Will dokončil střední školu. Maturitní zkoušku měl za sebou i když s podprůměrnými výsledky. Měl kvůli otci problémy s docházkou a učení byla také jedna z věcí, která mu připadala na mysl zřídkakdy. Mohl být rád, že ho kvůli vysokému počtu zanedbaných hodin vůbec ke zkoušce připustili.
Ale školu dokončil a to bylo hlavní. I když...tak důležité to vlastně ani nebylo. Craigovi bylo v podstatě jedno, jestli maturitu udělá nebo ne. A Will se naučil nedívat se dopředu, neplánovat si budoucnost, takže mu na tom taky moc nezáleželo.
Ještě o prázdninách si našel práci. Nemusel hledat dlouho, protože mu bylo celkem jedno, o jaké zaměstnání půjde. Jeho otec prostě nařídil, aby si něco našel a on poslech a tak začal pracovat v nemocniční prádelně. Ale krom výměny školy za praní a žehlení na strojích se nic jiného nezměnilo. Tedy, ne k lepšímu. Otec ho stále bil a týral, znásilňoval jej teď už téměř obden.
Teď už bylo mladíkovi devatenáct. Byl zase o něco hubenější a strhanější, vypadal tak, jak by žádný chlapec v jeho věku rozhodně vypadat neměl. Vlasy měl delší, otec mu zakázal je stříhat, protože ho za ně rád tahal a držel. Měl je teď už tak dlouhé, že je mohl stáhnout do malého drdolu.
Když přišel poprvé do práce, kolegové (převážně spíše kolegyně) si pomysleli, jestli není nějak nemocný. Většině došlo, že něco není v pořádku zhruba po prvním měsíci, když přišel Will na směnu několikrát nepřiměřeně zahalený (v prádelně panovalo díky horké vodě a žehlícím strojům vedro, které bylo v letních měsících o to horší). A těm pomalejším to došlo ve chvíli, kdy se objevil s monoklem na pravém oku. To za ním tenkrát přišla vedoucí směny, krátkovlasá padesátnice Moira. Měla přísný výraz ale laskavé, modré oči.
Když začala přestávka na oběd, vzala si Willa stranou a znepokojeně na něj pohlédla.
„Co se ti stalo?“ Zeptala se a založila ruce na bujných prsou. Will před ní stál, jako kdyby něco provedl a ona se dívala, jako kdyby už dávno všechno věděla, jako kdyby to znala. Chlapec nakonec jen pokrčil rameny a snažil se tvářit neutrálně.
„Spadl jsem,“ řekl jen. Stál dál na místě, ale v duchu si přál vzít nohy na ramena a téhle konverzaci se obloukem vyhnout.
„Aha. A jak často takhle padáš? Chci říct, tak, že to vypadá, že ti dal někdo pořádně na budku?“
Will nic neřekl a jen sklopil zrak. Moira trochu přikývla ale překvapená nebyla.
„Víš, kdysi jsem tu měla holčinu, co byla přesně jako ty. Vytáhnout z ní slovo byl skoro zázrak a dost se stranila. No, a padala takhle pravidelně, pokaždý, když neměl její manžel dobrou náladu,“ zvedla ruku a ukázala na Willovu modřinu. „Podívej, neznáme se a vím, že ty se ani seznamovat nebudeš. S nikým tady. Budeš poslušně dělat, co se ti řekne, budeš pracovitý, ale nebudeš s námi chodit na oběd a na pivo po práci. Tohle už jsem zažila. Takže vím, že když ty sám nepřijdeš, nemá cenu, abych se tě snažila zachránit.
Ale kdyby náhodou ta situace nastala, chci, abys věděl, že za mnou můžeš kdykoliv přijít a já se ti budu snažit ze všech sil pomoct.“ Položila mu ruku na rameno a když nic neříkal, jen potupně zíral do země, povzdechla si a odešla se naobědvat.
To bylo jedinkrát, co si ho někdo víc všiml. Protože jinak to bylo vlastně stejné jako ve škole. Když po pár pokusech ostatní zjistili, že se Will přátelit nebude, přestali se snažit a brali ho jen jako “toho kluka, co s náma dělá“.
Will nikdy za Moirou, s žádostí o pomoc nepřišel.

Uběhl asi rok. Během toho přišel Craig s několika pikantnostmi, jak Willovi znepříjemnit život. Jak mu víc ublížit. Stávala se z něj nemilosrdná bestie, mající jedninou radost v životě a tím bylo právě chlapcovo utrpení.
Když Will jednou přišel domů, z dvanácti hodinové směny, otevřel dveře od domu a spatřil Craiga jak stojí v předsíni, jako kdyby na něj čekal. Věděl, co má chlapec doma za práci, protože mu ráno u snídaně sám připomněl, co má dělat.
„Dneska si vezmeš žehlení do obýváku,“ řekl jen a odešel. Když se mladík svlékal, slyšel, jak si otec zapnul televizi. Will žehlil všechno, veškeré vyprané prádlo, včetně otcových boxerek. Takže měl většinou prádelní koš plný a všechno to zlikvidovat mu trvalo nejméně hodinu. A klasicky se této činnosti věnoval v Craigově ložnici. Nicméně, nachystal si tedy žehlící prkno vedle televize, před pohovku, na které otec seděl. Nalil vodu do parní žehličky, zapnul ji a sehnul se pro první kus oděvu v koši, když Craig vstal a přišel k němu. Will se na něj nechápavě podíval a on se jen uchechtl. Pak k jeho nohám hodil dva předměty.
„Vezmi si to a dělej co máš,“ řekl mu Craig a znovu usedl na gauč, ovladač v ruce a pohodlně se opřel. Měl teď skvělý výhled na obrazovku i na chlapce. Will se podíval, co mu hodil k chodidlům.
Byly to pantofle. Nové. A v místě, kde měla být pata, byly čtyři řady připínáčků po pěti, precizně přilepené a zarovnané.
Will se zoufale na otce podíval, ten ale jeho pohled ignoroval a předstíral, že ho nevidí. Chlapec si tedy rezignovaně pantofle nazul. Zkusil se opatrně postavit celou vahou, ale bylo to příliš bolestivé. Hroty byly ostré a jen co vyvinul větší tlak, nekompromisně se zabodávali to pat. Zkusil stát tedy na špičkách, sehnul se pro další tričko a dal se do žehlení. Najednou se ozval svist a na lýku ucítil intenzivní, pálivou bolest. Otočil se a patřil otce, držíc v ruce rákosku.
„Stoupni si pořádně!“ Poručil mu. Will neochotně uposlechl. Do pat se mu pomalu zabodávali malé hroty a on sykl skrz zaťaté zuby. Po deseti minutách, během niž z koše téměř nic neubylo, už se mu valily slzy do očí. Na zádech ho pálil otcův pohled a pokaždé, když chtěl nohám trochu ulevit, dostal ránu přes lýtko.
Byl v polovině práce, když se odvážil promluvit.
„Pane,“ Řekl potichu aniž by se na Craiga podíval. „Prosím. Dovol mi je už sundat. Už nemůžu…“
Ucítil, jak ho rákoska šťouchá do žeber a otočil se.
„Sundáš je, až budeš mít hotovou práci.“
„Prosím, hodně-“ umlčela jej rákoska, když ho švihl přes paži. Will zasténal, ale pak se vrátil k žehlení. Nemohl se soustředit, vnímal jen připínáčky v patách, které už nemálo krvácely. Snažil se pracovat rychle, aby se mohl mučících nástrojů rychle zbavit a po necelých čtyřiceti minutách měl konečně hotovo. Ohlédl se na otce a ten vstal a přišel ke koši, kde bylo srovnané a perfektně vyžehlené oblečení. Vzal vrchní tričko do ruky, rozložil ho před sebou a zkoumal ho. Pak ho hodil na Willa.
„Co to je?“ Zeptal se znechuceně. „Přijde ti to jako dobře vyžehlené? Chceš snad, abych chodil po městě jako šupák, ty kryso?“
Will sklonil hlavu. „Ne, pane. Omlouvám se, přežehlím to.“
„To rád slyším,“ přistoupil k němu otec a vzal do ruky stále ještě zapnutou žehličku. Pak ho rychle, snad ve vteřině popadl za prostředníček pravé ruky, položil ho na žehlící prkno a přitiskl na něj žehličku, až to zasyčelo. „A myslím, že tohle tě přiměje, aby sis dal příště pozor!“ Křičel Craig, jednou rukou držel pevně Willovu ruku, druhou stále tiskl rozpálený povrch na kůži prstu.
Will strašně ječel. S vytřeštěnýma očima se snažil vymanit z otcova sevření, ale byl moc silný a stisk měl pevný. Když ho muž konečně pustil, kolena se mu podlomila a on se svalil na zem, kde zůstal klečet, držíc se za zápěstí pravé ruky a celý se třásl. Momentálně na paty zapomněl, protože bolest prstu byla příšerná, nesnesitelná, a když se na něj Will podíval, uviděl jen jeden obrovský odporný puchýř. Svíjel se na zemi, vzlykal. Ale až když se k němu Craig sehnul a řekl mu, že si může sundat pantofle a odejít, zvedl se, rozrazil dveře do koupelny, kde i sedl na vanu a pustil co nejstudenější vodu, aby prst alespoň trochu zchladil. Držel ji tam, co nejdéle, hlavu položenou na předloktích a plakal.
Týden po téhle události bylo peklo. Druhý den po incidentu sice pořídil v lékárně mast na popáleniny a prst ošetřil a obvázal, pořád ale dost bolel. A dvanáctihodinové směny na popíchaných patách byly očistec. Měl celá chodidla v jednom ohni, kdykoliv měl šanci si sednout, využil toho, ale moc příležitostí nebylo. Ten, zhruba, týden si vyloženě protrpěl a až za několik dní se to začalo zlepšovat a on děkoval snad i bohu, že ho nepostihla nějaká infekce.
Mimochodem, všichni v práci viděli, že se něco stalo, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Opět jen Moira za ním přišla a potichu se zeptala jestli je v pořádku. Will zalhal a přikývl, věděl ale, že ona mu to nevěří a on, že je mizerný lhář.

***

Craig nakoupil v sexshopu. Will tomu nemohl uvěřit a kdyby nevěděl, že to pro něj znamená jen samé nepříjemnosti, možná by se tomu i zasmál. Protože ta představa přes to všechno, trochu úsměvná byla. Jeho otec, pětačtyřicátník, vysoký a poměrně mohutný, s protáhlým obličejem a několikadenním strništěm, v tom obchodě. Will to měl před očima jako živé, jeho otec tam vejde a prodavač, nebo prodavačka, vyznávající gotickou subkulturu, zakroutí očima, když vzhlédne od telefonu nebo nějakého laciného paperbacku a spatří ho.
Jenomže Craig ví přesně co chce a to už Will nevěděl. Najde v regálech roubík, obojek s tenčím řetězem, pásku na oči a zastaví se u pout. Ty nechce, protože se nedají pořádně utáhnout a vezme radši tři balení provazů. Když prochází obchodem k pokladně, všimne si něčeho, co upoutá jeho pozornost. Přistoupí ke stojanu a se zájmem si předmět prohlíží. Pak jej sundá a vezme k pokladně s ostatními věcmi. Není nervozní ani stydlivý. A je mu jedno co si prodavač myslí, i když má profesionálně neutrální výraz.
Craig totiž plánuje večírek. A tentokrát bude mimořádný.
V posledních několika měsících začal se svými třemi přáteli pravidelně hrát poker. Každý víkend je pozval k sobě domů, hráli karty, popíjeli a bavili se. A taky poznali jeho syna a pochopili, jakou roli v Craigově životě hraje. Že je služka. Nebo spíše otrok.
Když se takhle sešli v Craigově kuchyni a seděli v mírném světle u stolu, pokuřovali cigarety a doutníky a sázeli na karty v ruce, chlapec je obsluhoval. Beze slova nosil piva, později panáky, vyklepával popelníky a mlčky dělal, co se mu řeklo. Snažil se být neviditelný a stejně všichni vnímali jeho poddajnost a poslušnost. A jednou, když Will omylem převrhl lahev piva na jednoho z mužů, Craig vstal, počastoval ho několika nadávkami a pak mu vrazil pořádnou facku, až se chlapec zapotácel. Všichni pak téměř s úžasem sledovali, jak se mladík se sklopenou hlavou tiše omluvil a donesl novou lahev.
„Máš ho dobře vycvičenýho,“ zasmál se jeden z mužů, už poměrně opilý.
„Je to sráč,“ odpověděl mu Craig, jako kdyby se bavili o poruchové pračce. „ A je tak posranej, že udělá všechno co mu řeknu.“ Zasmál se. Will mezitím seděl na židli, kde čekával, až otec dojí své jídlo a všechno to poslouchal.
„Všechno jo?“ Zeptal se s prohnaným úsměvem další muž a potáhl si z cigarety. „Jako co všechno?“
Craig se zamračil, byl už teď také dost opilý. Otočil se na Willa a trhl hlavou směrem ke stolu. Will se zvedl a přistoupil, hlavu, jako vždy, skloněnou.
„Když řikám všechno, tak všechno.“ Pak se podíval na chlapce. „Svlíkni se!“
Will si nedovolil ani zaváhat. Cítil se poníženě a nechtělo se mu ani za mák, ale představil si, co by mohlo následovat, kdyby svým neuposlechnutím ztrapnil otce. Sundal si tedy postupně tričko, kalhoty a pak i spodní prádlo. Stál teď před stolem úplně nahý a ani se neobtěžoval se zakrýt dlaněmi. Stejně by ho donutil odhalit se.
„Ježiš,“ ozval se muž s cigaretou. „Se ti tady taky klidně svlíknu, jestli máš náladu na mýho ptáka!“ Obscénně a se smíchem roztáhl nohy. Crig i druhý muž se začali chechtat. Třetí se však zamračil.
„Nepřeháníš to?“ Zeptal se třetí. Oliver. Jemu jedinému bylo tohle všechno proti srsti i když znal Craiga už několik let.
„Proč jako? Prostě poslouchá. Nebuď taková sračka!“ Smál se chlap a konečně cigaretu uhasil. To byl Henry, a pobaveně strčil do Olivera loktem. „Hele, ale stejně jsem zvědavej, co ještě umí.“
Craig lusknul prsty a ukázal na svou sklenici i sklenice přátel. Will jim hned začal nalévat whisky a když byl u Jakea, posledního z přátel, jeho otec zvážněl.
„Tak to vyzkoušej sám,“ naklonil se k Henrymu a hodil po něm ledový, přesto vyzývavý pohled. Ten se jen pousmál a zapálil si novou cigaretu. Pak štěkl na Willa aby k němu přišel. Ten obešel stůl, stále ještě nahý a postavil se vedle muže. Až na Olivera, se všichni znovu začali dobře bavit. Henry se jako velký pán postavil k chlapci tak blízko, že mohl cítit jeho dech, plný alkoholových výparů. Byl vysoký jako jeho otec, téměř o půl hlavy vyšší, takže se k němu sklonil, aby měli oči ve stejné úrovni a vyfoukl mu do obličeje šedavý oblak kouře. Will zamrkal, jak mu dým podráždil oči.
„Tak co s tebou?“ Usmál se muž. Vypadal nadšeně, jako kdyby až teď přišla ta opravdová zábava. Vzal Willa za vlasy a otočil mu hlavu směrem k otci. „Tvůj tatík říká, že seš hezky poslušnej, tak by mě zajímalo, kolik si toho necháš líbit.“
„Nech toho! Vždyť je to hnus!“ Ozval se Oliver a kopl do sebe panáka.
„Drž hubu! Jen se bavíme!“
„Na takovou zábavu vám, pánové, seru. A stejně už mám dost! Nazdar!“ Zvedl se ze židle, poněkud potácivě a odebral se do předsíně. Ostatní muži na něj jen s posměchem houkli pozdravy a pár nadávek, pak se dveře zabouchly a Oliver byl pryč. Víckrát už na poker nepřišel.
Henry se otočil zpátky k Willovi, který pořád poslušně stál na místě a hlavou mu běhaly nepříjemné předtuchy.
„Trochu jsme to zamluvili, ale neboj,“ řekl potichu a zničeho nic típl zpola dokouřenou cigaretu chlapci o bok. Ten zaječel a opřel se rukou o stůl, aby neztratil rovnováhu. Pohlédl na muže bolestným, přesto vzteklým pohledem, ale neřekl nic. Henry i Jake to sledovali nejprve s úžasem, jakoby nemohli doopravdy uvěřit, že si to nechal líbit, pak se ale Henry usmál a sedl si zpátky na židli.
„Nekecal, ty vole,“ obrátil se se smíchem na Jakea a pak na Craiga. Ten měl kamennou tvář. Vzal lahev, dolil si a pak si i on zapálil cigaretu. Plamen od zapalovače sotva dohasl, když vážně prohlásil: „Klidně vám ho vykouří, jestli chcete.“
Jake i druhý muž zvážněli. Will mezitím vrhl na otce šokovaný výraz, ale Craig si ho nevšímal. Oba otcovým přátelům najednou došla stejná věc.
„Ty ho šukáš?“ Zeptal se Jake, stále překvapený. Craig chvilku váhal, jestli to nemá celé obrátit ve vtip. Ale potáhl z cigarety a nakonec přikývl. Henry mlčel, ale pak se rozchechtal.
„No to mě poser, tak to je něco! Hele,“ rozřechtal se pak na celé kolo, „ten se asi nevymlouvá, že ho bolí hlava, co?“ Smál se, jako kdyby to byl nejlepší vtip na světě, až mu tekly slzy. „Myslíš to vážně?“ Otočil se naposledy na Craiga, který jen přikývl. Jake se mezitím jako pitomec jen přiblble, nervozně usmíval.
Henry se na židli odsunul od stolu a roztáhl nohy. „V tom případě,“ pohodlně se uvelebil a rozepnul poklopec, „pojď ke strejdovi.“
Will se nepohnul. V hlavě mu létalo hlavou, že je to celé jen nějaký odporný vtip, že to nemůže být pravda. Ne...Tohle neudělá, tohle nemůže. Ale pak slyšel vrznutí židle, jak Craig prudce vstal a polekaně sledoval jak k němu třemi rychlými kroky přistoupil. Než se nadál, dostal kolenem do břicha, bolestivě heknul a padl na kolena. Craig ho chytil za vlasy a už mu cpal hlavu do Henryho klína. Ruce mu automaticky vystřelily dopředu a zapřely se o mužova kolena, bránil se. Ale další rána, kopanec mezi lopatky ho přiměla povolit a než se nadál, měl před obličejem Henryho penis, překvapivě tvrdý, poměrně hustě porostlý pubickým ochlupením. Willovi se zvedal žaludek, ale nebylo to nic, oproti tomu, když mu otec přitlačil hlavu ještě víc a v podstatě mu narvali úd až po kořen do krku. Chlapec vytřeštil oči, pak pevně sevřel víčka, myslel jen na to, jak se nepozvracet, soustředil se, aby co nejméně vnímal ten pach potu a přesvědčoval sám sebe, že to jednou skončí, že to snad bude rychlé.
Craig ho pustil, ale stále stál za ním a dohlížel, aby Will dělal co má. Ten už pochopil, že prostě není úniku a začal tedy muže uspokojovat. Pohyboval hlavou, lízal, sál, cokoliv ho napadlo, dělal co mohl. Ale jen proto, aby se Henry co nejdříve udělal, ne proto, že by ho chtěl potěšit. Čím dřív se udělá, tím dřív to skončí, doufal.
Jenže si nevšiml, že mezitím se jeho otec otočil na Jakea a pokynul mu, aby se přidal. Oba dva si pak stoupli vedle Willa, z každé strany jeden a také vylovily z poklopce svoje přirození. Mladík i to uvědomil až ve chvíli, kdy zvedli jeho ruce, aby je uchopil a začal ruční práci, zatímco měl stále plnou pusu Henryho.
Ten začal vzdychat a přitlačil chlapcovu hlavu blíž k sobě. „Ty krávo...Lepší jak moje stará,“ uchechtl se vzrušeně. Na to teď uchopil Willovi vlasy zase Jake, a donutil ho ke stejné péči pusou, která se doteď dostávala jen Henrymu. Ten s tím neměl problém, protože hned na to, donutil Willa aby jej uchopil a pokračoval rukou. A tahle se započali střídat i s jeho otcem. Kde nebyla pusa, byly dlaně, Craig, Henry, Jake, Craig, Henry, Jake, Craig, Jake, Henry….Pro Willa živá noční můra. K tomu všemu ho bili. Sem tam ho někdo plácl přes zadek, sem tam mu dal některý z nich facku, občas ho někdo kopl do stehna nebo kolene. Will neplakal jen proto, že na to prostě neměl prostor. Musel se věnovat třem nadrženým bestiím myslet jen na to, že to skončí. Vydrž, vydrž, vydrž, musíš vydržet! Ozýval se mu v hlavě slabý pud sebezáchovy. A nakonec, konečně, to opravdu přetalo.
První se udělal Henry. Semenem mu postříkal obličej, když se k němu Will zrovna otáčel. Pak Craig, ten vyvrcholil do jeho úst a on to všechno, jak už byl od něj zvyklý, spolykal. Jake se pak udělal a postříkal mu záda, když byl otočený ke Craigovi. Všichni tři pak spokojeně oddechovali, mezitím co se Will složil na všechny čtyři, vyčerpaný, ponížený, zneužitý…
Craigovi přátelé pak ještě dopili co mohli, zvedli se a konečně odešli domů. Will ještě stále seděl nahý na podlaze a třásl se. Když k němu Craig přišel, řekl mu jen ať uklidí nepořádek a odcházel do ložnice.
„Můžu jít...můžu jít pak ven?“ Špitl Will a zlomeně se na otce podíval. „Jen se na chvilku projít. Prosím.“
Craig se zamyslel. Přemýšlel, jestli to má chlapci dovolit, aby snad neudělal nějakou hloupost. Nakonec ale jen pokrčil rameny. Došlo mu, že Will už je tak vycvičený a vystrašený, že si rozhodně nedovolí jít třeba na policii nebo něco podobného.
„Ukliď ten bordel a pak si táhni kam chceš. Že bude ráno na stole snídaně ti snad připomínat nemusím.“ A odešel spát.
Will byl trochu překvapený, že mu to dovolil. Vlastně byl překvapený i sám ze sebe, že se vůbec odvážil zeptat. Vstal, oblékl si oblečení, které ze sebe předtím musel sundat a dal se do úklidu. Vysypal popelníky, vyhodil lahve a plechovky, umyl sklenice, utřel stůl. Pak se obul a vykročil do noci.
Bylo léto a noc byla oproti denním vedrům příjemně chladivá. Will měl pocit, že se teď může trošku nadechnout ale jinak se cítil strašně mizerně. Aniž by měl nějaký cíl, rozešel se nočními ulicemi, všude už bylo ticho a ani v oknech se nesvítilo, všichni sousedé už dávno spali. Procházel se po asfaltovém chodníku a snažil se nemyslet na to, co se stalo. Dnes i ty dny, týdny a měsíce předtím. Snažil se být silný, ale stejně ho emoce nakonec přemohly, sedl si na obrubník, hlavu položil na kolena a hořce se rozbrečel. S dlaněmi v pěst začal bušit do betonu ve snaze trošku si ulevit, vybít všechnu tu bezmoc a trápení, ale nijak moc to nepomáhalo.
Až za několik minut zvedl hlavu a trochu se uklidnil, i když stále přerývavě dýchal. Zvedl se a rozešel se zpátky k domu, pomalu, neochotně. Došoural se tam ještě dřív, než chtěl, přesto už byli vchodové dveře odemčené a on vešel dovnitř. Otec už spal. Will vešel do koupelny, klasicky ignoroval zrcadlo (do toho se díval zřídka kdy), vlezl do sprchy, aniž by si sundal oblečení a pustil nejprve vlažnou, pak studenou a nakonec ledovou vodu. Sedl si na akrylátové dno, perfektně čisté, jak ho téměř každý třetí den drbal a nechal se smáčet. Vydržel tak několik minut, během toho se konečně svlékl, pak se namydlil sprchovým gelem a opláchnul. Když zalehl do postele, stále se cítil špinavý.