem nečekaně protáhl a do domu dorazili až po půlnoci. Cesta zpět se jim trochu protáhla, protože nohy se přeci jen trochu zamotávaly, ale byla sranda a hezky se pobavili. Tentokrát byl nejvíce ovíněn Kamil, na kterého nápoj působil silněji, ale nikomu to nevadilo. Davida to spíše pobavilo, protože to bylo vlastně poprvé, co viděl přítele opilého a připadal mu i trochu roztomilý. Pořád se culil, při chůzi se o něj opíral a sázel jednu humornou větu za druhou, takže po ulici se rozléhal jejich hlasitý smích.
Vešli do domu, Stáňa si s úlevou sundala lodičky a nechala je rozházené po předsíni. Rno bude působit opět řádně a distingovaně, teď už ale byla unavená jak fyzicky tak společensky. Naposledy jen houkla na dvojici, ať si vezmou cokoliv k jídlu, jestli mají hlad a pak se trochu nemotorně odebrala do své ložnice.
David, který byl v tu chvíli nejpříčetnější, se podíval na Kama. Seděl tam, kde ho předtím umístil, s mírným úsměvem na tváři a zavřenýma očima.
„Kame, nechceš něco zakousnout? Možná by ti to bodlo,“ navrhl mu přítel, když si k němu dřepl vedle gauče. Chlapec se uchechtl, pak otevřel oči, za tričko si k sobě Davida jemně přitáhl a dal mu pusu.
„Já se chci zakousnout do tebe,“ zašeptal trochu línějším jazykem a Slunce se usmál.
„Já myslím, že by sis měl jít raději lehnout,“ doporučil mu pobaveně a skoro vyprskl smíchy, když Kamil nasadil výraz bitého štěněte.
„Nee,“ protáhl slabiku kňouravě, „mě se nechce spát. Sluníčko...nech mě tě vykouřit,“ vysoukal ze sebe táhle, skoro žadonivě a sáhl mu dlaní do rozkroku. A než se David stihl vůbec znovu zasmát, Kamil sklouzl na kolena, překvapivě hbitě mu rozepnul kalhoty a rovnou ho pojal ústy. David ho chtěl nejprve jemně odstrčit, bál se, aby je matka třeba nezaslechla, ale Kamil se do jeho těšení opravdu ponořil a on pak dokázal jen slastně zavzdychat. Přeci jen, zase tolik se nebránil.
Kamil si ho opravdu vychutnával, alkohol v něm probouzel ještě větší vzrušení a odstraňoval zábrany. Sám, se zavřenýma očima, pak volnou rukou vklouzl do svých kalhot, vysvobodil svoje napětí a zatímco nepolevoval v práci ústy, začal se uspokojovat.
Když si toho David všiml, ještě více ho to vzrušilo. Pohled na mladíka byl úžasný. Natolik, že si nakonec pomyslel, že když už začali, tak to dokončí. Kamilovi ani v nejmenším nevadilo, když ho najednou hbitě popadl, klečícího opřel o pohovku a stáhl mu kalhoty. Jeho naléhavost jej vlastně pobavila a ještě více nabudila.
David si pak jen klekl za něj, vzdychajíc si plivl do dlaně a pak se chlapci přitiskl na záda, zatímco už pronikal dovnitř. Kam pod ním smyslně zasténal, dlaň mu zezadu položil na hýždě a ještě přitlačil, jak chtěl přítele cítit v sobě. To už oba věděli, že tahle rychlovka bude za chvíli u slastného konce.
Slunce uchopil mladíka a začal jej stimulovat ve stejném rytmu, ve kterém přirážel. Jeho vzdechy mířily Kamilovi přímo do ucha, jako sladká píseň a chlapce to uvádělo do extáze. David pak zrychlil natolik, že už nešlo dlouho vydržet. Kamilovi ruce pak vystřelily dozadu, aby muže chytily za boky, hlavu pootočil tváří k jeho a poněkud se roztřásl při silném orgasmu.
Ani David nezahálel a jakmile ucítil na dlani přítelovo vyvrcholení, sám si ve slastné křeči opřel čelo mezi jeho lopatky a naposledy hlasitě zasténal.
Nehybně počkal, až zbytky slasti odezní, pak se Kamil otočil a beze slova se políbili. Tiše se zasmáli nad celou situací, když se jejich rty oddělily.
„Teď už klidně půjdu spát,“ zašeptal mladík spokojeně. David přikývl, oblékli se na cestu do pokoje, aby se tam hned rázem svlékli a ulehli do pohodlných přikrývek. Uspokojení, příjemně unavení usnuli jak jinak, než vzájemném objetí.
Stáňa neslyšela nic. Během jejich krátkého milování už dávno spokojeně dřímala.

3

Jako první rozlepil oči David. Na boku, zády od Kamila se probudil a když se rozkoukal, příjemně se protáhl. Otočil se a spatřil mladíka, jak i on, odvrácený na druhou stranu, stále spí. Pravidelně oddechoval a on chvilku přemýšlel, jestli ho má budit, nebo ho nechat, ať si přispí. Sáhl po telefonu na nočním stolku a když zjistil, že je teprve po osmé, rozhodl se nechat ho ještě spát. Vzpomněl si na jeho večerní rozpoložení, na to, jak roztomile téměř žadonil o sex a musel se pousmát. Jen lehce ho pohladil po rameni a srovnal mu přikrývku, než vstal, oblékl se a tiše za sebou zavřel dveře od pokoje.
V dobré náladě sešel dolů po schodech a uslyšel matku, jak štrachá v kuchyni.
„Dobré ráno,“ pozdravil ji a vlepil ji pusu na tvář. Ona mu s úsměvem odpověděla, stále v pyžamu mu rovnou podala hrnek s kávou a přisedla si k němu ke stolu.
„Vezmi si k snídani co chceš. Kamil ještě spí?“ Zeptala se. Přikývl a usrkl z nápoje. „Byl včera v dobré náladě,“ zasmála se.
„To jo. Vlastně jsem ho takhle ještě neviděl,“ přiznal i on pobaveně. „Nechám ho ještě chvíli spát.“
„A zůstanete na oběd doufám. Nakoupila jsem na tvoje oblíbené brambory,“ mrkla na něj a tomu nemohl odolat. Už od mala měl rád její konfitované brambory se smetanou, zbožňoval je. Párkrát se je snažil udělat i sám, ale nikdy nebyly tak dobré. Nikdy to nebyly ty od maminky. Řekl jí, že se moc těší a že pojednou až odpoledne. Byla sobota a čas je nikam netlačil.
Začali si u ranní kávy povídat. Stáňa mu samozřejmě chtěla sdělit své dojmy z nového přítele a když začala, očekával její verdikt. Ne, že by to něco mezi jím a Kamilem změnilo, ale záleželo mu na tom, co si matka myslí, přál si, aby se jí mladík zalíbil.
„Vypadá jako hodný kluk. Osobně bych ho ostříhala,“ zavtipkovala, „ale je to sympaťák.“
„Je hodný. Ve skutečnosti je skvělý a přiznávám, že s ním je to úplně něco jiného. Předtím jsem myslel, že jsem zamilovaný, ale to co prožívám teď, to je…“ odmlčel se, hledal správná slova, která by co nejlépe popsala jeho pocity. Matka se na něj ale jen usmála a chytila ho za dlaň.
„Myslím, že ti rozumím. To samé jsme měla s tvým tátou. S ním jsem prožila nejhezčí léta života a pak samozřejmě, když ses narodil ty. Nikdy jsem nebyla tak šťastná, jako když jsme byli my tři rodina. A co se Kamila týče,“ vstala a položila svůj dopitý hrnek do dřezu. Pak se k synovi otočila a opřela se o kuchyňskou linku, „nemysli si, že jsem si nevšimla, jak ti bylo nepříjemné, že mi to řekl. Ale musím uznat, že mi tím dokázal, že to s tebou myslí vážně. Nejvíc se staral o to, abych si nemyslela, že tě jen využívá. A nemyslím si to. Víš sám, že dokážu ocenit upřímnost, i když v tomhle případě bych chápala i opak. Každopádně, u mě si tím vysloužil plusové body,“ zasmála se. Pak se k synovi naklonila a dodala: „Celý teď záříš. Je na tobě, na oběma, vidět, že jste spolu šťastní. To je nejdůležitější.“
„Díky, mami,“ pookřál nad jejími slovy.
Teď už měl taky kávu dopitou, povídali si déle, než myslel. Když se podíval na telefon, zjistil, že už je po deváté hodině, skoro půl desáté. Přišlo mu zvláštní, že se Kamil ještě nevzbudil, neměl ve zvyku vyspávat. Nejspíš to bude tím vínem, pomyslel si.
„Vytáhnu toho lenocha z pelechu,“ vstal od stolu a vyšel po schodech.
Otevřel dveře do pokoje, Kamil ležel pořád na boku, zády k němu, přesně tak, jak jej tu ráno zanechal.
„Vstávej, ospalko!“ Vyzval ho vesele a čekal, že se přítel začne vrtět, možná i ospale protestovat, že je buzen. Ale mladík se ani nepohnul a David si pomyslel, že musí stále spát opravdu tvrdě. S úsměvem tedy skočil na postel, dlaní zajel pod peřinu a pohladil ho po trupu. Naklonil se k němu aby přitiskl rty k jeho uchu a znovu promluvil:
„Ty dneska nevstáváš? To by se ti líbilo, co? Polehávat celý den,“ zasmál se. Nic.
V ten okamžik Slunce pochopil, že tohle není hra. Polekal se, vyskočil na matraci do kleku, chytil chlapce za rameno a prudce ho k sobě otočil. Srdce se mu snad na několik vteřin zastavilo, když spatřil mladíkovu bílou tvář, se stále zavřenýma očima a krvavou stezku linoucí se od jeho nosu až na levou tvář. Polštář pod ním byl jedna rudá skvrna.
„Kame! Kamile!“ Vyhrkl, popadl jeho tvář do dlaní a párkrát ho poplácal po tváři. „No tak, ježiši, prober se!“ Lamentoval nad bezvládným chlapcem v zoufalé snaze jej přivést k vědomí. Neměl teď čas si nadávat, že ho nezkontroloval už dříve, to si bude vyčítat později. Teď jen doufal, že jeho přítel otevře oči.

4

Sklopil hlavu a díval se, jak Stáňa stahuje povlečení ze zakrváceného polštáře. Ten byl více méně na vyhození, krev prosákla i skrz povlak a bylo jí příliš na to, aby se dal ještě vyprat. Odvrátil zrak, upnul je na dlaně v klíně a cítil se poněkud provinile.
Seděl na druhé polovině postele, opřený o zeď, bledý, trochu malátný, ale jinak v pořádku. Stačil se probrat dřív, než Slunce zavolal sanitku. Už měl telefon u ucha, vyděšený ještě předtím zavolal matku a prosil o pomoc, když mladík konečně, k obrovské úlevě pootevřel ztěžklá víčka. Po pár poplácání na tvář se pak probral dost na to, aby vnímal okolí. Jen uviděl Slunce, jak se nad ním sklání, ve tváři výraz plný obav, pochopil, že ho tělo opět zklamalo.
Teď se David vrátil z koupelny, kde opláchl žínku, kterou mu očistil obličej. V ruce držel sklenici vody a nahnul se pro Kamův batoh, kde vyndal několik druhů léků a podal mu je.
„Díky,“ řekl polohlasně mladík a spolkl svoji dnešní chemickou snídani. „Je mi to vážně líto, promiňte.“
„Už jsem ti říkala, že se nemáš omlouvat,“ usmála se na něj žena a vzala špinavé prádlo do náručí. „Hlavně jestli jsi v pořádku.“
„Určitě nechceš do nemocnice?“ Optal se mladíka přítel a chytil ho za ruku. Ten zavrtěl hlavou a když Stáňa odešla, provinile se na Slunce podíval.
„Je to moje chyba,“ řekl omluvně a sklonil hlavu. Bylo mu nic. Z toho, že zase všechny vyděsil, z toho, že se mu opět motá hlava, z toho zničeného polštáře. Ze všeho.
„Co to povídáš? To přeci není pravda,“ chlácholil ho David, ale on nesouhlasně zavrtěl hlavou. Znovu se na muže podíval.
„Ne, Slunce. Tentokrát JE to moje vina. Vím, že mi alkohol nedělá dobře. Ředí krev. Vypil jsem víc, než jsem měl, věděl jsem, že se to může stát,“ opřel si unaveně čelo o dlaň a zavřel oči. „Zase jsem všechno pokazil…“
„Kame,“ povzdechl si David a přítele objal. „Přestaň. Nic jsi nepokazil. A nesmíš se na sebe tak zlobit.“ Políbil ho na tvář. „Byla to vlastně docela sranda, vidět tě takhle,“ zazubil se na něj a tomu Kamil neodolal. I jemu se koutky úst zdvihly do mírného úsměvu. „A taky dost sexy.“
„Přestaň,“ dloubl ho rozpačitě mladík do ramene a vzpomněl si, jak se po něm večer sápal. Teď se styděl, přestože se mu to v tu chvíli líbilo a Davidovi taky. Ten se teď postavil a podal chlapci oblečení. Pak založil ruce v bok.
„Takže,“ řekl povzbudivým živým tónem, „můžu si tady z tebe dál utahovat a utírat ti slzičky, nebo půjdeme dolů a za chvilku si dáme nejlepší jídlo na světě. Vyber si,“ vyzval přítele a ten se usmál.
Začal se v sedě na posteli oblékat a pak se rozhodl vstát. Jak si stoupl na nohy, zamotala se mu hlava a trochu zavrávoral. David ho zachytil a zeptal se jestli je v pořádku. Kamil okamžik setrval a pak přikývl, když se krevní tlak srovnal a ujistil Slunce, že je mu dobře, teď už v mnohem lepší náladě.
Chvilku ještě poseděli, než byl oběd hotový. Stáňa byla i v kuchyni pořád okouzlující a Kamovu nabídku pomoci při vaření s úsměvem, ale razantně odmítla. Když pak usedli k jídlu a mladík ochutnal první sousto, musel uznat, že je opravdu výborné. Chutnalo mu natolik, že si stejně jako David přidal a oba mladíci poté spokojeně funěli s plnými žaludky.
Rozhodli se, že ještě počkají, až jim trochu slehne, dají si kávu a pak vyrazí domů. Na dopolední záležitosti si skoro nevzpomněli a nakonec to byl příjemný den a už byl čas vyrazit domů. Stáňa je vyprovodila k autu, kde nejdříve naházeli batohy do kufru.
„Doufám, že se zase brzy ukážete,“ řekla když objímala syna na rozloučenou. Ujistil ji, že jinak to nejde, políbil ji na tvář a ona se otočila ke Kamilovi, který stál vedle. Podal ji ruku, ale ona ho překvapivě také objala. Když ho pustila, položila mu dlaně na útlá ramena a pohlédla mu do tváře.
„Ráda jsem tě poznala, Kamile. Jsi fajn kluk, jen mi slib, že na sebe budeš dávat pozor,“ usmála se a on jí úsměv oplatil.
„Slibuju, že udělám, co budu moct,“ odpověděl jí a nasedl do auta. Do staženého okénka jim popřála klidnou cestu, naposledy se rozloučili a pak už jen mávla rukou na odjíždějící vozidlo.
„Udělal jsi dojem, víš to?“ Otočil se k němu na okamžik David, když odtrhl zrak od vozovky. „Oblíbila si tě.“
„Tvoje matka má ráda, když jí někdo ničí lůžkoviny? Vědět to, tak k tomu roztrhám peřinu na kousíčky,“ zasmál se hoch vedle něj.
„Ale no tak, nech toho. To byla úplně zanedbatelná část návštěvy. I když,“ navázal najednou David vážnějším tónem, „donutilo mě to se trochu zamyslet.“
„Jo? A nad čím?“ Otázal se ho Kamil nezaujatě a napil se z lahve, kde měli vodu na cestu. Zavíčkoval ji a pak odložil na podlahu auta mezi nohy. Slunce chvilku mlčel, jako kdyby přemýšlel, zda svůj návrh opravdu vznést. Levou rukou pustil volant a podrbal se ve vlasech.
„Napadlo mě, a pochopím, když nebudeš chtít, přeci jen, je to brzy, já vím. Takže když odmítneš, nic se neděje a budeme předstírat, že se to nestalo, jo?“
„Tak už to vyklop,“ zasmál se mladík jeho rozpakům. V tu chvíli David zastavil auto na krajnici, zmáčkl tlačítko pro výstražná světla a plně se k němu otočil. Kamil na něj zůstal jen zmateně hledět.
„Co se děje?“ Zeptal se ho, trochu s obavami, trochu se usmíval. Slunce měl vážnou tvář a když konečně promluvil téměř mladíkovy vyrazil dech.
„Pojďme bydlet spolu! Sestěhujeme se, co ty na to?“ Vyhrkl muž, musel to vyklopit rychle, jinak by se možná neodvážil. Kamil překvapeně pootevřel ústa a nic neřekl, jen vstřebával ta slova a zíral. To Davida znepokojilo.
„Poslyš, já vím, že je to brzy. Ale proč vlastně ne? Chceme být spolu, je to tak? Bude to pro nás jednodušší, příjemnější. Můžeme si najít nějaký hezký byt, klidně poblíž ateliéru, aby to pro tebe bylo pohodlnější. Já-“
„Myslíš to vážně?“ Přerušil ho nevěřícným šeptem Kamil. David se v rozpacích zadíval před sebe, nervozně zabubnoval prsty na volantu.
„No, jo,“ přitakal. „Kame, já...nebudu ti lhát. Chtěl bych to taky kvůli tomu, abych na tebe mohl dávat větší pozor. Já vím, že to pro tebe není příjemné slyšet, ale dneska jsem si uvědomil, že si připadám bezmocný, když se ti něco stane. Takhle bych mohl být hned po ruce, když by jsi potřeboval pomoct,“ přiznal, ale hned se zase na chlapce upřímně podíval. Chytil ho za ruku a zadíval se mu do očí. „Ale není to jen proto, jasné? To primární pro mě je, že chci být prostě s tebou, co nejvíce.“ Přesvědčoval ho. Kamil stále mlčel.
Mlčel tak dlouho, až to začalo být nepříjemné a David si pomyslel, že měl držet pusu. Nadechl se tedy, aby mu řekl, ať na to zapomene, když se jeho přítel konečně ozval.
„Promiň, jsem z toho trochu v šoku. Něco takového jsem nečekal,“ promluvil tiše, trochu jako v mrákotách, jak byl stále překvapený.
„Ty promiň, věděl jsem, že je moc brzy. Zapomeň na to, prosím.“
„Nech mě domluvit,“ ozval se chlapec znovu a David se na něj tázavě podíval. „Já jsem nikdy neměl moc vztahů, o kterých by se dalo vůbec mluvit. A když už, tak to se mnou vždycky vzdali, to už víš. Slunce, já si nemyslel, že bych se s někým vůbec dostal tak daleko, po tom všem. Proto mě to tak zaskočilo.“ Vysvětlil a pevně stiskl muži ruku. S téměř dojatým úsměvem přikývl. „Moc rád s tebou budu bydlet,“ řekl.
David se rozzářil opravdu jako samotné slunce. Na tváři se mu objevil široký úsměv a pak už se jen naklonil, aby chlapce láskyplně políbil.
„Miluju tě,“ zašeptal mu do ucha, když se vzdaloval.
„Já tebe,“ odpověděl stejně Kamil.
Opět se rozjeli domů, cesta proudila v lehké šťastné atmosféře a utekla rychle.

5

Na nic nečekali. Za necelý měsíc si našli byt, se kterým byli spokojení a další měsíc se nastěhovali. Možná i to, že nebyli nijak nároční jim pomohlo najít bydlení takhle brzy. Spokojili se s menším bytem o dvou pokojích, skromnou koupelnou a kuchyní tak akorát pro ně. Nepotřebovali moc místa a to jak byly místnosti prostorově řešené jim přišlo v pořádku. Navíc se byt nacházel blízko Kamova ateliéru, kam odtud mohl pohodlně dojít během pěti minut.
Když se nastěhovali, pořídili pár nových kousků nábytku a doplňků, zkrátka si pokoje zařídili podle svého, uspořádali menší kolaudační večírek. Pozvali samozřejmě Jirku s Tomášem, Anetu a Marka a také Pašu s Kryštofem, kteří tu měli přespat. Ta nakonec přijela sama, protože Kryštof musel přes víkend do práce.
Teď byl pátek, všichni hosté se sešli a bavili se. Než se usadili v obývacím pokoji, důkladně si nový byt prohlédli a shledali ho příjemným a hezky zařízeným. David jim udělal z legrace oficiální prohlídku, zatímco Kam připravoval občerstvení v kuchyni. Nejvíce interiér ocenila Aneta s Pašou, obě se shodli, že má Kamil cit, to právě on dodal bydlení hezké doplňky a sladil nábytek.
„I cena nájmu je férová. Dokonce hodně příznivá, na to, že jsme prakticky v centru,“ řekl David, když se bavili v obývacím pokoji. Kamil zatím ostatním nabízel pití, něco vína, něco piva, jen Paša odmítla a dala přednost džusu. To se na ní bratr ušklíbl, co se stalo a ve vtipu prohodil, jestli náhodou není těhotná. Na to se jeho sestra zakřenila, pak ale k jeho překvapení se smíchem přikývla.
„Myslíš to vážně?“ Ztuhnul Kamil, zatím jim nikdo okolo nevěnoval pozornost. Znovu přikývla.
„Jsem v pátém týdnu,“ usmála se a všichni se rázem polekaně otočili, když mladík radostně hlasitě vyjekl. Skočil na sestru a v objetí jí povalil na pohovku, kde ji šťastně svíral a ona se řehtala. Měl za ní strašnou radost.
„Co se děje, proboha?“ Zeptal se David a Kamil se na něj podíval, slzy dojetí a radosti na krajíčku. „Já budu strejda!“ Křikl na všechny.
Nejprve všichni překvapeně zamrkali, pak se jako lavina sesypali na Pašu, které začali gratulovat, přát zdraví jí i dítěti, byli tou zprávou potěšeni. Nejvíc ale Kamil, byl z toho vlastně docela naměkko. Sám pak usoudil, že tohle prostě musí zapít a přinesl láhev tvrdého alkoholu. David na to nic neřekl, věřil mu, že bude opatrný, nepřežene to a nechtěl mu kazit takovou radost. Všem, krom Paši, samozřejmě, nalil a pronesl přípitek na to malé i na sestru.
Teď už měli všichni dva důvody oslavovat a zábava se rozjela naplno. Povídali si, hráli i nějaké společenské hry, u kterých se dost nasmáli a bylo jim všem fajn. Kamil se v jednu chvíli přitiskl ke Slunci, který jej objal paží a zadíval se na něj, zatímco muž pokračoval v rozhovoru s kluky. Díval se na jeho usměvavou krásnou tvář, pak se mlčky rozhlédl kolem, po ostatních, na Pašu, která si povídala s Anetou a poté znovu na Davida.
A pomyslel si, že teď, v tento okamžik, je opravdu šťastný.