Ta ženská na nic nečekala a hned, jak jsem zavřel dveře od pokoje, se na mě vrhla. Nebylo to nepříjemné, ale zvyklý jsem na to taky nebyl. Většina se dost zdráhá nebo se snaží hrát nevinou, co se ráda deset minut mazlí atd. Musela se na to těšit už několik dnů, jelikož byla dost dravá, ne že bych byl nějak pozadu. Taky už jsem se potřeboval vystřílet, moje tělo si to zasloužilo. Spát vedle kluka se vážně nedá jen tak přecházet, teda ne moc dlouho. Jsou z toho jen problémy. Nemůžete si nikoho přivést a nechat ho tam do rána, ne že bych to dělal. Taky musím pořád používat pokoje pro hosty, což se mi ani za mák nelíbí. Bohužel čím víc bych si stěžoval nahlas, tím víc bych měl větší peklo. Nakonec by mě odřízli od peněz a tím i o sexuální chvíle navíc. Moje holka jaksi nevydrží celý týden v chodu, i když to nechápu... ani nechci chápat. V cyklech produktivních dam se tedy nehodlám hrabat.

 

 Za méně než tři minuty jsme leželi v posteli a dost neslušně ze sebe sundávali drahé oblečení. Popravdě ona toho na sobě moc neměla už od začátku, plus pro mě nemusel jsem se moc prát a přitom dostal pohled, o který jsem stál. Byla tím pádem jako první úplně nahá, stejně to tak většinou dopadne.

 Studoval jsem jazykem úplně všechno, co jsem jen chtěl a nikterak nebyl zastaven. Spíš mě pobízela ke stále zrychlenějšímu tempu, při kterém chtěla co nejrychleji přeskočit všechny fáze mileneckého sexu. Ne že by mi to nějak vadilo, fajn tak nějak jsem přistoupil na její hru na rychlovku, která obvykle probíhá na veřejných záchodcích. Takovou zkušenost nemám, jen jsem to zaslechl.

 Najednou mě přetočila pod sebe a začala se dost obratnými rty starat o mou hruď, kde se malou chvíli zdržela, než přešla do další útočné fáze a to k lemu mých trenek. Už jsem byl dávno dost vzrušenej, takže musela opatrně, jestli chtěla, abych se udělala do ní. Zdálo se ale, že si je tohoto faktu velmi vědoma, jelikož si dala dost záležet na tom, aby se při sundávání nedotkla citlivých partií.  A pak se asi dočista pomátla, jelikož do svých rtů ponořila celý můj... tak tohle je paráda!

 

 Sledoval jsem spokojeně, jak jí hlava střídavě klesá a zase se zdvihá do původní polohy nad mým rozkrokem. A taky to, jak zrychlovala. Tohle nebylo její první kouření, tím jsem si byl jist, dokonce mě napadlo, že snad musí trénovat úplně s každým ve městě. Byla fakt dobrá, to jsem musel s lehkými vzdechy ve své hlavě přiznat. Už dlouho jsem nepotkal takového experta v orálním sexu. Bůh ví, co přede mnou ještě pěkného a příjemného tahle ženská schovává. Ušklíbl jsem se a musel si blahopřát, jak dobrou volbu jsem dnes v noci učinil. A to ve všech směrech a ohledech situace.

 

 Za tohle bych mu měl zítra poděkovat.

 

 Myšlenky mi opět zabloudily do jeho pochopení světa, i když jen na sekundu. K němu prostě šly sami a jak ochotně. Už mi to bylo jedno, proč se bránit sám sobě taky. Zajímalo by mě, jak to vlastně celé dopadlo. Samozřejmě mu vyšlo, co si na dnešek předsevzal, o tom jsem nepochyboval. Přeci jenom jsem mu to do jisté míry pomáhal zorganizovat. Ale trochu mě znervózňovalo narůstající ticho na chodbě. Služebnictvo většinou něco uklízí nebo se připravuje na další den, ale teď se zdálo, jakoby někam všichni zalezli a neodvažovali se ani nadechnout.

 Tíživé tiché a podezřelé ticho, v tomhle nikdy ne spícím domě určitě. Nechtěl jsem to moc vnímat zvlášť, když se mi něco úžasného dělo v klíně, ale úplně ignorovat jsem to nezvládl. Ze všech sil jsem se snažil soustředit jen na ni a na její pusu, což se mi vedlo a to relativně dlouho. Teda až do té chvíle, kdy se z jiné části budovy ozval tupý hluk.

 

 Překvapivě jsme oba naráz zvedli hlavu a zahleděli se překvapeně ke dveřím z pokoje.

 Co to sakra bylo? Nepodobalo se to ničemu, co znám.

 

 „Co… to bylo…?“ zašeptala jemně, i když do jemnosti měla daleko. Já si jen protáhl rameno.

 „To je jedno…“

 „Nemáš… strach, že se někomu,“ naléhala dál, ale já to nehodlal řešit, ne teď.

 „Neřeš… pokračuj…“

 „Já s tím… problém nemám,“ řekla a trochu se ušklíbla. Dala si pár neposedných vlasů za ucho a olízla si mírně svůj napuchlý ret. Já jen arogantně zvedl bradu trochu víc ke stropu. Hodná holka.

 „Fajn…“

 „Ok,“ oznámila jen a pokračovala ve své předchozí činnosti, kdy mi opět dělala dobře na správném místě na těle. Ještě chvilku bude takhle přejíždět po špičce, tak se určitě už udě…

 

 A zase se ozvala stejná rána! Tupý bouchnutí o zem!

 Ale přišlo mi, že je snad ještě tupější a… hlasitější, jakoby se to objevilo hned vedle v…

 Ne to není možné! Tam je jen pokoj pro hosty a zašívárna pro služebnictvo, takže je blbost, aby…

 Moment! Tím směrem je přeci i můj pokoj.

 

 Zase jsem otočil hlavu ke dveřím na chodbu a znejistěl. Moje vykonavatelka rozkoše bohužel taky nedokázala zůstat netečná. Znovu zvedla hlavu a dívala se tam, co teď já. Tohle bylo už víc než divné, proto jsem se rozhodl. Odsunul jsem brunetku dál od sebe a postavil se vedle postele.

 Neobtěžoval jsem se s oblečením a rovnou vyrazil na chodbu. Tam jsem se rozhlédl napravo i nalevo, ale nic nezahlédl. To mi ale nestačilo a dost ráznými kroky jsem se vydal do svého pokoje, odkud jsem slyšel ty dva docela hlasité zvuky. Hned jak jsem otevřel dveře, mně zaujali dvě věci.

  Za prvé byla slyšet sprcha a za druhé, stolek, který normálně stál uprostřed místnosti, byl převrácený i s obsahem na zemi. Tolik vysvětlení k první ráně. Teď ještě zbývalo zjistit, příčinu druhé, i když nějakou představu jsem měl. Pohled mi zabloudil ke dveřím do koupelny a pak ke klice, za kterou jsem se hned odhodlal vzít. Sprcha byla zaplá a tak hluk syčení vyplnil místnost. Vešel jsem bez zábran a rozhlédl se.

 Na zemi ležela hromada drahého oblečení, konkrétně černý oblek, který měla na sobě dnes večer jen jediná osoba.  Proto jsem trochu nervózně polknul, když jsem si všiml, že je košile od krve. Podíval jsem se do sprchového koutu a zahlédl tam zkroucenou siluetu člověka. Přistoupil jsem blíž a otevřel pomalu skleněnou zástěnu.

 Blonďák zdá se dostal to, co si za dnešek zasloužil. Jeho krvavé ranky a fialové zhmožděniny na zádech to dokazovaly. Neměl jsem slov natož, abych se dokázal jakkoliv hnout. Díval jsem se na něj a na to jak se klepal. Musel upadnout a vytrhnout část sprchy, jelikož držel nástavnou hlavici v ruce a druhou se opíral jemně o naprasknuté sklo. Zdálo se ale, že to moc nevnímá. Ani mě si nevšiml, což značilo velkou bolest směrovanou k mozku. Ten idiot tak nedokázal zpracovat jinou informaci.

 

 Najednou jsem měl chuť mu jednu vrazit.

 

 V tomhle stavu by to ale nejspíš vůbec nepostřehl. Přivřel jsem nespokojeně oči a snažil se nemyslet na to, že i on je úplně bez oblečení. Jakoby na tom záleželo, jasně že nezáleží. Bože, už jsem asi chytil tu jeho demenci. Všechno je možný, i tohle se mohlo stát. Bůh ví, jak moc vás ovlivní soužití s jedním idiotem, který se každý ráno při snídani ptá, na co je ten třetí pár příborů. Dokonce si myslím, že to na mém mozku muselo nechat nějaké černé stopy, jelikož teď jsem si zase nevšiml já.

 

 “Jak dlouho... už tam stojíš?” Optal se, když si konečně koutkem oka všiml, že není tak úplně sám. Neměl jsem mu co říct, snad jen pár výčitek, který jsem klidně mohl nechat na později, až nebude vypadat jako pilot po náletu na Pearl Harbor. Vzdychl jsem a raději si koupelnu neprohlížel moc detailně. Bohatě mi stačily ty jeho modrý oči.

 “Dost dlouho na to, abych poznal, že si něco podělal.”

 “Aha... Nemáš teď zrovna někde vyrábět alibi?”

 “Možná,” přiznal jsem, i když popravdě jsem na tu brunetu v mé posteli na pár sekund úplně zapomněl. Začínají se mi asi měnit priority, ale... vlastně takový byly vždycky. Co je mi do ní, jestli něco chce, jako že chce, tak si počká. Já si můžu odejít a přijít kdy chci.

 “Tak tu přestaň dělat vola a vypadni,” řekl docela ledově a raději svůj pohled zase stočil na mokrou dlažbu. Teď dost od krve, vzhledem k jeho stavu zad. Naštvalo mě to.

 

“Ty mi nemáš, co přikazovat.”

 “Tohle neumíš, tak se nepřetvařuj.”

 “Ale, už kecáš kraviny. Možná tě vzali i přes tu tvojí dutou hlavu,” opřel jsem se o umyvadlo a založil ruce na nahé hrudi. Hrdost jsem tedy nehodlal zahodit a kvůli němu rozhodně ne. Zase na mě stočil modré vážné oči... stále nezlomené.

 “Stačí. Jsem poslední, u koho by ses musel snažit.”

 “Snažit o co?”

 “Tebe... zajímá jen šukání, ne. Tak už sakra zmiz!” křikl ještě ledověji, jako bych mohl za to, co se mu stalo. Sakra vždyť to bylo celé z jeho duté palice, tak ať si teď nestěžuje, blbec.

 “Naser si!”

 “Sám si naser! Děvka čeká!”

 “Právě na jednu čubku koukám!” to už jsem taky vztekle křičel. Co si o sobě vlastně myslí! Blonďák se ale jen ušklíbl a udělal ten pohrdavý zvuk. Přitom si neodpustil nějakou tu urážlivou větičku.

 “Prohlásil někdo, kdo pomáhal šířit pohlavní choroby!”

 “Klidně si tu chcípni, debile, ale drž u toho hubu!” To byla poslední kapka do mého džbánu.

 “Hned potom, co zavřeš sám hubu!”

 “Fajn!”

 “Sbohem!”

 

 Praštil jsem naštvaně dveřmi od mého pokoje a dost ráznými rychlými kroky přiletěl do pokoje pro hosty, kde na posteli stále seděla nahá a sexy kráska! Byl jsem rozpálený do běla a myslím, že i ona poznala, že jsem nasranej až skoro nepříčetnej. Přesto nijak neprotestovala, když jsem hned na to skočil k ní a roztáhl jí nohy, co nejdále od sebe. Položila se do peřin a nechala mě dělat si, co jen chci a to mám přesně rád. Taky, kdo by mi odporoval, kromě toho blonďatýho vola! Kousnul jsem se nespokojeně do rtu, při myšlence na něj, a zasunul se do ní až na doraz. Neměl jsem náladu si hrát, teď už ne! Bral jsem si, co jsem chtěl a to dost hrubě. Nic na to neřekla ani neprotestovala a tak jsem pokračoval ve svém stavu vybíječe vzteku. Na jednu stranu se zdálo, že se jí to líbí, přeci jen to od začátku chtěla rychle a bez zbytečných průtahů, v tomhle jsem ji ani víc vyhovět nemohl.

 

 Stále se mi před očima objevoval obrázek jeho zad a jeho potlačované bolesti.

 Prostě jsem si nemohl pomoc.

 Zatemnilo se mi na malou chvíli a já vše viděl sjetýma očima. Najednou jsem ho viděl pod sebou a jako zbavený smyslů, jsem jeho tělo přetočil zády k sobě. Přejížděl jsem prsty po jeho pozadí a pak svým vztyčeným mužstvím zajel do připraveného otvoru. Ozval se táhlý vzdech, který jsem moc nevnímal. Navíc při vzpomínce na jeho pitomý slova a jeho odpor, jsem tvrdě a rychle přirážel. Bez lítosti či náznaku konce. Tohle si dovolovat nebude, ke mě ne!

 

 Tohle je tvůj trest! Tohle si zapamatuj, ty jeden...!

 

 “D-dost!” křikl dívčí hlas a na tvář mi přiletěla ostrá, ale sekundová bolest! Moje hlava se stočila na stranu a moje vědomí se pomalu probouzelo zpět do reality. Zrychleně jsem dýchal a přitom lehce přivřel překvapené oči. Co to sakra jenom bylo? Proč jsem teď...? Otočil jsem se zpět na brunetu a sledoval její bolestný výraz v obličeji. Nepamatuju se, že bych jí něco udělal, ale když zaregistrovala můj překvapený výraz, nenávistně se na mě zamračila. Držela se jednou rukou za pozadí a tou druhou svírala kus povlečení. Vůbec jsem nepochopil její změnu v jednání ani to proč tak najednou couvla.

 “Co máš za problém?”

 “Já?!” ušklíbla se a snažila se uklidnit. “Jedinej, kdo tu má problém, si ty!”

 “O čem to sakra mluvíš?” vážně mi to nedocházelo a navíc mi začala lézt na nervy ta její vzpurná kecevá nálada. Tu ženský mají často a to v nejméně potřebném čase. Ona pokračovala.

 “Takže až tak si mimo, že ani nevnímáš, co právě děláš!”

 “Nehysterči a prostě řekni s čím, jako nesouhlasíš.”

 “Očividně chceš dneska šukat někoho jinýho. Takže mizím,” řekla a zvedla se z postele. Začala se oblíkat a já nedokázal nic jiného, než jí překvapeně sledovat v činnosti.

 “Cože...”

 “Slyšels, odcházím!”

 “Máš snad náhlý stav přechodu?”

 “Ne jen mi něco schází,” řekla ironicky a oblékla si vysoké boty. Vzdychl jsem a prohrábl si pár zpocených černých vlasů, který mi spadly do obličeje.

 “Ženský. Nemůžete jednou mluvit jasně a...”

 “Spletl sis díru, ty debile!” řekla mi narovinu a práskla dveřmi! Já na hodně dlouhou dobu oněměl.

 

 Oblékl jsem si kalhoty a kopnul do sebe jednoho frťana, který ležel na nočním stolku. Bůh ví, co v něm bylo, ale mě to bylo jedno. Tak jako tak mě to trochu osvěžilo a uklidnilo zároveň. Vyšel jsem jen tak bez trička na chodbu a zaposlouchal se do toho ticha.

 Sakra, sakra... stejně... tam musím. Nohy jsem šoural po zemi a strašně se přemáhal k chodu. Můj pokoj se najednou zdál být tak blízko.

 Vzdychnul jsem a otevřel dveře. Stále byla slyšet sprcha. Přivřel jsem nespokojeně oči, ale moje nespokojenost plynula z mé neschopnosti to ovládat. Pořád jsem byl naštvaný a tím posledním pro mě bylo koukat se mu do těch jeho posraných modrých očí. Ale nebylo zbytí. Vydal jsem se zase do koupelny a bez sebemenší lítosti vstoupil. Stále byl zkroucený na podlaze sprchového koutu, ale už nedržel nic v rukou. Naopak, v kleku jednou objímal vlastní tělo a tou druhou se snažil otřít hadříkem krvavá místa. Nesledoval jsem to dlouho a hned přešel směrem k němu. Klekl jsem si k němu a sebral mu hadřík rázně z ruky. Neměl sílu mě zastavit a tak na mě jen pohlédl a zamračil se.

 “Co tu zas dě....?”

 “Zavři hubu!” umlčel jsem ho rovnou, než zase řekne něco, co mě nasere. On se ale opět bránil.

 “Jinak co...?!”

 “Jinak... ti jí zalepím,” řekl jsem ten nejhloupější argument, který mě zrovna napadl. Pousmál se.

 “Co... je to za výhružku? Je ti snad deset?”

 “Už sklapni,” řekl jsem klidněji a cítil, že jsem trochu zrudnul. “A radši se mě chytni.”

 “Zvládnu to, nemusíš...”

 “Řekl si, ať se nepřetvařuju. Tak se taky nepřetvařuj,” zopakoval jsem jeho vlastní slova a dost odhodlaně mu pohlédl do modrých očí. Hodnou chvíli si mě prohlížel. Dokonce bylo znát, jak jeho obličejové grimasy zjemňují svůj prvotní ledový ráz. Bylo na něm poznat, že už brzo tohle celé jeho divadlo odporu k pomoci skončí. Vzdychl a trochu se... pousmál. Už se uklidnil. No, hurá.

“ Věci nemůžou být vždycky po tvém, to víš ne?”

 “Ale teď po mém budou,” prohlásil jsem. Klidně, nemyslel jsem tím nic arogantního. On to ale věděl.

 “Jo... teď nejspíš jo,” přiznal a nepřestával se na mě dívat.

 

 Asi za pět minut, dost hloupýho ticha, ke mně pomalu vztáhnul ruce a objal mě kolem krku. Přitáhl se blíž k mému obličeji a čekal na to, až ho chytím kolem pasu. Jednal jsem taky celkem pomalu. Pomohl jsem mu vstát, a když bylo jasné, že se na nohách neudrží, donutil jsem ho, aby se nechal vzít do náruče. Neprskal, ale spokojený stoprocentně nebyl. Donutilo mě to ke spokojenému malému úsměvu, kterého si bohužel všiml. Byl přeci jen kousek od mého obličeje, což očividně nevadilo ani jedinému z nás. Cítit jeho kůži na své a jeho horký dech na klíční kosti, bylo najednou jako úplně normální věc. Všední příjemná věc.