1

Theo mlčky hleděl z okna, zatímco projížděli rušným městem. Byl už večer ale ulice byly pořád plné aut. Měl zvláštní náladu. Cítil se emočně vyždímaný, ale zároveň se mu jaksi ulevilo. Jen mu bylo trochu trapně, že se nechal tak unést a dokonce se před Kylem rozbrečel. To rozhodně neměl v plánu.
„Omlouvám se,“ řekl tiše, když zastavili na semaforu a čekali v koloně. Kyle, který mezitím hleděl do telefonu a psal zprávu Camille, nechápavě zvedl zrak.
„Nechtěl jsem dělat scénu. Nějak mě to přemohlo,“ řekl mladík omluvným tónem. Kyle se na něj usmál a zavrtěl hlavou.
„Nech toho. Jsem rád, že ses mi svěřil. Nečekal jsem to, ale jsem rád.“ Pověděl mu upřímně. Theo mu oplatil jemný úsměv.
„Taky jsem to nečekal. Tolik jsem toho za celý rok nenamluvil,“ přiznal se. Kyle se jen zasmál a zařadil rychlost, protože auta před ním se dala do pohybu.
„Kam jedeme?“ Zeptal se pak mladík, teď trochu nervozně.
„Nemusíš být tak vystrašený,“ uklidňoval ho spisovatel, „nechystám se tě vzít mezi davy. Jedeme ke mně.“
Theovi se sice trochu ulevilo, že ho nechce nutit mezi lidi. I tak měl ale žaludek na vodě, z nového prostředí byl neklidný. V hlavě si opakoval, že o nic nejde, že není malé děcko a bude to fajn. Pochopil, kam tím Kyle míří. Chtěl mu pomoci aby vytáhl paty ze svého brlohu, ale postupně, nenásilně.
Dojeli na místo a Theo si prohlédl moderní bílý dům, s francouzskými okny, perfektně zastřiženým živým plotem a upraveným trávníkem. Otevřela se před nimi automatická vrata a Kyle vjel na pozemek, do podzemní garáže. Přesně takhle si Theo představoval, že Kyle bydlí, naprosto to odpovídalo jeho osobnosti a nepřekvapil ho ani apartmán. Byl veliký, vzdušný a velice moderní. Nacházel se ve druhém patře, kam vyjeli výtahem a muž jej pozval dál.
„Posaď se kam chceš,“ vyzval ho Kyle a Theo si k jeho překvapení vybral barovou stoličku u kuchyňského ostrůvku. Všiml si, jak po dosednutí úlevně vydechl, když si protáhl nemocnou nohu.
„Bolí tě?“ Zeptal se ho opatrně. Mladík se jen pousmál.
„Ne víc než obvykle. Když není skrčená, je to lepší,“ vysvětlil mu a Kyle pochopil, proč si vybral právě tohle sezení. Přešel naproti němu a opřel se dlaněmi o desku ostrůvku. Mrkl na Thea a zeptal se:
„Takže - červené, nebo bílé?“
Theo nejdřív nechápal, pak mu ale došlo, o čem mluví. Pokrčil rameny. „Vlastně nevím. Nepil jsem víno opravdu dlouho, takže to asi nechám na tobě.“
„Dobrá volba,“ zasmál se Kyle, otočil se k ledničce, kde sáhl po lahvi a vyndal ji. Theo čekal, že ji ihned otevře, ale on ji jen položil a pak se vrátil k chladničce, odkud vytáhl plísňový sýr a začal jej připravovat.
„Ty to neotevřeš?“ Zeptal se ho mladík. Na to Kyle zavrtěl hlavou a dál krájel sýr na dekorativní prkénko.
„Tohle je zralé červené. Je třeba chvilku počkat, až bude mít správnou teplotu, aby se rozvinulo aroma,“ vysvětlil mu s úsměvem a Theo se ušklíbl.
„No, nevím jistě, jestli by jsi měl kvůli mně plýtvat dobrým vínem. Já se v tom nevyznám a nechci tě urazit. Nejspíš bych stejně nepoznal rozdíl.“
„Nech to na mě, jo? Věř mi, že při správné přípravě pozná kvalitu každý, jen si s tím musí dáš člověk tu práci. A navíc, já mám na něj chuť.“
Oba se zasmáli a Theo souhlasil, že si tedy nechá dát pár sommelierských rad. Že u toho bude Kyle vypadat tak skvěle by ho ani nenapadlo. Když dokončil pohoštění – sýr, hrozny, olivy, čerstvou bagetu a další chuťovky, vše krásně naservírované, začal doslova obřad a bylo úžasné ho sledovat.
Sňal z lahve vrchní obal a pak velice opatrně a pomalu zavrtal vývrtku do zátky. Stejně obezřetně ji pak výtáhl ven, dával si pozor, aby se korek nedrobil. Pak se otočil ke skříňkám nad linkou. Jednu otevřel a Theo mohl spatřit různé sady sklenic. Vybral ty správné, dvě baculaté s kratší stopkou a pak i širokou karafu. Do té pak víno přelil a dával pozor, aby do čiré nádoby nevylil i sediment na dně lahve. Potom konečně nalil do sklenice, jen trochu a jen do jedné. Tu pak pozvedl, lehce s ní zakroužil a přiložil si ji k nosu. Když nasál vůni, smyslně zavřel oči a mladík naproti si pomyslel, že to bylo opravdu sexy, až se trochu zastyděl. Mlčky ale dál sledoval, jak Kyle trochu upil, jen trošičku, a poválel tekutinu v ústech. Nakonec polk, přikývl a usmál se na svého pozorovatele.
„Výborné,“ řekl a nalil po třetině i do druhé sklenice, kterou podal Theovi. Lehce si přiťukli, a oba upili. Theo nejspíš nedokázal ocenit kvalitu v takové míře, jako jeho hostitel, ale musel přiznat, že víno je opravdu dobré.
Pokýval hlavou. „Chutná dobře,“ řekl.
„Je výtečné! Ty barbare,“ rýpl si s úsměvem Kyle.
„Snobe,“ vrátil mu stejnou měrou Theo a oba se rozesmáli. Bylo hezké, jak spojily dva odlišné světy, dvě úrovně srovnaly v jednu příjemnou.
Kyle se pak posadil vedle Thea na stoličku a úplně přirozeně si začali povídat. Ani jeden se nezmínil o tom, co se stalo v Theově bytě, prostě klábosili o nedůležitých věcech, příjemně a nenuceně. Theo jako kdyby zapomněl, že je mimo svůj uzavřený svět. Popíjeli dobré víno, uždibovali z občerstvení a bylo jim dobře. Pak se zničehonic ozval domovní zvonek a Theo ztuhnul. Vrhl na Kyla skoro až vyděšený pohled.
„Kdo je to?“ Optal se muže, který se postavil a šel otevřít k interkomu v předsíni. Usmál se na mladíka a klidně odpověděl:
„Zbytek osazenstva,“ řekl. Theo sklouzl ze stoličky, popadl hůl a rázoval si to, jak nejrychleji mohl, ke Kylovi. Než stihl zmáčknout tlačítko pro otevření domovních dveří, popadl jej za paži a prudce otočil k sobě.
„Neříkal jsi, že přijde ještě někdo další!“ Osočil ho, teď už celkem rozzlobeně. Kyle zprvu jen ledabyle pokrčil rameny.
„Neptal ses,“ řekl jako by nic. Když ale uviděl, jak se Theo tváří, položil mu smířlivě ruku na rameno. „Neboj se, no tak. Je to jen má sestra s kamarádkou. Bude to fajn, popijeme, poklábosíme. Uvolni se trochu,“ znovu se na něj usmál. Mladíka to však nijak neupokojilo.
„Tohle je podraz,“ mračil se na Kyla a ten se začal bát, jestli to nepřepískl a Theo nechtěl odejít. Ulevilo se mu, když se konečně otočil a byť naštvaně, sedl si zpátky na stoličku. Zmáčkl potom tlačítko a rovnou otevřel dveře od bytu, aby se mohl usadit zpátky k Theovi.
Ten teď seděl pootočený opačným směrem, hlavu skloněnou, jako kdyby se snažil co nejvíce skrýt, i když sám věděl, že je to hloupost. Nálada mu klesla do mrazivých hodnot, byl nervozní a naštvaný, že mu Kyle z tak hezkého večera udělal peklo. Ucítil jemné šťouchnutí. Úkosem se podíval na muže vedle sebe.
„No tak, Theo. Bude to v pohodě,“ snažil se ho smířlivě povzbudit. Na to mladík nic neřekl, odvrátil hlavu stranou a pak upil ze své sklenice. To už se z předsíně ozvaly dívčí veselé hlasy a hned na to, prakticky vtrhla do místnosti mladá hezká slečna, rozesmátá a veselá.
„My něco slavíme? Už ani nevím, jak je to dlouho, co jsi mě pozval na drby,“ smála se, když přistoupila ke Kylovi a dala mu pusu na tvář. Hned na to přiskočila k Theovi a natáhla ruku v pozdravu. „Ahoj. Tenhle buran nás ani nepředstaví,“ trhla s úšklebkem pohled ke Kylovi, který se zakuckal právě popíjejícím vínem. „Já jsem Camille, Kylova sestra,“ usmála vřele se na Thea.
Ten chvilku váhal, nakonec ale přeci jen ostýchavě opětoval podání ruky. Do očí se jí ale nepodíval, když zamumlal své jméno. Stála od něj zrovna z levé strany, takže dokud neotočí hlavu, neukáže ji svou zdeformovanou tvář a to chtěl co nejvíce oddálit. S rukou však nemohl nic dělat a k jeho překvapení se nad zjizvenou kůží vůbec nepozastavila a pevně mu dlaň stiskla, přičemž se stále usmívala.
„Moc mě těší, Theo,“ řekla a obešla ostrůvek, aby na linku vyskládala věci, které donesla s sebou. Mezitím vešla druhá dívka, Theo si až na poslední chvíli uvědomil kdo to je. Než stačil zareagovat, přátelsky ho objala.
„Ahoj, Theo!“ Řekla a odtáhla se od něj. Chytila ho za ruku a vřele se usmála. „Moc ráda tě zase vidím,“ pronesla s upřímnou radostí a on zprvu jen zíral. Pak se taky pousmál.
„Lori! Nemůžu uvěřit, že tě vidím. Vypadáš dobře, sluší ti to,“ řekl jí a trochu pookřál. Byl ve skutečnosti opravdu rád, že se po tak dlouhé době setkali. Když chodil s Joshem, vždycky si rozuměli.
„Gentleman, jako vždy,“ odpověděla mu mile se smíchem. Pak se otočila k muži vedle. „Čau, Kyle,“ pronesla o poznání chladněji a on jen se samolibým výrazem mávl rukou na pozdrav. Když za ní Camille přišla s tím, že je její bratr zve k sobě na skleničku, obvykle by jí odmítla s nějakou sarkastickou poznámkou. Když se ale kamarádka zmínila o tom, že je tu i Theo, neváhala. Vždycky ho měla ráda, když se její bratr tenkrát zachoval jako blbec a opustil ho, bylo jí to líto. Proto s ním také od té doby prakticky nemluvila. Ale s Theem si padli do noty a v neposlední řadě, byla prostě zvědavá, jak na tom doopravdy po nehodě je, protože ho doposud neviděla.
Když teď vešla do místnosti a spatřila ho, bodlo jí u srdce a hodně se přemáhala, aby na ní nebyl ten šok znát. Hned si všimla, jak drasticky pohubl, vzápětí oné hole, o které slyšela a nakonec i popálené kůže. Ta změna byla obrovská, ale nedala na sobě nic znát. A rozhodně to pro ni nebyl důvod k tomu, aby se její bratr zachoval tak, jak se zachoval. Když se podívala do jeho zelenkavých očí, byly pořád stejné a to pro ni byla věc, která vypovídala o mnohém. O to víc se teď na Joshe naštvala. A proč tu vlastně s Kylem sedí, jaké s ním má ten pochybný ješita záměry se rozhodla řešit až někdy v budoucnu.
„Dáte si taky?“ Zeptal se Kyle děvčat a zvedl láhev s vínem. Na to obě zakroutili hlavou a Theovi se líbilo, jak bezprostředně se tu Camille chová. Sama, bez zeptání, vložila donesené jídlo do lednice, vyndala skleničky ze skříňky, pak zase misku, do které nasypala chipsy. Jako by tu sama bydlela.
„Ne, díky. My dvě se pohostíme nějakým méně ušlechtilým nápojem,“ ušklíbla se a mrkla na Lori, která se smíchem přikývla. „U nás to jistí gin s tonikem. Nechceš taky?“ obrátila se na Thea. „Určitě na tebe zkoušel ten svůj snobský sommeliérský obřad,“ rýpla si.
„Drahá sestro,“ začal jí oponovat Kyle, „konečně už pochop, že kvalitní věci zasluhují kvalitní a odpovídající péči.“
„Jo, jenže jen málokdo má na tyhle snobský pitominy peníze,“ Znovu se zasmála a Lori se k ní přidala. Theo je jen pozoroval a mlčel. Moc si přál, aby se trochu uvolnil a Lori mu to trochu usnadnila, stále byl ale nesvůj. Co si asi pomyslela, když ho uviděla, navíc, když ví, jak vypadal předtím…
„Theo říkal, že mu chutná,“ uslyšel své jméno, které ho vytrhlo z myšlenek. Podíval se na Kyla, který se na něj díval, jako by ho žádal o podporu. Mladíkovi došlo, že se stále baví o víně.
„N-no jo...je dobré,“ pronesl nesměle a zakroužil poloprázdnou skleničkou. Rudá tekutina se roztančila po hladkém skle a pohybem se z ní uvolnila vůně. Kyle se zatvářil spokojeně, ale Theo ho překvapil: „Ale nemusel bych to mít pořád. Stejně by mi na to nestačila výplata,“ rozhodl se tedy uvolnit a také Kyla trochu poškádlit. Tentokrát se vítězoslavně zatvářila děvčata a dala se do smíchu. Mladík se k nim nakonec opatrně přidal.
„Vy bestie!“ Zlobil se naoko spisovatel. „Nejsem přeci zase takový snob, to mi křivdíte! Pořád tu ještě nemám sochu psa z ryzího zlata.“
„To je pravda,“ přitakala Camille, „Ale jen proto, že zase až tak moc bohatý nejsi!“ Teď už smíchy doslova vyprskla a kamarádka s ní. Na to si přiťukli drinkem a obě mocně upily. Kyle se naklonil k Theovi.
„Vídíš to? Podívej se, jaké hady já si hřeju na prsou! Člověk je pozve, nabídne jistou úroveň pohoštění a dočká se jen výsměchu a rýpání.“ Postěžoval si chlapci a ten se dal také do smíchu. Ani si to neuvědomil, to až za pár minut, když se dali do nezávazného klábosení, si uvědomil, že se vlastně cítí docela dobře. Moc toho sice nenamluvil, ale smál se čím dál častěji a spokojeně ostatní poslouchal. Mluvili a popíjeli, až dokázali něco, co by nečekal a sice, že se přestal soustředit na věci, kterých se tak bál, uvolnil se a nakonec se i dobře bavil.

2

Vypili toho celkem dost, ale nálada byla skvělá. Dokonce i Lori, alespoň pro dnešek, vzala Kyla na milost. Nemohla si pomoct, ale během večera na ní působil čím dál víc sympatičtěji. Nejspíš to bylo proto, jak se věnoval Theovi. Asi si to ani jeden neuvědomoval, ale Kyle se ho často ptal, jestli si ještě něco nedá, zapojoval ho do konverzace, když měl pocit, že by se mohl cítit odstrčený, celkově byl k němu hodně ohleduplný a milý. A co bylo hlavní a co Lori překvapilo nejvíc, bylo to všechno nenucené a upřímné. Dřív než sám Kyle nakonec pochopila, že mu na Theovi opravdu záleží. To způsobilo, že ho teď viděla v trochu jiném světle.
Camille si něčeho takového ani nevšimla, byla už docela dost v náladě. To byli ostatně všichni, ale Kylova sestra nejvíc.
„Víš, že seš docela sympaťák?“ Naklonila se v jednu chvíli k Theovi a poněkud podroušeně se opřela o jeho rameno. Ten se zasmál a poděkoval jí za kompliment. Usmála se na něj, pak zvedla ukazovák a zvážněla tím komickým způsobem, který dokáže jen opilý člověk. „Ale já vím, že to dokážeš líp! Máš hezký zuby, tak by ses měl víc smát,“ dodala a pak hlasitě škytla.
„Camille!“ Napomenul ji bratr. Ona se na něj podívala jako neviňátko a pokrčila rameny. Theo se tomu ale jen usmál. Věděl, že už je docela opilá, tak bral její slova s rezervou. A dokonce si pomyslel, že má možná pravdu. Pak se ozvala Lori:
„No, holka, vyrazíme k domovu, co říkáš? Myslím, že máš celkem dost.“ Zvedla se ze stoličky a začala se vypravovat.
„My už jsme to vypily?“ Vykulila Camille oči. Pak se, stále opřená o jeho rameno, podívala na Thea. „Už jsme to vypily. A mamka říká, že jdeme domů, tak musíme domů,“ blábolila opile a vyvolala tím u ostatních další smích. Oproti nim byla opravdu na mol. Společně ji tedy oblékli a vypravili, Kyle jim mezitím objednal odvoz u Uberu a pak je oba muži doprovodili do předsíně.
„Zvládneš to s ní?“ Zeptal se Kyle Lori, která teď podpírala rozveselenou kamarádku.
„Jasně, neboj. Není to poprvé a příště jsem na řadě já,“ zasmála se a pak se podívala na Thea. „Ty mi slib, že se zase brzy uvidíme. Jsem moc ráda, že jsme se tu sešli.“
„Já taky. A slibuju,“ usmál se upřímně mladík. „Hlavně ať dorazíte v pořádku domů.“
„To víš, že jo. Tak čau,“ rozloučila se s nimi, Camille jen mávla rukou na pozdrav a pak se obě klopýtavě vydali ven z domu, kde už na ně čekalo auto. Kyle za nimi zavřel dveře a podíval se na Thea. Usmáli se na sebe, najednou bylo v místnosti zvláštní ticho, které po chvilce Theo přetrhl.
„No, taky už bych měl jít,“ řekl a podíval se na telefon, aby zjistil čas. Překvapeně zjistil, že je už kolem jedné hodiny v noci, ani si nevšiml, jak čas letěl. Na to se Kyle, a sám nevěděl, kde se to v něm bere, odhodlal.
„Nemusíš. Klidně tu můžeš přespat,“ řekl a napjatě sledoval, jak mladík zareaguje. Chtěl ho tu mít. Neměl žádné vedlejší úmysly, jen by byl prostě rád, kdyby s ním mohl ještě nějaký čas být.
„Díky, ale radši ne,“ odpověděl mu Theo podle očekávání. I tak to muže zamrzelo. Ale byl to Kyle a jemu jedno odmítnutí nestačilo.
„Je už hodně pozdě, nechci aby ses teď trmácel půlkou města. Holky to oproti tobě mají mnohem blíž, tak neblázni.“ Argumentoval celkem logicky. Theo se zamyslel. Opravdu teď neměl náladu jet ještě takovou dálku domů. Byl už celkem unavený a v neposlední řadě – taky se mu od Kyla moc nechtělo. Tenhle večer byl nakonec, oproti jeho očekávání, hodně příjemný a on musel sám sobě přiznat, že chce být Kylovi nablízku co to jen půjde. I kdyby měli jen zírat do zdi, zírali by spolu.
Jenomže měl obavy. Dost na tom, že strávil po takové dlouhé době, večer mimo domov a najednou tu má přespat. Ale hlavně, noha ho dnes bolela o trochu více, než obvykle. Kdyby ho v noci přepadli ještě silnější bolesti, co by dělal? Nevěděl, jestli by to pak zvládl.
„Nemám s sebou léky,“ řekl skoro až omluvně. „Nevím, jestli mě v noci nepřepadnou bolesti a já si nejsem jistý, jestli bych to bez nich zvládl.“
Kyle kývl hlavou, že chápe, ale svěsil ramena. Věděl, že k tomu Thea nemůže nutit, aby kvůli němu prožíval muka.
V tu ránu ho však něco napadlo. „Počkej,“ řekl jen a odběhl do kuchyně. Mladík se za ním zvědavě vydal. Když dokulhal do místnosti, pozoroval, jak se muž zběsile přehrabuje v jedné ze skříněk. Očividně sloužila jako lékárnička a Theo se pousmál. Líbilo se mu, jakou má Kyle snahu, ale dost pochyboval o tom, že by měl tak silné léky, jaké on v nejvyšší nutnosti potřebuje.
„Není to tak dlouho, pár měsíců zpátky, když mi trhali moudráky. Jenže se mi pak v dásni udělal zánět,“ řekl, zatímco se pořád přehraboval ve skříňce. „Řeknu ti, tenkrát jsem myslel, že snad umřu, byla to hrozná bolest. Dali mi na to tenkrát docela nálož. Kde to jen...Ha! Mám to!“ Vytáhl krabičku a podal ji Theovi. „Třeba to bude stačit?“
Mladík ten název neznal, tak balení otevřel a podíval se na příbalový leták. Když jej zběžně pročetl, k jeho vlastnímu překvapení zjistil, že se jedná v podstatě o stejný lék, který používá. Lišil se jen výrobce a název.
„To musel být opravdu ošklivý zánět, když ti na to dali tohle. Je to tramal, opiát, věděl jsi to? Ale ano, je to v podstatě to, co bych přinejhorším potřeboval.“ Usmál se Theo. Předpokládal, že Kyle neměl ani tušení, co si bere a jen se soustředil na to, aby bolest ustala. Jako to zprvu dělal on sám. To až časem se dověděl, co do sebe vlastně cpe, až když ho začali lékaři varovat před vzniku závislosti. Proto se vždy snažil co nejdéle vydržet, někdy ale noha bolela tak moc, že jiná možnost prostě nebyla.
„Opravdu? To jsem netušil,“ přiznal překvapeně Kyle. Pak mu něco došlo. On měl tehdy strašné bolesti, nikdy by nevěřil, že zuby a dásně můžou takhle bolet, v životě ho asi nic tak nebolelo. Jenže, on trpěl pár dní. Theovi bolesti trvají od jeho nehody, to je více jak rok. Když si vybavil, jak mu bylo, když ho trápil onen zánět…
„Poslyš,“ začal opatrně, „jak často je vlastně bereš?“
Mladík sklopil oči, a jeho úsměv byl najednou jaksi posmutnělý. „Víc než bych chtěl,“ odpověděl nakonec neutrálně a nevypadalo to, že by chtěl toto téma dál rozebírat, to Kyle pochopil. Ta představa, že tak dlouho musí bojovat s něčím takovým, ho docela odrovnala a zároveň pocítil jistý obdiv, že se s tím dokáže tak vypořádat. Že s tím vůbec dokáže žít. Možná to bylo vypitým alkoholem, možná ne, ale přál by si, najednou, mladíka obejmout. Sevřít ho v náručí, stisknout ho, ucítit jeho teplo. Sklonit hlavu a jemně ho políbit na rty…
Nepatrně zavrtěl hlavou, jako kdyby nemohl uvěřit vlastním představám. Nasadil suverénní úsměv a podíval se na chlapce, který si znovu sedl na stoličku. „Takže, tohle jsme, zdá se, vyřešili. Znamená to tedy, že zůstaneš?“ Mrkl na něj vesele.
To Thea trochu pobavilo a přikývl. „Asi jo. Jestli ti to nevadí.“
„Samozřejmě, že ne. Jsem rád.“ Řekl nadšeně jeho hostitel. „Připravím ti spaní. Já si ustelu na pohovce,“ řekl a vydal se do ložnice, kterou doposud Theo neviděl, aby vše nachystal. Theo mezitím dopil poslední doušky večera, co mu zbyly ve skleničce. Když pak v obývací části, která byla spojena s kuchyní, Kyle rozložil pohovku a dával na ni prostěradlo, mladík se ozval.
„Ale tady budu spát já,“ řekl nekompromisním hlasem. Kyle se na něj podíval.
„To není třeba, já se tu vyspím pohodlně,“ oponoval mu a povlékl polštář. Theo zakroutil hlavou.
„Stejně tak můžu i já. Trvám na tom.“
„Nebude to problém pro tvou nohu? V posteli by to bylo pohodlnější,“ zeptal se muž.
„Když spím, tak neběhám, takže myslím, že to bude v pořádku,“ usmál se mladík a Kyle nakonec odevzdaně avšak se smíchem souhlasil.
Když bylo spaní připraveno, stoupl si vedle sedící návštěvy. „Dáme ještě skleničku? Nebo už chceš jít spát?“
Theo se protáhl a zavrtěl hlavou. „Mám toho už docela dost. Šel bych radši spát, jestli nevadí,“ odpověděl a Kyle přikývl. Naposledy se ho zeptal, jestli si je opravdu jistý spaním na pohovce. Theo ho skoro vyhnal a on mu se smíchem popřál dobrou noc. Když za sebou zavřel dveře do ložnice, opřel se o ně a přiznal, že už si nemůže dál lhát. Poprvé, i přes své předchozí vztahy, cítil něco tak opravdového a čistého. Prostě se do toho kluka zamiloval. Na svůj román v tu chvíli ani nepomyslel.

3

Theo chvilku váhal, jestli se má svléknout. Nevěděl, jak brzy Kyle vstává a nechtěl, aby viděl víc jizev, než je nutné. Nakonec se rozhodl sundat jen kalhoty a doufat, že ze sebe při spánku moc neodkope peřinu a nezahlédne tak jizvy na noze. Pak ulehl do voňavých, čistých peřin. Kyle vůbec neusel mít strach, že by se nevyspal, pohovka byla pohodlná a on byl tak unavený, že by usnul asi i na podlaze.
Zabrat se mu ale nepodařilo hned. Procházel si v hlavě celý dnešní den, bylo skoro neskutečné, jaká změna v tak krátkém čase, nastala. V jeho měřítkách teď v podstatě prožíval dobrodružství, jakkoliv by to pro někoho jiného mohlo vypadat hloupě. Nejdůležitější však bylo, že si dnešek, i přes vzpomínání na Joshe, překvapivě opravdu užil. Byl dokonce rád, že tu zůstal přes noc. Navíc, představa, že se ráno neprobudí do prázdného bytu, sám, a ještě ke všemu bude s Kylem...Tak skutečnost v jeho břiše vyvolala podivně příjemné mravenčení a on se pousmál s hlavou zabořenou do polštáře. Za pár minut ho únava konečně přemohla a tvrdě usnul.

4

Zato jeho podvědomí pracovalo na plné obrátky. Ve spánku ho opět přepadl onen sen, posílený nejspíše o zážitky a faktem, že tráví noc u Kyla. Tentokrát bylo snění opravdu intenzivní, pohled na spisovatele mnohem vzrušující, snové doteky intenzivnější. Jeho vůně jako by byla opravdová.
Vzrušil se, když se ve snu Kyle svlékl, jen pro něj a jen proto, aby se k němu, zatímco sám ležel, přitiskl. Jemnou dlaní jej pohladil po hladké straně tváře a pak se k němu sklonil, aby o políbil. Vůbec se neštítil jeho zjizvených rtů, naopak. Pomalu spojil jejich ústa, něžně, jemně, až Theo těžce vydechl, když se oddálil. Kyle mu pohlédl do očí, na jeho nádherné tváři se objevil nepatrný úsměv a pak se k němu opět sklonil, aby ukořistil, teď už vášnivější polibek. Mladík pod ním mu spokojeně oplácel stejnou měrou, měl pocit, že se těch jeho rtů, jeho celého, nemůže nabažit.
Polibek byl ve snovém světě tak intenzivní, silný, opravdový.
Jako skutečný.
Na sen možná až moc skutečný…
Theo otevřel oči a ve světle pouličních lamp zvenčí nad sebou rozeznal Kylovu tvář, která se od něj pomalu vzdalovala. Opět slastně vydechl, než si uvědomil, že už vlastně nespí. To ho zmátlo a několik vteřin na muže nad sebou jen zíral, než se úplně probudil a docvaklo mu, co se právě děje. Vzápětí, hned jak si to uvědomil, prudce posadil, do sedu takřka vylétl.. Kyle seděl vedle něj na okraji pohovky a on se v šoku odtáhl.
Vytřeštěně na něj zíral, to bylo jediné, co teď dokázal.