Bože. Cítím se neskutečně trapně. Kéž bych si na stud dovedl zvyknout, koneckonců, za ty roky bychom mohli být klidně nejlepší kamarádi.

„Takže stačí jedny a gel tedy?“ ujišťuje se Erik, který cestoval několik hodin letadlem, aby Natanovi dělal služku. Vlastně mě taky, když to vezmu kolem a kolem. Na druhou stránku, služka asi běžně svým zaměstnavatelům nekupuje lubrikační gel a pouta.

Krom klasického rozpačitého civění a neschopnosti mluvit, mám navrch určité omezení, které vzniklo během včerejší noci, a vlastně i dnešního rána, dopoledne a značnou část odpoledne. Nejenom, že na mém zadku je dokonalý obtisk šéfovi dlaně a jako podpis mu posloužila celá jeho zubní výbava, ale, a to je hodně nepohodlné, nemůžu se posadit, a já bych si vážně rád sednul a ideálně se celý „vpil“ do sedačky, kdyby to bylo možné. Jenže, když bych to udělal, pravděpodobně by po mě na černé kožené sedačce zůstal morký flek. Bohužel jsem se ještě nedostal do sprchy. Takže tu teď postávám v lehkém předklonu a tisknu půlky k sobě. I tak ze mně několik dávek jeho spermatu pomaloučku vytéká. Co minutu se nenápadně drbu přes župan, tu na stehně, tu zase u kolene. Důležité je, aby nic nesteklo na podlahu. Býval bych do sprchy šel hned, kdyby má přítomnost nebyla tak nutná, jak tvrdil, což ve finále vůbec není pravda. Kdybych tu s nimi nebyl, mám se líp.

„Jo, kolikrát chceš, abych to zopakoval?! Nebo ti to mám vytetovat na zápěstí?!“ vyletí Natan.

Nejspíš mu nedochází, že Erik, který na mě má na rozdíl od něj vyloženě skvělý výhled, vidí mé červené tváře a zjevně se neskutečně baví. Proto si hraje na idiota. Anebo to Natan ví a užívá si své mučící dětinské techniky. To je mnohem pravděpodobnější. Já bych se asi taky bavil, kdybych byl na Erikově místě. Cizí rozpaky jsou prostě k smíchu vždycky. Bohužel, mě se moc často nenaskytne příležitost smát se na cizí účet.

„Vlastně počkej ještě…“ otočí se na mě šéf a já mám, co dělat, abych neupadl do mdlob.

Co do háje ještě potřebuje?!

„Chceš nějakou konkrétní příchuť?“

Málem mi vypadnou oči z důlků. Prosím? Tohle je zase, co za vtip? Jako dochází mu vůbec, jak je tahle situace absurdní?

Ne. Samozřejmě, že ne.

Mám opravdu silné tušení, že tohle není jen tak. Nejsem vůl, vím, že by klidně mohl zvednout ten svůj dokonalý zadek a zajít si tyhle dvě drobnosti koupit sám. A navíc, k čemu potřebuje pouta? Nebo spíš, proč tak najednou, protože k čemu taková pouta slouží, já samozřejmě vím.

„No…“ začnu asi po dvou minutách, kdy se na mě Erik, za šéfovými zády, pobaveně zubí, zatímco Natan mě propaluje naprosto vážným výrazem, bez většího projevu emocí.

Srdce mi buší jako zvon. Opravdu nemám tyhle hloupé situace rád. Neustále mě do nich dostává, a zjevně je to jeho koníček, jinak nemám tušení, proč to dělá.

„Tak se vymáčkni,“ protočí oči.

Dělá si ze mě srandu?!

Vztek mnou projede rychlostí světla a já tak získám zpět svojí slovní zásobu a silnou vlnu kuráže k tomu. „Cože?! Mě je u prdele nějaká příchuť! Ať si koupí, co chce!“

Otočím se a zmiznu v koupelně. Měl jsem to udělat hned!

Jenomže to jsem ještě zdaleka nevěděl, co se mu honí tou jeho proradnou palicí. Kdyby jo, nejspíš bych se preventivně hodil marod.

„Co to jako mělo být?!“ vyletím na něj, když za mnou přijde do ložnice, kde jsem se po sprše zašil. Samozřejmě jsem se tentokrát nezapomněl obléci, protože chodit tady v županu se zjevně nevyplácí. Nikdy nevím, kdo nás přijde navštívit.

Celou hodinu jsem v sobě živil vztek. Mám totiž těch jeho debilních nápadů vážně dost. Prostě vocaď pocaď.

„Nic, naštvalo tě to?“ zajímá se a ležérně pohodí na postel fialovou lahvičku spolu s černými koženkovými pouty.

Navzdory všemu, mé tváře opět poleje červeň.

„Tohle…“ ukážu na erotickou kýčovitou pomůcku, „na mě nikdy nepoužiješ,“ zavrčím.

Prej nikdy… ha, a hlavně že mě jen při představě, co všechno by s tím třeba šlo… Sakra!

Kdybych právě nebyl tak vzteklý, tak asi sám sebe poplácám po rameni. Obvykle nejsem takhle v ráži. Snesu toho hodně. Jenže v poslední době mi přijde, že mě testuje. Nemůžu si pomoci, ale opravdu si přijdu jako laboratorní myš. Vážně hledá moje hranice?

Ne, o těch už dávno ví. Proč mě teda cíleně vytáčí?

Překoná dvoumetrovou vzdálenost mezi námi. Stoupne si těsně ke mně a s úšklebkem se na mě zadívá. „Ty naděláš Alexi, co ti tak vadí? Vždyť o nic nejde.“

Asi minutu si ho zaraženě prohlížím. „Prosím?! O nic nejde?! Voláš sem Erika jen kvůli tomu, aby ti došel koupit pouta a gel?! Nejsi normální!“

To, že Erik nepřijel jen kvůli tomu, jsem v tu dobu nevěděl a nějak mě ani nenapadlo nad tím přemýšlet. Můj vztek přehlušil zdravý rozum a nedošlo mi, že Natan, si kluky k ruce nikdy nevolá jen tak.

„Mám se ti snad omluvit?“ uchechtne se.

Ta jeho arogance!

„Ano, měl by ses omluvit. Přeháníš to,“ kývnu a ještě víc se k němu příblížím. Skoro dýchám na jeho klíční kost, ale tentokrát nezůstanu jen civět na karamelovou pokožku. Zvednu zrak a naštvaně pohlédnu do černých diamantů.

No, být u něj tak blízko a zůstat naštvaný… není vůbec lehký.

„Nebudu se omlouvat…“ zavrtí hlavou a do mě vjede nová vlna vzteku, ale než vůbec stačím cokoliv namítnout, začne se svlékat. Serve ze sebe košili, která odletí někam za mě a chvíli na to, za ní putují i kalhoty s boxerkami.

Vzmůžu se jen na užaslé civění. Koukám na jeho nahé tělo, jako kdybych ho viděl prvně. Vztek, který mi doposud pumpoval krev v žílách, přehluší jiné pocity. Vzrušení a touha. Zase mě totálně dostal!

„Co…“ to děláš, jo, to jsem chtěl říct, ale zradil mě hlas.

„Ale no tak! Alexi, přece cítíš vztek, ne? Tak si pojď vybít svojí zlost,“ ušklíbne se a zády padne na postel. Rukama si podloží hlavu a vyzývavě na mě pohlédne.

Stojím, jako kdyby mě přibili k podlaze. Miluji jeho tělo, samozřejmě, že bych si rád vyzkoušel, jaký je to pocit, mít ho taky jednou pod sebou…

Jenomže já nemůžu…

Hloupý, kdo nabízí, hloupější, kdo nebere…

Sakra! A to jsem ještě před pár lety málem omdléval jen z představy, že já budu ten, co nabízí zadek. Ironie, vážně.

„Takže o tohle ti šlo?“ dojde mi.

Pokrčí jednu nohu v koleni a uvolní svou pravačku, aby si s ní lehce začal přejíždět přes nahý hrudník.

Slyším vlastní dech, který se zadrhává, celé mé tělo se roztřese… já totiž tak nějak nevím, jak dál.

„Dejme tomu, že ano,“ odvětí a ledabyle přejede přes bradavku, „ovšem, ty nevíš, jaký je to pocit být nahoře, že? Takže z toho stejně ani nic nebude,“ ušklíbne se.

Pár sekund sbírám dech. „Nepodceňuj mě,“ řeknu nakonec, ale mé tváře poleje červeň. Nejspíš na tohle nemám. Má pravdu.

Vzmuž se! Vždyť víš, jak na to! Do háje!

„Říkat taková slova a být u toho rudý až na zadku, Alexi, vím, že si harlequinská panenka, ale stále jsem doufal, že někde v tobě je kus chlapa…“ posadí se a ironicky na mě pohlédne, „jenže ty seš fakt jako ženská,“ dodá a sjede mě pohrdlivým pohledem.

Vím, o co mu jde. Vím, a… nejspíš mu to vychází.

„Nejsem ženská,“ odfrknu si a konečně udělám krok dopředu. I když jen jeden.

Zavrtí hlavou, přehodí nohu přes nohu a rukou si podloží bradu. Vypadá přitom, jako nějaké svůdné ďábelské stvoření, které se právě rozhodlo využít všechny své zbraně, a vy víte, že co nevidět mu to celé sníte i s navijákem.

„Nejsi? Ale no tak! Ani neumíš převzít iniciativu,“ namíří na mě ukazováček, „teď hezky na všechny čtyři Alíku! Vezmu si tě já, když ty to nezvládneš!“ rozkáže.

Prosím? Alíku? Jsem snad pes nebo co?!

Fajn!

Překonám ten metr, který mě od něj dělí, a prudce do něj strčím. Svalí se zády na postel, ale v očích má stále pohrdlivý výraz. Pohled mi padne na pouta, která se válejí vedle jeho hlavy. Sevřu je v dlani a s pohledem upřeným do jeho očí kývnu bradou ke kovovému čelu postele. Pochopí, usměje se a nadzvedne se na loktech. Pozadu zamíří k čelu, vypadá přitom tak sexy, že mám co dělat, abych nezačal slintat. Cítím se jinak, než obvykle. Možná je to tím vztekem, který ve mně tak dlouho budoval svými činy a slovy, a jenž byl umocněn nedávnými ponižujícími a děsivými událostmi. Nechci, aby mě podceňoval, ne on. Jen pouhá myšlenka na to, že si o mě zrovna Natan myslí, jaký jsem slaboch, ve mně vyvolává silnou touhu mu dokázat opak, a to tak velkou, že i mé obvyklé rozpaky jdou stranou.

Chce být dole? Prosím!

Pomalu stisknu řetízek pout mezi zuby. Zadívám se do jeho očí. Sleduje mě jako chtivý tygr svou kořist, jako kdyby mu nedocházelo, že dnes není lovec on. Po čtyřech k němu zamířím, s pouty houpajícími se v mých ústech. Co jsem tak viděl v televizi, obvykle muži svírali mezi zuby růži. Já pouta, vcelku vtipné. Kdyby mnou právě necloumaly všechny ty emoce, možná bych se i zasmál.

Zastavím se u jeho hrudníku a narovnám se. Mezi roztaženýma nohama mám jeho hlavu. Tak akorát, že by stačilo jen rozepnout zip kalhot, které jsem si oblékl na holou kůži, a vytáhnout své tvrdé mužství, jehož pevnost by mohl vyzkoušet ústy. Zvedne ruce k jedné kovové příčce čela a já kolem ní provleču relativně silný řetízek pout. Navzdory chorobné touze dokázat mu, že opravdu nejsem ženská, se mi třesou ruce, když mu černou tvrdou koženkou obepínám zápěstí. Jeho tiché posměšné uchechtnutí mi ani trochu nepomůže. Zatřesu hlavou, abych zahnal rozpaky. Na chvíli mě napadne, že to prostě vzdám, schoulím se do jeho náruče a nechám ho, ať si vezme on mě, tak jako vždycky… jako doposud.

„Tohle asi bude tvůj limit, že,“ promluví, opět tím pohrdlivým tónem, který mě tak vytáčí.

„Nemám limity,“ odpovím a sám se podivím, jak rozhodně můj hlas zní.

Kouknu dolů, jeho černé diamanty na mě hledí i s tím plamenem v pozadí, který vždycky dovede mé tělo rozpálit a přinutit, aby se mu celé odevzdalo.

Zajedu mu rukou do vlasů, chytím část jemné ofiny do dlaně a trhnutím ho přinutím, aby zaklonil hlavu. Přejedu pohledem ostře řezané rysy jeho tváře a skloním se pro polibek. Drsně se mi zakousne do rtu, až mi ujede vzdech. Vzájemně si hrajeme s jazyky, jeho přirozená dravost mě nutí přizpůsobit se, spíš než být ten, co vyvíjí iniciativu. Toužím po tom se k němu víc natisknout, povolit pouta a nechat mu volné pole působnosti, ale odolám. Než se odtáhnu stisku mezi zuby jeho spodní ret. Nesouhlasně zavrčí. Zazmítá rukama, až se celá postel zatřese.

„Smůla,“ usměji se.

„Přesně proto jsem ta pouta chtěl,“ odpoví, „jinak bys byl už pode mnou, Alexi. Mám je kvůli tvé vlastní ochraně.“

„Ano? Mě ochraňuješ a sebe dáváš napospas?“

Protočí oči. „Všechno má svůj důvod Alexi. Co mi štěně, jako ty, udělá?“

„Nech se překvapit,“ usměji se. Volnou rukou rozepnu kalhoty, které si stáhnu jen na půl žerdi, víc zatím není třeba, lehce ho zatahám. Ještě o trochu víc zakloní hlavu. Chci ho vidět, až mě bude mít v puse. Musím vidět jeho oči. Dívat se na toho ďábla takhle svrchu… je zvláštní pocit, ale začíná se mi líbit. Promnu svůj tvrdý penis v dlani. Srdce mi hlasitě buší, mám pocit, že krev uvnitř mě vře. Atmosféra kolem nás začíná být napjatá. Stropní světlo září nad našimi hlavami. Vidím každý detail jeho dokonalé tváře. Přisunu se ještě o kousek blíže. Mlsně si oblízne rty a nasadí rošťácký úsměv, který jsem u něj snad nikdy neviděl. Pocítím nenadálou chuť si ho vyfotit, ale pokud bych něco takového udělal, má odvaha by šla k šípkům.

Obkroužím žaludem jeho rty, lehce se pohnu dopředu. Jeho horký dech pozdraví mojí špičku a já se celý napnu, v očích mu zaplane, ta známá proradná jiskřička, a než se stačím zase oddálit, protože jsem na zatoužil si užít ten pocit, kdy mám nadvládu já, tak pohne hlavou a nabere do úst téměř celou mojí délku. Hlasitě vydechnu a víc stisknu jeho vlasy. Podvědomě se ještě víc přiblížím k jeho rtům a pozoruji celý ten výjev pod sebou s doširoka rozevřenýma očima. Jeho ústa, které si mě berou celého až po kořen. Mrštný jazyk, kterým oblízuje můj tepající penis. Oči, jejichž žár mě téměř fyzicky pálí…

Sakra, kdo, nad kým, vlastně má moc?

„Ááá… bože,“ ujede mi a musím zaklonit hlavu. Jsem na hraně. S vypětím všech sil odtáhnu pánev z dosahu jeho chtivých rtů. Postavím se a rychle si vysvléknu kalhoty, které odhodím pryč. Jsou zbytečnou přítěží. Přejíždí pohledem přes mé lýtka, stehna, na moment očima zastaví v mém rokroku, než se mi podívá do tváře. Posadím se na jeho klín. Znovu s sebou zazmítá a propálí mě nesouhlasným pohledem. Cítím z něj, jak moc, je pro něj tahle situace nepříjemná. Je pro něj přirozené být tím, kdo má otěže pevně v rukách.

Jeho vztyčený úd mám přesně mezi půlkami. Skloním se a věnuji chtivý kousanec jeho krku. Rukou přejedu po hedvábném povlečení a prsty narazím na lubrikační gel, který okamžitě sevřu v dlani. A přesně v ten moment mi to dojde… být ten nahoře lze i jiným způsobem. Nemusím nutně prznit jeho pozadí a nutit ho, aby se přemáhal. Můžu přece převzít iniciativu i jinak.

S tou myšlenkou se narovnám a věnuji mu široký úsměv. Překvapeně zamrká.  Prsty volné ruky pohladím jeho karamelovou pokožku, lehce promnu obě bradavky, spíš jen tak pozdravím, na moment se zastavím s dlaní uprostřed jeho hrudníku. Jeho srdce prudce a rychle tluče. Prsa se mu pravidelně zvedají v rytmu hlubokých nádechů a výdechů. Snažím se vstřebat každičkou sekundu té nečekaně obrácené situace. Přejedu prsty po vystouplých klíčních kostech, napnutým ukazováčkem zamířím přes jeho hrdlo až ke rtům, jejichž konturu obkreslím. Skloním se, abych si vychutnal další dávku slin z těch dravých úst. Tichem pokoje se nese jen naše mlaskání a hlasité dýchání. Jeho úd mě dráždí u vchodu. Vím, že to, co mám v plánu, je mnohem přijatelnější řešení pro nás oba. S mlasknutím se odtáhnu a provokativně zavrtím pánví. Přivře oči a opět trhne rukama, div se neurve čelo postele. Musím se zasmát. Je zjevné, že se mu vůbec nelíbí, jak se mě nemůže dotknout. Pravou ruku, v níž svírám gel, zvednu a zamávám mu fialovou tubou před očima. Se zadostiučiněním pozoruji jeho stále více rozšířené zorničky, vnímám vibrace jeho zadrhávajícího se dechu.

Pomalu strhnu ochrannou fólii z lahvičky a vytlačím si notnou dávku na prsty. Přesunu se mezi jeho nohy a s pohledem do jeho očí zamířím k jeho klínu. Lehce se ukazováčkem dotknu jeho půlek. Ani se nehne. Leží jako dokonalé prkno. Odolám chuti rýpnout si. Nejsem on a nevyžívám se v takových chvílích. Sjedu vlhkým prstem přes jeho hráz až k jeho téměř tvrdému mužství, které sevřu v dlani. Důkladně ho vyztužím a s lehkým úsměvem pozoruji jeho nechápavý výraz.

Když se opět natáhnu pro gel a znovu si vytlačím chladivou tekutinu vonící po čokoládě do dlaně, pochopí, co mám v plánu, a údivem vydechne.

„Ty… chceš...“ vyjeví se nehraně.

Sakra! Tohle je přece mnohem lepší! Vypadá šokovaně. Lhal bych, kdybych řekl, že se mi to nelíbí.

„Ano… jen se dívej Natane, dívej se dobře, protože nic jiného dělat nemůžeš,“ zamrkám nevinně a ještě lehce vystrčím špičku jazyka.

„Ty malej!“ zavrčí a znova se zazmítá. Pohledem překontroluji obě strany postele, protože vážně čekám, kdy to čelo urve. Naštěstí zatím drží.

Až proklatě pomalu se otočím zády k němu, tak, aby měl dokonalý výhled na můj vyšpulený zadek. Jednou rukou pokrčím a zapřu se temem o předloktí. Skrze své roztažené nohy sleduji jeho výraz plný touhy. Chce se mě dotkout, ale nemůže. Jaké to pro něj asi je, toužit po něčem, co zrovna nemůže mít?

S prvním prstem, který plynule zasunu dovnitř, se jeho tělo celé napne. Pozoruji, jak mu vystupují žíly na rukách. Jak se propíná směrem ke mně. Zajíždím prstem až mučivě pomalu dovnitř a ven. Vzdychám a vrtím celým zadečkem, líp než kdejaká pornoherečka nebo laciná děva. Stydím se, že tohle dělám zrovna před ním, ale zároveň mě to hrozně vzrušuje. Hoří mi tváře a pot mi stéká po spáncích až na ruku.

Přidám druhý prst a ihned třetí. Kroužím jimi, propínám se k nim, přirážím na ně, a když nahmatám svůj citlivý bod, prohnu se jako luk. Očima přelétnu přes bílý strop s velkým lustrem. Postel se opět celá zaklepe, že být na jejím kraji, tak spadnu na zem. Přes rameno na něj pohlédnu. Skusuje si spodní ret a jeho oči na mě koukají jako na nejlákavější zákusek.

„Štve… tě… to?…áááh… je to příjemný… nemůžeš se dotknout…“ vydechuji a s každým slovem zrychlím pohyb svých prstů. Vytřeští na mě oči a nesouhlasně zavrčí. Škubne pouty, která se stále nemíní vzdát. 

„Alexi…“ vydechne.

Musím se pobaveně zasmát. Užíval bych si tenhle pocit nadvlády klidně celou věčnost, kdybych nevěděl, že tímhle tempem se brzo udělám. Jeho škubající penis mě párkrát popleská po bříšku, pod kterým se tyčí.

Už nemůžu dál čekat. Chci ho v sobě.

Otočím se čelem k němu. Zezadu chytím jeho tepající erekci, tvrdou téměř jako kámen, a pomalu začnu nasedat. Nohama však může hýbat, takže, než se naději, přirazí proti mně, až se mi z nenadálé plnosti zatmí před očima. Položím mu ruce doprostřed hrudníku a nadzvednu se výš. Vyklouzne ven.

„Ne, já jsem ten, co určuje tempo,“ ušklíbnu se.

Nesouhlasně zavrčí, ale poslušně se položí. Znovu si ho osedlám. Jednu ruku nechám volně položenou na jeho břiše, zatímco druhou přesunu za sebe a prsty mu zaryji do stehna.

Pomalu se nadzvedám po celé jeho délce a stejně pomalu dosedám. Pozoruji jeho napjaté svaly ve tváři. Několikrát se provokativně zavlním a on jen usykne. Zavře oči a hlasitě vydechuje. Téměř sténá. Rychle se nadzvednu a zase dosednu zpět. Vyjde z něj táhlý vzdech, který mě donutí, abych ten pomalý pohyb několikrát zopakoval. Otevře oči a upře na mě černé duhovky. Pouta chrastí pod jeho třesoucíma se rukama. Mezi prsty svírá kovovou tyč tak silně, že je má téměř bílé.

„Pořád jsem podle tebe strašpytel?“ zeptám se zvědavě, zatímco svými boky tancuji břišní tance.

Zavrtí hlavou. „Ne Alexi, převezl si mě na celé čáře,“ řekne upřímně.

Skloním se a věnuji pár kousanců karamelové pokožce jeho břicha. „Chceš se mě dotknout? Chceš mě ojet? Tvrdě a nenasytně?“ zeptám se zvědavě a zvednu k němu zrak. Špičkou jazyka kroužím kolem jeho bradavky.

Nadechne se v odpověď, ale nakonec jen tiše zavrčí a zakývá hlavou. 

Už došli slova i jemu?

Paráda. V tom případě… si asi zaslouží odměnu. 

Natáhnu se a vyprostím ho ze sevření pout. Nestačím se ani oddálit a už ležím na zádech. Tyčí se nade mnou v celé své kráse. Vypadá dokonale. Opravdu jsem hezčího člověka nikdy neviděl. Srdce, které už tak prudce bušilo, ještě přidá na intenzitě. Hluboce se nadechnu, protože vím, co přijde. Tohle bude hodně silná vlna vášně.

Přitlačí mi kolena pomalu až k uším. Zapře se zezadu dlaněmi o mé stehna a rovnou mě přišpendlí k matraci. Začne přirážet, tak jak to zvládne jen on. Tvrdě a nenasytně, přesně na hranici mezi bolestí a slastí. Tak jak to má rád… stejně jako já. Povzbuzuji jeho živelné pohyby svým hlasitým sténáním. Čůrky potu mu stékají po tváři a z brady skapávají na krk. Dívá se na mě s doširoka otevřenýma očima. Drsně trefuje přesně to místo, které po každém jeho nárazu, rozvibruje celé mé tělo. Postel se s námi zuřivě hýbe, nedivil bych se, kdybychom s ní odcestovali na druhou stranu pokoje. Řetízek pout zběsile cinká o kovovou tyčku. Zrychluje své pohyby a ve chvíli, kdy mě zevnitř, začne plnit svou teplou dávkou, ucítím i svůj blížící se vrchol. Mé tělo se rozklepe. Břišní svaly se samy zatínají. Mezi prsty drtím saténovou látku povlečení. Před očima mám jeho dokonalý obličej se svůdně rozevřenými rty. Táhle a hluboce přirazí. To je pro mě poslední kapka. S vykřikováním jeho jména vyvrcholím na své břicho.

V tu noc jsem spal schoulen v jeho náručí a připadal si jako král. Poprvé jsem já dostal jeho, ne on mě, a ten pocit byl nepřekonatelný. Netušil jsem, proč tak moc toužil, abych převzal iniciativu, a v tu chvíli mi to bylo jedno.

Balíme, protože povinnosti volají. Už od rána šéf něco neustále řeší s Erikem. Pochopil jsem, že Erik byl někoho navštívit. Nejsem si přesně jistý proč. To jsem totiž neslyšel a popravdě, zatím nemám chuť to vědět, takže ani nevyzvídám.

„Za dvě hodiny vyrazíme na letiště,“ ozve se vedle mě a já upustím tričko, které dopadne do otevřeného kufru.

Na ty jeho tiché příchody si nejspíš nikdy nezvyknu. Opravdu je jako duch.

„Dobře,“ odpovím a natáhnu se pro saténovou modrou košili, poslední věc, která není sbalená. Kdyby nestál přímo za mými zády, neodolal bych a přičichl k ní. Nejspíš se nikdy nenabažím jeho vůně.

„Alexi věnuj mi teď chvíli pozornosti,“ chytí mě za rameno a tlakem přinutí se otočit.

„Ano?“ zajímám se.

„Natáhni ruku před sebe dlaní ke stropu,“ řekne jen a propálí mě pohledem.

Ehm, co to zase má být?

Překvapeně zamrkám, ale učiním tak. „No?“

V dlani mi přistane malá černá sametová krabička.

„Teď si oficiálně jen můj.“