„Jsem rád, že jsi mi odpustil,“ pohladím Mariána po zádech, když se usadíme v parku na lavičce a sledujeme Adélku, která běhá po travnaté ploše a hraje si s prasátky.

„Když miluješ, není co řešit,“ pokrčí Marián rameny a přitulí se ke mně.

Vezmu ho kolem ramen a líbnu ho do vlasů. Marián se usměje.

„Budeme spolu tak dlouho, dokud to půjde. I když to pak bude bolet,“ zašeptá.

Souhlasně zamručím. Oba zaměříme svou pozornost na Adélku s prasátky a v tichosti si vychutnáváme přítomnost toho druhého.

„Promiňte! Mohu na vás mít dotaz?“ vyruší nás z našeho rozjímání světlovlasý muž.

„Jistě, jen se ptejte,“ přikývnu.

„Znáte tu holčičku s těmi prasátky? Vás jsem tady s ní už několikrát viděl,“ pohlédne na Mariána.

„Je to moje sestra,“ vysvětlí Marián.

„Ok. Víte, moje děti ty prasátka fascinují, co jsme je poprvé viděli. A s manželkou jsme si říkali, že bysme je dětem pořídili taky. Tak se chci zeptat, kde jste je sehnali?“ usměje se na nás muž a ukáže hlavou na hnědovlasou ženu se dvěma malými dětmi, která je u Adélky, která jim ukazuje prasátka a děti si je nakonec i můžou pohladit.

„Víte, kde je ten zverimex po cestě na základku kousek odsud?“ zeptám se.

„Ano, vím,“ přikývne muž.

„Tak tam jsem je sehnal,“ řeknu.

„Vynikající. A prozradíte mi ještě, kolik stála?“ vyptává se dál muž.

„Jedno stálo 55 000,“ odpovím.

„Cože? Tolik?“ vytřeští muž oči.

„Jojo, tolik,“ přikývne.

„Tak to jim radši koupíme psa,“ zabručí si muž pro sebe.

Jen se na něj s Mariánem usmějeme.

„Díky za ochotu!“ usměje se muž a jde ke své ženě a dětem.

„Když už jsme u těch prasátek, smířili se už s nimi vaši nebo jsou stále naštvaní?“ zeptám se ze zvědavosti.

„Už se s tím smířili. A budeš se divit, ale táta na ně nedá dopustit. Jak byl naštvaný a jak je doma nechtěl, tak teď jsou to jeho největší miláčci,“ zasměje se Marián.

Taky se zasměju.

„Ehm, Danieli, tedy Achuki, sakra teď nevím, jak ti mám říkat,“ zamračí se Marián.

„Na veřejnosti mým falešným jménem, prosím! A v soukromí mi můžeš říkat třeba Achuki nebo Achu jako můj bratr,“ usměju se.

„Dobře. No, co kdybychom odvedli Adélku domů a pak šli k tobě. A tam...“ zahýbe Marián obočím.

„Mariáne...“ začnu.

„Hele, teď už o tobě vím a stejně tě chci. Chci, abys byl můj první a chci být tvým prvním. A chci, abys při tom byl ty, ne iluze, za kterou se schováváš, ale ty takový jaký jsi. Dává to smysl?“ skousne si Marián ret.

„Ano, lásko. Dává to smysl. A pokud to skutečně chceš, tak souhlasím,“ zašeptám a vášnivě ho políbím.

„Adel! Pojď! Jdeme domů,“ zavolá Marián na Adélku a zvedne se z lavičky.

Adélka na Mariána překvapeně pohlédne, ale pak pokrčí rameny a přijde k nám. Také vstanu a všichni se vydáme k Adélčině a Mariánově domovu.

***

„Zrušíš tu iluzi?“ zeptá se mě Marián, když u mě doma vstoupíme do ložnice.

Jen přikývnu a zruším ji. Marián ke mně přistoupí a vezme mezi prsty pramen mých vlasů.

„Pořád mi to přijde zvláštní,“ zašeptá.

„Rozumím. Ale máš mé slovo, že ti nechci ublížit,“ položím dlaně na jeho boky.

Marián si skousne dolní ret a nejistě na mě pohlédne. Pousměju se a Marián se ke mně natáhne a políbí mě. Zavřu oči, přitáhnu si ho za boky blíž a polibek opětuju. Pravou rukou sjedu na Mariánův zadeček, který hladím. Marián se po chvilce odtrhne a omámeně se na mě podívá.

„Není tam žádný rozdíl,“ zašeptá překvapeně.

„Ovšemže není. Ta iluze mění jen můj vzhled, abych zapadl mezi vás. Všechno ostatní zůstává stejné,“ zašeptám, skloním se a vtisknu polibek na Mariánovu čelist.

„Dobře. No...půjdeme teď do postele?“ ohlédne se Marián nervózně na postel.

„Asi...asi bychom měli,“ přešlápnu na místě.

Marián na mě krátce pohlédne a pak se mi vykroutí ze sevření a přejde k posteli, na kterou se posadí. Následuju jeho příkladu a sednu si na postel z druhé strany. Oba si lehneme na bok čelem k tomu druhému a tiše na sebe hledíme.

„Chci něco vyzkoušet. Nevadí?“ zašeptám.

„Záleží na tom, co to bude,“ mrkne na mě Marián.

„Jen mezi nás polož ruku dlaní ke mně,“ instruuju ho šeptem.

Marián mě poslechne a položí mezi nás ruku. Jemně se usměju a udělám to samé, takže naše dlaně se dotýkají. Přitom si hledíme do očí.

„Políbíš mě?“ zeptá se šeptem Marián.

V odpověď se přiblížím a přitisknu své rty na jeho. Vyměňujeme si něžné láskyplné polibky, které se postupně stávají vášnivější. Aniž bych si to uvědomil, pomalu se převalíme tak, že Marián leží na zádech a já se tyčím nad ním. Za stálého líbání vjedu jednou rukou pod Mariánovo tričko a hladím ho po břiše. Marián spokojeně zamručí a i on mi rukama vjede pod oblečení a hladí mě po zádech.

Přeruším polibek, rukama se odrazím od matrace a napřímím se. Sundám si tričko a shlédnu na Mariána, který si prohlíží mé tělo.

„Líbí se ti, co vidíš?“ usměju se a rukou se pohladím po hrudi.

Marián sleduje pohyb mé ruky a dech se mu zrychlí.

„Ano, líbí,“ vydechne a vztáhne ke mně ruce, kterýma mi začne přejíždět po hrudníku a břiše.

S úsměvem se zase skloním a znovu začnu Mariána líbat. Začnu mu vyhrnovat tričko a Marián se po chvíli nadzvedne a já mu tričko přetáhnu přes hlavu. Marián se vzepře a přetočí nás, takže skončím na zádech a Marián se mi usadí na klíně. Skloní se ke mně a přisaje se mi na rty. Já mezi ty jeho vniknu jazykem a prozkoumávám jeho ústa, zatímco rukama sjedu na jeho zadek, který hladím a mačkám. Marián se rukama přesune k pásku a zapínání mých kalhot a obojí rozepne a stáhne mi kalhoty i se spodním prádlem.

Chytím ho a převalím na záda. Rozepnu a sundám mu kalhoty, stejně jako předtím on mě. Marián se znovu vzepře a převalí mě na záda. Začneme se převalovat a při tom si vyměňujeme vášnivé polibky a rukama se hladíme po našich tělech. Naneštěstí si během převalování nevšimnu, že se přiblížíme k okraji postele. Stihnu jen krátce vykřiknout před tím, než se ocitnu na zemi.

„Proboha, jsi v pořádku?“ shlédne na mě Marián z postele.

Pohlédnu na Mariána a začnu se smát. Marián na mě chvíli nechápavě hledí, ale pak se rozesměje taky. Ještě celý rozesmátý se zvednu a položím se zpátky na postel.

„Jsi opravdu v pořádku?“ sedne si Marián na paty a ještě se tiše pochechtává.

„Jo, jsem. Nic mi není,“ odpovím s úsměvem, když se přestanu smát.

„Nic tě nebolí?“ zeptá se mě Marián.

„Ne, nic,“ odpovím.

„Opravdu nic?“ pozvedne Marián obočí.

„Opravdu nic,“ zakroutím hlavou.

„No, já jen, že bych ti to pak ošetřil, aby tě to nebolelo. Takhle,“ skloní se ke mně Patrik a políbí mě na hrdlo.

„No, když o tom tak mluvíš, tak mě trochu bolí tady,“ ukážu na svůj krk a hrudník.

„A jenom na tom jednom místě nebo celý hrudník?“ zeptá se Marián hlasem zhrublým vzrušením.

„Celý,“ vydechnu.

„Ach, ty chudáčku! Ale neboj, já ti to ošetřím,“ skloní se Marián a začne mi po nejdříve po krku a potom po hrudníku přejíždět rty, sází mi tam malé polibky a občas ucítím i zvědavý jazýček.

Je to příjemné. Přivřu oči a zakloním lehce hlavu a nechávám se laskat. Marián se na mě obkročmo usadí a položí mi ruce na prsa, která hladí. Sem tam přejede prsty přes bradavky, které nezapomene polaskat. Po chvíli se skloní a postupně obě olízne. Nakonec zakotví u levé, kterou saje a něžně okusuje, zatímco pravou bradavku dráždí prsty. Po chvilce vymění strany a když jsou mé bradavky ztvrdlé vzrušením a citlivé na dotek, přesune se na moje břicho a to už nevydržím.

Převalím ho na záda a dělám to samé, co mi dělal on. Když laskám jeho břicho, tak ke mně natáhne ruce.

„Pojď sem,“ zašeptá.

Vytáhnu se nahoru a Marián se ihned přitiskne na mé rty a jazykem mi vjede mezi mě. Navzájem se hladíme po těle, až Marián sjede rukou mezi naše těla a přitiskne naše přirození k sobě. Oba zasténáme a začneme se pohybovat proti sobě, čímž vytváříme tření, což je naprosto úžasný pocit.

„Ach bože, tolik tě chci! Prosím, pojď do mě!“ zasténá Marián.

S vypětím všech sil zastavím a celý zadýchaný se na něj podívám.

„Jsi si tím jistý?“ zeptám se.

„Jo, jsem. Tak pojď a ošukej mě! Pěkně rychle a tvrdě a hluboko! Pořádně hluboko! Tak abych to cítil ještě za rok!“ šeptá zadýchaně a toužebně na mě hledí.

Natáhnu se a ze stolku vyndám lahvičku lubrikantu. Ještě, že jsem viděl několik porno videí, jinak bych teď nevěděl, co dělat. No nic, otevřu lubrikant a vymáčknu si trochu na prsty. Sjedu rukou k Mariánovu otvoru a pustím se do přípravy. Během přípravy začnu Mariána líbat. Marián do polibku vzdychá a sám se mi tlačí na prsty.

„Pojď už do mě!“ zasténá Marián po chvíli.

S přikývnutím vytáhnu prsty a potřu svůj penis lubrikantem. Pak se nastavím proti Mariánovu vstupu a zatlačím. Marián zasykne a do očí mu vrhknou slzy, když překonám svalový odpor a dostanu se špičkou dovnitř. Okamžitě zastavím.

„V pořádku?“ zeptám se.

„J-jo. Jen mi dej chvilku,“ vydechne Marián a jasně v jeho hlase poznávám stopy bolesti.

Ač mě to stojí nemalé úsíli, snažím se nehýbat a nechat Mariána, aby si zvykl. Marián zhluboka dýchá a cítím, že se snaží povolit svaly. Vezmu do dlaně jeho částečně povadlé vzrušení a začnu ho třít.

„Soustřeď se na tohle,“ zašeptám.

Marián zavře oči a zhluboka dýchá. Ucítím jak po chvíli povolí svaly a jeho penis opět ztvrdne.

„Můžeš,“ otevře oči a pohlédne na mě.

Přikývnu a zatlačím. Postupně se nořím do jeho těla a mám co dělat, abych nevzdychal slastí. Najednou nechápu, jak si naši muži mohou tohle odpírat. Když už jsem v Mariánovi celý a moje varlata se dotknou jeho hýždí, zastavím a pohlédnu do Mariánova obličeje.

„Jsi v pořádku?“ zeptám se.

„Ano. Ale nebudu, pokud se nezačneš pohybovat,“ zavrčí Marián a trhne proti mně boky.

Krátce se zasměju a začnu přirážet. Nejdříve pomalými hlubokými přírazy, které postupně zkracuji a zrychluji. Oba vzdycháme a sténáme.

„Ach bože!“ vykřikne najednou Marián.

„Co? Co je? Bolí tě něco? Mám přestat?“ poplašeně zastavím a vystrašeně hledím na Mariána.

„Ne, jen přirážej v tomhle úhlu,“ zasténá Marián.

Znovu přirazím.

„Ach ano, tam! Přesně tam!“ vykřikne Marián.

Usměju se. To bude asi prostata, četl jsem, že její dráždění je velmi příjemné a přináší obrovskou rozkoš. Dle Mariánových reakcí je to nejspíš pravda.

Začnu znovu rychle přirážet a snažím se držet úhel, který Mariánovi nejvíc vyhovuje. Oba hlasitě sténáme a vzdycháme. Je to něco úžasného! Najednou Marián vykřikne a celé jeho tělo se stáhne ve slastné křeči, zatímco z drobného otvůrku na špičce jeho penisu vystříkne jeho sperma.

Díky křeči se ale stáhnou i jeho svěrací svaly, čímž mě uvězní v sobě a stiskne mě tak, že vykřiknu a mé tělo ovládne orgasmus. Když je po všem, svalím se na něj, lapám po dechu a snažím se přinutit plíce k nabrání potřebného vzduchu. Marián je na tom stejně. Když se trochu vzpamatuju, odvalím se z něj a spokojeně se hladím po podbřišku. Nic tak úžasného a báječného jsem nikdy nezažil! Tohle chci dělat tak často, jak jen to půjde. S Mariánem samozřejmě.

Marián se zatím převalí na břicho a hlavu si podloží rukama na mé hrudi a hledí na mě. Rukou ho obejmu a prstem mu po zádech kreslím kolečka.

„Neublížil jsem ti? Nezranil jsem tě?“ zeptám se ho tiše.

„Ne. Jsem naprosto v pořádku. Vlastně to bylo báječné. Nikdy jsem nebyl schopný představit si, jak báječné to může být,“ zašeptá Marián a políbí mě doprostřed hrudi.

„Souhlasím,“ usměju se na něj.

„Až na to, že mám pocit, jako bych měl v zadku písek,“ zavrtí se Marián.

„To se nedivím. Vzhledem k tomu, že v našich tělech není voda, je i naše semeno suché a může připomínat písek,“ uchechtnu se.

„Jak potom můžete plodit děti?“ zamračí se Marián.

„No, nejsem odborník, ale vím, že ženy v sobě mají taková malinkatá chapadélka, která když zaznamenají přítomnost mužského semene, tak ho jakoby popadnou a posouvají ho dál, hlouběji do ženského těla až k vajíčku. Naši vědci dokázali, že čím větší slast ženy během sexu cítí, tím jsou chapadélka aktivnější. Ale podrobnosti jak to přesně funguje po mě nechtěj. Tohle je taková obecná znalost. Podrobněji to znají pouze lékaři nebo vědci a to já nejsem,“ dám si volnou ruku pod hlavu, zatímco druhou nepřestávám Mariána hladit.

„Zajímavé. Ale začíná to být nepříjemné. Takže se půjdu umýt, ano?“ vytáhne se ke mně Marián a políbí mě.

„Jen běž,“ usměju se na něj.

Marián mi úsměv opětuje, sleze z postele a vyjde z ložnice. Zahledím se do stropu a po tváři se mi rozlije spokojený a blažený úsměv. Tohle si musíme co nejdřív zopakovat!