Dragon seděl v trávě a v náručí mu spal zrzavý chlapec se šrámem na tváři. Oba se usmívali. Už byl večer a princ si začínal pomalu uvědomovat, že se musí vrátit domů, ačkoliv se mu v tuto chvíli vůbec nechtělo.

„Lišáčku, probuď se, maličký.“ Políbil druhou osobu do vlasů a pohladil ji po tváři. „Už je pozdě, měli bychom se vrátit do svých světů.“

„Myslím, že se mi nechce.“ Dostalo se mu odpovědi od napůl spícího Felixe.

„To mě sice taky ne, ale za chvíli Tě začne shánět ten prašivej čokl a mě Hiko. Už se stmívá a já bych nerad, abys kvůli mně měl problémy.“ Prohrábl mu něžně vlasy a lehce se usmíval.

„Tak jo, vyhráls.“ Zrzek se líně zvedl a objal šlechtice. „Ale chci ještě pusu.“ Zamrkal nevinně. Princ ho pevněji objal a dlouze políbil. „Ještě.“ Zaškemral a nevinně mrkal.

„Potvůrko.“ Opět ho začal líbat a drbat ho při tom za ouškem. Po několika dalších minutách se opět odtáhl a spokojeně hleděl do nádherných zelených očí, které zářili štěstím. „Tak co, spokojený?“

„Zcela, děkuji.“ Lišáček mu dal ještě rychlou pusu na tvář, ale zdálo se, že už je smířen s tím, se se svým milovaným princem rozloučit.

Oba vstali a oblékli se. Když už se Dragon chystal k odchodu, Felix mu znovu skočil kolem krku a zabořil mu tvář do hrudi. Aristokrata to trochu překvapilo, ale téměř automaticky drobnější postavu sevřel v náručí.

„Křup.“ Kdesi v houští zakřupala větvička a ani jednomu to neuniklo, otočili se hbitě za zvukem a viděli tam stát postavu v černém plášti s tváří skrytou pod kapucí.

Osoba rozhrnula plášť, aby odkryla ruce svírající ostré dýky, po té trhnutím hlavy posunula kapuci, aby jí bylo vidět do tváře.

„Hiko.“ Vydechl překvapeně šlechtic a lišáka doposud sevřeného v náručí popostrčil za sebe.

Slouha měl obrovské kruhy pod krví podlitýma očima. Ve tváři měl výraz jasně vypovídající o tom, že tam rozhodně není za účelem pozvání na čajový dýchánek, nikoli, bylo jasně zřejmé, že je odhodlán zabíjet.

„Dragu, uhni stranou a všechno bude zase v pořádku. Všechno bude jako dřív, slibuji.“ Šeptal chrčivým hlasem.

Felix se pro nepříjemný pocit otočil k Dragonovi zády, aby se podíval za sebe a div nevykřikl zděšením. Za nimi stál mladý muž v dosti podobném vzezření a rozpoložení jako princův služebník.

„Raggi.“

„Prosím, nenuť mě Ti ublížit, lásko a uhni. Dnes dračí princ zemře a to mojí rukou.“ Vrčel a udělal krok kupředu.

„Ještě jednou Ti řekne lásko a zemře první.“ Zamumlal nepřítomně a zřejmě poněkud automaticky Dragon a dál zíral na svého dlouholetého milence a přítele. „Hiko, prosím, promluvíme si o tom, odejdu s Tebou, ale nech ho být.“

„Málem mě zabil Dragu! Řekls, žes je zabil! Tys mi lhal! Mě! A ještě si za ním klidně zaletíš a vyspíš se s ním! Ne, tohle slova nevyřeší, když TY na to nemáš, zabiju ho sám!“ Hiko se chvěl a také udělal krok vpřed.

„Možná byste měli něco vědět, vy dva. Sledovali jsme vás a to celkem dlouho, vlastně celý den. Hiko za mnou přišel a řekl mi, že jeho jasnost je tady, vypadal překvapeně a celkem nasupeně, že žiju, ale hlavně že žiješ Ty Felixi. Chtěli jsme vědět, co se chystá udělat, bál jsem se, že Tě chce dorazit, ale ouha, ono to bylo trošku jinak. A ano, celou tu vaší milostnou scénku jsme viděli, oba. A musím říct, že by mi bylo milejší rozžhavené železo na kůži, než to vidět znovu.“

„To ti rád dopřeju, vlku.“ Prohodil s úšklebkem Dragon.

„Tohle vysvětluje, proč vypadají tak otřesně, několikahodinové psychické sebemučení asi není nic moc. Ale proč jste teda nevylezli už dávno?“ Nechápal lišák.

„To je jednoduché, kryso, shodli jsme se na tom, že nejlepší čas bude, až budeme dostatečně šílení a bude nám všechno víceméně jedno, pak se zřejmě budeme muset i zabít navzájem a nebude nám to vadit. A ten čas už nastal. Jak si řekl, několikahodinové sebemučení není nic moc. Tak má lásko, uhni, ano? Abych mohl všechno vrátit do starých kolejí.“ Nepřítomně zíral do černých očí a pevněji sevřel dýky ve svých rukou.

„Promiň, Hiko, já Ti to nedovolím. Nemůžu.“ Chytl Felixe, který o něj byl opřený zády za ruku a ten jí stiskl.

„Nesahej na něj, zrůdo!“ Vyštěkl na Dragona Raggi.

„O tom kdo je tu teď zrůda a kdo na něj může a nemůže sahat, bych zapřemýšlel. Pánové, rád bych se tu s vámi hádal, kdo čí je, ale Hiko, Tobě opravdu nechci ublížit, protože Tě mám velice rád, ale taky nechci riskovat Felixův život, takže, bych se s ním rád vzdálil.“

„Nikdo nikam nepůjde, JÁ HO ZABIJU!!!“ Hiko vyrazil bezhlavě proti lišákovi, kterého si Dragon opět přetáhl do náruče. Ostří projelo těsně kolem Felixových nohou.

Dragon vzlétl a v jeho drápech se krčila malá liška.

„HAAAAAAARRRRRG!“ Zařval vzteklý vlk, který vyrazil proti nepříteli jen o sekundu později než Hiko a těsně se s ním minul. „Sakra!“

Země se začala chvět a oba mladíci, jež stáli stále u vodopádu, se zděšeně podívali na zem a nechápali, co se děje.

Slouha, který se trochu vzpamatoval, se rychle podíval po letícím drakovi a s hrůzou v očích sledoval, jak se z vodopádu stává lávopád a sopka skrytá na jeho vrcholu se probouzí k životu.

„Neeeee! Dragu!“ Pozdě, kusy hornin a magmatu sršící z nitra sopky prince zasáhli a obří dračí tělo se nyní řítilo i s lišákem k zemi.