Interview:

ISAAK NAVARRA

*Zastrčí si neposedný hnědý pramen vlasů za ucho. Cítí se značně nervózní, jeho modrý pohled je do ní zabodnutý. Sedí u ní ve studiu! Přehodí si nohu přes nohu, upraví krátkou sukni a snaží se přestat červenat a rozhodně mu nekoukat na svaly, hlavně ne tam! Sedí před ní tak laxně, na sobě mikinu jejich týmu, blonďaté vlasy vyčesané nahoru, lehce rozstřapené, modré oči ji probodávají tak intenzivně.. Cítí se nesvá.*

Jsem tu dnes v živém vysílání s kapitánem týmu Chicago Blackhawks, zatím nejúspěšnějším týmem této sezóny, připravena ho vyzpovídat. Tak začněme, jak jste se dostal k hokeji?

*První otázka, zvládla to, nesmí být tak nervózní. Sleduje ho, jak se krátce ušklíbne, nenuceně, jako by tohle pro něj byla klasika.*

K hokeji jsem se dostal hlavně díky rodičům. Začal jsem trénovat už jako malej kluk, protože nejspíš kromě toho sportu jsem moc jiných nadání nepochytil. *Blonďák pozvedne koutek úst.* A jelikož jsem byl jako dítě dost nevybouřený a postrádal jakoukoliv disciplínu, rozhodli se, že tohle by mě mělo trochu zkrotit. *Teď už se usmívá doširoka.* Není asi žádným tajemstvím, že jsem adoptovaný. Vzali si mě jako malého kluka, takže si toho z děcáku moc nepamatuju. Ale v klidu, nijak vážně si to neberu, ani nepatřím mezi ty lidi, co by to nějak do budoucna poznamenalo. Naopak, jsem rodičům vážně vděčný. *Asi by se mohla přestat tak zamilovaně usmívat.* Co se týče školy, vždycky jsem prospíval s ne zrovna ukázkovým prospěchem, všechno jsem si vždycky musel vydřít a o hokeji to platilo taktéž. Jelikož díky špatnému prospěchu mi stipendium nebylo nabídnuto, nýbrž zamítnuto, sponzorovali mě rodiče, abych se krátce po ukončení střední dostal do opravdové ligy. Doteď se jim tuhle laskavost snažím oplatit, protože bez nich a bez jejich podpory bych rozhodně nebyl tam, kde jsem teď. *Jestli se z tohohle ty slečny tady včetně ní neroztekly, tak asi neslyšely!* Svůj bývalý tým jsem měl vážně rád, ale když mi jako místnímu rodákovi bylo nabídnuto, abych se dostal k Blackhawks, nemohl jsem odmítnout. Bylo to ale pro mě úplně něco jiného, jiná liga, úroveň, profesionalita. Řekl bych, že v té době se něco ve mně zlomilo. Dalo mi to motivaci, ještě víc posílilo tu lásku k hokeji, vážně, miluju ten sport. Ten adrenalin, když stojíte na ledě, spoluhráče, kteří vám kryjí záda a ten pocit, že v tom nejste sami. Myslím, že hlavně ta vytrvalost a neústupnost mě dostala na dnešní pozici.. *Vidí, že se krátce odmlčí, aby dal najevo, že už skončil jeho chvástavý monolog*. Můžeme dál? *Pobídne ji, v tu chvíli zavrtí hlavou, zavře pusu a nervózně si zkousne ret. To asi nedopadlo dobře, snad si toho nevšiml. Další otázka to snad zachrání!*

Zajímalo by mě, jak přistupujete k týmu?

*Nebezpečně se nakloní blíž, jako kdyby to k němu táhlo, on byl magnet a ona nedokázala odolávat, viděli jste ten úsměv?! Jo, má všechny zuby ještě svoje! Vůbec nechápe, proč se zabořil do židle ještě víc a raději se soustředil do kamery.*

Nemůžu říct, že by můj přístup k týmu byl čistě profesionální. S klukama už hraju dlouho a vídáme se nejenom na hřišti, ale i v soukromí. Dost často se scházíme, podnikáme společně spoustu věcí a řekl bych, že jsme už spíš jedna velká rodina. *Spokojeně kývá hlavou, zpovzdálí slyší halekání, jak svého kapitána zbytek týmu jasně podporuje.* Každý známe sám sebe, víme, že děláme chyby. Já jako kapitán je vídám na každém snad nejlíp. Každý z nás máme někdy náladu pod psa, každý máme špatné dny. Ale jak všem říkám, pokud jdou na zápas, pokud jdou na trénink, na ledě se na tyhle city a věci nehraje. V tu chvíli musí myslet jen na hru, soustředit se a odložit všechno stranou, dát tam ze sebe všechno, protože vám jde o výhru a to je důležité. Je pravda, že občas dost prudím a buzeruju. *Zamrká dlouhými řasami; Ty? Vážně? Vždyť jsi sladkej!* Rád lidem kecám do toho, jak věci dělají, zbytečně moc radím a taky se hodně vztekám, což mi kluci dost často vytýkají. *Nevinný úsměv, ajaj.* Myslím si, že pozici kapitána mám zaslouženou. Tým se na tom shodnul a trenér nebyl proti. Všechno to beru zodpovědně, snažím se ze sebe vždycky vytřískat všechno a to samé vyžaduji i od nich. Vesměs ale vždycky u nás panuje dobrá nálada, nervozitu dělíme všemi hráči a stejně tak vyvíjený tlak. Řekl bych, že jsme skvělý tým. *Spokojeně mlaskne. Tým sexy borců.. Miluju hokejisty!*

Co říkáte na novou posilu do týmu, Ryana Bakera?

*Nemůže se dočkat, protože už za malý okamžik tady bude mít i tohohle borce. Musí se furt usmívat, cítí, jak se potí, nervózně si mne dlaně. Věnuje pozornost Isaakovi, který teď jen krčí rameny a rukou si nenuceně vjede do vlasů.*

Osobně ho neznám, nikdy jsme se nepotkali ani na ledě, ani jinde. Slyšel jsem jen, že je to dobrý hráč a já si myslím, že uvítáme a přijmeme mezi sebe každého. Nemůžu posoudit, jestli bude přínosem nebo ne, hrát jsem ho neviděl, ale to už si ho prozkouším sám..

Cítil jste se někdy v pozici kapitána ohrožen?

*Skočí mu do řeči, vidí, jak jeho výraz potemněl, ale tentokrát se mu na rtech usídlil úsměv jiný, nadřazený a samolibý.* Nejde o to, jestli bych měl být ohrožen. Dostal jsem to místo zaslouženě a jestli si myslíte, že jsem ohrožen, tak se pletete. Nikdo zatím není lepší než já.. Nemáte to tam někde snad napsané? *Jistěže má před sebou všechny jeho výhry, úspěchy i nominace, ale ten varovný úsměv byl jasným znamením, ať nerejpá, kam nemá. Ale jinak je to sluníčko! Radši další otázka, ha.. ha.. *

Tak přejdeme k dalšímu tématu. Jaký jste mimo kabinu?

Vlastně byste se divili, ale úplně normální. *Zase se začal tvářit normálně, uff.* Jsem hodně společenský, přátelský a otevřený. Jak v profesním, tak soukromém životě pokud něco chci, jdu si za tím hlava nehlava, jsem hodně houževnatý, tvrdohlavý, neústupný a ambiciózní. Mám rád věci dotažené do konce. Hodně si s lidmi povídám, což mi připomíná, nekecám moc? Někdy nejsem schopnej přestat. *Jen nepřestávej! Hltá každé jeho slovo.* Snažím se pomoct, kde můžu a komu můžu. V současné době se věnuju i pomoci charitativním organizacím. *Smyslně si olízne rty a zamrká, je evidentně i citlivej!* Přátelé jsou pro mě hodně důležití, stejně tak i rodina. Dřív jsem hodně šel do rvaček, potyček a vždycky se všech zastal, ale teď jako kapitán spíše hráče od sebe trhám. Vlastně si o sobě myslím, že jsem i poměrně vtipný, občas drzý, sebevědomý.. A když to shrnu, prostě běžnej chlap, který má svoje mouchy i klady. *Jen to přiznej, prostě perfektní! Není schopná slova, jen na něj pořád zírá, blbě se usmívá, červená se, kdykoliv se s ní střetne pohledem. A že ten má sakra uhrančivý!*

Co rád děláte, když máte volno?

Tak ono toho volného času v poslední době moc není. Neustále někam jezdíme na zápasy, pak často trénujeme, ale když už si udělám volno, chodím rád do společnosti se bavit, jsem hodně společenský, takže mám rád různé večírky a kluby. *Zákeřně se ušklíbne, chtěla by se ho zeptat na ty peprné detaily, třeba jestli je zadaný, zamilovaný.. volný? Ale radši mlčí, kupodivu.* Potom nepohrdnu žádným dobrým jídlem ani pitím, a když už máme nějaké to volno, rád si odpočinu, což je asi normální..  *A teď přichází otázka, na kterou se těšila už dlouho.*

Jak vidíte svoji budoucnost?

*Nejlépe by chtěla, aby jí odpověděl, že s ní, měli by velkou rodinu, spoustu zvířat, on by ji denně říkal prdelko a vyznával lásku. Teprve, když jí lehce poklepe na rameno s otázkou, jestli je v pořádku, že nějak zrudla, zavrtí hlavou a odkašle si.*

Svoji budoucnost vidím naprosto jasně. Chci se hokeji věnovat profesionálně, jak nejlépe to půjde. Pak předat na stará kolena nějaké ty zkušenosti těm mladším, nejspíš je i profesionálně trénovat a co se týče osobního života, stačí mi být akorát šťastnej.. *Obratně se vyhnul soukromí, není divu, právě o Isaakovi se tvrdí, že má své soukromí hlídané více než druzí.. Chtěla by se ho zeptat na tolik věcí, ale ví, že jí dochází čas. Proto vstane, usměje se, poděkuje mu a stiskne ruku. Páni, má jí fakt  velkou..* Těšilo mě.. *Asi omdlí. Ale namísto toho si nechá zavolat druhého hosta..*