Diego stál u dveří s foťákem kolem krku a zaraženě pozoroval oba mladíky. Tedy spíš jednoho z nich. Sám sobě nevěřil, že skutečně vidí správně, a že tohle celé není jenom zvláštní, dlouhý sen. Juri vypadal jako stvoření zcela nadpozemské. Upravoval si jednu tvrdohlavou kopretinu, pořád mu padala před oči, a debatoval s Valerou o tom, který z nich má hezčí květinový věnec. Diego polkl a přejel pohledem přes celou jeho postavu.

„Sluší jim to, že?“ ozvala se vedle něj Ellena vědoucně. Diego sebou leknutím trhnul. Ellena se rozesmála a elegantně nabídla hrnek čaje.

„Sluší.“ souhlasil Diego stále trochu nevěřícně a Ellena se znovu zasmála. Jako nějaký skřítek. Byla Jurimu velice podobná. Stejně krásná. Také měla blonďaté vlasy, lehce se jí vlnily do půlky zad. Její manžel pomáhal připravit hostinu a Diegovi byla sympatická už jen proto, že mladíkům namalovala drobné lístečky kolem očí.

„Občas si říkám, jestli se Juri na škole neztrácí, a jestli neměl být modelem.“ poznamenala a zkontrolovala čas na telefonu. Tři hodiny.

„Hudba ho baví. Myslím, že jako model by se moc nudil.“ pokrčil Diego rameny a pomyslel na typ modelingu, o kterém Ellena nejspíš nevěděla. O té zábavnější formě.

„Asi jo.“ přitakala a vyzvedla svou nejmladší dceru do náruče. Chvilku si něco tiše šeptaly a nakonec se obě rozešly do kuchyně.

Juriho rodina přišla Diegovi jako z jiného světa. Na nic si nehráli, nesnažili se předstírat a Diego si byl jistý, že všichni byli v jejich lásce k mladíkům naprosto upřímní. Žádné předsudky kvůli Valerovým růžovým vlasům nebo Juriho neprůbojnosti. Ani vůči sobě Diego nezahlédl či jen ždibec nelibosti. Tolik úcty mu nikdo neprojevil ani když navštěvoval vlastní rodinu a skutečnost, že naprosto cizí komunita jej přijímá lépe než rodiče jej snad i trochu děsila.

„Damiáne!“ vyrušil ho z myšlenek Ellenin nadšený hlas, a tak se otočil do chodby.

Ve dveřích stál vysoký Damián s krabicí v ruce. S nepatrným úsměvem se od Elleny nechal obejmout. Něco jí při tom povídal a jen pár vteřin trvalo, než kolem Diega proběhl Valera a vrhnul se mu také kolem ramen. 

Damián se zvonivě rozesmál a řekl něco o Antoniovi, a že si je všechny kupuje dárky.

Bylo by snadné připadat si navíc. Avšak ztělesnění cizince, který nemá v takový moment na chodbě co dělat, se nestihl pořádně probojovat do obličeje. Damián byl neskutečně vnímavý a na Diega pohlédl, pokývnul a věnoval mu úsměv stejně vřelý jako ostatním. Následně se ztratil v kuchyni, kde se ozvala další salva vítání a vřískot děvčat.

Diego se otočil na Juriho, který k němu tiše přešel.

„Nemáš hlad? Bude sice hostina, ale neměli jsme oběd a v kuchyni je něco k snědku.“ usmál se Juri a Diego si jeho obličej prohlédl zblízka. Působil neskutečně čistě.

„Trochu.“ připustil Diego. Z části protože to byla pravda, ale také protože otázku pořádně nevnímal. Juri se v ten moment však nadšeně usmál, přímo rozzářil, a zachytil Diegovu ruku spuštěnou podél těla.

Protáhl jej do kuchyně, kde se mačkala neskutečná spousta lidí a rychle pro něj našel prázdnou židli. Diego mladíka pozoroval. Jak byl celou dobu někým hlazen, nebo alespoň provázen pohledem, který říkal, jak moc je jim všem drahý. Ukradl talířek Damiánovi a zašklebil se na Valerovu maminku, která zvedla obočí.

„Diego?“ vytrhnul jej z fascinace Valerův otec, vedle kterého se ocitl. Působil úplně jiným dojmem než Juriho táta. Vypadal jako přísný člověk, ale stejně jako všichni ostatní, oplýval přirozeně přátelskou náladou, která nikoho neopouštěla.

„Ano?“ otočil se na něj a šálek čaje, který mu dala Ellena, položil na stůl.

„Valera říkal, že překládáš knihy. Já jsem poměrně velký čtenář, tak mě to zaujalo.“ usmál se na něj vřele a Diego přikývl. Hodně lidí bylo vášnivými čtenáři, a Diego se upřímně rád bavil o své práci.

„Překládám. Právě proto mě překvapilo, když mi Juri povídal o vaší kultuře. Překládal jsem na tohle téma několik knih, některé horší, některé lepší, takže mě pro vlastní zvědavost zajímalo, jak je to ve skutečnosti. Navíc píšu do jednoho časopisu, a rád bych tam napsal nějaký kratší článek. Domlouval jsem se s Juriho tátou.“ poukázal na foťák. Stále byl trochu nervózní, aby se někdo nezlobil, že je natáčí.

„Ano, ano, to vím.“ pokýval muž okamžitě hlavou, snad, aby Diega ujistil.

„Kdyby byl zájem, můžu poslat výtisk. Až to bude hotové. Je ve francouzštině, ale Juri říkal, že to tady není moc velký problém.“ usmál se Diego a dal do toho všechen svůj šarm. Věděl, že také umí být okouzlující a v posledním týdnu svých schopností využíval jak jen mohl.

„No přesně na to jsem se chtěl zeptat.“ zasmál se Valerův otec spokojeně a napil se bílého vína. „Jakákoliv zmínka v tisku se tady zapíjí po tři dny, tak si to nemůžeme nechat odpustit. A já mám sám francouzské kořeny, můj děd bydlel téměř v centru Paříže. Byla tam malá kašna tehdy.“ dodal a pokýval na ženu, která se jej v tu chvíli na něco zeptala.

Všichni se u stolu bavili podobným stylem. Každý s každým a než Juri obešel celou kuchyň, zastavil se na kousek slova pomalu i s uštěkaným psem. Konečně se však dostal k Diegovi, vedle kterého se usadil na velký míč a s hranou úlevou odložil talířek před ně oba.

Diego se pobaveně zasmál, poděkoval, a podal si hned několik kousků pečiva, které mladík ulovil.

„Potřebuješ si ještě něco vyzvednout u rodičů? Nebo máš všechno s sebou?“ zeptal se Juri pátravě. Diego zavrtěl hlavou, že ne. Prozíravě si vzal všechno vybavení rovnou s sebou a stojan byl stále v tašce na kole. Měl s sebou pro jistotu bundu i plavky a byl si skoro jistý, že použije obojí.

„Mám všechno. Snad.“ usmál se na Juriho a odolal nutkání jej pohladit po tváři.

V nenásilné konverzaci strávili po té už jen pár minut, protože za nimi přijela dívka na kole s oznámením, že je všechno připravené, a že její sestra už je také hotová. Diego usoudil, že to musí být třetí oslavenec a následoval hlouček ven. Nebyl si jistý kam jít a co dělat, a Juri začínal být moc rozptýlený na to, aby se staral o jeho pohodlí.

Očima se však zasekl na Stefanovi, který se na něj sympaticky usmíval. Nejspíš se cítil podobně a Diego vytušil, že se bude během večera stahovat právě k němu. Jako malé kuře ke slepici. Pobaveně se nad sebou ušklíbnul.

„Juri ti asi většinu pověděl, ale teď půjdeme na malou louku pod kopec.“ zařadil se vedle překvapeného Diega Damián a vyrušil jej z myšlenek.

„Vlastně mi toho tolik neřekl. Vím, že se teď bude sbírat popel, ne?“ ohlédl se na Damiána v dotazu, a ten přikývl. „A že si budou namáčet ruce, nebo tak něco.“ dodal zvědavě, ale Juri mu nepopsal přesný průběh rituálu. Jen záchytné body. Sám mu navíc potvrdil, že je to každý rok trochu jiné, že se takové věci těžko plánují do detailu. Což dávalo smysl.

„Přesně tak. Tohle celé trvá většinou tak hodinu a pak se jde nahoru, na kopec. Tam se udělá kruh, Juri ti asi ukázal nějaké fotky,“ Diego přikývl, „to trvá tak půl hodiny a pak se jde zpátky dolu, kde jsou stoly s jídlem a všichni začnou pít.“ zakončil Damián s lehkým úsměvem. Šel s rukama za zády a vypadal jako učitel.

„Takže úplně nahoře vlastně nejsme tak dlouho?“ zvedl Diego překvapeně obočí. Damián zavrtěl hlavou.

„Moc ne. Ono tam dost fouká a upřímně, těžko by se tam třeba prostřel stůl nebo tak.“ usmál se a chytil za ruku Nitu, která se skupinkou probojovala až k nim.

Prošli kolem rozcestí, kde potkal ráno Damiána a z cesty zahnuli na malou lesní pěšinu. Valerův táta se řehtavě rozesmál, protože někdo poznamenal něco o zkratkách, a že nechce brodit potok a když došli k malé strouze, i Diego se musel smát. Damián Nitu elegantně přenesl a mrknul na Diega, který se ohlédl na Juriho, protože šel kousek za nimi a mluvil se svou sestrou. Byl ponořený v konverzaci tak hluboko, že omylem narazil do člověka před ním, protože se celý konvoj zastavil.

Došli ke studni pod kopcem, kde měl konečně možnost zase fotit. Vytáhl kameru a své profesionální harampádí, jako stojan, namačkal ledabyle do tašky přes rameno.

Všichni tři čerstvě dospělí byli následně postaveni ke džbánu s vodou, kde si namočili ruce až po lokty, aby je následně vložili do pytle se sazemi. Diego četl o významu a navlhčil si rty, když byla Juriho zápěstí ovázána bílou stužkou. Měl hned několik nápadů, jak Juriho zbavit symbolické nevinnosti a při troše štěstí by mohla dobrá polovina z nich zahrnovat provazy.

Četl, že dříve bývali oslavenci ke kruhu vyneseni, ale od té tradice už se očividně opustilo. Vyšli tedy přímo na vrchol, kde se Diego musel na pár momentů zastavit. Na západní stranu byl neskutečný výhled na protější hory a stihnul pár rychlých fotek, než mu výhled přikryly mraky plující ze severu.

Vítr byl přímo ledový a Diego musel pro jednou ocenit, že Valera, Juri, ale i ostatní, byli velice lehce oblečeni, některé dívky jen v šatech na ramínkách a zima jim očividně nebyla. Stefan se choulostivě zabalil do bundy kousek od něj a Diego se pobaveně ušklíbl, protože on sám by ocenil ještě mikinu pod tou bundou.

Samotný rituál nebyl překvapivý. Tři oslavence posadili kolem ohně a ostatní, už dospělí, utvořili kruh kolem nich. Jeden starší pán začal bubnovat do obrovského bubnu a všichni zpívali píseň v nářečí, kterému Diego špatně rozuměl. Zachytil slova nevinnost, duše a hřích přestává být hříchem. Uznale pokýval hlavou a usmál se, když byly bílé stužky přestřiženy a vhozeny do ohně.

Juri seděl uprostřed jako v transu. Diego se snažil zachytit jeho pohled, ale i Valera působil trochu jako na drogách. Nechali si sundat košile a Diego se kousl do rtu.

Juriho pokožka byla bílá jako samotný sníh. Přišlo mu, že slunce v tu chvíli svítilo jen pro něj, protože spolu s ohněm jeho kůže přímo zářila. O to větší kontrast byl s černýma rukama a ani přes ně nemohl Diego vymést z hlavy, jak čistě Juri působil. Něco, co se nedalo jen tak zakrýt či schovat.

Tmavovlasá dívka zůstala jen v lehké košilce a ostatní kolem nich začali chodit a dotýkat se jich na ramenou. Diego to zezačátku nepostřehl, ale když si uvědomil, že mají na prstech saze a dělají jim černé šmouhy na ramenech, zapomněl fotit.

Stál tam jako přikovaný a ten okamžik jej vtáhl jako by byl součástí. Věděl, že Stefan s Damiánem jsou přímo vedle něj, a že dění pozorují s úměrnou fascinací. Byl téměř smutný, když byla dospívána poslední píseň a všichni se začali za hlasitého smíchu objímat. Diego si všiml Juriho maminky, která si utírala slzy.

…

„Je ti zima?“ ozval se jemný hlas kousek od Diega. Otočil se, přimhouřil oči do tmy a natáhl ruku k Jurimu, který rozvlnil vodu sotva metr od něj.

Tma byla moc velká na to, aby viděl Juriho nahé tělo. Stačil však obrys a to vědomí, že krásný mladík stojí sotva krok od něj.

Jezero bylo ponořené zčásti v úplné tmě a skupinka celkově deseti mladíků a dívek se pod tmavými borovicemi docela ztratila. Nedaleko se ozýval smích a vřískot a opodál Stefan, který do ledové vody odmítal vkročit.

„Myslím, že už necítím prsty na nohou.“ přiznal Diego popravdě a snažil se zabránit drkotání zubů. Juri se zasmál a postavil se pořádně, že byl od pasu nad vodou, stejně jako Diego. Ten zvedl obočí nad jeho odvahou, možná to bylo tím, že nic neviděli. Nebo tím, že to důležité oba pochopili o něco dříve v sadu.

Juri byl v momentě tak blízko, že se jej ani nemusel dotýkat a Diego i přes to cítil tu horkost, s jakou ho mladíkovo tělo přitahovalo. Přistoupil k němu blíž a obětí bylo tak přirozené, že jej na kůži hřálo jako horká kamna. Přitiskl se k němu, jako by si ho chtěl vpálit do kůže a ošil se, když jej Juriho dech zašimral svádivě na krku. Juri stál na kameni a byl tak o větší kus vyšší než Diego.

„Musíš plavat.“ usmál se Juri, ale v jeho hlase bylo všechno možné, jen ne smích.

„To bych se musel prvně dostat do vody.“ oklepal se Diego a trochu se od Juriho oddálil, ačkoliv nechtěl. Mladík byl lákavým zdrojem tepla.  

Juri mlčky odstoupil a sjel dlaní po jeho ruce. Propletl pár prstů s jeho a rozešel se do středu jezera. Diego jej následoval, očarován tím kouzlem. Už docela chápal všechny příběhy o jezinkách a vílách, které sváděly muže z cesty. Kdyby se před ním objevil Juri tak jak byl stvořen, s květinami ve vlasech a ornamenty kolem očí, klidně by vykrvácel.

Opatrně šel za ním do hluboké vody a byl vlastně rád, že byla tak ledová, protože smyslnost Juriho nahých ramen a propletených rukou byla dechberoucí.

„Tak.“ otočil se na něj Juri, když byli po krk ve vodě. Pustil jeho ruku, odrazil se ode dna a dvěma tempy se dostal za stín stromů, takže jej ozářil svit měsíce.

…

Diego se prohřál ve sprše. Pouštěl na sebe bez přehánění vařící vodu a užíval si ten moment, kdy z jeho kůže stoupala pára jako z vařícího hrnce. Jen v ručníku přešel k sobe do pokoje a trochu zklamaně se oblékl. Malý kousek jeho duše zadoufal, že v posteli najde blonďatého mladíka. S napětím se rozdělili na chodbě, každý do svého pokoje.

Sedl si na postel a telefon dal nabíjet, protože fotil nejen foťákem. Ke konci večera začala docházet baterka a Diego s frustrací zjistil, že si nevzal náhradní. Projel pár fotek a spokojeně se usmál, protože některé se skutečně povedly. Nemohl se dočkat, až je uvidí ve velkém na počítači.

Byl tak zabraný v myšlenkách, že ani nepostřehl Juriho, který byl hotový ve sprše a jen pár vteřin trvalo než se ozvalo zaklepání na dveřích.

Diegova hlava vystřelila prudce nahoru a polkl. Telefon odložil s vypnutým zvukem na noční stolek a postavil se.

„Dále.“

Jeho hlas byl méně rázný než obvykle. Pokorně se přesvědčil, že i po tolika zkušenostech jej stále některá stvoření přiváděla na kraj jistoty. Juri sám byl ovšem tolik kouzelný, že se Diego rozhodně nestyděl.

Mladík vešel a Diego už po několikáté za ten večer zatajil dech. Byl zabalený v dece a v ruce věnec, na který bezesporu zapomněl a sundal jej teprve teď, protože vlasy měl rozčepýřené na všechny strany a několik spadlých kvítků zůstalo tvrdohlavě zamotáno v pramenech. V ten moment se naplnily všechny Diegovy touhy večera a věděl, že jakmile za mladíkem zavře dveře, nenechá jej odejít. Také mu to pověděl.

Juri se drobně pousmál a dveře za sebou sám zavřel. „Já jsem si říkal, že bych byl nerad, kdybys nastydl.“ zamumlal mladík zcela nespoutaně a neustoupil, ani když se k němu Diego přiblížil na vzdálenost paže. Upíral na něj střízlivé oči a vyčkával.

„Děkuju za takovou ohleduplnost.“ usmál se Diego uchváceně a vzal mu z rukou věnec. Několikrát ho přetočil v dlani, a pak jej nasadil Jurimu zpátky na hlavu. Seděl mu perfektně a Diego jej sledoval během večera dostatečně dlouho, aby věděl, které květy patřily dopředu.

Sjel na jeho tváře a překvapeně zvedl bočí, když Juri nezavřel oči. Pohladil ramena a trochu nespokojeně nakrčil nos, protože deka byla skutečně tlustá. Juri, jako by mu četl myšlenky, se pousmál.

„Chceš jít úplně?“ zeptal se Diego tiše a zadoufal, že Juri řekne ano. Nedovolil by si překročit ani ty nejmenší limity, ale zároveň si skutečně přál, aby byl mladík dnes povolný.

Juri na otázku zvedl obočí, snad trochu podrážděně.

Diega ta odvaha překvapila a pootevřel pusu, když mladík nechal deku spadnout na zem. Byl docela a úplně nahý. Šlachovitá postava a jasné obrysy svalů, které Diegovi připomněly Juriho baletní minulost.

Byl nádherný.

„A ty?“ zeptal se Juri divoce a Diego zaváhal, jestli mu dnešní rituál propůjčil odvahu, nebo jestli je tak sebejistý, protože je to zkrátka něco, co zná. Otevřel ruce dokořán, když do něj mladík až téměř agresivně strčil a nechal se s drobným úsměvem posadit na postel.

Juri nezaváhal ani na moment a vtáhl Diega do polibku, který byl úplně jiný od toho v sadu. Daleko byla Juriho nejistota a nesmělost. Bylo to jako líbat šavlozubého tygra a Diego syknul, když jej nezkrotný Juri kousl do brady, tak jak mu to on sám ukázal v poledne.

I přes svou bojovnost se však Juri uvelebil s jistou mírou podřízenosti na kolena mezi Diegova stehna a ten pohled byl tak hříšný, že i měsíc raději odvrátil tvář od okna. Mladík zvedl k Diegovi oči, jako by čekal na svolení, a Diego si jej podržel za bradu. Ne tak nezkrotný.

Sebevědomě se usmál. Nepřál si nic jiného, než vzít Jurimu zem zpod nohou a kochat se jeho poslušností. Až bude na hraně zoufalství, ale stále se bude snažit pána své rozkoše těšit.

Noci po rituálech bývají dlouhé.

Pobídl Juriho zvednutým obočím a potěšeně mu přejel ukazováčkem po krku, až mladík konečně přivřel oči.

O něco mírněji, ale stále s vervou mu Juri stáhl lem kalhot a vzal jej cílevědomě do ruky. Diego vydechl hlasitěji než před tím a všiml si Juriho úsměvu, když to uslyšel. Jen se směj. Dokud můžeš.

Juri na nic nečekal.

Diego nebyl plně vzrušený, ale mladík byl vcelku šikovný a situaci poměrně rychle změnil. Vložil si Diega do úst a horko, které obalilo špičku penisu mu na krátký moment ukradlo všechny myšlenky. Prsty zavadil o věnec a sám sebe musel přesvědčit, že na jeho sundání bude lepší chvíle. Toužil však zabořit prsty do vlasů a brát si, dokud nebude mladší pouze lapat po dechu.

Cítil, že dnes by takové hraní nedopadlo na správnou stranu a nebránil se, když Juri promnul v dlani celou jeho vzrušenost. Na pár momentů zavřel oči, a pak Juriho zastavil. Mladík se na něj zkoumavě zadíval, a když v Diegově výrazu nezahlédl nic zlého, usmál se.

Diego už však nemohl, nebo spíš nechtěl, čekat. Vstal a i Juriho vytáhl na nohy. Ten byl trochu překvapený, ale nechal sebou zacházet jako s panenkou. Diego přejel dlaněmi přes jemnou pokožku na bocích a několikrát do kůže chtivě zabořil prsty. Juri se prudce nadechl a Diego tak využil momentu, aby jej políbil. Majetnicky si obhájil svou nadřazenou pozici a pravou rukou sjel dolu po páteři.

Jurimu naběhla husí kůže, ale spokojeně zavzdychal, když jej v ten samý moment Diego uchopil do dlaně. Palcem podráždil citlivou špičku a každou reakci bedlivě pozoroval na Juriho tváři. Viděl v ní ten moment, kdy do něho pronikl prstem, i drobné zachvění rtů, když pronikl druhým.

Chtěl ho jen trochu podráždit, nečekal, že bude Juri připravený. Potěšilo jej, že si svůj příchod mladík naplánoval už ve sprše. Všechno bylo dovoleno.

Prsty nepohyboval, nechal je na místě jen aby si Juri uvědomil, jak moc si jej nárokují. Zcela invazivně přidal i třetí a nechal ten bolestivý moment splynout s táhlými pohyby druhé ruky., které Juri odměnil několika prudkými výdechy. Zatnul svaly na rukou a sklopil hlavu, když už to začalo být příliš. Diego dobře věděl, že vynesl intenzitu okamžiku během pár vteřin do extrémních výšin, ale nehodlal Juriho propustit, zatím ne.

Nechal všechny doteky zmizet a napil se Juriho zklamaného povzdechnutí a očí, které se na něj zlobně otočily.

„Pojď,“ pobídl jej a sám se usadil na postel. Měl naprosto přesnou představu toho, jak budou následující momenty probíhat. Sednul si do čela a pod záda si dal všechny polštáře až na jeden. Juri se mezitím ohnul k dece, kam spadl lubrikant, se kterým do místnosti přišel a Diego se pobaveně zasmál. Juri mu věnoval uražený pohled, ale pookřál, když se Diego natáhl pro jeho ruku.

Nechal se vtáhnout na postel a obkročmo se Diegovi uvelebil na stehna. Lehká nejistota se mu skrývala v očích, ale snažil se ji nedát najevo. Diego mu to viděl v obličeji. Sladká podřízenost, která jen prosila o odhalení.

„Můžu?“ podíval se na něj Juri cílevědomě a Diego přikývl. Juri byl očividně rád, že dělá něco, co zná. Znervózňoval ho tedy jen svým pohledem a rukama jej přidržoval za boky, aby nemusel hledat stabilitu. Mladík otevřel víčko zkušeně, pomocí zubů, trochu se nadzvedl a po kolenou popošel nad Diega, který vyčkával. Zvedl váhavě oči, jako by se ptal a Diego okamžitě pochopil. Nadzvedl hlavu a povzbudivě Juriho políbil.

Mladík si položil jednu ruku na jeho rameno a trochu zatnul nehty, když sjel Diego dlaněmi tak nízko na bocích, že pravým palcem pohladil tříslo. Věděl, že tím odvádí jeho pozornost, nemohl si však pomoct.

Juri se nadechl a uchopil Diega do ruky. Trošku se snížil, obočí semknuté soustředěním, oči přivřené a dech nepatrný. Ucítil Juriho horkost a levou rukou pevně sevřel jeho bok, protože si dával na čas. Nechtěl být nikde jinde, než zabořený hluboko v něm a Juri se musel v prvních pár vteřinách několikrát nahnout, aby našel ten správný úhel.

S třesoucími se koleny se snížil o něco víc a vydechl pusou, když Diego konečně proklouzl dovnitř. Oba se na chvilku zarazili a Diego využil momentu, aby druhého chytil pevně do ruky.

„Velniop.“ zašeptal Juri, jistě nezvyklý na takovou pozici a ještě pár nadávek, kterým Diego ani nerozuměl. Začal rukou líně pohybovat a nedal Jurimu ani chvilku.

Viděl jak se mu klepou nohy a věděl, že s Diegovou dráždící rukou v tak napjaté pozici nevydrží dlouho a bude se muset pohnout.

Juri se dle očekávání začal trochu snižovat, tiše vydechoval a oči stále zavřené, jen obočí se stáhlo pokaždé, když mu Diego přejel palcem přes špičku penisu. Snížil se ještě o kousek, než znovu zašeptal nějakou tichou nadávku a vlhce zalapal po dechu. Diego cítil, že je skoro celý uvnitř a ta těsnost a horkost jej pomalu připravovala o trpělivost i rozum.

„Tam?“ zeptal se Diego chápavě a rukou na Juriho boku přejel výš, do pasu a pak až téměř do podpaží, aby mu palcem přejel přes husí kůži. Juri nepřítomně přikývl a otevřel pusu dokořán, když se Diego nečekaně pohnul a pomohl Jurimu znovu nahoru.

Oba hlasitě vydechli, když se Juri znovu snížil a Diego zavřel oči, protože Juri na něj měl neskutečný účinek, měl pocit, že jej zničí.

Juri se začal zvedat s větší jistotou a Diego si dovolil obě ruce položit na jeho boky. Pomáhal mu vysedávat a zašklebil se, když jej Juri poškrábal nehty na rameni. Tempo se zrychlovalo a mladík získával pevnou půdu pod nohama.

„Juri, spoj ruce za zády.“ nečekal Diego už ani chvíli, protože věděl, že nezbývá mnoho času.

„Co?“ zarazil se Juri zadýchaně a nechápavě se se na něj podíval. Slabě se chvěl. Diego chápal, že jej mladík zkrátka nevnímal a zprudka vydechl, když Juri zatnul svaly.

„Spoj si ruce za zády, jako při takate.“ zopakoval svůj rozkaz a trochu se pousmál, když Juri zaváhal. Nemusel se však znovu vyslovit, protože jej zaraženě poslechl. Narovnal se v ramenou a docela ztratil oporu, kterou měl v Diegově rameni a předloktí. Nejistě se zavrtěl a znovu zalapal po dechu, protože klesl v bocích až téměř za pomyslnou mez. Diego mu znovu pomohl nahoru a fascinovaně sledoval Juriho souboj.

Snažil se elegantně dosednout, ale v narovnané pozici měl Diego větší pravděpodobnost, že narazí na prostatu a Juriho nejisté pohybování tu šanci akorát zvyšovalo. Několikrát syknul a frustrovaně pohlédl na Diega, který zvedl nekompromisně obočí. Tempo se změnilo v úmorně pomalé a vyvrcholení se vzdálilo o několik mil.

„Tohle…“ vydechl Juri po chvilce, když se musel znovu zastavit a třesoucí se nohy jej přestávaly poslouchat. Diego se usmál a dlaněmi přejel na stehna, pak dozadu, a prsty nahmatal místo, jež je oba spojovalo, protože Juri opět sevřel svaly a zavzdychal.

„Copak?“ usmál se Diego spokojeně a nadzvedl se, aby mohl Juriho políbit. Ten se nechal, Diego téměř cítil tu Juriho úlevu, když se mohl na chvilku ohnout dopředu. Viděl, jak moc je Juri tvrdý, a kdyby nebylo tak pozdě a necítil svou vlastní únavu, hrál by si klidně ještě několik minut. Juri však vypadal, že je na kraji zoufalství.

Diego se znovu usmál a během vteřiny je oba přetočil. Na moment vyklouzl z mladíkova horkého těla, jen aby si ho nastavil do lepší pozice. Juri ho potěšil rukama stále poslušně spojenýma za zády, která smyslně prohnul jakmile mu Diego podsunul pod boky polštář. Trošku se nadzvedl, ale to Diego nechtěl. Téměř ho přimáčkl na polštář a věděl, že mu vzrušení právě bolestivě drtil mezi polštářem a jeho vlastním tělem a nemohl se neusmát. Jak sladce zasténal.

Ruce za zády uchopil jako otěže a druhou dlaní sevřel pevně bok. Juri na něj trošku nejistě zašilhal přes vlasy a květiny, které spadly vedle něj a Diego mu věnoval jedno něžné pohlazení. Aby věděl.

Pak se však zaměřil na svou vlastní vzrušenost a výhled, který se před ním otevřel. Soustředěně do Juriho pronikl palcem a sledoval, jak ochotně jej jeho tělo přijalo. Promnul se v dlani a pomalu do něj pronikl. Juri si hlavu na bok téměř vyvrátil, tvář vmáčknutou do matrace. Hluboce dýchal, ústa zavřená.  

Diego se ušklíbnul. Nechtěl, ale nemohl si pomoct. Zastavil se přesně v místě, kde se před tím zarazil i Juri a chvilku zvažoval. Pohladil jej po bederní páteři, pevně uchopil za bok a jedním plynulým pohybem pronikl tak hluboko, že boky přitiskl k Juriho rozpálené kůži.

Mladík nevydal ani hlásku, otevřel pusu do kořán a několikrát rozechvěle vydechl. Diego to všechno viděl. Jak tenká hranice byla, a že jediným špatným pohybem by bolest převážila vše ostatní. Odměnil jej dalším pohlazením a jemně na něj zabroukal, když Juri zasténal, protože se Diego vysunul téměř celý ven a zajel zpátky až nadoraz. Věděl však, že s každým pomalým pohybem se přibližuje víc pevnině a za pár vteřin už si mladíka divoce bral, že si jej musel podržet i za druhý bok.

Přivlastnil si tělo pod sebou zcela hříšným způsobem a jen na pár vteřin se vyvedl z rytmu než tvrdě přirazil a vyvrcholil.

Juri byl zaseknutý někde mezi světy absolutního vzrušení, frustrace a reality, protože když ho Diego přetočil na bok a sevřel jeho vlastní vzrušení se sebevědomou intenzitou, zakryl si tvář dlaní a okamžitě se udělal.

Jemně se třásl a působil skutečně uboze. Diego se s lehkým úsměvem sehnul a políbil jej na rameno, na žebra, pak na spánek a konečně, mladík odtáhl ruce a ukázal se mu. Upřel na něj skelné oči a nepatrně zanaříkal, když z něj Diego vyklouzl. Zcela kouzelně.

„Počkej chviličku.“ zašeptal Diego a sám se postavil vedle postele na rozklepané nohy. Několikrát klidně vydechl a očima přejel linie těla, které leželo v bledě modrém povlečení. Majetnické myšlenky nezastavil, ale popadl ručník, který se sušil přehozený přes dřevěnou židli a oba je trochu utřel.

Špinavý polštář hodil bez milosti na zem, nepochyboval, že Juri dnešní sex pocítí celý zítřek a trochu jej politoval, když si vedle něj lehl a mladík se sotva pohnul. Vzal si jeho ruku a zlehka si ji přiložil ke rtům.

„Spokojený?“ usmál se na Juriho nepřítomný úsměv a po drobném přikývnutí jej políbil na ústa. Juri polibek oplatil jemně a docela podřízeně.