BUM! Zaznělo široko daleko a Erika zrovna v klidu popíjející víno a hledící z balkónu na západ slunce sebou trhla a v dálce uviděla oblaky dýmu a plamenů.

„Pro boha živého! Dragone, Felixi!“ Ani se neobtěžovala hledat manžela, aby mu něco řekla, odložila sklenku a vzlétla vstříc zkáze.

Letěla, co jí síly stačily a když se dostala nad dříve nádhernou louku a vodopád, zděsila se. Očima se ihned snažila se vyhledat syna a lišku.

Během zhruba deseti minut v dusivém kouři konečně spatřila dračí tělo, u něhož stál Hiko a o něco se snažil. Přiletěla k němu.

„Co se stalo?“

„Dragon je v bezvědomí paní, a pod ním je ten jeho lišák, chtěl s ním odletět, ale smetlo je to z oblohy. Je to naše vina.“ V chlapcových očích byly slzy, zoufalství a zmatek.

„Dobře, uhni stranou, odnesu Draga.“

Hiko ustoupil a dračice uchopila do pařátů černo-rudého draka a s maximálním úsilím ho zvedla a snažila se s ním doletět co nejdál od nebezpečí.

Felix během princova transportu vypadl z jeho drápů do ohořelé trávy. Služebník si toho všiml, chvíli uvažoval, že ho nechá zemřít, ale něco uvnitř něho pocítilo nad lišákem lítost. Rozběhl se k němu, že mu pomůže. Když byl u něj, země se začala opět třást a všude kolem nich byla láva. Země začala praskat a dělit se pouze na malé ostrůvky, některé měli i dva metry pevniny nad hladinou lávové řeky, některé, ale popraskaly tak špatně, že měli od hladiny pouze pár centimetrů.

„No tak, ty proklatý chlupáči, prober se, já to sám nezvládnu.“ Třásl s malým zvířátkem se slzami v očích a v dýmu se snažil najít Dragona a Eriku, jestli jsou v bezpečí.

Najednou uviděl rychle se přibližující stín, jak dopadá na kus pevniny, na které se s Felixem nacházeli, a deformuje se to z po pas velkého tvora na člověka.

„Hiko, to seš ty, že jo? To jsem rád, sám se odsud asi nedostanu.“

„To máš asi pravdu. Ačkoliv, ty se odsud dostat přece nemusíš.“ Zasmál se šílený vlk v ne tak úplně lidské podobě. Proměna byla nedokonalá. Jeho oči byli ryze zvířecí, vlasy se zdály být také blíže zvířecí srsti a ani prsty neměli příliš blízko k lidským.

„Hiko, já myslel, že jsme spolupachatelé, nebo ne?“

„Hochu, hochu, jak jsi naivní. Copak to není jasné? Abych mohl pozabíjet tu dračí havěť, budu muset zabít i tebe, protože by ses mi neustále pletl do cesty. Jsi jen další otravná havěť, které je potřeba se zbavit.“

Hikovi oči se rozšířili pochopením a hrůzou. Pomalu couval. Mladého vlka šílenství doslova pohltilo. Znovu zatřásl s liškou, dosud se nacházející v jeho rukou, která se konečně pohnula. V touze zachránit sebe, nebo Felixe, odhodil zrzka na druhou stranu ostrůvku, čímž na chvíli odvrátil vlkovu pozornost a měl čas přeskočit na jiný kus pevniny plující kolem.

Raggi se ujistil, že je jeho liščí přítel v pořádku, ale pak ho tam prostě nechal ležet a šel po Hikovi. Přeskočil za ním a dal mu facku, což díky vlčím drápům a nadlidské síle odmrštilo mladého sluhu o dobrý metr zpět.

Mladík se schoulil do klubíčka a čekal na smrt. Vlk si dával na čas a v klidu přistoupil blíž. Viditelně si bezmoc osoby pod ním neskutečně užíval.

Felix se konečně plně probral a uvědomil si, kde je. Chvíli se rozhlížel kolem, aby zjistil, jak se tam dostal a co se děje. Viděl situaci o několik metrů přes lávu dál. Podle Raggiho vzhledu mu došlo, že tahle situace není dobrá pro nikoho a ať sluhu sebevíc nenáviděl, v tuto chvíli byl obětí a on cítil potřebu mu pomoct.

Přeskočil na zhruba metr na metr velký hus pevniny, který plul kolem, bohužel, to nebyl jeden z těch vysokých dílů, které by ho drželi co nejvýše od žáru. Díky tlaku způsobenému skokem se kus hnul správným směrem, ale také se málem převrátil a lišák měl chvíli co dělat, aby se udržel. Láva mu olízla pár chlupů na boku. Když se ostrůvek vrátil do správné pozice, Felix chvíli vydýchával zoufalou bolest a spalující horko.

 

Dragon pomalu otevřel oči a viděl u své dračí hlavy sedět Eriku. Pomalu se změnil v člověka a přistoupil k ní blíž.

„Mami? Co se děje? Kde je Felix a Hiko?“ Vyhrkl a žena se s hrůzou ohlédla do pekla plného kouře a lávy. „Zůstaň tady prosím, někoho musíme mít v záloze, až budeme všichni na pokraji smrti.“ Vyhrkl a rozběhl se do oblaků dýmu. Ač to bylo k nevíře, královna poslechla, uznala, že má její syn pravdu, musí zůstat v záloze a taky by byla trochu k ničemu, jelikož byla stále dost vyčerpaná z divokého letu i fyzické zátěže.

Princ se snažil rozhlédnout a najít své dva miláčky. A v tom to spatřil. Lišáka skákajícího z jednoho kusu na druhý nad rozžhaveným magmatem a zdivočelého vlka napřahujícího se na bezbranného sluhu k smrtící ráně.

Krve by se v Dragonovi nedořezal. Než se stačil vzpamatovat, Felix se dostal dostatečně blízko a skočil proti Raggimu. Ve skoku se změnil zpět v člověka a přítele skolil na bok.

„Tak pojď, vstávej, osobní spory vyřídíme, až se dostaneme z tohohle pekelného ráje!“ Křikl lišák na Hika a vytáhl ho na nohy.

Princ jim chtěl jít na pomoc, když najednou ho rána do hlavy opět poslala do kolen a celý svět se mu roztočil.

„Ale no ták, lišáčku, vždyť si jeho smrt přeješ úplně stejně jako já, proč jsi najednou na jeho straně?“ Zaprskal vlk, ale v jeho hlase nebylo ani trochu citu, jen nenávist a lhostejnost.

„Ano Raggi, nemám ho rád a stojí mi tak trochu v cestě, je to můj sok a nepřítel, ale jsou chvíle, kdy musí osobní spory počkat, zabít ho můžu kdykoliv potom.  A vůbec, já bych ho možná radši jen zmrzačil, zohavil, nebo tak něco, ale když nad tím teď přemýšlím, tak mě se moc nikoho zabíjet nechce. Alespoň ne teď. V této chvíli bych byl rád, kdybychom se všichni dostali odsud. Prosím.“

Hiko pochopil, že mu dává zrzek šanci k ústupu a tak toho využil a jako před tím on se snažil po ostrůvcích dostat pryč. Ovšem Felix měl tu výhodu, že mohl být malou, mrštnou liškou, ale on byl jen neohrabaný člověk. Skočil na odlomený kus skály, bohužel dosti nešikovně a půlkou těla zůstal vyset nad lávu. Kus se začínal naklánět.

„Pomoc!“ Felix si situace všiml a hbitě se k druhému mladíkovi dostal. Zatěžkal ostrůvek na druhém konci, což dalo Hikovi šanci dostat se nahoru.

„Pojď, musíme vypadnout!“ Lišák chytl druhého mladíka za paži a společně přeskočili na další kus pevniny. Mysleli, že už mají vyhráno, když je Raggi oba opět srazil na záda.

Služebník se praštil o kus kamene do hlavy a z části ztratil vědomí.

Felix se jen svalil a rychle se snažil vstát, vlk ho ale pevně chytil za ruce a přirazil mu je nad hlavou k zemi. Po té jednou ranou drápy mu rozerval oblečení a místy i kůži.

„Když Tě nemůžu mít já, nebude Tě mít nikdo!“ Zařval a strhl z něj zbytky oděvu. Své kožené kalhoty trhnutím rozvázal a stáhl níž. Felixovi došlo, o co mu jde a začal se vzpouzet.

„Pusť mě Raggi! Neblázni, tohle není vtipný! Pusť!“ Slzy zoufalství i vzteku mu tekly z očí v proudech, ale nebylo to nic platné. Ve chvíli ucítil prudkou bolest, jak do něj vlk pronikl. Celý svět se rozplynul ve směsi krve a ohně. Ozval se bolestný výkřik následovaný vzlykem.

Hiko, který se snažil najít ztracené síly a vzpamatovat se z úderu tomu všemu přihlížel a o to víc se snažil vzchopit a vstát. Konečně se mu to podařilo a shodil Raggiho z lišáka, pak se na něj vrhl, pověsil se mu zezadu za krk a pažemi ho škrtil.

„Uteč!“ Zakřičel na Felixe a snažil se udržet na zmítajícím se nepříteli.

Přes veškerou šílenou bolest se zrzkovi podařilo vstát, ale opět v zoufalství klesl.

„Dragu!“ Vzlykl Felix a malátně přeskočil, nebo spíš přepadl na jiný kus pevniny.

Princ se konečně probouzel a opět nad sebou spatřil svou matku.

„Tak už se sakra prober, potřebují pomoct a já to nedokážu!“ Křičela na něj se slzami.

„Co se děje?“

„Co se děje? Zatím, co Ty si tu spíš, ten prašivej vlk stihl přetáhnout Felixe a teď nevím, jestli je na tom hůř on, nebo Hiko, každopádně oba potřebují zachránit, tak se pohni!“

„Cožeto? Jak přetáhl?“ Zbledl a ohlédl se za sebe. Felix ležel napůl v bezvědomí na jednom z rozpadajících se kusů pevniny. Nezaváhal, změnil se v draka a svého lišáčka chytil do drápů. Pak se s ním vrátil zpět k matce a už jako člověk ho pevně objal. „Felixi, jsi v pořádku? Felixi?“ Tekly mu slzy a svíral zkrvavené tělo.

„Dragone, Hiko!“ Zakřičela královna a její syn obrátil pohled tam, kam hleděla ona.

Princ rychle opět vzlétl a rozletěl se k vlkovi, kterému se již podařilo nepřítele strhnout ze svého hřbetu a nyní mu zuby i drápy z těla rval maso z těla. I přes to mladík stále zůstával na živu i při vědomí.

Mladý slouha se naposledy vzepřel a zatlačil svého soupeře tak silně, až ho shodil do lávy, sám uklouzl na kaluži vlastní krve a půlkou těla sjel do magmatu také. Rukama se mu podařilo zachytit pevniny, ale smrt byla už nevyhnutelná. Pohlédl do očí Dragonovi, který už byl skoro u něj, pousmál se a naposledy zašeptal: „Miluji Tě.“ Po té se pustil a poddal se svému osudu.

Drakovi se z chřtánu ozval ohlušující bolestný výkřik. Ještě hodnou chvíli hleděl do lávy, jakoby doufal, že se jeho přítel vynoří a bude v pořádku. To se však nestalo.

Zoufalý a zlomený se vrátil ke své matce a lišákovi. Nešťastně pohlédl na stále nehybné tělo zrzavého chlapce.

„Nemohl jsem jednoho opustit a teď jsem přišel o oba.“ Dračí slzy mu kanuly po obří tlamě. „Pojď mami, vylez mi na záda, svezu Tě.“

„Dragu? Felix žije.“ Upozornila s lehkým úsměvem dáma a pohladila mladíka po vlasech.

Černé oči zazářili. „No tak na co čekáš, potřebuje ošetřit, tak už naskoč!“ Vyhrkl na královnu a křídlem jí pomohl na svůj hřbet. Felixe vzal šetrně do tlamy a podal jí ho do náruče.

„Musím říct, že už je to opravdu dlouho, co jsem neletěla na cizích křídlech.“ Poznamenala žena, když se usadila.

Drak vzlétl a ve vzduchu se ještě naposledy ohlédl na místo, kde ztratil Hika. Pak ale co nejrychleji zamířil k paláci. Alespoň jednoho zachránit musí.