1

Co oba ulehli, nedokázal usnout, v hlavě měl jen Theovi oči, které po tak dlouhé době vypadaly veseleji.
Pořád se převaloval, svíral víčka a pokoušel se vyhnat myšlenky, které se mu vtíravě draly do vědomí: jak ho hladí, jak ochutnává jeho rty, jak se u toho Theo tváří spokojeně a on mu dělá radost...Zavrtával hlavu do polštáře víc a víc, byl svými představami mučen několik hodin.
Vzpomněl si na svou knihu a napomínal se. Jenže ani riziko, že by možná nebyl schopen román dokončit, nepomáhalo. To, co pro něj předtím bylo to nejdůležitější, najednou působilo naprosto triviálně až směšně.
Jediné, co teď chtěl, bylo sevřít Thea v náručí, ukázat mu, že se nemusí bát žít, že nemusí zbytek života prožít mezi stěnami svého bytu. Že i přes jeho handicap, není méněcenný a je pro někoho důležitý.
Udělá to. Teď, když už si to konečně přiznal, to musí zkusit. Stejně by k tomu dříve nebo později došlo a Kyle ze své podstaty raději žádal o odpuštění, než o svolení. Odhodlaně ze sebe odhodil přikrývku, vstal a vyšel z ložnice. Nechtěl jej budit, proto se potichu vydal přes kuchyň do obývací části. V jeho bytě bylo i v noci relativně dobře vidět, kvůli světelnému smogu zvenčí, takže nešátral potmě a když dorazil ke spícímu mladíkovi, jasně viděl jeho klidnou spící tvář. Říkal si, že se jen podívá, jen aby se ujistil, že je mu dobře a pak si půjde lehnout. Theo však ve spánku vypadal tak uvolněně a spokojeně.
Opatrně si sedl na úplný okraj pohovky a sledoval ho. Byl vlastně hezký, jenže to mohl zjistit jen ten, kdo se nesoustředil na popálenou kůži. Měl prostě smůlu v tom, že nikdo neviděl co se za jizvami skrývá – hezky tvarovaná ústa a nos, jemné, avšak výrazné rysy lícních kostí a čelistí a v neposlední řadě krásné uhrančivé oči. Od toho všeho, bohužel, odháněl pozornost stav jeho kůže. Kyle ale, jako kdyby to překonal, jeho vady teď vůbec nevnímal, pro něj přestali existovat. On už teď viděl Thea tak, jaký skutečně je, a ne člověka, který je jiný.
Odolával pokušení ještě pár minut, ale marně. Už když se skláněl k jeho obličeji, věděl, že všechno riskuje. Že román možná nedopíše, nebo alespoň ne tak dobře, že všechna ta snaha přijde vniveč, ale bylo mu to jedno. Toužil teď jen po jedné věci, jen lehce a nakrátko spojit jejich rty. Pak se vrátí do ložnice, jako kdyby se nic nestalo.
Opatrně se opřel o předloktí, zavřel oči a ještě opatrněji ho políbil. Hned na to se odtáhl, že se radši zvedne a vrátí se do ložnice. Než to ale stihl, ležící mladík se na pohovce zavrtěl a vydechl takovým způsobem, který mu prostě nedovolil odejít. Překvapeně se na něj otočil a zkoumal, jestli se nevzbudil. Zjistil, že stále spí, ale to jak zareagoval, ten vzdech, mu nedovolilo odejít. Naopak. Přepadla ho silná touha udělat to znovu, pocítil dokonce i mírné počáteční vzrušení. Theo ho nevědomky nutil aby pokračoval a tomu on nedokázal odolat. Váhal jen pár sekund, než se opět sklonil a pokusil se ukojit téměř bolestivé nutkání. Znovu položil svá ústa na jeho, jenže tentokrát se nechal unést. Pohladil ho po tváři a přisál své rty o něco důrazněji, aniž by mu došlo, že by se mohl mladík probudit. Uvědomil si to, až když bylo příliš pozdě.

2

„Theo…“ oslovil opatrně a starostlivě mladíka, který na něj vytřeštěně zíral. Najednou nevěděl co říct, možná by se měl omluvit, vysvětlit to. Ale teď ho nenapadlo nic, čím by se obhájil, aniž by se přiznal k tomu co cítí a na to neměl kuráž, alespoň prozatím. Vždyť teprve před chvilkou to došlo jemu samotnému, jak by to mohl teď vytasit na Thea. Zároveň s tím mladíka v duchu prosil, žadonil, aby něco řekl, nebo udělal. Jeho šokované mlčení jej drásalo. Ať třeba vybuchne vzteky, vylítne odsud, cokoliv. Jen ať už proboha nějak reaguje, aby alespoň věděl, na čem je. V nějaký dobrý konec ani nedoufal.
Jeho prosby však nebyly vyslyšeny a Theo stále nehnul ani brvou, jen na něj vykulenýma očima zíral a zrychleně oddechoval. Přikrývku si k sobě přitiskl jako dívka, která se snaží skrýt nahé prsy. Možná, že sám nevěděl, co si má myslet a tak se po pár chvílích musel odhodlat Kyle. Jak se říká, mlčení znamená souhlas a on doufal, že tak tomu bude i v tomto případě.
Muž zvedl paži a položil ji Theovi na rameno. Pak se k němu pomalu opět přiklonil pro další polibek. Bylo to buď a nebo, jestli to má všechno posrat, tak ať si je alespoň jistý. Když ho v půli vzdálenosti mezi nimi zastavila mladíkova dlaň na hrudi, bylo to, jako by byl bodnut přímo do srdce. Vzápětí si ale uvědomil, že ho od sebe neodstrkuje, protože na paži nevyvíjel žádný tlak. Podíval se mu do očí, stále ještě překvapených, ale bylo v nich i něco jiného, kvůli čemu vše pochopil.
Theo měl strach. Ten polibek chtěl, toužil po něm, ale strašlivě se bál. Čeho konkrétně Kyle nevěděl, nejspíše zklamání, odmítnutí, možná ho jeho vlastní stud paralyzoval. A navíc byl do toho všeho prostě v šoku, že by s ním chtěl někdo něco takového znovu prožívat. On už prostě nedoufal, naprosto ze svého života vypustil možnost, že by s ním někdo navázal tak blízký fyzický kontakt.
To Kylovu snahu podněcovalo ještě více, stiskl tedy dlaň na své hrudi, pevně, ale jemně, na znamení, že se nemusí mladík bát, že nechat se políbit je v pořádku. Opět se jejich rty spojily, Theo tomu ještě několik vteřin nemohl uvěřit. Pak se tomu konečně poddal, zavřel oči stejně jako Kyle a dovolil si to sblížení ostražitě vychutnat.
Líbali se dlouho, jemně a romanticky. Theo se za celou dobu neodvážil pohnout, jako by tím snad ten zážitek měl pokazit, byl schopen jen opětovat polibek, vzájemný tanec s jazyky, který započali. Za to Kyle se tak zpátky nedržel. Pomalu jej hladil, tu po tváři, tu zase po ramenou. Omylem pak přelétl rukou kolem Theova klínu, až tehdy přeruší spojení jejich rtů. Sklopil hlavu, aby se ujistil, že cítil to, co si myslel.
Mladík byl vzrušený. On sám také pociťoval jisté silné mravenčení, ale očividně ne tak, jako Theo. Spatřil pak jeho výraz, byl plný studu a nesmělosti. To Kyle nechtěl, neměl v plánu přivést ho do takových rozpaků. Chtěl jen, aby byl spokojený, proto ho znovu začal líbat, aby jej ujistil, že je to v pořádku.
Uleví mu od toho pnutí, rozhodl se a pomalu začal sjíždět dlaní přes hrudník a břicho k podbřišku. Theo, klín schovaný pod dekou, slastně vydechl mezi polibky, nejspíš ani neměl v plánu Kyla přerušovat. Buď bylo jeho vzrušení příliš vysoké a mužův plán uvítal, nebo už se tomu všemu prostě poddal. Dál byl však odhodlaný ho nepustit, nebyl ještě připravený ukázat mu nahé tělo.
Kyle zaplul ruku pod přikrývku a následně do Theových boxerek, přičemž se stále oddávali vzájemnému polibku. Jeho spodní prádlo bylo vlhké, jak ho smáčely mladíkovy kapky touhy. Pak jeho mužství vysvobodil ven a pomalu jej začal stimulovat. Prstem hladil špičku, nato jej uchopil celého svou dlaní a jemně třel, konečky prstů se občas dotkl i varlat. Theo se trochu odtáhl a začal vzdychat čím dál častěji a hlasitěji. Sevřel v prstech látku Kylova trička, zaklonil hlavu a zavře oči, naplno jej ten úžasný pocit přemohl. Co ho Kyle začal uspokojovat, uběhly asi dvě minuty a za pár vteřin na to, se mírně prohnul a za odpovídajících zvukových projevů dosáhl krásného, mohutného orgasmu. Kyle se usmál, když se díval, jak ho vydýchává, se stále sevřenými víčky, opřený o pohovku. Konečně se na něj podíval, ale netvářil se spokojeně.
„Je to už hodně dlouho, co-“
„Theo, to nic,“ snažil se ho upokojit, když zjistil, že je mu trapně s předčasného vyvrcholení. Krátce ho políbil. „Chápu to. Není to přeci nic, za co by ses měl stydět.“ Ujistil ho a konejšivě se usmál. Stydlivý mladík na to nic neřekl, jen sklopil hlavu. Když ji po chvilce zvedl, zeptal se:
„Kyle. Co tohle všechno znamená?“ Položil otázku, které se muž celou dobu bál a také že trvalo, než mu odpověděl. Theo ho mezitím nedůvěřivě pozoroval.
„Chtěl jsem tě políbit, protože...Už jsem si nedokázal pomoct. Je mi s tebou moc dobře a jsi pro mě důležitý,“ přiznal a snad poprvé v životě byl Kyle Buck, ten sebevědomý, takřka cynický muž, takhle nervozní. „Pak už jsem to nemohl zastavit. Omlouvám se ti, že jsem tě takhle přepadl. Neměl jsem na to právo,“ sypal si popel na hlavu a mladík stále nehnul ani brvou. „Theo, nic si od toho neslibuju a nic nechci ani po tobě. Bože…“ opřel si skoro zoufale hlavu o dlaň, nikdy se kvůli nikomu jinému necítil takhle špatně. Netušil, co má dělat. „Chápu, jestli jsi naštvaný a taky pochopím, když už mě nebudeš chtít vidět.“ řekl a dnes už podruhé ho v duchu prosil, aby něco udělal. Jeho ticho ho přivádělo k šílenství.
Theo váhal, také rozmýšlel, jak se vlastně popasovat s tím, co se právě odehrálo. Jeho myšlenkové argumenty ho nakonec donutily k jednomu závěru. Natáhl ruku, položil Kylovi dlaň na tvář a jemně ho tak donutil, aby na něj pohlédl. Mírně se pousmál, způsobem, který měl muže uklidnit.
„Dobrá,“ řekl jednoduše a Kyle nejdříve přesně nevěděl, co si z toho má vyvodit. Pak se ale, tentokrát, pro polibek naklonil Theo a než k němu došlo, varovně zašeptal: „Ale nesmíš na mě spěchat, Kyle. Slib mi to.“
„Slibuju,“ odpověděl mu šťastně a pak se romanticky několik okamžiků líbali.

3

„Jsem unavený. Pojďme spát,“ nadhodil Theo a Kyle přikývl. Zvedl se k odchodu, Theo se mezitím zachumlal na pohovce.
„Nechtěl by jsi jít se mnou do ložnice? Nemyslím to nějak zvrhle,“ zasmál se, „Jen bych tě chtěl mít vedle sebe,“ přiznal vzápětí o něco vážněji. Mladík se posadil a usmál se, že přijme jeho nabídku. Vysunul zpod přikrývky levou nohu, ale když měl pak ukázat i pravou, zarazil se. Přes všechny předešlé události se zapomněl, až pozdě si uvědomil, že nechce být spatřen. Ani když ho Kyle uspokojoval, neměl možnost vidět jeho poškozené tělo a přestože si moc přál ulehnout vedle muže, přitisknout se k sobě, zatímco usínají, strach, stud a nenávist k sobě samému byla stále ještě silnější. Rychle se znovu schoval a lehl si.
„Promiň, ale ne. Ne dneska.“ Dál to nerozváděl. Nechtělo se mu, kdyby dal najevo svůj důvod, jistě by to vedlo k další konverzaci a on byl opravdu unavený.
Kyle trochu zklamaně přikývl, ale nějak mu došlo o co tu jde, když se mladík hned zahalil. Mohl by ho začít přesvědčovat, že na tom nezáleží, že je pro něj krásný, ale slíbil mu, že na něj nebude tlačit. Navíc, to jak dnešní noc dopadla, bylo nad jeho očekávání a on byl za to vděčný.
Popřál mu tedy dobrou noc a odešel do ložnice, kde už taky dost unavený, padl do postele. Oba usnuli zakrátko a předtím, než je pohltila říše snů, spokojeně přemýšleli o tom, jak krásné sblížení mezi nimi proběhlo.
Ráno, nebo spíše brzy dopoledne, se jako první vzbudil Kyle, v což tak nějak doufal. Potichu se vyloudal z ložnice a klasicky by jeho první kroky vedli ke kávovaru. Dnes se však hned po probuzení odebral k pohovce aby se podíval na mladíka.
Spal hodně tvrdě a nerušeně, tvář měl klidnou a uvolněnou. Nepodařilo se mu ve spánku skrýt, jak si přál, přikrývka byla odkopaná a tričko vyhrnuté, takže Kyle stejně uviděl jeho zjizvené tělo. Z torza viděl vlastně jen zlomek, tričko bylo jen poodhrnuté, i tak ale viděl rozsáhlost bývalých zranění. Noha nenesla známky popálení, zato se od kotníku až mírně nad koleno táhla dlouhá hluboká jizva. Kylem projela vlna lítosti, jak moc musel trpět, pomyslel si. Naklonil se k němu, opatrně vzal přikrývku a Thea zahalil. Nechtěl, aby byl v rozpacích, až se vzbudí a že ho viděl mu rozhodně neřekne. Teď už věřil, že přijde čas, kdy se mu Theo odhalí sám.
Odešel do kuchyně, kde začal připravovat kávu a bohatou snídani. Prostor od kuchyně do obývací části byl poměrně veliký, Theo navíc spal jako zabitý, takže když si dával pozor a moc nehlučel, nebyla šance, že by mladíka vzbudil. Ani když měl vše hotovo, nechtěl jej budit. Měl pocit, že by si měl pořádně odpočinout, to mu rád dopřeje.
Sám se tedy mezitím vydal do koupelny, kde si dal příjemnou sprchu. Někdo by mohl říci, že se poté hodil do gala, ale péče o pokožku a důkladný proces úpravy vlasů byl pro Kyla standart. Z koupelny vyšel jako filmová hvězda a cítil se dobře.
Se snídaní byl rozhodnut počkat na Thea, ale kávu si nalil a posadil se ke skleněnému jídelnímu stolu, odkud na spícího mladíka viděl. Při usrkávání horkého nápoje začal přemýšlet, co bude dál. S Theem měl jasno – chce být s ním, chce, aby se měli rádi, možná doopravdy milovali. Nechce o něj přijít. Jenomže, a ta otázka nad ním visela jako Damoklův meč, co s jeho knihou? Přemýšlel, jaké má možnosti, ohledně románu a Thea.
Jedna věc byla jasná: musí ho dokončit. Ne kvůli Drakeovi, či nakladatelství, ale kvůli sobě. Chtěl ji dokončit a moc dobře, stejně jako ostatní zainteresovaní, věděl, že je to zatím jeho nejlepší dílo. To znamenalo hodně. A vlastně svůj plán dokončil, byl si teď jistý, že Theo mu řekne, co se mu vlastně tehdy stalo a co po nehodě následovalo. Přesně to, co potřeboval a stále chtěl vědět. Jen nečekal, že to nakonec bude chtít slyšet z jiného důvodu a že až o tom napíše (a že napíše, to věděl jistě), bude riskovat něco, co by ho předtím ani nenapadlo. Že ho ztratí.
Seděl zadumaně u stolu a už mu bylo jasné, že se knihy nedokáže vzdát. Prostě nemůže, je jako jeho dítě. Takže otázkou teď nebylo to, jestli Theův životní příběh použije, ale jak zabránit tomu, aby ho to neranilo a oni se nerozešli ve zlém. Protože i jemu bylo jasné, že až mladík zjistí opravdový důvod, proč ho tehdy vůbec oslovil, následky pro něj budou bolestivé a fatální. Hrál tady hru plnou lží a v sázce byla jeho důvěra a jejich vztah. Zabořil hlavu do dlaní a tiše zaklel. Že se do něj zamiluje prostě nemohl tušit a všechno se tím tak strašlivě komplikovalo!
Na krátký, kratičký moment ho jako jednu z možností napadlo, že se mu prostě přizná. Než však tu myšlenku v hlavě vůbec dokončil, okamžitě ji zavrhl. To by byl mezi nimi zřejmě absolutní konec. A přijít o něj hned po tom, co došlo k tomuhle všemu, po tom co ho získal? To rozhodně nepřipadá v úvahu.
Zakamuflovat podobnost mezi Theem a postavou v knize byla také hloupost. Sice ještě nenapsal vše, ale ta podobnost byla prostě příliš zřejmá a on s tím, kvůli příběhu, jednoduše nepohne. A doufat, že si Theo nakonec knihu nepřečte by sice mohla být šance, ale sázet na to nemohl – zatím to ale působilo jako jediná možnost a naděje. K tomu se nakonec dopracoval. Když na to přijde, musí ho nějak přesvědčit, aby román prostě nečetl a nezjistil tak, že on je v podstatě jednou z postav. Plán to byl chabý, ale jediný, který měl.
„Vypadáš zadumaně,“ ozvalo se od pohovky vesele. Kyle zvedl překvapeně hlavu, ani si nevšiml, že se Theo vzbudil, natož že se stihl obléknout. Ani nechtěl, ale jen co ho uviděl, jak se k němu jde posadit ke stolu, všechno, o čem dosud přemýšlel, jakoby odvál vítr. Viděl jen jeho spokojený úsměv.
„Dobré ráno,“ usmál se na něj, „Vyspal ses dobře?“
Theo zívl a přikývl. „Spal jsem jako dřevo, díky.“
„Kávu?“ Zeptal se Kyle a zvedl se, když mladík přikývl. Donesl mu šálek a pak začal nosit na stůl snídani. Theo při upíjení vykulil oči, jaké množství jídla připravil.
„Čekáš ještě někoho? Nebo máš místo žaludku černou díru?“
Muži ani nepřipadalo, že by toho bylo tolik. Měl ve zvyku snídat hojně a zdravě, takže se na stole objevovalo mimo vajíček i hodně zeleniny, ovoce a například i ovesná kaše. Patřilo to do jeho životního stylu, kterým se udržoval ve formě. Zato pro Thea, který nebyl zvyklí snídat vůbec, to byla doslova hostina.
„Ty moc nesnídáš, co? Víš, že to není zdravé?“ Popíchl mladíka a pustil se do jídla. I Theo si nabral něco málo na svůj talíř, spíše aby neurazil hostitele. Jak ale polknul první sousto, zjistil, že mu to vlastně docela bodne. Namířil pak ležérně vidličkou na muže naproti.
„No, to tvoje kouření je oproti tomu přímo lék na všechny neduhy,“ vrátil mu sarkasticky se smíchem. Kylova ústa se také roztáhla v úsměvu a poraženecky přikývl, přičemž zvedl paže v obranném gestu.
„Dobře, přiznávám. Jedna nula pro tebe.“

4

Snídali dlouho a příjemně se u toho bavili. Theo toho nakonec, ke svému překvapení, snědl docela dost, nejspíše proto, že při hovoru neustále něco uždiboval. K jeho úlevě se Kyle ani jednou nezmínil o noční události. Byl sice vlastně rád, že se to stalo, ale mluvit o tom by teď nedokázal, nato se příliš styděl. Kyle to asi tušil, takže i když možná chtěl, rozhovor na toto téma dobrácky vynechal.
Theo se pak podíval na telefon, aby zjistil čas. Byl překvapený, že už je tak pozdě, takže se podíval na spisovatele, který si zrovna vychutnával cigaretu.
„Měl bych vyrazit domů. Pozítří mám uzávěrku do Sharku a pak další věci, měl bych se na to vrhnout.“ Řekl omluvně a Kyle přikývl.
„Jo, taky bych měl pracovat. Nejdřív tě ale odvezu,“ řekl a Theovi se trochu ulevilo, že se nabídl a on nemusí autobusem, nebo s neznámým řidičem taxi či Uberu. K tomu všemu bude alespoň ještě pár minut navíc v Kylově přítomnosti, to ho těšilo. Nechtělo se mu od něj, nejradši by si s ním povídal celý den, ale opravdu musel dokončit práci.
Vypravili se, dojeli výtahem do garáže a pak se rozjeli městem. Paradoxní bylo, že zrovna dnes byly ulice krásně průjezdné a doba jízdy se zkrátila téměř o třetinu. Ani se nenadáli, a Kylův vůz stál před domem. Theo se podíval na vchodové dveře a pevně, trochu nervozně sevřel hůl mezi koleny. Co by měl teď říct? Nebo udělat? Připadal si najednou jako nesmělá školačka.
„Díky za parádní návštěvu. Přiznám se, že když jsem zjistil, že dorazily i holky, dost jsem zvažoval, že hned vypadnu. Pak jsem byl ale rád a užil si to,“ řekl nakonec kamarádsky, protože ho nic jiného stejně nenapadlo. Nejspíš to stačilo, protože ho Kyle vzápětí oslnil svým typickým úsměvem superhvězdy, kterému dokázal odolávat čím dál tím méně.
„Jsem moc rád, Theo, opravdu,“ řekl a uchopil jeho dlaň. „Než odejdeš...můžu tě políbit?“ Otázal se poté poněkud bojácně. Mladík vedle něj se jen usmál, naklonil se k němu a pak si věnovali dlouhé vroucí políbení. Když se od sebe odtáhli, Theo mu položil dlaň na tvář a zahleděl se mu hluboko do očí.
„Když jsem říkal, ať na mě nespěcháš, nemyslel jsem tím, že se mě nesmíš dotknout. Ty sám moc dobře víš, co jsem měl na mysli,“ zašeptal. Kyle přikývl a dal mu ještě jednu pusu.
„Napíšeme si,“ bylo poslední, co Kylovi řekl, načež se otočil, vystoupil z auta a následně vešel do domu. Kyle ho sledoval a celou dobu se usmíval, dokud mu nezmizel z dohledu. Jakmile se za ním zavřely dveře, jeho úsměv vychladl. Zařadil rychlost a vydal se zpátky domů s tím, že se také bude věnovat práci a něco napíše. Souběžně s tím si uvědomil, že je po kolena v pěkném průseru.