„Takže teď to protáhnu tady, že jo?“

„Já nevim.“

„Přestaň sebou mlít.“

„Vždyť jsem se ani nepohnul.“

„Kdyby ses nehýbal, tak mi to celý nespadlo.“

„Možná ti to spadlo, protože jsi nešikovnej.“

„Hovno.“

„Přiznej si to. Možná umíš na třicet nástrojů, ale když přijde na provazy, seš totální tele.“

„Ticho.“ štípl ho Juri do boku a Anastáz bolestivě vydechl.

Instruktorka se na ně kuriózně podívala a zvedla jedno obočí, když viděla, co stihl Juri vytvořit.

„Ale ne.“ komentoval Juri, protože se k nim rozhodla přijít a on opravdu nebyl moc dobrý v interakci s cizími lidmi. Nebo obecně, v jakékoliv lidské interakci.

„Je dobré partnerovi držet lokty takhle,“ ukázala a podepřela Anastázovy paže svým předloktím, „a pak vázat jednou rukou a utáhnout to až tady.“ naznačila a během pár vteřin měla úvaz na místě. Anastázovy ruce byly pevně zafixované za jeho tělem a tahaly mu ramena dozadu do nepříjemné pozice.

„Zkus to ještě jednou.“ usmála se na něj mile a Juri horlivě přitakal.

Převzal provaz a v rychlosti uvolnil smyčky, které obepínaly Anastázovy ruce. Už třetí hodinu Juriho naprosto rudý obličej krásně kontrastoval s bílým tričkem. Zčervenal, když vešli do místnosti a zjistili, že z dvanácti lidí jsou tam jen čtyři muži. A Anastáz s Jurim tam byli spolu. Od té chvíle se barva jeho pokožky ani o tón nezměnila a pohledy, které na něj všichni vrhali nepomáhaly. Obzvlášť, když mu to skutečně nešlo.

Pofiderně se usmál na tmavovlasého muže, který tam byl s blonďatou slečnou a postavil se k nim zády, protože by se nejraději zahrabal pod podložky, které byly rozházené po celé místnosti.

Zajít si na kurz, byl nápad Ingrid. Prvně jim to navrhla nevinně a docela ve vtipu. Pak ale začala zjišťovat nejbližší studia, a když našla jedno sotva tři zastávky metrem, bylo rozhodnuto. Zezačátku se netvářili, tak navrhla, že jim to klidně zaplatí a nakonec je přebila argumenty, protože taková Ingrid zkrátka byla. Nebylo dobré se s ní hádat, rozhodně ne, když šlo o vztah mezi muži.

Konečně se mu povedl úvaz tak, aby to celé nespadlo po sebemenším pohybu. Vypadalo to celé poněkud křivě a neupraveně, ale drželo to.

„Zkus se pohnout.“ naklonil se před Anastáze, aby mu viděl do obličeje. Ten poslechl a skutečně, mohl se pouze cukat jako žížala na háčku. Tedy co se rukou týče. Juri se vítězoslavně usmál a v oku se objevila ďábelská jiskra.

„Mohl bych tě ulechtat k smrti.“ několikrát přikývl a Anastáz se zatvářil pobaveně.

„Poprvý mě svážeš tak, že to nepadá, a to je první na co pomyslíš?“ zeptal se ho sebevědomě a narovnal se.

„No…“ zarazil se Juri a červeň na tvářích opět o něco ztmavla. Nechápal co se děje. Normálně nebyl tak stydlivý.

„Teď já, rozvaž mě.“ rozkázal Anastáz a Juri nezaváhal, začal provazy zase sundávat. Malé stopy po sobě zanechal, ale oba věděli, že tak slabé budou za hodinu skoro pryč.

„Můžu si sednout?“ otočil se Juri na Anastáze, když si rovnal provaz.

„Klidně,“ souhlasil Anastáz, „já si říkal, že zkusím to takate kote ještě jednou.“ oznámil Jurimu, a ten lovil v paměti, který že to je.

„Ten s pokrčenýma rukama za zády.“ dovysvětlil Anastáz, protože si všiml Juriho výrazu. Juri jej poslechl a během vteřiny byl v tureckém sedu s rukama za zády. Anastáz se nemohl neusmát.

Byl o něco zručnější než Juri a provaz ho poslouchal o fous lépe. Dával si pozor, aby neskřípl nervy hned pod rameny a několikrát si zkontroloval, že je provaz na správném místě.

„Tohle jde vážně líp, když nemáš tričko.“ konstatoval Anastáz po chvíli a Juri souhlasně zabručel. Měl lehce sklopenou hlavu a mělce dýchal. Provazy.

„Chceš to sundat?“ naklonil se k němu Anastáz a Juri lehce zavrtěl hlavou. Anastáz se usmál.

Všiml si tmavovlasého muže, který Juriho zvědavě pozoroval a na Anastáze se mile usmál, když si všiml, že je sledován. Vrátil se však rychle ke svojí partnerce a zkušeně jí uvolnil ruce z pozice, ve které byl předtím Anastáz. Ten zvedl obočí, protože muž nevypadal jako začátečník a chvilku přemýšlel, jestli si sem jenom přišel oprášit základy.

Juri se mezitím do provazů zcela položil a vypadal, že každou chvíli usne. Trhnul sebou, když instruktorka tleskla, aby si získala pozornost.

„Rozvažte prosím partnery, všechny jsem vás obešla, tak přejdeme dál. Vyzkoušíme si ještě jednou ty úplné základy.“ řekla poměrně hlasitě a Anastáz začal rozvazovat své umělecké dílo.

„Single column a double column, ještě jednou prosím. Je to vážně úplný základ a nepohnete se bez toho dál.“ mluvila dál a Anastáz souhlasil. Ani jedno už mu nedělalo nejmenší obtíže.

Podíval se na Juriho, který se spokojeně usmíval. Vždy se proměnil v naprosté želé, nehledě na místo a čas.

„Předpokládám, že už nechceš vázat?“ ujistil se Anastáz s milým výrazem a počkal si na Juriho souhlas, který přišel vzápětí.

„Můžu na tobě ještě zkusit single a double column?“ klekl si naproti Jurimu a rovnou si jeho ruce přitáhl k sobě do klína.

„To už ani nemusíš zkoušet.“ povzdechl si Juri, ale nezněl, že by mu to vadilo. Anastáz mu tedy několikrát převázal ruce a zářivě se usmál, když jej instruktorka pochválila. Juri ho pouze tiše pozoroval a zkoumal provaz na bílých zápěstích.

„Hrozně hezky voní.“ řekl po chvilce.

„Co?“ zeptal se Anastáz, zmatený.

„Ten provaz, nevím, jestli je to tím zpracováním, nebo takhle voní jutový provazy normálně, ale je to hrozně příjemný.“ kývnul bradou k rukám a zvedl k Anastázovi oči.

Ten polkl a byl rád, že už viděl všechny Juriho výrazy. I ty, které jen tak někomu neukáže. Kdyby jej teprve dneska poznal, zamiloval by se do něho na první pohled.

„Voní.“ souhlasil, „Myslím, že to bude tím voskováním a tak.“ hádal Anastáz, ale moc o přípravě provazu nevěděl. Přečetl si o tom krátký článek, ale vlastně ho to zas tak moc nezajímalo. Hlavně, že měl Juriho čím svázat.

„Tak a nakonec malá reklama,“ zasmála se instruktorka a stáhla si vlasy do culíku, „kdybyste chtěli přijít na vázání pro pokročilejší a závěsy, tady Ludis,“ přikročil k ní tmavovlasý muž, který si před tím oba mladíky bedlivě prohlížel, „vám ukáže malou ochutnávku. Učí závěsy a můžete přijít v sobotu od dvou hodin.“ usmála se a Juri zastříhal ušima. Ludis?

„Bezpečnost, stejně jako dneska, je základ, takže první lekce by byla hlavně o tom.“ začal hlubokým hlasem přívětivě a probodl Juriho s Anastázem pohledem.

„Takže to prosím nezkoušejte bez lekcí, dneska jde opravdu jen o ukázku.“ rozhlédl se i po ostatních a pověsil si několik provazů na bambusovou tyč zavěšenou ze stropu.

Anastáz s Jurim se na sebe podívali, oči navrch hlavy.

Všichni účastníci si mezitím posedali v prostorné místnosti a se zájmem poslouchali Ludisovo zajímavé povídání o shibari a závěsech. Juri s fascinací pozoroval silné ruce, které nemilosrdně utahovaly provazy okolo instruktorky. Ta svého partnera občas doplnila, nebo upozornila na některé detaily.

Když ji posadil na zem a začal pomalu zvedat přes částečný závěs, Juri si představil jak bolestivě dopadne na hlavu, kdyby kolíky ve stropě povolily a celá konstrukce se zřítila. Oklepal se. Na fotkách to opravdu vypadá úplně jinak.

„To je jak extrémní sporty.“ naklonil se k němu fascinovaný Anastáz, a očividně sdílel naprosto stejné myšlenky.

„Hej přesně.“ mračil se Juri a sledoval, jak začala instruktorka zhluboka dýchat a nemluvila, protože pozice jejího těla pro ni byla dostatečná zátěž i bez toho.

„Je dobré modelku kontrolovat častěji. Jak říkám, čím zkušenější je, tím je to pro vás jednodušší práce, protože vám může říct, že něco není v pořádku. To ale neznamená, že můžete polevit.“ vysvětloval dál Ludis a začal ji zase pomalu pokládat na zem.

„Je taky dobré počítat se stopama po provaze. Pro některé lidi je to intimní, takže vždycky myslete na to, že ty zůstanou někdy i dny.“ zatvářil se vážně a Juri zvedl překvapeně obočí. Dny?

„Kdyby měl někdo z vás zájem, tak určitě přijďte a pokud nemáte partnera,“ pohlédl na slečnu, se kterou byl celou lekci, „tak vůbec nevadí, s někým vás spárujeme, když napíšete dopředu.“ usmál se do kolektivu a dál rozvazoval provazy.

„Jediný rozdíl oproti dnešní lekci jsou provazy. Budete potřebovat víc než dneska, ale to se může vyřešit na místě. Provazů tady máme dost.“ ušklíbl se a pár lidí se zasmálo, protože studio provazy prodávalo.

„Takže to je ode mě všechno, jestli máte dotazy ptejte se a jestli si vzpomene později, klidně pište,“ pomohl svojí modelce na nohy a ta se usmála, „nejlépe asi přes Instagram, protože tam budete mít odpověď nejrychleji.“ podíval se na ní tázavě.

„Určitě. Na Instagram, ale klidně i na email.“ doplnila ho trochu zadýchaně. „Taky není na škodu když se podíváte ještě na nějaké fotky a videa a tak, abyste měli představu.“ rozmluvila se a oba začali provazy skládat a věšet na háčky na stěně.

„Jinak vám děkujeme, že jste přišli, a určitě posílejte fotky jak vážete.“ usmála se a Juri si byl jistý, že by na její polici našel minimálně dvě knihy na minimalismus a celou poličku na hygge a zdravý životní styl.

„Mějte se hezky a uvidíme se na další lekci, doufám, že přijdete.“ rozhlédla se po všech a lidi se začali pomalu zvedat ze země. Tichý šramot a nadšené štěbetání se rozjelo a Juri hledal kam si s Anastázem uklidili batohy. U stěny pod zatmavěným oknem. Pomalu tam došel a mnul si předloktí, kde byl vyrytý provaz. Klekl si k batohu, aby zkontroloval telefon a čas.

„Ahoj, máš chvilku?“ zastavil jej hluboký hlas a Juri zvrátil hlavu nahoru.

„Em,“ postavil se a očima švihnul po Anastázovi, který se bavil s dívkami, které mu byly povědomé už když oba vešli.

„Jasně.“ přikývnul a podíval se na Ludise, který si Juriho zvědavě prohlížel.

„Já jenom, jestli bys nechtěl někdy ke mně na vázání. Hledám panské modely, tak bychom mohli zajít na kafe a zjistit, jestli si sedneme.“ navrhnul zcela bez obalu a Jurimu se třikrát otočil mozek, než pochopil.

„Já… no…“ protahoval zaraženě slabiky a snažil se vzpomenout co jsou to slova. „Já nevím, jestli…“ vypadlo z něj zmateně a znovu se ohlédl po Anastázovi, který se něčemu divoce smál.

„Oh, jestli to chceš prvně probrat s přítelem…“ ohlédl se i Ludis a vypadal, že to není žádný problém, „nebo se klidně můžeme sejít i ve třech. Já jsem docela flexibilní.“ zasmál se a pokýval hlavou.

„Ludis, mimochodem, jestli to uniklo.“ natáhl ještě k Jurimu ruku. Uváženě se na ni podíval.

„Juri.“ potřásl mu s ní nakonec a překvapilo jej, že Ludis neměl skoro vůbec pevný stisk.

„My jsme jenom přátelé,“ našel konečně co hledal a uvedl vztah s Anastázem na pravou míru. Ačkoliv to dělal jen nerad. Kdyby mohl, nazýval by jej přítelem každý den. Hranice byly však nastavené pevně a Juri věděl lépe, než je překračovat.

„Já moc nevím, jestli bych něco takovýho zvládnul.“ vypadlo z něj po další krátké chvilce a rukou ukázal ledabyle někam ke stropu.

„Neboj,“ zasmál se Ludis, „první schůzky by byly jen na zemi, postupně bychom se k tomu propracovali.“ dovysvětlil a Juri přemýšlel, jestli se někdy přestane usmívat.

„No…“ neskrýval jak moc jej Ludis zaskočil a daný se jen znovu zasmál.

„Nemusíš odpovědět hned, kdyžtak mi napiš. Najdeš mě v kontaktech přes studio, mám tam i telefon, ale podívej se i na můj Instagram. Mám tam nějaký fotky, tak bys alespoň představu toho, co dělám.“ znovu se usmál a Juri si se zpožděním uvědomil, že už ho sleduje. Pokřiveně se usmál a ulevilo se mu, když viděl, že Anastáz se k nim blíží.

„Tak dej vědět, kdyby sis to rozmyslel. Rád jsem tě poznal, Juri.“ usmál se na něj Ludis a otočil se, aby se klusem vrátil k instruktorce, která uklízela s mobilem v ruce.

„Měj se.“ houknul za ním Juri a hned nakrčil obočí, jak trapně to znělo.

„Co chtěl?“ zeptal se Anastáz tiše, ale vzrušeně.

„Řeknu ti to venku.“ slíbil Juri a hodil telefon do batohu, aniž by se na něj vůbec podíval.

„Vzpomněl sis?“ kývnul Juri na slečny, se kterými se Anastáz ještě před chvilkou bavil.

„Ta jedna se mnou chodila na základku.“ zasmál se Anastáz těžce a Jurimu se rozsvítily oči jako žárovky. Kdyby tady potkal svoje spolužačky, asi by se musel zastřelit.

„Dohodli jsem se, oba, že nikomu ani slovo.“ řekl Anastáz a bylo vidět, že byl stále ještě trochu překvapený z toho všeho.

„Ty vole, to bylo.“ vydechl Juri a štrádoval si to ke dveřím bez jediného ohlédnutí.

„Já vím.“ souhlasil Anastáz, „Ingrid přivážu k totemu a nechám jí tam alespoň týden.“ přeháněl. „Jestli se tohle rozkřikne, tak mě táta zabije.“ dodal seriózně a Juri nepochyboval, že říká pravdu. Jeho bohatý otec byl tak trochu fanatický politik, ale především konzervativní křesťan. Ingrid s růžovými vlasy bytostně nesnášel.

Prošli ven a oba se trochu přihrbili, jako kdyby právě vykradli banku a odnášeli cennosti za milióny. Juri po cestě tichým hlasem přetlumočil konverzaci s charismatickým instruktorem a Anastáz hltal každé slovo.

„Tak běž, ne?“ nechápal Anastáz, proč Juri váhal a ten se jen zatvářil a neodpověděl.

„Ty jo… byli jsme tam trochu dýl. Už je skoro pět.“ prohlásil najednou Anastáz, když se podíval na telefon a viděl zprávu od Ingrid. Škodolibé Tak co? a tři srdíčka. Anastáz zuřivě vypisoval co se stalo a Juri ho táhnul ve spěchu do metra.

„Dělej, už jdu pozdě.“ držel ho za loket. Ani nevěděl, jak se dostali přes dvoje eskalátory a proběhli svítícími dveřmi do metra. Divoce dýchali a Anastáz se smál, protože Juri vypadal, že se o něj pokouší infarkt.

„Proto ti říkám, že se mnou máš chodit na fotbal.“ dobíral si jej a Juri ho v duchu praštil míčem do obličeje.

O pár zastávek dál vystoupili a Juri bral schody po dvou.

„To se ti běhá, když máš motivaci…“ smál se pořád Anastáz a Juri úzkostlivě kontroloval, že už je pět hodin a pár minut.

„Držet se programu je klíčový.“ zhluboka dýchal a zahnul do úzké uličky, kterou si zkracoval cestu. Kolem knihkupectví doleva a za kaplí proběhnout průchodem. Udýchaně odemkl dveře a vrazil dovnitř.

Ani si nesundal boty a přistál v pokoji u stolu, kde měl notebook, a všechno připraveno, akorát kliknou. Učinil tak, a úlevně si oddychl.

„Myslím, že nemám plíce.“ zuřivě sípal a proklínal Anastáze a jeho zatracenou fyzičku. Ten nakoukl do jeho pokoje jen trochu červený v obličeji.

„Postnul jsi to?“ zeptal se a počkal si na kývnutí.

„Dáš si těstoviny? Máme ještě zbytek ajvaru a nějaký sýr.“ houkal Anastáz po cestě do kuchyně a Juri zavolal souhlasně zpátky a otočil se k obrazovce.

Shlédnutí postupně nabíhala a pár minut očividně neuškodilo. Na YouTube přidával hudbu každý týden, v úterý, a konzistence skutečně důležitá byla. Jakmile přidával pravidelně, začala se jeho videa probojovávat zmateným algoritmem a dosahovala nejvíc lidí.

Přihodil odkaz i na Instagram a zmateně se podíval, když se mu objevilo upozornění téměř okamžitě. V očekávání jej rozklikl a usmál se.

Diego.

Jejich vztah se teď přehoupl ve vzájemné sledování. Juri nic nekomentoval, ale díky nastavenému hlídání mu neunikl skoro žádný příspěvek. Diego, očividně, zvolil stejnou strategii a byl vždy jedním z prvních reagujících. Anastáz ho překřtil na Number One Fan.

Juriho přihlouplé obrázky, hlavně se zvířaty, a odkazy na hudbu Diego sledoval jako šílený. Občas mu poslal srdíčko na instastories, ale jinak si nepsali. Žádný kontakt a poslední pořádná zpráva byla ta od Diega, když mu Juri ve svojí divokosti poslal čtyři opilá videa.

Ta, přirozeně, vymazal.

Rozklikl profil a malé kolečko s fotkou ruky a provazu, která nepochybně patřila Diegovi. Proklikal se pár obrázky, Diego většinou nepřidával nic navíc, jen upozornění na nový příspěvek. Pootevřel tedy překvapeně pusu, když poslední fotka byla výzva k posílání otázek.

Posez moi des questions.

První Juriho instinkt mířil někam mezi flirtování a výkřik do tmy, které by schovávaly nesmělé všimni si mě. Na druhou stranu, mohl by využít příležitost a být seriózní a skutečně se zeptat, na jednu z věcí, které mu nedávaly v noci spát.

Zhluboka si povzdechl nad vlastní nerozhodností a zhasnul obrazovku. Zadíval se na první komentáře pod videem a na pár odpověděl. Kdyby si tak lidi tu hudbu i kupovali. Poslouchali ji očividně rádi, ale jeho bankovní účet zel prázdnotou a pár shlédnutí na YouTube moc nepomáhalo.

Zkontroloval emaily, aby se přesvědčil, že na jeho nabídky nikdo skutečně neodpověděl a filmoví producenti se po poslechu rozhodli pro někoho jiného. Juriho největší úspěch byl zatím stále dokument o hmyzu a jedna reklama na skateboardy, ve které použili popěvek, který Juri vymyslel ve sprše a strávil nad tím celých pět minut. Ani se mu nelíbil.

Otráveně emaily zase zavřel a podíval se znovu na Instagram. Nakonec se Diega zeptal, jak pracuje s plachostí. Shyness. Juri s tím měl problémy. Obzvlášť, když byl v roli toho, který vázal. Nikdy se nemohl rozhodnout, co dělat a než dokončil úvaz, pětkrát se ujistil, že je všechno v pořádku. Pokud mu to samo nespadlo, začal být Anastáz trochu nevrlý ze všech těch otázek a pak se zase hrozně dlouho dostávali zpátky na pevnou zem. V tom lepším případě byl prostě jen celý červený a po dokončení úvazu nevěděl, co s Anastázem dělat.

Odeslal odpověď, vlastně otázku, a otočil se do pokoje. Na posteli měl dvě tahací harmoniky a za nimi kytara bez jediné struny. Bude to muset ještě spravit. Ale měl hlad, takže vstal a dobruslil do kuchyně.

„Dej tam ten pálivej.“ přejel rukou Anastázovi po ramenech a došel k lednici, kde si vzal víno a odporoučel se na koberec vedle stolu.

„Odpověděl ti někdo?“ zeptal se Anastáz a vytáhnul z šuplíku nůž.

„Nikdo.“ zavrtěl Juri hlavou a zašklebil se, protože spolkl i pecku. „Ale líbí se jim to. Nevím, asi chtějí někoho, kdo už to má jako jistotu. Přijde mi, že vždy, když jim pak pošlu životopis a zjistí, že mám prakticky nulový zkušenosti, rozmyslí si to.“

Povzdechl si, lehl si z tureckého sedu rovnou na záda a okusoval hrozen.

„Asi se začnu vydávat za někoho staršího.“ pokračoval, „Můj děda vypadá hodně podobně, nebo jako vypadal, tak tam dám jeho fotku a bude.“ rozpletl nohy a překulil se na břicho.

Anastáz ho pozoroval s vařečkou v ruce a rozhodně nemyslel na Juriho dědečka. Adonis. To bylo jméno, které při pohledu vyvstalo na mysli.

„Možná bys mohl jenom vynechat tu reklamu.“ navrhnul Anastáz, protože ta znělka byla skutečně příšerná.

„To už jsem udělal.“ odvětil Juri.

„Chtělo by to další film no. Něco, výraznýho. Třeba ten dokument ještě prorazí…“ pokusil se znít Anastáz nadějně a míchal těstovinami.

„Pochybuju… Producent to s reklamou naprosto podělal a skoro nikdo si toho ani nevšimne. Navíc ve stejný týden vydali ten dokument Planeta, a ten měl mnohem lepší rozpočet a hlavní vědec byl ten známej fyzik, co ho všichni sledujou na twitteru.“ postěžoval si lítostivě a ušklíbl se, protože hudbu k tomu dokumentu dělal David F. Miller. Bylo mu čtyřicet devět a každý dokumentarista ho chtěl získat. A to ani nevystudoval hudbu nebo film, měl vystudovaná práva a každý ho za to, z Jurimu nepochopitelného důvodu, strašlivě obdivoval. I Ingrid.

„Je to k naštvání.“ dal najevo, že skončil a spolkl poslední zelenou kuličku.

Když byly těstoviny uvařené, oba se s Anastázem v tichosti najedli a šli spát brzy, protože oba měli druhý den ranní hodiny. Anastáz studoval ekonomiku a šíleně ho to nebavilo. Každý měsíc přišel alespoň dvakrát naprosto rozhodnutý, že skončí. Ale nikdy to neudělal.

Juriho čekal ráno ediční seminář a vůbec se mu na něj nechtělo. Některé dny jej to ve škole skutečně bavilo, a jiné měl pocit, že vlastně ani neví proč tam je, a proč se kvůli tomu všemu má vůbec snažit. Zvlášť, když o jeho hudbu, ve filmu, nikdo nestál. Nemohl však říct, že by mu jeho škola k ničemu nebyla. Konkrétně právě ediční seminář mu dal hodně a poezie v hudbě ještě víc. Jejich profesoři se skutečně zabývali hlavně praktickým využitím, a Juri tak mohl opravovat i starší kousky, které mu neseděly správně v uchu, jenom tehdy nevěděl proč.

Ležel v posteli s telefonem přilepeným k obličeji. Se zklamáním zjistil, že jeho odpověď Diego nezveřejnil, ačkoliv několik otázek od jiných lidí přidal hned po hodině. Proklikával si fotky a skepticky prohlížel nezajímavé otázky. Až na jedné, skoro poslední, se jej někdo zeptal jaká je jeho oblíbená pozice, ve které váže modely. Diego odpověděl vyhýbavě, že pokud se mu líbí model, na pozici už tolik nezáleží, ale že tahle není špatná. Na fotce byl nahý mladík se zakrytým obličejem. Ležel na boku, s jednou nohou pokrčenou a rukama za zády. Jurimu se zatajil dech.

Vynikala linie boku a pokrčené nohy. Vše bylo decentně schované, ale to množství kůže, které bylo na fotografii spolu s provazy působilo neodolatelně. Juri prudce vydechl a cítil v břiše neomylné vzrušení, které rozhodně nebylo překvapením. Sladká noc se kolíbala pokojem a přikrývky se najednou zdály být těžší než beton. Přetočil se na záda a peřinu stáhl pod prsa.

Podrbal se zespodu na krku a zavřel oči. Pomalu, jemně, dlaní pohladil i klíční kosti. Bříšky prstů lehce sklouzly po hrudníku na citlivou kůži na břiše. Telefon zapípal a Juri se zamračil. Několikrát obkroužil malou jizvičku po levé straně, kousek nad pánví, když na sebe telefon upozornil znovu. Druhou rukou jej tedy nahmatal vedle polštáře a zamrkal do ostrého světla.

Diego.

Druhou ruku vytáhl zpod peřiny a rozklikl si nevinné upozornění, že uživatel zveřejnil jeho odpověď.

Based on our previous conversation… svítilo to černě na bílém pozadí a Juri ta slova přelétl očima, ani odstavec nedočetl. Upřeně si prohlížel fotografii provazu omotaného kolem mužského hrudníku. Přímo přes obě bradavky, doprostřed hrudní kosti, kde se provaz spojoval v několika vrstvách nad sebou a pak pokračoval mimo obrazovku telefonu.

Představil si ten provaz na vlastní kůži. Znovu zavřel oči. Horkost se mu rozeběhla tělem a trhavě vydechl, když se to líné tahavé vzrušení proměnilo v tichou touhu.

Chytil se za zápěstí a znovu zavřel oči. Stiskl. Pomalu přidával na intenzitě, až kůže s bolestí zanaříkala a telefon vypadl z dlaně. Představil si ruku někoho úplně jiného a kousl se do rtů. Mírně zaklonil hlavu a broukavě vydechl.

Povolil prsty a pohlédl do tmy.

Bílé otisky na kůži se začaly v mžiku proměňovat a Juri se trochu prohnul v zádech, protože peřina začala překážet a dráždit. Několik výdechů se ani nepohnul a přemítal, jestli na to není moc líný. Sice by to asi netrvalo nijak dlouho, ale zítra, přece jen, vstává brzy.

Se zamračením zvedl telefon, který nestihnul zhasnout a znovu si na instastories našel Diegovu odpověď.

Based on our previous conversation, I'd suggest you to work on your technique to feel more sure of yourself and dedicate time to know your model and clarify your reciprocal expectations. Awkwardness can happen in every human interaction but open communication can contribute to let it go. Chances are I didn’t understand your question tho, feel free to DM me.

Diego byl poměrně dost výřečný. Očividně. A používal slova jako reciprocal a clarify v příspěvku na instagramu, kam všichni psali většinou ve zkratkách a bez teček. Bylo to ale milé, pokusil se odpovědět upřímně.

Diego nevěděl, že otevřená komunikace byla většinou právě to, díky čemu měl Juri pocit, že se na místě zapálí. Zhluboka se nadechl. Expectations. Zabořil si nehty do dlaně, aby nesjel rukou pod peřinu a podíval se na druhé upozornění, které na něj nahoře koukalo hned vedle malého budíku.

Nejistě nakrčil obočí, protože Diego mu poslal zprávu.

And because you are shy, hello again.