Kapitola XIV. – A hvězdy zazáří

Ohromený Vlk se nezmohl v první chvíli na slovo, ale prvotní šok z princova dost nečekaného jednání odezněl poměrně rychle. Arlen se k němu přitiskl, cítil jeho zrychlený dech, chvěl se, snad bázní či studem. Držel se ho pevně, jako by se bál, že ho Vlk odstrčí, odmítne jeho city a tělo.

„Já, já jsem…“ zašeptal, ale bál se větu dokončit, slova mu zničehonic uvízla v hrdle. Vlk se musel usmát, princův ostych ho však vzrušoval a dráždil. Opatrně vzal jeho hlavu do dlaní. Princ sklopil oči dolů, a jeho tváře dostaly nachový nádech. Styděl se, bylo to patrné.

„To bude v pořádku,“ zašeptal mu Vlk do ucha. Víc už říkat nemusel. Pevně ho sevřel rukama v pase, přitáhl si ho víc k sobě, uvěznil ho ve svém náručí a začal ho líbat.

Jeho rty už se nebránily jako poprvé. Oddávaly se mu zcela ochotně, bez jakýchkoliv protestů. Už to Talanovi stačilo, aby se vzrušil. Takhle to také mohlo být, proč ne. Jeho ruka opatrně sjížděla po princových zádech, strhávajíc sebou poslední kapky vody na jeho kůži, a opatrně zajel mezi jeho půlky. Uslyšel lehký sten, když prstem vnikl do jeho dírky a sevření prstů na jeho ramenou bylo rázem o něco silnější.

Ale tentokrát se ale princ nevzpíral, neodporoval, nechal Vlka, aby si s jeho tělem dělal cokoliv si zamane. A on toho využil. Při pohledu na jeho nahé tělo nedokázal udržet klidnou mysl. Když přidal další prst, Arlen jen tlumeně vzdychl a znovu si opřel hlavu o Talanovo rameno. Jeho dech se zrychlil, pevně sevřel Vlkovy paže. Jemně si nimi začal pohybovat nahoru a dolů, zatímco princovo tělo mu vycházelo vstříc.

Stačilo, vytáhl prsty z jeho těla, zatímco Arlen zabořil prsty do Talanových havraních vlasů a začal ho vášnivě líbat. A pak vzal jemně Talanův úd do ruky a začal ho třít, neustávaje ve vášnivých polibcích.

„Chci tě,“ sténal nedočkavě a dychtivě, „chci tě cítit v sobě, prosím.“

Jak snadné bylo mu jeho prosby splnit. Vlk sáhl po masti, kterou měl ukrytou v tašce položené jen kousek od nich. Nanesl ji na prsty a znovu jemně prsty projel jeho dírku. Pak opatrně prsty vyndal a Arlen se nadzvedl. Pomalu, kousek po kousku, vnikal Vlků úd do jeho těla, dokud ho nepohltil celého. To spojení bylo neskutečné, slastné a bouřlivé. Každý pohyb nahoru a dolů si Arlen vychutnával plnými doušky, cítit ho v sobě, jeho drsné ruce, které ho svíraly v náručí, jeho sténání plné slasti.

Vteřiny a okamžiky se staly věčností. Přesně tou, kterou si Talan tak přál.

Arlen pokračoval, nepřestával, přirážel na jeho úd, sténal a křičel, naprosto ovládnut vášní a rozkoší, která se rozlévala jeho tělem. A tohle všechno rozdmýchalo v Talanovi žár, který dosud nepoznal. Pevně ho chytl za boky, slast se stupňovala, to celé na něj působilo jako rozbuška, která vedla k neskutečnému orgasmu. Vykřikl a Arlen zasténal, když ucítil ve svém nitru pulsující horkost.

Následoval ho po chvíli, ve slastném výkřiku zvrátil hlavu dozadu a Talanovu hruď pokropila bílá horká tekutina. Jeho tělo se třáslo v posledních záchvěvech prožitého orgasmu, a pak se zhroutil Talanovi do náruče a prudce oddechoval. Talan jeho tělo opatrně nadzvedl, nechal svůj úd vyklouznout z jeho těla. Arlen odpočíval na jeho široké hrudi, jeho dech se zklidňoval jen velmi pomalu. Talan ho jemně pohladil po zádech, oba vstřebávali neskutečné okamžiky prožitého milování. Bylo to jako výbuch sopky, neovladatelná erupce zatajovaných pocitů, a oheň, který zaplál i v jejich srdcích.

A byla to první noc, kterou Arlen prospal klidným spánkem v jeho objetí. První, možná poslední. Poprosil ho o to, nechtěl se o něj odtrhnout a Vlk mu nedokázal odmítnout. Jak by mohl odmítnout smutného prince, kterému konečně zazářily oči. Nešlo to.

Ležel, s Arlenovou hlavou na své hrudi, poslouchal jeho dech, šumění vodopádu, a pozoroval zářivé hvězdy na sebou. Třpytily se a les šuměl. Ale jinak.

Přestože byla jeho mysl zahlcena tím, co teď prožíval, jeho vycvičené smysly byly stále v pozoru. Jeho instinkty pracovaly na plné obrázky a Vlk měl neodbytný, vtíravý pocit, že něco není v pořádku.

Něco bylo jinak.