1

Za necelé tři týdny Kyle knihu dopsal. Opravdu se psaní věnoval, několikrát se musel Theovi omlouvat, že se mu teď nemůže tolik věnovat, ale mladík to chápal a dokonce ho podporoval. Když odeslal soubor do nakladatelství, zapálil si, opřel se a měl podivnou náladu. Rozhodně neměl pocit z dobře vykonané práce a spokojenosti, jako vždy, když dokončil román. Teď byl rád, že se tomu už nemusí věnovat a také měl pořád obavy. Snažil se na to myslet co nejméně a uklidňovat se tím, že už mu alespoň nehrozí nějaký právní spor. V tomhle ohledu udělal co musel a tím to končí.
Co bude dál, neměl tušení, měl ale jasno ohledně několika věcí: v první řadě, že končí s Drakem. Smlouva se týkala jen této knihy a další už s tímto nakladatelstvím uzavřít nehodlá.
Taky byl rozhodnutý neuspořádat křest. To byla většinou veliká akce, kde se obvykle objevovali i novináři. Kdyby tam přišel s Theem, jako partnerem, ihned by se objevili články o tom, jak jej vmísil do své knihy a toho by si Theo všiml. Navíc na to neměl náladu. Čím dřív nový román splyne s jeho ostatními díly a stane se jen další knihou v jeho seznamu, tím líp. Už aby byl ten humbuk kolem vydání a uvedení na trh za nimi.
V následujících týdnech ho pak Drake průběžně informoval, jak to s knihou vypadá. Kylovi to ale bylo celkem jedno, dokonce si přál, aby to nedělal. Ten román, který byl pro něj kdysi tak strašně důležitý, mu teď byl takřka ukradený. Raději se po dopsání věnoval Theovi, který se úplně změnil.
Nyní to byl hlavně on, kdo chtěl trávit společný čas venku – chodit do podniků na jídlo, procházet se parkem, zajít do kina. Jako kdyby se snažil dohnat všechno co mu chybělo, když byl zavřený doma. Dokonce se hodně vídal s Lori a i s Camille se hodně sblížili. Často se teď vídávali všichni čtyři, ať už u někoho doma, nebo na skleničce v nějakém klidném baru. Kylovi nic z toho nevadilo, byl rád a on sám si užíval, že může Thea někam pozvat, procházet se ulicemi ruku v ruce. Uvědomil si, že poslední roky byl sám v jakési uzavřené bublině a Theo mu paradoxně pomáhal ven. Díky mladíkovi se zlepšil jeho vztah se sestrou, už k ní nebyl tak jedovatý a strohý. I s Lori si začali více rozumět, prostě, on sám se také dost změnil.

2

„Proč jsi mi to neřekl?!“ Ozvalo se ode dveří Kylova bytu a hned na to vstoupil Theo. Kyle na okamžik ztuhl. Ví to, bože, nějak se to dověděl...Polekal se. Až když k němu mladík dokulhal a s úsměvem ho políbil na uvítanou, došlo mu, že se nejspíš nemusí bát. Stejně se ale trochu zakoktal, když promluvil.
„C-co máš na mysli?“ Zeptal se a mladík hodil na stůl nějaký časopis. Kyle nahlédl. Byl to The Shark, do kterého Theo kreslil a muž chvilku nechápal. Pak mu to došlo a nejraději by se plácl do čela. V měsíčníku totiž pravidelně psali o kulturních novinkách – výstavách, koncertech, filmech a samozřejmě i knihách.
Vydání jeho románu trvalo skoro půl roku a on se mezitím prostě rozhodl, že dopsáním knihy to pro něj končí. Začal ignorovat veškeré zprávy i telefonáty od Drakea, prostě už mu bylo jedno, jestli jsou při vydávání nějaké komplikace, veškeré odhady prodeje i jak si stojí v recenzích kritiků. Takže ani nevěděl, že kniha vyšla před dvěma týdny a už je k dostání na pultech. Nejspíš by se svým nezájmem o své dílo dostal do knihy rekordů, ale on si tak moc přál nemít s tím nic společného…
„Tvoje kniha je venku!“ Zajásal Theo. „Proč jsi se nepochlubil? Kolega z redakce na to napsal skvělou recenzi,“ usmíval se.
Kyle si nervozně prohrábl vlasy a snažil se tvářit, že o nic nejde. „No, nevěděl jsem to. Nezajímá mě to,“ přiznal. Theo vykulil oči.
„Že jsi nechtěl pořádat křest mě překvapilo, ale tohle tedy doopravdy nechápu. Jak tě to může nezajímat? Píší, že je to zatím tvoje nejlepší kniha.“
Muž na to lhostejně pokrčil rameny. „Stejně tak by mi to bylo jedno, kdyby psali, že je to brak.“ Zasmál se a Theo nechápavě zavrtěl hlavou.
„Stejně bych si to rád přečetl,“ povzdechl si a podíval se na Kyla, který se zatvářil celkem výmluvně. „Neboj, neudělám to. Sice tomu pořád nerozumím, ale vím co jsem slíbil,“ ujistil ho a laškovně do něj šťouchl.
„Však jsi s tím doteď dokázal žít,“ nadhodil Kyle jen tak. Theo se na něj zakřenil a přitiskl se k němu.
„Doteď mě ten slavný a jedinečný autor nepíchal, tak uznej, to trochu navodí zvědavost,“ zasmál se a pak se políbili. „I tak bychom to mohli oslavit, ne?“ Zeptal se mezi polibky, kdy se z letmého líbání neplánovaně začali přesouvat do intimnějších doteků, které končívají sexem.
„To bychom rozhodně mohli,“ zašeptal spisovatel a sundal mladíkovi triko. „A můžeme začít hned,“ dodal. Najednou Thea popadl a vysadil ho na jídelní stůl. Jak to udělal, začal jej zasypávat polibky po celém trupu. Mezitím obou rozepl poklopec, jednou dlaní zaplul do svého, druhou osvobodil Theův úd. Mladík zavzdychal, tyhle neplánované rychlovky je oba vzrušovali.
Kyle se bedry přisunul co nejblíže k němu a pak je jednou dlaní oba uchopil a začal třít. Oba byli rázem vzrušení. Theo se položil zády na stůl, zdravou nohu omotal kolem jeho stehen, sem tam se prohnul v kyčlích a hlasitě vzdychal se vzrušenou náruživostí. Kyle ho sledoval a stále se rukou staral o obě mužství.
Neměli vždy potřebu análního styku a jiné způsoby nebyli ničím ochuzeným. Tenhle způsob byl dokonce, po přímém milování, jejich oblíbený.
Theo se zvedl na loket a začal dlaní dráždit Kylovu bradavku. Ten zaklonil hlavu a sténal, když se do rytmu jeho dlaně Theo znovu několikrát pohnul.
„Jo…“ vypustil z úst smyslně, když teď ruční práci převzal Theo. Muž se sklonil a líbal ho, dokud oba stačili s dechem. Netrvalo dlouho, mladík se odlepil od jeho úst, podíval se mu do očí a zasténal.
„Už...budu!“ Vzdychl a přidal dlaní do vrcholného tempa. Pár chvilek nato se z jeho penisu vyhrnulo vyvrcholení a sekundu po tom se přidal i Kyle. Prožil orgasmus s čelem opřeným o Theovo a s hlubokým oddechováním.
V tom zazvonil telefon. Kyle sr pro něj natáhl, ležel vedle nich na stole a mrkl na Thea, který se na něj spokojeně zazubil. Přijal hovor a oba se začali oblékat.
„Čau,“ pozdravil sestru. A to bylo prakticky to jediné co stihl. Camille byla jako tornádo, energická a velmi upovídaná, takže telefonáty s ní byly spíše jejím dlouhým monologem. Dovolila bratrovi maximálně jednoslovné odpovědi, na něco delšího mu nedala prostor. Theo pak jen slyšel, jak se s ní rozloučil a odložil mobil zpátky na stůl.
„Camille?“ Optal se přítele a ten se ušklíbl.
„Takže, bylo mi oznámeno,“ prohlásil rezignovaně Kyle, „že se sejdeme, ještě s Lori, v osm v Chester´s bar.“
„Tak super. To je milé, ne?“ Usmíval se stále mladík. Kyle k němu přistoupil a dal mu pusu.
„Nehraj to na mě,“ řekl, ale také se usmál. „Je mi jasné, že už jste byli dávno dohodnutí.“

3

Když oba muži vešli do baru, dívky už seděli v boxu, před sebou rozpité pivo. Jak je Camille uviděla, mávla na ně a postavila se. Než se všichni znovu usadili, objala bratra.
„Gratuluju, brácho. Nemůžu uvěřit, že jsi se ani nezmínil,“ řekla. Kyle, ve snaze odvést řeč rychle někam jinam, si do ní rýpl.
„No jo, nějak to tentokrát neprožívám. A kolikáté pivo už máš?“ Zasmál se a ona na okamžik předstírala dotčenou. Nic si od něj ale nenechala líbit.
„No jo, to asi tím, že máš teď na starosti úplně jiné věci,“ učinila protiúder a mrkla na Thea, který se stydlivě zasmál.
Pozdravili se s Lori, usadili se a objednali si. Kyle byl trochu nesvůj, nechtěl, aby se dál bavili o knize. Naštěstí měla Camille spoustu novinek, přesněji drbů, o které se chtěla podělit, takže na román řeč nepřišla a on se mohl uvolit.
Popíjeli, bavili se, byla sranda. Muž sledoval, jak se Theo bez problémů baví, zapojuje do konverzace svůj jedinečný smysl pro humor a užívá si. Bylo milé ho tak vidět, uběhlo už hodně měsíců, ale jemu se ten pohled stále neokoukal. Navíc se naučil úplně ignorovat pohledy cizích lidí, kterých neubylo. Kdo procházel kolem, tupě zíral, šeptavě komentoval, reakce byli různé. Někdo měl výraz zhrození, někdo znechucení a občas Kyle zaslechl posměšné chichotání. Paradoxně si toho teď všímal více on sám, než Theo. O to víc na něj byl ale pyšný, že se nad to povznesl a absolutně si toho nevšímá. Ušel takový kus cesty a Kyle byl na něj hrdý.
Dopil lahev piva, prohrábl si, jako vždy perfektní, vlasy a vstal. Seděli tu už celkem dlouho a nevypadalo to, že se jen tak odeberou domů. Theo si všiml, že vstává.
„Jen si skočím ven zakouřit,“ řekl a mladík přikývl. I Lori se zvedla s tím, že potřebuje na toaletu, takže na chvilku s Camille osaměli.
Dívka se k němu hned naklonila přes stůl, jako by chtěla mluvit o něčem důvěrném. „Musel jsi Kyla hodně okouzlit, Theo,“ zachichotala se. „Normálně mu jeho knihy takhle ukradené nejsou. Vždycky je vydával s velikou parádou, tohle to je, přinejmenším, veliký nezvyk.“
Theo se usmál a položil lahev od úst na stůl. „Opravdu? To jsem nevěděl,“ řekl a pak se zamyslel. „Možná by mi bylo i trochu líto, jestli je to opravdu kvůli mně.“
Camille se hlasitě rozesmála. „A kvůli čemu myslíš?“ Optala se jako by to byla úplně jasná věc. „Něco ti řeknu,“ ukázala na něj, už trošičku opilecky, „v životě jsem bráchu takhle neviděla. Je teď úplně jiný, takový, jak to říct…“ chvilku přemýšlela a pak se z ní opět vyvalil proud slov. „...Dřív byl dost mamlas. Měl prostě jen ty svoje knížky a nic víc. Myslím, že se tím životem taky dost plácal a nevěděl kudy kam. Očividně už si teď ví rady.“ Mrkla na mladíka, který zčervenal, ale polichotilo mu to.
„No, já nevím, Camille,“ ošil se skromně. Ona si přihnula z lahve a pak se opět rozesmála.
„Proboha, Theo! Je to pravda. Vždyť jsi i v jeho knize!“ Smála se. Theo se zarazil. Nerozuměl o čem teď dívka mluví.
„Jak to myslíš?“ Zeptal se.
„Copak to nevíš? Ty jsi to nečetl?“ Pozastavila se teď ona. Theo se zamračil a stále nechápal, teď možná o něco víc.
„Ne, nečetl. Říkal, že nikdo z jeho známých je nečte, ani ty.“
„Nečtu to, když má rozepsáno, ale jak knížka vyjde, tak vždycky.“ Smála se. Sladká Camille už díky alkoholu nerozpoznala, že se Theův výraz změnil. Nepoznala, že začala hovořit o něčem, o čem by možná neměla. V tuto chvíli jí připadalo kouzelně roztomilé, jak je její bratr zamilovaný, že o svém milém dokonce píše v románu. A jak se rozpovídala, nebyla k zastavení.
„Jedna z vedlejších postav jsi prostě ty! Popsal tě tam bravurně, se vším všudy, i když na můj vkus možná až moc pragmaticky,“ škytla a stále se usmívala. „Jsi tam někdy od půlky knihy,“ dodala ještě a mávla ledabyle rukou.
Theo neměl slov. Pořád nic z toho moc nechápal, ale jestli Camille mluví pravdu, neměl z toho dobrý pocit. Začal přemýšlet o tom, co řekla, začal si postupně dávat dvě a dvě dohromady a nějak se nemohl dostat k uspokojivému výsledku. Něco tu nesedělo. Proč ho přemlouval, aby to nečetl? Říkala v půlce knihy?
Z myšlenek ho vytrhl Kyle, který se vrátil a přisedl si.
„Bratříčku, kde ses toulal?“ Zašvitořila podroušeně Camille. „Zrovna Theovi říkám, jak krásně jsi ho popsal v knížce, jak je to romantický.“
Kyle naprosto ztuhl. Jediné, na co se zmohl, bylo v duchu prosit vyšší síly, aby neřekla víc než měla a doufat, že se tak už nestalo. Mlčky se odvážil podívat na Thea a jeho výraz mu prozradil, že už se tak stejně nejspíš stalo. Nikdy v životě by asi nevymyslel tolik nadávek, jako měl momentálně v mysli. Mezitím se ke stolu vrátila i Lori a všimla si nečekaného napětí.
„Je to pravda?“ Zeptal se Theo, do tváře se mu však nepodíval. Upřeně hleděl na lahev před sebou a prsty škrábal etiketu.
Co teď? Co teď říct? Kyle panikařil. „Možná...něco jsem v románu zmínil. Promiň.“ Snažil se to ještě zachránit. Snad by se mu to i podařilo, ale pořád tu byla, už podnapilá, Camille. Podívali se na ní, když se rozřehtala.
„Zmínil? Vždyť tam o něm, brácho, píšeš půlku knihy!“ Smála se a jako jediná si nemohla uvědomit, co způsobila. Kyle se ji snažil nenápadně umlčet lehkým kopancem pod stolem.
„Au! Co děláš?“ Vyhrkla. Pak promluvila Lori, která se také pokusila situaci zachránit a odvést řeč nějak jinam.
„Tak kde je s tím pivkem? Objednávala jsem si ho už asi před hodinou,“ pronesla a okatě se dívala po obsluze. Její pokus byl ale marný a nesetkal se s větší pozorností. Místo toho se Theo konečně podíval na Kyla, měl zaražený výraz.
„Proč jsi mi to neřekl?“ Zeptal se a bylo vidět, že má na srdci mnohem více otázek. Nechtěl ale dělat scény na veřejnosti a tak je prozatím polkl.
„Já nevím, Theo,“ odpověděl mu Kyle. „Nemůžeme to teď nechat být? Nebudeme si přeci kazit večer.“
Theo se ještě více zachmuřil. Pak znenadání popadl hůl, zvedl se a měl se k odchodu. „Myslím, že pro mě už večer skončil,“ řekl jen tiše. Ani se nerozloučil s děvčaty a prostě opustil bar. Kyle hned vystřelil za ním.
„Zatáhněte to prosím, pak se vyrovnáme,“ houkl jen na dívky a také odešel. Nevšiml si, jak Camille zůstala překvapeně zírat a Lori si povzdechem opřela čelo o dlaň.
Kyle nebyl tak rychlý, jak myslel. Když vyšel ven z podniku, Theo nebyl nikde poblíž. Musel chytit hned první taxi, co jelo kolem. Na dnešek se domluvili, že přespí v Kylově bytě, klíče si navzájem vyměnili před nějakou dobou, takže doufal, že ho tam najde. Na rozdíl od mladíka měl ale na sehnání odvozu smůlu a ukořistit taxi se mu podařilo až na čtvrtý pokus. Rychle nasedl, udal adresu a modlil se, aby tenhle večer neskončil fatálně.

4

Osud se mu musel vysmívat. Trasa, kterou řidič vybral, se v polovině cesty ukázala jako špatná. Natrefili zrovna na malou nehodu, která však provoz zbrzdila na několik, možná až desítek minut. Klel nejdříve jen v duchu, pak i nahlas, což řidiče nijak neobtěžovalo, i on byl naštvaný. Každý k tomu měl ale jiný důvod, on přijde o pár kšeftů, Kyle možná o životní lásku. Když se dali konečně opět do pohybu, neměl muž o nic lepší náladu. V cíli pak z auta vyskočil, neurvale hodil řidiči pár bankovek, přičemž mu dal spropitné, které mu vynahradilo pár jízd, a spěchal do apartmánu. Z ulice si všiml malého světla, takže Theo byl tam. Alespoň něco.
Přiběhl ke dveřím apartmá a pak se zarazil. Napadlo ho, co by měl vlastně udělat, jestli ho Theo doopravdy konfrontuje. Má dál zapírat? Má všechno přiznat a doufat? Nevěděl a ruka na klice se mu roztřásla. Ještě chvilku se snažil najít odpovědi a pak zakroutil hlavou. Tady nic nevyřeší. Všechno se bude odvíjet od toho, jak bude reagovat Theo. Třeba to nakonec nebude takový problém, možná všechno zveličuje, protože má výčitky…
Pomalu otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Vyšel z předsíně a povzdechl si. Uviděl Thea, jak sedí u jídelního stolu a obličej mu ozařuje obrazovka Kylova laptopu. Nebylo pochyb o tom, na co se dívá. Kyle k němu opatrně přistoupil.
„Theo?“ Oslovil ho tiše, čekajíc bouři. Mladík se na něj ani nepodíval, oči měl stále upřené na textový dokument v počítači.
„Měl by sis to nějak zaheslovat,“ řekl klidně, ale jaksi chladně. To co pak dodal Kyla utvrdilo v tom, že má problém: „Aby se ti tam nedostal každej pitomej mrzák, kterej by si o sobě mohl něco přečíst.“
„Theo, takhle to ne-“
„Řekni mi, Kyle,“ přerušil ho s děsivým klidem. Takovým, za kterým se schovává výbuch. „Umíš cestovat časem? Protože podle toho, co vidím, tu nesedí spousta věcí. Tak třeba,“ konečně se na něj podíval, „začali jsme spolu oficiálně chodit, tuším, tak osm měsíců zpátky. Půl roku trvalo, než byla kniha vydána. Tři týdny předtím, než jsi knihu dopsal, jsem se tě ptal, kolik ti zbývá do dokončení a tenkrát si řekl, že asi tři kapitoly. Tak mi řekni, jak je možné, že první zmínka o popáleném kriplovi je v půlce knihy? Zhruba třináct měsíců?“
Kyle uhnul pohledem. Pak ho napadlo, že by se zeptal, jak si může být Theo jistý přesným časovým údajem, ale vzápětí mu to došlo. Rozepsaný román si, také díky přehledu, ukládal do laptopu po kapitolách. Nedalo tak moc práce zjistit, kdy byl konkrétní soubor uložen. Teď to byla navíc výhoda pro Thea, lépe se tak orientoval a přestože knihu nečetl, rychle mohl odhadnout polovinu děje a pak zmínky o postavě. Něž stihl Kyle něco říct, Theo pokračoval:
„A nejvíce zajímavé na tom je, že zrovna v tu dobu jsme se začali setkávat. To jsi mě začal navštěvovat. Pamatuji si to moc dobře, protože to v mém tehdejším životě byla docela událost. Takže jak to je?“
Naléhal a Kyle byl zoufalý. Měl pocit, že už to všechno Theo tuší a jen to chce slyšet od něj. Aby potvrdil své domněnky.
„Co chceš slyšet, Theo?“ Optal se nejhloupěji jak mohl. To už mladík nezvládl potlačit nahromaděný vztek. Vstal najednou tak prudce, až se židle převrátila a hlasitě dopadla na zem. Asi by býval k němu přiskočil a zakřičel mu do tváře, nebýt nemocné nohy. Takhle se jen nasupil a procedil mezi zuby:
„Já ti nevím! Ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že to celé není náhoda!“ Pronesl sarkasticky. „Tak mluv konečně! Vysvětli mi to!“ Zakřičel rozzlobeně, když Kyle stále mlčel.
Muž si povzdehl. „Nechci o tom mluvit. Když ti řeknu, jak to bylo, budeš mě nenávidět.“ Řekl sklesle. Jenže Theo byl tak rozčílený, že ho neobměkčil.
„Já chci vědět, o co tu jde. Jestli jsi mi v něčem lhal, mám právo to slyšet!“ Nedal se odradit. Kyle naposledy zaváhal. Podíval se mladíkovi do očí a pak rezignoval. Posadil se na židli, lokty opřel o stůl a propletl prsty. Jak začal mluvit, už se na Thea nedokázal podívat, tolik se styděl.
„Naše setkání nebyla náhoda,“ řekl. Theo překvapeně zamrkal, pak se ale opět zamračil.
„Jak to myslíš?“
Další povzdech a potom už mluvil jen Kyle. „Věděl jsem, že v té nemocnici budeš, čekal jsem tam na tebe. Kvůli románu. Kvůli té postavě, potřeboval jsem někoho, kdo měl dost informací, abych ji mohl dobře napsat a ty jsi byl skvělý kandidát. Protože sis to sám prožil.“
Theo nemohl uvěřit tomu co slyší. Úplně zatuhnul, ale nechal ho dál mluvit. Když už má vydržet bodání do zad, ať je to rychle a najednou.
„Doslechl jsem se o tobě a prostě tam pár dní chodil, dokud jsem tě konečně nezastihl. Byl jsi přesně to, co jsem potřeboval. Pak jsem sehrál scénu v tom parku. Popravdě, ani jsem nečekal, že by to vyšlo.“ Přiznal zahanbeně.
Theo myslel, že vybuchne. Mísilo se to v něm jako nudle v polévce, ta podivná směsice vzteku a zklamání, měla hořkou pachuť a působila mu bolest na hrudi. Cítil, jak mu zběsile buší srdce, dlaň svírající hůl se zapotila a slzy zadržoval tak urputně, až ho rozbolela hlava. Měl tisíce otázek, ale nedokázal teď promluvit, tak jen čekal, až bude Kyle pokračovat.
„Měl jsem v plánu se s tebou sblížit natolik, abys mi pověděl, co se ti stalo a já to mohl použít v knize,“ řekl Kyle zlomeným šeptem a konečně se na mladíka podíval. „Jenže...netušil jsem, že se o tebe zamiluju. A to je pravda, Theo, to mi prosím věř. Miluju tě.“ Vstal a snažil se mladíka dotknout, ale ten ucukl a muž spatřil, jak mu po tváři stekla slza, která se probojovala ven.
„Prosím! Vím, že jsem udělal strašnou věc, choval jsem se jako hovado, jako největší sráč, teď už to vím! Ale, prosím, prosím věř, že od okamžiku, kdy jsi u mě poprvé přespal, bylo všechno mezi námi opravdové. To nebyla lež, tenkrát jsem si doopravdy uvědomil, jak moc tě miluju!“
Znovu natáhl ruku a Theo opět ucukl.
Pak se zhroutil. Propukl v bolestný pláč. Upustil hůl, která s rámusem dopadla na zem a dlaněmi si přikryl uši, jako malé dítě, co nechce slyšet hádku rodičů. Kroutil hlavou a sotva přes vzlyky popadal dech.
Jak mu to mohl udělat? Jak ho mohl takhle využít? Co všechno mezi nimi je lež, v čem ještě mu lhal? Ptal se v duchu Theo a cítil strašlivý zmatek. Pak mu na mysl přistála myšlenka, které se vlastně bál od začátku. Od počátku měl obavy, neustále ho to hlodalo v podvědomí.
„Věděl jsem to!“ Zajíkl se. „Na chvilku jsem ti uvěřil, že je to možné, že se snad pletu a zázraky existují, ale věděl jsem to celou dobu.“ Zvedl uplakané oči ke Kylovi, který teď nechápal. Theo se pak rázem rozkřičel, hněvem, bolestí.
„Věděl jsem, že není šance, aby ke mně někdo promluvil jen tak! Aby se se mnou někdo chtěl jen tak sblížit! Jsi jako ostatní! Kdyby jsi ze mě nepotřeboval vytáhnout ty svoje informace, jak tomu říkáš, ani by sis mě nevšiml! Prošel by jsi kolem mě, tupě zíral a pak si pomyslel, jaká jsem zrůda! VĚDĚL JSEM TO!“ Křičel, až vyprskl pár kapiček slin a strašně plakal. Zavrávoral a musel se opřít o nejbližší stěnu. Kyle mu chtěl pomoci, ale byl opět odstrčen.
„Nikdy jsem ti neměl uvěřit. Nikdy jsem neměl dopustit, abys mě donutil věřit, že můžu zase normálně žít,“ pronesl nakonec sklesle. Pak se na Kyla podíval způsobem, který muže skoro roztrhal na cucky. V tom pohledu bylo tolik zoufalství a bolesti. „Kéž bych mohl vrátit čas. Radši bych chcípl v tom bytě, než znovu přijít o tu naději a zjistit, jak falešná byla.“ Řekl tiše, jako kdyby byl strašně unavený. A asi to tak i bylo.
„Theo,“ oslovil ho Kyle nešťastně. Tohle nechtěl. Tolik si to všechno vyčítal a vidět takhle přítele bylo strašné. O to víc vědomí, že to způsobil on. „Je mi to líto, opravdu. Byla to strašlivá chyba, lituju toho. Věř mi, prosím, když říkám, že tě moc miluju. To je pravda!“ Snažil se ho přesvědčit, ale Theo jako kdyby ho neslyšel. Namáhavě sebral z podlahy hůl a beze slova se vydal ke dveřím. Kylo se ho pořád zoufale snažil přesvědčit, celou dobu, volal na něj, přemlouval ho, než mladík otevřel dveře od apartmá a vyšel ven.
„Nech mě být,“ řekl jen nakonec a prudce za sebou zabouchl. Kyle zůstal tupě zírat na dveře. Ani nevěděl, jak dlouho tam takhle stojí, ale po chvíli jej přepadly city, strach, že o Thea nadobro přišel, tíha výčitek. Rozplakal se.

5

Myslel, že celou cestu probrečí, ale cítil se najednou tak prázdný. Prostě šel nočními ulicemi, kulhal po chodníku, zíral před sebe. Jednou se ohlédl za projíždějícím autem. V ten moment si přál, aby sjelo ze silnice, v plné rychlosti vjelo na chodník a zbavilo jej toho bolestného prázdna.
Zavrtěl hlavou, aby tu představu dostal pryč. Ne. Prázdno je fajn, teď je prázdno přítel, protože když není prázdno, je jen zklamání a bolest. Připadal si, jako by právě někdo umřel.
Kolik toho ještě dokáže snést? Kolik ran ještě musí přežít, aby žil normálně? Nestačilo, že utekl hrobníkovi z lopaty a musel se vyrovnat s tím, že je zohavený mrzák? Nestačilo to ponížení, které zažil od Joshe? A teď Kyle...Jeho světlo na konci tunelu, co slibovalo, co dávalo naději. A také bylo lží.
Kolik zklamání a ran může člověk snést?