1

Skoro mu cukalo v prstech, jak odolával pokušení, aby mu napsal. Nechtěl ale tlačit a vypadat jako hysterka, takže to nakonec vydržel. Věděl, že mu musí dát prostor a čas a nebylo to ještě tak dlouho, co se rozloučili v autě. Byl druhý den, večer, takže nic hrozného, přesto kontroloval telefon co deset minut, jestli nepřišla alespoň krátká zpráva.
Mezitím se sám snažil pracovat a napsat alespoň pár odstavců. Seděl před laptopem a kouřil jednu cigaretu za druhou, ale nějak to nešlo. Sice nakonec vypotil několik řádků, ale rozhodně to nebylo tolik, kolik doufal. A uzávěrka už se blížila.
Když už pak zíral do obrazovky moc dlouho, prostě ji vztekle zaklapl a vzdal to. Hned nato vzal do ruky telefon, kdyby náhodou, ale žádné oznámení o příchozí zprávě ho nečekalo. O to vztekleji zahodil na stůl i mobil. Raději tedy vstal, převlékl se a šel si zacvičit, přesvědčený že se mu tak vyplaví trocha endorfinů a jemu se zlepší nálada.
Dával si do těla dost dlouho, až už byl i celkem vyčerpaný. Dokončil tedy sérii, slezl z posilovacího stroje a odebral se rovnou do sprchy, kterou si vychutnal. Když vylezl ven, cítil se o něco lépe. To už bylo pozdě večer a už ani nedoufal, že by se Theo ozval. Telefon vzal do ruky jen mimoděk, když spatřil, že má novou zprávu:
´Ahoj. Promiň, že píšu až teď, měl jsem fakt hodně práce. Sejdeme se zítra?´
Kyle se pousmál a hned se pustil do odpovědi. Ulevilo se mu a byl rád. Samozřejmě se setkáním hned souhlasil a postupně se domluvili na čase. Nakonec si popřáli dobrou noc.
Muž se teď vznášel spokojeně jako na obláčku. Lehkým krokem se odebral do postele, kde se ale znovu zamyslel. Tentokrát však ne kvůli své knize. Přemýšlel o Theovi a sobě, o tom, co mezi nimi bude dál. Bylo tu pár věcí, které bylo třeba ujasnit a říci nahlas.

2

„Ahoj,“ usmál se na Kyla, když otevřel dveře od bytu. Po jeho odpovědi se nechal lehce políbit na tvář a vešli dovnitř. K jeho překvapení však muž nezahnul do kuchyně, nýbrž do obývacího pokoje, který zároveň sloužil, jako Theova pracovna. To dosud nikdy neudělal a mladík ho překvapeně následoval. Kyle se zastavil u jeho stolu, na kterém se válela spousta papírů. Skic, návrhů a vedle, jediné uspořádané, hotové výtvory. I kolem stolu toho bylo hodně, byl vlastně nepatrně vsunut do systému polic, které překypovaly výtvarnými potřebami (různé štětce, sady a palety barev, hadříky), zásobami papírů různých gramáží, dále pravítka, lepící pásky, tužky, pastely, knihy o anatomii...Byla toho spousta, až se Kyle podivil a hlavně, vše vypadalo používaně. Nakonec spatřil vedle stolu velice kvalitní skener, tím nejspíš dostával Theo své výtvory do digitální podoby a zasílal je redakci a nakladatelství.
„Páni,“ vydechl skoro s úžasem, když si uvědomil, kolik věcí je vlastně potřeba k Theově práci. Byl zvyklí, že on sám potřebuje jen laptop, vše ostatní je jen zpříjemnění jeho psaní. Otočil se na mladíka, ukázal na stůl a zeptal se:
„Můžu?“
Theo přikývl. Byl sice překvapený, ale těšilo ho, že se Kyle o jeho práci zajímá. Pořád a pořád ho překvapoval a sbíral plusové body. Až si mladík pomyslel, že mu to dostatečně neoplácí. Možná by, když ne kvůli sobě, tak kvůli němu, měl zkusit něco nového, udělat mu radost…
„To je úžasné,“ vytrhl ho z myšlenek mužův hlas, „znám samozřejmě tvé kresby ze Sharku, ale tohle je něco úplně jiného. Je to tak jemné a kouzelné. Úžasný styl,“ chválil ho se zaujetím, když si prohlížel jednu z maleb do připravované dětské knihy. Ty ho také bavily nejvíce, k takovým příběhům, plných fantazie a morálky, se ilustrace dělali mnohem příjemněji a měl často také více volnosti. Nesměle mu poděkoval, byl rád, že se mu díla líbí.
„A šlo to dobře?“ Zeptal se Kyle.
„Vlastně, docela ztuha. Dokončil jsem sice, co jsem chtěl, ale nějak mi dělalo problém se soustředit,“ zasmál se mladík. Kyle si pomyslel, že v tom aspoň není sám, i když Theo byl očividně úspěšnější, než on a jeho psaní.
„Můžeme dát kafe? Vlastně bych s tebou chtěl o něčem mluvit,“ řekl pak spisovatel a zpozoroval mladíkův výraz. Vlastně, jen jak to dořekl, Theo ve tváři žádný výraz neměl, jen zkoprněl a pak přikývl. Ta věta mu zadala důvod ke vnitřní panice, dávala příslib vážnému rozhovoru. Naposledy, když takový vedl, zničilo ho to.
Přesto se vřele usmál, jako by nic. „Jasně,“ odpověděl lehce a odešli do kuchyně, kde začal připravovat horký nápoj. Když měl hotovo, podal hrnek Kylovi a s nuceným úsměvem se k němu posadil.
„Tak,“ odkašlal si, „o čem jsi chtěl mluvit?“
„Nemusíš být tak nervozní,“ zasmál se Kyle, když se Theovi obavy nedali přehlédnout. Nato se mladík trochu zarděl a ošil. Muž, aby jej uklidnil stiskl jeho dlaň a schválně tu zjizvenou.
„Jde o to, že já nemám rád, když věci zůstávají otevřené. Chtěl bych mít prostě jen jasno, tak se tě ptám: Chodíme spolu? Myslím doopravdy a oficiálně?“ Zeptal se naplno a s nervozitou očekával odpověď.
Theo párkrát rychle zamrkal. „Myslel jsem, že ano, že je to jasné a chceš to tak i ty,“ odpověděl mu bojácně. Kyle přikývl, pak pokračoval.
„Jsem rád. Opravdu,“ pohladil ho prsty po hřbetu dlaně. „O to víc nechci, abys žil takhle. Zavřený v bytě, v ústraní, schovaný před světem. Chci říct…“ na okamžik zapřemýšlel, jak má pokračovat, „Theo, prosím, pochop, že já nejsem Josh. Já se za tebe nestydím, naopak. Já vím, že jsi mě prosil, abych nespěchal, vím taky, že je to pro tebe boj. Ale chtěl bych se s tebou procházet venku, jít s tebou na rande, něco s tebou zažít. Chci, aby ostatní věděli, jak jsi úžasný a jak jsem vedle tebe a díky tobě, šťastný. A ze všeho nejvíc bych si přál, abys to věděl hlavně ty!“ Dokončil láskyplně svůj proslov a napjatě čekal, jak na to Theo zareaguje. Když mluvil, snažil se, aby bylo jasně vidět, že to myslí vážně. Mladík mlčel.
Až po chvíli se ozval jeho tichý hlas: „Teď se cítím pod tlakem,“ přiznal s pohledem upřeným do země. Kyle si povzdechl, to nechtěl. Chtěl to Theovi říct, ale neměl tak spěchat. Zanadával si a už otevíral ústa, že se omluví, mladík byl však rychlejší a odlepil oči od podlahy, aby mu pohlédl do očí.
„To ale neznamená, že by jsi neměl pravdu,“ řekl vážně a Kyle byl překvapen. „Tohle všechno já chci přece také, ale když už se odhodlám, na poslední chvíli mě to všechno přemůže a já tomu neumím poručit,“ stiskl teď dlaň zase on Kylovi a trochu se pousmál. „Asi mi budeš muset pomoci. Tak nějak mě nakopnout.“
I Kyle se usmál. Ulevilo se mu, že se jednak nezlobí a navíc, což ho trochu vyvedlo z míry, má k tomu takový přístup. Musí mu doopravdy věřit, jinak by takhle nemluvil a jak si to uvědomil, píchla ho někde v pozadí myšlenek prozatím malinká, avšak rostoucí výčitka. Teď se mu podařilo ji ihned zahnat, neboť v tuto chvíli nebyla veliká ani jako zrnko máku. Ale poroste…

3

Kyle si ho něžně přitáhl a políbil ho. Theo se nechal a ještě mu oplácel. Tak moc by chtěl muž svléknout ho a laskat, posunout se dál. Ale na to si musí počkat, až bude Theo připravený a to on udělá rád. Jestli nechtěl na něco tlačit, tak to byl sex, protože když šlo o Thea, bylo to něco tak silného a intimního, i pro něj, že byl odhodlaný to nepokazit.
Strávili spolu krásný den. Povídali si, pak si objednali jídlo, podívali se na film, který vybral Theo (v tomto případě byl překvapivě nekompromisní, což Kyla pobavilo). Při jeho sledování se pak mladík zcela nenuceně k muži přitulil, s pohledem stále upřeným na obrazovku. Přirozenost toho činu Kyla skoro dojala a v ten moment byl překvapený sám sebou, jaký pocit štěstí v něm taková maličkost vyvolala. Beze slova jej objal paží a sám pro sebe se musel usmát.
Když se na obrazovce objevily závěrečné titulky, venku už byla tma. Kyle se zvedl, že půjde domů a než se vydal k odchodu, zeptal se: „Uvidíme se zítra?“
Theo, v příjemné náladě, přikývl. „Jasně. Ale až později, mám rehabilitaci.“
Kyle se zatvářil zachmuřeně. „A proč nic neřekneš? Přeci tě tam můžu odvézt, to není žádný problém.“
Mladík si povzdychl. „Nevím, ani mě to vlastně nenapadlo,“ řekl. „A stejně to není dobrý nápad, Kyle. Dává mi to tam docela zabrat, dost to bolí, a já jsem pak protivný i sám sobě,“ přiznal. Kyla to to nijak neodradilo. Naklonil se k němu pro pusu a pak se usmál.
„Takže v kolik tam máš být?“ Předstíral, že netuší. „Abych byl připravený a stihl jsi to.“
Už jen z toho mladík pochopil, že nemá smysl rozmlouvat mu to, takže mu s úsměvem odpověděl. Pak mu poděkoval, vyprovodil ho ke dveřím, kde se rozloučili a zavřel za ním. Měl pocit, že vybuchne. Už nedoufal, že by mohl být někdy tak šťastný. Byl zamilovaný až po uši, prostě tomu nemohl uvěřit. Přes všechny ty překážky, přes jeho vzhled, jeho způsob života – nebylo prostě možné, aby se s někým jen skamarádil, natož aby si našel milujícího partnera. Kolik náhod se muselo stát, aby se všechno tohle stalo. Díky Kylovi začal věřit na zázraky a když se pak vydal do sprchy, vesele si hvízdal…
Na druhý den se Kyle přesvědčil, že Theo měl s rehabilitací pravdu. Když ho dopoledne vezl do nemocnice, usmíval se, byl v dobré náladě. Možná působil trochu nervozně, ale jinak byl v pořádku. Usadili se v čekárně, čekali jen pár krátkých minut a pak ho sestra vyzvala ke vstupu. Ordinaci jako kdyby, o hodinu později, opustil úplně jiný člověk.
Theo poděkoval sestře, rozloučil se, ale ke Kylovi se přibližoval o poznání pomaleji, hlavu sklopenou, a také o hůl se více opíral. Když k němu dokulhal, řekl jen „vezmi mě prosím domů“ a pak se bez dalších slov vydal z nemocnice, s Kylem po boku. Od té doby nepromluvil a šoural se k autu.
Kylovi se tentokrát, naštěstí, podařilo ukořistit parkování prakticky hned u vchodu do nemocnice, takže se mladík nemusel potácet nijak daleko. U vozu mu podržel dveře a Theo se úlevně svezl na sedadlo. Pak vyjeli.
Silnice, jak jinak, byli zasekané a kolony se tvořily téměř u každého semaforu, kterých bylo na jejich trase požehnaně. Kyle, vždy když zastavili, nenápadně Thea zkoumal, měl o něj starost. Mladík ale nebyl protivný, jak ho varoval. Problém byl někde jinde, místo toho vypadal naprosto vyčerpaně. Bylo jasně patrné, že má bolesti a ty z něj teď doslova vysávaly veškerou energii. Byl bledý jako stěna a když si myslel, že se Kyle nedívá, s opřenou hlavou křivil obličej do bolestivých grimas. Kyle cítil lítost, bylo strašné to jen vidět, natož aby si představil, co prožívá. Možná že tenkrát, když ho poprvé oslovil, na tom nebyl tak zle, ale bolesti po protahování a cvičení s poškozenými svaly a nervy určitě měl. Asi byl zázrak, že s ním tehdy vůbec Theo mluvil a Kyle se zastyděl, když si uvědomil, že do toho všeho ho tak sobecky otravoval a ještě na něj vylil kávu. Mrzutě sevřel volant.
„Máš s sebou léky?“ Optal se ho starostlivě, když stáli před jedním ze semaforů. Theo na něj pohlédl prázdným pohledem, pak zavrtěl hlavou.
„Zkusím to ještě chvíli vydržet. Jsem po nich hodně ospalý, většinou za pár minut odpadnu.“
„Za chvilku jsme u tebe. Jestli je máš, tak si je vezmi. Já ti pak domů pomůžu,“ řekl Kyle. Theo znovu zavrtěl hlavou. Myslel na to, že normálně by si pilulku už vzal, má to malé plato v kapse. Ale před Kylem nechtěl. Snad se styděl, nebo možná nechtěl vypadat jako slaboch a feťák. A taky si myslel, že když si lék nevezme před ním, nebude to vypadat tak strašně a tím pádem mu nebude dělat starosti. V duchu lékaře proklel, že zrovna dnes mu dal tak zabrat a vyvolal tím takovou agónii.
Chtěl Kylovi říct, že to není tak zlé, ale v tu ránu přišla další vlna bolesti a z úst se mu neovladatelně vydralo zasténání. Kyle se zamračil, měl pocit, že už mu došlo, o co tu jde a rozčílil se. Bylo mu jedno, že auta za ním vztekle zatroubila, když nečekaně zahnul ke krajnici a zastavil. Pak se podíval na překvapeného mladíka.
„Nech toho, prosím,“ otočil se na něj, mluvil důrazně. Theo sklopil oči, ale nepohnul se. Nato si Kyle naštvaně odfrkl. „Já přeci vidím, jak tě to bolí! A ničí mě to. Chtěl bych ti pomoct, ale nemám jak. Theo,“ chytil ho za ruku a ztišil hlas na smířlivou úroveň, „nemusíš se stydět. Teď v tom jedeme spolu, rozumíš? Jsem tu pro tebe a pomůžu ti. Přede mnou si nemusíš na nic hrát.“ Řekl a doufal, že ho svými slovy přesvědčil. Přeci jen, všechno to byla pravda.
Mladík na něj pár sekund jen zíral, pak se mu oči zalily slzami. Nejen, že ho Kyle svou spoluúčastí téměř dojal, ale také se přestal přemáhat, uvolnil se a uznal, že dnes se cítí opravdu zle. Končetinu měl v jednom ohni a už se to skoro nedalo vydržet.
Nepropukl v pláč, jen po tváři mu tiše stékaly slzy, když konečně mlčky vytáhl blistr z kapsy. Ruce se mu však bolestí a vyčerpáním třásly natolik, že malé plato upustil. Kyle se pro něj rychle natáhl, aby mu pomohl a jednu kapsli mu pak vydloubl do dlaně. Bez zapití ji do sebe mladík hodil a znaveně opřel hlavu o opěrku sedadla. Kylovu dlaň pak, aniž by za celou dobu promluvil, pouštěl jen na okamžik, aby mohl zařadit rychlost. Jinak ji tisk po zbytek cesty domů.
Před dům dojeli asi za patnáct minut, to už lék začal pozvolna účinkovat. Kyle zaparkoval, vystoupil a obešel auto, aby pomohl Theovi. Ten ne snad, že by byl úplně mimo, ale únavou a vlivem léku už začínal být jaksi vláčný. Navíc, pilulka začínala působit, ne však natolik, aby bolest odezněla. Namáhavě se tedy vydral ze sedadla a když se postavil, musel se opřít o Kyla, který ho hbitě podepřel a vydal se s ním ke vchodu.
„Promiň,“ zašeptal mu mladík do ucha, když se potáceli ke dveřím.
„Nic se přeci neděje. Podej mi klíče, odemknu,“ odpověděl muž a když Theo klíče vydoloval z kapsy, otevřel, pomohl mu do schodů a pak i do bytu. Tam mu pomohl zout boty a aniž by se ptal, odvedl jej do ložnice, kde ho posadil na postel. Theo se mu během toho začal opakovaně omlouvat, nejspíš se cítil trapně a měl pocit, že ho obtěžuje. To mu Kyle důrazně několikrát vyvrátil.
Došlo mu, že se mladík teď potřebuje prospat, takže, aniž by si vzpomněl na Theův stud, začal ho svlékat, aby se mohl uložit. Měl o něj takovou starost a tolik mu chtěl pomoci, že si na jeho problém ani nevzpomněl. Až když ho chtěl svléci z trička a Theovi dlaně látku rychle stáhly dolů, si to uvědomil.
„Díky. Teď už to zvládnu sám,“ ozval se mladíkův tichý smělý hlas, který však nebyl tak přesvědčivý. To Kyla donutilo, aby si před něj klekl a znovu, pomalu, nenásilně, uchopil lem jeho trička.
„Nech mne ti jen pomoct,“ řekl tak jemně a starostlivě, že Theo po pár okamžicích přikývl.
Odvrátil hlavu, přes svůj stud se nedokázal dívat do muži tváře. Nechal si ale látku vyhrnout co to šlo a nakonec zvedl paže, aby mohl tričko svléknout. Jak ho sundal, cítil se jako na pranýři, hodně se ovládal, aby ihned nezaplul pod peřinu a skryl tak postiženou pokožku. Kyle ale moc dobře věděl, o co se tu jedná – Theo právě teď překračuje jednu z obrovských hranic, teď a tady překonává své vnitřní, obrovské tabu. Prochází procesem, který si nedokáže představit a je jen na něm, na muži, do kterého vkládá tolik důvěry, jestli to zvládne.
Tu odpovědnost Kyle s obavami, přesto rád, přijal. Snažil se, co to šlo, aby v něm nevyvolal negativní myšlenky. Proto se snažil chovat co nejvíce přirozeně, jako by Theo žádné znetvoření neměl.
„Kde máš něco na spaní?“ Zeptal se a stoupl si, když mu Theo pokynul hlavou k druhému okraji postele, kde měl položené tenké pyžamo. Kyle se pro něj natáhl a podal ho mladíkovi, který si mezitím sundal i kalhoty. „Dojdu ti pro sklenici vody,“ nabídl se spisovatel a dal mu tak prostor, aby se zbavil spodního prádla a oblékl si pyžamo. Vrátil se a položil sklenici na noční stolek právě když bojoval s jedním z malých knoflíků na košili. Lék už nejspíš zabral naplno, protože jeho pohyby byly pomalé a nejisté. Kyle se beze slova sehnul a pomohl mu svršek dopnout. Theo už neměl v obličeji žádný nejistý výraz, teď už to spíše vypadalo, že spí vsedě. Mrkal pomalu a asi si ani nevšiml, že jej Kyle položil na postel. Když ho pak přikrýval lehkou peřinou, mladík už spal.
Chvilku nad ním stál a pozoroval jeho klidnou tvář, teď už osvobozenou od projevů bolesti. Tolik se mu muselo ulevit, ale když Kyle viděl, jaké vedlejší účinky lék má, nedivil se, že se mu snaží Theo vyhnout. Nakonec se otočil a potichu opustil ložnici.
Hned za dveřmi se zastavil, dal ruce v bok a přemýšlel, co by měl teď dělat. Rozhodně se mu nechtělo opouštět byt, dokud Theo spí. Chtěl tu být, až se probudí a on si tak mohl být jistý, že je v pořádku. To však může trvat hodnou chvíli. Pak ho napadlo, že by se měl Theo najíst, až se vzbudí. On určitě nebude chtít, ale Kyle byl přesvědčený, že mu to jen prospěje, dodá sílu a když bude odmítat, jistě ho nějak přesvědčí.
Rozešel se do kuchyně, aby zjistil, jaké má možnosti s ohledem na suroviny. Muž si ve vaření celkem věřil, popravdě, stejně jako pití vína, byla gastronomie jeho koníček a rád si dopřával kvalitní a čerstvé suroviny. A na ty, při zkoumání Theovi kuchyně, rozhodně nenarazil. Nenarazil vlastně takřka na nic. Lednice byla prostě pustá, tam se nacházelo jen trvanlivé mléko, kečup a jedno zubožené rajče, které už začínalo mít svůj vlastní názor na život. Ani spíž na tom nebyla lépe, jediná případně použitelná věc, kterou našel, bylo otevřené balení špaget, ale s tím sotva něco zmůže. Jí ten kluk vůbec? napadlo Kyla a odpověď mu došla záhy. Tak takhle to tedy nepůjde!
Okamžik přemýšlel, než ho napadl recept, který bude zdravý, výživný a zároveň by se jím měl zavděčit. Vzal tedy rychle do ruky telefon, aby u online obchodu objednal potřebné suroviny a pak i něco navíc, aby alespoň trochu naplnil Theovu lednici a motivoval ho tak k lepšímu stravování. Dokončil nákup a pak se vrhl k dalšímu prozkoumávání kuchyně, doufajíc, že najde většinu potřebného vybavení, aby vůbec uvařil. I to se ukázalo jako poněkud náročnější, Theo se vaření očividně opravdu nevěnoval, přesto našel základní nádobí a potřeby, aby mohl jídlo uvařit. Vlastně se na to celkem těšil a doufal, že to Thea potěší.
Teď měl chvilku čas, než objednávka dorazí. Vydal se na maličký balkon, vedoucí z obývacího pokoje, aby si zapálil cigaretu. Cestou se pozastavil u Theova stolu a znovu krátce obdivoval jeho práci. Měl, nesporně, veliký talent a Kyle byl rád, že dělá práci, která ho baví a naplňuje. Když se zadíval na jeho malby, tak snové, tak okouzlující, pocítil dokonce i pýchu, ani nevěděl proč.
Došel na balkon, zapálil si a vychutnával si cigaretu. Měl zrovna výhled na ulici před domem, směrem ke vchodovým dveřím, ale o podsaditější, vzrůstem celkem malou brunetu, která šla po chodníku a pak odbočila ke dveřím, sotva zavadil okem. Dokouřil a vrátil se zpět do bytu. Šel zpět do kuchyně, aby vše nachystal, zrovna procházel předsíní, když se ozvalo klepání na dveře. Doslova se zarazil v polovině kroku. Než se však rozmyslel, jak zareaguje, uslyšel klíč v zámku a pak se dveře otevřely.

4

Zůstal stát na místě, naprosto konsternovaný, neměl ani potuchy, kdo by se teď mohl dobývat do Theova bytu. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila starší žena s několika igelitovými taškami, zavěšenýma na pažích. Celkem přirozeně se věnovala vytahování klíče ze zámku, hlavu skloněnou, když zvedla pohled a spatřila strnulého Kyla. Zarazila veškerý pohyb, stejně jako on a vyděsila se.
„Kdo jste!? Co tu chcete?“ Vyštěkla vzápětí hlasitě. To Kyla donutilo, takřka instinktivně, aby zvedl prst k ústům a sykl. Ženu to překvapilo, ale zároveň nasupilo ještě více. Už se chtěla znovu ozvat, Kyle jí však tentokrát nenechal. Rychle k ní došel a potichu rázně promluvil:
„Tiše, prosím! Theo spí v ložnici, nebylo mu dobře,“ oznámil jí. Sklapla ústa, podezřívavě se na něj podívala a nakonec se potichu vydala ke dveřím do ložnice. Opatrně je otevřela a když spatřila, že je její syn v pořádku a tvrdě spí, znovu dveře zavřela. Trochu se jí ulevilo, ale stále ve vzduchu vysela otázka, kdo je, k sakru, tenhle chlap?!
Založila ruce v bok a opět si ho zamračeně prohlédla. „Okamžitě mi řekněte kdo jste a co tu pohledáváte. Nebo zavolám policii.“
„To doufám nebude třeba. Vy jste jistě Theova maminka,“ usmál se mile Kyle, aby se uklidnila a natáhl ruku k pozdravu. Chvilku se zamyslel, jak se má označit a pak si řekl, že nebude lhát. Přeci jen si to s Theem ujasnili, ne? „Jmenuji se Kyle. Jsem přítel vašeho syna,“ oznámil jí klidně a bez okolků. Její vytřeštěný výraz ho skoro pobavil.
Otevřela překvapením pusu, ale pak se opět zachmuřila a zakroutila hlavou. „Hloupost! Nevěřím vám. Můj syn prakticky nevychází z domu, jak by se mohl vůbec s někým seznámit? To je nemožné,“ zhodnotila s hořkostí v hlase. Ne snad, že by to Theovi nepřála, ale fakta mluvila jasně. „A navíc mi ani nepřijde pravděpodobné, že by se mi o něčem takovém nezmínil,“ dodala ještě.
Kyle zůstával v klidu, vlastně jí i chápal, v podstatě měla pravdu. Na její slova pokrčil rameny.
„Tak o tom, bohužel, nic nevím,“ řekl. „Podívejte, věřím, že máte pochybnosti. Tak co kdybych vám zatím uvařil kávu, povím vám, jak jsme se seznámili, jestli chcete a společně počkáme, až se vzbudí?“ Navrhl jí vřele.
Přešlápla nervozně z jedné nohy na druhou, bylo vidět, že přemýšlí. Nakonec rezignovaně souhlasila. Co jiného jí zbývalo. Mohla se tu s tím nafrněncem dohadovat, ale co když mluví pravdu? Navíc, Theo v pořádku spí, sama to viděla a jestliže mu nebylo dobře, jak muž tvrdí, nechtěla ho budit. Věděla, že má tento den rehabilitaci a sama zažila, jak to vypadá, když nedopadne moc dobře. Přesto zůstávala ostražitá, když si sedala ke stolu a pozorovala pečlivě každý Kylův pohyb.
„Nedáte si se mnou?“ Zeptala se, když před ní postavil šálek. Usmál se a zavrtěl hlavou.
„Objednal jsem nákup, čekám, že ho doručí každou chvilkou. Říkal jsem si, že až se Theo vzbudí, měl by něco sníst,“ vysvětlil jí.
Zabručela si pro sebe. Bod pro tebe, kamaráde, pomyslela si. Jestli to neskončí otráveným jídlem…
„Říkal jste, že mi povíte o tom vašem seznámení,“ rýpla si.
„To ano,“ přitakal. „Snad mi prominete, když když vám to povyprávím u vaření. Vlastně, mohla by jste se najíst s námi, objednal jsem toho dost. A Theo bude jistě nadšený.“ Rozzářil se. Než stihla další poznámku, zazvonil muži telefon. Omluvil se, u dveří si půjčil klíče a rychle vyběhl před dům vyzvednout nákup.
Florence nervozně usrkla z šálku a zamyslela se. Uznala, že ten chlápek vypadá věrohodně a připustila, že je to opravdu fešák. Byl hezký a slušný. Na její vkus ale příliš sebevědomý. Navíc, a teď se trochu zastyděla, nemohla si však pomoct, tenhle Kyle byl...prostě úplně jiná liga.
Vstala a došla se tiše znovu podívat na spícího mladíka. Opatrně otevřela a hleděla na něj. Byl to její syn, který se sice změnil, prošel si peklem, ale pořád to byl Theo. Pro ni bude vždycky krásný a ona ho bude vždy milovat.
Zároveň ale stála nohama na zemi. Její syn, její chlapec, byl teď prostě jiný. Měl by problém najít si partnerku, ale on byl navíc homosexuál. Už jen kvůli tomu byla šance, že si najde partnera, téměř mizivá. A pak se po té události s Joshem prostě schoval. Doslova se ´uklidil´ před okolním světem. Tenkrát se ho snažila povzbudit, vysvětlovala, apelovala, plakala a dokonce se zlobila. Jen aby neskončil jako živoucí mrtvola, zavřený jen mezi několika stěnami. Ale nic nepomohlo. Smířila se s osudem, který si vybral, i když jí to trhalo srdce. Měla tenkrát pocit, že nejvíc ze sebe zrůdu dělá on sám.
Proto jí tenhle muž, tenhle Kyle, připadal téměř neskutečný. Prostě nemohla být pravda, co tvrdí, byla by to až moc veliká náhoda. Zavřela dveře do ložnice zrovna když se vracel s plnou náručí objednaného zboží. Spatřil ji a starostlivě se zeptal:
„Děje se něco? Je v pořádku?“
Přikývla a beze slova se vrátila ke stolu do kuchyně. Pozorovala jej, jak začal vybalovat nákup. Nechal venku pár věcí, zbytek uklidil do lednice a spíže. Na to se dal do vaření. Ona celou dobu mlčela, doufala snad, že ho tím trochu znervózní, ale Kyle se nenechal zviklat. Když dlouho nic neříkala, otočil se k ní, usmál se a promluvil.
„Vím, že čekáte až začnu,“ zazubil se na ní. „Potkali jsme se před několika měsíci, poblíž nemocnice…“ Začal vyprávět a mezitím připravoval jídlo.
A ona sledovala jak obratně si v kuchyni počíná, poslouchala a čím déle mluvil, tím více mu začínala věřit.