Právě stojím úplně nahý mezi dvěma zcela oblečenými muži. Pocit trapnosti a nervozity se zvyšuje s každou minutou zlověstného ticha.

Upřímně, ani nevím o čem ten jejich spor, který zde před chvíli proběhl a vygradoval v tohle tísnivé mlčení, byl. Měl jsem totiž starosti úplně jinde.

Erik mě vyzvedl v osm a dovezl k velké vile, kde si mě přebral šéf, který tímhle obrovským barákem procházel s jistotou člověka, jenž tu rozhodně není poprvé.

Dovedl mě do prostorné ložnice s postelí, která je tak ohromná, že zaručeně musí být vyrobená na zakázku. Krom postele a velkých skříní zabudovaných ve zdi, je zde malý semišový gauč se dvěma křesílky přímo naproti krbu, na jehož římse je slušná sbírka alkoholu. Celá místnost je laděná do béžové a to včetně saténového povlečení a prostěradla.

Hned, jak jsem ten chlast uviděl, dostal jsem chuť se posilnit. Bohužel, nebylo mi přáno. Sotva, co jsme vešli dovnitř, Max se zvedl z jednoho křesla a zamířil k nám. A pak to začalo… strhávání mého oblečení. Nějak jsem doposud nestačil přijít na to, co byl ten hlavní impulz k tomu, začít mě svlékat.

Zatímco mě zbavovali šatstva, hráli jakýsi slovní fotbal, vůbec jsem neměl tucha, o co šlo, protože jsem mezi nimi byl jako míč, který z travnatého hřiště zavítal na béžový koberec. Nějaké vzpouzení mě v ten moment vůbec nenapadlo.

A teď?

Šéf i Max jsou stále oblečeni a už dobrých deset minut se jen přeměřují vražednými pohledy.

Předpokládám, že právě provozují něco jako telepatické přenosy, jinak nechápu, proč je tu takové ticho.

Atmosféra je zde hustší než v parní sauně a rozhodně neodpovídá tomu, čemu by měla, když vezmu v potaz, že tu jsme kvůli trojce (snad se jí Max dožije).

„Svlékni se!“ prořízne tísnivé ticho šéfův rozkazovačný tón.

No na mě asi mluvit nebude. Už jsem nahý. Upřímně, zatím si připadám jako na burze.

Střelím pohledem po Maxovi, který se nadechne v odpověď, ale nakonec si to rozmyslí a začne pomalu rozepínat knoflíčky své černé košile, kterou má způsobně dopnutou až ke krku. Hypnotizuje Natana jako krajta svojí oběť.

Někde v hrudníku pocítím ostré bodnutí. Věděl jsem, že to nebude lehké, ale začít žárlit ještě dřív, než se vůbec něco stane, není zrovna ideální. Vlastně tu zachraňuji život, nicméně tuším, že ani tohle uvědomění nezabrání žárlivosti.

Pozoruji jeho pomalý striptýz s čím dál většími rozpaky. Hlavně díky tomu, že moc dobře vím, jak můj malý kamarád reaguje.

Max má postavu, která zračí spíše kondiční cvičení. Vyrýsované svalstvo tak akorát, nic přehnaného. I tak zřetelná linie břišáků je víc než přitažlivá. Stejně jako úzká cestička hnědých chloupků vinoucí se od pupíku až k lemu kalhot, které rozepne a rovnou i s boxerkami svlékne.

Ruka, která se mi ovine okolo pasu, mi způsobí menší srdeční zástavu, ale zuby, jenž se mi zahryznou do ramene, ho zase prudce proberou k životu, stejně jako šéfovo tělo, které hřeje i přes oblečení líp než ten krb s plápolajícím ohýnkem.

„Líbí se ti?“ zeptá se šéf tiše a dál pokračuje v okusování mé maličkosti. Jeho zuby za sebou krom stop zanechávají i husí kůži. Moje počínající erekce je rázem tvrdá jako porcelánová socha (a stejně tak i křehká, neb násilnosti nesnáší zrovna dobře).

Vzmůžu se jen na přikývnutí. Nechci lhát. Je vážně pěkný.

Max zaujme jakousi kulturistickou pozici a přidá zářivý úsměv. Nechci se tomu zasmát, ale nedá mi to.

„Pokud vím, chtěl si šukat a ne si hrát na opice,“ odfrkne si šéf.

Nemám zrovna dvakrát smysl pro humor. Nebo spíš takhle, pro ten jeho dětinský a škodolibý jo, ale pro jiný ne.

Šéf a vtipy… to nikdy nešlo dohromady. Pamatuji si Honzu, který jednou přišel s velmi veselou příhodou, které jsme se v kanceláři smáli všichni. Natan se vzmohl jen na jakýsi škleb, který kdyby udělal na děti ve školce, tak z něj budou mít o poledním klidu noční můry.

„Ale no tak, Natane. Bývala s tebou větší sranda,“ protočí oči a zase se způsobně postaví.

Tak o tom bych někdy chtěl slyšet víc…

„Ne, nikdy jsem nebyl takový vůl, jako ty,“ odpoví šéf.

Max povytáhne obočí a překoná dvou metrovou vzdálenost, která ho od nás dělí. Stoupne si přede mě, takže mu zírám přímo na ohryzek a navíc dost intenzivně vnímám jeho vlastní vůni, která vůbec není špatná.

Na rozdíl od šéfa nemá Max přes dva metry. I tak jsem proti němu docela trpaslík.

Nijak ho netankuje, že ho špička mého vztyčeného mužství píchá do břicha.

„Teď je z tebe teprve vůl,“ ušklíbne se.

Ruka svírající můj pas zmizí a během sekundy je ze mě sardinka mezi dvěma těly. Zprvu nevím, co se děje než mi to prozradí mlaskavé zvuky.

Oni se líbají?!                   

Právě se děje nějak moc věcí najednou. Cítím, jak se Maxova chlouba propne a protože nemá pořádně kam, je našponovaná mezi mými stehny. Zezadu mě pro změnu tlačí šéfova boule do beder.

Přemýšlím nad tím, jak bych se právě teď měl zachovat, jak to všechno brát? Na mě Max pomalu nesmí sáhnout, aby se vůbec dožil rána, ale oni dva se rovnou líbají?!

Vhrknou mi slzy do očí a začnu zuřivě mrkat. Sakra! O nic nejde, vždyť je to přece jen líbání.

Ale jak dlouho to ještě hodlají dělat?!

Max najednou o dva kroky ustoupí. „Au!“ uleví si. Hřbetem ruky setře kapky krve ze rtu.

A máš to! Neodolám a věnuji mu široký úsměv.

„Nemusíš mi cpát jazyk až do krku,“ osopí se na něj šéf.

„To ty sis začal!“ vyletí Max.

Šéf naštvaně dojde skoro, až k posteli odkud se na nás otočí a sekne po Maxovi pohledem, který by křehčí konstrukci možná fakt překrojil vejpůl. „Abys už konečně držel zobák, jinak tě dřív zabiju, než ojedu!“

Jo, hlavně že mu z toho taky stoupnul! Takový kecy.

Max moudře nereaguje a jen se vzájemně propalují očima. Tímhle stylem začneme někdy ráno.

Chvíli to vypadá, že po sobě skočí, ale nakonec se Natan jen ušklíbne a přelétne očima po mé obnažené maličkosti. Okamžitě mu tvář prozáří lehký úsměv a já se cítím jako vítěz.

Jo Maxi, na tebe se takhle neusmívá, že?

No na mě normálně taky ne… ale to vím jen já, že jo.

Nikdy jsem nebyl žárlivý typ, ale přísahám, že v tu chvíli jsem skutečně žárlil. Ten pocit byl ve mně. Bál jsem, že se ho nezbavím, dokud to celé neskončí. Jenomže ono těch pocitů bylo víc… střídaly se rychleji než počasí.

„No nebudeme to protahovat,“ usoudí šéf a rovnou se rozepnutím jednoho knoflíku zbaví košile a odhalí nám tak svůj dokonalý vycvičený hrudník véčkového tvaru.

Pomalu rozepne opasek u moderně střižených kalhot, knoflík, zip a nechá černou bavlněnou látku, jenž mu perfektně sedí sklouznout na zem.

Ale i když mu kalhoty sluší, bez nich vypadá líp… a tentokrát to nevidím sám. Už je to tu zase... ten svíravý pocit v hrudníku. Proč?!

Zahákne prsty za lem trenýrek. Pomalu je stáhne přes boky a opět jim dopřeje volný skluz.

Asi se tu užárlím k smrti.

Vystoupí z hromádky oblečení, zatímco mezi námi střídavě přejíždí pohledem. Chladný výraz vystřídá ten známý žár a mé tělo poleje horko.

Tohle jsou ale rychlé změny…

Líným krokem dojde až k nám. Vypadá zatraceně sexy.

Postává před námi s probouzející se erekcí. Šlo by ho takhle pozorovat celé hodiny.

Koutkem oka pohlédnu na Maxe, který má stejně užaslý výraz jako já.

Vždycky jsem to věděl. Šéf je nádherný muž, hřebec, alfa samec, hříšně krásný ďábel… ale vidět, že ho tak intenzivně vnímá i někdo jiný, mě naplňovalo pýchou stejně jako ostnem žárlivosti.

Jeho oči klouzají z jednoho na druhého, jako kdyby se nemohl rozhodnout kým začít.

Zastaví pohledem u mé chvějící se osůbky, která je stejně nervózní, jako žárlivá a částečně i vzrušená, protože mít dva nahé pěkné muže v ložnici se mi opravdu nepoštěstí každý den.

Připadám mi, že právě trpím mnohočetnou poruchou osobnosti. V jeden moment je ve mně hned několik typů. Jedna chce Maxovi vypíchnout oči, druhá zase osahat kostru a třetí by šla chlastat, aby zbylé dvě mohla zakopat pod clonu ztracených zábran a totální veselosti.

V podstatě tu nastavuji vlastní tělo za něčí život, a to je asi ten hlavní důvod, proč tuhle přehlídku niterných pocitů hodlám ignorovat.

Ta neskrývaná touha, která se Natanovi zračí v obličeji, mě doslova rozklepe a všechna má alter ega utečou se strachem pryč. Už jsem tu. Musím si to zkusit nějak užít.

Udělá ještě dva kroky a sáhne po mně jako hladový tygr po vyděšené antilopě (termín „vzrušené“ mi úplně nesedí, protože antilopa asi nebývá zrovna dvakrát odvařená z toho, že se stala hlavním chodem).

Svaly na pažích se mu krásně vydouvají. Sevře mě v náručí a podebere pod zadkem. „Obtoč mi nohy kolem pasu, Alexi.“

Překřížím kotníky za jeho zády a on si mě popotáhne výš. Jeho dlouhé prsty svírají mé půlky a oběma prostředníčky je nebezpečně blízko mého otvoru. Zarývá mi bříška do pevné kůže zadku a přes koberec zamíří k té prostorné posteli, na kterou mě položí s neobvyklou něžností.

Až v ten moment si všimnu, že je vlastně všechno připraveno. Pohled na tubu lubrikačního gelu a balíček kondomů ve mně vyvolá hned několik pocitů, z nichž nenadále vzrušení převažuje.

„Hra začíná, můj Alexi,“ zašeptá svůdně a snad prvně v životě na mě mrkne.

Jeho pohled byl plný žhavých příslibů. Rozhodl se, že si to prostě užije. A… já se nemohl dočkat.

Klesne vedle mě do změti polštářů a přikrývek. Jeho štíhlé a svalnaté karamelové tělo ostře kontrastuje s béžovou barvou okolo. Pozadu se posune až k čelu a oběma rukama lehce poplácá své stehna. Okamžitě pochopím a po kolenou se přesunu na jeho klín.

Max, na jehož přítomnost jsem málem zapomněl, mi obtočí ruce kolem pasu, až sebou v úleku škubnu. Jazykem začne prozkoumávat linii mého zátylku a ramen. Bříšky prstů bloudí kolem klína, ve kterém to povážlivě pulzuje.

Poulím překvapené oči na šéfa, který si jednou rukou pohodlně podloží hlavu a druhou sevře mezi prostředníček a ukazováček mou citlivou bradavku.

Každý Maxův dotek vnímám dvakrát intenzivněji, protože přitom zírám do černých rozpálených diamantů, které mě zvědavě pozorují. Šéf si zjevně užívá mé reakce, které vůbec neskrývám, i když se červenám jako nějaká puberťačka. Z úst mi unikají tiché steny, občas se kousnu do rtu.

Mezi půlkami vnímám Maxovo pulsující mužství. Vztáhnu ruku za sebe a sevřu ho v dlani. Na malinkatý moment ztuhnu. Prozkoumám šéfův obličej, který na pár sekund protne zlý úšklebek, ze kterého mi zatrne úplně všude. Zavře oči a pak mi znovu ukáže jen vzrušené černé diamanty. Nejeví nic jiného než známky vzrušení a pokud tam někde je žárlivost nebo vztek, už není vidět.

Posadí se a uvolní ruku z pod své hlavy. Z tuby válející se nedaleko vymáčkne řádnou dávku na své dlouhé, zlodějské prsty a protáhne paži mezi mými stehny. Najde můj očekáváním pulsující otvor, do kterého vjede jedním prstem ve stejnou chvíli, jako Max přejede po celé mé délce.

Tak fajn, čekal jsem cokoliv, ale takováto dvojitá péče je vyloženě příjemná.

Žárlivost si na chvíli vezme pauzu a vystřídá jí elektrizující vzrušení doprovázené svalovým třasem, který nejde ovlivnit (ani nechci).

Šéf ke mně zvedne hlavu a oblízne si rty, kte kterým se hned přisaji a projedu rukou černé husté vlasy.

On tak krasně voní! Sakra!

Někde v koutku mysli jsem byl připravený na to, že šéf třeba přece jen vybouchne. Naštve se, že na mě Max sahá. Jenže on měl úplně jiné plány.

Užívám si dvojité dráždění se zakloněnou hlavou a tak ani nezaregistruji, že mě šéf vezme za ruku a na prsty vytlačí notnou dávku gelu. Všimnu si toho, až ve chvíli, kdy pocítím studenou vlhkost.

Překvapeně zamrkám a šéf se usměje. Netroufám si hádat, co to je za úsměv.

„Připrav si Maxe.“

Přestanu laskat Maxův penis. On zase ten můj.

Vykloní se do boku. „Cože?“

Tohle je novinka i pro mě.

A… taky tady asi bude chyba v komunikaci. Kdo, kde bude, jsme si asi měli sdělit předtím.

„Čemu se divíš? Buď rád, že tě vůbec nechám na něj sahat. Chtěl si trojku, dovolím Alexovi tě ošukat,“ zavrčí šéf a propálí ho výhružným pohledem. „Můj kompromis, ber nebo nech být,“ dodá a já mám co dělat, abych se nezačal smát.

Tak on a kompromisy! To je mi novinka! Doposud jsem ho snad neslyšel tohle slovo použít jinak než s pohrdlivým tónem. Tentokrát to myslí vážně.

Šéf prstem polaská můj citlivý bod. Chuť se smát mě okamžitě opustí. Zavzdychám a prohnu se, protože on nepřestává. Stále krouží po jednom a tom samém místě.

Chtěl jsem něco namítnout… ale jako obvykle jsem nedostal možnost. Nicméně představa, že budu po dlouhé době ten nahoře, mi vůbec nepřišla zlá.

„Jasně, že beru, jen mě překvapuješ,“ odvětí Max klidně. Být sova, tak otočím hlavu dozadu, abych se podíval, jak se tváří, protože jeho hlas zněl spíš vzrušeně.

Jemu nevadí být dole?

„Poděkuj tady svému andělovi strážnému,“ odfrkne si šéf a asi, aby důrazně upozornil, koho tím „andělem“ myslí, skloní se a přisaje ústa k mé bradavce zatímco rozhýbe prsty v divokém rytmu.

I dvacet let stará pračka se klepe míň než já.

„Dík,“ zašeptá mi Max do ucha.

Nestačím odvětit klasické: není zač, protože šéf ze mě vyjede prsty, přestane mi skusovat bradavku a vyprostí mé mužství z Maxovi ruky. Strne ho na pelest postele.

„No šup, Alexi, nadrženec čeká,“ pobídne mě a kývne hlavou k Maxovi, jenž si poklidně překříží ruce a položí na ně hlavu.

Jako v mrákotách se přesunu na Maxova stehna, která jsou v odstínu světlé hnědé stejně jako zbytek hladké pokožky a to i na zadku. Nejspíš se opaluje nahý. Inu, to mají se šéfem společné, ten je taky hnědý všude, akorát jeho pleť je tak o dva odstíny tmavší.

Tekutina mi z prstů dávno stekla, takže se natáhnu pro tubu a málem mi vypadnou oči z důlků, když do mě šéf na první dobrou zajede.

Zjevně se právě řídí heslem: kam je vystrčíno, tam je dovolíno.

Instinktivně přitisknu dlaň na Maxova záda, potřebuji kotvu v tomhle moři vášně. Šéf nesouhlasně zavrčí, zpomalí své dobývání mého pozadí a za předloktí mě přitáhne k sobě. Tak tak neupustím tubu s gelem.

„Líbí se ti to?“ zeptá se tiše a zkousne můj ušní lalůček, až to zabolí.

„Ano, ano,“ zašeptám v odpověď a divím se, že jsem vůbec našel potřebný dech k vyřčení souhlasu.

Jednu dlaň mi položí doprostřed hrudníku, zatímco prsty druhé ruky obtočí kolem mého krku. S třesoucíma rukama, které mám díky šéfovi volné, otevřu lubrikant.

Přiráží relativně klidně. Spíš jen tak houpe boky. I tak se celý klepu. Krom notné dávky na své prsty, vychrstnu i značnou část gelu na Maxova záda a zadek. Ve chvíli, kdy Natan přirazí prudčeji, vystříkne část průhledné tekutiny až na Maxův krk. 

Obdivuji ho, že v klidu vyčkává a nijak se nepozastavuje nad tím, co se právě odehrává za jeho zády. Jen to koutkem oka nás pozoruje, neboť má hlavu položenou na straně.

Bohužel vzrušovalo mě snad úplně všechno. Vědomí, že Max vidí, jak si mě šéf bere. Vědomí, že já si vezmu jeho. Všechno bylo tak nové a elektrizující až mě to překvapovalo.

Šéf trošku uvolní své sevření a dovolí mi se lehce předklonit.

Se skousnutým rtem se snažím trefit prsty mezi půlky, což jde dost blbě, když se přitom neustále hýbete zepředu dozadu. Nakonec se mi to ale podaří. Opatrně vjedu prsty mezi hebké a pevné polštáře, které šikovně vyklene. Akorát vstrčím do hřejivého otvoru článek ukazováčku, když šéf zase prudčeji přirazí.

Místo jednoho prstu se v Maxovi ocitnou hned dva. Ten nečekaný vpád ho donutí prohnout záda v ukázkový luk. Prožívám to s ním, neb i mé záda se vyklenou.

Beztak to šéf dělá schválně. Vím to. Přesně tohle je totiž věc, nad kterou se baví. Předpokládám, že Max nebývá zrovna často dole, takže tohle nenadálé drsné vniknutí mohlo být krajně nepříjemné.

„Pokračuj, připrav si ten vyšpulený zadek,“ pobídne mě šéf svůdným šepotem.

S jeho penisem zabořeným hluboko v sobě rozhýbu prsty uvnitř Maxe. Stále se třesu, jako člověk s hodně silným absťákem.

Na rameni ucítím rty, jenž mi v mém soustředění, abych nezpůsobil svými prsty víc škody než užitku, vůbec nepomáhají.

Živelná vůně rozprostírající se kolem nás mě nutí k hlubokým nádechům.

Pomalu přidám třetí prst, který horký vnitřek vcucne jako lahodnou malinu.

„To stačí,“ vydechne Max zastřeným hlasem. Opět nemám daleko k tomu, abych poslal své očka na průzkum ložnice.

Jeho hlas. Šéfův úd. Vzrušení hraničící s omámením a ztrátou všech smyslů. To všechno mě právě dokonale ovládá.

Chytnu svůj nejdražší tepající majetek, který se samou radostí z vidiny toho, co přijde, zuřivě rozklepe, až dostanu strach, že se možná udělám dřív, než vůbec pocítím tu dokonalou těsnost.

Zapřu se dlaní o Maxova záda a připravím se na pomalé dobývání.

Bohužel. Natan přirazí, což má za následek, že se během sekundy ocitnu v dokonale vlhké a horském vnitřku pevného zadku. Max se znovu celý propne a hlasitě vydechne. Neustojím ten nával horkosti, který se mi rozleje žílami a zalehnu ho.

„Ale no tak!“ zavrčí šéf.

Prosím? Tolik vzrušení a já se ještě neudělal! Chci za to medaili.

Chytí mě za boky, nadzvedne a začne se pohybovat tempem závodníka v běhu na sto metrů.

Nevzmůžu se na nic víc, než jen na hlasité dýchání, které se hravě spojí s tím Maxovým, do jehož útrob zajíždím, aniž bych se stačil pořádně podívat ven. Vždy tak na půl ochutnám horkou a vlhkou kůží svého mužství okolní vzduch, než zase rychle zaparkuji do stahujícího se horka.

Po chvílí ucítím jak se úzkost kolem mého penisu rytmicky stahuje. Maxovo tělo se rozklepe, víc podsadí pánev a s hlasitým sténáním vyvrcholí.

Docela rychlost...

Natan do mě buší a roztřásá mi celé tělo. Zavřu oči a pevně stisknu rty, abych potlačil výkřik, který se dere z hrdla ven.

Šéf se odtáhne a opět se do mě tvrdě ponoří, v dlaních sevře můj zadek, na kterém určitě zůstanou otisky prstů na památku. Podrží mi roztažené půlky od sebe, vyjede ven a pak se vrátí zpátky, až se mi před očima rozehraje ohňostroj všech duhových barev. Zkrátí své výpady, chytí mě za ramena a natlačí na Maxe, aby i sám sebe a mě dovedl do kýženého cíle. Celý vnitřek se mi stahuje a tlak v koulích sílí.

„Komu patříš, řekni kdo tě vlastní?“ zašeptá a zastaví pohyb své pánve.

Teď nemůže přece…

„Tobě… šéfe… jen tobě,“ vydrmolím s mžitkami před očima. Přestal úplně těsně před tím, než jsem doběhl svoji cílovou rovinku.

„Můžeš se udělat, proč se neuděláš?“

Sakra, tohle je mučení! To nemůžu vydržet.

„Potřebuji tebe… tvůj penis.“ Nikdy bych nevěřil, že řeknu něco takhle oplzlého před dalším člověkem.

A šéf přirazí. Hluboko. Neuvěřitelně hluboko a ve mně vybuchne orgasmus. Nevnímám nic jiného, než pulzující tvrdost, která se noří do mého zadku a horký vnitřek, kde hopsá moje radostí stříkající erekce. Místo ohňostroje mám před očima rudo a za očima taky. Krev mi tepe ve spáncích, povede se mi podpořit vlastní orgasmus pár přírazy do skvostného zadečku, kam dokonce zarývám prsty jedné ruky, aniž bych si to byl uvědomil. Natanova stehna pleskající o mé pozadí mě naklepávají jako řízek.

Můj vrchol vystřelí do nebe i šéfa. Nesténá, ale zavrčí jako rozvášněný tygr, jímž podle mě bezpochyby je, a zhroutí se na mé záda, až vyheknu spolu s Maxem.

Ležíme na sobě, jako dokonalá ukázka hamburgeru. Zpocená kůže nás slepuje dohromady. Vnímám trojité bušení srdce, která se pomalu uklidňují. Téměř hrobové ticho ruší naše prudké dýchání.

Chudák Max. Nejspíš mu zůstane v matraci dokonalý otisk vlastního těla.

Zepředu, zezadu… to jsem ještě opravdu nikdy nezažil. Nicméně být prostředníkem má ledacos do sebe.

Můj penis zatím vypadá, že se nehodlá jen tak vzdát a stále je celý naběhlý a to samé cítím i ve svém pozadí.

Tohle vypadá na druhé kolo.

Měl jsem pravdu jen částečně.

Upadnou mi nohy… upadnou a určitě mi nové nenarostou.

Doufám, že tohle je akce do třetice všeho dobrého. Druhé kolo na posteli bylo tak akorát. Jenže tohle…

Na křesle!

Šéf přiráží zespoda. Max dosedá ze shora. Já si hraju na židli. Stehna mě pálí, jako blázen.

Jednou rukou svírám opěrku křesla. Natan mě drží za zadek a skousává mezi zuby kůži na mých zádech, nebýt jeho podpěry, tak v téhle poloze prostě nevydržím. Jediné, co vím je, že na něm spočívám čím dál tím větší vahou, což mu zjevně vůbec nevadí. Ty jeho kousance mě lechtají a mravenčí po celých zádech.

Druhou rukou dráždím Maxe, nemusím pravačkou ani hýbat, projíždí tunelem, který jsem z ruky udělal sám.

Tenhle výmysl byl šéfův… koho jiného. Nechal nás vydechnout jen pět minut. Pět minut! Ani jeden z nás si nedovolil nesouhlasit.

Je to všechno strašně vzrušující, ale docházejí mi síly. A to ještě řekl: „Je teprve deset, máme celou noc!“

Po těchto slovech jsem začal přemýšlet, že si řeknu Maxovi o papíry a tužku, abych sepsal stručnou závěť a dopis na rozloučenou pro Michala.

Šéf se asi rozhodl, že zničí Maxe. Bohužel, zničil i mě a on sám z toho vyšel jako král. V tu noc jsem se utvrdil v tom, že on prostě nemůže být člověk.

Nemám šanci se zvednout. Bolí mě celé tělo.

„Alexi, vstávej,“ pohladí mě po tváři šéf.

„Kolik je?“ zamumlám a usyknu, protože mě rozbolí prokousnutý ret.

Jedna z utržených krvavých ran, kterou jsem schytal během našich nočních závodů. Do šestice se šéf rozhodl nás zavléknout do koupelny. Ve tři v noci. Podjelo to na vlhké podlaze Maxovi, já se řítil za ním. Šéf mě chytil, ale skoro jsem si prokousl hubu. Naštěstí spodní ret. U jazyka by to asi bolelo víc.

„Jedenáct,“ odvětí.

„Užil sis to?“ mrknu na něj jedním okem.

„Kupodivu to nebylo tak zlé. Max před hodinou vstával. Nemohl se vyhrabat z postele. Za ten pohled to stálo,“ přizná a vůbec neskrývá škodolibou radost.

„Myslím si, že ani já se nezvednu,“ ušklíbnu se.

„Ale no tak, Alexi. Byl to pěkný pocit být zase v něčím zadku?“ zajímá se.

Neujde mi změna atmosféry. Je mi jasné, že teď musím říct něco, co ho potěší.

Rozevřu obě oči a obtočím mu ruce kolem krku. „Bylo to fajn, ale mám radši klasickou dvojku.“

„Nelži, užíval sis to,“ odfrkne si, ale neodtáhne se. Skenuje mě, jako kdyby mi četl myšlenky.

Má smůlu. Mluvím pravdu. Bylo to super, ale opakovat to nechci.

„Užil jsem si to, užil jsem si i jízdu na centrifuze, ale už nikdy mě tam nikdo nedostane. Chci jen tebe šéfe,“ záměrně poslední tři slova zdůrazním.

„Fajn, teď se oblečeme. Erik už tu za chvíli bude. Vezme tě k Michalovi.“

Vytřeštím na něj zrak, a když se pokusí odtáhnout, zase si ho přitáhnu zpátky. „A ty budeš dělat, co?“ zeptám se.

„Max za chvíli přijde, musím si s ním promluvit. Jen pracovní věci, nic důležitého.“

Zase ucítím to ostré píchnutí žárlivosti. „Jo? Práci? A rovnou tady v ložnici?“ naježím se.

„Alexi, snad bys nežárlil!“ baví se.

„Ano, žárlil. Včera si ho líbal!“

„Jo, jednou. Jinak jsem líbal jen tebe, a navíc jeho jsem políbil, aby držel zobák.“

Proč mám chuť se hádat? Co je to se mnou?

„Vážně? Že ti z toho líbání úplně ztvrdnul!“

Povytáhne obě obočí. „Ale mě stál už od doby, co ses vysvlékl. Ne z líbání Maxa.“

Jo, já se vysvlékl! Pche!

„Jasně, ale i tak. Říkal si, že na mě nesmí sáhnout a pak ti to nijak nevadilo!“

Co to do mě vjelo?!

Když já nemůžu snést myšlenku, že tu s ním zůstane úplně sám. Místo, abych se bál o Maxův život, žárlím na jeho zadek! Hrůza.

„Nebyl si to ty, kdo prosil o jeho život?! Kdo řekl, že si sáhnout může? Kdo tohle celé chtěl?! Tak co to do tebe vjelo? Co ode mě čekáš, Alexi?“