„Myslíš, že bych mu měl zavolat?“ zeptal se s nejistotou v hlase a ohnul se pro podtácek, který mu spadl.

„Myslím, že se chová jako kretén a měl bys počkat až se vrátíš.“ odpověděl otrávený Valera a pootevřel okno ven, ačkoliv tak pršelo na vnitřní parapet. Venku se déšť spojoval do provazů a nikdo nebyl tak šílený, aby opustil domov.

„No jo, ale on je zase kvůli něčemu nasranej a vždycky tak vydrží hrozně dlouho.“ stěžoval si Juri a podtácek položil odhodlaně na stůl. Už mu spadl dvakrát.

„No právě, jen ho nech. Ona ho trochu uklidní i Ingrid a třeba si vzpomene proč je na tebe vždycky hodnej.“ narážel Valera okamžitě na Anastázovu sexuální orientaci.

Anastáz mu totiž neodepsal na jedinou zprávu a Juri se začínal skutečně bát. Ještě nikdy mu něco takového neudělal. Už jednou se na něj naštval, ale to byla jen Juriho chyba a Anastáz měl naprosté právo. Teď si nebyl jistý, co přesně udělal. A těžko napraví něco takového. Frustrovaně zaklonil hlavu a promnul oči. Neděle byla náročná a dopoledne ve škole ještě horší.

„A co pan doktor? Jak se těší?“ změnil Juri téma. Přišlo mu, že posledních pár týdnů se mluví neustále jen o něm.

„Stefan se těší jako blázen. Už hrozně dlouho neměl dovolenou víc jak dva nebo tři dny. Celý týden volna už zní jako něco úplně neskutečnýho. I pro mě!“ usmál se Valera a spokojeně si založil ruce za hlavu. „Budeme mít sex celý dny. Žádný mluvení, žádný jídlo. Jenom pití a sex.“ prohlásil s chloubou v hlase a Juri se musel usmát.

„A už ti Stefan dovolil bejt nahoře?“

„Už před měsícem!“ smetl jej Valera se smíchem ze stolu. „Jako doktor, mi dokáže popisovat první i poslední sval, kterej kvůli tomu musí uvolnit.“ rozesmál se a trošku upil džusu, který se chladil na stole s kostkami ledu. „Je to docela roztomilý. Ale moc si to neužije. Spíš to dělá jenom kvůli mně, ale je vidět, že je radši když nemusí. Nebo třeba jenom prsty a tak. Myslím, že problém má spíš s přípravou, protože co si budeme, i když seš vegan, je to otrava.“ poukázal na drobnosti, které Juri nemusel díky Anastázovi řešit už delší dobu.

„Takže něco jako Anastáz?“

„Anastáz si užívá, když ho pořádně roztáhneš a trochu to bolí. Ten se podobá spíš tobě.“ zamítl Valera bez zaváhání a užíval si Juriho pohled zabořený do stolu. Nebylo to tak, že by mohl něco namítat. Valera jej znal lépe než kdokoliv jiný.

„To je asi pravda.“ přiznal nakonec s kapkou studu a natáhl se pro podtácek.

„A mimochodem!“ Vzpomněl si najednou Valera a vytáhl telefon. „Víš jak je ten baleťák, co ho máš tak rád. Jak se jmenuje?“ začal a Juri v se v očekávání naklonil. „Ten Edgar Morvai. Našel jsem, konečně, jeho Instagram a podívej.“ otočil na Juriho svůj telefon plný fotek z, Jurimu dobře známého, studia.

„To si děláš srandu?“ vzal si telefon a projel několik fotek. Byl na nich krásný, tmavovlasý muž v závěsech a s klidným výrazem. „Páni.“ vydechl Juri a představy jely na plné obrátky.

„Já věděl, že tě to zaujme.“ pochechtával se Valera a vzal si telefon zpátky. „Ale když se nad tím zamyslíš, tak to dává smysl. Jako ze všech lidí bych přesně čekal, že nejvíc lidí v kinku budou hlavně umělci a tak. A pro závěsy je určitě výhoda, když seš dobře protaženej.“ pokynul Valera prstem na svého kamaráda. Juri pravdivě přikývnul, ale myšlenky se stáčely k Ludisovi, na první pohled obyčejnému ajťákovi.

„Jo no. Ty jo, to bude strašný pozítří.“ upozornil Juri trochu skepticky na lístky na balet. Šli se znovu podívat na malou skupinku umělců, kteří sázeli na svou kreativitu a Edgar Morvai patřil k zakládajícím členům.

„Naopak! Si to užiju ještě víc.“ nedal se Valera zastrašit a telefon schoval zase do kapsy. „Stefan moje nadšení úplně nesdílel, ale i on uznal, že je fakt nádhernej.“ drmolil dál a otevřel okno dokořán. Vystrčil ruku a chytal vodu jako zvědavé zvíře.

„Tak Stefana tohle úplně neláká, ne?“ ujistil se Juri.

„Vůbec.“ potvrdil Valera. „Ani mě ne, upřímně. Jakože zkoušeli jsme nějaký věci, viď, ale stejně si to nejvíc užiju normálně. Hlavně on by nedokázal bejt zlej, chápeš.“ vysvětloval se Valera.

A Juri si popravdě nedovedl Stefana představit jako někoho jiného, než hodného doktora. Byl anesteziolog s mnohaletou praxí a laskavost z něj přímo kapala. Svého mladého přítele si s chutí rozmazloval. A Valera se velice rád nechal. Byli pro sebe naprosto dokonalí. Nebo alespoň tak se to zdálo na povrch.

„A ty bys ani nechtěl, aby byl.“ připomněl Juri a Valera přikývl.

„Nejsem jako ty. Co Diego? Už ti konečně naplácá?“

Juri zvedl obočí a usmál se.

„Nevím, asi ne. Trval na tom, že si teprve ujasníme co a jak.“ odpověděl popravdě. „Oběd jsem ale neměl.“ dodal potměšile a Valera se rozesmál.

„Příprava je důležitá. Kdyby náhodou.“ souhlasil však a přivřel okno, protože mu začal být trochu zima. Z předchozího dne spadla teplota o pět stupňů a déšť vybízel k zahrabání pod přikrývky a tulení.

„No nic.“ spráskl Valera ruce a dopil malý zbytek džusu. „Já tě nechám, aby ses stihl připravit,“ zamrkal na něj a Juri se zasmál. „A půjdu. Nezapomeň, pozítří je to už od sedmi a užij si divoký sex. Nebo alespoň debatu o něm.“ zakroutil hlavou v náznaku, že je Juri alespoň trochu šílený a rozešel se na chodbu.

Juri ho následoval i s několika kopanci. Valera jeho atak ovšem očekával, takže se mu nepodařilo zasáhnout cílenou holeň. Zaskučel, když se kopl o dveře do nártu.

„Ha! To ti patří!“ uhýbal Valera se smíchem na chodbě a prvních pár schodů seběhl. Kdyby ho chtěl kamarád náhodou pronásledovat až dolů.

Juri zavřel dveře a zkontroloval čas. Měl ho ještě docela dost, ale i tak. Skočil do sprchy, namazal se krémem od hlavy až k patě, a pak se znovu osprchoval, protože co kdyby to bylo moc. Nakonec se s nervozitou na dně žaludku uložil na sedačku. Sebekriticky přemýšlel o všem, co by se mohlo pokazit a nedokázal se odprostit od pocitu, že to ho stejně něco překvapí.

Alespoň se dohodli, že Diego přijde k němu. Byl rád, že se teď nemusí přesouvat. Nebude tolik nervózní, že se z Diega vyklube masový vrah. A jestli ano, bude mít trochu víc šancí, než v nějakém neznámém hotelu.

Už se schylovalo ke čtvrté hodině a Juri nevydržel ležet. Vyvětral celý byt a vůně deště se dovnitř vehnala jako orkán. Nakonec nechal jedno okno otevřené a rozsvítil dvě menší světla v obýváku. Za normálního dne bývala občas pokoji moc velká tma a při dešti to vypadalo jako v zimní podvečer.

Připravil hrnky na čaj a džusy. Nevěděl, co si dá Diego, ale bylo dobré mít zásobu. Cloumala jím nedočkavost a strach.

Když zazvonil zvonek, Juri si připadal už úplně mimo. Nestačil říct ani jednu větu, kterou si naplánoval a Diego byl blízko, ruce okolo jeho ramen. Krátké, ale silné obětí mu vyhnalo z hlavy většinu myšlenek. I strach, že budou spatřeni.

„Těšil jsem se na tebe.“ pověděl mu Diego když vycházeli schody. Starší se rozhlížel zvědavě kolem a Juri doufal, že si nebude myslet, že to není na nic. Malý byt v centru si oblíbil, ale měl daleko od nějakého moderního luxusu.

„Není to moc moderní, ale je to fajn.“ otočil se na Diega s rozpačitým výrazem.

„Měl bys vidět můj byt v Paříži.“ usmál se Diego lehce a pohladil kované zábradlí. „Divím se, že se tam ještě nechodí na toaletu na pavlač.“

Juri se soustředil, aby do Diega omylem nevrazil a snažil se rychle odemknout dveře od bytu. Trošku ustoupil, aby mohl pozvaný projít. Diego si sundal boty dřív než mu Juri řekl, ať si je nechá a ohromeně prošel dovnitř.

„Páni, to je obrovský. Já jsem čekal jednu, nanejvýš dvě místnosti.“ otočil se na Juriho, který stál u dveří. Byl rád, že se byt Diegovi líbí.

„Anastázův táta má hodně peněz, já bych si to dovolit vážně nemohl.“ připomněl, že on sám by měl sotva na koleje a na stipendium není dostatečně pečlivý.

„Ale i tak. To je tvůj pokoj? Můžu se podívat?“ nemohl si Diego pomoct a Juri s úsměvem přikývnul. Ráno uklidil úplně všude.

„Tak takhle vypadá pokoj muzikanta.“ ozval se udivený hlas a zadrnkání struny. Juri sklopil hlavu a krotil úsměv, který se neustále objevoval na obličeji.

„Dáš si čaj? Nebo džus? Vodu?“ zeptal se místo odpovědi a pomalu se rozešel do kuchyně.

„Stačí voda. Děkuju!“ houknul Diego nazpátek a ještě pár vteřin trvalo, než Juriho do kuchyně následoval.

„Snad nikdy jsem neviděl tolik nástrojů v jednom pokoji. Je to neuvěřitelné.“ rozjímal se Diego a pomalu procházel po obýváku, který byl spojený s kuchyní. Díval se na poličky, kde byly všelijaké drobnosti a pomalu přešel k jídelnímu stolu u okna. S poloprázdnou skleničkou džusu.

„Sousedi by asi řekli něco trochu jinýho.“ poukázal Juri na fakt, že když nahrává nebo trénuje, může to být občas docela náročné. Proto byl nejraději ve studiu.

„Já bych byl pořád se skleničkou u zdi a poslouchal.“ nedal si to Diego vymluvit a poděkoval za vodu, kterou mu Juri podal.

„Chceš začít hned, nebo…“ rozhodil Juri bezradně ruce a trochu se lekl, když se na něj Diego zadíval.

„Můžeme začít, ať z toho nejsme zbytečně nervózní.“ usmál se však na Juriho a ukázal pobaveně na fotku Anastáze s Ingrid. Visela na zdi vedle televize a působila oproti zbytku bytu neskutečně dospěle.

„Ty jsi nervózní?“ zeptal se Juri trochu zvědavě. Všiml si, že Diego podupává nohou, ale nemyslel, že někdo tak zkušený jako Diego by mohl být nervózní. Ne z Juriho.

„Jsem.“ přiznal Diego s úsměvem. „Tohle není jako jen tak někde po seznámení v baru. Na tobě mi záleží a chtěl bych se s tebou vídat pravidelně, takže bych byl rád, kdybych na nic nezapomněl.“

Juri přikývnul. Dávalo to smysl, ale trošku jej děsila představa, že se vídají pravidelně. Sedl si ke stolu na své obvyklé místo a Diego se uvelebil v tureckém sedu na židli naproti. Seděl hned vedle pootevřeného okna a potěšeně se z něj podíval.

„Miluju letní deště.“ usmál se na Juriho, který souhlasně přikývl a vzal si oříšek. Připravil na stůl dvě misky. Jednu s oříšky a druhou s kandovaným ovocem. Nebyl si jistý.

„Takže, první věc, ať to máme z krku. Jsem docela promiskuitní, spím s hodně lidmi, a i když kondomy jsou super, riziko tam je. Nechávám se na, teď nevím, jestli to neříkáte jinak… STIs?“ podíval se tázavě na Juriho, který byl naprosto šokovaný. Nečekal, že začnou tady. „No prostě nechávám se testovat docela pravidelně a poslední výsledky testů hodím na google disk, ať to máš pohromadě. Možná nebudeme mít sex, ale i tak je pro tebe dobré vědět, že jsem čistý. Nečekám pravidelné testy od tebe, ale pokud spolu budeme mít sex, byl bych rád, kdybys mi tam jeden poslal ještě před. Kdybys chtěl, až budeme hotoví, poradím ti co a jak ohledně testů.“

Juriho mysl se divoce otáčela okolo všech nových informací a navlhčil si rty. Napil se. V životě si testy na nemoci nedělal, ale věděl, že Valera ano. Než začal spát se Stefanem. Znal vlastně docela dost lidí, kteří se brzy v novém vztahu nechali otestovat. On sám však nikdy tu potřebu neměl. S Anastázem používali kondomy.

„Čímž jsem tě nechtěl děsit, spíš možná ukázat, že jsem v tomhle ohledu zodpovědný a můžeme si vzájemně důvěřovat?“ všiml si Diego Juriho výrazu a položil si lokty na stůl, aby byl Jurimu blíž. Ten tiše přikývl. Upřímnost.

„Asi mi s tím budeš muset poradit.“ ošil se nepohodlně a zhluboka se napil džusu.

„Samozřejmě. Až vyřešíme tohle,“ vytáhl z batohu tablet, „tak ti nějaké ukážu.“ usmál se Diego nenuceně, že se Juri musel trochu uvolnit. Žádné nepochopení, ani údiv, že Juri neví.

„Tak teď druhá důležitá věc, safewords.“ Diego chvilku ťukal do tabletu, otevíral dokument a pak se zadíval na Juriho. „Nepoužívám je úplně s každým, ale s tebou chci. Nechci riskovat, že tě omylem zraním, nebo že si nebudeme rozumět. Máš s tím nějaký problém, je pro tebe semafor třeba spouštěč nebo tak něco?“

Juri si nebyl jistý, co myslel Diego spouštěčem, ale semafor mu nevadil. Spíš si nebyl jistý, jestli ho má skutečně používat, nebo je to spíš taková formalita. Diego se však tvářil seriózně.

„Seš si jistej, že… Jakože nemusíme to používat, ne kvůli mně. Jestli to nepoužíváš s každým, tak na-…“

„Promiň, ale přeruším tě. Špatně jsem se vyjádřil. S některými partnery je nepoužívám, protože se známe už roky a reálně už je používat nemusíme. S tebou budu mít první scény vůbec, takže bych s tebou safewords používal i kdybychom se mimo kink znali roky.“

Dobře, to znělo inteligentně. Juri občas zapomínal na množství partnerů, které musel Diego mít a byl trochu nejistý. Moc nerozuměl, proč by hledal někoho tak nezkušeného jako byl on.

„Jestli s tím nemáš problém, rád bych používal tradiční systém zelená – v pořádku, žlutá – zpomalit a červená -stop. Použil jsi je někdy?“

„Použil.“ přikývl Juri, ale nehodlal dobrovolně vydat víc informací. Bylo by lepší, kdyby se o jeho minulých zkušenostech Diego dozvěděl co nejméně.

„Dobře, takže ti nevadí, používat je i teď?“ začal Diego našlapovat opatrně, jakoby tušil nějakou past. Juri však jen zavrtěl hlavou a znovu se napil. Jen, aby mohl něco udělat.

„Výborně. Teď v začátku stejně uděláme nějaké základy a limity, abych se ujistil, že si rozumíme, a že ti můj styl vyhovuje.“ usmál se Diego znovu zcela kouzelně a chvilku byl potichu, aby změnil odpovědi v dokumentu.

„Tak, výborně. Ještě než se dostaneme ke hrám, moje scény. Vím, že jsi nějaké už měl, ale pořád jsi v tom docela nový. Takže já ti dám normálně vědět kdy začínáme i kdy končíme a končit budeme vždy trochu dřív, kvůli aftercare.“ věnoval Diego zase pozornost Jurimu.

Ten byl rád, že už má nějaké zkušenosti. I když minimální. Jistá podobnost s Ludisem tu byla. Konečně tušil, co čekat. Po prvotním překvapení s STD.

„Jak to máš s aftercare? Něco speciálního, nebo to necháš na mě?“ pokračoval Diego a trochu se napil. Juri poposedl.

„No já nevím. Asi nic speciálního.“ řekl nakonec. Přišlo mu, že aftercare je jedna z těch věcí o kterých každý mluví, ale nikdo ve skutečnosti nedělá. Pravděpodobně stejně jako stopka, jak tomu říkal Ludis. Ten žádnou aftercare taky nedělal a Jurimu nic nechybělo. Naopak. Byl rád, že může jet domů. Neuměl si ani představit, že by tam zůstal déle.

„Dobře.“ usmál se Diego, ale působil trochu rozhozeně. Juri si nebyl jistý, jestli za to mohl on a začínal trochu pochybovat, jestli to bylo zase celé dobrý nápad.

„Většinou dělám dva typy scén. Ty, které zahrnují impakt nebo nějaké jiné hry trochu na bolest a pak ty, které cílí spíš na ponížení, jako třeba klečení, krmení, feminizaci a tak. Nejsem úplně do hardcore věcí, ale k tomu se ještě dostanu u limitů. Tyhle dva typy se alespoň teď v začátku pokusím oddělovat, abych tě nepředstavil až moc věcem najednou. Pak časem to třeba začneme prolínat.“

Diego vše vysvětloval s lehkostí v hlase a Juri začínal mít dost divoké představy. Klečení, krmení, impakt. Polkl a nemohl si pomoct. Lehké podráždění z toho, že o tom jenom mluvili.

„Všechno zatím v pohodě?“ ujistil se Diego a tablet položil na stůl.

„Nejradši bych- jakože jen jsem asi trochu nervózní.“ odpověděl popravdě.

„To je samozřejmé. Ale jinak se ti zatím nic nepříčí?“

„Vůbec.“ vydechl Juri s úsměvem. „Naopak.“ podíval se stranou a polkl. Věděl, že konečky uší musí mít rudé.

„Výborně!“ zasmál se Diego. „Miluju, že jsi takhle upřímný, děkuju.“ ocenil jej okamžitě Diego a Juri se na něj překvapeně podíval. Přejel jazykem po zadní straně zubů a nakonec se kousl do tváře, aby se neusmál.

„Další věc, která ještě není přímo k limitům, je vzrušení. Já se určitě vzruším i když budeme dělat něco asexuálního. Předpokládám, že ty také a může dál nastat několik scénářů. Buď to budeme úplně ignorovat, takže bychom prostě pokračovali ve scéně a nebudeme dělat nic sexuálního. Pokud to nezměníme mimo scénu.“ odmlčel se a Juri netrpělivě čekal na další možnosti.

„Pak to můžeme tak trochu nechat, jakože bych tě v tom podporoval, ale nebylo by to nutně za záměrem abys vyvrcholil. No a pak poslední, kde budeme vyloženě cílit na orgasmus. Když se vzrušíš.“ Diego si opřel bradu do dlaně s pohledem na Jurim, kterému se vystřídalo hned několik výrazů.

„Nemusíš vybrat jedno. Může to být podobně jako se scénami. Někdy to bude scéna zaměřená čistě na ponížení a někdy se může prolínat i s bolestí. Někdy můžeme nechat erotogenní zóny být a někdy půjdu rovnou po orgasmu.“ nadhodil Diego pomocnou ruku a Juri si oddychl.

„To by bylo asi nejlepší.“ přikývl a pak se zamyslel. Ještě s prvními slovy si nebyl jistý, že to skutečně vysloví. „Ale kdybychom to mohli neignorovat, tak… Nebo jak chceš, samozřejmě. Ale kdybys mi dal třeba vědět předem, že nebudeme dělat nic sexuálního. Kdyby to šlo?“ dostával ze sebe váhavá slova a neodvážil se zvednout oči od stolu.

„Tak to můžeme nechat na safewords a když jeden z nás vyloženě nebude chtít, tak se domluvíme těsně předem.“ navrhnul Diego s očima na tabletu a hned začal měnit odpovědi. Juri přikývnul a Diego nevyžadoval verbální potvrzení. Zůstal tedy tiše sedět a přemýšlel, jak moc teď porušuje nepsaná pravidla a zajeté věci.

„Myslíš, že budeš mít problém, když já orgasmus mít nebudu? Během scény? Nebo když ho budu mít úplně na začátku a pak už nic?“ zeptal se Diego a Juri zavrtěl hlavou. Mělo by mu to vadit? Vadilo to ostatním lidem? „Super.“ usmál se však Diego nenuceně a znovu upravil další odpověď v dokumentu.

„Ještě teda samozřejmě můžeš použít ty safewords. Řekněme, že v tomhle kontextu by žlutá znamenala zastavit podněty, které ti to vzrušení přivádí a trochu zvolnit. Jakože si o tom promluvit. A červená by byla klasicky zastavit scénu a přejít třeba do aftercare, nebo si o tom hned promluvit.“ přemýšlel Diego nahlas a Juri hltal každé slovo.

Diego chtěl o všem mluvit, všechno probírat. Nebyl si jistý, jestli je to pro něj úplně to pravé. Většinou mu v ty chvíle mluvení moc nešlo. Ostatně, jak se prokázalo s Ludisem, nejlepší strategií bylo zastavit a jít si po svém.

„Mluvíš o tom všem hrozně jednoduše.“ odvážil se nakonec Juri poznamenat.

Oslovený zvedl překvapeně oči od obrazovky a pak se usmál.

„Pro mě je to základ. Kdybychom o tom nemluvili, lehce se budu cítit jakože tě nějak zneužívám.“ vysvětlil.

„To mě nenapadlo.“ připustil Juri a pro sebe se usmál. Nechápal, že Diego by si mohl připadat jako násilník. Byl skutečně opatrný. Ale možná to bylo něco, co se vyvinulo až s časem.

„Ale je pravda, že třeba s někým zkušenějším bych to probral rychleji. Možná bychom se ani pro tuhle část nesešli. Jen bychom si navzájem nasdíleli pravidla, testy a podobně a rovnou bychom skočili do scény. Třeba po půl hodince. U tebe bych byl opravdu rád, kdyby se ti to ještě rozleželo v hlavě. Fantazie často neodpovídá realitě a ty jako nováček můžeš být poměrně jednoduše zneužitelný.“

Diego se tvářil seriózně, ale jeho hlas měl podtón smutného úsměvu. Juri se trochu bál, jestli nemluví Diego s vlastní zkušenosti. Chtěl se zeptat. Nebyl si však jistý, že by měl připomínat nějaké špatné zážitky. Nechtěl Diega rozhodit. Mlčky přikývl a Diego se opřel do židle. Napil se vody a pak položil tablet na stůl.

„Co doteky? Jsou nějaká místa, kterým se mám vyvarovat? I s provazem?“

Juri chtěl okamžitě zavrtět hlavou, že ne, už otevíral pusu, ale rychle ji zase zavřel. Až secvakly zuby. Polil jej studený pot, když si vzpomněl na ruce na krku a ošil se. Nikdo za ním však nestál. Ani neměl svázané ruce, mohl by se tedy bránit.

„Ano? Jsou?“ ztišil Diego hlas a napjatě Juriho pozoroval. Ten přikývl.

„Možná,“ zvedl ruku a položil si je na krk, „možná krk?“ podíval se z okna. Nevadilo mu však, když se ho někdo jen tak dotknul. A měl rád, když ho někdo na krk políbil. Nejspíš. Nikdy s tím neměl problém. Možná to bylo jen s provazy, uvědomil si. „Když mám svázaný ruce, tak krk.“ řekl definitivně o něco pevnějším hlasem a tázavě se podíval na Diega, jestli je to dobrá odpověď.

Ten naléhavě přikývl a nechal tablet prozatím ležet. Sledoval mladíkovy reakce.

„A to platí jen pro ruce, nebo i polibky?“

Juri si nemohl vzpomenout. Nebyl si jistý, jestli jej někdy Anastáz líbal na krk, když byl v provazech. Chtěl říct, že jen ruce, ale nebyl si jistý. Zprudka se nadechl a pak zavrtěl hlavou.

„Jestli nevíš, tak nevadí. Nebudu se dotýkat krku a celkově ho tady označím jako slabý limit i když nebudeš v provazech. Jen tak abych si pamatoval, že musím našlapovat opatrně, dobře?“ usmál se Diego hřejivě, což Juriho uklidnilo. Nemohl přeci dělat nic špatně, když se na něho takhle díval.

„Dobře.“ usmál se zpátky a napil. Vyschlo mu v krku během jediné vteřiny.

„Ještě někde? Erotogenní zóny jsou v pohodě? Bradavky, penis, anální stimulace?“ propaloval ho Diego stále pohledem.

„To je v pohodě.“ usmál se Juri a vykouknul z okna. Nemohl se zbavit pocitu, že je to prostě trapné. Ani Diegova záměrná klinická mluva moc nepomáhala.

„No a teď teda ta poslední část. Něco už jsi včera večer vyplnil, za to děkuju, protože se můžeme soustředit na zbytek. Já jsem to ještě obohatil o svoje limity a nasdílím to tam ještě teď, aby ses na to mohl podívat co nejdřív. Stejně to ale trochu projdu.“

„Takže orální i anální sex jsi odsouhlasil, že v pohodě, hračky taky, pásku přes oči taky.“ zvedl tázavě pohled, jestli to říká správně. Juri potvrdil.

„Roubík tu máš jako možná, tak to bychom vyzkoušeli pomalu a jediný hard limit tady máš breath play, takže to dám úplně pryč. Já jsem rovnou označil i svoje limity, jsou tu vypsaný.“ zvedl Diego znovu pohled a hned jím zase uhnul. K Juriho překvapení. „Jediné, co bych asi zmínil jsou moje trauma triggers. Jakákoliv anální stimulace je pro mě těžký limit. Orální sex ode mě jenom za určitých okolností. Nebudu pro tebe nikdy klečet. Jisté formy submisivity jsou v pořádku jen když se explicitně domluvíme předem. Třeba bych se nechal svázat, ale museli bychom se přesně domluvit, jak to proběhne.“

Juri jej propaloval pohledem a Diego mu oplácel zvláštním úsměvem.

Juri se nemohl zbavit pocitu, že má knedlík v krku. Diego nemusel nic říct. Trauma triggers. Těžko se věřilo, že někdo s tak vyrovnaným dojmem měl následky traumatu. Juri nebyl psycholog. Ani nevěděl, jak s něčím takovým jednat. Ptát se asi nebyl dobrý nápad. Nemohl si však pomoct a představil si hned to nejhorší. Doufal, že jeho mysl přehání.

„Tyhle limity jsou tam taky napsané, že?“ ujistil se Juri, jen aby nepokládal ty otázky, na které bude jistě myslet celou noc. Navíc představa, že na něco zapomene, byla skutečně děsivá.

„Samozřejmě. Je to tam všechno vypsané, stejně jako ta poslední část s jednotlivými kinky. Já jsem ještě vyškrtnul například hardcore impakt, protože mi to prostě nejde lehce přes ruku nebo třeba vosk mám jako lehký limit.“

To Juriho překvapilo a nestihl se zastavit. „Proč?“ zeptal se zmateně, ale uvědomil si rychle, že to nebyla férová otázka. Dovedl si představit, že důvody se neřešily. Limit byl prostě limit. „Promiň, nemusíš odpovídat.“ zakroutil sám nad sebou hlavou a za trest se kousl do jazyku. Idiot.

„Děkuju, že jsi takhle ohleduplný, Juri.“ usmál se na něj Diego skutečně potěšeně a Jurimu zrůžověly tváře. Diego to řekl hlasem, který si spojil v představách s úplně jinými okolnostmi. „Tohle zrovna není nic tak závažného, ale vosk používám jen někdy. Hodně zapálených svíček je riskantní, vždycky je z toho strašný nepořádek a je to dost nebezpečné. Stačí špatně vyrobená svíčka a místo hraní partnera popálím. Což mě rozhodně neláká. Ale jak říkám, někdy to můžeme vyzkoušet. Pokud sis s voskem nikdy nehrál, může to být docela zajímavá zkušenost. Pro mě byly všechny převážně příjemné.“

„Já jsem s voskem nikdy nic nedělal, ale asi ani nemusím. Nebo jako není to něco, co musím vyzkoušet za každou cenu. Asi.“ zamyslel se Juri. Nepřišlo mu to tak strašidelné nebo odporné, ale ani ho nemrzelo, že o něco takového přijde.

„Safewords budu používat taky. Hlavně na začátku, abys měl představu kdy je dobré je použít. Neděs se, když je použiju místo tebe. Promluvíme si o tom, co mě vyděsilo a co se mi nelíbilo a klidně můžeme pokračovat dál.“ usmál se na Juriho, kterého ani nenapadlo, že by je mohl Diego potřebovat. Ta malá skutečnost jej však zvláštním způsobem uklidňovala. Že nikdy nemůže udělat něco tak špatného. Protože i pro Diega je tam cesta ven. Usmál se na něj souhlasně a zhluboka se nadechl. Začínala jej bolet záda.

„Nevadí ti, když si na chvilku stoupnu?“ zeptal se Juri, aby náhodou neurazil. Diego se na něj pobaveně podíval a zavrtěl hlavou.

„Už tu sedíme docela dlouho, možná bychom si mohli dát pauzu. Ono toho beztak už moc není, takže si to kdyžtak můžeš, ten zbytek, projít sám.“ usmál se Diego a také se postavil.

„Co tam ještě zbývá? Oslovování… a ještě něco?“ nemohl si Juri vzpomenout, ačkoliv viděl dokument snad už tisíckrát. Pomalu se rozešel do kuchyně.

„Myslíš, že můžu poprosit o čaj? Oslovování a ještě shibari, ale oslovování je jednoduché. Říkat pane mi nemusíš, ale jestli chceš, můžeš. Pokud se teda nedohodneme zrovna jinak.“ pokrčil Diego rameny a kývnul na krabičku s černým čajem, se kterou Juri tázavě zamával. „A shibari bych chtěl udělat trochu víc interaktivní. Já mám dnes čas, takže můžeme buď rovnou, nebo až v rámci první scény.“ dořekl Diego a zvědavě prohlížel regál plný knih. Byly hlavně o finančnictví, podnikání a dalších tématech z Anastázovy školy.

Jurimu se rozsvítily oči a poděkoval sám sobě za svou prozíravost. Věděl, že sprcha je dobrý nápad.

„Můžeme klidně teď. Já tu mám provazy, teda Anastáz, ale to je jedno.“ chtěl se rozejít do Anastázova pokoje, ale na poslední chvíli se vrátil. Nezapnul varnou konvici. Oplatil Diegův pobavený úsměv a nepokoušel se skrývat nadšení.

„Já jsem vzal nějaké s sebou, ale čím víc, tím líp.“ zvýšil Diego hlas, aby byl přes hukot konvice slyšet. Pak nezabránil úsměvu při pohledu na Juriho, který přitáhl tři provazy. S Anastázem už delší dobu nic nedělali a popravdě mu to docela scházelo. Položil je opatrně na podlahu a nenápadně přičichnul. Vždycky mu strašně voněly.