Juri se zabořil do opěrky staré uvrzané židle a díval se na telefon, jako kdyby ho pokousal. Ležel mezi notebookem a prázdným talířem a vypadal úplně nevinně. Prosvíceným pokojem se linuly hlasy z filmu, na který se ještě před pár minutami díval. Postavy mluvily dál, mladík však už neposlouchal.

Znovu vzal telefon do dlaně a rozsvítil obrazovku, aby si prohlédl upozornění a s rozbušeným srdcem jej zase zhasl a položil na stůl. Podíval se z okna na malé nádvoří a několik minut pozoroval vodu ve fontáně. Malé dítě k nelibosti matky vyšplhalo na podstavec a máchalo si ve vodě ruce. Holubi netrpělivě poskakovali po dlažebních kostkách a cyklista s kostkou na zádech projel zběsile kolem, aby dovezl zásilku na čas.

Nic z toho však nevnímal. Srdce mu divoce bušilo a hlavou se honily nezkrotné myšlenky. Proč by měl zprávu od něho? A co si má pod nicneříkajícím pozdravem představit? Začal nervózně poklepávat nohou, až rozvibroval celý stůl a talíř rytmicky ťukal do slánky.

Ze všech těch normálních důvodů, si nedovedl představit ani jediný. A ten zbytek v hlavě ho donutil vzít telefon a zprávu otevřít. Zarazil se s palcem na písmeni H a zaúpěl. Člověk, jehož fotky si obsesivně prohlížel již několik měsíců mu poslal zprávu. Juri o něm nevěděl téměř nic. Věděl, že je muž, že má podobné zájmy jako on, a že slovo rigger v popisku jej zezačátku mírně děsilo. Tušil, že je z Milána nebo z Lyonu, a že umí pořizovat nádherné fotografie, díky nimž měl současný problém. Odvážil se totiž jednu z fotografií okomentovat.

Několikrát už okomentoval něčí příspěvky a nejednou se setkal s nepochopením. Jeho komplimenty občas vyšly jako výtky, takže si pak od oblíbených umělců vysloužil jen if you don’t like this, don’t follow. Vysvětlovat, že má jen špatný vkus, co se humoru týče, bylo potom už moc složité.

Jeho odpověď tedy nakonec obsahovala pozdrav, omluvu a slib, že komentář vymaže, kdyby nebyl vhod.

Odeslal zprávu a telefon položil zase zpátky na stůl. Zastavil film na netflixu, beztak jej viděl už třikrát, a zakousl se do kůže na levém palci. Byl snad ještě nervóznější než před tím. V pokoji bylo teď úplné ticho. Záclona se trochu pohybovala v podvečerním vánku a slunce pražilo do kuchyňského okna. Kolem stolu prolétla moucha.

Zabzučení telefonu bylo tedy jako houkačka hasičského vozu. Juri sebou trhnul a pár nádechů mu trvalo, než se s knedlíkem v krku podíval na odpověď.

Don't worry, it was most welcome. Přečetl si několikrát úplně obyčejnou zprávu a zamračeně zíral na ikonku na konci zprávy. Mohl by ji vyhledat pod slovy hug.

Kdo sakra posílá něco takového? Až na babičky a jeho sestru, která jej tak záměrně provokuje. Nestihl se ani pořádně vzpamatovat a objevila se druhá zpráva. It made me curious to reach out and say hello.

Prsty byly rychlejší než pud sebezáchovy. Well hello than byla potom jediná odpověď, která se mu v mysli objevila. Však jeho schopnost domyslet sebemenší situaci do nejvyšších sfér vesmíru fungovala stále bez chyby. Hned za strohou zprávou poslal sáhodlouhý dopis o uměleckém talentu. Těsně po slovech I am very new to all of this následovalo několik neurčitých zmínek o provazech a zakončil to celé s your gentle photos help a lot.

Odeslal dřív, než si to po sobě stihl přečíst a dlaně se v tu chvíli potily tak, že musel vstát od stolu, aby se nesvlékl z kůže. Gentle yet intense photos of course dodal ještě v další zprávě a bolestivě si prohlížel tři modré bubliny. Vlastní schopnost tvarovat katastrofy nikdy nezklamala. Znovu si sedl a pozoroval pár teček značících, že druhý píše.

Namísto rychlého odbití a zděšeného poděkování následovala ale docela normální konverzace. Diego z Milána, jak se představil, měl navíc k dobru přesně tolik konverzačních schopností, kolik Jurimu chybělo. Ten opravoval zběsile téměř vše co napsal a v hlavě se mlátil anglickou učebnicí, přičemž druhý profesionálně ignoroval téměř každou hrubku. Očividně se začal po chvíli docela dobře bavit.

Juri: I agree, it ’s definitely about the people. I can’t even imagine tying something with someone I don’t even know.

*trying

Že mohl druhého potenciálně urazit, si Juri uvědomil po celé minutě. Vždyť profil Diega byl vlastně založený na seznamování se skrz tohle všechno, a další tři zprávy přišly tedy vcelku rychle.

Juri: Which isn’t a rule ofc

and many people are comfortable with much more

I guess

Bylo vidět, že Diego vyloženě čekal, až se Juri vypíše a trpělivě si přečetl i tu poslední zprávu. Až potom se objevila odpověď s vysmátou ikonkou a jediným slovem Indeed.

Juri se zastyděl a vymáčkl ubohé Sorry, I am blabbing. Cítil horkost v tvářích. Diego se však nevzdal. Rozhodl se Juriho přímo zabít.

Diego: Not blabbing at all

Don ’t be nervous, I am sure you are an adorable person

Horší než smrt. Juri měl pocit, že ho právě shodili ze skály a padal několik desítek dlouhých metrů, než se ponořil do ledové vody. Byla jako beton. Zhasnul telefon a soused naproti přes ulici mohl v tu chvíli vidět jen hlavu v dlaních. Nezasvěcený by si snad pomyslel, že pláče. Dotyčný by si však nejraději jazyk ukousl za ten úsměv, kterému nemohl zabránit.

Kdo napíše něco takového? Don’t be nervous. Slova měl v hlavě kurzívou bíle na černém pozadí a srdce se snažilo dostat z hrudníku, aby si mohlo vyskočit na stůl a podívat na další zprávu, kterou mu telefon oznámil. Několikrát se zhluboka nadechl a ruce se oddálily od horkého obličeje.

stava

Nechápavě zíral na jediné slovo, které mu svítilo na zamčené obrazovce. Po chvilce se objevila další.

papir, maslo, sul, las pastas, tunak

Chvilku mu trvalo, než se labilně pousmál a zaklonil hlavu.

Ověřil si, že odesílatel skutečně nebyl rigger in Milan, ale že byl Anastáz už téměř doma a rozhodl se, že oba ušetří víkendového hladomoru. Telefon spadl do klína a náramky na levé ruce tiše zacinkaly když zavřel laptop. Otočil hlavu do okna a zamžoural do ostrého slunce. Na nebi nebyl jediný mráček a v kuchyni bylo snad padesát stupňů.

Odlepil se od židle a z lednice vytáhl hruškový džus. Neobtěžoval se se skleničkou a zbytek v kartonu vypil žíznivě pár loky. Přešel zpátky ke stolu a ze židle zvedl už asi po sté svůj telefon. Definitivně závislost. Ta zpráva uprostřed obrazovky seděla úplně nevinně. Hned pod upozorněním na aktualizaci nějaké aplikace a oznámením, že je dnes skutečně slunečný den. Poťouchle si ji přečetl znovu a znovu a bezmocně se podíval na talíř špinavý od špaget.

Posílat fotku někomu koho vůbec nezná se nezdálo být moudré. Ale čím více argumentů se v hlavě snažil vytvořit, tím méně jich ve skutečnosti měl. Diegův profil byl očividně skutečný a podle fotek opravdu byl právě teď v Lyonu.

Na druhou stranu. Většina lidí v okolí ani nevěděla o Juriho sexuální orientaci, protože proč by se měl sakra obtěžovat? Iracionální strach, že by se jeho kolegové v práci dozvěděli nejen že je gay, ale že mu není divná představa, že ho někdo sváže jej skutečně děsila.

Několikrát se hluboce nadechl. I’m sorry, I’m not really comfortable with sending you my photo.

Hned po odeslání zprávy začal litovat. Vždyť o nic nešlo. Jenom fotka. A nebylo to tak, že by na tom záleželo. Rodiče byli beztak daleko a realita byla taková, že to vlastně nikoho ani nezajímalo. Usadil se zpátky ke stolu a už začal brát svá slova zpátky, když přišla další zpráva.

It ’s totally ok, you shouldn’t do anything that makes you uncomfortable.

Všichni lidi v okruhu provazů, bdsm a dalších různých věcí, o kterých pořádně ani nevěděl, byli neskutečně chápaví. Často se opakovaně ujišťovali, jestli je vše v pořádku, a jestli to dotyčný neříká jen tak. Tedy alespoň takový byl dojem, ne že by měl Juri skutečně ponětí.

I tak ho ale konec konverzace mrzel. Nečekal, že by byl hned pozván do Milána all inclusive s ubytováním a zážitkem v ceně letenky (ačkoliv ani na to by si nestěžoval). Po tom, co Diega však neodstrašil po prvních dvou zprávách doufal, že by třeba mohli zůstat v mezích občasných přátel. Takhle to všechno dospělo k přirozenému konci a Juri tušil, že byla jakási nepsaná dohoda. Žádná fotka, žádný kontakt.

Stejný problém tedy přednesl večer, když Anastáz dorazil s batohem napěchovaným těstovinami až po okraj. Měl tam šest půlkilových balení, protože byly ve slevě a studenti měli těžký život.

„A cos mu napsal?“

„Že mu je nepošlu.“ vytřel talíř do sucha a umístil jej do poličky nad dřezem.

„No jsi debil?“ otočil se na něj Anastáz pobouřeně s kouskem sýra trčícím mezi zuby.

„No…“ zarazil se Juri a polknul. Zavřel skříň. „Co kdyby se to někam dostalo?“

„Tvůj obličej?“ nakrčil Anastáz nechápavě obličej a zakroutil hlavou. „Hele nechce po tobě tvýho dicka, můžeš bejt, myslim, v klidu.“ zamával Anastáz rukou a hodil svůj svetr na sedačku v rohu pokoje. Následně si vzal lahev piva, kterou si před tím připravil na stolek, a pozadu spadl do starého ušáku s natrženým uchem.

„Spíš je otázka, jestli chceš vidět ty jeho?“ zamyslel se Anastáz nahlas.

„Dicka?“

„Obličej. Aby ti nezničil tvojí představu.“

„Nemyslíš, že je to trochu dementní?“ pokusil se hodit utěrku přes židli, ale kus látky sklouzl na zem. „Nazdar, tady je moje fotka, ale neposílej mi svojí. Nesnesu škaredy.“

„Dobře.“ zasmál se Anastáz, „možná by to bylo trochu divný.“ přiznal. „Ale ty bys to zvládl napsat nějak citlivě. Míval jsi prý ze slohovek jedničky.“

„Hmm. To jsi neslyšel tu tragédii, co jsem ti tu právě popsal? Já mu defacto napsal, že je chlípný prase, protože spí s lidma, který ani nezná.“ přeháněl Juri a zuřivě gestikuloval.

„Já myslím, že s nima nespí.“

„Nespí?“ zarazil se Juri a konečně zakončil večerní uklízení. Z lednice si vytáhl druhou lahev a sjel na sedačku vedle svetru. „Možná, že ne. Nebo jenom někdy.“

„Můžeš mu napsat.“ navrhnul Anastáz škodolibě, „a rovnou se zeptat, kdy se staví na pivo. Že je tady zmatenej chlapec, co na něj má hroznej crush a potřebuje, aby ho někdo zkrotil.“

„Haha,“ předstíral Juri smích a radši se napil, aby nemusel odpovídat. Rád by Anastáze nařkl ze lži, nemohl však. Pravda byla taková, že už si plánoval, kdy se vyfotí a jak a v čem, aby nevypadal jako idiot. Nejradši by to udělal rovnou. Kysele se podíval na telefon přikurtovaný k nabíječce na druhé straně místnosti.

Z myšlenek ho vyrušil zvonek.

„Můžeš mi říct, proč vždycky zvoní?“ zadíval se Anastáz otráveně do stropu a do křesla takřka vrostl. Oba apaticky hleděli do dáli, téměř nemrkali.

„Protože se bojí, že tady máš Ingrid.“ hádal Juri bez jediné myšlenky. V hlavě, jakoby měl úplně vymeteno a upřeně pozoroval modré tričko přehozené přes židli u kuchyňského stolu.

„Ingrid.“ zopakoval Anastáz. „Její máma se bude vdávat, už asi po třetí, je to taková ta sexy máma.“ oznámil Anastáz úplně stejným tónem se zakloněnou hlavou.

„Ty vole, co to je tohle?“ ozval se v místnosti třetí hlas a Juri zvedl na pozdrav ruku.

„Co tady děláte vy buzeranti? Vypadáte jako když někdo umřel.“ podivoval se Valera a otevřel lednici, aby do ní umístil všechen alkohol, který o pár minut dříve pobral v obchodě. „Přijde i Stefan, tak se koukejte vzmužit.“ povzbudil je a lahev ginu umístil do mrazáku. Vnesl do místnosti lehce nervózní pocit a předzvěst bujaré noci. Byl přeci konec týdne.

„To ne!“ zaúpěl apaticky Juri a vplul do sedačky, aby se v ní co nejvíc ztratil. „To tady zase budu jako naprostej křen.“ postěžoval si nevesele.

„Ona přijde i Ingrid?“ zareagoval Valera a ve skříňce našel několik panáků. Rovnou je přenesl na stolek spolu se dvěma sáčky solených chipsů bez příchutě. Ty byly nakonec stejně nejlepší.

„No,“ zvedl Anastáz ruku nad hlavu, aby se podíval kolik je hodin. „Každou chvíli by tu měla být.“ Ani to nedořekl a začal mu zvonit telefon.

„Pojď dál lásko.“ zazpíval hned jak hovor přijal, neobtěžoval se pozdravit. Juri jen znovu zaúpěl a založil si ruce na hrudníku. Jediné, co poslední dobou vídal, byli všichni jeho zamilovaní přátelé a jejich fotky s dovolených, svateb a vánoc. Chtělo se mu z toho zvracet. Upřímně se napil a smutně otočil lahev, která byla najednou prázdná. Povzdechl si, rozhlédl se.

„Takže kdo si dá meruňku? Domácí? Z vesnice?“ vyskočil na nohy a dobruslil do kuchyně, kde našel lahev bez etikety, plnou průzračné tekutiny.

„Všichni!!“ zahalekal Valera z předsíně, mezitím, co se Anastáz sbíral z křesla do elegantnější pozice.

„Dobrý večír!“ zaslechli Stefanův hlas a pak mlasknutí, jak se mu Valera pověsil kolem krku a dal mu nadšenou pusu na tvář.

„Nechcete si to nechat na potom?“ nadávala za nimi Ingrid, protože zablokovali dveře a nemohla se tak dostat dovnitř.

„Potkali jsme se v tramvaji.“ rozléhal se bytem Stefanův hlas a Anastáz se postavil, aby přivítal svou přítelkyni, která byla stále uvězněna na chodbě. Juri přivoněl k vysokoprocentnímu alkoholu.

Tentokrát to trvalo jenom hodinu. Šedesát minut, ve kterých stihl vdechnout čtyři panáky a zapít je dvěma pivy. Anastáz s Valerou jej pobízeli, zaostávali jen kousíček. Stefana, který vyjádřil pochyby Valera pokaždé objal a sliboval mu, jak jej celého zlíbá až budou doma. Vždy, když se opil, vrhal se Valera na svého přítele, který vše trpělivě snášel a velice dospěle se usmíval na všechny tázavé pohledy.

Ingrid se dobře bavila a užívala si, že může přepínat hudbu. Většinou se o takové věci staral Juri, a tak nemohla sdílet své oblíbené písničky, protože ostatním se moc nelíbily. Juri tentokrát vypadal poněkud zaměstnaně.

„A co že mu teda řekneš?“ smál se Anastáz, že se za břicho popadal.

„Že mu nepošlu fotku, protože musím zachovat svojí image, seriózního skladatele, na volné noze, bez peněz, s brigádou v hospodě a hromadou povinností, který neplním. A taky, že jestli je to ošklivej starej dědek, tak ho rozhodně nechci vidět nahýho.“ předčítal Juri a zabořil tvář do polštáře.

„A že má moc hezký ruce, a že za ním klidně pojedu do Lyonu.“ zamumlal do červeného povlaku. Následovalo ještě pár vět, kterým nikdo nerozuměl a Ingrid zvedla překvapeně obočí, když zaslechla slova „provazy“ a „s prádelní šňůrou“.

„Cože bylo to poslední?“ vyzvídal Valera a nalil další kolečko, tentokrát i Stefanovi, kterému téměř seděl na klíně.

„Že mu klidně koupím provazy, ale že už nechci, aby mě Anastáz svazoval prádelní šňůrou.“ nadzvedl se Juri z polštáře a převalil se na bok ke svému kamarádovi, který trochu zčervenal při zmínce svého jména. Ingrid se začala bouřlivě smát.

„Dobře máš to tady.“ zamluvil Anastáz svou rozpačitost a podal Jurimu telefon, na který jej natáčel. Anastáz měl hnědé vlasy, postavu fotbalisty a Ingrid nenosila podpatky, aby ve společnosti nebyl menší než ona. Ne, že by mu to někdy přiznala.

„Tak, a takhle…“ vzal si Juri telefon a bázlivě se usmál. „A takhle si to budu pamatovat i zítra.“ několikrát si odsouhlasil vlastní slova a mával s mobilem v ruce, jakoby mu na tom život závisel.

Večer pak postoupil ještě rychleji. Juri byl v ráži. Několikrát Ingrid pověděl, že ji má moc rád, jen je škoda, že nemá penis. Když začala hrát příšerná muzika, kterou člověk potká jen v těch nejhorších klubech, tančil, že i profesionální striptér by žasl. A to se ani nemusel svlékat. Nebral si servítky a dobrosrdečný Anastáz se jej pokusil alespoň zastavit, když šli ostatní kouřit na balkon.

„Ale takhle to bude mnohem rychlejší. Než abych mu vysvětloval všechno ve zprávách, tak mu pošlu video, kde mu to takhle povím.“ držel Juri prázdnou skleničku od vína, protože ji na sebe přesně před třemi minutami vylil.

„No ale nemyslíš, že se tak urazí?“ namítal Anastáz a šilhal ke dveřím na balkón, aby přišel někdo pomoct. Očividně to dnes přehnali.

„Ne.“

S tím se těžko hádalo.

„No tak nemyslíš, že mu to pošleš alespoň až zítra ráno? Ráno moudřej-…“

„Ha! Odesláno.“ hodil Juri telefon slavnostně na sedačku a sám se natáhl na koberec. Protáhl se jako kočka a několikrát vokálně zívnul.

„Tak to by bylo.“ pokýval Anastáz hlavou a vyprázdnil svou skleničku. Neuhlídal.

„Je to vážně nespravedlivý, víš?“ lamentoval Juri a Anastáz se k němu otočil skepticky zády, protože nevěděl, o čem mluví.

„Protože mi všichni pořád říkají, že si mám najít partnera, a podobný sračky…“ odmlčel se, „Ale co když ani žádnýho nechci? Navíc mám vás.“ tahal se Juri za vlasy a vytvářel si tak účes alá zpěvačka z devadesátých let.

„Ani kdyby to byl Diego?“

„No…“ zasmál se Juri, „kdyby to byl Diego, tak neřekneš ne. Ale to je spíš vtip.“ jeho hlas se ztratil a ozvala se rána, jak se Ingrid s Valerou dostávali starými balkonovými dveřmi zase dovnitř.

„Tam je kosa.“ oklepala se, když vešla.

„Ale, ale, copak?“ proměnil se jí hlas ve starostlivý, když zahlédla Juriho na zemi.

„Už nám došla energie?“ řekla mu jako malému dítěti a sedla si za něj na zem, aby převzala práci na jeho vlasech. Juri spokojeně zabručel a položil si hlavu do jejího klína.

„Ingrid, je to na nic.“ vydechl Juri a zavřel oči. Anastáz se na ni podíval a smutně se usmál. Měli o svého kamaráda strach. Věděli, že jeho radostné charisma, které vydával, musel často nutit. A bylo to právě ke konci noci, kdy střízlivěl a už neměl sílu předstírat.

„Nechceš jít do postele, Juri, hm?“ začala Ingrid a pohladila ho po nose. Byl neskutečně krásný. Pravidelný obličej, blonďaté vlasy, modré oči, nejeden člověk se za ním na ulici otáčel. Kam přišel, tam byl sledován a všechny okouzlil svojí éteričností. Vypadal jako nezkrotný polobůh, seslaný na zem, aby mu mohli všichni smrtelníci závidět.

Dotázaný jen zabroukal v souhlas a nechal se Anastázem vytáhnout na nohy. Ingrid jej podporovala z druhé strany a společně ho dovedli do Anastázovy veliké ložnice. Měl postel, do které by se vešli minimálně tři statní muži, aniž by se museli dotýkat. Dlouhý, hubený Juri se v ní docela ztratil.

„Nebude vadit, když ještě zůstaneme?“ nakoukl do ložnice Valera a Stefan v pozadí odnesl několik skleniček do kuchyně.

„Jasně, že ne. Kdyžtak si vlezte k Jurimu.“ zašeptal Anastáz a poukázal na dveře od druhé ložnice.

„Tak jo, tak dobrou.“ usmál se Valera vděčně a potichu zavřel dveře.

Ingrid se mezitím tichounce smála, protože Juriho zamotala do trička, když se ho pokoušela svléknout. Ten jen zkroušeně fňukal a docela nešťastně se podíval na Anastáze, který si svlékl mikinu i kalhoty a oklepal se zimou.

„Šup, šup…“ skočil na postel a políbil Ingrid na tvář. Ta se na něj usmála a odběhla do koupelny, aby si alespoň vyčistila zuby.

Juri už byl jen ve spodním prádle a poslepu se otáčel. Hledal polštář. Anastáz na něj zahoukal a položil mu ruku na bok. Prsty přejel po žebrech a usmál se, jak se druhý oklepal.

„Pojď…“ zašeptal jako na raněné zvíře a položil jej konečně do peřin. Juri se přiopile pousmál a zvedl ruku ke stropu. Bílá jako sníh. Anastáz neodolal, chytil za zápěstí, přejel přes prsty a pak si tu neskutečně bílou přiblížil ke rtům, aby ji políbil.

Nakonec si jej poskládal do náruče, ačkoliv byl Juri vyšší než on, působil drobněji. Anastáz si zahříval dlaně o jeho hrudník. Uklidňovalo jej, jak druhý spokojeně oddechoval.

„Šš…“ vzbudila Anastáze po chvilce Ingrid, když se přikradla za něj a políbila ho na rameno.

„Spi.“ zašeptala a políbila ho ještě jednou, jen tak. Pak si načechrala polštář a zhluboka vydechla.

-----

Bylo pozdní ráno. Vlastně skoro poledne, ale v bytě bylo naprosté ticho. Otevřenými balkonovými dveřmi doléhaly zvuky města a Juri seděl na zemi před světlou záclonou. Klečel. V ruce držel telefon a držel se za hlavu, která mu dávala najevo, že neoceňuje takové množství alkoholu. A Juri souhlasil.

Díval se na odeslané zprávy a proklínal sám sebe.

Celkově čtyři videa. Tři z nich byla poměrně krátká. Jen pár vteřin, kde pozoroval sám sebe, jak napůl leží na sedačce a říká něco, čemu není moc rozumět. Poslední video, bylo však naprosto jasné. Mělo přes tři minuty a na malý moment byl v obraze vidět i Valera.

Juri seděl, naprosto v koncích a díval se na odpověď, kterou mu Diego poslal.

Well, you have my full attention now.

Srdíčka mu poslal na všech třináct plnohodnotných příspěvků, které na svém profilu měl a číslo followerů se zakulatilo na dvě stě.

This one is really amazing. Komentář pod nejnovějším příspěvkem, kde sdílel ukázku hudby, kterou skládal pro dokument o hmyzu. Na fotce byla obrovská vážka a pod ní jeho jméno a upozornění, že dokument bude zveřejněn za necelý měsíc, ale hudba už je dostupná na spotify.

Tam mu také svítil nový odběratel a hned několik upozornění na sdílenou hudbu. Na Diegův profil se však kliknout neodvážil. Několikrát telefon položil a znovu ho zvedl, aby se ujistil, že je to pravda. Zprudka dýchal a labilně se usmíval.

Anastáz by jej právě teď pravděpodobně nazval attention whore.