Angelina pozorovala tu drzou osobu, která se ji opovážila políbit jako první. Pokus o očistu té mladé dívky? Ušklíbla se pro sebe, omotala jí ruce kolem boků, přitiskla k sobě a polibek jí náruživě vracela. Když už se rozhodla hrát hru, budou hrát podle jejích pravidel. Dorothy, zaskočena tím, že jí Angelina polibek oplácí, ji kousla do spodního rtu a rychle se odsunula.

   „Pozdrav z mé země,“ řekla s úšklebkem.

   Angelina se pousmála a špičkou jazyka si přejela po místě, kde ji kousla. „Rozhodně sladký pozdrav, jen co je pravda,“ zachovala si hrdou tvář a usmála se na ni. „Vítám Vás v Londýně,“ dodala, nazvedla trochu sukni a uklonila se jí. „Doufám, že si pobyt zde užijete, mladá slečno.“

   „Určitě ano,“ usmála se Dorothy vřele a učinila stejnou poklonu.

   „Pokud budete mít zájem, smíte se k nám dnes večer připojit – mohla bych vám ukázat okolí,“ navrhla Angelina.

   Dorothy se v duchu zaradovala. „Bude mi potěšením,“ řekla zdvořile a nemohla se dočkat, jak více tuto ženu pokoří. Přiměje ji klesnout na kolena a škemrat! Bude prosit, aby to nakonec byla ona, kdo jí podlehne!

 

   Angelina si ten večer určila, že se musí vrátit domů před půlnocí. Chtěla se pořádně prospat na zítřejší vystoupení. Ale zároveň nemohla odmítnout šanci, když se jí tak roztomilá tvářička sama nabízela. Dorothy Bloodworthová, malířka, která se snaží prosadit, dcera starosty, která žije s cizincem. Jak dojemný příběh. Zrádkyně vlastní země.

   Nechala si nalít víno, hrdě poděkovala mladému číšníkovi a připila paní Bloodworthové a jejímu manželovi na zdraví. Omluvila se, že pan Brown není přítomen, ale má důležité obchodní jednání mimo město. Nikdo mu to neměl za zlé. Byli rádi, že hlavně paní Brownová byla zde a mohla je bavit. Jen paní Bloodworthová se mračila a ústa měla stažená nebo našpulená jako dítě.

   „Nebavíte se snad, Dorothy?“ zeptala se jí mile, když jí omotala ruku okolo ramen.

   Dorothy se vysmekla z její blízkosti. „Nelíbí se mi, jak zacházíte s lidmi,“ řekla Dorothy upřímně.

   „Omlouvám se?“ pozvedla Angelina obočí.

   „Hrajete si s nimi, svádíte je a pak je jen tak odkopnete!“

   „A kdy jsem to podle vás udělala?“

   „Ta dívka – kolik jí bylo?“

   Angelina jí rychle zakryla prstem ústa a pomalu jí po horním rtu přejela. Sledovala, jak se jí žene krev do tváří a mění je na rudé. „Tiše, má milá. Je to naše tajemství, ano? Stejně jako ten váš náhlý polibek, který by mohl skončit katastrofou, kdybych to nepřekroutila v prospěch nás obou.“

   Dorothy svraštila obočí. „V prospěch? Žertujete snad?“

   „Pokud se jedná o polibek tak sličné dívky, rozhodně ne.“

   Dorothy chtěla něco namítnout, ale po její poznámce zrozpačitěla a něco neurčitého si zabrblala pod nos. „Váš manžel by si vás měl více hlídat,“ dodala nasupeně.

  „Můj manžel to pochopitelně neví a byla bych ráda, kdyby to tak i zůstalo. Jistě mi rozumíte?“ podívala se na ni Angelina koutkem oka, než si usrkla trochu sladkého bílého vína. Dorothy mlčela a prohlížela si tu ženu, která měla moc nad lidmi a snad o ní ani nevěděla. Nebo hůř – věděla o ní a zneužívala toho při každé možné příležitosti.

   Kdo byla ve skutečnosti Angelina Brownová?

   Co skrývala před světem za tváří půvabné ženy?

   Hodiny utíkaly příliš rychle.

   Angelina se bavila. Neměla dnes večer manžela, který by na ni čekal doma v posteli. Neměla dnes manžela, který jí zadal podmínku, aby se k němu do půlnoci vrátila. A zítra měla mít představení opět až v noci. Proto se rozhodla, že si s touto křehkou dívenkou zahraje hru, ať už zná pravidla, nebo ne. Objednávala nápoje a dobroty, aby ji uvolnila. Sice se Dorothy bránila, seč mohla, ale londýnské sladkosti, tolik proslulé po světě, byly naprosto dokonalé. A co teprve skotská whisky? Nebo to sladké víno, které jí tak příjemně obejmulo a nepouštělo.

  A Angelina toto všechno s úsměvem sledovala.

   Všimla si alkoholové clony v očích Dorothy a sama si pohrávala se zbytkem vína ve své skleničce. Manžel Dorothy se také bavil se sboristkami a své ženy si vůbec nevšímal. Měli opravdu volné manželství. Angelině však v hlavě vrtala jedna věc – proč nenese jeho příjmení? Proč nese své rodné příjmení z Anglie, když její muž pochází z jižních krajů. Bude se jí muset později zeptat, odkud její manžel skutečně je, a za jakým účelem tady skutečně přijeli. Nyní jí však nemohla upírat, když se chovala jako dítě a pokládala jí hlavu do klína, zatímco se vesele smála a chválila její voňavé vlasy a hebké dlaně. Rozhodně měla alespoň způsoby. Prohrábla plavovlasému andílkovi vlásky a políbila ji na čelo.

   „A nejsou to jen vlasy, které jsou voňavé, můj andílku,“ zašvitořila na ni svůdně.

   „Ty jsi andílek,“ zachichotala se Dorothy. „Angie!“

   „Ano, to vím. Nemusíš mi to opakovat,“ prohrábla jí vlasy. „Chtěla by ses vznést k výšinám?“

   „Pokud mě tam zaneseš ty,“ zašeptala Dorothy svůdně a Angelinu překvapilo, když ji stáhla k sobě dolů a pevně objala kolem krku. Pro sebe se však jenom usmála. Tato mladá dáma má už opravdu dost alkoholu v krvi. Pokud nechce, aby toho ráno litovala, nebo později, až by se nedej bože otrávila nedobrou whisky, musí ji zarazit v čas. A vzhledem k tomu, že by tak povolná, Angelina nebyla proti.

   „S radostí, má milá,“ usmála se na ni mile, než jí pomohla na nohy. Dorothy se jí zmateně ptala, proč musí chodit, když mohou létat. „Za chvíli poletíme,“ slíbila jí Angelina s úsměvem, zatímco se ptala hostinského na číslo pokoje této mladé slečny. Muž si ji prohlédl a předal jí klíče. Mile mu poděkovala, koketně na něj mrkla, než se s Dorothy vydala na dlouhou cestu do schodů. Dlouhou obzvlášť pro Dorothy.

   Plavovláska se pobaveně smála, až se jí hruď vzdýmala, a lepila se na Angelinu, jakoby se znaly už roky a byly nejlepšími přítelkyněmi. Angelina ji pohladila po tváři a ujistila, že už budou na místě. Rozhlédla se po chodbě s pokoji a konečně našla osudný pokoj se šťastným číslem 7. Přidržovala Dorothy, když otvírala dveře, zatímco se k ní ta sličná děva lísala. Rukami se jí omotala kolem krku a líbala její lalůček. Angelina udržela v sobě spokojený úsměv. Ztrácela zábrany.

   Sotva došly dovnitř, zamknula za nimi dveře a mladou ženu pozpátku odvedla k posteli. Co však nečekala, byl opětovný útok na její ústa doprovázenou váhou Dorothy Bloodworthové, takže skončily na zemi. Naštěstí dopadly do měkké kožešiny na dřevěné podlaze. Vše bylo ze dřeva – stolek, postel, skříň. V krbu hořel slabý, ale vášnivý plamen. Angelina těsně přitiskla Dorothy k sobě a hluboce jí polibek opětovala. Převalila je, takže ona byla na vrchu.

   „Někdo je tady nedočkavý,“ zašeptala jí do ucha a políbila za lalůček. „Nedočkavé slečny jsou neposlušné.“

   Dorothy jen tiše zasténala, když byla obdařená polibkem za ucho. Když zkoumavé ruce Angeliny přejely po jejích bocích, drobně se zatřásla. Otevřela oči a se zarudlými lícemi zašeptala svůdně s úšklebkem: „Zlobím ráda.“

   Ta slova byla snad pozváním pro Angelinu.

   „Pak tě musím potrestat,“ pohladila ji po rtech. Vysloužila si jen kousnutí do prstu a olíznutí od neposlušného jazýčku, který se pomalu potuloval skulinou mezi čelistí. Propustila dlouhé plavé vlasy z vězení pevně stažené mašle ve vlasech a rozestřela je po kožešině. Dorothy tak vypadala o dost svůdněji. Navíc, když se pousmála a přiložila si ruku na ústa.

   „A jak, má paní?“ zašeptala opět svůdně.

   Angelina ji chytila za ruku a stáhla jí ji ze rtů, které poté tvrdě a hluboce políbila. Ruku jí přitiskla k zemi, zatímco druhou jí pomalu polaskala pevná ňadra. „To je překvapení,“ zašeptala jí do ucha, které políbila, a zanechala vlhkou cestičku zpoza jejího boltce dolů přes krk, až k místu, kde její výstřih končil a skrýval dvě pevná ňadra, ne moc velká, ale s hebkou kůží, pro kterou by padla nejedna dívčina, aby ji měla. Cítila ruce ve vlasech. Rty se pomalu vracela přes krční kost a krk na její rty a uzavřela je v další polibek.

   Vstala a přiměla ji, aby také vstala. Otočila ji k sobě zády a přitiskla na skříň. Všimla si, jak smyslně pohupuje boky. Pomalu jí rukami přejela po zádech, přes úzké boky, než jimi spočinula na malém, ale pevném zadku. Měla ty nejlepší proporce, jaké kdy Angelina viděla. Nevědomky polkla a olízla si rty, než jí začala vysvobozovat z překrásných šatů, které však pravou krásu této ženštiny skrývaly. Jako žena znala korzet dokonale. Věděla, jak moc stahuje a zabraňuje vidět pravou krásu ženy. Stejně tak honosné šaty – jsou krásné na pohled a dotek, ale to, co se skrývá pod nimi, tělo ženy, horoucí a svůdné, je na dotek nahé vždy lepší. Nechala látku, aby plavovlásce pomalu sklouzla přes ramena, které vášnivě políbila a přitiskla se na ni, stahujíc z ní velmi zvolna látku a objevovala kousek po kousku její štíhlé tělo. Dorothy tiše vzdychala po každém jejím doteku a přivírala oči, když jí líbala na čerstvě obnaženou kůži.

   Angelina šaty opatrně odložila stranou a otočila ji k sobě, aby si ji pořádně prohlédla. Byla překrásná. Krásnější tělo snad doposud neviděla. Vlasy jí stáhla nyní dozadu, aby si ji pořádně prohlédla, než její vlasy opět pustila, aby se pod zlatými prameny skryla ňadra s růžovými hrbolky, které doposud směl vidět a líbat jen její manžel. Očima pomalu sjížděla dolů k hubenému pupíku a k útlým bokům, kde jí zbývala ještě spodnička. Jaké to monstrum, které střežilo tak nádherné tělo. Po chvíli i spodničku sundala a propletla prsty do jejích vlasů.

   Dorothy zhluboka dýchala a vpíjela se hluboce do jejích očích chtivě.

   Pevně se jí zahákla za šaty a také jí je chtěla sundat. Angelina se ušklíbla nad její bezbranností, když je z ní nedokázala sundat. Pohladila jí po tváři. Doprovodila ji do postele a uložila doprostřed. Byla to ona, kdo vypadal jako anděl. Jen roztáhnout křídla…

   Šaty si sundala sama a pocítila volnost. Protáhla si ztuhlé svaly, a když byla stejně obnažená, jako anděl na posteli, vydala se k ní. Všimla si drobných jiskřiček v jejích očích, když ji viděla také takovou, jak ji jen Bůh stvořil, jak ji měl vidět jen její manžel. Angelina ji jemně uzemnila na posteli a políbila na krk, hladíce její ňadra. Rty se pomalu opět přesouvala dolů přes rameno, klíční kost až k růžovému hrbolku, který několikrát políbila, než ho vzala zbožně do úst a sála. Mladá žena se nejdříve bránila jakékoliv reakci, ale poté se začala kroutit a vzdech se jí dostal z úst. To samé udělala Angelina s druhou bradavkou, dokud nedostala stejnou odpověď.

   Viděla ji, jak se chvěje, jak touží zhřešit.

   Slyšela její hlas, jak ji prosí, aby ji přestala trápit. Rukami sjížděla po její jemné kůži a přistihla se, že žárlí na její dokonalé tělo. Rty postupovala níž a níž k bokům až k jejímu klínu. Jemně ho políbila a mírně jí roztáhla nohy, aby i toto místečko slasti důkladně prozkoumala.

   Netrvá dlouho a zpoza zamčených dveřích se ozývá vzdychání nedůstojné na ženu a také tichý dech druhé ženy, která ji uspokojuje. Za zavřenými dveřmi, kde se odehrával hřích proti tehdejší době, se posléze ozve skoro až slastný výkřik. Většina hostů je dole a slaví. A ti, kteří šli spát, rozhodně už spí tvrdým spánkem. Proto nikdo neslyší dvojí splašený dech dvou žen, kterou jedna právě uspokojila lépe, než její manžel. Angelina jí jemně pohladila po vlasech a hruď se jí vzdýmala, ve tváři měla červeň od nedostatku vzduchu. Dorothy k ní slabě vzhlédla a zvedla k ní ruku. Angelina jí ruku jemně políbila.

   „Spi sladce, andílku,“ zašeptala jí tiše do vlasů a políbila ještě jednou naposledy, aby si ten omamný pocit dobře zapamatovala.

   To už ji však Dorothy strhla pod sebe a políbila na líc.

   „Andílek si chce ještě hrát,“ usmála se na ni a kousla ji do krku. Angelina překvapením vypustila vzdech, který směl slyšet jen její manžel, když jí bral tehdy to nejcennější, co čestná dívka má. Mysl měla zamlženou. Vždycky to byla jen ona, kdo uspokojoval. Proč je to však tak… příjemné?

   Vzdech nevhodný pro mladou manželku a operní pěvkyni se rozlehl po bytě během pár minut dráždění a hlazení a také líbání. Jak nedůstojné pro ženy.

   Usnuly jedna propletena v druhou, v pevném a těsném objetí, nestarajíce se o zítřek.

 

   Ale starajíce.

   Angelina se trhnutím probrala a rychle oddychovala. Pohlédla na spící ženu vedle sebe, které hrál úsměv na tváři. Sama si setřela pot z čela. Usnula? Pohlédla rychle na hodiny. Měla jen pár minut do půlnoci. Vymanila se z propletených nohou Dorothy a spěšně se ustrojila, tiše, aby svého andílka nevzbudila.

   Nemohla se však přimět jen tak odejít.

   Pohlédla na spícího anděla v posteli. Kousla se do rtu. Přešla ke stolu a na útržek papíru něco rychle napsala. Papírek jí vložila do šatů, které jí úhledně složila. S posledním pohledem na ženu v posteli za sebou zavřela dveře.

   Hostincem jenom proběhla za bujarého veselí svých kolegyň, které na ní mávaly a volaly. Srdce měla v krku, když utíkala londýnskými ulicemi. Zastavila se jen jednou, aby popadla dech a utřídila si myšlenky.

   Udělala to znovu. Ale tentokrát to bylo jiné… Tentokrát tu ženu neznala. Tentokrát i ona sama zažila to pomíjivé uspokojení. Vzhlédla k nočnímu nebi a sledovala měsíc, který byl svědkem její zběsilého běhu domů. Svítil ji na cestu a vyprovázel ji, aby se jí nic zlého nestalo.

   Zabouchla za sebou dveře a opřela se o ně. Zhluboka si oddychla, když se sotva začal ozývat zvuk půlnoci. Usmála se vítězoslavně. Pro sebe.

   Rukou si shrnula vlasy za ucho.

   Přejela si jazykem pomalu přes rty. Jak výjimečná chuť. A ty smyslné rty, pevná ňadra a úzké boky.

   Srdce jí splašeně bilo.

   Široce se usmála.

   Zasmála se a jako dítě se zatočila kolem dokola.

   Cítila se být tolik živá. Nechtěla jít spát. Chtěla si s někým povídat, co po dlouhé době zažila. Vtrhla do manželovy pracovny, kde se však setkala jen s temnotou místnosti letní noci. Potom jí to došlo. Vincent tady dnes večer není. Nemá si s kým povídat. Budit Emily nebude. Zavřela oči. Upokojila svou mysl.

   Dorothy Bloodworthová.

   Jak zajímá to žena.

   Sama sebe pevně objala kolem ramen.

   Zhluboka se nadechla nosem a hlavu naklonila trochu na stranu. Vzrušeně vydechla, jako by ji někdo políbil zezadu na krk.

   „Má sladká milá Dorothy,“ zašeptala a musela se zasmát, „zajímalo by mě, kdy tě budu moci zase spatřit, spící krásko z jižních krajů.“


Průměrné hodnocení: 5
Počet hodnocení: 4
Vaše hodnocení: Zatím žádné :)

Pro hodnocení se přihlašte.

Pro přidávání a čtení komentářů se přihlašte. Děkujeme.