Vyhodím minci do vzduchu a poprvé, podruhé i potřetí padne orel. Tušil jsem, že to takhle skončí. Nerozumím tomu proč, ale už nějakou dobu pozoruji, že osud skutečně stojí při mně. Alespoň v situacích, které se týkají Jonatana.        

„Ha, takže musíš mluvit,“ usměji se na něj vítězně.

„Ty jsi podváděl!“

„Prosím? A jak asi? Vždyť na mě celou dobu koukáš!“ ohradím se.

Povzdechne si a přejde ke své posteli. Využiji momentu, kdy je zády ke mně a štrachá ve svém batohu. Rychle si navléknu zpět trenýrky. Přeci jen se necítím zrovna na to, abych tu seděl úplně nahý. Nikdy nevím, kdo se rozhodne zaklepat na dveře. Stačí, když si vybavím, co se tu dělo ještě před chvílí a jak lehkovážně jsme se chovali. Máme vyloženě štěstí, že sem nikdo nevpadl.

Lokne si z lahve minerálky a posadí se na postel. Překřížím nohy do tureckého sedu a zvědavě se na něj zadívám.

„Mám staršího bráchu…“

Protočím oči. „Jo, ten je větší vůl jak ty,“ neodolám.

Abych to upřesnil, Jonatánův bratr není až takový idiot, ale ke mně se tak vždycky choval. Je o pár let starší, tak pětadvacet mu je. Není nijak výrazně podobný Jonymu. Má blond vlasy a hnědé oči. Jediné, co mají společné je debilita a úsměv. Jonatan je vzhledově po mámě a Martin je po tátovi. Na základce mi dost často dával přednášky, abych Jonyho nešikanoval. Já! Děsně mě s tím štval, a proto ho taky nemám rád. Několikrát jsem se mu snažil vysvětlit, že se nesnášíme vzájemně a o šikanu vůbec nejde. Asi si seděl na uších.

„Náhodou můj brácha je největší machr na světě. Nají se sekery a vysere motorovku.“

Něco bych řekl, ale rozhodnu se nedráždit hada bosou nohou. Koneckonců hádat se můžeme jindy.

„Fajn, a tvůj bratr ví, že jsi gay?“

„Ano. Ví o tom i naši a to už docela dlouho. Nějak jsem očekával, že z toho budou větší problémy. Jenže víš, co mi řekli, když jsem jim oznámil, že se vnoučat asi nikdy nedočkají?“ zasměje se.

„Ne…“

Nebyl jsem u toho, takže jak bych mohl. Pro mě samotného bylo tohle zjištění poněkud překvapivé, když si uvědomím kolik let ho znám a nikdy mě to nenapadlo. Zase si myslím, že zrovna u něj to nedošlo nikomu. Metrosexuál sice byl vždycky, ale chováním se k obecné představě homosexuála vůbec nehodil. 

„Táta se mě zeptal, jestli jsem zkoušel spát se ženskou. To byla úplně první otázka. Řekl jsem mu, že ano, ale prostě to nevyšlo. Shodou okolností jsem mluvil o Kláře. Tu jsi znal. Ztroskotalo to. Nemohl jsem. Ne, že by se mi nelíbila… víš, asi takhle. Ženské jsou pro mě jako káva. Miluju vůni kávy, ale prostě jí nepiju. Nechutná mi. Táta to vstřebával hůř. Nebavil se semnou dva dny. Máma ta na mě koukala a skoro půlhodiny nepromluvila. Nejdelší půlhodina v mém životě. A nakonec? Řekla, že chce, abych jí vysvětlil, jak to mezi muži chodí. Zajímala se o všechno. Nikdy se s tím přímo nesetkala, i když nějaké to povědomí měla. Táta to nakonec taky vzal. Překvapil mě, protože mi donesl celý vagón kondomů do pokoje i s lubrikačními gely. Kdybys to viděl, mně bylo šestnáct, zkušenosti v podstatě nulový, a on mi tam donese tohle a ještě v takovým množství. Já je do dneška mám! Chápeš jo, ten si snad myslel, že se prošukávám celým dnem. Po dvou dnech, co mě ani nepozdravil, mi vpadne do pokoje s bednou kondomů a gelů. Dal mi dlouhou přednášku o HIV a k sexu mezi kluky mi řekl, ať si to najdu na netu, že s tím nemá vůbec zkušenosti. A pak ho napadlo, že bych si mohl promluvit s Janáčkem, toho znáš ne? To je ta nejhorší parodie na chlapa, co jsem kdy viděl. Právě kvůli těmhle idiotům mají teplouši tak debilní pověst. A nejhorší je, že ten chlap není teplej. On je prostě jen mišuge, ale to táta tehdy nevěděl. Viděl růžovou kabelku, upnuté tílka a dámské kabáty, tak ho hned hodil do kategorie buzerantů. Mě ti bylo při rozhovoru s ním fakt trapně, ještě víc, než když jsem to popisoval mámě. Ale od té doby jsou oba v pohodě. Berou mě takového, jaký jsem. To je super, kdyby to tak mělo víc lidí,“ povzdechne si.

Jonatanovi rodiče jsou dost mladí. Máma každou chvíli mluvila o tom, jak paní Niglová vypadá dobře, aby taky ne, když jí je dvaačtyřicet. Ano, Jonyho rodiče se s tím nepárali a skočili na to v šestnácti. Když už byli v tom, tak si pořídili blonďaté miminko. Dobrý co? Jedno však uznávám. Obě děti se jim vyvedli a Jonatana rozhodně nedělali po tmě.

„Ono o tom ví víc lidí?“ podivím se. Pokud vím, zrovna u nás by se tenhle „detail“ roznesl rychleji než zpráva o smrti báby Pěšinkové, na kterou už se každý těší (jo zní to hrozně, ale kdybyste jí znali tak pochopíte). Tahle rašple je rok od roku horší a horší. Nejenom, že si poctivě zapisuje, kdo jí prochází před domem, kdo s kým kde tento a kdo s kým kde tamto. Vymýšlí si drby a pak z toho jsou hrozný problémy.

Živě si pamatuji, jak si vycucala ze svého starého seschlého prstu informaci, kterak je Dominika těhotná, což byla v té době moje holka. Naši a její rodiče z toho tenkrát málem lezli po stropě.  Přišli jsme domů z pikniku a čekali na nás jako policejní komando hned za dveřmi s plnou palební výbavou (pouze slovní naštěstí) a dobrou hodinu nás nepustili ke slovu. Šílený tyátr a úplně zbytečný. Navíc ten drb během cesty z jednoho konce na druhý nabral úplně obrovitánských rozměrů. Až jsem se divil, že Dominika rovnou nerodila. Naštěstí šlo vážně o planý šplecht, založený na tom, jak jsme šli v šest ráno z tahu kolem jejího baráku a Domča hodila šavli do škarpy. Tadá a byla hned v tom. To je logika, vážně. Bohužel chvíli trvalo, než se zjistilo, od koho ten drb pochází.

„Ježíš neví o tom nikdo. Nechci, aby o tom někdo věděl. Nějak jsem nenašel odvahu na to se tím chlubit. Spíš to tutlám,“ pokrčí rameny.

„Všiml jsem si, jenže proč? Dneska už to málokdo hrotí.“

„Ne Majo, vždycky se najde nějaký debil. Pořád máš až moc homofobních lidí. A to i mezi mladými. Jakmile tohle přiznáš, tak se musíš smířit s tím, že se k tobě lidi začnou chovat jinak. Hodně kluků se s tebou třeba přestane bavit, staneš se terčem blbých vtípků a vůbec. Prostě nebudu lhát, nemám koule na to, abych šel s kůží na trh. Ještě ne. Snažím se to překonat, sebrat odvahu. V jednu chvíli jsem i chtěl, jenže to Radek zakopal. Vím, že zrovna na mě by si asi moc lidí nedovolilo, to jsem si říkal dřív. Než jsem poznal Petra. Když jsem to řekl našim, připravoval jsem se na to, že to prostě řeknu i kámošům a tak. Jenže… jsem změnil názor.“

„Petra? Tvůj bývalý?“

„Moje první láska. To je mimochodem taky ta první špatná zkušenost. Potkal jsem ho v šestnácti. Asi měsíc potom, co jsem dostal skoro nevyčerpatelné zdroje kondomů. Víš, nečekej nic překvapujícího. Další klasický příběh, který se asi stává. Jenže, ty si stejně vždycky řekneš, proč já?“ rozhodí rukama a na chvíli se odmlčí. Pomalu ani nedýchám a jen pozoruji jeho vzpomínkami zkrabacený obličej. „ Zamiloval jsem se jako blázen. Jemu bylo pětadvacet. Krásný kluk a hrozně milý. Navíc měl i smysl pro humor, boží káru a hlavně věděl, co dělá. Prvně jsem na něj narazil v obchoďáku. Byl jsem přes prázdniny u babičky, která mě na dopoledne vždycky zaměstnala nějakou prací, ale odpoledne a večery jsem měl volný. Podruhé jsem ho potkal na koupáku. V noci víš co. Byli jsme tam sami. Děsně mě vyděsil, protože mě fakt nenapadlo, že tam někdo o půlnoci bude strašit. Nakonec jsme se zakecali a on se mě různě letmo dotýkal a já byl z těhle obyčejných kontaktů totálně odvařený. Pak jsme se začali scházet. Tajně. To léto bylo horký a noci jasný, takže jsme měli dostaveníčka na jedné mýtině v lese nebo na tom koupáku, ale tam to bylo dost o hubu. Někdy ještě za světla, jindy až pozdě v noci. Zdrhal jsem kvůli tomu od bábí oknem. Celé dva měsíce skoro každý den. Vždycky na mě čekal v tom svém nadupaném bavoráku na konci vesnice. Byl jsem z něj v hajzlu. Vůbec mi nepřišlo divný, že jindy nemá čas. Nijak jsem neřešil jeho někdy až trapné výmluvy. Věřil bych mu snad i to, že mi snese modré z nebe. Nedocházelo mi, že mě na každém našem rande musí prvně ojet, že ho vlastně vůbec nezajímá, co mu povídám, že o něm pořádně nic nevím, protože on o sobě moc nemluvil. Šlo jen o sex. Jenže mě to s ním bavilo a hlavně mi vždycky šeptal, jak jsem jedinečný a jak hrozně moc mě miluje. Bože to byl ale kec. Dneska bych mu vymlátil všechny zuby. Jedno mu ale musím nechat, nemám s ním žádnou špatnou sexuální zkušenost. Nikdy mi neublížil, vždycky si dával pozor. Moje poprvé bylo s ním a bylo super, stejně jako všechna další. Jenže skončilo léto a znáš to. Probrečený poslední večer. Slíbil mi, že se budeme scházet dál. Věřil jsem mu. Jak jinak. Vrátil jsem se domů a on se celých čtrnáct dní neozval. Psal jsem mu, volal. Nic, jako kdyby zmizel z povrchu zemského. Tak jsem se sebral a na víkend jel za babičkou. Neměl jsem vůbec tucha, kde Petr bydlí. Naprosto základní věc a já jí nevěděl. Ovšem, věděl jsem, kam chodí. Když už mluvil tak o tom, jak s kamarády zajde do koktejl baru v Jindřicháči a jaký další akce plánují a kam se kdy podíval. Hrozný sobec jen tak mimochodem,“ ušklíbne se a zase se na moment odmlčí, aby si loknul z lahve vody. „Takže jsem v sobotu večer vzal kolo a jel deset kilometrů do Hradce, abych zkusil, jak funguje náhoda. Kolo jsem nechal ve stojanu poblíž náměstí a k baru došel pěšky. Koukal jsem přes to obrovské prosklené okno dovnitř na tlachající mládež. Zvažoval jsem, jestli jít dovnitř, jenže na to jsem byl moc nervózní a vysranej. Nakonec mi štěstí přálo. Petr vylezl ven asi deset minut potom, co jsem se nenápadně schovával a vykukoval z pod jednoho sloupu. Jenže nebyl sám. Měl nějakou slepici, na kterou se hned v tom průchodu pověsil a div jí tam neošukal.  Pak vylezl zbytek té jeho party a šli nahoru ke kostelu do takového menší parku. Byli slušně opilí, motali se a zpívali. Jediný Petr tam měl holku, z jejich rozhovoru mi došlo, že s ní chodí už tak měsíc, takže ještě v době, kdy píchal můj zadek si už užíval s ní. S takovým kuřetem. Tej bylo sotva dvacet a ani nijak hezká nebyla. No fajn, cupital jsem za nimi jako jejich stín a pak to šlo ráz na ráz. Dodneška nevím, kde jsem sebral odvahu, ale vyrazil jsem k němu a udělal mu tam hysterickou ubrečenou scénu. V parku pod obrovským stromem. Děsný, ani nevíš, jak se za to do dneška stydím. Tolik slz pro jednoho kreténa. Jenže on se mi vysmál do xichtu a řekl mi, že si chtěl vyzkoušet kluka a že z té jedné noci, kdy mi prošukal anál nemám dělat hotovou kovbojku. Lhal, sprostě lhal a já na něj koukal jako tydýt, protože mi tohle jeho prohlášení vzalo dech. Hlavou mi projíždělo, jak mi šeptal, že mě miluje, jak byl vždycky takový něžný a skoro až milý. Prostě jsem tupě civěl na ten jeho vysmátý obličej a bulel přitom jako dítě, kterému někdo sebral jeho oblíbenou hračku. A pak mi jeden jeho kamarád natáhl dělo a mlel něco o zasranejch buzerantech. Přidal se i další. Válel jsem na prašné cestě s obličejem celým krvavým, natáhli mi tak pět ran a ještě do mě asi dvakrát kopli. A víš co on? Stál a smál se s nimi tomu, jak se snažím postavit na nohy. Vždycky, když už jsem skoro stál, tak do mě znova strčili. Nakonec jsem to vzdal a čekal, až se vysmějí a vypadnou, protože pořád chtěli jít do jiného klubu. A ta jeho holka, to byla taková frnda, žes to neviděl. Nastříkala mě nějakou dámskou voňavkou a smála se tomu, že mi to sedí. Vůbec jí netrápilo, že jí její kluk podvedl. Jo, koukáš viď, ale nesnaž se to pochopit. Lidské chování totiž nemáš šanci pobrat. Není v něm logika. Opravdu vůbec žádná. Důležitý je, že mě to mělo poučit. Jenže někdy musíš tu samou chybu zopakovat hned několikrát, abys konečně pochopil, že tudy cesta nevede. Po Petrovi jsem si dával na vztahy majzla. Snažil jsem se vyléčit svůj smutek spaním s kdekým…“

„Hej! Kde jste?! Pojďte, už se nám to rozjíždí!“ vyzve nás Marek, který vpadne do pokoje jako odjištěný granát.

Vážně na něj začínám mít alergii.

„My přijdeme. Teď tu něco řešíme, tak vysmahni!“ zavrčí Jony a vypadá přitom dost výhružně.

„Jo… tak sorry, to jsem nevěděl. Zatím,“ vycouvá Marek se smíchem.

„Co je Majo? Vypadáš jako praštěný pánví. Ten kluk mě začíná srát,“ uleví si.

„Jo, to jsme dva,“ přiznám a zasměju se. Upřímně nevím, jak se právě chovat. Ani nevím, co říkat.

„Mám pokračovat dál?“ zajímá se.

„Jasně, že váháš,“ kývnu.

„Fajn. Po Petrovi jsem zkrátka spal s kdekým. Nechtěl jsem se vázat. Šlo mi jen o sex. Divil by ses, kolik chlapů seženeš na netu a hlavně kam jsou ochotní si kvůli sexu zajet. Klidně i z Prahy nebo za mnou byl i týpek až z Olomouce. Docela masakr. Jen to většinou dopadne tak, že když seš ten dole, druhý den to vážně cítíš. S každým dalším chlapem jsem si víc a víc uvědomoval rozdíly. Někdo to prostě umí a jinej je debil. Párkrát se mi stalo, že mě málem znásilnili. Hlavně v případech, kdy na fotce vypadali jinak než ve skutečnosti a já si to rozmyslel. Problém je, že nejsem ženská. Té roztáhneš nohy a dostaneš se dovnitř hned. Jenže u chlapa, co je strachy sevřený, to možná leda bys měl kondom s kovovou špičkou. Jenže tyhle zkušenosti mě nějak neodradily. Bral jsem to jako daň z promiskuity. Bylo mi jasný, že ne každej chlap se ke mně bude chovat mile. Naštěstí nejsem zrovna třasořitka ani nepatřím k prckům, takže rozbít někomu hubu mi nedělalo problém. Do dneška lituji toho, že jsem se nepostavil i těm jeho kamarádům. I když byli v přesile, pořád jsem na ně měl. Roky dělám karate…“

„Ty děláš karate?!“

„Ano. Mám černý pásek,“ nadme se.

„Ale na mě si ho nikdy nepoužil!“ jevím se dál. Za celé ty roky, co ho znám, tuhle drobnůstku vůbec nevím.

„Ne, proč bych měl? Prosím tě, to naše plácání na palouku za školou… a hlavně tvoje schopnosti. Promiň Majo, ty máš sílu jak býk, ale ruce obě levý. Děsivá kombinace. Asi proto hraješ fotbal, viď?“

„Dovol, mlátit se zvládnu,“ ohradím se.

„Kopat umíš, ale boxer z tebe nikdy nebude,“ rozesměje se.

„Haha, děsná sranda. Ale proč si mi nedal pořádně přes držku? Vždyť jsem tě kolikrát porazil!“

„Protože nejsi rváč. Jen si hrozný cholerik a vytočí tě kdejaká blbina.“

„Tak to pozor, ty seš stokrát větší cholerik!“

„Ani hovno, kámo, všechny naše „bitky“ si inicioval většinou ty, tou svojí oblíbenou větičkou: Pojď, vyříkáme si to jinde nebo chceš pěstí? Mě to vždycky ohromně pobavilo. Někdy mi tě bylo líto, tak jsem tě nechal vyhrát. Vždyť jsme si maximálně odnesli pár monoklů a modřin. Nikdy nic vážného.“

„To sice jo, ale nechápu, proč?“

„Proč? Majo, nesnášel jsem tě kvůli těm tvým debilním kecům a kvůli tomu jak vypadáš, to už jsem ti říkal. Jenže nebýt tebe tak je ve škole děsná nuda. Mě bavilo se s tebou pořád hádat. Tebe to vytáčelo do vrtule, a čím víc si byl vytočený, tím větší to byla sranda. Navíc pamatuješ, jak se na mě vrhla banda těch kreténů z učnáku, protože si jeden z nich stál za tím, že jsem mu ojel holku?“

„Jasně, že jo. Jak bys asi mohl, když jste celý týden dělali na té seminárce a spali u Dana, takže jsem k němu ani nešel pařit GTA, protože na tvůj xicht jsem nebyl zvědavý,“ vzpomenu si na čtyři roky starou událost.

Ten kluk si vymyslel, že to byl Jonatan. Dokonce řekl i v jaký den to bylo. Měl smůlu, protože jsem moc dobře věděl, že tehdy byl Jony u mého kámoše a fakt nikde neojížděl něčí slečnu. A teď, co vím, jak si stojí, je to ještě víc jasné. Prostě si ho spletl. Co fakt nesnáším je nespravedlivé obviňování. 

„Jo, a ty ses mě zastal. Nejen to, vrhl ses na ně i s těmi svými levými pazourami a nakonec je začal kopat. Utekli s brekem dřív, než jsem stačil zareagovat. Tehdy jsem si už úplně ujasnil, že tobě nikdy nechci doopravdy ublížit. Neměl jsem důvod. Hašteřili jsme se, neměli rádi, ale to nemění nic na tom, že svině nejsi. A to vím už od té školky, kde jsem ti rozdupal tvůj hrad. Mimochodem, sorry, ale nešlo odolat.“

„Kreténe, díky tomu jsem tě začal nesnášet.“

„Vím, od té doby mě baví tě srát.“

„Taky se vytočíš!“

„Jasně, že jo. Někdy máš tak debilní kecy, až to hezký není. Sereš mě, ale baví mě to, docela nelogický viď? Ale ty jsi do mě taky nikdy nešel naplno, Majo. Nemůžeš to vyvrátit, umíš s nohama zacházet, ale kop z otočky, cos předvedl na ty kluky z učnáku jsi na mě nikdy nezkusil, takže v tomhle jsme si rovni ne?“

„Ani ne…  Jen jsem nechtěl mít druhý den problém ve škole, protože naše strkání bylo docela profláknutý, kdybych ti náhodou zlomil nos nebo způsobil otřes mozku, tak by to asi nebylo dobrý,“ přiznám své sobecké jednání. „Hele teď mě víc zajímá, co se dělo dál?“ nadhodím.

Ve skutečnosti se spíš děsím toho, co se mu stalo dál, protože s každou jehou větou se moje šance rapidně snižují, alespoň tak mi to připadá.

„Asi se mi nepodaří vykroutit,“ usměje se. „Dál jsem potkal Honzu. Další kořen a zase starší. Byl v dospělácích v těch lepších. Potkal jsem ho na soustředku v létě. Táhlo mi na osmnáct a Petr byl už jen špatná zkušenost. Chtěl jsem zkusit někoho nového. Jenomže po všech těch jednorázovkách, kdy jsem i párkrát navrhl další schůzky, ale většinou marně, jsem v to, že bych našel někoho na vztah už pomalu nevěřil. Bohužel jsem zjistil, že jsem spíš na ty vztahy, než čistě na sex. Zním jak ženská co? No nic, problém byl v tom, že Honza byl heterák. Jo, jak poleno. Poprvé jsem se s ním setkal před sprchami, kde opíral o zeď asistentku jejich trenéra. Líbil se mi, fakt hodně. Byl ti podobný…“ zadívá se na mě a mé tváře okamžitě zčervenají (děsný, jak mě tenhle chlap uvádí do rozpaků, aniž by chtěl). „no, ne až tak, ale typově seděl. Zelené oči tmavě hnědé vlasy a fakt brutálně narambený. To se mi obvykle až tak nelíbí, ale on to měl tak krásně rozložený, že mu to sedělo. Dobrý čtyři dny jsem nad ním jen tiše slintal a hltal ho pohledem, kdykoliv to bylo možné. Samozřejmě nenápadně. Ani ve snu mě nenapadlo, že by mohl projevit zájem. Jenže pátý den jsme zůstali ve sprchách poslední. Přirazil mě ke zdi a řekl mi, že po něm pořád čumím. Snažil jsem se nějak vymluvit, ale on mě začal líbat a už to jelo. Samozřejmě, že jsme si to nerozdali hned v těch sprchách, on sice chtěl, ale neměli jsme pomůcky. Naštěstí docela rychle pochopil, že anál není vagína. Scházeli jsme se pak i po soustředku. Zase tajně, už mě to nijak nepřekvapilo a dokonce jsem to sám inicioval. Po incidentu s Petrem jsem se prostě nechtěl dostat do problému. Navíc jednoho kluka od nás z týmu vyhnali asi půlroku potom létě, právě kvůli tomu, že se v šatně prořekl. Práskl na sebe, že má přítele. Kluci to nijak neunesli. Ne všichni, ale byli tam dva šílení homofobové, ti chudáka Milana vyštvali. Dost ho šikanovali, dělali mu naschvály. Ani domlouvání trenéra nepomohlo. Neunesl to a odešel. Dostat přes držku za to, za co nemůžu, s čím jsem se už narodil, je hrozně nefér. Jenže to tak funguje. Proto vím, že tutlat a tutlat je to jediné, co musím za každou cenu zvládnout. S Honzou to bylo super, hlavně kvůli tomu, jak se rychle učil. Bavil ho sex s mužem. Ovšem… bylo mu skoro pětadvacet. To už obvykle víš, jaké pohlaví preferuješ. Byl na holky a se mnou to bral jako takový zpestření. Horší je, že mi to ten hajzl, jako tradičně, neřekl. Sliboval mi všechno možný. Zase jsem jako kretén věřil. Ze začátku jsem to bral jen jako vztah založený na sexu, jenže časem jsem se zamiloval. Takhle zpětně... docela rychle jsem se do něj zabouchnul. Honza byl jiný, na rozdíl od Petra jsme krom sexu dost času trávili povídáním, koukáním na filmy. Rád vařil. Měl svůj byt a naši po tom co ho poznali, souhlasili, že k němu můžu občas zajít. No, nakonec jsem tam byl skoro ob den a někdy i přes noc. Naštěstí se máma nemusela bát, že domů přijdu s děckem…“ rozesměje se až tak, že se k němu musím přidat, ačkoliv si přijdu, jako když sedím na hrachu. Vypráví to všechno s takovým klidem, že mě to děsí.

„Takže on taky bydlí v Sezimáku?“

„Kdepak je ze Sobíku. Vyzvedával mě vždycky autem. Náš vztah trval skoro tři čtvrtě roku. Značka ideál, věřil jsem tomu, že spolu už zůstaneme… hodně naivní, já vím. Jenomže pak se do toho zapletla Soňa. Holčina, kterou poznal v práci. Sám si jí vybral. Jeho nová sekretářka. Jak z laciného porna. Šukal s ní v práci a se mnou pak doma. Bůhví jak dlouho by to takhle bylo, kdyby neotěhotněla. Prý mu tvrdila, že bere prášky. Asi brala paralen, ale ten funguje jen v případě, že ho držíš mezi koleny. Ještě to se mnou řešil, jak kdybych byl kámoš. Prostě přišel jednou domů a vyprávěl mi to, jako kdyby byl jeho best friend, co s ním sedí na pivku. Nechtěl ještě děti, prý až časem. Zíral jsem na něj neschopen slova. Pak jsem mu rozbil hubu. Ani se neomluvil. Prý mi mělo být jasný, že se mnou nebude do konce života. Ještě mi řekl, že jsem naivní blb, když jsem mu všechno věřil. Přidal jsem mu, ale nakonec jsem odešel, protože bych ho musel zabít. Rozbrečel jsem se až doma. Dokonce mi pak ještě psal a volal, jestli si nevrzneme. Chvíli jsem přemýšlel nad tím, že na to kývnu a ojedu já jeho. Chtěl jsem se pomstít, ale neudělal jsem to. Prostě jsem si jeho číslo přes operátora zablokoval. Nedávno jsem ho potkal v Táboře s prckem. Kdybys ho viděl, jak sešel a zfotrovatěl. Kluk, kterému není ani třicet. Má co chtěl, kretén. A pak Radek. Historie se skoro opakovala, až na to, že tomu jsem odolával nejdýl. Dával jsem si bacha. Neměl to lehký, ale snažil se. Navíc jsem ho potkal v gay baru a tehdy ještě chodil s jiným klukem. Byl jsem nadšený, že konečně pravý gay, žádný heterák, co si jen chce vyzkoušet anál, protože mu ho holka nedovolí. I tak jsem se nedal nijak lehce. Dokonce byl i tak zoufalý, že mi kupoval kytky, chápeš? Nesnáším kytky! Ale budiž, jeho chování mě přesvědčilo. Byl jsem si jím tak jistý, že jsem i našel odvahu k tomu jít s naším vztahem na veřejnost. Jenže to mi nedovolil. Pro změnu se bál. Chápal jsem ho. Dával jsem mu čas. A vidíš to, jak to dopadlo. Nejhorší je, že už mě to ani nevzalo. Ne tak jako poprvé, ani jako podruhé. Nejspíš hlavně díky tomu, že s Radkem jsem byl, protože už jsem v lepšího nedoufal. Každý gay, co byl fakt gay, chtěl většinou jen sex, nebo si představoval jiného kluka do páru. Radek… uvěřil jsem mu. Zase. Řeknu ti, že z těch tří to zvládl tutlat nejlíp. Ještě v dnešní době, kdy si všechno zjistíš na sociálních sítích. On nic z toho nemá, tuším, že záměrně. Podle mě tu holku má už nějaký ten pátek a kluky jen jako bokovky. Víš, že zrovna on je ten nešťastník, co ve skutečnosti chce chlapa, ale bude do konce života trpět po boku ženy. Dokonce ani nevím, jestli mi ho není spíš líto. A co ta slečna? Chudák. Stejně, teď už se mu to bude schovávat hůř. Ten kluk bude slavný a o těch se píše. Má potenciál. Vážně vypadá dobře. A podle mě by klidně mohl být herec někde v Hollywoodu. Až příště bude chtít kluka, už se nebude moct schovávat za masku svobodného. Jenže i tak se najde vůl, co bude jeho milencem. A tímhle končím, Majo. Můžeš si myslet, že jsem vůl, co si za to ve skutečnosti může sám. Ale uznej, měl jsem tři vztahy a každej ten "gay" měl ženskou. Možná jen smůla. Nevím. Je mi to putna. Jinak děkuji za pomoc s Radkem, víš, že tomu uvěřil? Prý jsi ze mě odvařený, to mě dost pobavilo. A jak ho naštvalo, když jsem mu řekl tvoje jméno, byl jak rozzuřený býk. Měl si pravdu, měl trošku pochybnosti zkraje, ale jak jsem mu řekl, kdo si, hned otočil. Nicméně řeknu ti jedno, nezkoušej za mnou chodit s tím, že mě miluješ nebo že chceš vztah. Můžu tě zaškolit, nijak mi to nevadí. Chceš si vyzkoušet chlapa, proč ne. Jsem nezadaný a s tebou se docela dobře bavím. Ale vztah a podobný kraviny… zapomeň. Přiučíš se a pak se zase hezky vrať k hlídání svého kurníku. Jsi heterák a s těmi už se zahazovat nebudu. Nikdy. Nevěřím na bisexualitu. Je dost kluků, co ti zvládné spát jak se ženou, tak s mužem. Jenže většinou pak stejně skončí se ženskou. Já si teď dám od vztahů pauzu a kdo ví, třeba si jí dám navždycky. Láska bolí a už jsem z toho unavený. Docela brzo viď?“ zasměje se trpce.

Nadechnu se v nějakou odpověď, ale zase ústa zavřu. Sáhne na stolek pro telefon. Pozoruji, jak klidně sedí s jednou rukou za zády a sleduje display.

Když bych mu teď řekl, že ho fakt mám rád, k ničemu si nepomůžu. Nevěřil by mi. Není divu. Vím, že cítím víc, než jen pobláznění, ale co když mě to za pár měsíců přejde? Zařadím se k zástupů debilů, co mu ublížili.

Jenomže u mě by to bylo jiný. Tuším to, nechápu proč, nechápu jak, ale něco mi říká, že moje city jsou pravé. Ovšem, vybalit to na něj teď nemá vůbec smysl. Nejsem vůl, kdybych to zkusil akorát tím poseru, co začalo. Nemá žádný důvod mi věřit a jeho zkušenosti hrají proti mně. 

Všem těm jeho třem volům bych rád rozbil hubu. Štvou mě, protože díky nim to teď mám o sto procent těžší (ne-li o dvě stě). A taky by si to vážně zasloužili. Nezbývá mi nic jiného, než se pokusit ho nějak přesvědčit. Doufám, že mě osvítí duch svatý a napadne mě jak. Nebo, že se třeba taky zamiluje. To by vůbec bylo nejlepší, ale s tím jeho přístupem... a s naší historií... Sakra!

Ale co nyní říct? Něco bych asi měl.

„Nic, tak jdeme vedle?“ zvedne se Jony.

Jo, to je vlastně taky dobrý nápad. „A chceš ještě?“ zeptám se.

„Jasně, bojíš se, abych si své vzpomínky neutopil v chlastu?“ zasměje se.

„Tak nějak,“ přiznám.

„Nemusíš. Nikdy jsem vyloženě nepil, alkohol mi moc nechutná.“

A tak jsem vyrazili do vedlejší pokoje, kde to žilo o poznání víc než včera. Nakonec měly jeho zkušenosti dopad spíš na mě, protože jsem pořád dokola musel přemýšlet nad tím, jak se s tím poprat a dostat se k němu blíž. Respektoval jsem, co mi vymezil, chápal jsem jeho obavy. Problém byl v tom, že jsem se ničím z toho nechtěl řídit. Takže jsem se nakonec opil sám a to dost slušně.

 

„A máme doma upíra. Já vím, my víme. Ve sklepě se zavírá. Já vím, my vííme. Čuchal česnek s cibulí. Já vím, my vííme.  Zub mu vypad, teď bulí, stalo se to v pondělííí…“ notuji si vesele.

„Klidně zpívej, ale pojď prosím tě,“ popostrčí mě Jonatan.

„Ááá… denně vožralej, denně vožralej…lálálá…hodně piju, jím, ženský nebalím, a když někdy o sobě vím hned to oslavííím!!“ zkusím něco jiného doufajíc, že se třeba chytí.

Jenže on ne. Dál mě odsouvá chodbou, jako traktor s prohrnovačem sněhuláka z cesty.

„Hej, ty neumíš zpívat?! Tak koukej, tohle je z Madagaskaru… já tak rád trsám, trsám. Já tak rád trsám, trsám. Ty taky rád? Trsáš! Všem holkám z celého světa. Váš král Jelimán to říká na rovinu! Já tak rád trsám, trsám,“ zahýbu se do rytmu svých slov jako hotová břišní tanečnice. „Hergot Jonatane, tebe je kus!“ vyskočí mi na mysl další scéna ze zmiňovaného animovaného filmu.

Ano, můžu animované filmy ale o tom jindy.

„No ty Jelimáne, slib mi, že už nebudeš chlastat v okolí několika kilometrů ode mě,“ povzdechne si.

Zvednu ukazováček, máchnu jím ve vzduchu sem a tam, předvedu mu piruetu, kterou určitě ještě nikdy neviděl a pak mu položím bříško ukazováčku na nos. Chtěl jsem původně na rty… ale to je jedno. „To nepůjde, víš,“ vysvětluji. „Ty totiž seš vždycky někde poblíž a dál než kilometr ode mě se asi nedostaneš. Takže co takhle místo hodinek s vodotryskem říct si o Rolexky?“

„Fajn, nechlastej se mnou, dobře?“ sleví.

Nakrabatím přemýšlivě čelo a zkřížím si ruce pod prsy i s lahví vodky. Hodně nepraktické ale dá se to. „Ne, to ti nemůžu slíbit. Můžu to zkusit, ale slibovat ti to nebudu.“

„Dobře, tak a teď vlez konečně dovnitř.“

„Pán je nadržený, že jo? Že jo?“ zajímám se živě, zatímco mě nastrká do pokoje a zavře za námi dveře.

Nebýt jeho, tak tu asi ani nejsem a spím u těch holek, ke kterým jsem se o patro níž dobýval a zarytě jim tvrdil, že ten pokoj je můj.

„Ne, ty seš ožralý a potřebuješ do postele.“

„Kdepak, mám ještě povinnosti.“

„Jaké?!“

„Budou olizovat tvoje nádobí!“

Asi minutu mě pozoruje, až se musím začít smát.

„Moje nádobí? Olizovat?… eh, to je jedno. Jindy, Majo. Teď hezky do postýlky a spát.“

„Pche, vypadám snad jako osmileté děcko,“ ohradím se.

„Ne, to vážně ne, jen se tak chováš.“

„Už si slyšel, že by malé děcko chtěl žužlat něčí penis?!“ zařvu hlasitě.

Přiskočí ke mně a přiloží mi dlaň na ústa. „Fajn, nekřič prosím jo?“

Využiji příležitosti a ihned ho chytím přes kraťasy za celý jeho poklad. „Ne a ty raději neodporuj, jinak bys taky nemusel být nikdy táta.“

„Jsem gay a děti jsem nikdy nechtěl.“

Zarazím se. „Tak si nikdy nezašukáš! To je jedno,“ mávnu nad tím rukou.

„Majo, jsi opilý, nech to na jindy,“ doporučí mi. Silou mi zmáčkne zápěstí a hbitě odstoupí z dosahu mé nenechavé ruky. Ne dost daleko. Naštvu se a strčím do něj, takže o dva kroky popojde dozadu a sesune se na postel.

Loknu si z lahve vodky, jako z lahve neperlivé Mattoni a upřu na něj skelný pohled. Celou cestu jsem jí táhl v ruce. Jednou máchal a druhou doplňoval tekutiny. Ona ta cesta z vedlejšího pokoje do našeho není tak dlouhá, jenže jsem se trochu zaběhnul do druhého patra a Jony si dal tu práci, že pro mě došel.

„Tak poslyš Jonatáne,“ zašermuji lahví, až část alkoholu vychrstne na koberec.

„Jonatane,“ protočí oči.

„Jo, dyť to říkám ne?“ tentokrát s jakýmsi tanečním doprovodem. Hrůza. Vím už teď, že se ráno budu stydět a chtít propadnout až někam do západní Austrálie.

„Ne s krátkým a,“ vysvětlí. „No, to je fuk,“ mávne nad tím rukou. „Jdi se umýt… nebo se raději ani nemyj, jdi spát,“ pobídne mě.

„Ne! Vypadám snad jako prase?“ ohradím se a sprška vodky sprchne Jonatanův obličej. „Ty mě teď necháš, abych ti to oplatil.“ Znova si loknu. „Takhle by to totiž nešlo, víš, to je totiž úplně proti mysli. Mojí mysli,“ vysvětluji, co se mi honí hlavou. Je toho fakt hodně a dost blbě se to skládá dohromady.

„Poslyš, dneska se nevidíme naposledy. Zítra je taky den,“ zkusí.

„Ty seš taky debil,“ rozesměju se. „Proč na mě pořád mluvíš, jako na někoho, kdo ti rozumí? Víš, že jsem právě dost na plech?“ poklepu lahví na svůj hrudník.

„Majo…“

„Ne,“ rozmáchnu se oběma rukama. Já to říkal, jsem vždycky jak dirigent. „Ty poslouchej mě, Jonatane. Ty liško podšitá. Maniaku paranoidní! Většího vola jsem neviděl. Já ti to tvoje špatný zkušenosti fakt neberu, ale koukej na mě,“ důrazně se chytím volnou rukou za tričko. „Vypadám jako nějaký pokerový hráč? Proč bych si kurva chtěl začít něco s klukem, když bych si jen chtěl užít… smysl. Vůbec žádný," odložím lahev (vůbec mě netrápí, že mi unikla půlka věty, kterou jsem si řekl v hlavě, ale ne nahlas), kde už je po dně na stolek a tvrdě dopadnu na kolena mezi jeho nohy.

„Shit, to fakt bolí, taky mohli pořídit měkčí koberec,“ ulevím se a rovnou se začnu sápat do jeho kalhot.

Chytí mě za zápěstí. „Chceš mě kouřit, když máš pusu od vodky? Víš, že to pak docela pálí? A co když se ti bude chtít zvracet? Nepotřebuji mít tvé zvratky v rozkroku… Majo, prosím, nech to na jindy. Jasný?“

Zavrtím hlavou a zamyslím se nad nějakým pádným protiargumentem.

„Hele kluci nechali jste si u nás oba…“ vpadne k nám Marek (kdo jiný!) bez zaklepání a ustrne v půli věty.

Ani se mu nedivím. Mám ruku na Jonatanově rozkroku a ještě před ním klečím. Dost prekérní situace.

A je to tu zase. Říkal jsem, že modlení je k hovnu. Ale teď to jinak nejde. Bože, stůj při mně!

No, tomuhle říkám jednoduchý recept na vystřízlivění. Najednou mám v hlavě úplně jasno.

Jsme v prdeli.