Ten večírek, co Craig plánoval, měl v hlavě už pár týdnů. Hlavně po té eskapádě u pokeru. Ten nápad ho přepadl a držel se ho jako klíště. Takže teď šel domů z práce a nesl igelitovou tašku, diskrétně nepotištěnou, a v ní zboží, co nakoupil v sexshopu cestou domů. Nebylo to sice v jeho povaze, ale byl teď natěšený, jako malý kluk. Představoval si ho, až to na něj všechno použije a snad nikdy nebyl tak nadržený. Ale nestyděl se. Craig se nikdy nestyděl. A čím větší zla na Willovi páchal, tím víc byl paradoxně přesvědčený, že na to má právo a že je to v pořádku. Chlapcův strach, který rád zaměňoval za poslušnost, ho v tom jen utvrzoval.
Will už večer dostal nakázáno, aby hned druhý den, jak přijde z práce, začal chystat občerstvení, a když Craig přišel domů, dodělával už třetí tác jednohubek. Vzhlédl od práce, když Craig hodil igelitku na stůl, ale pak se dál věnoval mazání pečiva.
„Až to doděláš, ji se osprchovat,“ řekl mu otec a Will na něj překvapeně pohlédl. Když mu došlo, že mají přijít Henry a Jake, ztuhl. Dovtípil se, co ho dneska večer čeká, položil nůž, kterým mazal pomazánku a přistoupil opatrně k otci. Zkusil to musel, prostě musel.
„Pane, můžu se jít večer projít?“ Zeptal se, i když už předem věděl, že je to totální pitomost. Craig se uchechtl.
„Všechno bude nachytané, přísahám. Snad byste si mohli nalévat dnes večer sami?“ To už si ale dovolil dost a uvědomil si to hned, jak to dořekl. Craig byl na odchodu z místnosti, když se prudce otočil a rázem stál u chlapce. Chytil ho za tváře a bolestivě zmáčkl. Přitáhl si ho k obličeji a procedil skrz zuby: „To je tvoje práce, děvko,“ pak mladíka pustil. „Běž se umýt, doděláš to později.“ Řekl pak.
Will zůstal stát na místě a přemýšlel, zda ho život už doopravdy tak omrzel, aby se vzepřel. Když to udělá, otec ho možná zmlátí. Ale je tu miniaturní šance, že ho pak nechá, on i ti hajzlové na pokoji. Hlavu měl svěšenou, ale teď se mu v obličeji utvářel výraz vzdoru, ruce zaťaté v pěst.
„Ne.“ Zašeptal, ale dostatečně hlasitě, aby ho otec slyšel. Craig se znovu otočil, teď se ale tvářil, jako by snad špatně slyšel.
„Cos to řekl?“ Zlověstně zasyčel. Ta otázka dávali Willovi spíše druhou šanci, než že by ho skutečně neslyšel. Pomalu se k němu přiblížil. Will zvedl hlavu, výraz urputný, ale jeho třesoucí se tělo, jej prozradilo. Bál se. Přesto se odvážil znovu to slovo vyslovit.
„Ne.“ Zhluboka se nadechl. „Nepůjdu. Nebudu vaše hračka. Já nejsem nafukovací panna, já-“
Tentokrát si byl chlapec jistý, že mu hlava opravdu uletěla nejméně půl metru daleko. Rána pěstí byla tak silná, až se mu zrak rozdvojil, svět otřásl a on padl na zem. Čekal křik, řev, příval nadávek a další rány. Ale nic z toho, a to bylo nejděsivější, se nestalo. Slyšel jen, jak otec vzteky funí. Will se, stále omámený opřel o loket a vzhlédl. Craig se poštrachal v igelitové tašce, kterou donesl a vyndal z ní jeden balíček provazů. Zatím jen ten dvoumetrový, nejmenší.
Přišel k chlapci a kopl jej do břicha. Když se znovu svalil na podlahu, otočil ho na břicho, klekl si a jedním kolenem mu přitlačil zátylek k podlaze, zatímco mu začal svazovat ruce za zády. Chvilku s provazem bojoval, byl na pouhá zápěstí delší, nakonec se mu ale podařilo pouta kvalitně utáhnout. Zvedl Willa na nohy, což dalo poněkud práci, protože po ráně do obličeje byl poněkud otřesený. Uchopil ho pod pažemi a odtáhl do koupelny. Doslova ho narval do vany a pustil ledovou vodu.
„Teď se budeš koupat, ty sračko!“ Prohlásil a hlavici od sprchy mu namířil na obličej. Will hekal, jak mu na tělo, rozpálené celodenním horkem dopadla ledová voda a když mu proud stříkal do obličeje, snažil se nevdechovat vodu. Craig mu smáčel celé tělo i vlasy, po chvilce mu sundal kraťasy i spodní prádlo. Tričko, které mu přes svázané ruce nemohl stáhnout, jednoduše roztrhl, takže Will už byl celý nahý. Když ho přestalo bavit, jen tak ho kropit, vypnul vodu, vzal lahev se sprchovým gelem a aniž by nějak šetřil, vymáčkl veliké množství na chlapcův penis. Začal jej roztírat, od varlat ke špičce, pak ho otočil a zajel mu mezi půlky. Nakonec se prodral prstem dovnitř a mladík tlumeně vykřikl. Všechno to proběhlo poměrně rychle, otec se s ním vůbec nepáral a než se Will nadál, pustil Craig znovu vodu, spláchl pěnu a nechal ho sedět ve vaně. Pak na okamžik odešel.
Will, ještě v šoku, odfoukával kapky vody, co mu stékaly přes ústa, a něž si stihl vynadat, jakou pitomost udělal, byl jeho otec zpátky. V ruce držel osušku a onu igelitku, co ještě před chvilkou ležela na stole a Will netušil, co by mohla obsahovat. Teď už jisté podezření měl.
Craig ho vytáhl z vany a ledabyle jej osušil. Pak mu přes oči natáhl pásku.
„N-ne, prosím,“ zašeptal úzkostlivě chlapec. „Omlouvám se, prosím, ne...prosím,“ Žadonil tak dlouho, dokud se za ním neozval otec.
„Drž hubu,“ přikázal studeným hlasem a přímo mu narval do pusy roubík. Zezadu jej pečlivě utáhl, až se chlapci proužky umělé kůže, vedoucí od kuličky v ústech, zařezávaly do tváře.
Teď ho někam vedl, ale mladík nic neviděl, takže mohl jen hádat. Kde jsou, poznal až když pocítil pod chodidly měkký koberec, ten byl jen v otcově ložnici. Nechal chlapce stát na místě a o pár sekund později Will ucítil na hrudi a pažích další provazy. Obmotal je kolem něj, pečlivě utahoval a nakonec spojil s pouty na zápěstích. Byl teď v horní polovině těla naprosto nehybný a chlapce, i přes nepříjemnou situaci napadlo, že si musel tenhle způsob svazování najít někde na internetu. Ta myšlenka, to vědomí, že se tak pečlivě připravoval, byla naprosto děsivá.
Když byl Craig hotov, zaslechl Will nepříjemně známý zvuk. Otevírání dveří od skříně. A než se nadál, opravdu ho otec nacpal dovnitř, tak jako posledně. Dveře se zavřely, ozval se klíček rachotící v zámku a pak bylo ticho. Will sebou několikrát trhl, ve naze pouta alespoň trochu uvolnit, protože silné utažení bolelo, ale nic nepomohlo. Nezbývalo než čekat, co se bude dít.

Asi o dvě hodiny později, to už byl večer, se rozezněl zvonek a Craig, k překvapení obou mužů, sám otevřel dveře. Pozdravili se, vešli dál a pak se usadili na svá obvyklá místa.
„Kde máš služtičku?“ Ozval se pobaveně Jake. Craig vytáhl z lednice piva, předal je kamarádům a usedl.
„Chvilku se obejdeme bez něj,“ napil se z plechovky. „Ale nebojte se, pánové, o to větší bude později zábava.“ Všichni si připili a zábava se pomalu začala rozjíždět. Nejprve jen tak mluvili, pili, pak se klasicky vrhli na poker, pili. A když už byli dost v náladě, Craig, který právě dopil panáka tvrdšího alkoholu, vstal. Na chvilku se odporoučel a když se vrátil, zatavil se ve dveřích a teatrálně začal pokřikovat.
„Přátelé, na tento večer jsem nám připravil jedinečnou a speciální zábavu,“ žoviálně se zasmál. Muži na něj hleděli s pobavením a když sáhl za dveře a postrčil před sebou chlapce, nahého, svázaného, bezmocného, překvapeně zatajili dech. Chvilku bylo ticho a Craig nervozně přešlápl. Napadlo ho, jestli to přeci jen nepřehnal a může těm dvěma věřit. Pak ho napadlo, že kdyby to na ně přeci jen bylo moc, Willa rozváže a řekne, že se jednalo o vtip.
Pak se ale Henry postavil, kopl do sebe dalšího panáka a přistoupil k nim.
„Jseš si jistej, jo?“ Zeptal se Craiga, ale pořád upíral zrak na chlapce. V očích měl zvláštní dravý lesk. Craig přikývl.
„A co s ním?“ Houkl od stolu Jake a vyfoukl cigaretový kouř. Willův otec jen pokrčil rameny, ale škodolibě se usmál.
„Co chcete. Jen musí druhej den fungovat, snídani si sám dělat nehodlám,“ odpověděl a Henry se téměř k chlapci přitiskl.
„Tak se podíváme, jak moc si můžeme hrát,“ zašeptal, ale teď už k Willovi. Ten začal nervozitou a strachem hluboce oddechovat. Muž naproti jej chytil za levou bradavku a zatáhl jak jen to šlo, až se bolestí předklonil. Zábava začala.
Will přes roubík zahuhlal. Odtáhli jej ke stolu, kde nemotorně narazil na židli, protože přes pásku neviděl naprosto nic. Vlasy mu stáhli do drdolu, aby nepřekážely a slyšel jak na stole dělají místo, odsouvají sklenky, plechovky, popelníky i tác s jednohubkami. Pak jej přes stůl ohnuli. Chlapec se snažil projevit nesouhlas, co nejvíce mu to přes ucpaná ústa šlo. Zdálo se ale, že muži z toho mají spíše srandu, než aby se nad ním slitovali.
Will nevěděl, který z nich to byl, kdo si dřepl před jeho zadek a roztáhl mu půlky. Muži skoro nemluvili, jakoby se kochali a soustředili. Slyšel jen, jak si občas mezi sebou něco prohodili, zvuk nalévání alkoholu, nebo zapalovače, když si dávali cigaretu.
Pak mu ten, co dřepěl u jeho pozadí, začal olizovat řitní otvor a jeho okolí. Will se napjal a zatáhl svaly, přišlo mu to odporné, naprosto nepříjemné. A pak náhle svist a ucítil pálení na zádech. Rákoska. Než se vzpamatoval z první rány, započal poměrně zdařilý výprask, po zádech i zadku, až se chlapec rozplakal.
„Ty se nepřidáš?“ Ozvalo se za ním pobaveně.
„Zatím ne.“ To byl Jake, pravděpodobně sedící na druhé straně stolu. Měl pronikavý, nepříjemně vysoký hlas, na muže jeho postavy. „Však já si počkám. Ale pohled je to teda povedenej, to vám řeknu.“ Ze všech stran se ozval smích a “péče“ o Willův otvor, která na chvilku ustala, aby mohl dostat pár ran, se zase obnovila. Muž, který jej tak opečovával, jej plnou silou plácl přes zadek a z mladíka se vydralo další tlumené heknutí bolesti.
Pak jej hrubě uchopil za varlata, až přitiskl stehna k sobě. To se muži, a Will už poznal, že je to Henry, vůbec nelíbilo. „Roztáhni ty nohy, děvko!“ Přikázal a sám mu rukama roztáhl stehna od sebe. Teď Will ucítil dech u obličeje.
„Budeš dělat, co se ti řekne, ty malá píčo. A nebudeš dělat problémy, nebo to bude sakra zlý.“ zahrozil mu potichu otec. Will jen zvlykl. Najednou ho popadla dlaň za vlasy a poměrně silně mu praštila hlavou o desku stolu.
„Neslyšel jsem ,ano pane´, ty mrdko!“ Zahřměl nad ním Craig a Will se co nejzřetelněji, přes roubík snažil ta slova vyslovit. Ostatní dva muži se rozchechtali a posměšně imitovali jeho pokus promluvit. Ponižovali ho, a to bylo několikanásobně horší, než všechno to bití. Věděl, že za nic z toho nemůže, přesto se cítil tak trapně.
Prst mu zajel do otvoru. Sykl a snažil se zůstat klidný. Protože mu stále hlavou běhala myšlenka, že to bude horší. Henry začal pomalu prstem kroutit a hýbat a za nedlouho přidal druhý. To už začínalo dost bolet.
Někdo mu mu vyndal roubík z úst. Pomalu pohnul čelistí, byla ztuhlá a bolestivá, ale za okamžik ji rozhýbal a uvolnil. Než něco stihl říct, ucítil ten známý pach potu a moči. Po tváři jej pohladila dlaň, jemně, jako kdyby jej chtěla ukonejšit, ale Will moc dobře věděl, že v této situaci je to jen předzvěst něčeho špatného.
„Ty jsi mi ale hodnej kluk,“ řekl Jake. Bože, jak strašně byl ten jeho hlas nepříjemný. „Tak ukaž, jak velkou umíš udělat strejdovi radost. A ne, že budeš spěchat, hezky si to užij, jo?“ Zněl už odporně nadrženě a přiložil mu penis na rty. Will otevřel ústa, že jej celého pojme, Jake mu však položil ruku na rameno a odtáhl ho.
„Řekl jsem, ať nespěcháš.“ A znovu mu natiskl úd k obličeji. Chlapec poslušně otevřel ústa, ale tentokrát vyplázl jazyk a začal přirození poslepu olizovat. Pomalu a jemně, jak jen to šlo, zatímco se mu Henry pořád vrtal v zadku. Slyšel, jak Jake slastně povzdechl, tak ho vzal celého do úst a začal sát. Snažil se, ale ne proto, aby mu poskytl rozkoš, ale proto, že doufal, že až se udělá, dá mu už pokoj a tohle všechno skončí. Věnoval mu tedy nemalou péči, sál, olizoval, laskal, když zničeho nic Henryho prsty zmizely.
Will slyšel rozepínání poklopce. Je to tady. Plivnutí do dlaně a pak na jeden příraz Henry vrazil svůj tvrdý penis do chlapce. Ten bolestí a šokem instinktivně sevřel čelisti, jen trochu, ale dost na to, aby Jake vyjekl.
„Ty kreténe,“ Vyrazil ze sebe svým pištivým hlasem a mladík čekal ránu. Pak mu ale došlo, že to bylo mířeno na jeho kamaráda. „Málem mi ho ukousnul, ty debile! Příště dej alespoň vědět!“
Ozval se smích na Henryho straně a Will poznal i otcův chechot. Henry začal přirážet. Jake mu znovu úd, teď už hodně vzrušený, znovu vrazil do pusy, ale tentokrát už spěchal on. Mezitím mu otec, sem tam, uštědřil ránu proutkem přes záda. Chlapec nevěděl, co je horší, pocit, že jej zespodu roztrhají, nebo že ho udáví. Jake totiž zrychlil natolik, že se od Willa ozývalo jen dávivé glo glo glo jak mu dráždil mandle a nedovolil polykal tvořící se sliny.
Bylo to strašné. Nekonečné, ponižující, bolestivé, noční můra, která nemá konce. To si myslel do doby, než se pořádně zapojil i Craig. Toho totiž přestalo bavit jen přihlížet a tak se přikradl k Henrymu, který chlapce už vyloženě, se vší vervou šoustal a i když se to zdálo nemožné, narval, doslova, k Henryho penisu ještě svůj prostředníček.
Will vykřikl bolestí, Henry slastí. Nechal tam ten prst, nepohyboval s ním, jen ho tam prostě umístil. Mladík už si byl jistý, že ho rozervou, opravdu ho roztrhají, protože ta bolest byla příšerná a vystřelovala do celého těla. Jake mezitím vyvrcholil, ale byl tak mimo, že ani netrval na tom, aby jeho nadílku Will spolykal. Ten hned, jak se mu ústa uvolnila, začal sténat a byl přesvědčený, že už to prostě nemůže být horší.
A zase se mýlil. Craig přidal ukazovák. Teď už chlapec zařval na celé kolo a prosil, boha, vesmírné síly, kohokoliv, cokoliv, aby alespoň třeba omdlel, když už nemůže být konec.
A pak se Henry udělal, kvalitně a dlouze, vychutnával si to, do poslední kapky. Ještě okamžik ve Willovi zůstal, společně s Craigovými prsty, než se vydýchal a pak konečně opustil jeho útroby. Will slyšel jak se spokojeně zasmál, ale klid ještě neměl, ne. Ještě tu byl Craig. Ten hned vystřídal Henryho a beze slova, když ještě kamarádovo sperma vytékalo ven, vrazil dovnitř i svůj penis. S elánem a nedočkavě pak znásilnil chlapce i on. To už ale trvalo jen chvilku, jelikož ho sledování přátel v akci hodně vzrušilo. Když skončil, ozval se pobavený Henryho hlas.
„Ty vole, my ho snad fakt rozervali.“ Willovi totiž po stehně začal stékat tenoučký pramínek krve.
Neviděl, jak Craig zareagoval, měl po celou dobu pásku přes oči. Když mu ji ale otec sundal a začal povolovat pouta, všiml si, že se tváří vážně. Vážně, ale jaksi spokojeně.
Než ho rozvázal, sledoval mladík, jak si oba otcovi přátelé spokojeně, ukojeně nalévají dalšího panáka. Ani se na něj nepodívali, jako kdyby byl opravdu jen nafukovací panna, kterou použijí a dál se o ni nestarají. Provazy konečně uvolnily jeho paže a Will se vyčerpaně svezl na zem. Nechtěl už nic, jen ležet, na chvilku jen ležet, aniž by si ho někdo všímal. Zavřel oči, aby mu slzy nestekly po tvářích. Byl vyčerpaný, tělo ho bolelo a myslel na to, že jestli ještě někdy vstane, tak jen pro to, aby se šel zabít. Už nemohl. Prostě už toho bylo moc, až příliš na to, aby to dokázal snést.
Craig ho nohou nakopl do žeber. „Jdi se umýt!“ A Will se, jakoby automaticky, zvedl, jako kdyby se přepnul do jiného myšlenkového módu, vstal. Pomalu a s námahou, ale vstal a odkráčel do koupelny. Myšlenky na sebevraždu, ještě před chvílí tak intenzivni a jasné, byly najednou vybledlé, jako v mlžném oparu a on se soustředil jen na to, co mu otec přikázal.
Když stál pod proudem vody, všiml si krve, která se u jeho chodidel mísila s vodou. Když si tam dolů opatrně sáhl, zůstala mu krev na prstech. Spláchl jí, a pak už se s vodou míchaly i jeho slzy. Nebyl ve sprše dlouho, snad pět minut a když přišel zpátky do kuchyně, stále ještě nahý, protože nedostal svolení se znovu obléknout, otcovi přátelé už byli pryč.
Roztřesenýma rukama a s myšlenkou na postel stejně začal automaticky uklízet. Otec, který si pustil televizi a dopíjel poslední pivo, to nijak nekomentoval a Will si pomyslel: Uklidím, půjdu spát...A zabiju se zítra, nebo pozítří….
Časově mu to nevyšlo. A nedařilo se to ani během dalšího týdne, měsíce, i když Will sám nevěděl proč. Ale jednou by to jistě udělal a netrvalo by to dlouho, o tom byl chlapec přesvědčen.
Jenomže, pak se seznámil s Michaelem.