Princ stál v chodbě svého domu tak zamyšlený nad celou tou zapeklitou situací, že ani neslyšel klapnout dveře za sebou. „Co tu tak nešťastně postáváš?“ objal ho zezadu Talan, který musel využít příležitosti, že jejich dům je aspoň na chvíli prázdný. Nedalo se nic dělat, Arlen ho musel zasvětit do celé záležitosti i do Garabanova podezření. Naštěstí a jako vždy, ve Vlkovi našel tu správnou podporu.

„To je vážné, protože pokud má pravdu, může Fimurovi hrozit nebezpečí,“ zamyslel se Vlk. Jo, vždycky na Fimura kvůli Arlenovi trochu žárlil, ale nikdy by nikomu nedovolil, aby mu ublížil. Byl to prostě hodný kluk.

„Hm, určitě mu pomůžeme. Máš nějaký pádný důvod nebo nápad, proč tam jít?“ zeptal se svého prince, jehož ruce už ho ovinuly kolem krku a očividně chtěl i políbení. Dostal ho a odpověď na jeho otázku na sebe nenechala dlouho čekat.

„Asi vím a nějaký důvod taky najdeme. Belda postonávala, mě docházejí bylinky, Fimura jsem neviděl celé věky a taky jsem chtěl původně s Faranem mluvit. A vůbec, dlouho jsme tam už nebyli. Anebo, prostě pojedeme na obhlídku cest, mě se udělá špatně, a tak se tam rovnou zastavíme, aby mě Belda prohlédla. To byl taky šlo, ne? Sice mi zase vynadá, že se nešetřím a neodpočívám, ale to přežiju. Trochu se tam porozhlédneme. Musíme zjistit, co se děje,“ špekuloval princ a bylo na něm vidět, jak usilovně přemýšlí, která z variant bude asi lepší. Inu, jednu nakonec vyberou, ale teď měli ještě malou chvilku pro sebe. Na trošku něžného mazlení a jemné políbení.

„Miluju tě. A kdy že půjdeme na tu návštěvu?“ zajímal se Talan, a Arlen znovu zapřemýšlel.

„Zítra odpoledne, pojedeme na vyjížďku, co ty na to, už jsme dlouho spolu nikde nebyli,“ zazubil se na Vlka, který si jen povzdechl.

„Ano, nebyli, protože pořád pracuješ a nemáš na mě vůbec čas,“ rýpl si naoko vyčítavě do prince, který se zaškaredil, protože měl Talan jako vždycky pravdu.

Ale o den později si opravdu na tu vyjížďku vyjeli, už jen proto, že ji prostě potřebovali oba. Na chvíli hodit všechny pracovní povinnosti za hlavu, odpočinout si od městského ruchu, užít si čerstvého vzduchu a jeden druhého. „Tak jakou možnost sis vybral,“ vyzvídal Vlk, když se blížili zpět k městu a Arlen se usmál.

„Tak trochu zkombinujeme všechny, co ty na to. Jen je mi líto, že budeme muset lhát,“ vzdychl si útrpně. „Tak si pořád říkej, že to děláš pro dobrou věc a pro svého přítele. A kromě toho, alespoň ta naše návštěva nebude tak nápadná,“ oponoval mu Vlk a Arlen nakonec kývl.

„Připraven?“ zeptal se Arlena Talan potichu, když mu pomáhal před Beldiným domem slézt z koně, a jen doufali, že všichni budou doma. Trošku prince podepřel.

„Mohl by ses, prosím tě, tvářit trochu víc servaně a zničeně?“ procedil na něj mezi zuby, a pak pořádně zabušil na dveře, které pod náporem jeho silné pěsti nevydržely a otevřely se.

„Beldo?“ zavolal a během chvíle se žena objevila na chodbě. A spráskla ruce, jak předpokládali.

„U všech bohů, co se děje?“ zamračila se, „Arlene, co se ti stalo?“

„Jen jsme si vyjeli na projížďku, Beldo, udělalo se mi trochu nevolno, dnes je velké vedro. Nic to není. Vlk to zase jen přehání,“ vzdychl si Arlen, když ho Talan usazoval v kuchyni na lavici a posadil se vedle něj. „Jeli jsme okolo, tak jsem ti ho sem rovnou přivedl, abych pro tebe nemusel posílat,“ vysvětloval Talan naoko, ale Belda mávla rukou.

„Nechceš si jít na chvíli lehnout,“ zeptala se prince, ale ten zavrtěl hlavou. „Říkám, že mi nic není, Talan zase přehání, Beldo.“

„Jsi dost pobledlý,“ zhodnotila jeho stav Belda, když ho prohlédla, což ovšem nebylo nic výjimečného. „Je to s vámi pořád dokola. Co jsem ti říkala, Talane, už na začátku, a ještě stokrát potom. Že ho musíš hlídat, že se nesmí přepínat a musí hodně odpočívat. Podívej se na něj, jak zase vypadá. Chlap jako hora a neuhlídá jednoho kluka,“ hubovala ho a Vlk se na chvíli urazil, protože to zase schytal on. Jo, jen ať si to někdo zkusí. To už by bylo snadnější chytit a zkrotit vítr. Zamračil se a Arlen se kousl do rtu, aby nevyprskl smíchy a udržel svoji vážnou unavenou tvář.

„Uvařím ti bylinky, seď a odpočívej. A pár dní se laskavě šetři, Arlene. Já už vážně nevím, jak ti to mám vysvětlit,“ vzdychla nakonec, zatímco Arlen s Vlkem seděli u stolu jako dva oukropečci a raději ani nedutali. Nicméně, když se trochu uklidnila, bylo načase se trochu poptat.

„Slyšel jsem, že jsi byla nemocná, Beldo. Už je ti dobře?“ zeptal se opatrně Arlen a Belda se konečně usmála. „Děkuji za optání, ale nemusíš se bát, je mi už dobře,“ pravila, zatímco otevírala látkové pytlíčky, z každého vzala bylinku a dávala je do velkého hrnku. Ale Arlenovi se nezdálo, že by příliš hýřila energií, naopak, zdála se mu trochu hubenější a pobledlejší, než co ji naposledy viděl.  

„Fimur je doma?“ zeptal se Beldy a ona zavrtěla hlavou. „Ne, ale měl by se každou chvíli vrátit. Jen šel něco odnést,“ odpověděla a prakticky vzápětí po jejích slovech bouchly domovní dveře a Fimur se objevil v kuchyni.

„Arlene,“ usmál se překvapením, když viděl svého přítele, ale pak zbledl. „Co je?“

„Vůbec nic, jen malá nevolnost na projížďce,“ usmál se Arlen a mávl lhostejně rukou. Kuchyní zavoněla intenzivní vůně bylin a o chvíli později před něj Belda postavila velký hrnek. Fimur se na chvíli posadil k nim. To, že je pobledlý a nevyspalý, toho si Arlen všiml hned. Ale to mohlo být prakticky kvůli čemukoliv, v poslední době to taky neměl lehké.

„Měl bys víc odpočívat, babička ti to říká pořád,“ hlesl Fimur směr k princi a ten jen pokrčil rameny. „Mám teď hodně povinností, není na to tolik času, kolik bych chtěl a potřeboval,“ usmál se, zatímco Belda jen zavrtěla hlavou a dala si ruce v bok. „A byliny ode mě ještě máš?“

„Dochází mi,“ přiznal se neochotně Arlen a Belda si povzdechla. „Co ty budeš dělat, až já tady jednou nebudu, to teda nevím. Jako princ a Strážce tohoto města bys měl být zodpovědnější, tedy ke svému zdraví určitě,“ neodpustila si další rýpavou poznámku a vzala si do rukou plátěný pytlík, aby namíchala Arlenovi ten správný poměr bylinek na jeho zdraví.

„Už se to lepší, Beldo, opravdu,“ snažil se jí přesvědčit princ, ale marně. Ještě chvíli brblala, ale to byla celá ona.

„Dlouho jsme se neviděli, ani na snídani jsi u nás dlouho nebyl,“ řekl Arlen Fimurovi, a očividně ho tím trochu zaskočil. Než ze sebe stačil vykuckat jediné slovo, Belda ho plácla utěrkou přes rameno. „No, bodejť by chodil, když po nocích není doma. Však se podívej, jak je nevyspalý. Ale kde se toulá a za jakým děvčetem běhá, to mi ještě neřekl,“ mrkla na Arlena spiklenecky a Fimur sklopil stydlivě oči. Arlen si myslel své, ale přišlo mu to úsměvné.

Ale i když k tomu možná Fimur chtěl ještě něco dodat, nestačil nic. Faran se objevil ve dveřích a při pohledu na sešlost v kuchyni se mu na tváři objevil poněkud překvapený výraz. „To jsou k nám ale hosti,“ usmál se a přisedl si na lavice hned vedle svého bratra. A protože slyšel poslední Beldinu větu, musel si samozřejmě rýpnout. „Tak co, bratříčku, už ses přiznal, za jakou pěknou holkou běháš?“ drcl loktem do svého bratra, ale odpovědi se nedočkal.

Princ při pohledu na pobledlého Fimura, hypnotizujícím očima stůl, raději rychle nadhodil jiné téma. „Zdravím tě, Farane, dlouho jsme se neviděli,“ usmál se na něj, a napil se z hrnku stojícího před ním.

„Bývám často pryč,“ odvětil Faran poněkud stroze, a bedlivě si prince a Vlka prohlížel. Co tu ti dva chtějí?

„Vzkazoval jsem ti, ať se za mnou zastavíš, chtěl jsem s tebou mluvit o tom, co se stalo Fimurovi,“ pokračoval pokojně Arlen a snažil se navodit co nejklidnější atmosféru. Faran se zasmál. „No jasně, ti dva, co ho zmlátili. Ano, slyšel jsem o tom, a bráška mi to taky říkal. Ale nejsem si jistý, jestli vám v něčem můžu pomoct,“ pokrčil rameny a rozhodil nešťastně rukama.

„Jsi si jistý, že ty dva neznáš. Víš vůbec, jak vypadají?“ zeptal se Arlen a Faran kývl. „Fimur mi je popsal, ale přísahám všem bohům, že jsem je nikdy neviděl. Já se moc omlouvám, Arlene, že jsem za tebou nepřišel. Ale jsem moc rád, že se bráškovi nic nestalo,“ poplácal s úsměvem svého bratra sedícího vedle po ramenou. Fimur se ani nehnul, ale…..

„Dobře, dobře, věřím ti,“ ledabyle mávl rukou Arlen. „V každém případě, ti dva jsou ve vězení, a ještě si tam nějaký čas pobudou. A já jsem moc rád, že jste vy dva v pořádku a nikomu se nic nestalo. Popravdě, už se touhle záležitostí nechci moc zabývat. Mám svých starostí ažaž,“ vzdychl si naoko a Vlk mu přitakal.

Další hovor, při kterém si Arlen upíjel bylinkového odvaru, se stáčel tak nějak porůznu. Znova se poptal na Beldino zdraví, pobavili se společně o novinkách ve městě. „Včerejším dnem jsou všechny domy opravené a budeme otevírat další hostinec, U kašny se bude jmenovat. Nahoře u náměstí,“ vysvětloval Arlen a Fimur kýval. „Lidí je tu víc a víc, musí se nějak chodit pobavit. Ani místa pro přespávající obchodníky nestačí,“ vykládal a Fimur se na chvíli cítil jako za starých časů. Těch časů, kdy tohle město stavěli společně na nohy. Ale teď už mělo pevné základy a skvělého prince v čele. „Ještě musíme opravit mříž z brány a bude definitivně hotovo, tedy alespoň na chvíli,“ usmál se Arlen. Někdo by mohl říct, že to byl velmi příjemný rozhovor.

Byl pomalu čas odejít. „Tady máš bylinky,“ podala Belda Vlkovi plátěný pytlík. „A ty,“ zahrozila prstem na Arlena, který se za podpory Vlka zvedal z lavice a chystal k odchodu. „Vím, vím,“ sypal si princ popel na hlavu a horlivě kýval. Rozloučili se, Vlk pomohl Arlenovi na koně a jeli domů.

„Netušil jsem, že umíš takhle výborně lhát,“ smál se Talan, když se posadili v kuchyni k nachystané večeři a Arlen se na něj ušklíbl. „Já taky ne a nedělalo mi to vůbec dobře. Udělal jsem to jen kvůli Fimurovi a budu z toho mít noční můry ještě pár let,“ zhnuseně se otřásl.

Jenže oba viděli to, co viděli, a vyvodit si z toho závěr bylo velice jednoduché. Tedy alespoň pro Arlena. „Nebyl ve své kůži, vím to. Snažil se ze všech sil, aby to na něm nebylo poznat, ale já ho znám. Roztřásly se mu ruce, když se jeho bratr posadil vedle něj. Viděl jsem to. Ještě nikdy, co ho znám, se nechoval tak divně,“ řekl posmutněle Arlen.

„Takže Garaban měl pravdu?“ zeptal se Vlk a Arlen pokrčil rameny. „Myslím si to. Určitě není něco v pořádku, ale pokud nám Fimur sám neřekne, co se děje, těžko můžeme něco udělat. Já vlastně nevím, co mám dělat, Talane. Vždyť nemáme v rukou vůbec nic, nemáme důkazy, jen jakési podezření, které stavíme na tom, že s Fimurem asi není něco v pořádku. Třeba se mýlíme i v tom, že Faran krade a že ho předhodil těm dvou jako návnadu. Vždyť jsou to všechno jen naše dohady,“ vzdychl si, a jaksi ho přešla i ta chuť k jídlu. Odstrčil od sebe talíř s pečínkou a vzdychl si.

„Mluvil jsi s ním?“ zeptal se Talan a Arlen neznatelně kývl hlavou. „Hm, na okamžik, na chodbě. Prý je všechno v naprostém pořádku,“ pronesl smutně. Tahle záležitost mu vrtala hlavou a rozhodně ho nenechala klidným.

„Bude to v pořádku, uvidíš,“ pronesl tiše Vlk a přitáhl si ho k sobě, do své hřejivé náruče, kterou Arlen tolik miloval.

„Dáme na něj pozor. Zítra si promluv s Garabanem, třeba bude mít nějaký nápad. A hlavně se kvůli tomu netrap,“ políbil ho do vlasů.

Ale prince jeho obav nezbavil. Musí najít nějaké řešení. Co když je opravdu život jeho přítele v ohrožení? Prostě musí.