„Alexi, jak bys to asi chtěl zařídit? Trojka, Alexi, je prostě trojka. Ne dva a půl. Ne dva a čtvrt. Nejde to udělat jinak. Chceš se snad na nás dva jen koukat? Nebo dokonce Maxovi navrhnout, aby se díval on?“

Překvapeně zamrkám. Upřímně, tak dalece jsem ještě nepřemýšlel.

Já sakra nikdy trojku nezažil! Jen nechci hned někoho vraždit!

„Neříkej mi, že tě v té tvé hlavince napadlo, že bych já byl v tobě a Max ve mně!“ rozohní se, až o krok ustoupím.

To by sice bylo řešení a jo, to mě zrovna v tu chvíli, co jsem to říkal, napadlo, ale zapomněl jsem, koho mám před sebou. Ve snaze nějak zachránit Maxe, mi vůbec nedošlo, že šéf nikdy nenastaví někomu zadek, neboť jeho nabídku z minula nepočítám, protože na to jsem nekývnul a nikdy nekývnu.

On nemůže být dole. To je skoro jako zákon.

A upřímně. Já bych ani nechtěl, aby byl a už vůbec ne s ním.

Musím vymyslet něco jiného… ale co?

„No… myslel jsem to tak, že já bych se nedotýkal Maxe, on mě taky ne, ale ty bys mohl využít nás oba.“

Sakra! Potřebuju víc času. Neumím vařit z vody.

„Jakože bych rejdil ve tvém pozadí a do toho Maxe uspokojoval pusou či rukou?! Nebo naopak? Případně na střídačku? Že bych si to odedřel sám? Víš, zrovna tohle já nepovažuji za sex, ale za otroctví.“

A pak mi to prostě došlo. Stačilo pár hlubokých nádechů, výdechů a měl jsem jasno. To svírání v mé hrudi jsem nemohl přehlížet. Chtěl jsem, ale nešlo to.

Já nechci, aby se dotýkal Maxe. A už vůbec, aby se s ním miloval, aby ho mučil svou divokostí tak jako mě. A navíc je to jeho bývalý.

A právě to je ten problém. Je to někdo, koho Natan měl rád víc než všechny předešlé. Nemůžu tenhle fakt ignorovat.

Je jedno, že je Max hezký. Je jedno, že mě představa jich dvou, ve spojení s mou maličkostí, zvráceným způsobem trochu vzrušuje.

Vím, že když bych je viděl spolu… bolelo by mě to. Realita se od představ vždycky liší.

Jenomže ani nechci, aby Max umřel. Neudělal nic zlého. Vždyť mu dřív i pomáhal. Vždyť ho měl rád!

Proč mám pocit, že pokud Natana nepřesvědčím, tak si to budu do konce života vyčítat? Co je jedna přetrpěná noc ve srovnání se ztraceným životem?

„To mě taky budeš chtít zabít, až provedu něco, co se ti nebude líbit?“

Chytí mě za ramena a zatřese semnou. „Zbláznil ses?!“

Zakroutím hlavou. „Ne, ale… já nechci trojku s ním. S Maxem,“ záměrně zdůrazním jeho jméno. „Ale ani nechci, abys ho zabíjel. Proč nezkusit kompromis?“

„Cože?! A jakej kompromis, Alexi?“ téměř se mi vysměje.

Naštvu se. „Jaký?! Nemusíš ho hned zabíjet! Co mu třeba vyhrožovat? Něco na něj určitě máš, tak ho zažeň do kouta!“

Pustí mě a odstoupí. Pročísne si rukou vlasy a upře na mě smutný pohled, který mě donutí jen překvapením otevřít pusu. Mé srdce se rozhodne bušit jako zběsilé.

Proč se tváří takhle?!

„Nemám na něj nic, Alexi. Max pracoval se mnou, dost dlouho na to, aby se naučil alespoň jednu věc. Nenápadnost je jeho druhé jméno. Smazávání stop mu jde skoro líp jak mně,“ přizná a snad prvně v životě jeho hlas zní skoro až jemně. Hrubost se vytratila.

Opře se zády o stěnu. „Nechci ho zabít. Pomohl mi. Jenomže pokud se ho nezbavím a nechám ho být, tak budeš v ohrožení ty… a to je ještě horší. Nemám jinou možnost, než ho dostat pod kytky. Nechci, aby se tě dotýkal. Trojka nepřipadá v úvahu.“

Taky nechci, aby se ho dotýkal. Jenže...

„Tak… mu můžeš vyhrožovat smrtí,“ napadne mě. Jen vyhrožovat, ne ho rovnou zabít.

„Jo? A víš, co pak udělá? Alexi, smrtí se vyhrožuje slabým, ale ne silným. Silné musíš buď zabít, nebo přistoupit na jejich podmínky. Je tu hned několik možností, co může udělat. Ale nejspíš se bude tvářit, že to pochopil a pak jen předá informace dál a zmizí z povrchu zemského. Já pak budu muset chránit sebe, tebe a všechny okolo a navrch prohledat každý kout světa, abych ho mohl zabít doopravdy. Max je vyčůraný. Není jiná možnost! Pochop to už! Kdyby si řekl o peníze… ale o sex! To je takový kretén!“

Stál jsem tam a koukal do zdi. Došlo mi, co je nevyhnutelné. Cítil jsem strach. Bál jsem se, kam to může vést. Jenže zároveň… věděl jsem, že je to správné. Život pro mě byl přednější.

„Já do toho chci jít,“ pronesu rozhodně a dojdu až k němu.

Musíme. Nechci mít na rukách něčí krev. Ne!

Postavím se před něj s oběma rukama zaťatýma v pěst. Snažím se, schovat všechny emoce, které pociťuji.

Zapije se do mě svými černými diamanty. Snad minutu skenuje moji tvář. „To mu tak moc chceš zachránit život?“ zeptá se po chvíli, aniž by hnul brvou.

Jen přikývnu, protože vím, že by ze mě vyšlo leda chraptění.

Já sakra nechci, aby se Max dostal mezi nás! Ne! Jenže… smrt… jen při té představě je mi zle. Musel bych s tím, že jsem někoho skoro zabil, žít do konce svého života. Vím, že už kvůli mně lidé zemřeli.

Jenže to byla nechutná prasata!

„Ne,“ zamítne a narovná se do plné výšky. Odlepí svá záda od stěny a propálí mě naštvaným pohledem. „Líbí se ti?! Jasně, že jo. Je to pěkný kluk. Jenomže ty…“ zapíchne mi prst do hrudi, „patříš mně. A tvůj nápad, kterak se vzájemně nebudete ani dotýkat, je holý nesmysl!“

Jeho lehký posmutnělý tón vystřídal vztek jako mávnutím kouzelného proutku. Jasně jsem vnímal tu změnu atmosféry. Nechtěl své rozhodnutí změnit. Jenomže to jsem nemohl dovolit.

„Uznávám. Nápad s tím, že se nebudeme vůbec dotýkat, byl trošku nesmyslný, ale co kompromis?“ neuhnu pohledem.

Přimhouří obě oči a skloní se k mému obličeji. „Nevím, o čem to zase mluvíš. Já kompromisy nedělám. Nikdy!“

Tak se to budeš muset naučit. Nebyl to náhodou on, kdo chtěl, abych se stal víc odvážným a rozhodl se kvůli tomu riskovat svůj zadek? Proč by se pro změnu on nemohl naučit umění zlaté střední cesty?

Vždycky využívá své podlé techniky. Jestli si myslí, že je jediný, kdo zvládne nehrát fér, tak se šeredně plete. Za ty roky po jeho boku jsem se také ledasco naučil.

Nepřiznal by to, ale já moc dobře vím, proč je tak razantně proti. Bojí se, že by se mi to mohlo s Maxem líbit víc. Ale to samé bych si snad mohl myslet i já, no ne?

Jemně ho chytím za prst, který má stále zakotvený v mé hrudi a zvednu ho ke svým rtům, abych ho celý vcucl s pohledem upřeným do jeho rozšiřujících se zorniček. Pohladím ho jazykem a lehce zkousnu mezi zuby, než si ho vytáhnu a záměrně s ním přejedu přes svou bradu, hrudník až k opasku.

„Já patřím celý tobě, šéfe,“ usměji se a pustím jeho ruku, abych si mohl přetáhnout tričko přes hlavu.

„Co děláš?!“

Hraju nefér hru.

„Nic, jen na tebe mám chuť,“ promluvím s hlasem podbarveným nehranou touhou.

„Teď?“ odfrkne si, ale když mu stáhnu koženou bundu z ramen, nechá jí dopadnout na podlahu.

Nedůvěřivě si mě prohlíží. Snažím se netřást ani nedat najevo nejistotu, ač jí vážně pociťuji. Nevím, kdy nastane vhodná chvíle na to mu navrhnout můj nápad, určitě o mnoho lepší, než ten předchozí.

Chytnu lem jeho trička, aniž by ze mě spustil zrak, zvedne ruce a nechá si ho přetáhnout přes hlavu. Odhodím ho někam pryč.

„Vždycky budu celý tvůj…“ usměji se a uvolním opasek u svých kalhot, které nechám sjet až na zem, rovnou i s trenýrkami. Jen z nich vystoupím a dostanu se tak do jeho těsné blízkosti. Vnímám napětí jeho svalů a i tu nedůvěru, se kterou si mě měří. Mé srdce skoro bolestivě tluče v hrudním koši.

Přejedu hladovýma očima po jeho odhalené karamelové pleti. Dám si záležet na tom, aby se mi chuť na něj, odrážela v celé tváři, v postoji. Musí vycházet ze mě.

Upřímně, zrovna tohle až takovou snahu nevyžaduje. Jde to skoro samo. Na jeho krásu si totiž nezvyknu nikdy. Vždycky na něj koukám, jak na dokonalé boží dílo.

Natáhnu dlaň a zmapuji reliéf jeho prsních svalů, břišních a zastavím se na přezce, kterou zkusím povolit, ale vyžaduje obě mé ruce. Šéf se zřejmě rozhodl vyčkávat, kam až hodlám zajít nebo spíš, co mám v plánu. Ví, že tohle není jen tak a já zase tuším, že mám z půlky vyhráno.

Nějak mi nepomáhá. Stáhnu kalhoty z jeho boků i s boxerkami. Pokleknu před něj a promnu úctyhodnou délku jeho mužství v ruce.

Vždycky, když ho vidím takhle před sebou, tak se divím, že se do mě vejde.

Pozoruji, jak se mu zatnou svaly na břiše, jak dokonale vyniknou. Nejde jim odolat. S jeho penisem v ruce se skloním a polaskám mu pupík jazykem. Nevynechám nic. Zvlhčím kůži všech svalů, které se střídavě zatínají a povolují. Prolízám vlhkou cestičku až k podbřišku. Zajede mi rukou do vlasů, za které mě zatahá. Ochutnám pevnou pokožku třísel, povzbuzován jeho mělkým dýcháním.

Nikdy nevzdychá. Rozhodně ne, tak jako já. Neprojevuje tenhle typ emocí, i přesto na něm snadno poznáte, co se mu líbí. Možná zvládá ovládat svůj hlas a z větší části i tělo. Jenomže ty slabé záškuby svalů, lehký dech a hlavně žár, který mu vychází z očí, a já se pokaždé divím, že nehořím, to nezvládne ukočírovat. Ani nechce.

Zvednu k němu zrak a lehce vsaju jeho špičku. Projede jím lehký záchvěv a zatne ruku v pěst. Semkne rty do úzké čárky a přivře víčka svých krásných černých diamantů.

„Jsem tvůj a budu tvůj…vždycky,“ postavím se a celým tělem se na něj natisknu.

Tak zuřivě, že o krok popojde a narazí zády na zeď. Stoupnu si na špičky, skoro až na samotné palce, jako ta herečka ve filmu Titanic, abych mu dosahoval nosem alespoň ke rtům. Obtočím mu ruce kolem pasu a on mě chytí levačkou za zadek, který sevře ve své velké dlani tak silně, že cítím i chladný kov prstenu, který se určitě brzy zahřeje, díky teplu, které ze mě vychází.

Jsem jako zapálená svíčka. Vážně, celý hořím a třesu se nedočkavostí, ale vím, že ještě potřebuju něco říct. Něco udělat.

Uvolním jednu svou ruku, abych sevřel jeho pravačku a zvedl jí k ústům. Důkladně oblíznu hned dva prsty, aniž bych se odtrhl od jeho očí.

Když usoudím, že už má prsty nasliněné dost, sjedu s nimi rovnou mezi své půlky.

Pozoruji jeho staženou tvář, a když se otře mnou vedenými prsty, o můj vchod hlasitě zasténám.

Zkousne si svůj sladký ret a celý se narovná, takže se ocitnu nosem pod jeho bradou.

„Tohle místo…“ objedu svůj otvor, „bude tvoje… ale, co takhle, že zbytku by se dotýkat mohl? Jen tohle bude zapovězené… to je kompromis, co říkáš?“ zeptám se a zvednu k němu zrak.

„Alexi!“ zavrčí a bez upozornění zajede oběma prsty dovnitř.

Dobře, trošku jsem to očekával, ale i tak se musím dlaní zapřít o jeho hruď. Podvědomě prohnu pánev a vyjdu mu vstříc.

„Využíváš sex k otupení mých smyslů?!“ šeptne mi do ucha, jehož lalůček zkousne mezi zuby.

Pohybuje prsty a s přesností na milimetry se trefuje do mého citlivého místa. Zapřu se čelem o jeho rameno.

Spíš bych řekl, že se jeho smysly přiostřily.

„Ne…“ vydechnu pracně. „Ale podle mě… je tohle přijatelné řešení, ne?“

V rámci možností, které jsou jen dvě, určitě ano. Max koneckonců musel být se šéfem dole. Ale snesu já pohled na to, jak si ho bere on? A bude vůbec chtít? Jak tohle sakra může dopadnout?

Uvidíme. Důležité je, že nebude mrtvý, se zbytkem už si určitě nějak poradíme.

„Nehraješ fér. Nelíbí se mi ani představa, že se tě bude jen dotýkat!“ zavrčí a sjede jazykem až na rameno, kde zanechá další stopu svých zubů.

Fajn, asi to budu muset vzít z jiného soudku, protože na tohle už mi docházejí protiargumenty.

Sjedu volnou dlaní mezi nás a stisknu jeho penis, který je tvrdý jako skála v ruce. Začnu ho třít.

„Vždycky říkáš, že pro mě uděláš cokoliv… chci zachránit jeho život… navrhuju ti tu kompromis… tak prosím,“ vydechnu, ale spíš než prosebně to zní až moc vzrušeně.

To mi musí odpustit vzhledem k tomu, co se právě odehrává.

Hbitě ze mě vyndá oba prsty. Chytí mou ruku a vyprostí z ní svůj tepající úd. Ustoupí do boku a smýkne mnou ke zdi, na kterou ne zrovna jemně narazím.

„Tak moc se ti líbí představa trojky?“ zajímá se.

Čapne mě za boky. Zapřu se dlaněmi o zeď. Vysunu k němu pánev a pohlédnu na něj přes rameno.

Věděl jsem, že nebude snadné ho přesvědčit.

„Ani ne, ale nechci mít něčí krev na svých rukách,“ přiznám a hluboce vydechnu.

Plivne si na prsty a opět s nimi zajede dovnitř, takže ze mě vyjde další hlasitý sten. Vzpomenu si na Honzu, který nejspíš stojí za dveřmi. Nevím, kolik toho slyšel či neslyšel ale přepokládám, že nyní raději poodešel někam pryč.

Taky si vzpomenu na ten prsten… jestli kluci občas kontrolují můj tep, tak teď jim musí být naprosto jasné, co se právě děje.

Bože to je tak trapný. A hlavně, nad čím tu právě dumám, když řešíme tak vážnou věc?

„Zabil bych ho já, ne ty,“ odvětí.

Fajn! Já už nevím, jak jinak…

Odtáhnu se od něj a otočím se čelem k němu.

„Pojď za mnou,“ vypláznu na něj laškovně jazyk a rychle přeběhnu chodbu k sobě do pokoje.

Potřeboval jsem ho nějak utvrdit v tom, že jsem jen jeho a to tak moc, až by s mým nápadem souhlasil.

Dojde k posteli, u které stojím. Lehce mu strčím do hrudi. Dosedne na pelest, která se pod jeho vahou lehce zhoupne a zvedne ke mně zkoumavý pohled.

Obkročmo se na něj posadím a pomazlím oba naše penisy v dlani. Pomocí slin navlhčím jeho mužství a lehce se nadzvednu, abych ho zavedl do sebe. Slyším naše přerývavé dýchání a užívám si jeho živelnou vůni, která mě obestírá.

Já nelhal, opravdu ho chci. Moc. Nikdy se ho nemůžu nabažit. Nikdy nebudu mít dost.

Dosednu až moc prudce, usyknu a mým vnitřkem projede horká vlna. Nenechá mě rozdýchávat pocit plnosti dlouho. Chytí mě za boky a začne krátce a důrazně dobývat mé nitro.

Chytím ho kolem krku a propnu k němu svůj hrudník.

Na rozdíl od něj jsem na bradavkách citlivý asi víc než kdejaká žena. I když jim včera dal zabrat… jakmile jednu promne mezi rty a přidá lehký stisk zubů, začnou mi tělem projíždět další elektrizující pocity.

I kdyby byl Max samotný bůh, na něj nemá. Ďábel je totiž lákavější a také daleko víc žhavý.

A tak krásně voní...

„Koupím ti na ně klipsy,“ zasyčí a přesune se ústy ke druhé, zatímco první promne mezi prsty. „Koukej, jak je máš naběhlé.“

Mluví tak tiše. I ten jeho dech, který se mi ovívá hruď, mě rajcuje. Škoda, že si ho nemůžu pustit do hlavy. Divil by se, co se mnou dělá. Nikomu se tohle ještě nepovedlo.

Což mě přivádí na myšlenku…

„Klidně. Můžeš si dělat, co chceš. Jsem celý tvůj. Nechci být nikoho jiného,“ chytím se příležitosti.

Odfrkne si a zpomalí. Spíš se začne jen lehce pohupovat. „Vím, kam tím míříš. Alexi, jestli si to skutečně tak moc přeješ… udělám to, ale jen kvůli tobě.“

Překvapeně zamrkám. „Takže ho nezabiješ?“

A já čekal, že budu muset odsouhlasit i bondáž, robertka, bičík a další lahůdky.

Přivře oči a ušklíbne se. „To ti nezaručím. Možná ho zabiju v ten moment, kdy na tebe vztáhne ruku.“

Tohle mi nejspíš musí stačit. Stoprocentního souhlasu se zjevně nedočkám.

Nadechnu se v odpověď. „Dohod…“

Nezájem.

Nejspíš pokládá náš rozhovor za ukončený, protože mě hodí pod sebe a rozhodne se ze mě vymámit rovnou slastný křik. Sténání pod jeho tvrdými přírazy totiž nepřichází v úvahu.

Nebudu lhát. Děsil jsem se představy toho, co přijde, ale zároveň jsem byl rád, že Max zůstane ušetřen.

„No, já trojku, kde se dva vzájemně nedotýkali, zažil,“ pokrčí rameny Michal.

Docela dobrá reakce na to, co všechno jsem mu řekl. Ironicky myšleno, protože jsem čekal něco víc… no prostě něco jiného.

„Vážně? Šéf říkal, že to není možný,“ odfrknu si.

„Divil by ses. Ten kluk byl gay a na holku, co se k nám přidala, šáhnul jen tak, že jí po tom všem pohladil po vlasech a řekl jí, že byla dobrá,“ tlemí se při vzpomínce.

„A jak jste to dělali jako?“ vyjevím se.

„No, ona byla pode mnou a on ve mně,“ pokrčí rameny. „Což je mimochodem dost hustý. Jenomže Natan měl pravdu, u vás by tohle nešlo. Zrovna jeho si fakt neumím představit dole.“

To jsme dva. Mě spíš trápí jiná věc.

„Co když se do něj zamiluje?“ řeknu nahlas své obavy.

Překvapeně na mě vyvalí obě svá zelená kukadla. „Když se do něj nezamiloval tehdy, proč by to dělal teď? Navíc, ten bude mít dost práce s tím, aby ho nezabil, takže podle mě myšlenky na samotného Maxe půjdou stranou,“ baví se.

„Hele, ty z toho máš srandu, ale ono je to docela vážný!“ osopím se na něj.

Šéf odešel teprve před dvěma hodinami a já už měl v hlavě snad milion různých scénářů a bohužel žádný nedopadl zrovna slavně.

Nebudu lhát, představa Maxe a šéfa v jedné posteli mě prostě trochu vzrušuje. Max je skutečně pěkný muž. Jenže nevím, jak na tom budu já. Vím, že taky dovedu žárlit. A bojím se toho, že mě to bude bolet. Tím jsem si skoro jistý.

Ovšem, co jiného mi zbývá? Nechci couvnout. Musím to prostě nějak zvládnout.

Zvedne ruce v obranném gestu. „Promiň, už jsem takový. Mě to ani tak strašný nepřijde. Jde o sex, tak co? Víš, jakou dobu jsem tě miloval a přitom jsem spal s kdekým? A můj cit se k tobě nezměnil. Proč myslíš, že to tak bylo? Ty jsi byl v mých očích ten jediný, bez ohledu na to, co jsem měl zrovna pod sebou nebo nad sebou. Je, jsem jen chtěl… tebe miloval. To jsou dvě věci. Připadá mi, že to moc lidí nechápe. Každý si motá sex s láskou. A přitom sex je pud, daný dokonce biologicky. Láska je cit, emoce. Jasný, že ideální je, když miluješ toho, s kým zrovna šukáš, ale ne vždycky to tak vyjde. Ber to jako zpestření a zkus to neřešit. Je to rozhodně lepší, než si do konce života vyčítat, že si vyměnil jednu novou sexuální zkušenost za něčí život.“

„Já vím, proč myslíš, že jsem ho tak přemlouval? Jenom…“

„Máš strach,“ doplní mě s úsměvem. „Není důvod. Max je možná bývalý, je možná i pěkný, jak ty říkáš, ale Natan je tebou posedlý, okouzlený… říkej si tomu, jak chceš. A ty? Ty seš to samý. Podle mě si nakonec bude Max připadat jako páté kolo u vozu. Teda jestli to vůbec přežije,“ vyprskne smíchy a pak zvážní. 

„Kdy tě to čeká?“

Pokrčím rameny. „Nemám tušení. Natan říkal, že mi napíše…“

Jako kdybych to přivolal. Pípnutí mobilního telefonu mi málem přivede zástavu srdce.

S jedním okem zavřeným, jako kdyby, by mi to snad mělo pomoci, otevřu příchozí zprávu.

V Osm hodin. Erik tě vyzvedne.

„Dneska, čeká mě to dneska,“ vydechnu šokovaně.