Ležel jsem na posteli a přemýšlel, jak jsem se dostal to téhle situace. Uznávám, že s tím skútrem to bylo fakt ponižující, ale to si zasloužil. A on udělá tohle. Zneužije moje zranění, aby mě přiměl nosit tuhle… Tuhle příšernost.

Ve dveřích se ozvalo diskrétní zakašlání. Vyhledal jsem pohledem jeho původce a uviděl staršího muže v obleku.

„Pan Mike by Vás rád informoval, že se bude podávat večeře.“ Nevěřícně jsem na něj zíral. Tak pan Mike?

„Děkuji, hned budu dole,“ ujistil jsem ho a sledoval, jak odchází.

Večeře, hm? V tuhle hodinu? Muselo být něco po deváté… Můj žaludek mě však ujistil, že je jedno kolik je, rozhodně bych měl něco sníst.

Vstal jsem a zvažoval, jak moc velký pozdvižení vyvolám, když tam nakráčím jen v boxerkách a uválené košili. Zkusil jsem si to představit, a tak nějak mě nenapadlo, jak to zařídit, abych si nepřipadal jako právě použitej milenec, a to nehledě na moje obvazy.

Zrak mi znovu padl na růžové tepláky. Vzal jsem je s nechutí do ruky. Nápis na zadku mě přiměl znechuceně se ušklíbnout. Jak si mohl myslet, že se tady budu promenádovat v něčem takovém? Hodlá mě takhle poslat domů, aby mi oplatil laskavost se skútrem? Tohle přece nejde, chová se jako malej kluk. Možná, kdyby pochopil, jak špatnej to byl nápad… Usmál jsem se a s chutí si tepláky oblékl. Není jedinej, kdo se nevzdává. Chtěl princeznu? Má ji mít, frajírek!

 

 

Mike seděl za stolem a poslouchal hlášení, které mu Dru připravil. Myšlenky mu však neustále odbíhaly k mladíkovi, který ho pravděpodobně nahoře proklíná do desátého kolene. 

 

 

Když Paul odpadl a doktor nohu vyčistil, společnými silami mu stáhli pozůstatky kalhot. Doktor se nabídl, že mu půjčí něco svého. Byl sice trochu vyšší, ale ohrnuté nohavice ještě nikomu neublížily. Do místnosti vešel řidič Jerry.

Doktor se na něj nazlobeně podíval.

„Ty pitomče, příště, až mi budeš chtít způsobit infarkt, tak ať je to alespoň oprávněné! Už jsem si představoval, jak mi Mika dovezete jako briketu!“ Jerry sklopil hlavu a mumlal omluvu. Byl vynikající řidič, zcela oddaný Mikovi, ale vážně to nebyl žádný myslitel.

„Vím, jak by sis to mohl odpracovat, Jerry,“ navrhl mu Mike. „Doktore, vzpomínáš, jak jsi mi ukazoval ty tepláky, které si tak přála tvoje dcera? Můžeš mu říct, kdes je koupil? Potřeboval bych je ve velikosti tady našeho hosta,“  ukázal na Paula a zadíval se přísně na Jerryho, který nechápavě klouzal pohledem z jednoho na druhého, „a to i kdyby je měli ušít přímo před tebou, rozumíš? Musí tady být co nejdřív.“

Doktor se podíval na klidně oddychujícího Paula, a pousmál se.

„V pohodě, pojedu s ním, stejně jsem tam ještě něco chtěl. Ale Miku, nezapomeň, ten chlapec je zraněný!“ zvolal pobaveně a společně s Jerrym odešel.

Jako kdyby to Mike nevěděl. Zvedl Paula a odnesl ho nahoru do pokoje pro hosty. Chvíli pozoroval jeho spící tvář. Vypadal úplně jinak, když se uvolnil. Většinou měl na čele drobnou drásku, jak se soustředil, aby odhadl správně jeho možné reakce. Teď tam ale nebyla a on vypadal jako obraz spícího anděla. Mike raději odstoupil od postele, než by provedl něco, čeho by pak mohl litovat.

 

 

Teď by ho vážně zajímalo, jak se s tím Paul vypořádá.

„Šéfe, vnímáš mě?“ povzdychl si Dru.

„Tak trochu,“ přiznal se Mike, „nedáš si se mnou skleničku vína, Dru?“

Dru přikývl a přemýšlel, jestli jeho šéfa a přítele tak rozhodily informace o konkurenční skupině, nebo jestli je na vině něco jiného.

Mike zatím z baru vytáhl dvě sklenky a lahev červeného vína. Oběma nalil. Musel se dát dohromady. Proč toho drzého kluka nemůže dostat z hlavy? Zamyšleně přiložil sklenici ke rtům a užíval si chuť kvalitního vína na jazyku. Tedy do doby, než se podíval ke dveřím a víno mu vyletělo nosem.

Dru se zděšeně podíval na kašlajícího Mika, který stál opřený o kolena a rukávem košile si otíral uslzený obličej. Přistoupil k němu v obavě, zda je v pořádku, ale všiml si, že se Mike dívá kamsi za něj. Otočil se a strnul.

Do místnosti pracně vešel mladík, opírající se jednou rukou o zeď, aby nezatěžoval levou nohu. Na sobě měl příšerné růžové tepláky, zmuchlanou modrou košili vyrolovanou těsně pod prsa, její volné cípy svázané do uzlu na břiše a blond vlasy měl vyčesané do dvou holčičích culíčků, trčících do stran.

„Někdo koho znáte, šéfe? Neměl bych ho…“ nechal větu vyznít do ztracena a ruku pomalu přesouval ke své zbrani. Jestli je to nějaký úchylák, co jde po Mikovi, rozhodně to tak nenechá.

Mike ho zastavil pohybem ruky. Když se mu konečně podařilo nadechnout, nevěděl, co by řekl. Sledoval Paulův pobavený výraz a musel si přiznat, že tentokrát ho dostal. Jak jen dokázal celou situaci takhle otočit proti němu?

„V pohodě, Paul je zde jako můj host. Ačkoliv, nečekal jsem, že se k večeři až tak vystrojí,“ vysvětlil Druovi pobaveně.

Paul se zatvářil naoko sklesle.

„Vidíš, a já myslel, žes to byl ty, kdo si objednal“ otočil se tak, aby na oba muže zablýskl nápisem, který mu přesně kopíroval tvar pozadí, „princeznu.“

Dru si matně vybavoval, že mu Jerry říkal něco o tom, jak ho Mike poslal pro kalhoty, ale nikdy by ho nenapadlo, že myslel něco takového.

To Mike měl zcela jiné myšlenky. Pohledem si vychutnával Paulův zadek, který obepínala pružná látka tepláků. Byly šité na ženy, takže až ke kolenům byly celkem upnuté, teprve v nohavicích se trochu rozšiřovaly.

Paul mu však pohled nedopřál dlouho a otočil se k nim zase čelem, což mu umožnilo kochat se pohledem na ploché břicho, kde se mírně rýsovaly svaly, zdobené od pupíku dolů tmavozlatou cestičkou chloupků, která směřovala pod růžovou látku. Možná to nakonec nebyl Paul, kdo ze situace vyšel jako vítěz. Ještě jednou si pro jistotu otřel obličej rukávem a vyrazil směrem k němu.

„Dru, promluvíme si zítra,“ dal mu Mike najevo, že pro dnešek ho již nebude potřebovat, a Dru tak opustil místnost.

 

 

Stál jsem ve dveřích a byl na sebe vážně hrdý. Jeho reakce předčila moje očekávání, i když jsem původně doufal, že ho vyruším v místnosti plné lidí, aby mu bylo opravdu trapně za to, co mě přinutil obléknout.

Došel až ke mně a oči mu plály. Nabídl mi rámě. Nevěřícně jsem zamžikal.

„No prosím, princezno. Tak jsi to chtěl, ne? Nebo tě mám ke stolu odnést?“ Prevít, ještě si ze mě dělal legraci!

„Neměl byste si napřed vzít něco suchého, než princezně nabídnete rámě, rytíři?“ špitl jsem naoko zahanbeně, zatímco jsem dusil smích.

Překvapeně se zadíval na rukáv své košile a nejspíš mu došlo, že si do něj před chvilkou utíral obličej. Omluvně se rozhlédl kolem, ale to už k němu spěchal onen starší muž, který mě informoval o večeři. V rukou držel čistou košili.

„Jistě, pokud mě omluvíš…“ řekl, a začal si rozepínat knoflíky. Tohle je zlý, došlo mi a pro jistotu jsem se zády opřel o zeď.

Mike postupně rozepínal jeden knoflík za druhým, jeho košile se čím dál víc rozevírala a já nedokázal odvrátit pohled. Jeho vypracovaný hrudník, jasně se rýsující svaly, tmavé terčíky bradavek, mírný porost jemných tmavých chloupků na hrudi a tmavá stezka značící nejrychlejší cestu od pupku k jeho poklopci…

Svlékl si košili, otočil se k muži, aby mu podal náhradní a já zahlédl jeho záda. Zalapal jsem po dechu. Na jeho kůži byl do detailu vyvedený zuřící tygr, který jako by byl připraven vyskočit mu z těla a rozsápat každého před sebou. Z krku mohutného zvířete visel kus řetězu, který byl podle posledního dílku přetržený.

Mike si nejspíš uvědomil důvod mého překvapení a otočil se ke mně zase čelem, zatímco si oblékal novou košili.

„Promiň, děsí tě to?“

Děsilo mě to? Sám jsem nevěděl.

„Spíš překvapilo. Nevěděl jsem, že si striptéři nechávají dělat i něco takového. Zatím jsem na nich viděl jen takové ty moderní motivy, které mají jen ukázat, že jsou in…“

Mike ke mně přistoupil a znovu mi nabídl rámě. Odlepil jsem se od zdi a opřel se o jeho silnou paži.

„To by mohlo souviset s tím, že já nejsem striptér,“ zavrněl, ale nepodíval se na mě.

„Jo, to mi došlo.“ Překvapeně se na mě podíval.

„Nezeptáš se mě, co dělám?“

„Chceš mi to říct? Můžeš mi to vůbec říct? Protože jestli bys mi lhal, tak to slyšet fakt nepotřebuju.“ Mike překvapeně zamrkal, ale kývl a víc o tom nemluvil.

Co to se mnou krucinál je?! Odkdy jsem zrovna já fanda pravdy a upřímnosti?! Zrovna já, který už byl prakticky všechno, včetně neurochirurga, pilota, vojáka, modela, majitele galerie, manažera modelingové agentury,… Já, který nemám problém ráno vyprávět o imaginárních tragédiích mé imaginární rodiny, jen abych se v klidu dostal domů, tady budu dělat svatouška? Ale ono to tak nějak… Představa, že by mi lhal, se mi vůbec nelíbila.

Společně jsme vešli do jídelny, kde již byly na stole připraveny dva talíře a u nich několik různých jídel na výběr. Bylo mi jedno, čím se živil, ale rozhodně se nechával rozmazlovat.

Pomohl mi posadit se a dokonce mě i s židlí přisunul ke stolu. Až tehdy mi došlo, že jsem se ještě neodmaskoval.

V rychlosti jsem si rozpustil vlasy a svazoval je do ohonu jako obvykle, když jsem zachytil jeho lačný pohled, upřený na mé břicho, které se v téhle pozici jeho očím přímo nabízelo. Naštěstí mi svázání vlasů netrvalo dlouho a tak jsem se mohl rychle přesunout ke košili. Snažil jsem se rozvázat uzel na košili, ale prsty se mi třásly.

„Ty jsi vážně něco,“ ozvalo se za mnou povzdechnutí. Ucítil jsem, jak ke mně zezadu přistoupil. Jeho ruce se natáhly kolem mě a on, nakloněný nade mnou, začal uzel rozvazovat.

„Jak se ti to povedlo takhle zamotat?“ bručel tiše. Já se nevzmohl na odpověď.

Celé mé tělo vnímalo jeho přítomnost. Jeho obličej, tak blízko mého, jeho silné paže kolem mě a hřejivý dotek jeho prstů, které se mi bezděčně otíraly o citlivou kůži na břiše. Pootevřel jsem rty, abych mohl lépe dýchat, protože jsem si připadal, že můj nos zjevně nedokáže zajistit plicím dostatečný přísun vzduchu. Pak uzel konečně povolil a on ode mně odstoupil.

Právě teď jsem ty příšerné kalhoty nenáviděl – byly tak úzké, že se mou erekci ani nepokoušely ukrýt, naopak na ni spíše upozorňovaly, a on si jí nemohl nevšimnout. No, alespoň netlačily. Povzdechl jsem si.

„Tak co máme k večeři?“ snažil jsem se, aby můj hlas zněl normálně.

Mike mě ještě chvilku zamyšleně pozoroval, ale když jsem na něj tázavě pozvedl obočí, jako kdyby se teprve teď probral a šel si sednout k druhému talíři.

„Vyber si, co chceš. Obvykle večeřím venku nebo jen něco malého, takže se kuchař chtěl nejspíš předvést,“ prohodil bez valného zájmu a sám si nandával z jedné z misek.

Znovu jsem se podíval na lákavé nabídky a nenechal se pobízet dvakrát.

 

Po večeři, která proběhla v zamyšleném tichu, mě Mike doprovodil zpátky do pokoje, ve kterém jsem se předtím probral.

„Tady můžeš přespat, tenhle pokoj má vlastní koupelnu. Doktor tě přijde ráno ošetřit,“ vysvětloval mi úsečně a snažil se na mě nedívat.

Když už byl ve dveřích a mě došlo, že opravdu odchází, nevydržel jsem.

„Miku?“ oslovil jsem ho tiše a on mi konečně věnoval pozornost.

„Udělal jsem něco?“

„Jistě že ne,“ podíval se na mě překvapeně.

„Tak proč se mi vyhýbáš?“

Prudce se nadechl. Pomalým krokem číhající šelmy se ke mně přiblížil.

„Protože ty…“ zavrčel, když byl ode mě jen pár desítek centimetrů, „ty jsi obří sexy balení nekonečnejch problémů a kdybych měl rozum, držel bych se od tebe co nejdál.“

Zalapal jsem po dechu a po těle se mi rozlil příjemně hřejivý pocit. Jo, všimnul si, že jsem sexy! Moje narcistická dušička se vítězoslavně zašklebila.

„A… máš rozum?“ zašeptal jsem a udělal krůček směrem k němu, abych se mu co nejvíc přiblížil.

Přivřel oči a já bych přísahal, že se v nich zablesklo. Po jejich hnědé barvě nebylo téměř ani stopy, nyní byly černé. Černé a žhavé.

Mike zrušil těch několik centimetrů, co nás dělilo, jediným prudkým pohybem.

Jeho ruce se kolem mě pěvně sevřely a jeho rty vyhledaly ty mé. Žádné jemné oťukávání a ochutnávání, ne, tohle byl naprosto živočišný polibek. Bylo to jako výbuch čisté touhy a ve chvíli, kdy se naše jazyky setkaly, se mi tou intenzitou podlomila kolena, takže jsem mu visel v náruči jako hadrová panenka. Přitiskl mě k sobě ještě těsněji a nejspíš si ani nevšiml, že on je to jediné, co mi brání klesnout na podlahu.

Moje ruce nedočkavě bloudily po jeho hrudníku, zatímco jeho horké dlaně mapovaly moje záda. Ucítil jsem, jak jednou rukou pevně stiskl můj zadek a já jsem prudce procitnul.

Odtáhl jsem se od něj.

Nebránil mi v tom, i když mě pozoroval zastřeným nespokojeným pohledem.

„Dobrou noc, Miku,“ pronesl jsem pevně a přinutil rozměklá kolena k poslušnosti.

Nevěřícně povytáhl obočí, ale když pochopil, že to myslím vážně, naštvaně vypochodoval z místnosti.

„Nic než problémy, fakt,“ slyšel jsem ho uraženě brblat, když za sebou zavíral dveře. Konečně jsem vydechl.

Potupně jsem dopajdal do koupelny, kde jsem vsedě na záchodové míse uvolnil přetlak, který mi dnes celý den sužoval slabiny.

Stačilo si při hlazení mého malého náruživého přítele jen vybavit jeho tvář, jeho hlas, jeho hřejivý dotek, jeho polibek – a pak setřít co jsem napáchal. Takhle rychle jsem to nezvládal snad ani v pubertě.

Opustil jsem koupelnu a plácl sebou do postele. Během minuty jsem spal.

 

 

Ráno mě probudilo klepání na dveře.

„Jste vzhůru?“ strčil doktor hlavu do pokoje.

„Jistě, pojďte dál,“ odpověděl jsem rozespale. Doktor přistoupil k posteli a položil na ni svůj kufřík. Došlo mi, že se chystá na převaz mé rány. Viděl, jak jsem okamžitě zbledl.

„Klid, Paule, tentokrát to bude mnohem méně bolet. Jen to převážu a bude to. Co kdybyste mi zatím vyprávěl, jak jste k tomu zranění přišel?“ snažil se odpoutat mou pozornost od toho, jak mi rozvazoval obvazy na noze.

Položil jsem se zpátky na matraci.

„Mike, samozřejmě. Z nějakýho pošahanýho důvodu měl potřebu mě provokovat v kavárně,“ začal jsem vyprávět. Popsal jsem mu, jak jsem se ho zeptal, jestli je striptér, jak jsem ho přiměl jet do kavárny, i jak vyděsil Harryho. Občas se mě na něco zeptal, a tak nějak přirozeně jsme přešli na tykání.

„No, a zatímco tohle říkal, Harry zrovna nesl kávu k vedlejšímu stolku. A Harry se dá strašně snadno zlákat k prasečinám, takže se samozřejmě ten jeho zvrhlej mozeček ubíral představami všeho možnýho, místo aby koukal, kam šlape…“ pokračoval jsem. Když jsem se dostal ke vpádu komanda, doktor už to nevydržel a smál se nahlas.

„A nakonec jsem se probral, a Mike mi tvrdil, že jediný kalhoty, který se mu povedlo sehnat v mojí velikosti, jsou tyhle.“ Doktor seděl na posteli a utíral si uslzené oči. Nohu jsem měl už dávno převázanou.

„Teda Paule… Já Mika znám už roky, ale tohle… Bože, dal bych snad i tři prsty, abych to mohl vidět… Jak tě vůbec napadlo to s tím striptérem?“

Vytáhl jsem z peněženky jeho vizitku a podal mu ji.

„Kdo na světě má tyhle vizitky?“ zeptal jsem se ho a on si ji překvapeně prohlížel.

„On ti dal… Tuhle?“ Nechápavě jsem se na něj podíval.

„To je jeho soukromý mobil. Jen asi dvacet lidí na světě má tohle číslo. A kdybys tyhle lidi zavřel do jedné místnosti a přinutil je tě poslechnout, řídil bys svět. Ani já tohle číslo nemám.“

Nevěřícně jsem zamrkal.

„Ale… vždyť mu pořád někdo volá?“

„Má v mobilu dvě karty. Jednu veřejnou – její číslo bys pravděpodobně našel na té popsanější vizitce, a jednu soukromou.“

Vybavil jsem si, že těch jednoduchých vizitek tam skutečně bylo jen několik, když mi ji podával. Jako kdyby věděl, že jich nebude potřebovat mnoho.

„Jak jsem to měl, krucinál, vědět? Osobně znám několik striptérů, a jejich vizitky vypadají přesně takhle… Jednoduché, nenápadné a diskrétní. Navíc, s jeho tělem…“

Doktor se na mě se zájmem zadíval.

„Víš, Paule, už si ani nepamatuju, kdy se Mike naposledy choval jako normální člověk. Včera jsem ho díky tomu málem nepoznal. Vypadá to, že na něj máš nějaký záhadný vliv.“

Jo, to jsem přesně potřeboval slyšet, fakt.

„Kde vlastně je?“

„Odjel na schůzku. Domů tě odvezu já, kdyby ti to nevadilo. Jo, a taky… Přivezl jsem ti tohle,“ hodil po mě obyčejné, hnědé kalhoty. S radostí jsem je přijal.

Cestou domů jsme si s doktorem povídali tak nějak o všem a o ničem, Mikovi jsme se však oba v rozhovoru vyhýbali obloukem.

Doma jsem si sedl na postel a přemýšlel.

Nechybělo moc, a v noci bych se s ním vyspal. Přitahoval mě. Tak moc, jako ještě nikdy nikdo. Ale… S ním bych musel být dole, a tomu jsem se od svých patnácti vyhýbal. Já jsem byl ten lovec, já jsem byl ten, kdo určoval. Ale s Mikem by to bylo jiný.

Vzal jsem do ruky telefon a vytočil jediné číslo, které mě mohlo uklidnit.

„Ahoj, Paulie,“ zabručel rozespale Benny.

„Promiň, jsi po noční?“

„Hm.“

„Promiň, nechtěl jsem tě budit. Zavolám jindy.“

„Paulie, co se stalo? Zníš vážně děsivě.“

„Benny… Co kdybych ti řekl, že jsem se včera s někým málem vyspal?“

„Tak bych ti řekl, že jsi hovado, jestli mě budíš jen kvůli tomu, že sis našel novýho zajíčka. Co se vážně stalo?“

„No, ono to spíš vypadá, že jsem se málem stal já, něčím zajíčkem.“

Na druhém konci telefonu bylo chvíli ticho.

„Benny?“

„Počkej, vstřebávám… Ty… Chceš mi říct, že… Někdo po tobě vyjel?!“

„Jo. A mně se to líbilo.“

„Paulie, ale to je… To ti vůbec není podobný…. Neříkals vždycky, že sis tuhle roli zkusil jako štěně a od tý doby do toho dobrovolně nejdeš? Nebyl jsi to ty, kdo vždycky říkal, že jestli se někdo pokusí do tebe něco strčit, bude tě napřed muset-“

„Jo, já to vím, sakra!“ přerušil jsem ho naštvaně.

Jasně, nemůžu říct, že bych si nikdy nezkusil druhou stranu, nakonec, takhle jsem to poprvý zažil. Od té doby jsem se sice párkrát probral s bolestí zadku a krví na trenkách, ale nikdy to nebylo… Nikdy to nebylo tak, že bych o to stál. Většinou to spíš bylo o tom, že jsem si to zasloužil. A taky jsem věděl, že kdybych se v takovéhle situaci bránil, musel bych nejspíš na šití, a bez takové zkušenosti bych se fakt obešel.

„Paule?“ ozval se Bennyho hlas nesměle. „Řekneš mi, o koho jde?“

„Vzpomínáš na toho vedoucího v restauraci?“ Benny zalapal po dechu.

„Jo, přesně ten. Uznej sám… Jak bych tak asi zrovna jeho dostal dolů?“

V telefonu to zabublalo smíchy.

„S trochou úsilí… Lanem a palicí… By to myslím šlo. A taky by se hodily nějaký uspávací tabletky.“ To už se usmívám i já.

„Možná spíš uspávací puška. Však víš, jak s ní dokážou uspat i slona. Nebo tygra.“

Benny se rozesměje nahlas.

„Paule, nedělej si s tím starosti. Pokud tě to k němu táhne, tak to nech prostě plynout. Víš, mám na tohle takovou teorii. Ale napřed mi řekni, ten týpek, se kterým jsi spal, když ti bylo patnáct, byl to takovej kus chlapa jako tenhle?“

Vyprskl jsem smíchy, když jsem si ty dva představil vedle sebe.

„Ne, to fakt nebyl,“ řehtal jsem se.

„Ale… Nebylo to tak, že by ti vadilo, co dělal, ne? Jen ti to prostě přišlo tak jako… Jako kdyby to nebylo správný. Tak jsi mi to vyprávěl, ne?“

„Jo, asi jo.“

„Víš, myslím si, že ty k sobě prostě jen potřebuješ cítit protiklad. Proto jsou všichni ti tvoji zajdové takový naivní pitomečci. Protože tebe na nich baví to, jak moc jsou jiní než ty.“

„Je ti jasný, žes do týhle kategorie zařadil i sebe, že jo?“

„Jo, je, ale já byl mladej a blbej, taky si všimni, že znova jsem ti nenaletěl, a tebe to ke mně tímhle způsobem taky netáhne od doby, kdy jsem dokázal bejt samostatnej. A nepřerušuj, tohle je důležitý.“

Měl svým způsobem pravdu. Všichni moji zajíčkové mě potřebovali, beze mě byli v háji. Benny se mi postavil, a tím se dostal na úplně jinej level než ostatní.

„Prostě si myslím, že chlap, kterej je o tolik výraznější než ty, je dost chlap na to, aby ti nevadilo bejt pod ním.“

Přemýšlel jsem o tom, co říkal. Sakra, to nedávalo smysl. To bylo úplně šílený!

„Benny, to je … To je hovadina prostě. Mluvíš o mně, jako o nějaký děvce!“

„Ne, ne Paule, tak to nemyslím. Zkus se na to podívat z hlediska dominance. Dneska v noci jsem o tom viděl zajímavej dokument na internetu. Tam, kde můžeš být dominantní, tak tam taky dominantní jsi. Tam diktuješ, určuješ, vedeš. Ty jsi ten, který si protějšek podmaní, a je jedno jestli jsou to ty tvoje lži nebo jen tvoje vystupování. Co když se ale na scéně objeví někdo, kdo má tyhle vlastnosti silnější než ty? A to dokonce o tolik, že to i tebe táhne k němu?“ odmlčel se. Nevěděl jsem, co mu na tohle říct. Pořád mi to přišlo naprosto šílený.

„Víš, a taky je možný, že je ten chlap prostě tak žhavej, že ho jednoduše chceš a je ti jedno jak,“ dodal, když jsem se neozýval.

„Víš, Benny, vážně si myslím, že by ti v práci měli odpojit internet. Ty tvoje dokumenty ti strašně lezou na mozek…“ řekl jsem s úsměvem.

„To je možný,“ odpověděl pobaveně. „Prostě to nech plynout, však ono to nějak dopadne, Paulie.“

„Díky Benny, díky že tu pro mě jsi. Dobrou.“

„Dobrou.“

Seděl jsem na posteli a zíral na telefon, který jsem stále svíral v ruce. Bylo by to možné? Mohl by mě Mike vážně tolik přitahovat, aby mi bylo jedno, jestli budu dole nebo nahoře, hlavně pokud to bude s ním?

To je prostě nesmysl. Takovej já přece nejsem!

Vytočil jsem jedno z čísel v seznamu a poprvé za celou dobu pozval Harryho ke mně domů. Potřeboval jsem se odreagovat.