1

Ani nedosedla a on ji ani nepozdravil, když hned vyhrkl: „Jak je mu? Co říkal? Něco o mě?“
Pousmála se a rozhodla se ho trochu potrápit, čistě ze sourozenecké škodolibosti. V klidu se usadila, gestem ruky utnula další příval jeho otázek a v klidu si objednala. Až když jí donesli kávu a sendvič, podívala se na bratra, který se na ní mezitím díval se směsicí údivu a vzteku.
„Ty nebudeš jíst?“ Optala se zcela nevinně, když si všimla, že má před sebou jen šálek kafe. Prudce zavrtěl hlavou.
„Co blbneš! Tak řekneš mi už, co se dělo?“
„No, brácho, v první řadě jsem ráda, že vůbec vím, že žiješ,“ pronesla a dala si záležet, aby v jejím hlase vynikla výčitka. Odfrkl si a chtěl zanadávat. Pak si ale uvědomil, že to myslí dobře a měla o něj také starost.
„Jo, no, promiň. Neměl jsem nějak náladu s nikým mluvit.“ Odpověděl jí nakonec a ona přikývla, spokojená s jeho omluvou. Rozhodla se ho dál netrápit.
„Oba dva jste tupci. Theo s náma taky vůbec nekomunikoval, tak jsme se u něj musely zastavit, abychom věděly, jak na tom je.“
„Alespoň vás pustil dovnitř,“ prohodil Kyle tiše.
„A co čekáš, brácho? Podělal jsi to, tak to prostě je. Ublížil jsi mu, tak snad nečekáš, že se ti hned vrhne kolem krku.“ Řekla poměrně ostře a on se ní utrhl.
„To vím i bez tebe! Jestli jsi mi přišla jen připomenout, co všechno jsem posral, mohla sis to ušetřit.“ Zavrčel vztekle. Zvedla ruku, aby se uklidnil a sama se v poklidu napila ze šálku.
„Nerozčiluj se. Vím, že tě to mrzí a že ses to snažil zachránit. Všichni to víme, i Theo,“ podívala se na něj a on Kyle zpozorněl. Jak o něm začala mluvit, napnul se na židli jako pravítko.
„Řekli jsme mu, jak to bylo. Že jsi knihu nakonec vydat nechtěl a taky, že se teď dost užíráš. Dokonce to byla Lori, kdo se začal přimlouvat. Když si vzpomenu, jak tě nesnášela, je to celkem pokrok, nemyslíš?“ Usmála se. Kylovi to na náladě moc nepřidalo.
„Alespoň někdo…“ prohlásil trpce. „A co na to Theo?“
Camille pokrčila rameny. „No, nejprve byl rozčilený, pak strašně brečel,“ řekla prostě, jako kdyby mluvila o praní prádla a její bratr svěsil ramena. „Když jsme k němu přišly, vypadal strašně. Jako by celou dobu nespal. A nevěřila bych, že může být ještě hubenější, ale dokázal to.“
Z Kylových úst se vydralo zanaříkání. Bylo těžké to poslouchat, těžší ještě proto, že za to mohl. Unaveně si protřel obličej. „Sakra,“ zašeptal a nebyl daleko ke zhroucení.
„Ale, a to je nejdůležitější,“ řekla a on se na ní podíval s nadějí, že mu sdělí alespoň nějaké pozitivum. „Z celé té návštěvy nějak vyplynulo, že by jsi to asi neměl vzdávat.“
„Co tím myslíš?“
Chytila ho dobrácky za ruku. „Myslím tím, že Theo je teď hodně zmatený. Váhá, jestli ti může ještě věřit a sám přiznal, že potřebuje čas. Ale stejně tak přiznal, že tě pořád miluje.“
Kyle jako kdyby roztál. Camillina slova ho naplnila jistou úlevou, že ještě snad není vše ztraceno. Nemá to vzdávat? Žádný problém, ani to neměl v úmyslu, ale teď to tak nějak aspoň trochu dávalo smysl. Zhluboka vydechl a nakonec věnoval sestře nepatrný úsměv.
„To vážně říkal? Ach bože…“
„Jo říkal. Hodně taky mluvil o tom, co ho na celé věci ranilo nejvíc.“
„Týkalo se to jeho vzhledu, že? Že nebýt knihy, nikdy bych na něj nepromluvil,“ odhadoval Kyle a Camille přikývla.
„Snažily jsme se mu vysvětlit, že nebýt tvých knih, nikdy by jsi nemluvil s nikým,“ zasmála se, „ale ano, vzhledem k tomu, jak háklivý na to je, máš pravdu, je to přesně tak.“
„Dozvěděl jsem se až pozdě, že má nárok tyhle věci vnímat tím horším způsobem.“
„Mluvíš o Joshovi?“ Zeptala se a on přikývl. „Myslela jsem si, že to s ním bude souviset. Ten kluk byl vždycky sebestředný pitomec.“
„Jako teď já,“ posmutněl Kyle.
„Spíš jsi takový býval, brácho, to nepopírám. A to je přesně ono: vy dva tupci ani nevíte, že si pomáháte navzájem. Jeden bez druhýho jste úplný trosky,“ zasmála se a on se k ní nakonec přidal. Když se znovu uklidnili, Kyle se na ní podíval a upřímně se zeptal:
„Camille. Co bych měl teď dělat?“
Zamyslela se. „Jak jsem říkala, nevzdávej to,“ řekla nakonec povzbudivě. „Buď trpělivý, myslím, že dřív nebo později to Theo překoná a odpustí ti. On už teď, někde hluboko sebe, moc dobře ví, že s tebou chce být. Jen potřebuje čas. Na tobě je, dát mu najevo, že pořád čekáš a nikdy nebude pozdě, aby se vrátil. No, a hlavně to zase neposrat,“ rýpla si do něj se smíchem a i on se musel nakonec pousmát.
Nakonec ještě na chvilku zavedli hovor jiným směrem. Kyle měl teď mnohem lepší náladu, úplně ho nabudila tou nadějí, kterou mu dala. Rád chvilku poslouchal sestru, jak mluví o škole a i o svém životě. Musel uznat, že ho přeci jen rozptýlila a on si mohl odpočinout od starostí s Theem.
„Už budu muset,“ řekla asi po půl hodině a zvedla se k odchodu.
„Dobře. Dneska je to na mě,“ zvedl se s ní a ona se s ním rozloučila. Chvilku váhal, ale než úplně odešla, dohonil jí a překvapenou ji pevně objal.
„Díky, Camille,“ řekl, když ji držel v náručí a ona byla v příjemném šoku. Uvědomila si, že ji naposledy takto objal, když byli snad ještě děti a opětovala mu sevření.
„Není zač,“ řekla, když se odtáhla a upřímně se na něj usmála. Ještě jednou se pak rozloučili a ona opustila bistro.
Jak odcházela, cestou si říkala, že ti dva prostě musí být spolu. Už jen proto, že když jsou sami a nešťastní, mají oba sklony zavírat se před světem, i když každý trochu jinak. Camille byla ráda, že se pro ni ten Kylův, díky Theovi, otevřel.

2

Nejvíc mu chyběly ty maličkosti. Ta krásná přirozená možnost, svěřit se s každou blbinou – jak to šlo s prací, podělit se o vtipný příspěvek na internetu, postěžovat si, že jeho oblíbené chipsy zdražily.
Dokonce se párkrát úplně zapomněl, když bezcílně projížděl sociální sítě ve snaze přijít na jiné myšlenky. To pak uviděl nějaký zábavný příspěvek a už se nadechl, že jej Kylovi přečte, když si uvědomil, že je v bytě sám. Jak mu to došlo, cítil se rázem ještě hůř a trapně sám před sebou. Povzdechl si.
Už si ani nesnažil odporovat, přesvědčovat se, lhát si. Chybí mu, strašně moc. Už je to třetí týden, co s ním mluvil naposledy a cítí se bez něj jako duch. Stále mu píše a snaží se volat, jeho snaha i po tolika dnech neochabla a Theo si říkal, že to ale nemůže vydržet věčně. Byl by zabedněný hlupák, kdyby už mu dávno nedošlo, že všechno co Kyle říkal, je pravda. I to, co říkaly holky – že je mu to líto a že s ním chce opravdu být.
Thea už doopravdy párkrát napadlo, že vezme telefon a konečně mu odpoví. Dokonce mobil zvedl, otevřel možnost psaní nové zprávy a najednou bylo temno. V tu chvíli jednak absolutně netušil, co by měl napsat a navíc, bylo by to gesto, kterým by sdělil, že je konec s jejich odloučením. A mladík si nebyl jistý, jestli to tak ještě chce. Napsat mu by znamenalo, že mu odpouští a nechává to plavat. Jenže Theo chtěl, aby Kyle věděl, jak moc ho to všechno ranilo a že se to nedá jen tak spláchnout. Možná proto s ním doposud odmítal komunikovat, i když by tak strašně chtěl být s ním. Pralo se to v něm, byl zmatený ze svých vlastních pocitů a vlastně sám nevěděl, co by doopravdy chtěl, nebo měl udělat.
Věděl jen, že to trvá už moc dlouho.
Druhý den mu opět přišla zpráva. Vždy je četl, všechny, nevynechal ani jednu i když se tomu ze začátku bránil. Stejně je ale nakonec projel všechny. I teď vzal telefon do ruky a rozklikl upozornění. Tahle zpráva byla však tentokrát jiná, než všechny ostatní.

UŽ NEVÍM CO DĚLAT, JESTLI SE MÁM VŮBEC JEŠTĚ SNAŽIT. POŘÁD NEODPOVÍDÁŠ A VÍM, ŽE JSI POTŘEBOVAL ČAS, ALE DOCHÁZEJÍ MI SÍLY. OMLUVIL JSEM SE TOLIKRÁT, ŽE TO ANI NESPOČÍTÁM A UŽ NEVÍM, CO BYCH MĚL DĚLAT DÁL. DNES SE ZASTAVÍM A JESTLI MĚ ZNOVU ODMÍTNEŠ, BUDU TO BRÁT JAKO JASNOU ODPOVĚĎ A UŽ TĚ NEBUDU DÁL OBTĚŽOVAT.
MILUJI TĚ.

Theo dočetl a přepadla ho panika. Co to má znamenat? Co má dělat?
Byl najednou strašně nervozní a vlastně ani nepřemýšlel o tom, zda ho pustí dovnitř. To mu, když byl takto postavený před hotovou věc, přišlo rázem jako samozřejmé. Představa, že by Kyla ztratil nadobro byla děsivá a on hned jak dočetl zprávu věděl, že to nechce. Jenže jakmile si představil, že ho znovu uvidí, srdce se mu rozbušilo a byl nesvůj. Jako fanynka, co se má náhle setkat se svým idolem. Kyle sem přijde, bude s ním mluvit a on na to není připravený.
Donutil se trochu uklidnit a začal uvažovat. Vlastně se mu ani nediví. Byl vytrvalý tak dlouho, déle, než by snad byl kdokoliv jiný a mladík si uvědomil, že něco takového prostě muselo přijít. Kyle je taky jen člověk, co má své limity a on ho ignoroval příliš dlouho.
Zpotily se mu dlaně a srdce bušilo dvakrát rychleji, než by mělo. Z toho nenadálého setkání byl nervozní...Ale bude tady. Je nejspíš opravdu čas to urovnat, protože on ho miluje.

3

Od setkání s Camille uběhl další týden. Dalších sedm dní naplněných jen posíláním zpráv, přemýšlením a vzpomínáním. Kyle se opravdu snažil. Doopravdy chtěl vytrvat, jak mu sestra radila, ale byl už unavený. Ani nevěděl, jestli Theo jeho vzkazy čte, jestli je má dál psát nebo ne a ta ničím nepodložená, falešná naděje jej vyčerpávala.
Probouzet se každé ráno a hned kontrolovat mobil, jestli neodepsal, nenapsal aspoň slůvko a opět zjistit, že se tak nestalo, bylo náročné. Už přestával zvládat to zklamání, když telefon zacinkal, on se k němu vrhnul a pak zjistil, že píše někdo jiný. Už prostě nemohl.
Dnes ráno se vzbudil a jako parazit se mu v hlavě zrodila myšlenka, že dnes to musí skončit. Dnes prostě musí dojít k nějakému závěru, jinak se zblázní. Uvařil si kávu, zapálil si a vzal do ruky telefon. Díval se na něj jako na největšího nepřítele, přesto věděl, že to musí udělat. Tolik se snažil, tolik sil dal do usmíření, že už nevěděl, co dělat víc a teď se musí rozhodnout sám Theo.
Text zprávy smazal asi osmkrát, než ji konečně odeslal. Na spisovatele podal žalostný výkon, pomyslel si, ale sdělil všechno, co potřeboval. Jakmile klikl na odeslání, přepadla jej směsice úlevy a strachu. Od toho okamžiku se jen modlil, aby se Theo rozhodl správně.
Mobil doslova odhodil na desku stolu a s povzdechem si prohrábl dokonalé vlasy. V ten okamžik ho něco napadlo, až se na židli narovnal a ztuhl. Nápad, který byl bláznivý, ale byl by to poslední důkaz, gesto, které možná Theo potřebuje vidět, aby mu konečně stoprocentně uvěřil. A on to udělá, rád to pro něj udělá, jestli dostane možnost.

4

Kulhal po bytě, sem tam, jako blázen. Tolik toho nenachodil snad za poslední rok, až ho trochu rozbolela dlaň, kterou se opíral o hůl. Kyle mu nenapsal, kdy přesně hodlá přijít a mladík si samou nervozitou ohlodal všechny nehty na levé ruce. Ještě chvilku a snad by v obýváku vychodil uličku. Vždy přešel z jednoho konce k balkonovým dveřím na druhé straně a chvilku se díval ven na ulici, před vchod, zda jej nezahlédne. Když se tak ani po chvilce nestalo, opět se otočil a chůzí zaměstnával lehce se třesoucí tělo. Proč je pro boha tak nervozní? Nebo to snad nebyla jen nervozita, možná se i...těšil. Žaludek měl jako na vodě ale o trochu níž, měl v břiše pomyslné motýli. Takhle zmatený snad nikdy nebyl.
Skoro se bál si i odskočit, aby ho snad nepropásl. Sám před sebou si připadal hloupě, jako puberťačka, ale nemohl si pomoct. Vlastně to asi Kyle udělal dobře, že ho nakonec postavil před hotovou věc. Theo si uvědomil, že by o něj opravdu mohl přijít a ta představa byla pro něj děsivá. I to, že mu už dávno odpustil, mu díky tomu došlo, vzal v plné míře v potaz jeho omluvy a věřil mu je. Věřil jim už předtím, ale ten truc a zklamání ho v tu chvíli ovládalo natolik, že je nevnímal. Svým způsobem se mu ulevilo, že to dneska skončí, teď už chtěl jen slyšet jeho hlas, obejmout ho.
Znovu došel ke dveřím na balkon, tentokrát je ale otevřel a vyšel ven. Byl v bytě zavřený zase tak dlouho, takže když ucítil čerstvý vánek, zavřel oči a nechal se jím laskat. Vnímal teplé sluneční paprsky, bylo to tak příjemné. Jak se o to může pořád dokola připravovat? Protože tyhle maličkosti člověk nevnímá, než o ně přijde? Až pak dokáže ocenit všednost těch věcí, až když přestanou být všední…
„Theo.“
Uslyšel své jméno a ztuhnul. Otevřel oči a shlédl dolů na ulici. Nebyl tak vysoko, z prvního patra dobře viděl na Kyla, který teď stál přímo pod balkonem. Ani nemusel křičet, či nějak moc zvyšovat hlas. Theovi se při pohledu na něj rozbušilo srdce, ale snad to byla spíše radost, než cokoliv jiného. Muž tam stál, perfektní, jako vždy, z jeho tváře se nedalo nic vyčíst.
Mladík naprázdno polkl a pak otevřel ústa, že by možná i něco řekl, ale Kyle ho předběhl.
„Než něco řekneš,“ zvedl ruku, aby ho zarazil, když uviděl, že chce mladík promluvit, „dej mi nejdřív šanci povědět, co chci já.“
Přistoupil ještě o pár kroků blíže, teď už dokonale viděli jeden na druhého.
„Nevím, jestli jsi byl rozhodnutý mě přijmout, nebo ne. A nechci to vědět dřív, než udělám poslední věc, která by tě mohla přesvědčit.“
Theo se trochu zarazil, ale nechal ho dál mluvit.
„Já vím, že jsem udělal chybu. Byl jsem jen kretén, co tě chtěl využít. Znovu, ale už naposledy se omlouvám. A taky vím, Theo, co se tě dotklo nejvíc. To, že jsem tě tehdy oslovil jen kvůli tomu, jak vypadáš.“ Pokračoval a mladík musel uznat, že ťal do živého. Stále však respektoval jeho přání promluvit, takže jen svěsil ramena. Dál ale nespouštěl z muže oči a mlčel.
„Je to tak, Theo. Nebýt mé knihy, nikdy bych tě nepoznal. Tak to prostě je. Ale jak už jsem ti říkal, věci se časem změnily a já se do tebe prostě zamiloval. Zjistil jsem to až moc pozdě, co chci ale říct je, že když jsem si to uvědomil, vůbec nehrálo roli to, že máš jizvy, nebo nemocnou nohu, nebo bůhvíco. Chci ti dokázat, že vůbec nezáleží na tom, jak vypadáš, miluju tě takového, jaký doopravdy jsi.“ Náhle sklonil hlavu a rukou sáhl do zadní kapsy kalhot. Mladík na balkoně konsternovaně sledoval, co dělá.
Kyle se pousmál, držíc právě vytažený předmět v ruce se podíval na Thea a ten se nestihl ani nadechnout, natož jej zastavit, než Kyle opět pokračoval ve svém plánu.
Neuvěřitelně rychle zapnul bateriový holicí strojek a zaplul jím do svých perfektních světlých vlasů. Ty mu rázem začaly padat na ramena a zůstávala po nich jen světlá stopa na jeho hlavě.
„Na tom vzhledu nezáleží, Theo,“ řekl s úsměvem a znovu a znovu si stříhal vlasy na nejkratší možnou délku, tedy téměř žádnou. Vyholoval si hlavu, zbavoval se těch krásných vlasů a usmíval se u toho. „To, jak vypadáme je to nejméně důležité, co mezi sebou máme a-“
„Co to děláš!?“ Vykřikl konečně naprosto šokovaný Theo. Rychle se otočil a co nejrychleji, jak jen dokázal, klopýtal ven. Je to blázen, bože! Musel se zbláznit! Říkal si jak se snažil uhánět z domu na ulici za Kylem. Tohle přeci nechtěl, Kyle se kvůli němu přeci nemusel takhle hyzdit.
Rozrazil domovní dveře a vyběhl na ulici.
„Co to děláš!!?“ Křičel na něj, jen co ho spatřil a spěchal k němu. Na posledním schůdku ale přes nezvyklý spěch zakopl o vlastní hůl a rozplácl se na tvrdém betonu. Bože můj, jestli my nejsme páreček idiotů, pomyslel si, zvlášť když si všiml zmatených kolemjdoucích. Kyle k němu hned přispěchal a přiklekl když se zrovna vyškrábal na předloktí.
„Jsi v pořádku?“ Ptal se s opravdovou starostí a Theo přikývl. Zvedl se do kleku, takže si teď s Kylem hleděli do tváře. Střetli se očima a na pár vteřin bylo ticho, než se Kyle ozval.
„Máš odřené lokty,“ řekl, ale spíše konstatoval, aby nějak započal rozhovor. Mladík se překvapeně podíval na trochu zakrvácené klouby. Ani to necítil a teď mu to stejně bylo jedno.
„To nic,“ řekl a opět stočil pohled na muže. Zvedl ruku a dotkl se zbývajících vlasů na jeho hlavě. „Cos to, proboha, udělal?“
Kyle se trochu napřímil, na jeho tváři se objevil široký úsměv a podrbal se na zpola oholené hlavě. „No,“ zakřenil se, „jak jsem říkal, chtěl jsem ti dokázat, že na vzhledu nezáleží, tak abys neříkal, že mě se to kecá, když vypadám normálně.“
Theo na něj zíral a pak nevěřícně zakroutil hlavou. „Jsi blázen. Tohle jsi...to jsi přeci nemusel, Kyle. Já vím, že jsem se ti neozýval, ale myslel jsem, chtěl jsem, si s tebou dnes konečně promluvit. Bože, nečekal jsem, že uděláš... TOHLE.“ Rozhodil rukama.
Na to muž jen pokrčil rameny a opět se zazubil. Měl najednou o tisíc procent lepší náladu, už jen proto, že Thea vidí a on s ním dokonce i mluví. Nějak vytušil, že je to na dobré cestě a cítil úlevu.
I mladík to cítil. Bylo mu najednou tak dobře, byl rád že slyší opět jeho hlas a vidí jeho úsměv. Jak z něj opadl stesk a všechny ty chmurné pocity, připadal si nějak lehčí, jako kdyby mu z hrudi vypadl pytel s kamením. Už nedokázal dál odolávat jeho úsměvu , ještě okamžik se na něj díval a pak prostě vyprsknul smíchy.
„Vypadáš jak...jako oškubané kuře,“ začal se strašně smát. Chechtal se tak moc, až mu začaly téct slzy, rozbolelo ho břicho a kolemjdoucí se po nich otáčeli. Někteří si pomysleli, co tam ti dva blázni, na tom chodníku dělají, jiné ten výjev zase pobavil. Ale jak Kylovi, tak i Theovi byli ostatní ukradení a muž se nakonec začal smát spolu s mladíkem. Smáli se ještě několik minut, když se konečně začali uklidňovat a znaveně oddechovat.
„Tak...půjdeš nahoru?“ Zeptal se Theo. „Aspoň bychom to dostříhali.“
Kyle potěšeně přikývl. „A já ti ošetřím ty lokty,“ řekl, pomohl Theovi na nohy a pak oba zmizeli v domě. Cestou se stále usmívali.

5

„Není to moc?“ Zeptal se Theo, když vyšel z ložnice, kde se byl převléknout. Kyle vzhlédl od telefonu, kterým se bavil při čekání na přítele a zůstal zírat s otevřenou pusou. Pak rychle zamrkal, vstal a došel k němu. Chytil ho za ruce a důkladně si jej prohlédl. Na rozdíl od mladíka nebyl vůbec nervozní.
„Upřímně,“ začal vážně, aby Thea poškádlil. Ten rázem ještě více znejistěl. „Theo, vypadáš naprosto úžasně. Vlastně tak moc dobře, že bych tě hned teď…“ zarazil se, okatě zaťal pěsti a usmál se. Mladík se zarděl a přijal jeho kompliment. Tento typ oblečení nikdy nenosil, oblek měl na sobě naposledy snad při maturitě, takže se cítil poměrně nepatřičně. Ale dnešek byl výjimečný.

Ten den, co se opět setkali se usmířili. Potom, co Theo dostříhal Kylovi vlasy a ošetřili lokty odřené po pádu, spolu začali mluvit. Hovořili spolu dlouho, o všem co se stalo, o tom co cítili a to bez špetky výčitek, zášti nebo vzteku. Klidně a nenuceně, nějak to prostě plynulo, spolu všechno probrali. Nakonec přešla řeč i na Kylův román. Spisovatel se svěřil, že vlastně o knize nemá žádné zprávy, jak se ujala na trhu, jak si stojí v recenzích u kritiků i čtenářů. Bylo mu to jedno, všechny tyhle věci, včetně knihy samotné se mu vlivem okolností prostě zhnusily. Drake mu sice sem tam podal nějaké informace, ty on ale naprosto ignoroval.
Theo to tehdy poslouchal a pak se zamyslel. „Myslím, že tohle by jsi dělat neměl,“ řekl nakonec a Kyle se na něj překvapeně podíval.
„Co přesně myslíš?“
Mladík se znovu zapřemýšlel, než odpověděl. „Neměl by ses toho stranit,“ řekl konečně a Kyle byl naprosto zmatený z toho co slyší. Jeho reakci se musel Theo pousmát. „Poslyš. Vím, jak moc je pro tebe psaní důležité a ta kniha byla to nejcennější, co jsi měl. Stála tě spoustu času, námahy a skoro i mě.“
„No právě!“ Kyle stále nechápal. „Bylo to pro mě to nejdůležitější, ale než jsem tě potkal. To, že jsem ji dopsal, bylo, jak sám víš, v podstatě z donucení. A jak říkáš, kvůli ní jsem o tebe málem přišel. Tak teď moc nechápu, o co tady vlastně jde,“ řekl vyjeveně.
„Jo, to je všechno pravda,“ přikývl Theo a pak se usmál. „Ale nakonec se tak nestalo. Víš, já jsem o tomhle hodně přemýšlel,“ teď trochu zvážněl. „Pořád jsem si říkal, co s tím, jestli se udobříme. No a došel jsem k názoru, že ta kniha už je stejně venku. Tak proč, po vší té námaze, z toho prostě nevytěžit to, co by jsi mohl. Je to tvoje dílo, neměl bys na něj zanevřít jen kvůli mně. Já bych taky nerad namaloval obraz, do kterého jsem dal vše a pak ho schoval do skříně. A v neposlední řadě...díky tomu románu jsme se potkali.“ Řekl vážně, pak ale ještě se smíchem dodal: „A podělal jsi to ty, ne tak kniha. Takže chci říct, když už je stejně vydaná a čtená, měl by jsi to tak brát. Udělat křest.“
„Cože?“
„Ano,“ ujistil s úsměvem Kyla, že slyšel dobře. „Jak říkám, dost jsem to promýšlel. Měl by jsi tu knihu oficiálně pokřtít. Zvýší to publicitu i prodej. Když už to nechceš kvůli citové vazbě, buď aspoň pragmatický.“
Muž na něj zíral a chvilku mlčel. Musel si v hlavě projít všechno, co Theo řekl a spousta věcí dávala smysl. Navíc mu tím dával jakési svolení. Tyhle věci přeci vypustil hlavně kvůli němu a jestli to teď sám navrhuje...Očividně ho vzal na milost se vším všudy.
„Já nevím, Theo. Byli by tam novináři a spousta lidí. Moje knihy jsou moc známé na to, abych z toho dělal komorní akci. A já to nechci dělat bez tebe.“ Řekl zadumaně a váhavě.
„To je snad jasné, že by jsi mě nenechal trčet doma,“ zasmál se mladík, ale Kylův výraz se nezměnil. Byl stále plný obav.
„O to právě jde. Když to udělám a ty tam půjdeš se mnou, všichni budou vědět, že jsem to psal podle tebe.“
S Theem to nijak nepohnulo a jeho úsměv nezmizel. „To já přeci moc dobře vím, Kyle. A myslím, ne vím, že s tím budu v pohodě. Nechal jsem si to dost projít hlavou a nemusíš se bát,“ ujistil muže klidně. „Takže, půjdeš do toho?“
Kyle tomu nemohl uvěřit. Nezaslouží si to, po tom všem, Theo je báječný, že dokázal získat takový přístup. Místo odpovědi si klekl před mladíka, sedícího na židli, vzal jeho ruku do dlaně a políbil jí. Zadíval se mu vděčně hluboko do očí a řekl jen: „Miluji tě. Strašně moc.“
Theo se usmál, sklonil se a pak se hluboce a vroucně políbili.

Proto teď Theo stál v obleku a Kyle se na něj nemohl vynadívat. Strašně mu to slušelo. V tom zazvonil zvonek a oba muži se jako na povel sebrali a vydali se na tu slavnostní událost. Vyšli před dům, kde už v autě čekala Lori, jako domluvený odvoz. Vedle ní Camille, obě svátečně oblečené a vypadaly perfektně. Pozdravili se a i dívky museli uznat, jak to dnes Theovi sekne. Že Kyle nakonec i s téměř vyholenou hlavou vypadá perfektně a na působivém vzhledu mu to vlastně ani neubralo, konstatovali už před pár dny, kdy ho takto spatřily poprvé.
Vyjeli a za zhruba půl druhou hodinu už byl křest v plném rozpuku. Celá slavnostní akce probíhala v příjemné atmosféře a vše vycházelo podle plánu. Jak Kyle říkal, byla tu i spousta novinářů, dokonce i pár fotografů z bulvárních plátků, což se mu úplně nezamlouvalo, ale v podstatě s tím nemohl nic dělat. Co však ovlivnit mohl, byla Theova pozice, s jakou bude popisován v budoucích článcích. A Kyle si dal hodně záležet, aby bylo vidět, že oni dva jsou pár.
Theo rozhodně nemohl říct, že by se za něj Kyle styděl. Naopak. Když je fotili, tiskl ho k sobě tím identickým způsobem, který nebyl oplzlý, ale dával najevo jejich stanovisko. Ve finále byl kmotrem knihy právě Theo, který svůj panický strach nechal vedle Kyla daleko za sebou a celou událost si užíval. O tom jaké trable kvůli knize měli samozřejmě ani jeden nic neřekl a ani nikdy neřekne. To bylo jen mezi nimi a tyhle věci se neventilují.
Bylo to za nimi a oba byli a budou šťastní.

6

Lori věděla, že se její bratr o všem dřív nebo později dozví z tisku nebo na internetu. Měla Thea moc ráda na to, aby se s Joshem opět sblížila, protože do jejích životních zásad jeho tehdejší chování prostě nezapadalo a už dlouho spolu nebyli v kontaktu.
Přesto si ten večer, během křestu, neodpustila tu škodolibost. Dala si záležet, aby Kyla a Thea vyfotila, jak se k sobě mají, aby zachytila ten okamžik, kdy se Kyla za Thea nejen že nestydí, ale je hrdý, že je mu mladík po boku a rád dává najevo jejich lásku. Ta fotka, co vyfotila, přesně toto zachycovala a ona neváhala ani okamžik. Ihned ji přes chat poslala bratrovi.
A pak už si jen se samolibým úsměvem představovala, jak si u fotografie hryže nehty a skučí, že Theo je snad nakonec, i přes svůj vzhled, slavnější, než on a jeho nevydařená kariéra modela.