Simon chvíli váhal. Neměl rád překvapení. A o to víc se mu nelíbilo, když to překvapení připravil zrovna Erik Murray. Nevěřil tomu muži ani nos mezi očima. Ano, dnešek se mu sice vydařil, ale obával se toho, co by mohlo přijít nyní. Oba byli unavení, takže bylo jen jedno jediné místo, kam by mohli zajít, aby se neunavili o něco víc. Dlouhou dobu v hospodě nebo v baru nebyl a obával se jeho návštěvy. Dlouhou dobu nepil – uvědomuje si to snad ten hurikán? Chce ho tam zavést schválně? Překonal své překážející myšlenky a vydal se za ním. Erik měl v hlavě pouze jediné místo, kam ho chtěl zavést. Na místo, kde ho i pár dalších lidí přesvědčí, že jeho úmysly rozhodně nejsou špatné. Aby ztratila zábrany, je potřeba, aby se kořist cítila v bezpečí. Erik se usmál pro sebe, když viděl, jak se plahočí doktor znaveně za ním. Kořist se nechala vylákat příliš snadno.

Na druhou stranu – nebyla by to tak úžasná hra, kdyby mu to Simon příliš ulehčil.

Podržel dveře, aby se Simon mohl dostat dovnitř jako první, což doktora překvapilo, ale tuhle pozornost si nechal líbit. Vešel nejistě dovnitř.

Za pultem se plavovlasý číšník otočil ke dveřím, když utíral skleničky. Kolem bylo jen pár mladých lidí, kteří se k sobě tiskli a navzájem si šeptali zamilovaná slůvka. Majitel baru zrovna vyšel z toalet s mopem a kbelíkem a sotva spatřil novou tvář, chvíli váhal, než ji konečně zařadil do seznamu tváří, které minimálně jednou za život spatřil. A tohoto muže nespatřil zrovna v té nejlepší možné situaci, alespoň ne posledně.

Přesto Patrick nasadil vřelý úsměv a zvolal: „Vítejte! Co si dáte?“

Úsměv mu mírně ztuhl, stejně tak i plavovlasému číšníkovi, když se dveřmi protáhl i Erik. Střelili po sobě nenápadně pohledy – oba věděli, že něco je zatraceně špatně a něco tady opravdu nehezky smrdělo. A záchody to rozhodně nebyly.

„Eriku,“ pokývl mu Patrick na pozdrav. „Co tě sem přivádí?“

„Chci zakončit den něčím lepším než brambůrky u televize,“ usmál se Erik oslnivě a omotal ruku okolo Simonových ramen. Vysloužil si za to štípnutí do krku a ihned se stáhl.

Simon unaveně dosedl na židli. „Takže ty mě taháš celý den všude možně, abys pak zaparkoval v hospodě? Naivně jsem si myslel, že budeš originální,“ utrousil s úšklebkem. Patrick mlčel, ale všiml si, že Erik pevně stiskl ruce v pěst.

‚Takže to je ten důvod, proč tady Erik už tak často nechodí? Ví, kdo to je? Nebo ho loví tak důkladně, že si to neuvědomuje?‘ přemýšlel Patrick ve své hlavě.

„Dovol mi představit neuvěřitelného bručouna, Patricka Swayzeho, a jeho partnera, Lisu Niemi,“ zavtipkoval Erik.

„Moc vtipné,“ ušklíbl se plavovlásek. „Jen to trochu upřesním – on je Patrick, já Louis.“

„Lisa k tobě sedí víc.“

„Nemusíš z nás ihned dělat hvězdný pár. Víš to? Nezasuneš si ani tak.“

Simon mlčel po poznámce toho blondýna a pohlédl na Patricka, který si povzdychl a zakroutil hlavou, když se ti dva začali peskovat. „Co si dáte?“ zeptal se Patrick jen.

„Vy se ani nezeptáte na jméno?“ pozastavil se Simon.

„Pročpak?“ usmál se Patrick smutně. „Moc dobře vás znám. Tedy – hlavně jsem znal Gerarda, ale ten toho o vás napovídal taky celkem hodně.“

Simon mlčel. „Bílé víno,“ řekl po chvíli a nereagoval na jeho poznámku.

„Jak si přejete,“ řekl Patrick zdvořile a po chvíli mu objednávku předal. „Omlouvám se, pokud jsem vám připomenul špatné vzpomínky.“

„V pořádku,“ zašeptal Simon a napil se. „Musím se s tím naučit žít – s tím, že je to moje vina.“

„Co je to za atmosféru?!“ práskl Louis hlasitě do pultu, až Simon nadskočil. Setkal se se zamračeným pohledem pod střapatými plavými vlasy. „Jestli jste tady přinesl depresi, vynesu vás v zubech, pane! Tady se pije a veselí! Popřípadě za rohem na záchodcích klidně i něco jiného, společnosti prospěšného. Jestli nesplňujete tyto podmínky, žádám vás, abyste odešel!“

Chvíli bylo ticho, než se Simon musel zasmát. Louis se spokojeně ušklíbl. Erik mu v duchu poděkoval, že ho alespoň rozesmál a uvolnil tak napjatou situaci.

„Takže – co si dáte?“ zeptal se Patrick přátelsky znovu a prohrábl Louisovi vlasy jako pochvalu za dobrý výkon. Mladší muž jenom spokojeně zavrněl, než se vrátil zpátky k mytí nádobí.

„Já už si objednal,“ připomenul mu Simon a pousmál se. Nevnímal Erikovu objednávku, místo toho se porozhlédl po baru. Byla tu přátelská, skoro až rodinná atmosféra.

„To samé, co Simon,“ řekl Erik a všiml si Simonova zkoumavého pohledu. „Chceš si jít sednout někam mimo zraky ostatních?“

Simon se k němu pohledem znovu vrátil a pousmál se. „Není třeba. Mají pohodlné židle.“

Patrick se ušklíbl. „To jsem rád, že máme stejný vkus. Na těch židlích se mi předtím sedělo nejlépe – takže jich pár poputovalo se mnou rovnou sem.“

„Zajímavá historka. Máte i jiné historky, jak jste k věcem došel?“

„Většinou je vybíral můj partner, takže se musíte ptát jeho na názor, proč to zvolil tak nebo onak. Ale jen tak mezi námi,“ řekl a nahnul se k němu, aby řekl tišším hlasem: „Tyhle židle jsem si málem musel vyřvat, protože Louisovi se nelíbily.“

„Taky se mi pořád nelíbí,“ šťouchl ho Louis do tváře.

„No – bar koneckonců patří nám oběma. Původně to byl sen jednoho, ale – slovo dalo slovo a oba jsme si uvědomili, že míříme stejným směrem. To nás na střední spojilo, táhlo se to s námi na výšku a skončili jsme takhle.“

„Proč to vykládáš jako něco špatného?“ zeptal se Louis dotčeně. Patrick se pousmál, přitáhl ho na svou svalnatou hruď a letmo políbil na rty.

„Byl to nejlepší den mého života, kdy jsem si tě odchytil a konečně slyšel tvou pozitivní odpověď,“ zašeptal mu do ucha, až z toho plavovlasý mladík zrozpačitěl a pohledem střelil jinam.

Simon se pousmál, přál jim to.

„No, ale rozhodně pořád ti to trvalo déle, než Gerardovi,“ prohodil a pohlédl na Erika. „Řekl jsi mu, jak jste se vy dva dali dohromady? Kdo koho dřív uhnal? Jistě by se pobavil.“

„Ne, děkuji,“ usmál se Simon nuceně. Mnohokrát od Gerarda slyšel, jak se ti dva poznali – především jejich poprvé, protože jeho bratříček měl tendenci se s ním o tyto zážitky dělit okamžitě po jejich uskutečnění. Takže mu třeba jednoho brzkého rána zazvonila zpráva, že ve tři hodiny ráno přišel o panictví s mužem, nebo pár dní předtím okolo jedenácté hodiny, že poprvé políbil muže. „Měl jsem to ihned z první ruky,“ vysvětlil, když na něj Patrick s Louisem hleděli.

Louis se musel zasmát. Vysloužil si Simonův nechápavý pohled. „Omlouvám se – jen mě pobavila myšlenka, že vám ve tři hodiny ráno posílá zprávu o-…“ začal pobaveně, ale Patrick mu zakryl ústa a mile se usmál.

„Omluvte ho – už je trochu opilý, a to je ještě den,“ řekl s milým úsměvem, aby zabránil pohromě, kterou by jeho partner jistě způsobil, kdyby mu chtěl popsat, jak to jejich poprvé vlastně bylo. Vlastně tehdy došlo k jejich poprvé také jen o pár pokojů vedle. Bylo to trapné, vzpomínat na takové věci, které dělali v opilosti. Alespoň oni dva si dodali odvahu alkoholem, jinak by se nejspíš k ničemu nerozhoupali.

Simon se zvedl, připravený odejít v zájmu svého zdravého rozumu. Už, už chtěl zaplatit, ale tu ho Erik popadl za ruku, stáhl ze židle a někam ho vedl.

„Hej!“ začal Simon zamračeně, ale potom zamrkal, když ho Erik k sobě přitiskl na hruď a chytil za ruku a bok.

„Snad mi nepošlapeš boty,“ ušklíbl se na něj Erik.

„Co si myslíš, že děláš?“ zavrčel na něj Simon tiše, ale začal tancovat s ním.

„Nevidíš? Tancuji. A tobě to jde díky bohu dobře.“

„Tohle si vyprošuji, koukej mě pustit. Jsi až příliš-…“

„V tvé intimní zóně? Ne, že by ti to tolik vadilo,“ mrkl na něj Erik svůdně.

„Ještě jednou na mě mrkneš a vypíchnu ti oči.“

„S radostí oslepnu, pokud by to znamenalo, že se o mě budeš muset starat.“

„Ani omylem!“

„No tak – uvolni se,“ navrhl Erik, pustil ho trochu od sebe, ale chytil ho za ruce a pomalu mu s nimi hýbat dopředu a dozadu. „Přestaň alespoň na chvíli myslet. Máš dnes volno. Úplně vypni a bav se. Prosím, Simone. Alespoň dnes. Pro mě.“

Simon si dlouze povzdychl. Chvíli bylo ticho. „Tak dobře,“ zvolil Simon po chvíli. „Ale pod podmínkou, že platíš.“

„To je samozřejmost, když jsem tě pozval.“

„Tohle bude ještě zajímavé,“ prohodil Patrick tiše. Louis se však mračil. „Co se děje?“

„Moc se mi to nelíbí,“ přiznal se mladík popravdě. „Erik by nikomu nedovolil, aby s ním tančil. Alespoň ne takhle. A nyní je to Erik, kdo to dokonce vede.“

„Chce ho nejspíš dostat do lepší nálady,“ pokrčil Patrick rameny. „Kdyby se ptal, Louisi, řekni pravdu. I kdybys mělo zasáhnout do soukromí Erika a Gerarda, řekni mu pravdu. Ten Simon vypadá na dost starostlivý typ. Jistě se bude ptát na to, co mu jeho bratr nejspíš nikdy neřekl. Měli bychom mu vyjít vstříc – alespoň co se Erika týče.“

„Měl bych ho varovat?“ vzhlédl k němu Louis.

„Myslím si, že si je vědom rizika, proto si ho k tělu zatím moc nepustil. Ale jistota je jistota. Erik byl čestný muž. A pokud ta čest v něm ještě zůstala a chce se probudit, zkusme jí pomoct.“

Louis rázně přikývl a pousmál se. „Rozumím.“

---

„Smím se na něco zeptat?“ ozval se Simon po chvíli, kdy si Erik odskočil na toaletu. Předtím s ním tančil dlouhou dobu, něco málo popili, ale Simon si musel v duchu přiznat, že se skutečně baví. Louis se za jeho otázkou otočil a vyzval ho, aby se ptal, zatímco mu dolil víno. „Jaký Erik je? Nebo spíše – jaký býval? Chci si o něm vytvořit nějakou ucelenou představu. Jistě je tady plno věcí, které mi Gerard neřekl a které Erik záměrně zamlčí taktéž.“

Louis zaváhal. Pohlédl na svého partnera, ale ten jenom přikývl. Louis se vřele usmál.

„No, myslím si, že tě tohle překvapí, ale – když spolu Erik a Gerard chodili, tak Erik mu nezahýbal. Opravdu! Byl mu tak věrný, že i v opilosti odmítal jiné opilé spolužačky a vykřikoval, jak ho miluje. To ale dělal v obou případech – když byl střízlivý nebo na mol,“ zasmál se. „Ale… poté se v něm něco zlomilo. Když jsme sotva toto místo postavili, chodil sem s Gerardem a poté sem chodil sám. Opíjel se tady, sváděl místní mladíky, spal s nimi a nebral zřetel, že by mohl něco chytit, a tak. Málem se vzdal i své práce kvůli jednomu takovému, ale naštěstí jsme ho včas vrátili do reality. Dlouhou dobu se tady potom neukázal. No – když jsme se na něj byli zeptat u firmy, kde předtím pracoval, řekli nám, že ho vyrazili kvůli tomu, že přišel do práce opilý. Změnil si adresu a odstřihl s námi kontakty. Začal pít a byl z něj dost svůdný sukničkář. Takový s Gerardem nebyl – byl mu věrný, kdokoliv se na Gerarda podíval, setkal se s jeho žárlivým pohledem. Ale Gerard byl to samé. A potom zničehonic se tady objevil před pár dny a vypadal najednou zase normálně, spokojeně, možná trochu pocuchaně, jakoby ho někdo neustále trýznil a mlátil nebo tak něco, ale – šťastně. Tak šťastně, jako jsme ho už dlouhou dobu neviděli.“

„Kdy to bylo?“ zeptal se Simon.

„Před včerejškem, řekl bych.“

Simon se zamyslel. „Takže nyní tvrdíte, že s nikým už dlouhou dobu na jednu noc nespal?“

„Přesně tak. Dost nás překvapilo, když přišel se slovy, že ho chce někdo zaživa pohřbít, rozčtvrtit a všechny kousky jeho těla rozházet po všech světadílech, aby ho už nikdo nemohl dát do kupy.“

Simon cítil zadostiučinění, když jeho slova byla citována. „No, možná jsem to neřekl tak docela,“ řekl skromně, skrývajíce úsměv.

‚Sice jsme o tom vtipkovali, ale mám dojem, že by toho byl i schopný,‘ pomysleli si Louis a Patrick.

Erik je chvíli mlčky sledoval, než se k nim přidal a objednal rovnou další sklenici vína.

Simon se po delší době pořádně uvolnil a osmělil, zapojoval se do konverzace častěji, navazoval příjemné vztahy a popíjel víno. Hodiny ubíhaly a ubíhaly. Sem a tam si popovídali, poté ho Erik vytáhl znovu na parket, aby spolu tančili, popíjeli víno a zase si povídali. Neustálý kolotoč, který se opakoval dokola. Simon skutečně ztratil zábrany a netrvalo dlouho, než se dostal do stádia, kdy už nerozeznával skrytou hrozbu kolem sebe. A to především svůdného lovce v podobě Erika Murraye, který jeho opilecké já sledoval se zadostiučiněním. Patrick si najednou několikrát záměrně odkašlal. Blížila se hodina zavíračky a mu se nelíbilo, že do doktora pořád nalévá další a další sklenice. Bylo mu jasné, kam tento večer nejspíš povede.

Erik však jeho tiché varování ignoroval i nadále pokračoval ve svém lovu.

Když už dávno odbila půlnoc a hodiny ukazovaly dvě hodiny ráno, Patrick je oba musel vyhodit. Rozhodně se mu nelíbil stav, v jakém oba byli, ale musel zavřít.

„Ještě jednu rundu!“ křičel opilý Simon do ticha nočního města a smál se spolu s Erikem.

„Patricku! Nedělej drahoty!“ smál se Erik a bušil na dveře. „Pusť nás dovnitř, kámo!“

Po chvíli je to oba přešlo a začali brblat a dokonce i nadávat na Patricka, že je suchar a že nic nevydrží.

Bylo zázrakem, že se nějakým způsobem dostali k Simonovu bytu. Ale najít klíče, zatímco se chichotali jako puberťáci a povzbuzovali se navzájem, bylo opravdu k popukání – především, když Erik žádné klíče neměl, ale myslel si, že je má a hledal je ve všech možných kapsách. Hluk, který kolem nadělali, probudil všechny doposud pokojně spící sousedy, kteří se na ně vražedně dívali nebo jim vyhrožovali pěstmi či telefonátem na místní policejní stanici za rušení nočního klidu. Když je Simon objevil, provokativně s nimi máchal před Erikovým nosem.

Erik se bavil, když se Simon neuměl ani strefit do klíčové dírky a nařizoval jí, aby se přestala hýbat a uskakovat před ním.

Po krátkém boji se zámkem se dostali do bytu.

Erik doprovodil opilého doktora do ložnice a chtěl mu pomoct z bot, ale Simonovi to přišlo strašně legrační, tak s nohami kopal všude možně. Erik ho musel nakonec uzemnit, aby mu z bot pomohl. Škodolibě si neodpustil, aby ho nezlechtal a tím objevil jeho slabinu.

„Tááák,“ natáhl Erik, dostal se nad něj a pousmál se. „Díky za hezký den i příjemně strávený večer.“

Simon se usmál od ucha k uchu. „Byla to sranda,“ souhlasil.

Erik přikývl a odtáhl se od něj. Hned na to byl Simon také na nohách. „To byla. Tak abych zase šel o dům dál…“ začal Erik a chtěl odejít, ale Simon mu to nedovolil. Místo toho si ho přitáhl za triko k sobě a divoce políbil. A odmítejte tak svůdný a vytoužený polibek po tak dlouhé době, kdy abstinujete téměř ve všem a jste tak blízko svého bodu zájmu.

Je tedy zřejmé, že ho Erik k sobě těsně přivinul a přitiskl ho na zeď, poutaje ho vlastníma rukama, aby mu kořist už neunikla.

To, co Simon začal jako opilecký žertovní polibek, se během chvíle zvrhlo ve vášnivý, romantický polibek, který jim oběma bral dech.

Nebyl jediný kout, který by Erik neobjevil během té krátké chvíle, kdy měl možnost prozkoumat Simonova ústa. Těsně se na něj natiskl a vysloužil si tak spokojený sten, který ho také přiměl trochu zasténat a pohyb pomalu zopakovat. Simon mu pevně stiskl triko mezi prsty, aby se pojistil, že se jen tak neodtáhne.

Chvíli trvalo, než se Erikův mozek konečně probudil a rozhodl se probudit i nervy a zbytek těla. Ačkoliv nerad, otočil se a uzemnil opilého Simona na posteli. S veškerým vypětím svých sil se od něj odtáhl a přehodil přes něj deku.

„Vyspi se sladce,“ zavrkal za ním.

On je zde přece lovec. Nesmí nechat kořist vyhrát!

Slyšel nějaké opilecké mumlání zpod deky, když za sebou zavíral dveře.

Seběhl rychle schody a skrz dveře se dostal ven na dusný letní vzduch.

Šel rychlým krokem.

Potom se však zhluboka nadechl a zavřel oči na krátkou chvíli.

Došel za roh a vzhlédl k letnímu nebi.

‚Sakra, tohle bylo vážně blízko,‘ pomyslel si a opřel se o zeď. Pomalu vydechl ústy a zavřel oči. Stiskl ruku v pěst. ‚Sakra!‘

A zatímco Simon po delší chvíli spokojeně usnul, Erik měl dlouhou noc, kdy musel přemlouvat Patricka a Louise, aby ho pustili k sobě od bytu, jinak by se nejspíš vrátil k Simonovi a nejspíš by něco vyvedl, čeho by poté litoval.

Ani jeden o tom nechtěli slyšet. Nepřišel zrovna vhod a navíc byl opilý jako doga. Plácal jedno přes druhé, ale úsměv, který mu zářil na rtech, nebyl opilecký.

A boule v kalhotách také ne.

Zbývaly jim dva dny, aby sobě úplně propadli.