Víc jsem si utáhnul levou rukavici a pevně sevřel hokejku. Sledoval jsem ho ostřížím zrakem, jak si s tím nováčkem doslova pohrával ne proto, protože by ho chtěl nějak zesměšnit. Ale něco v jeho chování bylo, něco, co se mi nelíbilo. Dneska jsem už od rána měl poměrně dost náročný den a poslední, o co jsem měl zájem, byl nějaký rozmazlený spratek. Pokud bude chtít být v mém týmu, musí se přizpůsobit. Ne, neberte mě jako nějakého tyrana, v týmu jsem zastával naprosto jinou ideologii, všichni jsme se tu navzájem brali a respektovali.. A ne, nebylo to vždycky takové. Každý z nás si jde za tím nejlepším a chce být nejlepší. Zažil jsem tu spoustu těch, co chtěli hrát jen na sebe, zažil jsem namyšlené frajery, zažil i pomluvy a hatery mojí pozice.. Ale se vším jsem si poradil, ve finále to byli jen plané kecy.. Ale na Ryanovi bylo něco jiného; to jeho sebevědomí, jeho pohyby, prostě něco, co mě nenechalo moc dlouho v klidu.

Už od doby, co jsem ho potkal v kanceláři, se mi na něm něco nezdálo. Já, na rozdíl od něj, jsem moc dobře věděl, kdo je. Trenér mi to opakoval několikrát denně, protože byl z nové posily týmu doslova nadšený. Nejlepší střelec ligy, syn toho a této, reputace ho předcházela. Kladl mi na bedra, že ho musím začlenit, že to zvládnu. Přimhouřil jsem oči, o tohle jsem vážně nestál. Ne, když o to evidentně nestál on. 

Stáli jsme naproti sobě, já si kryl bránu, zatímco on byl právě u puku. Musel jsem ho vyzvat na 1vs1, když si evidentně myslel, že všechno ostatní je nudné a podřadné. Bylo mi upřímně fuk, jak dobrý je, bylo mi naprosto jedno, jestli přišel z nejlepšího týmu světa. Okolo nás se shluklo poměrně velké divadýlko, spoustu čumilů, někteří mě podporovali s tím, ať tomu malýmu sráčovi natrhnu prdel, ale já je nevnímal. Rozhodně mi nešlo o to si na někom dokazovat ego nebo snad svoje postavení. Probodával jsem ho pohledem, cítil, jak se mi do těla zase hrne adrenalin. Zkoumal jsem jeho pohyby, koncentroval se na maximum. Vyrazil rychlostí, se kterou jsem se zatím nesetkal. S pukem si pohrával tak, jako kdyby to pro něj nebyl žádný problém, myslel si, že otočka a nějaký laciný trik bude dostačující na to, aby se přese mě dostal, jenže to se hoch přepočítal. Přesně ve chvíli, kdy se napřahoval, že vystřelí, jsem do něj z boku lehce narazil a hokejkou mu jeho puk sebral, čímž se naše role obrátily a já se dostal do útoku. Viděl jsem to, když jsem se otočil - překvapení v jeho očích.. To zmatení, které se v tom jindy netečném pohledu na krátkou chvíli mihlo.. Tos nečekal, že? No tak, ukaž mi tady něco Ryane, já vím, že máš na víc! 

Pohrával jsem si s pukem a rozjel se na něj se stejnou rychlostí jako on předtím na mě. Jenže já jel vždycky všechno a vždy na maximum; ne jako on, co evidentně měl všechno na párku, protože si prostě myslel, že není nikdo lepší než on. Byla náhoda, že jsem ho obehrál, protože jeho obrana stála za hovno? Ne. Naznačil jsem střelu nalevo, ale místo toho obrátil hokejku napravo a na poslední chvíli mě vyblokoval tak, že puk nakonec do sítě nedorazil. Byl jsem těsně blízko něho, takže jsem si mohl všimnout, že v jeho očích plá něco, co jsem přesně chtěl vidět..

Opět mi puk sebral, tentokrát si na rozjezd vzal větší vzdálenost. Pozoroval mě a branku ne puk, s tím si hrál, jako kdyby se s hokejkou v ruce už narodil. Zrychlil mnohem víc než předtím, jeho výraz a pohyby byly přesné, koncentrované. Bez ostychu se na mě natlačil, vrazil do mě pravým ramenem, pak se ke mně otočil zády, aby mi blokoval přístup k jeho puku, otočit se, rozmáchnout a bylo to tu - perfektní pravý roh, který jsem sledoval, jen když jsem naprázdno hmátnul hokejkou. Že jsem byl naštvaný? Ne, upřímně mi na tváři pohrával úsměv, když jsem viděl, jak on zuří. Ale, ale.. Nakonec naše malé divadélko skončilo těsnou výhrou Ryana, nijak jsem se k tomu nevyjadřoval, ani neposlouchal to hulákání ostatních spoluhráčů.

„Oukej, to by pro dnešek bylo všechno. Zítra v pět přesně ať vás vidím zase na ledě, hovada..“ křiknul jsem na ně a sundal si helmu, prohrábl vlhké vlasy a stejně jako ostatní se vydal do šaten. Nikdo se tu nikdy moc dlouho nezdržoval, sdělili jsme si jen to nejnutnější, padlo pár vtipů na moji osobu, že mi napráskal nováček, načež jsem jim za ty kecy nadělil pár koleček navíc, a pak všichni nasedli do drahých aut a odjeli. Kromě jednoho..

„Ryane..“ Začal jsem, když ten už po sprše s taškou přes rameno odcházel. Evidentně dělal, že mě neslyší a pokračoval dál.

„Ryane..“ Zesílil jsem hlas, což ho donutilo se přece jenom otráveně otočit, evidentně se tady nechtěl zdržovat déle, než vlastně musel. Jeho pohled směřoval na mě, pár kroky jsem se dostal k němu, zatímco jen v teplácích jsem si druhou rukou sušil ručníkem mokré vlasy. Jeho pohled padl z mého obličeje dolů a pak hned zase nahoru, jako kdyby se tam vlastně nepodíval. Musím říct, že jsem si přišel zvláštně. Něco na něm mě prostě děsně přitahovalo a štvalo zároveň. Možná ten naprosto netečný a nezájmuchtivý pohled, byl poměrně dost hezký; velké zlaté oči, tak zvláštní a ojedinělé, těkající teď z místa na místo nebo úpěnlivě soustředěné jen na mou tvář, díval jsem se na něj svrchu, ani jsem se nehnul, ale pak jen zavrtěl hlavou. Co to děláš Isaaku? Proč si ho prohlížíš jako kořist? Nejsi takový..

Víte, sám jsem teď byl zmatený, stále jsem si odmítal přiznat, že mě přitahuje stejné pohlaví, takže jsem si tohle kompenzoval na večírcích u fanynek, hereček, bůh ví čeho, ale stejně jsem se toho nezbavil.. Ale nemohl jsem to sám sobě přiznat, prostě nemohl. Kvůli slávě, kvůli rodině, týmu. Nemohl jsem být kapitán gay, vítejte v realitě. Proto jsem si stál za tím, že když se budu všude ukazovat s děvčaty, ono to prostě nějak zmizí. Ale teď, když tady byl a díval se na mě takhle.. Radši jsem začal mluvit o tom, o čem jsem chtěl. Byl jsem kapitán a on můj spoluhráč. A pokud tady v tomhle týmu chce zůstat, měl by to dělat hlavně kvůli sobě. A nikomu jinému..

„Je mi jedno, že se chováš jako ledová královna. Oukej, chceš bejt sám. Ale uvědom si, že teď jsi tady, v mém týmu. Ať už se ti to líbí nebo ne, ať už tě sem natlačil tatínek, manažer, kdokoliv.. Je mi to u prdele. Ale nestrpím jednu věc - přetvářku..“ Zabodával jsem se do něj pohledem, prohlédl jsem ho už od začátku. Ne, nenechal jsem ho vyhrát, ani jsem se necítil potupně, když mě porazil. Od začátku jsem totiž tohle chtěl. Chtěl jsem na ten okamžik vidět, co doopravdy umí. Nic neříkal, mlčel, pozoroval mě. V jeho tváři se nepohnul ani sval, v jeho očích nebyl ani náznak pochopení.. Nebude to s tebou jednoduché.

„Vím, jaký jsi. Hraješ líp jak všichni tvoji spoluhráči a víš to. Jen se při tréninku nesnažíš.. Prostě to neděláš. Všichni tady jedeme na maximum, takže právě proto, protože jsi tak dobrý, bys jim měl pomáhat a snažit se, jít příkladem. Je mi jedno, jestli jsi sólový hráč. Teď jsi v Hawks, kde se hraje týmově. Smiř se s tím…“ Opět nic neříkal, vlastně se otočil a jen tak mezi dveřmi pronesl.

„Nebo..?“ Otázka zůstala viset ve vzduchu, já mu nijak nevyhrožoval.

„Jinak budeme mít problém.. Všichni tady hrajeme spolu a férově. Chci, abys ze sebe vydal to nejlepší.. A protože to neděláš, každý večer tady zůstaneme po tréninku a budeme trénovat spolu, dokud se teda nezačneš snažit..“ S těmi slovy jsem viděl, jak prudce odešel z místnosti, aniž by se znova otočil. Já jen zavrtěl hlavou, nechápal jsem tohle chování. Já jsem si cestu sem musel vydřít, den, co den, jsem neustále musel dokazovat, že na to mám. Týmu, trenérovi, rodině a hlavně sám sobě. A on? Nesnášel jsem, když někdo plýtvá talentem, co on měl. A nevím, pro koho a z jakého důvodu hrál tohle divadlo..

Oblékl jsem se, vzal tašku a taky odsud vypálil. Brzo nás čekal první důležitý zápas sezóny, chtěl jsem na něj být připraven v plné formě. Když jsem vyšel z haly, všude už byla tma. Hodil jsem tašku na zadní sedadlo, nasednul do svého červeného ferrari a zamířil domů. A zatímco jsem sledoval ubíhající silnici přede mnou, v hlavě přemýšlel nad strategií nad příštím soupeřem, ale i přesto.. nedokázal jsem vypudit z hlavy ten jeho pohled.. Pak jsem se pro sebe ale potěšeně usmál. Zvládnul jsem i horší hovada.. Tak zvládnu i tebe.

„Ryan Baker..“ Ušklíbl jsem se a povolil rádio na maximum.