„Žijeme v době blahobytu. V době, kdy je naprosto obvyklé a jednoduché sehnat drogu a alkohol a nikdo po vás nebude chtít identifikační kartu. Nikdo se nebude doptávat, kolik je vám let nebo zda jste z jeho země. Ne, v dnešní době může fetovat i čtyřleté dítě a jeho rodiče, pravděpodobně taktéž těžce závislí na opiovém snu, jej v tom budou ještě podporovat. Pro naši společnost opiový sen znamená sblížení, znamená jednotu, znamená útěk z reality. Proč ovšem máme utíkat z reality? Nejsme snad na vrcholu blaha, na vrcholu přepychu, jak nám policie tvrdí?“

(z eseje Proč je opiový sen tak podobný spánku? od Sira Benjamina Sneasela)
*****
Poslední dny nebyly pro Samuela Jacksona zrovna snadné. Jeho poslední radostnou událostí v té době pro něj bylo získání opiového snu, aby se mohl aspoň v průběhu volna sjíždět každou chvíli a zapomenout na své trable v realitě. Protože sen byl přeci krásnější a racionálnější, než ta sračka zvaná realita. Stačilo občas jen přičichnout a pochmurný den v práci mu rázem dával smysl. Ano, musí hlídat zdejší dobytek, protože se vymyká kontrole. Ale díky droze to nebylo až tak otravné, ty ksichty nebyly tak nechutné, ba s nimi dokonce nacházel i společnou řeč. Občas s trestanci hovořil, co mají v plánu, až od nich zase vypadnou. Zda budou pokračovat tam, kde skončili, nebo se pro vlastní dobro polepší, aby se jim vyhnuli, aby je systém nezařadil do stálého pořadníku, kdy je policie bude sama zase sbírat po určité chvíli jako závislé na alkoholu nebo kleptomany. Ale ani tyto světlejší chvilky nevyvážily ty posrané, kdy mu jeho rádoby nadřízení šlapali na paty a měli z něj obětního beránka. Však díky němu se jim posrala oslava! Kdyby si nepouštěl hubu na špacír a nechtěl řešit věci moc iracionálně, protože měl zrovna neskutečný absťák, možná by ho i za dobře odvedenou práci bývali povýšili. Ne, Samuel Jackson byl nyní odsouzen k dalšímu zkurvenýmu roku mezi trestanci jako poslíček ostatních. K čemu je mu ta zkurvená šarže, když stejně je až pod hovnama, co na něj padají z vrchu. Obětního beránka je vždycky třeba. A on slíbil uspořádat velkolepou oslavu. Ten nečlověk určitě držel hubu, Thomas by se jinak sám pojistil, aby to byl jeho konec. Možná kdyby si někteří vypatlanci z jeho vlastních řad nepustili hubu na špacír! Měl jim prohnat kulku jejich vlastní zbraní hlavou hned a nastražit to jako sebevraždu. Teď ho sralo, že to udělal až po oznámení, že se jeho šarže nijak nemění.
Přiložil kartu ke čtečce a zadal svůj odchod ze stanice. Pro dnešek si jak pitomeček projde město a bude hledat nějaké smažky. S těmi je aspoň zábava a člověk tím zabije hromadu času. Raději než sedět na prdeli u vězňů a poslouchat ty žvásty, na které hned za rohem sami zapomenou, až budou na svobodě. Jak mohl kdysi nejlepší policista takto klesnout, ptáte se? Vystřízlivění z mladistvého snu a drogy. Když mu došlo, že policie už dávno není taková, jak se předvádí na různých parádách, bylo už pozdě, aby couvl. Prohnilá společnost si zapamatovala jeho ksicht a jeho nadřízení si uvědomovali, jak cenný ten jeho ksicht je. Jeho lidi budou poslouchat a následovat, protože je umí ukecat do čehokoliv. Kdyby jim na té pitomé oslavě řekl: „Tak a teď si všichni prostřílíme mozky!“ zhruba 70% posluchačů by to udělalo bez váhání a těch zbývajících 30% by bylo opožděno jenom kvůli drogám nebo proto, že si zrovna užívali s kurvami.
Sotva opustil své vlastní ocelové vězení, v kapse si promnul balíček s opiovým snem. Ach, jak moc rád by si šňupnul! Aspoň na chvíli si ulevit od toho podělanýho světa, ve kterým žil. Ruce se mu třepaly. Ale musel odolat. Aspoň ještě chvíli, než najde slepý bod kamer, pak se může sjet a utéct zpátky do svých utopických snů. Dokud ho všude sledují kamery, byl by z toho průser a bordel. A další posezení u nadřízených nepotřeboval. Jen by mleli ty samý sračky dokola a dokola. Hřbetem ruky si utřel nos a dlouze si povzdychl. Každý krok byl rázem těžší a těžší, když ho tížil jeho balíček v kapse.
Osud tomu chtěl, aby zrovna Samuel Jackson před lety objevil jednu z mnoha Thomasových skrýší s opiovými sny. Všechno zabavil, tehdy ještě věřil ve spravedlnost a odznak. Když mu ovšem došlo, že Thomas vede celou policejní jednotku a má je jenom jako psy na vodítku, na parádu a podobný sračky, chtěl odejít a snad ostatním lidem ukázat, jak se věci mají. Tehdy ho však Thomas sladkými slovy starce přesvědčil, aby okusil. Aby okusil jeho drogu. Aby mu řekl svůj názor na ten požitek. A dopřál si tak radost z pravého snu, kdy je všechno dobré a dokonalé. Thomas měl však podmínku - když jednou zkusí, zůstane mu věrný a nebude už nikdy pochybovat o systému, který má sám bránit. Samuel odolávat tehdy dlouhou dobu, několik dní. Ale zvědavost nakonec zvítězila a on propadl závislosti, která je u opiového snu zmnohonásobena natolik, že tomu podlehne každý a nikdy se ze snu už neprobudí, nikdy se své závislosti nezbaví. Pouze vlastní smrtí.
Tehdy zabavený sklad opiového snu na ústředí policie rázem začal mizet a nikdo netušil kam. A Samuel chodil na pravidelné kontroly, kde potvrzoval tento záhadný úbytek. Tak záhadný, že téměř hned za rohem si z ukradeného - pardon, přemístěného, protože policista přece nekrade - zboží sám musel šňupnout, aby vůbec mohl dojít ven a schovat se před kamerami. Droga z něj udělala nevypočitatelného člověka, co pro svou dávku obětuje cokoliv, dokonce i vlastní lidi. Když někdo někdy přišel na to, že jim ze skladu mizí dávky, prostě se jich jednoduše zbavil. Ručně je uškrtil. V rukavicích, samozřejmě, aby se nenašly otisky prstů. Kulku by mohli najít podle sériového čísla, takový paličák nebyl. I když by byla kulka milosrdnější a rychlejší, než zdlouhavé škrcení, zatímco dotyčný musel mít v hubě něco, aby neřval a nemohl pořádně dýchat.
Samuel Jackson si ani neuvědomoval, kdy se z něj stalo stejné zvíře, jako ti pochybní trestanci, co je zatýkal. Když neměl svou dávku ve chvíli, kdy ji potřeboval nejvíce, vztek si vybíjel právě na trestancích. Starověké mučící techniky mu byly vlastní a s každým trestancem se zdokonaloval ve svém řemesle, které se nikdy nechtěl naučit. Pokroucená mysl však změní každého. Už si nepamatoval, že na poprvé to za něj musel udělat kolega, že mu bylo špatně z těla, které po mučení zůstalo. Co bylo hlavní - trestanec se přiznal ke zločinu, který ani nespáchal, a jeho přiznání bylo nahrané, tudíž nevyvratitelné. Kdyby se Samuel nepodřídil a nesouhlasil se špinavou prací policie, kde byl skončil? Nejspíš mezi trestanci, protože by zpochybňoval systém, který tady funguje potají už roky. A rozumnější bylo stát se tupou ovcí a následovat slepě příkazy někoho jiného. Nevěděl, kolik trestanců díky své nově probuzené sadistické stránce poslal na věčnost bez řádného pohřbu či výslechu. Ta čísla mu splývala s mnohými dalšími. Někdy je lepší nemyslet. Když za vás budou rozhodovat druzí, uvidíte tu úlevu v mysli. Protože vaše činy tím můžete omluvit. Jenom následuji rozkazy druhých, není to moje vina, že díky mně zemřel další člověk. Byl to rozkaz, který jsem musel splnit, nebo bych dopadl stejně. Nebyly to moje ruce, které toho trestance poslaly na věčnost. Byl to rozkaz. Byl to rozkaz, ne mé svědomí!
Ruka se mu už znatelně třepala, když dorazil za roh a snažil se otevřít ampulku s jednou dávkou. Nemohl ji vysypat, nesměl. Na to mu byla až moc cenná. Musel by ji šňupat ze země. Ano, tohle svinstvo z něj udělalo to, co je. A proto se s radostí vrhl do dalšího opiového snu a zapomněl na realitu.
*****
Každý prožívá opiový sen jinak. Pro někoho jsou to vzpomínky, pro někoho jsou to erotické hrátky z minulosti, které se nebudou nikdy opakovat, jiný zase vidí věci, které se ve skutečnosti stát nemohly, protože osud mu nepřál, a někdo prožívá ten pocit, který vám dodá jakákoliv jiná stimulační droga, ten pocit uvolnění a uspokojení zároveň. Co nyní prožíval Samuel, to věděl jenom on sám. Z úst mu tekl pramínek slin a oči mu kmitaly tam a zpátky, víčka se třepotala. Sotva popadal dech, jak se dusil tím blahem. Občas se ozvala křeč těla, kdy se mozek snažil dostat se z té omamné látky a připomenout si realitu, ale mysl toužila po nekončícím blahu uprostřed snění. Samuel si záměrně vybral trochu opuštěnou ulici. Kdyby ho někdo viděl z vlastních řad, nejspíš by vzniklo spoustu otazníků. Proč má u sebe opiový sen a proč ho používá za denního světla a ve službě? Kdy se k němu dostal a jak dlouho ho už u sebe má? Jak často ho používá? Ne, na to Samuel nepomyslel, ne nyní, kdy se dusil blahem a chrochtal, aby se pořádně nadechl, ale sliny ho dusily. Nemohl zemřít, ne, když sní tak krásný sen. Proto mozek vyslal impuls, aby se i hlava začala prapodivně kroutit a zbavila se tak slin v krku, aby mu jazyk nezapadl a aby se krev dostala i jinam než do mozku, aby sliny postupně tekly přes ústa a na krk a nedůstojně na uniformu. Ale to pro Samuela bylo v tu chvíli to nejmenší, co by ho mohlo zajímat.
Pro co byl Samuel Jackson stvořen? Aby propadl závislosti a jeho sen o dokonalé práci, na kterou by mohl být hrdý, byl krutě rozdrcen, proto se z něj stal necitelný člověk? Zákon, který jako mladý chtěl tak moc bránit, se mu vysmíval a raději mu sám podstrkoval drogu, aby ho zbavil vlastního myšlení. Byl jenom figurkou na šachovnici druhých. Jenom plnil rozkazy, aby přežil. Svému osudu už dávno nevládl, ovládali ho jiní. Věděl, že průměrný poživatel opiového snu každý den se v průměru nedožívá vysokého věku. Ale to jeho mysl netrápilo. Když se jeho sen ve skutečnosti rozpadl, aspoň nyní mohl snít ten pravý sen, který byl jeho trpkou skutečností uvnitř mysli. Protože ve své mysli nosil uniformu hrdě a chránil zákon, který dával smysl a policie nebyla plná zkorumpovaných, zfetovaných postaviček, které ovládal někdo jiný.
Pro co byl Samuel Jackson stvořen? Pro co byla stvořena současná idea policie a úřadů? To nikdo nevěděl. Protože všichni byli jenom poslušnými psy, co si navzájem nelezli do zelí a poslouchali rozkazy jako tupé ovce. Neptat se, nevyčnívat, poslouchat, a ujistit se, že lidi okolo vás dělají to samé. A možná za odměnu dostanete vyšší šarži nebo přidáno na mrzkém platu. Nebo se vám do rukou dostane osudný balíček, který vám zatemní mysl a umlčí vás od zbytečných otázek. Protože potom už v tom pojedeme všichni společně.
*****
Samuel si spěšně utřel bradu a snažil se očistit si uniformu od slin a špíny na prdeli, zatímco pořád rozdýchal svůj živý opiový sen. Když se trochu srovnal a vzpamatoval, ozval se mu žaludek, který mozek informoval o tom, že v těle je pořád to svinstvo a je potřeba se ho zbavit. Tolik k onomu požitku, když ho nakonec stejně vyzvracíte. Ale i ono zvracení bylo součástí euforie, kterou jste na konci cítili. Hned jste měli mysl čistou a spokojenou, jen do chvíle, než jste si zase uvědomili, že realita pořád stojí za hovno a vaše postavení ve společnosti je všem úplně u prdele.
Samuel by vám ovšem tvrdil, že pro něj to bylo především o kontrole. O kontrole, kterou nikdy u svých snů samozřejmě neměl. Ale zaslepená mysl je tvrdohlavá mysl. Dokud si může určit, kdy potřebuje svou dávku a jak velkou, má pomyslné vedení nad situací. Jenom sám nevěděl, že tomu tak není, že tělo samo vysílá signál, že mysl sama prahne po droze, na kterou si za ty roky navykla natolik, že den bez opiového snu je pro Samuela peklo a utrpení. Proto si většinou rád vybíjí zlost na zločincích. To bývá tehdy obzvlášť krutý, aby si přinesl požitek trochu jinak. Ale nedostačující požitek, jak si pokaždé uvědomí.
Odplivl si poslední zbytky zvratků a utřel si pusu. Ampulku hodil ke svým zvratkům, takže se roztříštila o zem. Založil ruce do kapes. Hned měl mysl klidnou a čistou. Co na tom, že před chvílí opět ztratil na hrdosti. Rázným krokem se vydal pryč od svého místa činu, rychle rozžvýkaná žvýkačka skryje pach z úst po zvratcích a levný parfém zakryje smrad opiového snu. Nikdo se nic nedozví a přitom to všichni budou vědět. Každý hraje hru na blbého a oblbují se navzájem. Nebylo to potřeba, ale každý to vyžadoval.
Rozhlédl se kolem sebe na rozcestí, než se vydal svou vlastní cestou. Věděl, že dnešek bude ještě dlouhý. V mezičase by mohl vystřízlivět a spustit svůj závod s časem znovu. S časem, který mu rapidně tikal a oznamoval mu, že má jen pár hodin, než si mysl vyžádá svou další část drogy.