Dorothy zakopla a spadla na zem. Scvakla zuby, překonala bolest ve zraněném koleni a rozběhla se kupředu. Opět chraptivým hlasem vykřikla jméno své milenky. Její zoufalý hlas zněl Londýnem, ale žádnou odezvu neměla. Vběhla do postranní uličky, šlápla do louže, která obstříkla její kdysi krásný šat. Rozmrzele se zastavila, aby popadla dech. Když vzhlédla, konečně viděla černý stoupající dým.

   „Co to je?“ zašeptala polekaně.

   Hleděla k místu, kde požár začínal. Když nahoru vyšlehly hladové plameny, zůstala němě sledovat tu krásu. Na chvíli ji ovládlo šílenství umělkyně a ona zatoužila mít po ruce štětec a barvy, aby tu krásu mohla zachytit. Drobné jiskřičky i hladové plameny, temný kouř a potemnělé nebe. Zkázu Londýna, která byla ve svých počátcích a které moc lidí ještě tehdy nevěnovalo pozornost.

   A zatímco byla Dorothy unesena tou krásou ohně, Angelina kráčela s očima k zemi, obrazy květin v koutcích úst rozmazané od potu, slin a slz. Okvětní černé lístky jí poletovaly po tváři až k víčkům, které měla mokré od slz. Přišla o svou milenku. Nebyla schopna ji ochránit. Nebyla schopna jí darovat tolik lásky, kolik měla. Nyní je Dorothy pryč, daleko na moři. Jistě na ni již zapomněla. Vždyť ji takovou dobu zanedbávala…

   Zastavila se a vzhlédla k budově před sebou. Ani netušila, kdy se dostala před hostinec, kam tak často předtím chodila. Zdálo se to být tak dávno… Přešla k oknu a dotkla se okenice. Nakoukla dovnitř. Bylo tam liduprázdno. Jen poslední opilci vysedávali a pokřikovali na hostinského, aby jim dolil poslední rundu. Sledovala stejně ztracené existence, jako byla ta její.

   Nakonec sklopila zrak. Už neměla, kam by patřila. Přišla i o to poslední místo, které mohla nazývat domovem.

   Zastavila se a vzhlédla. Opět se ztratila v myšlenkách, nyní však chladně vystřízlivěla. Hleděla na budovu divadla. Její domov a nenáviděné místo. S námahou polkla a rozhlédla se kolem. Nikde nikdo nebyl, přece se však uvnitř svítilo. Sledovala svíčky, které se pohybovaly za okny, stejně tak obrys jedné osoby. Osoby, kterou poznávala až příliš dobře. Zpozorována jen jedním mladistvým párem očí mladé dívenky, která zde před divadlem uklízela a nyní se chystala odejít domů, vstoupila Angelina do divadelní budovy. Mladičká Lily ji unešeně sledovala a netušila, zda je to skutečně Angelina, ta překrásná, mocná žena, nebo se jí tak moc jen podobá.

   Angelininy kroky se rozeznívaly velkou opuštěnou budovou. Rozhlédla se pomalu kolem sebe. Bylo to tak dávno, kdy tady byla naposledy, a přitom jí to připadalo jako včera. Rukou přejela po nástěnných malbách, fascinovaně hleděla na zábradlí u schodů a koutkem oka zahlédla i otevřené dveře do jednoho z prostorů, kde kdysi dávno zpívala. Nasála vzduch do plic a váhavě se vydala k pootevřeným dveřím. Nikdo zde nebyl. Opuštěné hlediště ji však důvěrně přivítalo zpátky. Stejně jako tehdy, když byla na dně, kráčela po schodech na jeviště. Rozhlédla se po prázdném sálu, když stanula uprostřed.

   Zavřela oči.

   Vzpomněla si na dobu své slávy v divadle, jak každá žena toužila být jí, jak jí každý muž padal k nohám, ale ona měla oči věrné jen Vincentovi. Do očí se jí vedraly smutné slzy. Párkrát se zhluboka nadechla, než začala zpívat. Něžně, jako matka dítěti, které nikdy nemohla mít. Tak překrásně, že i žebráci, kteří spali před budovou divadla, se ohlíželi a pomysleli si, že se anděl navrátil do svého právoplatného místa. Lily se vplížila dovnitř a následovala ten svůdný hlas sirény. Našla ji v opuštěném sále. Skryla se v zadní řadě a unešeně ji sledovala. Tak jako mnohokrát předtím během cvičení nebo představení. Bylo jí sotva třináct a už se zamilovala.

   Nebyla jediná, kdo slyšel ten božský hlas. Frederick Jones, který procházel prostory svého panství, svého majetku, se zastavil u východu. Ten hlas by poznal kdykoliv. Jeho věrná ovečka se vrátila a chce škemrat, aby mohla zde znovu zpívat? Ušklíbl se pro sebe a vydal se k pootevřeným dveřím. Ano, byla to ona! Ach, ještě krásnější, než kdy dřív. Hlas svůdnější, než hlas sirény. Ach, jak ho vzrušovala. Ten vztek z jejich rozloučení byl tentam. Nyní byla opět tady a zpívala jenom pro něj! Nevšiml si krčící se dívenky mezi sedadly, která se nemohla vynadívat na skvělou zpěvačku a ještě skvělejší ženu. Ona si ho však všimla a rychle si zakryla ústa. Kdyby ji tady našel, vyhuboval by jí, určitě by přidal i pár pohlavků, že zde vlezla bez dovolení. Ale proč měl pan Jones tak zasněný pohled? Proč hleděl na Angelinu, div mu z úst nestékaly sliny jako psovi, který viděl kus masa po týdnu hladovění? Ten jeho pohled se jí nelíbil. Ani trochu. Zoufale pohlédla na paní Brownovou.

   Angelina se soustředila jen na zpěv, s očima zavřenýma. Ano, chybělo jí divadlo, chyběl jí ten prostor, kde se její hlas mohl rozeznívat a odrážet od stěn zase zpátky. Chybělo jí to jako jistý druh uspokojení v životě.

   Emily se přikrčila a přiblížila se o něco blíž.

   Byla svědkem, kterak se pan Jones zastavuje a užasle hledí na svého anděla, který nikdy nebyl jeho.

   Nenápadně se schovala za křeslo těsně u něj.

   Když Angelina skončila se zpěvem a hleděla k zemi, užasle vydechl.

   „Angelino!“ zvolal vzrušeně.

   Angelina však svraštila obočí. Ani nemusela zvedat pohled. Ten hlas znala až příliš dobře. Však její jméno stejně vzrušeně křičel i předtím. Sevřela ruce pevně v pěst. Být jí nablízku, ztratila by svou vznešenost a nedostal by tentokrát jen facku. Ulice ji naučila, jak dávat neslušnému muži i pěstí do nosu. Vzhlédla k němu nenávistně.

   Frederick Jones její nenávist neviděl. Jeho vysněná Angelina se na něj usmívala a koketně na něj mrkala a mávala mu, zvala ho k sobě.

   „Ach, Angelino,“ zavzdychal Frederick.

   Emily se zamračila nad tím jeho tónem. Ani trochu se jí nelíbil.

   „Vrátila ses,“ vydechl Frederick potěšeně.

   „Ale ne k vám,“ zavrčela Angelina chladně.

   „V pořádku, neboj se. Nebudu tě z ničeho obviňovat. Jistě ti chybí manžel, proto jsi přišla, že ano?“ snil Frederick dál svůj sen o dokonalé Angelině.

   Angelina mlčela. Jak se opovažuje s ní takhle mluvit? Jako s nějakou nevěstkou! Stejně pohoršeně na pana Jonese hleděla i mladá Emily. Pohlédla na Angelinu a viděla v jejích očích něco, co nikdy předtím.

   Osud tomu chtěl, že když chtivý Frederick Jones vykročil kupředu ke svému andělovi, propadla se střecha divadla. Hořící trámy ho svalily na zem a prach mu vletěl do plic a do očí. Dusil ho a škrtil a štípal v očích, že pro slzy svou vyvolenou neviděl. Jen tiše skučel jako prase na porážku. Angelina mlčela a sledovala soud, který nad tímto člověkem Bůh nyní vynášel. Netušila, že nehoří jen střecha divadla, ale vše okolo. Stejně tak vnitřek divadla začal pomalu líbat svůdný plamen.

   Frederick Jones se konečně vzpamatoval, vykřikl a snažil se dostat zpod trámů. Křičel na Angelinu, aby mu pomohla. Angelina však naklonila hlavu na stranu. Proč by mu měla pomoci? Jemu? Ze všech lidí zrovna jemu! Místo toho jen s úsměvem bláznů sledovala jeho konec, aniž by si to uvědomovala. Kroutil se a kvičel bolestí. Pro někoho, komu tento muž zničil život, to byl překrásný pohled.

   Lily se jen krčila vedle a skrz sedadla se poté plazila pryč, aby ohni utekla.

   Frederick natáhl k Angelině zoufale ruku, když jeho tělo začalo hořet a on cítil žár, který však nepatřil k jeho vzrušení. Křičel bolestí a plakal. Škemral o milost. Viděl svou Angelinu, kterak prchá z jeviště. Vykřikl její jméno se zoufalstvím.

   Jeho Angelina se zastavila a otočila se na něj. S úsměvem mu rozevřela náruč a vítala ho u sebe. Chtěl skočit do její náruče, vždyť ho konečně přijala! Nebyla to však Angelina. Jen hladové plameny pozřely svou další oběť a usmrtily ji za jejího hlasitého křiku a vlastního smíchu. Trávily honosný oblek a olizovaly špinavé tělo s vášnivostí, až jejich oběť křičela o pomoc. Po chvíli přestala a poddala se té rozkoši.

   Angelina s prázdným pohledem sledovala konec Fredericka Jonese, kterak se kroutil a škemral o pomoc. Jen matně postřehla, že kolem ní spadl hořící závěs a nějaký trám. Divadlo hořelo. Byla uvnitř. A přesto se rozesmála radostí. Chytila se za čelo a smála se z plna hrdla smíchem bláznů, zatímco kolem ní začalo postupně vše hořet. Děkovala Bohu, že ji konečně vyslyšel. Děkovala mu, že jí dopřál, aby viděla konec Fredericka Jonese.

   „Bylo to překrásné,“ zašeptala hříšně. „Děkuji!“

   „Paní Brownová!“ vykřikla Lily a rozkašlala se od kouře kolem, když se objevila pár řad od jeviště. „Paní Brownová!“ zachraptěla znovu. Skrz plameny prorvala se kupředu a klopýtala k jevišti, které začínalo pomalu hořet taky. Ale překrásná Angelina Brownová se již nestarala a něčemu se z plna hrdla smála. „Paní Brownová!“

   Konečně k ní dolehl nějaký dívčí hlas. Rozhlédla se a konečně Lily spatřila dole pod sebou. Vystřízlivěla. Co tady to děvče proboha dělalo?!

   „Lily!“ vykřikla a spěšně se dostala z jeviště k ní, zatímco se dívenka dusila kouřem. Strhla si z ramen šátek a přitiskla ho dívence na tvář. „Nesundávej si ho, dobře?“ ujistila se, že ji slyší, a rozhlédla se spěšně kolem. Lily měla uslzené oči jenom pro ni. Angelina Brownová se o ni stará a bojí se o ni. Srdce mladé panny se rozbušilo o něco silněji, když si ji Angelina přitiskla k sobě a marně mezi plameny hledala cestu pryč z pekla. „Pevně se mě drž,“ promluvila k ní znovu a Lily ochotně přikývla. Pevně stiskla nabízenou ruku a držela si šátek na ústech. Angelina rozehnala kouř a rozkašlala se. Přesto se soustředila, jako nikdy předtím. Stiskla dívčinu ručku silně. „Teď poběžíme,“ informovala ji. „Za žádnou cenu se mě nepouštěj.“

   Lily horlivě přikývla.

   Angelina objevila cestu mezi plameny, které pohlcovaly sedadla a jeviště. Přivřela oči a rozběhla se kupředu. Druhou cestou mezi sedadly prchaly dvě ženy, aby si zachránily život. Tělo Fredericka Jonese se měnilo pomalu na popel.

   Angelina rozrazila dveře a plameny se vrhly proti nim. Malou dívenku ochránila vlastním tělem. Plameny se těsně před nimi zastavily. Jako by neměly v plánu je nějak ohrozit na životech. Prozatím.

   Rozběhla se spolu s Lily kupředu, která kašlala a klopýtala za ní.

   Lidé venku jen tiše přihlíželi, jak překrásná budova divadla hoří. Nevšimli si, že ze dveří vyběhly dvě osoby těsně předtím, než se celá budova zbořila.

   „Lily? Lily!“ třásla Angelina s dívenkou, když byly dostatečně vzdálené. Sundala jí šátek z tváře a dívenka se rozkašlala. „V pořádku, nadechni se. Pořádně, zlatíčko,“ chytila jí tváře. Lily však těkala očima kolem a pořád se dusila. Způsobený šok byl na mladou dívenku pořád příliš velký. Angelina stiskla její tváře mezi prsty a snažila se ji uklidnit tichým broukáním nějaké melodie. Rozklepaná dívenka se po chvíli skutečně uklidnila. Vždyť před chvíli uprchla smrti! Mohla skončit jako pan Jones!

   „Paní Brownová,“ zachraptěla tiše.

   „V pořádku, v pořádku. Nic se neděje,“ šeptala jí Angelina do vlasů.

   Lily k ní zvědavě vzhlédla, než ji rozklepanými ručičkami objala. Angelina k ní shlédla se zmatením v očích. „Děkuji,“ zašeptala holčička se štiplavými slzami v očích. „Děkuji!“ Angelina se smutně usmála a pevně si ji přitiskla na prsa. Přežila. Dívenka, kterou před dvěma měsíci učila prvním náznakům lásky v podobě polibku, se jí tiskla na tělo a plakala radostí, že žije.

   „Všechno je v pořádku,“ zašeptala Angelina, když jí vískala ve vlasech.

   Přežily…

   Ale na jak dlouho?

   Angelina pohlédla na místo, kde před chvíli ještě stálo divadlo. Dosáhla své pomsty. Byla sladší, než si myslela. Ale obávala se, kolik si toho Bůh od ní bude chtít vybrat za to, že jí dopřál tak krásnou pomstu.

 

   A zatímco Angelina vzala Lily do náruče a utíkala s ní daleko od divadla k ní domů, Dorothy se vzpamatovala. Utíkala na místo, kde předtím byl cirkus. Když však doběhla na místo, těsně se minula s Angelinou a Lily. Jen matně viděla nějakou ženu, jak nese dítě a utíká s ním pryč. Rozhlížela se kolem, než zakřičela jméno své milenky. Angelina ji jen matně slyšela a ohlédla se. Viděla však jen nějakou paničku s kloboukem na hlavě, který skrýval celou její hlavu, jak někoho hledá. Neměla čas, aby se zdržovala zoufalou paničkou, která přišla o dítě nebo sluhu. Musela odnést Lily k jejím rodičům.

   „Angie!“ zakřičela Dorothy a se slzami v očích se rozhlížela kolem.

   Místo, kde předtím bydlela s cirkusem, bylo prázdné. Budova divadla byla srovnána se zemí a jen trámy doposud hořely.

   „Kde jsi, Angie?“ zakřičela zoufalá Dorothy, zatímco Angelina prchala londýnskými ulicemi dál od ohně ve snaze zachránit mladý život ve svém náručí.