V hlavě si časoval německá slovesa, aby se uklidnil. Nefungovalo to, tak přešel na vyjmenovávání paragrafů, které by porušil, pokud by teď hned zastavil tu příšernost, a tomu světlovlasému frajírkovi za jeho zády udělal jen polovinu z těch věcí, které se mu stále honily hlavou.

Zhluboka dýchal, aby se soustředil na cestu, ale ani tak nedokázal zabránit myšlenkám na to, jak moc si přeje nebýt viděn nikým, kdo jej zná. Nebo hůř – kdo pro něj dělá.

„Jsme tady,“ ozvalo se za ním tiše. Hmm, tak teď sklapneš krovky, princezno? Mike byl vážně zvědavý, co si pro něj ten přidrzlý barman připravil dál. Vůbec nepochyboval o tom, že jízda na tomhle růžovém vibrátoru byla jen začátek jeho pomsty za to, jak ho zrušil v restauraci.

Moc dobře na něm viděl, jak byl překvapený, když se strojem souhlasil. A taky jak strašně se mu nechtělo na tu věc sedat. V duchu se pousmál nad vzpomínkou, jak vyděšeně se zatvářil, když mu naznačil, ať si sedne za něj, aby mohli vyrazit. Ke skútru šel jako na popravu.

Nechali helmy ve skútru a Paul vyrazil směrem ke vchodu do malé, útulně vypadající kavárničky.

„Paulie!“ ozvalo se zavřísknutí, sotva prošel dveřmi a v náručí mu přistálo drobné zrzavé stvoření s roztomilým, pihovatým nosíkem.

„Už jsi za mnou stráááášně dlouho nebyl. Zajdeme si někam? Mám tenhle týden doma oba rodiče, ale mohli bychom třeba-“ „Dobrý večer,“ pozdravil Mike ledově, postavil se za Paula a přejel kritickým pohledem zrzka, který se před ním celý schoulil a ustoupil dva kroky od Paula.

Takže o tomhle to bylo? Paul mu chtěl ukázat, jak po něm šílí nějaký prcek? No, tohle hru na „kdo je větší chlapák“ můžou hrát dva. A Mike neměl v úmyslu prohrát.

 

 

Harryho výpad mě trochu zaskočil. Vždycky byl přítulnej, ale tohle bylo poprvé, kdy to takhle přeháněl na veřejnosti. Už jsem se ho chystal odstrčit, když dveřmi prošel Mike.

Jen jeho pozdrav stačil na to, aby těch pár hostů, co tu bylo, naprosto ztichlo. Harry mě okamžitě pustil a ustoupil. Důvod jsem zjistil v zápětí, neboť ke mně zavanula příjemná vůně, kterou Mike používal. Jelikož očividně nebyl z těch, kteří by toho na sebe šplíchali litry, musel stát blízko. Vážně hodně blízko. Netroufal jsem si ani otočit se.

„Sedneme si někam?“ zabroukal mi u ucha melodicky a položil svou dlaň na má záda, aby mě přiměl k pohybu. Dotek jeho ruky mi do kůže propaloval kráter, tak jsem bez váhání vyrazil k prázdnému stolku v koutě. Už jsme byli skoro u něj, když se mi noha zamotala do popruhu kabelky, kterou měla jedna ze zákaznic položenou na zemi vedle židle.

Ozval se rachot, jak dřevěný nábytek protestoval, když jsem se o něj snažil zachytit, abych potupně nepadl. Zavřel jsem oči a připravoval se na nejhorší.

V pádu mi však zabránila Mikova paže, která mnou prudce smýkla směrem k němu. Měl jsem pravdu, měl sílu jako rozjetý vlak.

Když jsem znovu otevřel oči, stáli jsme u sebe tak těsně, že jsem se mu doslova choulil v náruči. Jeho vůně mě zcela obklopila a já vnímal, jak z něj sálá teplo. Dokonce bych přísahal, že jsem slyšel silné a pravidelné údery jeho srdce. Mírně se ode mě odtáhl a to mě probralo.

„Ehm, díky. Tak… Sedneme si?“snažil jsem se zamluvit své rozpaky.

„Určitě se na to cítíš?“ zavrněl mi do ucha a já se nemohl zbavit představy velké kočky. Pak jsem si krom tónu uvědomil i obsah jeho sdělení. To mě nabudilo.

„Samozřejmě,“ šlehl jsem po něm naštvaným pohledem.

„Harry, zlato, něco bychom si objednali,“ zavolal jsem na vyděšenou postavičku.

Harry neochotně donesl nabídku a dával si pozor, aby se k Mikovi moc nepřibližoval. Ten upřel pohled do nabídky a během chvilky mu vyletělo obočí až do poloviny čela. Zvedl oči k Harrymu, kterému se zadrhl dech.

„Tohle vážně máte v nabídce?“ zeptal se ho stroze.

„Ano, pane,“ hlesl Harry a zrůžověl. Počkat počkat počkat, proč se Harry červená před ním? Copak to nejsem já, koho bezhlavě miluje?! Harry za mnou už půl roku běhal jako malý, nadržený pejsáček. Byl jeden z těch, se kterýma jsem spal víc než jednou. Ten kluk totiž kouřil první ligu. Co ten dovedl s jazykem, bylo v kombinaci s jeho absencí dávicího reflexu, něco naprosto neskutečného. U sexu sice vydával poněkud příliš kvílivé zvuky – asi jako Banshee v říji, což dokázalo být fakt otravné, ale dokud měl plnou pusinku, byl vážně prima. Odkašlal jsem si, abych na sebe upoutal jeho pozornost.

„Až budeš mít zase oči zpátky v lebce, mohl bys mi donést to, co obvykle?“ Harry přešel z růžové na rudou.

„Já, omlouvám se… Jistě, hned to bude…“ už chtěl odběhnout, když ho Mike zastavil a objednal si jednu z indických kávových směsí.

Monty, majitel podniku, si zakládal na tom, že tu měl asi nejlepší výběr zahraniční kávy. Mohli jste si vybavit jakoukoliv zemi, a pokud tam někdo někdy pěstoval kávu, Monty ji tu měl.

Mike se opřel o židli, a pobaveně mě pozoroval. Asi bych měl o něčem začít mluvit, hm? Začínalo být ono trapné ticho.

„Takže, jak přišel striptér k luxusní restauraci? Dárek od spokojené zákaznice?“

Přivřel oči, a já jsem zapochyboval, jestli jsem zvolil vhodné téma.

„Tak předně, když se před někým svlíkám, nedělám to pro peníze nebo dárky, spíš… Řekněme, že odměnou jsou mi… Zážitky.“ Jo, to jsem si dovedl přestavit, ale nedokázal jsem si zabránit, abych se ho na to nezeptal.

„Jaké?“ V Mikových tmavých očích se rozsvítily plamínky.

„Intenzivní. Divoké. Dlouhé. Nezapomenutelné. Vášnivé.“ Jeho hlas mě přibil do židle jako ocelový hřeb. Slova volil velmi opatrně, pronášel je tím nejvíc sexy hlasem, jaký jsem kdy slyšel. Tiše, hrdelně, sametově s pohledem upřeným přímo do mých očí. Měl jsem pocit, jako kdyby mě každé jeho slovo, které nechal zcela vyznít, hladilo po nahé kůži. V rozkroku jsem pocítil silné pnutí a dýchat jsem dokázal jen přerývaně. A on pokračoval. S každým dalším slovem jsem si připadal čím dál víc ztracený.

„Žhavé. Velmi-“ v dokončení jeho popisu mu zabránil Harry, který slyšel jeho slova a jako v mrákotách upustil tác s objednávkou k vedlejšímu stolu. Dva hrnky s kávou se roztřískly o podlahu a horká tekutina se rozlila kolem. Harry si toho však ani nevšiml, ještě stále omráčeně sledoval Mika. Ten neochotně odvrátil pohled směrem k němu.

„Neměl bys to uklidit, prcku?“ pronesl ledově. Tak náhlá změna působila na mě i na Harryho jako studená sprcha. Já bleskově sklopil pohled a pod stolem jsem si nenápadně upravil kalhoty v rozkroku. Harry zbledl a vyrazil si pro kýbl a mop.

Sakra, co je to s tím chlapem! A co je to se mnou, odkdy jsem jak nadrbanej puberťák, schopnej se udělat aniž by můj dolní kámoš pocítil jakýkoliv dotek?

„P-Paule, mě to tak mrzí…“ skuhral Harry zpod našeho stolu, kde ještě hadrem utíral zbytky kávy.

„Nemusí, zlato. Vždyť to ani nebylo pro nás,“ uklidňoval jsem ho pobaveně. Bál se, abych se na něj nezlobil? Zase mi věnoval pozornost? Hodnej kluk.

„Tak to nemyslím… Tvoje kalhoty… Jsi v pohodě?“ Nechápavě jsem se odsunul od stolu a podíval se na svou levou nohu. Od kolene dolů se na bílých kalhotách táhla tmavá skvrna, která končila až na botě. Jako kdyby moje tělo čekalo na vizuální potvrzení, uvědomil jsem si palčivou bolest, která mi v noze pulzovala. Snad to bylo vlivem Mikových slov, nebo z leknutí, že jsem si bolest neuvědomil, dokud jsem svou nohu neviděl. Tiše jsem na ni zíral a bál se s ní pohnout.

Mike vystřelil ze židle, odstrčil Harryho a klekl si vedle mě. Ještě v letu vytáhl z kapsy telefon.

„Okamžitě mě vyzvedněte. A zavolejte doktora, ať si připraví věci na ošetření popálenin!“ zavrčel do telefonu a zase ho strčil do kapsy. Podíval se na mě a očividně si nebyl jistý, co dělat. Celá tahle situace mi přišla naprosto příšerná. Musel jsem se smát.

„Něco mi uniklo?“ zeptal se mě Mike podrážděně. To mě pobavilo ještě víc.

„Ty. Měl by ses vidět, jak se tváříš,“ řehtal jsem se. „Kvůli troše horký vody mi noha neupadne, i když to teda pekelně bolí… Ale ty… Tys ty lidi na druhý straně telefonu nejspíš k smrti vyděsil. A navíc jsi jim ani neřekl, kde tě mají vyzvednout,“ smál jsem se.

„Předpokládám, že z tebe mluví šok, tak to nebudu brát osobně. Najdou nás snadno, mají moje souřadnice. A jestli se sem přiženou…? No, alespoň se k tobě dostane doktor rychleji, ne?“ Jeho vážný tón mě uklidnil. Měl pravdu, to pracovaly moje nervy.

Před kavárnou se ozvalo skřípění brzd, což bylo samo o sobě děsivé – sem auta nesměla. Ale pořád to bylo prd proti tomu, co následovalo.

Do kavárny vletělo doslova komando šesti po zuby ozbrojených mužů v oblecích, kteří neklidnými pohledy kontrolovali prostor.

„Šéfe! Jste v pořádku?! Doktor už na vás čeká!“ zvolal jeden z mužů a přistupoval směrem k nám.

Rozhlédl jsem se po své oblíbené kavárničce a přemýšlel, jestli mě sem ještě někdy pustí.

Harry seděl rozpláclý na zadku tak, jak dopadl po té, co ho Mike odstrčil. Ostatní hosté se krčili pod stoly a Mike nechápavě zíral na své muže. To už bylo na moje nervy moc. Znovu jsem se rozesmál, čímž jsem na sebe strhnul pozornost všech.

„Já… Já ti to říkal… Bože… Ty jsi takový pako… Vážně… Copak není žádnej limit, jak natvrdlej může striptér bejt…?“ svíjel jsem se smíchy a z očí mi tekly slzy smíchu a bolesti.

Mike na mě zaraženě hleděl, ale nakonec asi uznal, že mi prostě přeskočilo.

„Jsem v pohodě,“ houknul ke svým mužům podrážděně. „Schovejte to a počkejte venku,“ nařídil jim nesmlouvavě. Bez zaváhání ho poslechli. On se postavil vedle mě a vztáhl ke mně ruku.

„Pojď, ta noha se musí ošetřit.“ Vážně jsem pochyboval, že se udržím na nohou, ale rozhodně jsem to nehodlal vzdát bez boje. Postavil jsem se.

A okamžitě jsem se skácel na Mika, jak se pode mnou popálená noha podlomila. Mike jen syknul a než mi došlo, k čemu se chystá, už mě držel v náručí jako princeznu a odnášel mě ven.

„Postav mě!“ vřískal jsem po něm. To bylo tak… Ponižující! I když dotyk jeho rukou a blízkost jeho hrudi byla rozhodně příjemná, tak tohle… To bylo prostě moc!

„Miku, krucinál, postav mě! Nechovej se jako vůl!“ bránil jsem se a snažil se vyprostit z jeho sevření.

„Přestaň!“ okřikl mě a já se rázem přestal bránit. „Kdo z nás dvou je tady zraněnej, nemůže chodit a potřebuje ošetřit?! A při tom vyvádí jen proto, že musí přijmout mojí pomoc? Hm? Tak kdo KONKRÉTNĚ se tady chová jako vůl?!“

Okamžitě jsem zkrotnul. Měl pravdu. To, že mi vadilo, jak to vypadá je jedna věc, ale i já jsem věděl, že takhle velká popálenina, jakou jsem pravděpodobně utrpěl, bude nutně potřebovat lékařské ošetření. Jeho muži nervózně těkali pohledem všude možně, jen aby se nepodívali naším směrem.

Mike mě posadil na zadní sedadlo černého terénního vozu a sám si sedl vedle mě.

„Počkej!“ vykřikl jsem.

„Co zas,“ zavrčel na mě.

„Tamiin skútr… Nemůžeme ho tu přece nechat…“ Povzdychl a kývl na jednoho ze svých mužů. Podsaditý plešoun ihned přistoupil. Mike mu podal klíčky.

„Ten skútr dovez jeho majitelce,“ nařídil stručně, pak se ale pousmál: „ale nebudu tě nutit, brát si na to helmu,“ dořekl pobaveně a odvrátil se od překvapeného muže. Zavřel dveře.

„Teď už můžeme?“ zeptal se mě jedovatě. Sklopil jsem zrak a jen kývnul. Vůz se dal do pohybu a mě došlo, že o nemocnici nepadlo z jeho strany ani slovo.

V naprostém tichu jsme jeli asi půl hodiny. Když jsme konečně zastavili, zvedl jsem překvapeně hlavu.

Stáli jsme na příjezdové cestě před obrovským domem s nádhernou zahradou. Mike vystoupil a pomohl mi z auta. Znovu mě zvedl do náruče a nesl k hlavnímu vchodu. Pod jeho kroky skřípal drobný štěrk.

Vešel se mnou do prostorné haly, kde mou pozornost upoutalo nádherně zdobené široké schodiště, vedoucí do patra. Mike se mu však vyhnul a zašel do dveří po levé ruce, za kterými se skrýval obývací pokoj.

Posadil mě na velkou černou koženou sedačku a nohu mi opatrně položil na vyřezávaný dřevěný stolek. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Přímo přede mnou byla obrovská televize, vedle které se tyčily profesionálně vypadající reproduktory. K nim pravděpodobně patřila supermoderní hifi věž. Otočil jsem hlavou na druhou stranu a uviděl dokonce kulečníkový stůl.

„Jak moc si vlastně může vydělat takovej striptér,“ popíchl jsem Mika zamyšleně. Ten už se nadechoval k odpovědi, ale přerušil ho zvuk rychle se přibližujících kroků.

„Miku!“ zvolal muž v teplákách a tričku, „Jsi v pořádku? Volal mi Jerry, že ses popálil…“ zatímco mluvil, starostlivě si ho prohlížel.

„Doktore, jsem v pohodě. Kdyby Jerry nebyl jelito, tak by ti zavolal a vysvětlil situaci. Popálenej je on,“ řekl klidným hlasem a ukázal na mě. Já na doktora jen mávnul. Nemusel bych být kdoví jakej myslitel, aby mi došlo, že teď to bude bolet a já nějak neměl sílu otevřít pusu.

Doktor ke mně přistoupil, a když viděl velikost skvrny na kalhotách, zamračil se. Postavil na stolek svůj kufřík a vytáhl z něj zahnuté nůžky.

„Možná budu potřebovat, abys mu tu nohu podržel. Ty kalhoty bude nejlepší rozstříhat.“

Mike jen kývl a přistoupil k mé noze z druhé strany. Doktor se pustil do stříhání látky a já se v duchu loučil se svým nejmilejším kouskem oblečení. Ve chvíli, kdy začal otrhávat látku od nohy, jsem přestal myslet na takové blbiny jako je oblečení. Kousal jsem se do vlastní pěsti, abych nekřičel. Kalhoty totiž k popálenině začaly přisychat. Připadal jsem si jako při mučení a slzy se mi proudem řinuly z očí.

Když konečně doktor odstranil poslední kousek látky a levá nohavice mi tak končila kousek nad kolenem, začaly se mi před očima dělat kruhy.

„Není to tak zlé, jak jsem se bál. Stačí, když to vyčistím a budeme to pravidelně převazovat. Každopádně, počítej s tím, že mu zůstanou jizvy. Je to hluboký.“

Zděšeně jsem na doktora vytřeštil oči. Jizvy? Hluboký? Jako jo, bolí to, ale to se dá vážně pitomým kafem popálit takhle moc?!

„Podrž ho pořádně, raději obě nohy. Desinfekce bude bolet,“ instruoval Mika. Ve chvíli, kdy vzal do ruky lahvičku z hnědého skla a její obsah mi vylil na nohu, jsem se však vůbec nijak nebránil. Tou dobou jsem už totiž byl mimo.

 

 

Probral jsem se na obrovské posteli ve vkusně zařízeném pokoji. Měl jsem na sobě svou uválenou a zuchlanou košili a jen boxerky. Že bych zase…?

Ne, vzpomněl jsem si, co se stalo a pohledem sjel na svou levou holeň, která byla od kolene až k nártu pevně obvázaná. No super.

„Už jsi vzhůru?“ ozvalo se ode dveří, kde se o zeď opírala známá postava.

„Jo, díky. Jak dlouho jsem byl mimo?“

„Asi dvě hodinky. Doktor před chvíli odešel. Mám ti vyřídit, že můžeš zkusit chodit, ale raději s oporou. Zítra ti to převáže.“

„V pohodě, zítra si zajdu do nemocnice. Ale i tak moc děkuju, zaplatím ti za ošetření.“

„Neplácej nesmysly, tady nic platit nebudeš. A co jim ve špitále řekneš? Že sis to takhle ošetřil sám? Přestaň plašit a nech to na mě.“

Pokrčil jsem rameny. No, alespoň ušetřím za lékaře.

„Myslíš, že bys mi mohl sehnat nějaký kalhoty?“ zeptal jsem se ho s nadějí v hlase. Nakonec, viděl jsem tu tolik chlapů, že jedny zbytečný kalhoty by neměl být problém.

„Jo, máš je hned vedle sebe. Ukázalo se, že sehnat něco ve tvý velikosti je celkem problém. Bude ti muset stačit tohle,“ kývl hlavou k hromádce v nohou postele a já měl podle jeho zářících očí zlý tušení.

Odhrnul jsem deku a nevěřícně zamžikal. Vztáhnul jsem k tomu ruku, ale bál se toho dotknout. Nakonec jsem kalhoty skutečně vzal do ruky a nevěřícně je převracel a jen na ně zíral. To nemůže přece… Podíval jsem se na jeho pobavený výraz. Dělá si ze mě srandu? Jak dlouho musel TOHLE shánět, aby našel mou velikost?!

Zvedl jsem zářivě růžové tepláky a otočil je k němu zadní stranou, na které se skvěl z flitrů vyskládaný nápis Princess přes celý zadek.

„Nepřijde ti to trochu přehnaný? Byl to jen skútr…“ zakňučel jsem.

Otočil se a odcházel. Přes rameno na mě ještě pobaveně houknul: „Nezapomeň na tu helmu, Paule!“

Padl jsem znechuceně zpět do postele a přitiskl si ruce na obličej.

Jak já nesnáším arogantní zazobaný striptéry!