1

„No tak to ses posral, ne?!“ Zařval mu Drake do ucha, až mu skoro praskl bubínek. Kyle telefon oddálil od ucha a doopravdy sykl, pak si mobil opět přiložil k uchu.
„Drakeu-“
„Jak jako, že knihu nedopíšeš?“ Skočil mu redaktor do řeči. Strašně běsnil. „Jsi sjetej, nebo co? Hele, já vždycky věděl, že jsi egocentrickej mamlas, co se nezajímá o ostatní, ale tohle je moc! Nakladatelství s tím počítá, věděli jsme, že to bude tvůj majstrštyk, co se bude dost dobře prodávat. Proč myslíš, že jsme tolerovali ty tvoje excesy. Stálo nás to hodně, nemůžeš si prostě dovolit, tu knihu nevydat!“ Zuřil Drake.
„Je mi to líto, Drakeu. Prostě to nejde. Jsou jistý okolnosti, kvůli kterým to nemůžu dopsat jak bych chtěl. A kdybych to změnil, stálo by to za hovno, nebylo by to dobrý. To radši román nevydám vůbec.“
„Já ti seru na tvoje okolnosti! Musel ses prostě zbláznit!“
„Opravdu nemůžu. Promiň. Už jsem se rozhodl,“ nedal se Kyle odradit. Mrzelo ho to, ale nemůže to prostě Theovi udělat. Na druhém konci spojení na chvíli nastalo ticho. Když se pak Drake znovu ozval, Kyle byl překvapený jeho tónem. Byl lstivý a zákeřný.
„Tak jinak, Kyle. Přátelství stranou, tady jde o byznys, mimo jiné. Zapomněl jsi, že máš s nakladatelstvím smlouvu. Jestli si myslíš, že si můžeš dělat co chceš, přečti si znovu podmínky! Je mi jedno, co ti teď přelítlo přes nos. Ale jestli román nedopíšeš, budu muset přistoupit k jistým krokům, které budou hodně nepříjemné pro obě strany.“
Kyle ztuhl. Tohle bylo zákeřné a nečekal by, že se Drake začne ohánět na takové úrovni. „Vyhrožuješ mi?“ Optal se hořce redaktora.
„Nutíš mě k tomu, nemám na výběr. Jestli nebude kniha, nakladatelství bude mít velké problémy a ty nakonec taky,“ řekl Drake a pak si do telefonu teatrálně povzdechl. „Dávám ti poslední tři týdny abys to dopsal a odevzdal. Déle už to odkládat nemůžeme. A jestli se tak nestane, tak je mi líto. Budeme to řešit soudní cestou.“ Oznámil mu.
Kyle tomu nemohl uvěřit. Naštval se a nejraději by Drake poslal do míst, kde slunce rozhodně nesvítí. Jenže tohle nebyla sranda a on se musel rozhodnout.
Kdyby ho zažalovali za porušení podmínek ve smlouvě, bylo by to zlé, moc zlé. Drake měl pravdu, měl vůči nakladatelství závazky, které kdysi bez problému přijal, protože neměl důvod na ně nepřistoupit. Teď ho má, ale to birokracii nezajímá.
Kdyby šel k soudu, neměl by asi moc šancí a hlavně – Theo by se to stoprocentně dověděl a časem by zjistil i proč k tomu došlo. To by bylo samozřejmě zcela kontraproduktivní, protože právě tohle nechtěl, aby se stalo. Na tom, že by nejspíš platil hodně tučnou pokutu mu vůbec nezáleželo.
Přemýšlel, jestli nemá ještě nějaké další možnosti, ale Drake moc dobře věděl, co dělá.
„Ty jsi svině,“ utrousil Kyle, kypěl vzteky, když si uvědomil, že jiné východisko není. Musí román dopsat.
„Nech si to!“ Ohradil se muž v telefonu. „Nedal jsi mi jinou možnost. Tři týdny, Kyle. A ať je to pecka.“ Zopakoval ještě a pak zavěsil.
Kyle zíral na telefon a pak se strašně naštval. Vztekle dokonce kopl do odpadkového koše, který stál vedle něj. Z jeho odhodlání, obětovat pro Thea román, který byl pro něj tak důležitý, nic nezbylo. Zaklel.
Došel k nejbližší lavičce, posadil se a rezignovaně si opřel čelo o dlaň, když si zapálil cigaretu. Začal přemýšlet. Znovu přemítal, co by se stalo, kdyby knihu doopravdy neodevzdal a znovu sám sebe ujistil, že to by nebylo řešení. Nakladatelství by jej zažalovalo za nesplnění smluvených podmínek, porušení podmínek smlouvy, nebo něco podobného. Jistě to nevěděl, není právník, každopádně by to ale bylo zlé a šance, že by nakonec spor vyhrál, byla mizivá. To by bylo snad i vedlejší, ale Theo by se o všem dověděl, takže by to bylo k ničemu a jen by měl starosti navíc. Takže co teď?
Na to, aby román přepsal, aniž by se musel zmínit o oné postavě, kterou už tak dobře vykreslil a která prostě byla důležitá, neměl čas. Na to by mu rozhodně tři týdny nestačily a celý koncept, stavba i příběh knihy by byl v háji. Vlastně to ani nešlo dopsat jinak, než měl původně v plánu. Mohl by možná upustit od pár detailů, ale kdyby si to i poté Theo přečetl, bylo by mu jasné, že je to v podstatě on.
Povzdechl si a došel k dalšímu shrnutí: knihu dopíše, tak, jak to plánoval, když už musí. Bude to jeho zatím nejlepší dílo, ale to pro něj teď vůbec nehrálo roli. Svěsil ramena, když se dostal k poslednímu bodu celé situace – k Theovi.
Tady nakonec možnosti měl, ale ani jedna nebyla dobrá. V první řadě by to mohl všechno Theovi vyklopit. Přiznat všechno, že jejich setkání nebyla náhoda, že se do jeho přítomnosti vnutil zcela účelově. Přiznat, jak se s ním z počátku bavil jen proto, aby z něj vytáhl jeho smutnou životní tragédii, která by mu posloužila a že do toho dokonce zatáhl i Lori. Jak si to takto v myšlenkách zrekapituloval, zhnusil se opět sám sobě. Jak mohl být tak sobecký? Tak necitlivý?
Pak si živě představil, jak stojí naproti Theovi. On se na něj usmívá, opírá se o svou hůl šťastný, plný lásky k němu a on mu to všechno řekne. Má před očima, jak jeho úsměv zamrzá, jiskra v jeho očích, která nedávno zazářila, opět pohasíná, zatímco on pořád mluví a mluví. Nato se zhroutí, pláče a už neposlouchá Kylovi řeči o tom, že ho opravdu miluje a je mu to strašně líto. Jenže proč by tomu měl po tom zklamání, po těch lžích věřit. To Kyle chápal. Přijde o něj. Jestli mu to teď všechno řekne, určitě mu nejen strašně ublíží, ale už možná nikdy neuvidí, zničí ho. To se nesmí stát, to by ani jeden z nich nedokázal. Kyla bodlo u srdce, když si představil, že už by nebyl s ním, tolik ho miluje.
Postavil se, ušel pár metrů do nejbližšího pekařství, kde zachmuřeně koupil nějaké dobroty k snídani. Pomalu se vracel zpátky k domu, cestou stáhl poslední cigaretu a vylučovací metodou se dopracoval k jediné možnosti. Dopíše knihu, Theovi se nepřizná a bude prostě doufat. Požádá Thea, aby knihu nečetl, vymyslí si nějaký stupidní důvod, proč nechce, aby to dělal a bude se modlit, že se vše neprovalí, a když, tak až o dost později, kdy o tom třeba budou schopni mluvit.
Byl zoufalý. Nemohl vědět, jestli se rozhodl správně a tolik by si přál vrátit čas, s tím, že by věděl co už ví teď. Jak ho miluje, že bez něj nedokáže být, že mu nikdy vlastně nechtěl ublížit. Vstoupil do domu s jedinou myšlenkou, s jedinou obhajobou jeho samotného. Že někdy je lepší milosrdná lež, než krutá pravda.

2

Netušil, jak dlouho byl vlastně pryč, když se vrátil a přinutil se k dobré náladě. Kvůli Theovi, nechtěl aby se vyptával a hlavně nechtěl kazit tu krásnou atmosféru, co teď panovala. Oklepal se u dveří a nasadil úsměv. Mladík byl stále v posteli a jak vešel do místnosti, jako by se rozzářil. Ne, opravdu mu to teď nemůžu říct, je tak šťastný, pomyslel si Kyle.
„Tuhle část města moc neznám, tak promiň to zpoždění,“ naklonil se k němu a políbil ho. Theo se usmál, zářivě, nadšeně.
„Nebyl jsi pryč tak dlouho,“ uklidňoval ho. Pak zvedl paži a nečekaně zatáhl přítele do postele.
„Počkej! Rozmačkáš ty koblihy,“ zasmál se Kyle a mladík na něj mrkl. Pak se k němu přisunul, až mohl cítit jeho hřejivý dech a na obličeji se mu objevil šibalský výraz.
„To mi nevadí. Já jsem stejně mezitím dostal chuť na něco úplně jiného,“ řekl a bez varování se přisál na Kylovi rty. Než stihl muž něco říct, měl rozepnutý poklopec. Theo se pak během okamžiku přesunul mezi jeho nohy a začal ho orálně uspokojovat. Byl teď mnohem více sebevědomý, jistější. Netrvalo to dlouho a Kyle začal sténat rozkoší. Tohle si tedy nechal líbit a navíc ho Theo přivedl na jiné, mnohem příjemnější myšlenky.
Snídani si dali o dost později, když se oba osprchovali po příjemném romantickém sexu.

3

„Musím už domů,“ řekl Kyle a dopil svůj hrnek kávy. Všiml si Theova výrazu, tvářil se trochu zklamaně. Ani jemu se od něj nechtělo, nejradši by s ním byl každou minutu, ale teď měl nůž na krku a musel dopsat knihu. Tři týdny jsou šibeniční termín, ještě mu toho zbývá celkem dost. Stihne to, ale teď se tomu musí opravdu věnovat.
„Ne, že bych chtěl. Ale musím pracovat.“
Theo se na něj usmál. „Nemusíš to říkat tak omluvně, chápu to. Vlastně bych měl sám pohnout, pozítří mám uzávěrku do Sharku,“ řekl a také dopil šálek. Kyle přikývl, zvedl se a mladík ho šel vyprovodit. U dveří se ale zarazil a zaváhal, jestli nadhodit nápad, který mu probleskl hlavou. Nechtěl zase, aby to vypadalo, že na Kyla nějak tlačí, aby to nepřehnal. Ale tolik chtěl být s ním.
„Možná,“ promluvil bojácně, když už stál Kyle ve dveřích a nakláněl se pro polibek na rozloučenou. „Možná by jsi mohl psát tady? Jestli k tomu nepotřebuješ nějaké speciální prostředí.“ Vyhrkl a Kyle se zatvářil překvapeně. Theo trochu zpanikařil, přehnal to, určitě. Zvedl ruku v obraném gestu. „Nerušil bych tě! Sám bych pracoval, jen mě napadlo, že bychom nemuseli...no, víš jak to myslím. Mohlo by to být prostě fajn…nebo, já nevím,“ zarděl se, „jen jsem to tak plácl. Zapomeň na to. Určitě chceš mít klid a soustředit se. Navíc by jsi musel chodit kouřit na balkon, v bytě bych to asi nesnesl a-“
„To je skvělý nápad,“ zarazil Kyle příval jeho roztomile nervozních slov. Musel se tomu usmát. A vlastně to byla dobrá nabídka. „Tak já si jen zajedu pro laptop a za chvíli jsem zpátky, ok?“
Theo se rozzářil. Dali si letmou pusu a Kyle odešel. Mladík zabouchl dveře, opřel se o ně a s úsměvem zavřel oči. Byl jako školačka, co prožívá první lásku, tak zamilovaný. Kyle byl tak úžasný, hodný a on stále nevěřil, že si navzájem patří. V břiše mu poletovali motýli a prostě se musel pořád usmívat.
Kyle zazvonil asi za hodinu. Mladík se mezitím pustil do vlastní práce, takže se zvedl od stolu a šel otevřít.
„Byl jsem ještě nakoupit. Pak nám něco uvařím, jestli se nezaseknu u psaní,“ řekl Kyle a odnesl nákup do kuchyně. Thea to pobavilo, byl jako starostlivá manželka, jak začal automaticky uklízet potraviny do lednice a skříněk. „A přiznám se,“ mrkl škádlivě na mladíka, „donesl jsem nám konečně pořádné kafe. To prostě potřebuju.“
„Cože? Moje instantní břečka ti nechutná?“ Dělal Theo dotčeného, ale pak se rozesmál. Vůbec mu to nevadilo, byl rád, že se u něj Kyle dokáže tak uvolnit a navíc, on sám měl své rituály, které při tvorbě potřeboval. Káva byla očividně zase Kylův. „V pořádku. A posaď se kam chceš, já už mám práci rozdělanou,“ řekl a pak se odebral zpátky ke kreslícímu stolu.
Kyle se usadil na pohovce, rovněž v obývacím pokoji, laptop položil na konferenční stolek. Viděl odtud na Theova záda, skloněná nad kresbami, viděl jak poraněnou rukou dělá tahy na papíře, máčí štětec ve vodě, míchá barvy. Vše tak lehce a přirozeně. Mladík se otočil přes rameno, jen se na něj usmál a pak se beze slova vrátil k zpátky k malbě.
I Kyla otevřel laptop a rozklikl soubor s rozepsanou knihou. Jako vždy, nejprve pročetl pár už napsaných odstavců, opravil, co se mu nezdálo a pak teprve se pustil do psaní. Bál se, že to bude těžké, že i přes náklonnost k Theově plánu se nebude moct soustředit. Opak byl pravdou. Šlo mu to vlastně, i přes niterné výčitky, mnohem lépe, než čekal, dokonce lépe, než kdyby seděl sám doma. Uvědomil si, přestože bylo ticho, dokázali v místnosti vytvořit velice tvůrčí atmosféru a bylo mu příjemně. Dostal se dokonce do stavu, který na svém psaní miloval, totiž, že vytvářel příběh tak intenzivně, zaujatě a soustředěně, že existovali jen on a jeho kniha. Psal a ani nevěděl jak dlouho, úplně se zapomněl i v okamžiku, kdy automaticky, s pohledem stále upřeným na obrazovku laptopu, vytáhl z kapsy krabičku cigaret a jednu si zapálil. Mačkal tlačítka na klávesnici, tahal u toho do plic šedavý kouř a z toho tvůrčího transu ho vytrhl až když Theo postavil na stolek malý hrníček. Zamrkal a překvapeně si uvědomil, že mu právě poskytl provizorní popelník. Už se chtěl začít omlouvat, že to byl omyl a nedošlo mu to, ale Theo jej s úsměvem předběhl.
„Vidím, jak jsi soustředěný. Ale jen protentokrát,“ zazubil se na něj, došel k balkonovým dveřím a otevřel je dokořán. Venku bylo teplo, takže mohli větrat jak chtěli a mladík se pak beze slova vrátil na místo u stolu. Kyle mu byl vděčný, že mu to toleruje, nejspíš si uvědomil, že kdyby ho nutil pořád odbíhat na balkon, přetrhl by tu tvořivou náladu, do které se dostal. Bylo to moc milé gesto, obzvlášť, když byl Kyle zvyklý při psaní kouřit opravdu hodně. A tak dál oba nerušeně pracovali, ponoření do vlastní činnosti a přesto byli rádi, že je ten druhý nablízku.
První skončil Theo. Ani jeden si neuvědomil, že doopravdy pracovali několik hodin. Theo dokonce dokončil to, co měl, celou stránku komiksu, kterou měl dodělat. Kyle zrovna dokončoval kapitolu, ani nečekal, že mu to půjde tak od ruky. Vzhlédl od obrazovky, když si všiml, jak se jeho přítel protahuje a pak po očku sledoval, jak se chytá za nemocnou nohu.
„Bolí tě?“ Optal se. Theo se na něj otočil na kancelářské židli, na které celou dobu seděl.
„Trochu,“ přiznal, „tohle dlouhé sezení mi nedělá moc dobře. Ale není to nic strašného,“ usmál se. „Jak ti to jde?“
„Dej mi čtvrt hodinky, prosím. Dostal jsem se překvapivě daleko a chci dokončit kapitolu,“ požádal ho Kyle a mladík přikývl a odešel do kuchyně.
„Co bys řekl tomu, že bych ti chtěl oplatit to kino?“ Zeptal se, když se o něco později Kyle objevil a točil si vodu do skleničky. Překvapeně se na Thea podíval.
„Jak to myslíš?“
„No...myslel jsem třeba večeři venku?“ Navrhl a muž se usmál. Bože, jak on se snaží, je to tak milé, pomyslel si.
„Klidně,“ odpověděl mu, „jestli se na to doopravdy cítíš.“
Theo přikývl a jen dodal, že nechce nic luxusního. „Spíš nějaké bistro. Neříkal si, že máte s Camille jedno oblíbené? Tak třeba tam?“
„Jasně, to zní dobře,“ řekl Kyle. Vypravili se tedy, opustili byt a nasedli do auta. Když dorazili na místo a vystoupili, Theo uchopil Kylovu ruku a pevně ji stiskl. Ujistil se tak, že je jeho opora nablízku a přestože se zprvu nervozně ošíval a rozhlížel se kolem, pomalu jej stres opouštěl. Odpoledne se přehouplo do večera, oni si objednali dobré jídlo, které Theo pochválil a bylo jim příjemně.

4

Noc strávili opět u Thea, ačkoliv tentokrát se nemilovali. Byli oba nějak unavení a mladík se navíc omluvil, že ho noha rozbolela o něco víc. Kylovi to vůbec nevadilo, bylo fajn se na konci dne jen povalovat, koukat na film, který si pustili a nakonec u toho usnout, což se podařilo oběma.
A stejně tak ráno bylo příjemné se vedle mladíka vzbudit a ještě ho chvilku pozorovat jak klidně oddechuje. Když se pak i Theo probudil, vyskočil z postele a šel dělat kávu. Společně se usadili a snídali, spokojení, šťastní. Jen jednu věc musel ještě Kyle vyřešit.
„Theo?“ Oslovil ho teď a když mu dal přítel najevo plnou pozornost, pokračoval. „Chci tě o něco poprosit.“
„O co jde?“ Zeptal se ho vesele mladík, když polk sousto.
„Bude to znít možná podivně. Ale chtěl bych, abys mi slíbil, že nebudeš číst mé knihy,“ řekl s vážnou tváří a milenec zamrkal.
„Co? Proč?“ Neskrýval překvapení. „Popravdě, přesně to jsem měl časem v plánu.“ Přiznal ještě.
„Já vím, že je to trochu divný požadavek. Ale nemám rád, když mé knihy čtou mí blízcí. Ani Camille je nečte. Nedokážu ti vysvětlit, proč to tak mám, jsem z toho prostě nervozní.“
„No, je to trochu divné,“ přitakal Theo a zasmál se. „Trochu mě to mrzí, byl jsem zvědavý. Ale jestli si to přeješ, budu to respektovat.“ řekl mladík.
„Ano, přeji. Děkuju ti,“ ulevilo se Kylovi. Mile ho překvapilo, že se v tom Theo nechce dál rýpat a bral to tak v pohodě. Osud se nad ním asi smiloval a zahrál mu do karet, protože jestli si jeho poslední knihu nepřečte, jaká je šance, že vše zjistí? Pokud si nepřečte o postavě, která je vlastně on, nebude muset nic vysvětlovat, nebudou vysloveny otázky, na které nechce odpovídat a které mu neublíží. V duchu si oddechl.
Po snídani se rozloučili. Kyle se omluvil, že má ještě nějaké zařizování a Theo to chápal. Slíbili si, že si napíší a uvidí se zase zítra, hned jak to půjde. Loučili se dlouho.

5

„Co je?“ ozvalo se v telefonu.
„Ahoj. Nemáš teď čas? Potřeboval bych s tebou mluvit,“ řekl bezbarvě Kyle.
„Se mnou? Proč?“ optala se Lori zaraženě. Co zrovna jí by chtěl. Ledaže by šlo o...“Co jsi mu provedl!?“ Vyštěkla po okamžiku ticha, když jí napadl jediný důvod, proč by s ní chtěl bratr kamarádky mluvit.
„Uklidni se. Tak můžeš, nebo ne?“ Mlžil Kyle a ona se zamyslela. Měla na práci zajímavější věci, ale hlavně zvědavost jí přemohla, aby kývla na schůzku. Měla taky obavu o Thea, takže se domluvili na setkání v kavárně nedaleko jejího bytu. Když ukončila hovor, řekla si, že bude klidná. Přeci jen, když viděla, jak se Kyle k Theovi choval tehdy u něj doma, trochu si u ní vylepšil renomé a zaslouží si šanci. Jestli mu ale něco provedl...Poupravila své předsevzetí – bude klidná. Dokud jí Kyle nenasere.

„O co jde?“ Zeptala se bez okolků, když se usadili u stolku a objednali si. „Mám jen chvilku.“ Všimla si po očku, jak si Kyle nervozně pohrává se sáčkem cukru. To ji nijak neuklidnilo, tenhle chlápek nikdy není nervozní. Je to ten typ člověka, kterému jsou všichni u zadku a nic ho nevyvede z míry.
„Něco od tebe potřebuju,“ začal opatrně a to ji překvapilo ještě víc. Dost jasně mu to dala najevo svým výrazem. On si všiml, jak se tváří a pokračoval. „Lori,“ naklonil se k ní přes stůl a vážně se na ni podíval, „nesmíš nikdy, za žádných okolností, říct Theovi, že jsem se na něj tehdy vyptával. A ani to, že jsi mu tenkrát volala kvůli mně.“
„To jsem ani nikdy neměla v plánu. Ani by mě nenapadlo, že by se na něco takového zeptal,“ řekla. „My se zase tolik nestýkáme. To u tebe bylo vlastně dost veliké překvapení,“ dodala a vrhla na něj podezřívavým pohledem.
„To se může změnit.“ Nadhodil a odmlčel se, když jim obsluha donesla objednávku. Pak se vrátil k hovoru: „Theo je teď jiný.“
„Jak to myslíš?“
Poklepal nervozně prsty na porcelán hrnku. „Dostal jsem ho ven. Není na tom teď tak zle a bude se to zlepšovat. Myslím, že je jen otázkou času, kdy tě sám zkontaktuje, abyste se viděli. Jsi jediná, koho tak nějak zná, kdo mu tenkrát zbyl.“
Málem jí zaskočilo, když uslyšela, že se kamarád postavil vlastnímu strachu a Kyle dokázal změnit ten smutný život, který vedl. „To je přeci skvělé!“ Vyhrkla nadšeně a pak se zarazila. „Je to přeci super, tak proč se tváříš, jako kdyby někdo umřel?“
Kyle chvilku neodpovídal, což ji znepokojilo. „Co jsi provedl?“ Změřila si ho pohledem a dál se vyptávala. Povzdechl si.
„Myslím, že jsem mu dost pomohl,“ přiznal, ale jedním dechem dodal: „a zároveň se dostal do prekérní situace,“ mlžil dál, i když věděl, že teď už z něj vymámí úplně všechno. A taky že ano. Netrvalo to dlouho a všechno přiznal, tak jak se věci stali. Jaký byl jeho plán, jak z ní podstatě udělal komplice i to, jak se postupně, aniž by to plánoval, sbližovali a on se do Thea nakonec zamiloval a pomohl mu vrátit se do světa okolo. A že se teď bojí.
Když skončil, nedokázal se dívce podívat do očí, zrak sklopil k hrnku mezi dlaněmi a čekal, co řekne. Lori během toho co mluvil nehnula ani brvou, měla děsivě kamennou tvář.
„To si ze mě děláš prdel…“ sykla nakonec vztekle. Skoro už sahala po malé vázičce na stole, že jí po něm hodí. Měla děsný vztek, že jí zatáhl do té své hry, teď litovala, že mu vyhověla, když jí žádal o pomoc. Už chtěla soptit, zavrhnout ho nadávkami, pěkně od plic, jak to uměla. Na okamžik se ale zamyslela.
Podívala se na Kyla a tak nějak jí došlo, že mluvil pravdu ve všem. Což by znamenalo, že je mu to doopravdy líto, že má obavy, co by se stalo, kdyby Theo zjistil pravou podstatu jejich seznámení. Dívala se na něj a viděla, že se s tím opravdu pere.
„Jsi strašný, sobecký hovado a já jsem děsně nasraná,“ řekla suše. Podíval se na ní a pak zase smutně opřel čelo o dlaň. „Ale věřím ti, když říkáš, že tě to mrzí a že ho miluješ. Snad proto, že už jsem jednou viděla, jak vedle tebe pookřál a uvolnil se. Navíc jsi mu asi opravdu pomohl, to je nejspíš tvoje vykoupení.“ Dodala vzápětí. Vzhlédl k ní, celkem ho překvapilo, jak objektivně k němu přistupuje a trochu ho to uklidnilo.
Teď se zase trochu naklonila ona k němu. „Poslyš. Já mu nic neřeknu. Ode mě se nic nedoví. Ale jestli to praskne, řekneš mu o mě pravdu a budeš si muset poradit sám. To je věc, ve které já ti nepomůžu.“
Přikývl. „Nic jiného jsem ani nechtěl,“ řekl tiše a jí opět překvapilo, jak pokorný najednou je. Jeho výraz jí dokonce, když se dala k odchodu, přiměl, že mu účastně položila ruku na rameno. Pak se rychle rozloučila, odešla a nechala ho zadumaně sedět u nedopité kávy.

6

Uběhlo pár dní. Kyle se nemýlil, Theo se díky němu dokázal tak otrkat a začít žít, že Lori zanedlouho skutečně napsal, zda se nechce zastavit. Ne snad, že by mu Kylova přítomnost byla málo, ale už se prostě nebál pozvat na setkání i někoho jiného a s Lori si vždy rozuměli. Pozvání přijala ráda a navíc měla jedinečnou možnost se přesvědčit, jak veliký vliv na něj Kyle doopravdy má.
Utvrdil ji ve své pravdě. Když s Theem mluvila, byl úplně jiný, zdaleka ne ten tichý bojácný mladík, který se snaží nebýt na očích. Teď ji uvítal s nadšeným úsměvem, skoro zářil, neměl problém si povídat. Skoro tomu nemohla uvěřit.
„Takže,“ začala se opatrně vyptávat, přesně tím stylem, jakým to kamarádky dělají, když dojde na vztahy, „co Kyle? Jak to teda máte?“
Theo se zatetelil a trochu mu zčervenaly tváře. „No, chodíme spolu,“ přiznal a dokonce i jí v té chvíli připadal trochu roztomilý. „Víš, Lori, on je skvělý. Chová se ke mně tak hezky, je ochotný, starostlivý, milý. Je to romantik a navíc je strašně ohleduplný. A neříkám to jen proto, že mi strašně pomohl. Vždyť v podstatě kvůli němu tady spolu teď sedíme.“ Řekl a ani si neuvědomil, že se u toho usmívá. „Dokázal mi, že tím, co se stalo, tou nehodou, můj život neskončil. Že se nemusím schovávat jako Zvoník od Matky boží. Lidé po mě budou asi vždycky podivně koukat, ale jen díky němu mi došlo, že na tom nezáleží. Ti, pro které jsem důležitý mě budou brát takového, jaký jsem. To mě naučil, Lori. Dokonce mi řekl, že jsem pro něj krásný, věřila by jsi tomu?“ Rozplýval se a bylo jasné, jak je šťastný. Dívka se usmála.
„Theo, to je skvělé. Moc ti to přeji a jsem ráda za tebe.“ Řekla upřímně a utvrdila se tak v Kylových slovech. Naštval jí, hodně, ale nemohla mu upřít, že s Theem dokázal zázraky a že ho miluje. Dodržela své slovo a neřekla nic, dokonce pochopila, proč se rozhodl mu neříct pravdu. Viděla kamaráda tak šťastného, a jeho prvotní přešlap, kterého navíc obrovsky lituje, by Theovi asi nadobro zničil život. Sama uznala, že to pro Kyla není lehká situace.
Jestli to jednou praskne, nebude to kvůli ní, pomyslela si a vzala Kyla na milost.