Být operní pěvkyní není vůbec jednoduché.

   Častokrát se může stát, že nastydnete a poté váš hlas skřípe, až to bolí. Častokrát se může stát, že zakřičíte tak moc, že o hlas přijdete na dobu neurčitou. Ale nejčastěji se stává, že jste zvyklé na zpěv během každodenních činností, a to už je alarmující pro vaši kariéru. Jedna ze sboristek právě dvě hodiny před dalším vystoupením si zpívala, když ještě doma tančila se svou dcerou. Osud tomu chtěl, aby zakopla a spadla na zem. Osud chtěl, aby se kousla do jazyka, aby se zuby zaryla nejen do jazykové části, ale také do spodních špičáků tak silně, až se jí dva zuby rozviklaly a jeden jí vypadl. Křičela bolestí, až z toho ochraptěla. Ano, i tímto způsobem se dá ztratit hlas, ale také i půvab mladé ženy, protože se v agónii chová i ta nejváženější žena jako maniak nebo zvíře.

   Pro mladou matku Charlottu toto vystoupení skončilo rovnou po premiéře. Nikdo se po její absenci však nepohoršoval. Každá ze sboristek se dá nahradit. Důležité bylo, aby paní Brownová byla připravena opět podat velký výkon, aby uchvátila všechny lidi v sále. Tu nemohl nahradit nikdo.

   Alespoň se to do jisté doby tvrdilo.

   Angelina se na sebe usmívala do zrcadla. Dnes večer její manžel tady nebude. Věděla to – ráno mu přišel spěšný dopis a musel odcestovat kvůli potížím se zbožím. Slíbil jí, že nejpozději do týdne bude zase zpátky, aby ji překvapil. Ale Angelina měla špatný pocit – vycítila, že tentokrát své slovo nedodrží a nepřijde ji překvapit do sálu. Více než sedm dní bude chodit domů sama, bude ulehat v chladné lůžko sama, neucítí směsici kolínské a inkoustu v jeho pracovně tak často.

   Povzdychla si a napila se bylinkového čaje.

   Přešla k otevřenému oknu, usadila na parapet a dívala se dolů na přicházející lidi, pohoupávaje nohama. Tiše si broukala melodii písně, kterou všem těm nadšeným lidem bude zpívat. Spatřila královskou rodinu, jak kráčejí dovnitř. Dnešní večer bude vskutku bohatý a znamenitý. Pousmála se pro sebe. Dokonce i samotná královna přišla, aby shlédla její představení. Nebojí se nákazy nebo pomluv, zůstává silná, aby udržela řád po celé zemi. Jsou to přece královny, které vždycky vládnou, nikoliv králové.

   Zasmála se nad tou myšlenkou.

   „Paní Brownová, nastydnete,“ zděsila se nějaká žena ze sboru a chtěla ji dostat z okna, Angelina ji místo toho popadla za ruce a točíc se s ní dokola smála se na celé kolo. Proč by se měla dnes večer trápit? Musí zvednout náladu a ubezpečit své dámy, že i dnešní večer skvěle zazpívají, stejně jako ty večery předtím. Co na tom, že je zde večer i královská rodina? Co na tom, že sem dorazila i další smetánka z jižní nebo východní části světa? Co na tom, že zaslechla zvěsti i o japonském císaři?

   „Nikdy mi nebylo lépe, zlatíčko!“ zvolala na její starostlivou poznámku vesele a pevně ji objala. „Zůstaň silná, má milá. Tvůj hlas bude potřeba,“ dodala a políbila ji na líčko. Pohrábla jí vlasy, aby její nepořádný pramen dostala na své místo za ucho. Ženě, přestože o rok starší, než Angelina, se lehce zarůžověla líčka a úsměv jí opětovala. Přikývla nad jejími slovy.

   Angelina neměla děti, protože dívky a ženy ve sboru pro ni byly rodinou. Milovala každou z nich. Nejedné už věnovala polibek hlubší, než byl přátelský, ale stalo se to jen jejich společným tajemstvím. Když však do místnosti nacupitala malá Lily, Angelině se rozzářily oči. Dívka zašeptala, že někdo paní Brownovou hledá.

   Dětinská lež jí svítila v očích.

   Angelině to však nevadilo a následovala ji ven z šatny, skrz chodbu vedle hlavních dveří až zadními východem ven.

   „Copak se děje, zlatíčko?“ zeptala se jí mile.

   „Paní Brownová, udělejte to ještě!“ řeklo najednou děvče přísně.

   „Udělat co?“ zamrkala na ni Angelina zmateně.

   „To, co jste udělala tehdy před představením!“ dupla si dívka zle, myslíce si, že už zapomněla.

   „Chceš, abych tě znovu políbila?“ škádlila ji Angelina.

   „Ano…“

   „Ne.“

   „Proč ne?“ zeptala se dívka skoro plačtivě.

   „Nejsi dáma, protože se jako dáma zeptat neumíš,“ řekla jí Angelina chladně. Děvče se zardělo a pohlédlo k zemi. Se zakňučením se omluvila. Angelina se však zasmála. „Hlupáčku,“ řekla tiše a přistoupila k ní. Stiskla její tváře ve dlaních a tentokrát ji hluboce políbila. Potřebovala všechnu tu mladistvou energii, kterou tato dívka měla, aby dnešní večer zvládla dokonale. Přitiskla ji na sebe, uzavíraje její rty ve smyslný a vášnivý polibek. Dívce se z toho točily panenky.

   „To jsou mi tedy poměry,“ slyšela syčivý hlas s lehce germánským přízvukem a Angelina otevřela oči. Kdo se opovažuje je rušit, když té dívce dopřává tak překrásné chvíle? „Koukej z toho děvčete sundat ty pracky, ty jedna couro!“ řekla mladá Dorothy Bloodworthová přísně a výhružně na Angelinu ukázala prstem. „Nebo na tebe pošlu mravní policii a za líbání s mladou osobou tě jistě stihne krutý trest!“

   „Couro?“ zeptala se Angelina a usmála se. Jak hrubý výraz. Nejspíš nižší vrstva, nanejvýš střední. Dovoluje si příliš. Nebude si však kazit svůj večer. „A co když jí nejsem a tato dívka mě o to sama požádala? Co řekneš potom?“

   „Že jsi ďábel, který toto dítě svedl na scestí,“ zaprskala mladá neznámá žena, stáhla děvče za sebe a vzdorovitě vypnula hruď. „Nebo se snad pletu? A co jsi vůbec zač?“

   „Ty nevíš, kdo jsem?“ zeptala se Angelina pobaveně.

   „Ovšemže, neznám každou poběhlici v Londýně, jsem tu sotva týden,“ ušklíbla se Dorothy.

   Tato žena

   „Paní Brownová, představení brzy začne, běžte se připravit!“ ozval se hlas ředitele, který jen vykoukl zpoza dveří, hned zbledl. „Paní Bloodworthová… omlouvám se!“ dodal vzápětí a rychle se vypařil.

   Tato žena se Angelině zamlouvala až příliš pro její vlastní dobro.

   Dorothy zmateně zamrkala. „Brownová?“

   „Bloodworthová?“ zamračila se Angelina nad známým jménem.

   Dorothy se na chvíli zamyslela, než vykřikla a zrudla studem. Ukázala na Angelinu nezdvořile prstem. „Nemožné!“ vykřikla.

   „Tohle si vyprošuji,“ řekla Angelina chladně a zamračila se víc.

   „Tahle baba že má božský hlas?!“

   „Nemůžeš mluvit tišeji, bolí mě z tebe hlava. A tvůj slovník mi buší do mozku.“

   „Nemožné!“ vykřikla znovu.

   „Dorothy,“ ozval se přísný, mužský hlas, až mladá dívka nadskočila jako voják a ohlédla se za sebe s nevinným úsměvem.

   „Ano, drahý?“ zašvitořila vesele a cupitala k němu. Její manžel byl sotva o pět let starší než ona a měl knírek, stejně jako vlasy, tmavě hnědého odstínu, kabátec nesl brčálovou barvu a na hrudi mu jasně svítil rodinný erb, kterým se pyšnil jako jediným příslušenstvím ke své rodině.

   „Představení brzy začne, neměla by ses tady toulat,“ řekl jí přísně.

   „Ale drahý, ta žena je-…“ začala Dorothy a sotva ukázala na místo, kde doposud stála Angelina, zamrkala. Angelina i Lily byly pryč. „Pryč…“ dokončila se zmateným pohledem sovy s vykulenýma očima.

   „Pojď už, nerad bych přišel pozdě,“ zakroutil nad ní hlavou její muž a odvedl ji dovnitř.

   „P-Paní Brownová?“ špitla Lily vyděšeně konečně. Angelina ji držela pevně v náručí. Když spatřila toho muže, rychle stáhla Lily zpátky dovnitř a držela ji těsně u sebe. Pochybila. Někdo ji viděl líbat dívkou tak mladého věku. Lily snad věděla, nad čím uvažuje, a pohladila ji mile po tváři. „Nebojte se, paní Brownová, všechno popřu. A navíc – kdo by věřil nějaké neznámé ženě, natož někomu z jiné země? Ba co víc – byl to jen nesmělý polibek, ke kterému jsem Vás navíc donutila.“

   Angelina ji poslouchala a trochu se pousmála. „Děkuji, Lily,“ řekla a jemně jí políbila líčka. „Jsi vážně bystrá dívka.“

   „Děkuji. Nyní běžte a vyhrajte si srdce všech!“ zatleskala dívka vesele.

   Angelina nad ní zakroutila hlavou, ale poděkovala jí za vloženou důvěru a spěšně se šla připravit.

 

   Dorothy se mračila. Muž jí vyčinil, že se chová od jejich příjezdu do Londýna jako dítě. Měla na to právo! Mohla se chovat, jak uzná za vhodné! Nebude se omezovat jenom proto, že je jeho ženou! Vrátila se po dlouhé době domů! Navíc toto směšné představení byl jeho nápad. Ona chtěla do Londýna, on to rovnou spojil se zábavou, o kterou nestála. Nechápala, proč lidi v její zemi tolik milují operu. Jak směšné! Jak buranské! Tohle, že je zábava? Vždyť přitom usne! Znuděně sledovala nástup sboristek. Ani jedna z nich nevypadala nijak zvláštně. A potom přišla za velkého potlesku ta paní Brownová.

   Ta cizoložnice a ničitelka mladých duší!

   Sotva však Angelina začala zpívat, nejdříve se bránila, ale potom jí propadla úplně. V mysli měla prázdno a nechala se ovládnout jejím hlasem, nechala se jí svést, jako námořník, kterého sirény svádějí nebohé námořníky na otevřeném moři. A Dorothy by nevadilo, kdyby se pod jejím vedením měla klidně utopit. Zapomenuto bylo nějaké pobuřování a pohoršování mladé dívky, zapomenuto bylo, jak zle s ní mluvila. Nyní v místnosti byla jen ona a Angelina. Ta žena s mocným hlasem zpívala jen pro ni. A Dorothy jí naslouchala. Nerozuměla slovům, ale milovala její hlas.

   Byla to láska na první poslech.

   Sboristky měly také krásný hlas, ale Angelinin hlas vás dokázal změnit. Když skončila s první písní, dostala se řádné reakce dokonce i od tvrdohlavé Dorothy Bloodworthové.

   Dorothy vstala.

   Unešeně tleskala a plakala, aniž by si slzy uvědomovala.

   A nedlouho poté vstali i jiní lidé a provolávali jim slávu. Angelina při pohledu na to, jak směšně vypadala ta mladá žena, cítila zadostiučinění, ale zároveň velké vzrušení. Ta žena ji zaujala.

   Byla to jen první píseň, ale srdce Dorothy bušilo jako splašené. Sledovala tu ženu s otevřenýma očima a přála si dostat každý její pohled do publika jen pro sebe. Angelina na ni jen několikrát spočinula pohledem. Pohledem tak ostrým, jako břitva, ale přitom tak svůdným, že by svedla i samotného Boha, ne-li ďábla. Omluvila se v duchu Bohu za tyto hříšné myšlenky, a žádala ho o odpuštění. Ale copak mohla jinak, když ji ta žena tak dokonale sváděla svými pohyby těla a hlasem a pohledem? Jemné šustění látky o Angelinino dokonalé, štíhlé tělo. Hlas, který mohl znít hluboce, ale zároveň vysoce – jak si jeho majitelka přála. Ale vždycky sebejistý a silný.

   Dorothy byla unesena. Každou buňkou svého těla vnímala ten smyslný hlas, který ji přiváděl k šílenství a zároveň uspokojoval její duši. Měla sucho v ústech. Sledovala pevné pohyby Angeliných rtů.

   Rtů, které si přála

   Z neřestných, nečestných myšlenek proti bohu ji vytrhl finální potlesk. Spěšně se k němu přidala s o to větší parádou. Vždy se zpěvačkám vysmívala – ale tato Angelina Brownová byla jiná. Cítila z ní jakési živočišné kouzlo, které jí k ní táhlo. Proč se cítila vzrušená ze ženy, která ji před pár minutami doháněla k šílenství vzteky?

   Proč jí srdce bilo tak intenzivně, když sledovala, jak mizí za oponou spolu s ostatními sboristkami?

   „Hned jsem zpátky,“ zašeptala svému manželovi rychle, vstala a skoro utíkaje k šatnám sboristek razila si cestu skrz dav lidí, kteří šli také za sboristkami, aby je oslovili nebo jim blahopřáli, ale především všichni šli za tou ženou, kvůli které tady původně přijeli. Tlačila se nezdvořile na dámu kupředu, aby tam byla jako první.

   Zadýchaně stála před dveřmi. Nezdvořile zabušila na dveře a div nezakřičela na celou budovu divadla: „Vylez, ty hříšnice!“

   Chvíli bylo ticho. Lidé, kteří přišli ke dveřím, zírali na tu neznámou ženu, jak uráží jejich idol. Ihned se na ni všichni obořili, že jí čistě závidí její dokonalý hlas a práci, zatímco si sama sotva dokáže něco vydělat.

   „Cos to řekl?“ obořila se na nějakého muže a šťouchla do něj, až se skutálel na zem jako kulička, kterou skutečně i byl. Ženy vydechly zděšením, některé dokonce i omdlely, muži se pohoršovali nad chováním této mladé ženy.

   „Co se tady děje?“ ozval se přísný, rázný hlas Angeliny Brownové, která vyšla ven ze šatny, zatímco ostatní sboristky vykukovaly zpoza dveří za ní, zvědavé až běda. „Řekne mi to někdo nebo jste přišli všichni o hlas nad sprostými slovy, které tady vypouštíte na posvátné půdě divadla a mém domově, na půdě země, kde jsem se narodila?“

   „Paní Brownová,“ vydechlo pár žen unešeně.

   „Hříšnice!“ zakřičela Dorothy zle.

   Angelina na ni utkvěla pronikavým, hlubokým pohledem. „Tou skutečně jsi, když zvyšuješ hlas zde,“ odvětila ji klidným hlasem.

   „Jedině ďábel může mít tak dokonalý hlas. Nebo duše zaprodaná ďáblovi!“

   „Nebo anděl sám,“ usmála se Angelina mile a nad jejími urážkami se nepozastavovala. Nespokojený host je také hostem. Proto je potřeba ho uklidnit, aby nešířil špatnou pověst. Ale tato tvrdohlavá žena bude problém. Velký problém.

   „Anděl by rozhodně nelíbal-…!“ začala Dorothy, ale v tom se stalo něco nečekaného. Ženy i muži vydechli najednou zadržovaný dech.

   Angelina sklonila k protestující dívce, která hrozila vyzradit její sladké tajemství a políbila ji na líčko.

   „Řekni ještě slovo a znemožním tě s radostí přede všemi,“ slíbila jí tiše a s úsměvem. „Protože ty jsi nic a lidé ti neuvěří. Uvědom si své postavení.“ Pomalu se od ní odklonila jenom proto, aby ji pevně objala. „Má sestra se do mě jen příliš pobláznila a nechce si přiznat ty city, které v ní můj hlas probudil!“ zvolala, aby uklidnila rozbouřený dav, což se jí také podařilo.

   Dorothy byla v šoku.

   Přišla tady pošpinit její jméno, poplivat její slávu a přinutit ji padnout na kolena a namísto toho… Nehezky zaklela ve své hlavě.

   Od toho objetí se však odtrhnout nemohla.

   Když ji nemohla pokořit a znemožnit takto, udělá to jinak!

   Ušklíbla se.

   V očích měla jiskry vzdoru.

   Nakrátko poté lidé opět zadrželi dech a hleděli na scénu před sebou.

   Ta žena se snad zbláznila!

   Takhle necudně se líbat s paní Brownovou, vdanou ženou, zatímco sama byla ve sňatku manželském!

   Nebo se snad jedná o nějaký jižní speciální pozdrav a vyznání úcty?

   Angelina poklidně hleděla do očí té mladé ženy, která se škodolibě šklebila do hlubokého polibku, kterým ji, jak si myslela, jistě překvapila nepřipravenou.

   Přitom jí vyslala skrytou hrozbu.

   Pokořím tě, Angelino!


Průměrné hodnocení: 5
Počet hodnocení: 5
Vaše hodnocení: Zatím žádné :)

Pro hodnocení se přihlašte.

Pro přidávání a čtení komentářů se přihlašte. Děkujeme.