1

Theo nad tím chlápkem sem tam přemýšlel asi dva dny. Ne nijak intenzivně, spíš ho občas ze zvědavosti napadlo, jestli je opravdu z povahy tak přátelský, nebo se jen snažil zamaskovat rozpaky kvůli jeho vzhledu. Nakonec ale myšlenky na něj zcela vypustil, stejně se k žádnému závěru nedobral a měl teď i poměrně dost práce. Z nakladatelství jej zrovna oslovili hned kvůli třem publikacím, pracoval teď tedy opravdu hodně, aby stihl uzávěrky. A do toho samozřejmě komiks do The Shark.
Trochu se protáhl, měl ztuhlá záda, jak dnes celý den seděl u kreslícího stolu a teď už bylo pozdě večer. Do malování se zabral natolik, že zapomněl i na večeři, ale to ho nijak netrápilo, hlad stejně moc neměl. Moc toho teď nenajedl, chuť k jídlu ho opustila před rokem, při pobytu v nemocnici. Od té doby vše chutnalo stejně, jako mdlá hmota a hlad pociťoval málokdy. Bylo mu to jedno, jen ho štvalo, že musí často lhát matce, která si o něj dělala starosti a od nehody s ním byla často v kontaktu. Měla o něj strach, protože věděla, že od Joshova odchodu na tom byl psychicky špatně a trápilo jí, že se tak moc uzavřel.
Nadbytek práce mu vyhovoval. Vyplnil tak alespoň prázdnotu dní, kdy byl zavřený doma a soustředil se na něco jiného, než na to, jak se nenávidí. S nudou si dokázal poradit většinu dní, když nepracoval, maloval jen tak, četl, sledoval pořady na streamovacích službách. Byl celkem veliký filmový fanoušek. I tak se občas stalo, že ho přepadla chuť vyrazit ven. Nadýchat se čerstvého vzduchu, zjistit, jestli je venkovní svět pořád stejný.
Pak si ale představil, jak na něj kolemjdoucí zírají, jak ho ty naoko nenápadné pohledy pálí, jak nepříjemně mu je, když je mezi lidmi. Proto nakonec vždy zůstane doma, popřípadě se jde krátce projít až v noci, kdy jsou jindy plné ulice lidí, téměř prázdné.
Do obchodu nechodil, buď nakoupil on-line, nebo mu nákup donesla matka, když ji poprosil. Ona byla v podstatě jediná, kdo ho navštěvoval a s kým mluvil. Když musel řešit něco kvůli práci, dělával to telefonicky nebo e-maily. Několikrát si pomyslel, že tahle doba je pro společenskou izolaci jako dělaná.
Theo se cítil často osamělý, v podstatě neustále. Ale jeho sociální fobie a nulové sebevědomí byly prostě silnější a tak se jeho život i svět smrsknul do třípokojového bytu.

2

Vstal poměrně dlouho, protože dělal návrhy dlouho do noci. Navíc ho v noci zase bolela noha a neustále přerušovala jeho spánek. Až k ránu to vzdal a vzal si analgetika, kterým se snažil vyhýbat, protože měl strach ze závislosti a intolerance. Jenže tentokrát se to už opravdu nedalo vydržet.
Podíval se na telefon, bylo něco málo před desátou dopoledne. V jeho případě to ale nic moc neznamenalo, v tomto bytě nezáleželo na tom, kdy se vstává nebo chodí spát, protože, krom rehabilitace, Theo nikdy nemusel spěchat do práce nebo na schůzku.
Posadil se na posteli a promnul si obličej. Pak vzal do ruky hůl, jeho nejvěrnější přítelkyni, postavil se a odkráčel do kuchyně, aby si udělal kávu. Nepotrpěl si na nějakou kvalitu, stejně mu vždycky chutnala a stačila instantní s trochou mléka. Snídani zavrhl rovnou, jen pomyslel, že by po probuzení polknul něco jiného než kafe, mu neudělalo dobře. Upíjel s hrnku a začal přemýšlet na dalšími návrhy, když se díval z okna na rušnou ulici venku.
Oblékl se a zasedl ke kreslícímu stolu, které bylo jeho královstvím. Zabral se do práce v okamžiku, kdy popadl tužku a roztančil ji po papíře. Ani si neuvědomil, že čas tak letí, když ho náhle vyrušil zvonek.
Zvedl překvapeně hlavu od kresby a podíval se na hodiny. Bylo poledne a on se zamračil, když přemýšlel, kdo to může být. S Florence se sice domluvili, že se dnes zastaví, ale touhle dobou by měla být v práci. Napadlo ho, že by mohl předstírat, že není doma, kdyby to byl někdo jiný. Zvonek se ozval znovu a jemu to nakonec nedalo. Sáhl po holi a šel otevřít, v obavách, že by to mohla být přeci jen matka a něco se stalo. Došel ke dveřím bytu a pootevřel, jen trochu, aby nahlédl na příchozivšího.
Nemohl uvěřit, že se dívá na toho hezouna, co ho vezl před pár dny domů. Ten, když se dveře konečně otevřely, nasadil okouzlující úsměv a předstíral, že nevidí Theův zaražený výraz.
„Zdravím,“ zahlaholil vesele Kyle a snažil se nemyslet na to, jak vtíravě musí působit. Nedalo se ale nic dělat, klidně bude chvilku vypadat jako idiot, hlavní je, že dopíše knihu. A tenhle kluk mu s tím pomůže, ať chce, nebo ne, selhání neexistuje. Až bude mít vše co potřebuje, zmizí mu ze života a tyhle trapné chvíle budou jen minulost.
„Co tu, proboha, děláš?“ Zeptal se ho, nijak přátelsky Theo. Pořád byl celkem v šoku, že ho znovu vidí a ještě víc z toho, že sem přišel. Pomyslel si, že ten maník musí být asi opravdu nějaký úchyl. Nedokázal si jinak vysvětlit, proč zrovna za ním přišel typ člověka, jako je on. Na to se Kyle znovu jen usmál.
„Snad neruším? Měl jsem cestu kolem a vzpomněl si na tebe. Tak mě prostě napadlo, že se zkusím zastavit. A taky, že jsem mluvil o tom kubánském sendviči, který prostě musíš ochutnat. Takže,“ zvedl žoviálně ruku, ve které svíral igelitový pytlík se zabaleným jídlem a nepřestával se usmívat, „tradá!“
Theo na něj nepřestával zírat. Pootevřenými dveřmi se jeho výraz měnil z překvapení na podezřívavost a přemýšlel, co si o tom má myslet. Nakonec přešel do protiútoku.
„Pořád nějak nedokážu pochopit, proč jsi tady.“
„Jen tak. Kvůli sendviči.“
„A uvědomuješ si, jak divně to vypadá?“
„Proč?“ Zeptal se naoko nevinně a nechápavě Kyle.
„Protože mě vůbec neznáš. Tohle je šílený,“ prohlásil Theo a zavrtěl hlavou. „Měl bys radši jít,“ chystal se zavřít dveře. Mužova ruka mu to však překazila, když jí zatlačil na lakované hladké
dřevo. Pak zvážněl a Theo se teď už po několikáté pozastavil nad jeho chováním.
„No tak. Snažím se tě jen poznat, snad se i spřátelit,“ domlouval mu Kyle.
„A to je na tom všem právě to nejdivnější. Proč vlastně?“ Řekl popravdě mladík a čekal, co odpoví. Kyle na to jen pokrčil rameny, ale promluvil vážně.
„A proč ne? Lidé se prostě seznamují, potkávají se. A já nevěřím na náhody – když už jsem tě jednou potkal, napadlo mě, že bude příjemné to zopakovat. A myslím, že ten studený čumák, který tady celou dobu hraješ, možná skrývá fajn kluka,“ zkusil to nakonec poněkud bezostyšně.
Theo na něj hleděl s kamenným výrazem. Hlavou se mu honila spousta věcí a rozhodoval se, jestli doopravdy tolik nechce, aby se seznámili. Byla by to pro něj veliká změna a i když pořád nechápal, proč se Kyle tak snaží, musel mu tu snahu přiznat.
Taky musel přiznat sám sobě, že má prostě strach. Po Joshovi a tom, jak se zachoval, nebyl schopen věřit ani sobě, natož někomu jinému. Jeho bývalý přítel ho tenkrát zbavil zbytku důstojnosti a sebevědomí, který měl. Proto bylo jednodušší se před světem a lidmi prostě schovat a on měl teď strach z dalšího zklamání.
Na druhou stranu – Josh ho opustil kvůli tomu, co se stalo, co se z Thea stalo. To očividně tomuhle krasavci nevadilo, ač to bylo hodně zvláštní. Působil, že je celkem milý a Theo už byl tak dlouho sám. Tahle příležitost k němu tak nějak sama přišla a byl by asi hlupák, kdyby ji nevyužil. Tísnivost samoty byla nakonec silnější, než strach z dalšího zklamání a tak, i když nesvůj, poodstoupil a otevřel dveře.
„Pojď dál,“ řekl tiše a Kyle se držel, aby se dovnitř nenahrnul jako natěšené psisko. Vstoupil do bytu a Theo za nimi zavřel. Kulhavě jej pak obešel a vedl ho do kuchyně, kde mu gestem nabídl židli u stolu. Kyle na něj položil donesené jídlo a usadil se.
„Dáš si něco? Kafe, čaj?“ Optal se ho mladík a snažil se nedávat najevo rozpaky a nervozitu. Cítil se divně, jinou návštěvu, než Florence tu neměl téměř rok.
Kyle byl odhodlaný tuhle příležitost nepromarnit. Nějak tušil, že bude Theodor nesvůj a sbližování těžké, nemínil však ani na minutu dopustit, aby nastala situace, která by to ukončila. Měl na mysli trapné ticho, okamžik, kdy by ani jeden neměl co říct, to by mohlo mít za následek, že už se nebude chtít Theo znovu sejít. Opět se dostal do role, tentokrát nasadil suverénní a pohodový přístup, byl co nejvíce uvolněný, aby tak přenesl pohodu i na mladíka. A rozhodně se jeho případným mlčením nedá odbýt.
„Kafe by bylo fajn, díky,“ usmál se. Když ho pak sledoval, jak dává do hrnků tu instantní břečku, ozvalo se jeho rozmazlené Já, ale nedal na sobě nic znát. Místo toho se pokusil navázat rozhovor.
„Musím uznat, že dům zvenčí vypadá docela ničemně. Ale tenhle byt je krásný,“ Přiznal. To byla pravda, dům skutečně navenek vypadal hodně staře, i když byly patrné snahy o pečlivou údržbu. Kyla překvapilo, jak je byt v celku moderně a stylově zařízený, jako by vstoupil do úplně jiné stavby. „Zařizoval jsi ho sám?“
Theo nejdřívě váhal s odpovědí. „Zařizovali jsme ho s Joshem. Nebo spíš hlavně on,“ přiznal nakonec a postavil před něj kávu. Pak si se svým hrnek přisedl ke stolu.
„Jste takový kamarádi, že ti zařizoval byt?“ Optal se spisovatel, přestože věděl. Teď hrál na tenkou strunu, ale přišlo mu to trochu zábavné. Theův výraz zůstal k jeho překvapení neměnný, neutrální.
„Nebyl to můj kamarád,“ řekl prostě, „byl to můj přítel.“ Teď pro změnu zkoumal zase on Kyla, zvědavý, jak zareaguje na informaci, že je homosexuál. Počítal s možností, že mužovi snahy o seznámení opadnou a snad by se mu i ulevilo, proto přiznal svou sexualitu tak rychle.
„Aha,“ řekl klidně. „Mluvíš o něm v minulém čase, tak předpokládám, že už spolu nejste, to mě mrzí. Co se stalo, jestli se můžu zeptat?“
„Zeptat se můžeš, ale neodpovím ti na to. Nechci o tom mluvit,“ odpálkoval ho chladně Theo. Kyle jen přikývl a prohrábl ty své perfektní blond vlasy.
„Dobře, promiň,“ a dál dělal jakoby si jeho tónu nevšiml. Přitáhl po stole donesený balíček jídla. „Tak co? Ochutnáš, když už jsem to donesl?“ Nabídl mu vesele. Theo zavrtěl hlavou.
„Jsem vegetarián,“ řekl vážně. „Jím jen drůbež a hovězí,“ dodal sarkasticky a Kyle se rozesmál.
„Hmm, pán má smysl pro humor. Tak to jsem se s El cubanem moc netrefil,“ smál se. „Ale vážně, dej si kousek, je opravdu dobrý.“ Mrkl na něj. Pak si všiml, že i Theo se mírně pousmál. Dobré znamení, nejspíš se začíná v jeho přítomnosti konečně uvolňovat.
„Opravdu ne, díky. Párkrát jsem ho už zkusil a nikdy mi nechutnal.“ Přiznal, ale jeho tón byl teď už příjemně konverzační.
„Tak dobře, vezmu si ho domů a narvu ho do sebe až mě přepadne mlsná. A co máš teda rád?“
Theo se zamyslel. S jídlem to měl teď opravdu na štíru, ale přeci jen existovalo jedno, kterému nemohl nikdy odolat.
„Fish and chips. To já prostě miluju. Jednoduché, výborné,“ řekl prostě. Kyle se opět zasmál. Hlavně ale proto, že se mu očividně podařilo mladíka trochu rozpovídat. Snad to doopravdy nakonec nebude takový bručoun, jak se snaží vypadat. Odhadl jej správně.
„Jo, to je prostě klasika, taky to mám rád,“ přitakal mu. „Jen bych nečekal, že to může být pro někoho to nejoblíbenější jídlo, když na světě existuje pizza.“
Teď se pro změnu usmál zase Theodor. Bylo pravdou, že se trochu uvolnil, ten kluk byl tak bezprostřední a v pohodě, že se tím pomalu nechával nakazit. To se mu nestalo už dlouho, že by se cítil takhle dobře a ještě kvůli někomu jinému. Byla to příjemná změna.
Dál si pak povídali, většinou sice mluvil Kyle, ale to nevadilo. Dopili kávu, která spisovateli vůbec nechutnala, nedal to však znát. Na to se muž postavil.
„Musím už jít,“ omluvil se s úsměvem a Theo přikývl. Vstal a šel ho vyprovodit. Kyle si oblékl sako a vyšel ze dveří. Než odešel, otočil se k mladíkovi.
„Díky za kafe. Poslyš,“ prohrábl si naoko nervozně upravené vlasy, „můžu se tedy zase někdy stavit? Dlouho jsem si s někým takhle dobře nepopovídal.“
Všiml si, jak se mladík trochu zarděl a pousmál se. Když promluvil, zněl mnohem příjemněji, než když stáli ve dveřích poprvé.
„já taky ne,“ přiznal Kylovi ostýchavě akorát, že u něj to byla pravda. „Zastav se. Budu rád,“ řekl opatrně a pak se rozloučili. Když za Kylem zavřel dveře, opřel se o ně a zavřel oči. Nemohl tomu všemu uvěřit. Myslel si, že už je odepsaný, že bude do konce života jen děsit děti na ulici a snášet pohledy kolemjdoucích. Napomenul se, aby od toho nic neočekával, přesto se cítil mnohem lépe a byl rád, že se rozhodl Kyla pozvat dovnitř. Myšlenky měl opatrné, i tak se ale nedokázal ubránit úsměvu, když se odlepil od dveří a šel znovu pracovat.
Kyle mezitím nastoupil do auta a odjel domů. Po hodně dlouhé době měl co napsat a už po cestě se těšil, až zasedne k laptopu a konečně s knihou pohne. V autě už se mu rýsovaly věty a jen co dorazil, odhodil sako na pohovku, zasedl ke stolu, zapálil si a začal psát. Svým spisovatelským talentem poprvé popsal vzhled oné postavy, protože teď konečně věděl, jak doopravdy vypadá zahojená popálená kůže. Jak je cítit na omak, jak je deformovaná, jak se v určitém úhlu nepřirozeně leskne a jak se napíná při pohybu.
Konečně to viděl, zažil, a tak o tom mohl konečně psát. A měl z toho takovou radost, že ho vůbec nenapadlo, že se chová cynicky a že tahle hra lží a přetvářek, kterou započal, bude mít jednou následky…

3

Uběhlo několik dní, během nichž Kyle informoval Drakea, že se posunul dál. Jeho redaktor měl z toho takovou radost, že byl ochotný smlouvat. Dohodli se, že uzávěrku posunou, což se mu moc nelíbilo. Když ho ale Kyle ujistil, že na všem intenzivně pracuje, přeci jen souhlasil. Podstatu řešení problému mu ale Kyle samozřejmě nesdělil, bylo jasné, že s tím by se Drake nespokojil. Pokládal by to za ztrátu času a upozornil na to, že výsledek není zaručený. To Kylea netrápilo.
Byl si tak jistý svou osobností a charizmatem, že po první návštěvě u Theodora vůbec nepochyboval. Teď už byl přesvědčený, že se mu dostane natolik blízko a pod kůži, že mu nakonec řekne všechno o té nehodě a co bylo po ní, tedy věci, které potřeboval vědět.
Teď odcházel od Thea už počtvrté. V příjemné náladě a musel uznat, že s tím klukem se dobře povídá, i jemu začínaly být návštěvy příjemné, v tomhle pomalu přestával hrát. S každým setkáním se Theo více otevíral, nebyl už vůbec nervozní a ve skutečnosti to byl sympaťák. Ukázalo se, že má dobrý smysl pro humor a rozhovory s ním byli prostě uvolňující, jako by se ti dva znali už léta.
Pořád ale ještě nebyli tak daleko, aby mluvil o nehodě, Joshovi, prostě o věcech, které se toho týkaly. Kyle se ho zatím pokusil zeptat jen jednou, co se mu vlastně stalo. Odpovědí mu bylo odměřené ´nechci o tom mluvit´ a pak si všiml, jak mu nálada na chvíli poklesla na bod mrazu. Tenkrát to Kyle zachránil, když ihned přikývl a změnil téma. Starosti z tohoto neúspěchu si ale nedělal, byl si jistý, že jednou dostane co chce. A jako přidaná hodnota toho všeho, mu jeho poslání začalo být příjemné.
Stejně to vnímal i Theo. Jenže tím, že byl Kyle, krom maminky, v podstatě jediný, s kým přišel do styku, bylo to v jeho případě mnohem intenzivnější. Stále se snažil být opatrný, moc se na něj nevázat, ale nemohl si pomoct. Myslel na krásného Kyla stále častěji, začal mu věřit, a na další setkání se těšil jako malé děcko. Bylo mu s ním dobře, byl sice v některých ohledech trochu snob, jak stihl poznat, ale když zjistil, jak je úspěšný, říkal si, že je vlastně hodně v pohodě.
Kyle mu řekl, že je spisovatel a když Theo zjistil, že ON je ten Kyle Buck, autor celosvětově úspěšných bestsellerů, byl hodně překvapený. Jeho knihy nečetl, věděl ale, že jsou hodně slavné a oblíbené. Vysvětlovalo to jeho drahé šaty, auto a také životní úroveň. Bylo jasné, že má rád luxus, přesto byl milý, zábavný a přátelský. Když se ho Theo zeptal, zda píše něco nového, přiznal, že ano. Jedním dechem ale dodal, že o rozepsaných knihách nikdy nemluví, dokonce ani s příbuznými. To Theo naprosto respektoval a dal mu najevo, že nemůže uvěřit, že u něj doma sedí taková celebrita. O to víc byl znovu překvapený, že se tak vehementně chtěl spřátelit zrovna s ním.
Mladík se díky němu cítil úplně jinak, než před pár týdny. Vznášel se teď na pomyslném obláčku, protože díky Kyleovi už neměl tak silný pocit, že je něco méně, než ostatní. Pořád se nenáviděl, pořád nesnášel své tělo, teď měl ale v temnotě malé utěšující světélko.

4

Návštěvy pokračovali. Byly teď častější a delší. Kyle si to užíval, ale zároveň nesměl zapomínat, proč se vlastně s Theem baví a navíc ho tlačil čas. Řekl si tedy, že je nejvyšší čas věci trochu rozhýbat a dostat se dál.
Byl už podvečer, když mladíkovi napsal zprávu, že se za pár minut staví. Obvykle chodíval brzy odpoledne, takže to bylo trochu překvapené. Theo nicméně odepsal, že souhlasí, takže vyšel z bytu, sedl do auta a vyjel k němu.
Zastavil přímo před domem a zazvonil. V domě vyběhl čtyři schody vedoucí k jeho bytu a zaklepal.
„Jestli jdeš na večeři, tak já vařit fakt neumím,“ zasmál se mladík, když otevřel dveře a pustil spisovatele dovnitř. Ten se jen usmál.
„Oblékni se,“ řekl jen, „jdeme ven.“ Zazubil se. Theo, kulhajíc do kuchyně se na něj zaraženě otočil a podíval se mu do tváře, jestli to myslí vážně.
„Cože?“ Zeptal se, přestože mu rozuměl.
„Půjdeme do kina. Už jsem koupil lístky,“ odpověděl Kyle jakoby nic. Na to se Theodor jen sarkasticky ušklíbl a pokračoval do místnosti.
„Dáš si kafe, nebo čaj?“ Zeptal se Kyla, který ho následoval, jako by se o žádném kině ani nezmínil. Nejspíš proto, že ho ani na minutku nenapadlo o tom vůbec diskutovat. Muž se ale rázně zastavil a vypnul kohoutek s vodou, u kterého Theo plnil rychlovarnou konvici. Pak se na něj upřeně zadíval.
„Myslím to vážně. Tak honem, film začíná za pár minut.“ Nasadil tón, kterému se neodporuje a přesto se díval vřelým pohledem. V očích měl jistý záblesk urputnosti. Theodor odložil konvici a protočil oči. Do tohoto rozhovoru se mu opravdu nechtělo a už teď mu klesla nálada.
„Nech toho, Kyle,“ řekl tiše a otráveně, sklopil zrak. „Nikam nejdu,“ snažil se, aby to znělo rozhodně a myslel to tak. Hlas však zřejmě neměl dostatečně pevný, jak původně zamýšlel, což si Kyle vyložil po svém.
„Proč? Je to jen kino,“ zasmál se spisovatel a zavrtěl hlavou. Ten náznak výsměchu ale Thea dokonale rozhněval.
Theo se nasupil, zvedl ukazovák a začal jím máchat Kylovi před obličejem. Ve zjizvené tváři se objevil vztek, možná nahromaděný za několik posledních měsíců, těžko odhadnout. Každopádně, teď se dostal na povrch v jedinečné příležitosti.
„Tak poslouchej!“ Vyštěkl na Kyla, který se zarazil, protože ho jeho reakce překvapila.
„To není ´jen kino´! Pro mě ne! ´Jenom kino´ je to pro lidi, jako jseš ty! Pro lidi, kteří můžou procházet davem bez povšimnutí, za kterými se ostatní ohlédnou protože mají hezký kabát, nebo hezké vlasy!
Když vyjdu ven já, jsem jako stvůra co utekla z freak show! Děsím malé děti a znervózňuji dospělé. Já nikam nechodím, už dlouho. Ale z dobrého důvodu a tak to taky zůstane!“ Vypadlo z něj. Pak jako kdyby si uvědomil, že to trochu přehnal, svěsil ruce a povzdechl si. Tohle nechtěl, ne takhle prskat na jediného kamaráda, kterého má. Ale byl najednou tak rozčílený a frustrovaný…
„Měl bys radši jít,“ hlesl nakonec zklamaně, sedl si ke stolu a unaveně zabořil hlavu do dlaní.
Kyle byl poměrně v šoku. Dlouhá léta se nikomu nepodařilo tolik ho zbavit slov, jako teď Theovi. Věděl samozřejmě, v čem je jeho problém, ale slyšet to takhle naplno, vidět tu pravou emoci, okusit trochu z toho, co mladík doopravdy prožívá...Bylo to najednou hodně silné, překvapivé a smutné. Navzdory své povaze a plánům ho tenhle výstup zasáhl a on si znovu uvědomil, že tohle není postava v knize, nýbrž skutečný život skutečného nešťastného člověka.
Odmítnutí čekal, ale nenapadlo ho, že jeho samotného by se to mohlo tak osobně dotknout. Na chvíli zapomněl na román a proč to všechno dělá a pocítil opravdovou lidskou empatii, zklamání a smutek, že to dnes s Theem takhle dopadlo.
„Promiň,“ řekl nakonec a myslel to upřímně. „Neměl jsem v plánu se tě dotknout. Myslel jsem jen, že by to mohlo být fajn.“
Chvilku čekal, jestli se ozve nějaká odpověď, ale když mladík stále jen seděl a unaveně si opíral obličej do dlaní, beze slova se otočil a nakonec odešel. Ještě pár okamžiků hleděl na zavřené dveře na chodbě, pak se rozešel, nastoupil do auta a odjel zachmuřeně domů.
Po hodně dlouhé době se cítil opravdu bezradný.