Nejistě přešlapoval před studiem a čekal, zda bude vpuštěn dovnitř. Z okapu sršely proudy vody a Juri se tisknul ke dveřím jako k mámě. Letní přívalový déšť dostál svému jménu a nikdo jej nečekal. Hlavní třída byla plná zmatených, mokrých lidí, kteří se v tričkách a tílkách tiskli pod jakoukoliv nejmenší stříšku. Asi aby měli alespoň pocit, že se snaží uniknout. Juri ji přebíhal dlouhým krokem, aby udělal to samé o pár ulic dál, před studiem, kde byl před nějakým časem s Anastázem na shibari lekci pro začátečníky.

Klíče v zámku zněly jako záchrana a broušení gilotiny zároveň.

„Ahoj Juri, pojď dovnitř, musí ti být zima.“ otevřel Ludis dokořán a vpustil promoklého mladíka dovnitř. Juri poděkoval a znale prošel chodbou k posledním dveřím, kde se nacházelo studio. Batoh si tiskl k hrudníku jako dítě plyšáka a na Ludise vrhal nejisté pohledy.

„Běž dovnitř, je otevřeno.“ pobídl jej starší s milým úsměvem a kývnul na dveře, do kterých Juri trochu zatlačil. Nic se nestalo, tak zatlačil trochu víc, a konečně se otevřely do malé kuchyňky, kterou se dalo projít do světlé místnosti, kde měli onu lekci.

„Mám jít rovnou…“ otočil se Juri nejistě. Na stole bylo několik misek s ovocem, dva hrnky a čajová konvice.

„Klidně si tam hoď věci,“ poukázal Ludis na batoh a zavřel dveře, „ale vrať se zpátky, prvně si ještě trochu popovídáme, ještě jednou projdeme formu a co tě dnes čeká. Dáš si čaj?“ usmál se a nečekal na odpověď rovnou nalil dva šálky téměř po okraj a ze skříňky vytáhl cukřenku.

Juri jej tedy poslechl, batoh si narovnal ke zdi ve studiu, kde bylo šero a déšť hlasitě bubnoval na parapety. Místnost vypadala skutečně mírumilovně a zcela nevinně. Byla dekorována v asijském stylu. Byly tam čtyři dřevěné sloupy, od stropu byly zavěšené bambusové tyče a jedna stěna byla doslova pokrytá metry provazů. Některé byly klasické hnědavé barvy, ale byly tam i barevnější kombinace, především pak červené nebo tmavé. Pod nimi bylo několik šuplíkovníků, jejichž obsah byl Jurimu tajemstvím a podlaha byla na došlap trošku měkká. Nevěděl, co je to za materiál, připomínalo to trochu lino, ale bylo to příjemnější. Bylo to jako obrovská podložka na jógu. Stěnu naproti oknům pokrývalo zrcadlo, jako to vídával v tanečních sálech.

Místnost nechal za sebou a vrátil se do kuchyně. Ludis na něj čekal u stolu s hrnkem čaje a miskou sušenek, Juri se pousmál.

„Děkuju.“ poukázal na čaj a sedl si na židli naproti Ludisovi, který se na Juriho vřele díval, jakoby měli v plánu jen přátelské posezení, a pak možná krátkou procházku.

„Říkal jsem si, že bychom si ještě stanovili nějaká pravidla, hlavně zopakovali některé věci, aby ses cítil trochu jistější.“ začal Ludis, když se Juri posadil a ruku položil na hrnek, protože prsty měl trochu zkřehlé. Rychle však tály, uvnitř studia bylo větší teplo než u Anastáze doma.

„To by bylo fajn.“ přikývl Juri a trochu se usmál. Byl rád, že se nevrhají rovnou do vázání, ale prodlužovalo to tak jeho nervozitu. Jako oddalování nějakého vystoupení, nechtěl nic pokazit.

„Takže, můžeš používat semafor, ale jak říkám, většinou reaguju na obyčejné ne. Navíc se tě budu v průběhu pořád ptát, protože je to tvoje první pořádné vázání. Očekávám od tebe poslušnost, zbytečně neprodlužuj, když tě o něco požádám a pokud máš s něčím problém, prostě to řekni, a nějak to vymyslíme.“ mluvil Ludis vyrovnaným hlasem a Juri začínal být víc a víc nervózní. Chce to vůbec dělat?

„Nestanovil jsi žádné limity, co se doteků týče, ale i tak to dnes vezmeme zlehka. Zůstaneš ve spodním prádle, což zachováme i do dalších scén, protože ani já nemám zájem s tebou mít sex. Pojedeme jenom v mezích toho s čím si souhlasil, s tím, že dnes to bude vážně jen o naladění se jeden na druhého, nic strašného.“ usmál se Ludis, ale bylo vidět, že si všímá Juriho stoupající nervozity. Posunul k němu misku sušenek o něco blíž v jasné pobídce, ale blonďatý mladík měl žaludek smotaný do několika uzlů. Nervózně se pousmál a cítil, že se mu potí dlaně. Položil si je na stehna a díval se do čaje.

„Vzrušení budeme oba vzájemně ignorovat, a ty se nebudeš sám sebe dotýkat, pokud ti to nedovolím, nebo tě o to nepožádám.“ pokračoval Ludis. Vážně s tímhle vším souhlasil? Nemůžou už na to jít? Zadíval se hrnek, protože na sobě měl symbol draka a pomyslel si, že tohle je přesně ten typ věci, za který by v Americe studio veřejně pranýřovali kvůli cultural appropriation.

„Většina pravidel bude zůstávat stejná i do budoucna až na mluvení. Dnes chci, abys se mnou komunikoval, když se tě na něco dneska zeptám, tak můžeš odpovědět jak chceš a čím víc mi dáš, tím líp. V budoucnu pravidla mluvení trochu upřesním, spíš to bude třeba, že můžeš klást jen otázky, jinak pouze přikyvovat nebo tak, ale to si vždy upřesníme před každou scénou.“

Dobrá, dnes mluvit. To zvládne, to zní jako něco, co by nemělo být tak složité.

„Teď se tě ještě zeptám, aby ses trochu napil, pak mi zopakoval dnešní pravidla a začneme.“ usmál se. Jurimu se rozdivočelo srdce, že měl pocit že se probije hrudníkem a se žblunknutím spadne do hrnku s čajem, pro který se nejistě natáhl. Smočil rty, sotva měl dostatek čaje, aby mohl vůbec polknout. Ludis jej bedlivě pozoroval.

„No…“ podíval se do stolu, „pokud se mi něco nelíbí, říct to, ale jinak zbytečně neváhat nebo neprotestovat, když mě o něco požádáš. Na otázky odpovídat a snažit se komunikovat?“ zaváhal, protože tohle mu stále nebylo úplně jasné, ale předpokládal, že k tomu dojdou, „a používat semafor, když budu potřebovat.“ ukradl krátký, nejistý pohled a zčervenal, protože Ludis jej propaloval očima. Se stejným výrazem, jako Anastáz za těch nejhlubších nocí.

„Děkuju.“ usmál se a Juri se trhavě nadechl. Byl opravdu hodně nervózní, až teď si uvědomil, že se mu noha třese jako někomu s parkinsonem. Donutil se přestat a kousl se do rtu.

„Připravím vedle v místnosti nějaké věci na zem. Od tebe chci, abys teď vstal, převlékl se do spodního prádla, které najdeš tamhle v tom koši, a pak přišel přímo do studia.“ přišla první slova, která měl Juri bez váhání poslechnout, ale nervozita jej přimrazila k židli. Co když někdo přijde? Co když si někdo něco zapomněl a vejde do kuchyňky a najde ho tam. Má si vzít spodní prádlo, co mu připravil Ludis? To mu před tím neřekl. Prudce se nadechl a zvedl oči.

Ludis seděl a bez hnutí pozoroval Juriho vnitřní boj. Vypadal nepřístupně. Žádný úsměv, ani vřelý pohled, jako by se tou jednou větou proměnil v cizího člověka. Juri znejistěl ještě víc.

Ty oči ho však donutily k pohybu. Vrávoravě vstal a cítil se, jako kdyby vyběhl dvě patra schodů. Zuřivě dýchal a otočil se k proutěnému košíku na kuchyňské lince. To, jako by Ludise vyzvalo k důvěře a mlčky odešel do studia, kde se začalo ozývat šustění a lehké kroky na měkké podlaze.

Juri sklopil hlavu. Přišlo mu, že to všechno kazí už po prvním příkazu, ale nebyl si jistý. Možná byl Ludis rozčílený, že ho neposlechl okamžitě, že zaváhal. Ale možná si to všechno jen domýšlí a vše jde podle Ludisova plánu. Úzkostlivě se ohlédl na závěs, který odděloval kuchyňku a studio a zhluboka se nadechl. Soustřeď se.

Sáhl do košíku a vytáhl černou látku. Nejistě ji vybalil, očividně úplně nová, a rozložil. Slipové a beze švů. Nádhera. Zčervenal. Byl rád, že mu nedal pánská tanga, protože v bílé barvě je na fotkách na Instagramu nejednou viděl.

Znovu se zhluboka nadechl.

Soustřeď se.

Vyzul si boty i s ponožkami. Stáhl ze sebe tričko a trochu prohrábl vlhké vlasy. Snad to nebude vadit, ale to by asi Ludis zdůraznil. Svlékl i kraťasy a trochu zaváhal, než byl v kuchyňce úplně nahý. Rychle se oblékl, jak mu bylo poručeno, a překvapeně zvedl obočí. Byly opravdu pohodlné. Látka byla hodně lehká a téměř je na sobě necítil. Možná až moc pohodlné.

Ukročil trochu do strany, protože měl pocit, že v jistých pozicích by mohlo být vidět víc, než by si přál. Byly však ušity kvalitně, takže se nestalo nic víc, než jen, že se látka trochu natáhla. Ta možnost tam však byla a k závěsu místo dveří tak Juri přešel s očima přilepenýma ke svému rozkroku. Bedlivě sledoval okraje, trochu nahnul boky, ale všechno zůstalo na svém místě. Zhluboka se nadechl.

Rukou odhrnul purpurovou látku a vstoupil do místnosti. Ludis byl zády k němu a pokládal na zem smotaný provaz. Bylo jich teď na zemi zhruba šest, což i tak bylo víc, než měl doma Anastáz.

„Klekni si na tu černou podložku čelem k zrcadlu.“ řekl Ludis, aniž by se otočil a rovnal jednotlivé provazy vedle sebe. Podložka byla asi metr od vyskládaných provazů a byly na ní ornamenty listu a květin, šedě na černém pozadí. Juri tentokrát nezaváhal. Přešel k ní a s elegancí sobě vlastní klesnul na kolena.

Byl rád, že nemusí stát. Ve spodním prádle si připadal zvláštně nemístně a čím míň ho bylo vidět, tím se cítil lépe. Přišlo mu, že se tak může trochu schovat. Záměrně se nedíval do zrcadla a nervózně přejížděl ukazováčky po rozedrané kůži na levém palci.

Ludis se mezitím narovnal a díval se na Juriho. Nemusel se na něj ohlédnout, aby věděl, že je pozorován. Stačilo by možná zvednout oči k zrcadlu, ale přišlo mu, že to není dovolené. Oči držel raději na podlaze.

„Jsi opravdu krásný, Juri.“ pověděl mu Ludis a přesunul se přímo za něj. Působilo to skoro výhružně a Juri zpozorněl. Lidé mu často říkali, že je krásný. Už od chvíle co se narodil. Od prvních baletních lekcí, od prvních nesmělých polibků a ani teď ta slova nebyla výjimkou.

Ruce na ramenou jej však překvapily a silně sebou trhnul. Ludis hlasitě vydechl a bylo jasné, že se usmál. Juri se trochu zastyděl a ještě víc sklopil hlavu. To se však nelíbilo Ludisovi.

Ucítil, jak se prsty z ramene přesunuly po krku na bradu a zvedly mu obličej, že by musel zavřít oči, aby se nezahlédl v zrcadle. Ludis stál za ním. Trošku ohnutý, s jednou rukou na Juriho rameni a s druhou pod jeho bradou. Nevypadalo to tak intenzivně, jak mu to přišlo. Ruka na rameni byla horká a motýlí dotyk pod bradou byl jako ostrý nůž. Nechtěl polknout, ale čím víc na to myslel, tím víc slin se mu hromadilo v puse, že se nakonec neudržel a polkl. Ludisovi prsty to jasně ucítily, a jako by na to čekal sjel po krku doprostřed hrudníku.

Jenom tak. Ludis si dřepl a ruka se teď natahovala přes jeho pravé rameno, mezi prsa, kde se dlaň majetnicky roztáhla a Ludisovy oči jej bedlivě pozorovaly. Musel vnímat Juriho splašené srdce ať už chtěl nebo ne, i jeho mělké nádechy, které zdaleka nestačily.

A tak náhle, jako se na něm ta horká kůže objevila, zase zmizela. Ludis vstal a natáhl se pro tři smotané provazy, aby je položil přímo před klečícího mladíka. Hlasitě dopadly na zem a Juri se na ně zkoumavě zadíval. Byly to obyčejné jutové provazy, a voněly přesně tak, jako ty, které znal z Anastázových rukou. Nedočkavě si poposedl a pak zavřel oči, protože ucítil první výraznější mravenčení a lechtání v podbřišku.

Zhluboka dýchal a raději se podíval stranou. Nechtěl vypadat někdo, komu se postaví jenom při pohledu na provazy. Ten pocit tam byl už od chvíle, kdy se svlékl, ale úspěšně se mu dařilo jej odehnat do pozadí mysli. Teď si byl však skutečně vědom toho, že lehká látka spodního prádla ukazovala víc než halila a vzrušení pod nimi bude vidět okamžitě, i když bude nepatrné.

Zpátky do momentu jej přivedly ruce na ramenou, které sjely k jeho dlaním. Ludis byl opět za ním a chytil jej za obě zápěstí, která si přitáhl k sobě, takže Juri seděl s rukama za zády.

Kůže povyskočila, když ucítil první doteky provazu na předloktích. Druhou smyčku protáhl Ludis kolem žeber a Juri věděl dobře, aby očekával hrudní úvaz s rukama za zády. Poslušně je držel za sebou, aniž by se Ludis musel zeptat a cítil jeho úsměv, když tak učinil.

Ludis pracoval rychle, zkušeně. Takate kote uvázal během pár minut a provazy Juriho obepínaly mnohem pevněji, než když jej svazoval Anastáz. Byly na místě a nikam nešly, neposouvaly se, ale také netlačily. Objímaly ho zcela posesivně a Ludis nezameškal jediný moment, dotýkal se Juriho pokožky po celou dobu. Cítil ty ruce všude a z červenými tvářemi znovu sklopil hlavu, protože Ludis si zkrátka musel všimnout přirozené reakce, které už mladík nedokázal zabránit.

„To bylo rychlý.“ poznamenal Ludis, když jeho ruce na chvilku zmizely a Juri zvedl prudce hlavu. V jeho očích viděl stopy smíchu a pocit ponížení se v něm rozlil jako vařící olej. Znovu sklopil hlavu a kousl se do rtu.

Téměř čekal, že jej Ludis zase rozváže a pošle domů. Nechtěl přeci dělat nic sexuálního. Možná, že ho Juri ani nevzrušoval, a teď litoval, že se k tomu všemu vůbec uvázal.

O to víc jej tedy vyděsilo, když ucítil dlaně bocích. Prudce dýchal a snažil se odehnat vzrušení, které však rozhodně nemělo v plánu odejít. Kousal spodní ret, jako by mu na tom život závisel a křečovitě zavřel oči, když ruce sjely na nohy a začaly jej hladově hladit. Nehty poznal okamžitě a prudce vydechl, když ucítil štípnutí na vnitřní straně levého stehna.

Ty doteky jej doháněly k šílenství a v očekávání tajil dech. Nechtěně sebou cukal a neodvážil se otevřít oči. Nesnesl by to znechucení na Ludisově tváři.

Bolest v rameni jej vyplašila. Prudce otevřel oči. Zuby se zaryly do kůže, a nezabránil tichému syknutí. Uhnul stranou, instinktivně, a zastyděl se, protože Ludis v zrcadle vypadal tuze nespokojeně. Juri se trochu prohnul zádech, a jako v reakci zuby stiskly ještě víc, že se pokusil vzepřít svázanýma rukama a otevřel pusu.

Jazyk přejel po stopách od zubů a Juri se podíval na svůj hrudník, který se divoce zvedal a zase klesal.

„Nádhera, krásně se cukáš.“ ušklíbl se Ludis a zálibně mu sjel rukama na boky, kde se zastavil. Obkroužil malou jizvičku po levé straně a políbil ho na zátylku. Juri spokojeně přivřel oči.

„Lehni si na záda, povedu tě. Opři se mi do rukou.“ řekl Ludis a Juri se nejistě otočil. Na záda?

Ludis nespokojeně sykl a chytil ho za vlasy. Netahal, ale mohl by. Výhružka byla jasná.

„Zapomínáš se.“ vyčetl mu a lehce táhl ruku, aby se Juri zaklonil. Poslechl tedy a vyděšeně se snažil zahlédnout alespoň kousek Ludisova výrazu. Pokazil to?

Ruka z boku přejela na bedra a pomohla mu na zem. Hlavu si opřel o podložku a trošku se zavrtěl, protože stehna jej nepříjemně táhla, stejně jako ramena a nárty. Špatně se mu dýchalo.

„No podívejme se na to.“ ucítil motýlí dotek na bázi krku. Prst sjel po hrudní kosti, přes břicho až k hraně spodního prádla, kde se ztratil. Juri zavřel oči. Ludis teď musel vidět úplně všechno. Úplně.

Stejnou cestu zmapoval i nehtem. Místy zatlačil, že Juri ucítil ostrou hranu bolesti, ale jeho vzrušení rozhodně neubývalo. Naopak. Lehce si povzdechl, když jej kontakt znovu opustil a otevřel oči.

„Nadzvednu tě rukou a chci, abys vysunul obě nohy zpod těla a natáhl je na podložku.“

Juri tentokrát poslechl bez zaváhání. Jakmile jej Ludis vyzvedl za hrudní úvaz, nohy vysoukal zpod sebe a dopadl na zadek. Kůže na rukách jej tahala, jak se do nich provaz zarýval a on si v tu chvíli přál, aby ten tlak nezmizel. Chtěl tu intenzitu.

Nohy však natáhl a ruce si bolestivě zalehl, když je Ludis položil zpátky na zem.

Uslyšel šustění a provaz. Ohlédl se. Ludis vzal další dva provazy a položil je někam na podložku, k nohám. Juri si nebyl jistý, jestli může zvednout hlavu, tak zůstal nejistě ležet a dech se trochu uklidnil.

Pak provaz ucítil. Pomalu se omotával okolo kotníků, lýtek.

„Pokrč nohy.“

Ludis ztišil hlas, Juri poslechl.

Provaz pokračoval až na stehna a Juri si trochu polekaně uvědomil, že se skutečně nemůže pohnout. Záda měl bolestivě prohnutá, ramena jej táhla a kotníky byly sepnuté těsně u sebe. Mohl by se možná převalit na bok, ale jinak byl vydaný na milost. Kdyby začalo hořet, pravděpodobně by uhořel. Měl u sebe Ludis nůžky? Na lekcích je zmínili asi třikrát…

Ludis jej na bok skutečně položil a ujistil se, že může hýbat prsty na rukou. Spokojeně ho pohladil ve vlasech, ale než se do toho doteku stačil Juri položit, byl zase pryč.

Chvilku se nedělo nic, a pak znovu ucítil dotek na bocích. Ludis mu přejížděl přes žebra a lehce se usmál, když sebou Juri trhnul. Párkrát zavadil i o bradavku a Jurimu se zasekl nádech v krku úplně pokaždé. Bezmocně Ludise pozoroval a ten pocit jej opájel touhou, která byla neobvyklá i pro noci s Anastázem. Bylo to něco nového, nebezpečného a nepoznaného.

„Rozvážu tě, a tím dnes scénu ukončíme.“ promluvil Ludis znovu tiše a Juri přitakal. Pohyboval se na kraji útesu a tahle slova ho stáhla bezpečně na zem. On chtěl ale letět. Trochu zklamaně se na Ludise podíval, ale ten si Juriho nevšímal. Postupně rozvazoval provazy na nohou a trošku se mračil, jak se soustředil. Sem tam provazy zatahaly o něco víc, ale jinak jej nic nebolelo. Provazy na rukou začaly být postupně víc a víc nepříjemné, ale nechtěl je pryč. Naopak.

Nohy sbalil do tureckého sedu, když jej Ludis zase zvedl do sedu a trochu nemotorně se prohlížel v zrcadle. Díval se na lehké značky, které měl na nohou a nechtěl nic víc, než jen zabloudit mezi nohy a vypořádat se s tím, co se stalo. Věděl, že v tuhle chvíli by nepomohlo nic jiného, než to dovést do konce a chtěl se alespoň trochu promnout.

Však Ludis byl se svými pravidly docela jasný. I když měl ruce volné, nedotkl se a jen dlaně sbalil v pěsti a nechal je spadnout podél těla. Sklopil hlavu a podíval se na spodní prádlo, které si tam pohodlně sedělo a zavřel oči.

Ludis mu položil ruce na ramena a několikrát mu je promnul, aby vyhnal zbylou ztuhlost. Juri už to bodavé táhnutí očekával, tak jej ani nepřekvapila bolest, když se trochu nahrbil. Jako kočka. Záda zase prohnul, aby protáhnul vyděšené svaly a usmál se, protože mu Ludis prohrábl vlasy. Ruka však zmizela zase stejně rychle jako se objevila.

„Byla to spíš taková ochutnávka, příště už budeme dělat něco zajímavějšího.“ usmál se Ludis a uklízel provazy. Juri ho nespokojeně pozoroval. Nechtělo se mu vstávat.

„Nechceš pomoct?“ ukázal vychovaně na rozházené provazy kolem. Ludis se jen usmál, jakoby řekl něco skutečně vtipného, a pokračoval v činnosti.

Juri pokrčil rameny a byl rád, že nemusí uklízet. Zaklonil se a opřel se o ruce. Znovu se zadíval na pnutí v klíně a kousl se do rtu. Teď už byla scéna na konci, tak se může dotýkat, ne? Ludis by to ale asi neocenil…

Ohlédl se na něj. Stále uklízel.

Juri si tedy protáhl ramena, paže, dlaně, na žádný sval nezapomněl. Nohy vysunul dopředu a na chvilku se předklonil. Stehna trochu zaštípala, stejně jako záda, ale po chvilce se do pozice uvolnil a čelo položil na kolena. Protahoval se skoro každý den, hlavně večer. Zvyk, který se naučil jako malý a teď v něm viděl víc benefitů, než jen zdravý pohybový aparát.

„Všiml jsem si, že jsi hodně protažený, děláš jógu?“ vyrušil jej Ludis neočekávaně a Juri zvedl bradu. Opřel si lokty o podložku, protože se zvedat zkrátka nechtěl a zavrtěl hlavou.

„Nedělám, ale asi bych měl.“ zauvažoval. Ingrid chodila na jógu a pořád ji chválila. Juri byl však moc líný někam docházet a radši se protáhnul sám doma. Když věděl jak, k čemu by mu bylo někam docházet? Na baletu mu vše vštípili až do morku kostí.

„Chceš zůstat tady, nebo si dáš v kuchyni čaj?“ zeptal se Ludis znovu a pohyb neustal, tak se Juri nakonec s neochotou přetočil na kolena. Nechtělo se mu nic dělat, nechtěl se oblékat, jediné co chtěl, bylo zavřít se v koupelně. Vycítil však, že Ludis už byl jedním krokem v kuchyni.

„Dám si čaj.“ přitakal tiše a postavil se. Trochu se mu zamotala hlava a rozhlédl se. Ludis stál u okna a prohlížel si ho.

„Nečekal jsem, že se vzrušíš tak rychle.“ poznamenal Ludis se zvláštním úsměvem.

Bylo to jakoby Juriho polili ledovou vodou. Sklopil hlavu a trochu se zasmál. Bylo to špatně? Vážně ho to tak otravovalo? Dal si ruce před sebe, snad aby zakryl, co druhý už věděl. Možná by měl mít větší kontrolu… o tyhle věci se moc nestaral. Anastáz si nikdy nestěžoval.

„Můžu se obléknout?“ zamumlal s očima stále v podlaze a doufal. Opravdu teď litoval, že je téměř nahý.

„Samozřejmě.“ Zasmál se Ludis trochu nechápavě. Zasmál? Juri znovu zvedl pohled, ale druhý už k němu byl zády a pootevřel okno. To i smrdím? pomyslel si Juri hořce a nešťastně se ušklíbl. Prošel do kuchyně a natáhl na sebe kraťasy, jak rychle jen mohl. Trošku syknul, když zapnul poklopec, jak byl citlivý, a natáhl se pro stále vlhké tričko. Zaklel, protože mu proklouzlo mezi prsty, ale ve spěchu jej zvedl a nasoukal se do něj. Boxerky, ve kterých přišel, narval do kapsy.

Otočil se na stůl. Čekaly tam ty dva nedopité hrnky a konvice plná zeleného čaje. Úzkostlivě se podíval na dveře, pak zase na stůl a rozhodl se ve vteřině.

„Nevadí ti, když ten čaj necháme na jindy?“ řekl hlasitě, aby jej Ludis slyšel i ve vedlejší místnosti. Nic se však v odpověď neozvalo, Ludis místo slov prošel do kuchyňky.

„Seš si jistej? Můžeme rovnou probrat co se stalo a tak…“ viditelně váhal, ale Juri byl rozhodnutý.

„Můj kamarád má nějakou pohotovost,“ zamával telefonem a usmál se, „vážně musím běžet. Ale díky, za všechno, by to super. Vážně.“ několikrát přikývl a znovu se usmál. Byl skutečně rád, že se rozhodli setkat ve studiu. Kdyby teď musel odcházet z Ludisova bytu, připadal by si jako idiot, a ještě by to bylo určitě přes celé město.

„No jak myslíš. Napiš mi, kdyby ses chtěl znovu setkat.“ usmál se Ludis mile a popošel k Jurimu, jako by ho chtěl obejmout. Kdyby.

Juri ustoupil a nervózně pohodil hlavou. „Jo, určitě. Napíšu.“ přikývnul a chvilku, jakoby nevěděl co dělat se znovu podíval na stůl.

„Seš si vážně jistej?“ řekl Ludis.

„Hm, jo. Víš jak to je…“ skočil Juri téměř do řeči a hrnul se ke dveřím. Ve sprše se dá trochu dohromady a možná konečně nahraje basu k té nové skladbě. Anastáz beztak nebude doma, protože jsou s Ingrid u jeho rodičů na večeři. To určitě přijdou oba úplně vyřízení.

„Možná bys měl-…“

„Úplně v pohodě, vážně. Stejně mi zelenej čaj moc nechutná.“ přiznal. Nepil moc čaje, spíš kafe. Jediné dva druhy měl rád, a to sice indický čaj od Anastáze a bylinkový od maminky.

„Juri,“ řekl Ludis téměř opatrně a Juri si byl v tu chvíli jistý, že opravdu na konverzaci zůstat nechce. Co by Ludis asi tak řekl? Že to bylo sice fajn, ale že je na jeho vkus moc nadrženej? Že kdyby se nevzrušil tak snadno, užije si to víc? Možná by připomněl tu dohodu, že sex nepřipadá v úvahu, jakoby to Juri nevěděl. Doufal, že nedává svoje nepohodlí moc najevo, ale nemohl dělat nic jiného. Hlavně vypadnout.

„Díky, ještě jednou.“ řekl zlehka ve dveřích a proklouzl na chodbu, kde se těžce nadechl. Rychle prošel chodbou a trochu zápasil s hlavními dveřmi, než se konečně otevřely.

Venku bylo pořád boží dopuštění a déšť hlasitě bubnoval v okapech, jakoby se mu vysmíval.

---

Zabouchl za sebou dveře od koupelny a serval kraťasy. Zprudka dýchal. Chůze z metra bylo skutečné peklo. S každým krokem se musel trochu prohnout a minimálně tři lidi se divně podívali. Nějaká dívka si od něj v metru odsedla a Juri by se v tu chvíli hanbou propadl. Měl pocit, že mu všichni vidí pod oblečení a tiše jej soudí.

Vzrušení sice trochu opadlo, touha však nikoliv.

Sundal i spodní prádlo a sedl si na vanu. Pořád cítil ty provazy na ramenou, na rukou, na stehnech.

Se studem pomyslel na provaz přímo tam a pevně se chytil do ruky. Úlevně vydechl, všechna ta frustrace a čekání jej doháněly na pokraj zdravého rozumu.

Vyhrnuté tričko si přidržel bradou a zadíval se na stopy po provaze. Rukou pomalu přejel přes hrudník, obtáhnul linie v kůži, zaryl nehet do bradavky a málem spadl pozadu do vany. Cítil se jako opilý.

Představil si ruce na ramenou, na bocích, tu bezmoc, kdy může jen lapat po dechu a napínat svaly.

Vzpomněl si na toho mladíka s pokrčenou nohou a rukama za zády. Dovedl si představit Diega, jak jej pomalu položí do peřin, pohladí pas, rty na žebrech a trocha bolesti, když ho kousne těsně pod lopatku.

Se zavřenýma očima se přivedl k vrcholu.

Prudce dýchal a roztřeseně se opřel o vanu. Nemohl tomu uvěřit. Cítil se jako panic, který se poprvé líbal s chlapcem, někde na veřejných záchodech. S úsměvem pomyslel na Valeru a roztomilý polibek, který sdíleli, protože byli stejně staří, ze stejné vesnice, a bylo jim čtrnáct.

Vydýchával orgasmus a konečně otevřel oči. Umělá kytka v rohu u dveří a tři kartáčky na umyvadle.

Vstal, opláchl si ruce, sundal tričko a nahý vlezl do vany. Pustil si horkou vodu a konečně cítil, že se křečovité svaly uvolňují. Přišlo mu, že se rozpouští, že má místo mozku puding a na ničem nezáleží. Opřel se o dlaždičky a nechal si na obličej dopadat vodu, aby ze sebe smyl ten pocit znechucení nad sebou samým.