„Co to děláš?!“ Zděšeně vykřikl, když od sebe odstrčil zprudka Raggiho. „Zbláznil ses?“ Do očí se mu vhrnuly slzy.

„Zajímavé, že s tím šupinatým vrahem Ti to nevadilo!“ Rozohnil se.

„Co?“

Vlk vyrazil kupředu a opět uvěznil lišáčka ve své náručí. Po té jej začal hladově líbat. Tentokrát už se odstrčit nenechal a držel velice pevně.

Felix v polibku vzlykal a po tvářích mu tekly proudy slz.

Najednou většího mladíka chytla čísi silná ruka za krk a jedním šikovným trhnutím ho poslala na kolena. Díky šoku i bolesti s výkřikem pustil svou oběť.

Liška o krok ustoupila a rychle pohlédla na svého zachránce. Byl to ON. Mračil se na osobu pod sebou, než zdvihl pohled ke stále se pláčem chvějícímu chlapci. Udělal pár rychlých kroků a přitáhl si ho do náručí. Zrzeček se tam schoulil a pevně se ke svému princi přitulil.

„Ty bastarde.“ Zavrčel Raggi, zatím co vstával.

„No, nevím, kdo z nás je tu bastard.“ Odvětil mu na to v klidu drak.

„TY!!! JÁ HO MĚL DŘÍV!!! JE MŮŮŮJ!!!!“ Řval na šlechtice. Ten pustil Felixe a otočil se k sokovi.

„Tvůj? Tak ať jde k tomu, s kým chce být.“ Na šlechtici bylo vidět, že je mu tato rezignace proti srsti, protože se lišák ještě pořád mohl rozhodnout pro jeho nepřítele.

„Raggi byl celou dobu můj kamarád, ale jak s ním mám teď žít v jedné noře? A Dragon, tolik jsem se snažil a teď tu je a stojí o mě. Co mám dělat? Nechci ranit ani jednoho.“

„Felixi?“ Vyrušil ho z přemýšlení drak, jako by mu četl myšlenky.

„Hm?“

„Rozhodni se podle sebe, neohlížej se jednou jedinkrát na ostatní, jo? Teď tu nejde o to, jestli někomu ublížíš, nebo ne, spíš jde o to, s kým se budeš cítit líp. Nikdo neříká, že toho druhého už nebudeš moct nikdy vidět.“

To bylo překvapující pro všechny přítomné, i pro samotného mluvčího.

Zrzek opět chvíli přemýšlel a těkal očima z jednoho na druhého.

„Odpusť mi Raggi.“ Zašeptal a udělal krok k nejvyššímu z trojice. Ano Dragon byl o dobrých pár centimetrů vyšší než vlk, čehož si podivnou shodou okolností lišák všiml právě teď.

„ZRÁDČE! JÁ SE O TEBE STARAL! JÁ TI POMÁHAL! TO JÁ JSEM PŘI TOBĚ STÁL, NE ON! JÁ TI PŘECE NIC NEUDĚLAL, ALE KOLIK TI TOHO PROVEDL ON!!! OBA NÁS UŽ NĚKOLIKRÁT MÁLEM ZABIL!“

Felix se opět rozechvěl a zdálo se, že se mu chce i plakat. Tentokrát už aristokrat nechtěl riskovat, chytl mladíčka kolem pasu, proměnil se a už byl ve vzduchu.

„Felixiiiii!!!!“ Zakřičel zoufale vlk a natáhl za mizejícím přítelem ruce.

„Raggi.“ Špitl a pevněji se chytl šupinatého pařátu, jež ho svíral.

 

Rozednívalo se, když už byli konečně nad palácem. Drak svou kořist pomalu postavil na balkon a změnil se zpět v člověka.

„Víte, že jste mě prakticky unesl, Vaše veličenstvo, že ano?“ Pronesl tiše.

„Jo, vím, ale to je u mě normální. Zvykneš si rychle.“ Přešel to prostě. „Netykal mi dřív?“ Zamyslel se, ale dál to nerozmazával. „Nějaké připomínky k vězení?“

„Jen jedna. Chci mluvit s královnou.“ Od přistání stále hleděl do země a tvářil se jako tělo bez duše.

„Fajn.“ Kývl na něj, aby ho následoval a vedl ho dlouhými chodbami, které už měl Felix několikrát proběhnuté. Musel se nad vzpomínkami ušklíbnout. Konečně byli před Eričinými dveřmi. Princ zaklepal a vstoupil.

„Ale, ahoj Dragu, nevzpomínám si, že by, jsi za mnou dobrovolně nějak často chodil.“ Usmála se žena.

„Ahoj matko, taky tu nejsem kvůli sobě.“ Celkem nešetrně tam postrčil „hosta“, až se zapotácel. „Tohle si s Tebou přálo mluvit. Mám ještě něco na práci, tak Ti to tu nechám.“ S těmito slovy odešel.

„Felixi, jsi v pořádku? Co se stalo?“ Zděsila se.

„Ahoj, no to mi snad ani nebudeš věřit.“ Sedl si vedle ní na postel.

„Povídej.“

„No, stalo se hrozně moc divných věcí. Políbil mě a pak na měsíc zmizel. Ráno po té noci, kdy mě políbil, zmizel i Raggi, který se neukázal taky skoro měsíc. Pak se z ničeho nic objevil a já zjistil, že je taky měňavec a o pár dní později mi najednou řekl, že nás tenkrát v noci viděl a najednou se na mě vrhl a začal mě líbat. Odstrčil jsem ho a on to udělal znovu a pak se tam objevil on a odstrčil ho ode mě a oni se pak pohádali a-a-a já se najednou ocitl tady, ani pořádně nevim jak.“ Blekotal jedno přes druhé a snažil se uklidnit.

„Počkej, počkej, počkej, zpomal. Kdo koho políbil, jaká noc, já tomu nerozumím.“

„Ah, jo, promiň. První polibek, Dragon.“

„Dobře a kdo pak na měsíc zmizel?“

„Oba. Raggi i Dragon. Ale Raggi se vrátil o pár dní dřív, než princ a všechno bylo dobrý. Ale pak mi řekl, že to viděl a-“

„Myslíš tím, že viděl, jak se líbáš s Dragonem?“

„Oprava, on mě políbil. Ale ano tohle myslím. A pak se na mě vrhnul.“

„Kterej?“

„No, Raggi. Raggi se na mě vrhnul a líbal mě, ale mě se to nelíbilo a pak se objevil Dragon a pomohl mi. Ale pak se Ti dva hádali a potom mi Dragon řekl, ať se rozhodnu, s kým chci být. A já si zvolil jeho a Raggi na mě začal křičet a – a – a“ Zlomil se mu hlas a rozplakal se.

„To bude dobré. Co se stalo potom?“

„Raggi mě nazval zrádcem a já – já zaváhal. Princ to asi věděl a najednou mě chytil a vznesl se se mnou. Mám hrozné výčitky, Eriko. Já ho opustil. Po tom všem.“

„Ale no tak, počkáme, až se to všechno uklidní a zase se vrátíš. Já se tam občas zaletím podívat, jestli, je Tvůj přítel v pořádku, jestli chceš.“

„Tak jo.“ Skočil jí kolem krku.

„Jen mi nejde na rozum pořád jedna věc.“

„A?“

„Proč sis zvolil Dragona? Vždyť Tě mohl po cestě zakousnout a chová se k Tobě naprosto odporně.“

„Víš co je zvláštní? Že se tak chová jen před Tebou. Jinak na mě tak zlý zas není.“

„Vážně? Asi mi vrací úder, holomek. Budu si nárokovat, že budeš bydlet u mě.“

„Jestli už na mě ovšem někde nečeká kobka.“

„To by si mohl zkusit. Nemáš hlad?“ Napadlo jí najednou.

„Hrozný.“

„Tak tu zůstaň, něco Ti donesu.“

„Ok.“

V kuchyni se šlechtična střetla s tím, koho by tu čekala nejméně. S králem. Seděl u velkého stolu uprostřed prostorné kuchyně a cosi pil.

„Ahoj Eriko.“

„Ahoj. Co tu děláš?“

Muž pozvedl pohár.

„Piju.“

„Ale proč jsi tady? A po tmě?“

„A proč Ty mě tak týráš?“

„Pořád jsi na to nepřišel? Vzpomínáš, jak jsme si spolu chtěli někam vyrazit?“

Odpovědí jí bylo lehké kývnutí.

„A vzpomínáš si taky, proč jsi to zrušil?“

„Kvůli Drgovi.“

„Ano. Právě. Nezáleží na tom, co chci já. Jaká mám přání, sny, nebo požadavky. Všechno se točí kolem něj. Vadí Ti, že jsem ho chtěla vést k poctivosti, ale proč?“

„Tak tohle Ti vadí? Že se snažím našemu synovi dát co nejlepší život?“ Zvedl hlavu ke své ženě, ale stále oba mluvili tiše a klidně.

„Né, chtěl jsi mu dát lehčí život a to není totéž. Když se mu vždy a ve všem podřídíš, jen uškodíš sobě i ostatním. Dragon není špatný, ale musíš ho přestat rozmazlovat.“

„Páni, to je poprvé, co jsi o něm řekla něco dobrého.“

„Protože se změnil. Nebo se aspoň mění. Ale musel bys mu pomoct se změnit. Musel bys pomoct mě.“

Dvoje lesklé nešťastné oči se setkali a po dlouhé době nalezli pochopení pro toho druhého.

„Co chceš, abych udělal?“

„Přenech ho osudu. Nech ho, ať si poradí sám. Když bude něco chtít, nauč se říkat ne.“

„A Ty?“

„Co já?“

„Tví nápadníci.“

„Zpočátku jsem celkem dost laškovala, no, dobrá dělala jsem to v poslední době vcelku často. Ale dělala jsem to z jediného prostého důvodu. Abych Tě donutila žárlit a všímat si mě.“

Následovaly dlouhé minuty ticha.

„Co kdybychom konečně podnikli ten náš výlet? Třeba ke Stříbrným vodopádům? Máš to tam ráda, ne?“ Navrhl nakonec muž a lehce se usmál. Královnu to dojalo k slzám a vrhla se manželovi kolem krku. „Ale vyrazíme až příští týden, ano? Musím ještě něco vyřídit.“

„Dobře.“ Přikývla šťastně. „U andělských peříček a dračích šupin, vždyť já málem zapomněla, pro co jsem šla.“ Rozesmála se a začala dávat na tác ovoce, pečivo a trochu pečeného masa od oběda.“

„Eh, pro koho to máš?“ Nadzdvihl nedůvěřivě obočí vladař.

„Pro Felixe.“

„A to je u všech temných kdo?“ Zamračil se.

„Lišák.“

„TEN lišák?“

„Eeeh, jo?“

„A Ty to tu vykrmuješ?“

„Než se začneš rozčilovat, měl bys vědět, že si ho sem vzal Dragon.“ Zazubila se a už byla pryč.

„Že by se opravdu změnil?“ Prolétlo aristokratovi hlavou.

 

„Tak jsem tu, Felixi, promiň, že to trvalo tak dlouho.“ Vplula do pokoje.

„Eh? To nevadí, co Tě zdrželo?“ Pousmál se mladík sedící na okně.

„Můj králíček.“ Zasmála se rozverně a zrzek se musel ušklíbnout nad vzpomínkou na noc, kdy musel přespat pod postelí.

„Moment, prosím, že o mě neví?“

„Ví, ale taky ví, že jsi tu s Dragovím vědomím.“

„Ok, to mi snad prodlouží život.“

„Prodlouží, příští týden totiž s králem odjíždím.“

„Co jsi to – řekla?“ Vytřeštil oči. „Ty mě tu jako necháš napospas Dragonovi a co hůř, tomu jeho mazlíčkovi?“

„Já myslela, že už spolu vycházíte.“ Erika se evidentně absolutně nenechala chlapcovým zděšením nějak zneklidnit.

„Jo jasně. Ale nikdo neřekl, že si ze mě nebude chtít udělat svojí hračku na občasné hraní a terč, do kterého se bude strefovat, až bude zrovna v nenáladě. A o tom jeho chcípáčkovi jsem neřekl ani píp. Nesnáší mě a v nejbližší možné příležitosti se mi pokusí vykuchat vnitřnosti.“

„Ale prosím Tě, přežil jsi, i když po Tobě šel celý hrad a jediný, kdo Tě nechtěl zabít, jsem byla já. Takže to zvládneš i teď.“

„Proč mám pocit, že to špatně skončí?“ Protočil oči v sloup.

„Nesejčkuj a pojď se najíst.“

„Rozkaz, mami.“ Zasmál se a ona mu naznačila výhružku pohlavku.

 

Pozdě večer přišel princ.

„Jdu si pro vězně.“

„To máš smůlu. Bude bydlet tady, u mě.“ Oznámila klidně žena sedící již v nádherné noční košili u zrcadla.

„Říká kdo?“

„Královna.“ Ušklíbla se vítězně.

„Co z toho budeš mít?“

„Dobrý pocit.“

„A ještě něco?“

„Jistotu, že se mu nic nestane a taky budu mít společnost.“

Dargon se zamračil a zahleděl se na malé chlupaté klubíčko spící na polštáři.

„A ještě jeden důvod.“ Usmála se na syna, co nejsladčeji dokázala. „Ten jeho kožíšek v noci nádherně hřeje.“

„U ďasa, ať je tedy po Tvém. Stejně se s Tebou nemá smysl hádat.“ Otočil se s úmyslem odejít.

„Zadrž.“

„Hm?“

„Na něco jsi při svém příchodu zapomněl.“

„A to?“

„Nezaklepal jsi a nepozdravil.“

Princ protočil panenky a opět se chystal opustit místnost.

„Něco jsi zapomněl.“

„Co zas?“

„Popřát své milované matce dobrou noc.“ Opět sladký úsměv.

„Dobrou.“

„Dobrou no, zlatíčko.“ Zaševelila a opět se pustila do česání.